HRY

Pohybové

⇒ PH: Nasloucháme tepu srdce
   – nejdříve se ujistíme, zda děti ví, kde mají srdíčko
– zahřátí – poslouchání tepu
– rozhovor: „Kdy nás u srdíčka hřeje a kdy nás srdíčko bolí?“

⇒ PH: Magnet
   – volný pohyb po třídě
   – na slova: „Magnetem se stává.“ děti zpozorní a poslouchají, čí jméno bude řečeno
– jméno, které učitelka vysloví, se stává magnetem
– děti si připraví ukazováček a jemně se všichni daného dítěte dotknou
– dáváme pozor, aby děti pomalu přistupovaly k magnetu a lehce se ho dotkly

⇒ PH: Bublina
        Velké kolo uděláme,
        protože se rádi máme.
       Kdo si s námi nechce hrát,
       může v koutě tiše stát.
       Bublina se nafukuje,
       přitom pěkně vykračuje.
       Dívejte se děti, jak bublina letí.
      Přiletěla před náš dům,
      udělala bác a bum.
– říkanku doprovázíme pohybem

⇒ Gymnastika mluvidel
   – dáváme pusy, ulizujeme rty, přejíždíme jazykem po zubech, špulíme rty, nafukujeme tváře a propícháváme je jako balonky

Smyslové

⇒ SH: Kuba řekl
   – pokud před větou zazní: „ Kuba řekl“ děti pokyn splní
– pokud zazní pouze: „lehněte si“, pokyn nesplníme

⇒ SH: Hra na ozvěnu
   – děti stojí na koberci a naslouchají
– vybrané dítě jde do koupelny a zavolá libovolné slovo – ostatní opakují
– pro lepší pochopení začne učitelka
– děti neměly problém vymýšlet slova (=dívaly se na obrázky na věšácích :D)

⇒ SH: Co se ve třídě změnilo?
   – úkolem je poznat co se změnilo a hračky uklidit na správné místo
– vybereme 2-3 děti, které zůstanou ve třídě, zvolí si hračku, kterou přemístí
– zbytek dětí se schová např. v umývárně

⇒ SH: Poznej dle hlasu kamaráda
   – pomůcky: šátek
– děti sedí u stolečku
– vybranému dítěti zavážeme oči šátkem
– učitelka ukáže na libovolné sedící dítě na židličce, ten na dítě zavolá jménem
– úkolem je poznat, jaký kamarád volal

Didaktické

⇒ DH: Jakou barvu mají tvé oči?
   – pomůcky: míček, popř. zrcátko
– sedíme v kruhu, začíná pí. uč.
– dítě se představí a řekne, jakou barvu mají jeho oči (pokud neví, může se podívat do zrcátka a nebo mu to řeknou ostatní)
– kdo má míček, má slovo (míč podáváme postupně po kruhu)

⇒ DH: Kamarádi
   – děti se pohybují volně po prostoru na rytmus bubínku
– při rychlém zabubnování mají děti rychle vytvořit dvojice
– hru můžeme obměnit tím, že děti tvoří trojice, čtveřice, pětice,..

ROZUMOVÁ VÝCHOVA

⇒ RV: Teorie slušného chování
– když o něco žádáme, musíme vždycky poprosit
– za každou laskavost bychom měli poděkovat
– když někam vstoupíme, kde jsou ostatní lidé, sluší se pozdravit a to nahlas, aby nás všichni slyšeli
– na lidi, které zdravíme, bychom se měli dívat a usmát
– dospělým říkáme „Dobrý den“ a dětem „Ahoj“
– pokud se známe jménem, použijeme ho i při pozdravu: Ahoj, Martine!
–  u lidí, které známe podle jejich funkce, použijeme funkci při pozdravu: „Dobrý den, paní učitelko!“
– správně by měl vždy pozdravit mladší (dítě) staršího (dospělého) a muž ženu
–  pokud někoho zdravíme podáním ruky, pevně stiskneme vždy pravou ruku a díváme se přitom vzájemně do očí

⇒ RV: Kdo je můj nejlepší kamarád?
   – pomůcky: plyšák
– předáváme si plyšáka a říkáme si, kdo je náš nejlepší kamarád a proč

⇒ RV: Umíme se chovat?
   – demonstrační obrázky
– zaměřit se na lidi a říci, co dělají špatně (v parku, na ulici)

⇒ RV: Posíláme si pohlazení
   – ve směru hodinových ručiček pohladíme postupně kamaráda po hlavě
– reflexe: zklidňující činnost, vedla rozvíjení vztahů
– pojmenování částí ruky (dlaně, prsty, nehty, názvy prstů)
– pí. uč.: „Ukažte mi malíček, ukazováček,…“

⇒ KK: Mimoňská pravidla – Mimoňská pravidla

ŘÍKANKY

PÍSNIČKY

⇒ Píseň: Zpívejme, zpívejme –noty k písni ke stažení ZDE
⇒ Píseň: Ty a já

⇒ Píseň: Nálada mezi kamarády
– píseň doprovázená pohybem na melodii: Chodím po Brodwayi
1) Když jsi kamarád, tak tleskej rukama, (tlesk, tlesk)
Když jsi kamarád, tak tleskej rukama. (tlesk, tlesk)
Refrén:
Když náladu máš, je ti dobře,
když náladu máš, tleskej rukama. (tlesk, tlesk)
2) Když jsi kamarád, tak dupej nohama, (dup, dup)
Když jsi kamarád, tak dupej nohama. (dup, dup)
Refrén:
Když náladu máš, je ti dobře,
když náladu máš, dupej nohama. (dup, dup)
3) Když jsi kamarád, tak luskej prstama, (lusk, lusk)
Když jsi kamarád, tak luskej prstama. (lusk, lusk)
Refrén:
4) Když jsi kamarád, tak pozdrav se s námi, (čau, čau)
Když jsi kamarád, tak pozdrav se s námi. (čau, čau)
Refrén:
5) Když jsi kamarád, tak dělej to naráz, (tlesk, tlesk, dup, dup, lusk, lusk, čau, čau)
Když jsi kamarád, tak dělej to naráz. (tlesk, tlesk, dup, dup, lusk, lusk, čau, čau)
Refrén:

POHÁDKY

⇒ Pohádka: Malý princ – ke stažení ZDE
   – úryvek z knihy na rozvoj mezilidských vztahů
– otázky k textu:
      – Čeho se liška bála? (lovců)
      – Po čem liška toužila? (aby si jí malý princ ochočil)
      – Co znamená slovo ochočit? Máte doma zvířátko, které je ochočené?
      – Po čem toužil princ?
      – Jak můžeme dávat lidem najevo, že je máme rádi?

 PRACOVNÍ AKTIVITY

⇒ PL: Znáš Šimonovy přátele? – ke stažení ZDE
– počítání čepic, mašlí, brýlí
– čísla se zapisují pomocí teček

⇒ PL: Jak se správně chováme? – ke stažení ZDE
⇒ PL: Kdo se nechová jako kamarád – ke stažení ZDE
⇒ PL: Kdo se zachoval špatně – ke stažení ZDE
⇒ PL: Jak poprosit a poděkovat – ke stažení ZDE

⇒ Motivační pohádka
Medvídek a sněhulák byli kamarádi. Medvěd často chodil k sněhulákovi na návštěvu a ten mu vyprávěl, jaké jsou děti, které ho postavily.
„Mají děti také srst, jako máme my zvířátka?“ vyzvídala sova.
„Děti mají srst jen na hlavě,“ odpověděl sněhulák.
„Hm, to je divné, vždyť jim musí být bez srsti stále zima. A mají děti tlapky s drápky?“ chtěl vědět medvídek.
„Děti tlapky nemají. Mají ruce a na nich takové tyčky-říkají jim prsty-a na nich rostou placaté drápky, kterým říkají nehty,“ vysvětloval sněhulák.
„A co čumáček a fousky?“ ptal se zvědavý medvěd.
„Ani čumáček nemají. Na obličeji mají jen takový malý výrůstek, kterému říkají nos. A fousky jsem u dětí neviděl.“
„A ocásek, ten určitě mají, viď?“
„Ne. Žádný ocásek jsem také neviděl.“
Čím víc se medvídek na děti ptal, tím méně si je dokázal představit. Sněhulák už si nevěděl rady, jak má všechno medvídkovi vysvětlit.
„Kdybych tak měl obrázky dětí. Medvídek by si je prohlédl a děti by si tak představil,“ říkal si pro sebe sněhulák.
A tak poprosil sovu, aby dolétla do města a koupila tam pro medvídka knihu o lidském těle. Sovička to pro medvídka ráda udělala.
Celý týden pak medvídek seděl ve svém pelíšku a prohlížel si knížku. Dozvěděl se o dětech moc zajímavých věcí.

ŘÍKANKY

⇒ Šla babička do městečka    – pomůcky: tabule, křída              Šla babička do městečka, koupila tam dvě vajíčka.              Dědečkovi hůlčičku a hřebínek pro Marušku.              Svázala to do uzlíčku.               Ještě mýdlo, pecen chleba-toho je vždy hodně třeba.              Na zahrádku hrabičky, pro Jiříka motyčky. – učitelka přednáší říkanku a přitom kreslí obrázek    – „Co jsem děti nakreslila?“    – vyzveme některé děti, aby nám na obrázku ukázali: hlavu, nos, ústa, tělo, nohy, ruce, prsty

HRY

POHYBOVÉ

⇒ PH: Na nemocné
   – paní učitelka se stává bacilem (bakterií)
   – začíná honička
   – koho se bacil dotkne, onemocní a položí se na koberec

SMYSLOVÉ

⇒ SH: Cesta bakterií do těla
   – pomůcky: 2 šátky, obrázek úst, nosu a poraněné ruky (dobrovolné)
   – s dětmi utvoříme kruh (představuje lidské tělo)
   – po celou dobu hry se děti drží za ruce
   – na 3 místech kruh přerušíme – možnost ho vyplnit obrázky
   – na těchto místech mohou bakterie proniknout do těla
   – vybereme vždy 2 děti=bakterie, kterým zavážeme oči, a ty po hmatu hledají místo, kterým mohou proniknout do kruhu (=lidského těla)

DIDAKTICKÉ

⇒ DH: Kosti je jich dosti
– nahmatáváme si kosti na těle (lebka, kolem očí, žebra na bokách, páteř)
   – „Jsou kosti pevné? Dají se zlomit?“ (přiblížíme si nebezpečí, při nichž si můžeme kost zlomit)

⇒ DH: Popisujeme Kostíka
   – lebka, hrudní koš, pánev, páteř
   – vždy ukážeme na našem Kostíkovi a zároveň hledáme kost na našem těle

⇒ DH: Dotkni se mé kosti
   – děti utvoří dvojice
   – učitelka dává pokyny, které části těla se mají kamaráda dotknout
   – obměna: dotýkají se sami sebe (některým dětem vadí dotyk jiného dítěte)

ROZUMOVÁ VÝCHOVA

⇒ RV: Kdo žije zdravě?
– ten co ponocuje, jí ovoce a zeleninu, dívá se na TV, sportuje, pije limonádu, směje se… – děti ukazují smajlíky :) :(

⇒ RV: Jak se bacily chtějí dostat do těla
   – ústy (když si nemyjeme ruce a strkáme si je do úst, ovoce-zeleninu z obchodu)
   – nosem (když je vzduch plný bacilů, někdo kýchá a nedává si ruku přes pusu)
   – poraněnou kůží
   – „ Když máme v těle víc vitamínů a méně baterií – jsme zdraví nebo nemocní?“

⇒ Vydržíme nedýchat?
   – pomůcky: balonek
   – „Co se stane, když si zacpeme nos?“ (demonstrace)
   – zkoušíme, kdo vydrží déle bez vzduchu
   – objasnění, proč potřebujeme dýchat
   – nejdříve si položíme ruku na prsa a vnímáme zdvíhání hrudníku
   – poté učitelka demonstruje na balonku, jak se plíce nafukují a vyfukují

⇒ RV: Lékárnička
– co do lékárničky nepatří?
– pojmenování věcí + k čemu slouží

POHÁDKY

⇒ Děravý zoubek (Eduard Petiška)
⇒ Fialová pohádka: Modřiny Fanka a Alžběta  z knihy: Barevné pohádky a hříčky
⇒ Pepíček se bojí paní doktorky (Maňásková scénka) -Kamínky, s.29
⇒ Proč si musím čistit zuby? (Katie Daynes)

• Výtvarný záměr: vizuálně vnímat složení pixelového obrázku, jednotlivé díly uspořádat podle předlohy v postavu.
• Výtvarná technika: prostorová tvorba
• Pomůcky: 79 toaletních ruliček (= 1 panáček), temperové barvy, mističky na barvy a lepidlo, širší ploché štětce, štětečky na lepidlo, lepidlo Herkules, ubrusy, tavná pistole, vytištěná předloha s pixelovými postavami (+lak ve spreji, provázek, větvička).

Motivace

• Skládání mozaik – nabídněme dětem různé typy mozaik, které máme ve školce. Stejně jako u pixelových obrázků vznikají mozaiky z barevných dílků poskládaných na mřížkované podložce. Lze realizovat i činnost se zažehlovacími korálky.

• Pixelové malování – vybarvování čtverečků. Existují pixelové omalovánky vhodné i pro nejmenší, nebo může sám pedagog vytvořit na čtverečkovaném papíře několik jednoduchých předloh a děti se je snaží na jiný čtverečkovaný papír překreslit.

• Pixely ve fotografiích – k ukázce potřebuje pedagog počítač a v něm staženou libovolnou fotku ideálně v malém rozlišení, na které budou po jejím přiblížení patrné čtverečky, ze kterých se fotografie skládá. Objasnění, že 1 barevný čtvereček/obdélníček je tzv. 1 pixel (obrazový bod) a když mnoho barevných pixelů spojíme dohromady, vznikne obrázek.

Realizace výtvarné činnosti

Máte spoustu toaletních ruliček a nevíte co s nimi? Proměňte je v pixely, ty pak spojte dohromady a vytvořte gigantickou verzi některé z postav vyobrazené níže. Všichni panáčci jsou stejní, liší se jen barvou ruliček. Předlohy vytvořil umělec Beru Betto, který přišel i s nápadem proměnit toaletní ruličky v obrazové body.

Nejdřív si vytiskneme předlohy panáčků, v barevném provedení je najdete na internetovém odkazu uvedeném v literatuře. Pro jednoho panáčka je potřeba 79 ruliček. Aby se dostatečně zapojilo všech 24 dětí, tvořili jsme panáčky dva. Děti se rozdělily do dvou skupin a jako skupina se musely shodnout na jedné postavě, kterou budou vytvářet. Učitelka spočítá u panáčka počet ruliček od konkrétní barvy. Daný počet ruliček připraví dětem na stůl a děti mají za úkol je všechny pečlivě nabarvit na požadovanou barvu neředěnými temperami. Nabarvené ruličky dává každá skupina schnout na předem domluvené místo. Jakmile jim na stole nezbývá žádná rulička, pedagog jim přichystá další várku ruliček a barvu, kterou je budou barvit. Děti ze skupiny se u stolečku pravidelně střídají. Po natření všech 79 ruliček je začnou děti podle předlohy k sobě spojovat. Ruličky slučujeme nejprve ve sloupce a ty pak k sobě lepí pedagog tavnou pistolí. Děti mu asistují při podávání hotových sloupečků. Ve fázi lepení je po celou dobu nutná přítomnost pedagoga, který dohlíží na správnost spojování „pixelů“. Lepení po řadách by bylo sice jednodušší, byla by to však převážně práce pedagoga.

Tip: Pokud máte v zásobě dostatek ruliček, používejte ruličky o stejném průměru i délce.

Závěrečná činnost

• Zavěšení postav na zeď – celého panáčka lze ještě přelakovat, horními ruličkami provléknout větvičku, uvázat za ni provázek a zavěsit na zeď.

• Výtvarný záměr: proměnit plata od vajec v umělecká díla, pokusit se namalovat jednoduchý portrét na členitý povrch.
• Výtvarná technika/postup: Egg Cubism (= vejcokubismus)
• Pomůcky: velká plata od vajec (na 30 ks), temperové barvy, různé velikosti štětců, malířské palety, kelímky s vodou, ubrus

Motivace a hra

Záměrem lekce je se inspirovat díly umělce Enno de Kroona a napodobit s dětmi jeho techniku Egg Cubism. Umělec používá jako plátno kartony od vajec, které působí na oko pozorovatele trojrozměrným efektem. Ať už se člověk dívá na plato z jakéhokoliv úhlu, stále to vyvolává dojem, jakoby ho oči na platě sledovaly. Musí být však namalované na vrcholcích plata.

Realizace výtvarné činnosti

Velká čtvercová plata od vajec získáme ze školní jídelny, anebo poprosme rodiče, kteří pracují např. v cukrárně, jídelně a mají možnost donést více kusů plat od vajec. Místo toho aby skončily v popelnici nebo kamnech, je použijeme jako poklad pro malbu portrétů.

Pedagog předškolním dětem namíchá do mističky větší množství tělové barvy. Za použití silného plochého štětce si děti načrtnou obrys hlavy a krku. Zpravidla mají děti tendenci zakreslit hlavu hranatou, k čemuž svádí podklad. Nechme je udělat kubistický obličej (obdélník, čtverec) místo oválu, a až se budou děti věnovat vlasům a pozadí, pedagog může citlivě poradit se zakulacením hran. Prvky obličeje děti malují až ve chvíli, kdy mají perfektně zaschlou tělovou barvu. Malba na nerovný povrch je poměrně náročná, proto dětem v průběhu práce případně poraďme s proporcemi a umístěním prvků. Barva pozadí by neměla být totožná s barvou vlasů či kůže, proto pokud by děti chtěly volit podobný odstín, pokuste se jim nabídnout další škálu barev. Po celou dobu používáme minimum vody. Vůbec nevadí, pokud ji nebudeme používat vůbec, počítejte však s větším úbytkem temper. „Vejcokubismus“ nejvíce vynikne při pohledu z dálky.

Závěr

• Diskuse: Koho jsi namaloval? – Maloval/a jsi někoho konkrétního? Koho? Pokud ne, chtějme popis, zda se jedná o dívku/paní/ chlapce/pána. Co pro tebe bylo nejtěžší při malbě na plato?

• Výtvarný záměr: vizuálně vnímat různou velikost bodů a prostor kolem nich barevně odlišit, složit díly v celek a při pohledu z dálky v nich objevit ukrytý motiv
• Výtvarná technika/postup: kresba fixami
• Pomůcky: čtvrtky formátu A4, PC s internetem, černobílá tiskárna, silnější barevné fixy, nůžky, lepidla v tubě, podložky na lepení, velký karton (pravítko)

Příprava učitelky

Nejdříve si musíme vytisknout jednotlivé díly rastrového velkoplošného plakátu. Do webového prohlížeče zadáme: https://rasterbator.net/. Doporučuji používat prohlížeč google chrome, který cizojazyčné stránky automaticky překládá do češtiny. Klikneme na: Vytvořit plakát, nahrajeme libovolnou fotografii z našeho PC, potvrdíme a po pravé straně se objeví naše fotografie rozdělená na čtverce/obdélníky. Necháme předvolený nejmenší formát A4 (=1 díl z plakátu bude vytištěn na čtvrtce A4). Výsledný obraz bude na konec složen ze všech dílů, jeho výslednou velikost uvidíme pod obrázkem. Pokud potřebujeme, aby byl obraz složen z více, či méně čtverců v závislosti na počtu dětí, změníme výstupní velikost – předvolené č. 4 udává počet sloupců. Na další straně klikneme na černo bílou rasterbaci. Další stránku přeskočíme a u posledního kroku změníme uspořádání teček do rovnoměrné mřížky a zaškrtneme „pozice stránky“, kdy se pak na každém čtverci vpravo dole objeví číslování (A1,B1, C1,D1 atd.). Po potvrzení se soubor uloží do vašeho PC ve formátu pdf. Díly tiskněme na čtvrtky, aby se papír při kresbě fixami nevlnil.

Motivace a hra

• Motivační seznámení se záměrem práce – Máte rádi hádanky? A umíte hádat? Dětem položíme jednoduché hádanky (např.: Nemá nohy, nemá ruce a přece dveře otvírá – vítr). Já mám však pro vás daleko těžší hádanku. Každý si vybere jeden čtverec (ukážeme) a ten podle určitého pravidla vybarví. Na konci všechny vybarvené čtverce složíme jako puzzle a při pohledu z dálky by se nám měl objevit obraz. Ale co je na něm ukryté vám teď neprozradím. To bude hádanka, kterou se pokusíte vyřešit.
• Pozn. Projekt je svou náročností vhodný spíše pro starší školní věk a adolescenci, ale pokud máte šikovné a trpělivé děti, lze tento námět zkusit i s dětmi mladšími (min. hranice 6-7 let), počítejte však s větší dopomocí.

Realizace výtvarné činnosti

Každé dítě si vybere 1 čtverec. Učitelka zvolí 3-4 barvy, které se budou na obraze stále opakovat.  Např. kruhy, které se překrývají, budou mít barvu nejtmavší (modrou), velké bez překrývání červenou, středně velké oranžovou a malé žlutou. Rozdílnou velikost kruhů děti odhadují dle citu, protože je obraz složen přibližně z 8 druhů kruhů. Vhodné je každému dítěti poradit, jaké má na čtvrtce nejmenší/největší barevné kruhy (lze si pomoct pravítkem). Pokud děti vybarví okolí mezi kruhy jinou barvou, nic závažného se nestane, obraz se při pohledu z dálky objeví tak i tak. Děti hledají např. nejprve nejmenší kruhy, ohraničí si je příslušnou barevnou fixou a následně vnitřek vybarví. Poté hledají větší kruhy a postupují takto do zaplnění celé plochy. Dbáme na barevnou zaplněnost. Po dokončení kresby učitelka čtverce vystřihne a na zadní stranu napíše jméno dítěte a zvětšenou signaturu ve směru, ve které je tištěná na přední straně.

Závěr

Sedneme si s dětmi do kruhu, doprostřed umístíme karton, kam budeme lepit barevné čtverce. Učitelka rozdá autorům vytvořená díla, děti si je otočí na rub a uvidí písmeno a číslici. Na karton lze předem připravit mříž se signaturami a děti by díly lepily do příslušného prostoru, je to však náročnější na přípravu učitelky a u malých dětí horší na přesnost. V našem případě jsem napsala na kousky papírů: A, B, C, D, 1,2,3,4,5,6. Nad horní okraj kartonu jsem rozložila písmena, vlevo z boku nejprve položila číslo 1. Děti, které měly na svém dílu číslo 1, přistoupily ke kartonu, na zadní stranu nanesly lepidlo a dle pokynů učitelky je přilepily na karton. Náš plakát se skládal z 24 listů o rozměrech 1m x 0,7m.

Doporučení: Jako hlavní motiv můžete využít prakticky cokoliv ve spojitosti s tématem, které probíráte. My jsme při probírání lidského těla zvolili postavu, a aby děti nebyly nazlobené, že jsem vybrala jen jednoho z nich, zvolila jsem sebe. U člověka je vhodné vycházet ze známé tváře, aby děti uhodly, kdo se ve změti teček ukrývá.

• Výtvarný úkol: vystihnout portrét známé pohádkové postavy, zaměřit se na jednotlivé prvky obličeje, naučit se vázat uzel na stuze a ten umístit na copy Pipi
• Výtvarná technika/postup: malba temperovou barvou
• Pomůcky:  čtvrtka formátu A3, temperové barvy, širší ploché a užší kulaté štětce, nádoby na vodu a barvy, ubrus, barevná širší stuha, fotografie Pipi dlouhé punčochy

Motivace a hra

• Charakteristika Pipi – vnější (zrzavé vlasy spletené do dvou trčících copů, pihovatá) + vnitřní (silná, že uzvedne koně; nikdy nechce vyrůst, mrštná, ztřeštěná, neposlušná…)
• Co dalšího víme o Pipi? – Kde bydlí? (ve vile Villekulla) S jakými zvířaty žije? (kůň Alfred a opička Pan Nilsson) Chodí do školy?
• Didaktická hra: Pipi řekla… – rozlišování správného a nesprávného chování. Pipi dělá plno nevšedních věcí, které by se ale dělat neměly a možná o tom ani neví, že toto chování není vhodné. Každé dítě dostane dva smajlíky (zeleného usměvavého a červeného mračícího), učitelka se stane Pipi dlouhou punčochou, která postupně říká aktivity vztahující se na MŠ a děti na ně reagují ukázáním smajlíka dle toho, zda se jedná o správné či nesprávné chování. „Ve školce sedáme na stolečky…hrajeme si, běháme po třídě, kloužeme se po modré podlaze, křičíme, svačíme, pomáháme si, pereme se, uklízíme hračky, bereme druhým věci, kreslíme po zdech atd.“

Realizace výtvarné činnosti

Před malbou dětem namícháme do mističek barvu tělovou (oranžová, hodně bílé, trochu žluté, krapet červené) a zrzavou (červená, oranžová, hnědá), další barvy využíváme v odstínech, které máme v tubách – ty vymáčkneme dětem na společnou paletu. Vzhledem k tomu, že v našem případě šlo jak o zachycení portrétu Pipi, tak i o upevnění jednotlivých prvků obličeje s důrazem na vystižení očí, malovali jsme po skupinách 4-5 dětí, kdy jsem sdělovala v průběhu tvorby jednotlivé kroky. Dobré je mít na viditelném místě vystavenou fotografii Pipi pro představu o jejím reálném vzhledu.

Děti na čtvrtku A3 namalují tělovou barvou širším štětcem dostatečně velkou hlavu s částí hrudníku; celou hlavu a krk vyplní tělovou barvou. Zrzavou barvou namalují vlasy. Barvami na paletě si vyzdobí viditelnou část trička. Malby necháme zaschnout a druhý den pokračujeme v malbě obličeje, pro který volíme slabší štětec. Neředěnou bílou temperou namalujeme dostatečně velké oči, červenou ústa (možno namalovat i bílé zuby), zrzavou nos, pihy a obočí, modrou oční duhovky a černou zornici.

Závěr

• Otázky pro učitelku: Zachytily děti všechny prvky obličeje včetně správného vystižení očí? Daly si záležet při dekoru trička? Naznačily liniemi spletitost pramínků v copáncích?
• Další pokračování v tématu: Holčičky se mohou proměnit v Pipi – nakreslit si tužkou na oči pihy a udělat si dva culíky.

• Výtvarný úkol: zachytit pusu vyjadřující libovolnou náladu, přiložit si ji k obličeji a přizpůsobit na základě ní i celkovou mimiku obličeje
• Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika
• Pomůcky:  čtvrtky formátu A6, tužky (popř. guma), anilinové barvy, úzké kulaté štětce, kelímek s vodou, černý fix, malé nůžky, špejle, tavná pistole, ubrus.

Motivace a hra

• • TV pořad – Michalovy nálady – http://decko.ceskatelevize.cz/michalovy-nalady

• Vyjádření nálady: Ptám se tě, jak se daří – Za zpěvu písničky: „Ptám se tě, jak se daří, ptám se tě, jak se máš, podle toho, jak se cítíš, tak se na nás podíváš….“ děti postupně mimicky vyjadřují přes obruč, kterou si posílají, jak se cítí, jakou mají náladu.
• Odhad a nápodoba emocí: Jak se asi cítí smajlík? – Obruč využijeme i pro další činnost. Položíme ji na zem (hlava) a dodáme ji nakreslené oči, ústa, obočí (prvky obličeje lze sestavit i z jiných materiálů). Na základě různého postavení těchto prvků poznáváme, jak se smajlík asi cítí – má-li radost, je-li smutný, vzteká se … Tyto emoce si zkoušíme společně předvést na vlastní kůži.
  • Pokud máte logopedické karty lze využít jich místo smajlíka.

Realizace výtvarné činnosti

Teď už víme, že náladu lze vyčíst z očí, obočí, nosu a úst. Zkusme si na čtvrtku namalovat pusu, ta pro nás bude nejjednodušší pro vyjádření různých emocí. Pusa se může šťastně usmívat, být překvapením pootevřená, při strachu hodně otevřená, nebo naopak smutná s koutky prověšenými dolů. Z pusy může dokonce trčet vypláznutý jazyk, který vyjadřuje rozpustilost.

Ústa kreslíme na čtvrtku A6, aby byla přiměřeně velká vzhledem k dětskému obličeji. Před aktivitou dětem ukážeme některé vlastní studie úst, o která se mohou opírat při prvních pokusech o zachycení tvaru úst. Pusu kolorujeme výraznými odstíny anilinových barev a po zaschnutí ji obtáhneme černým fixem. Můžeme i nějaký ten zub začernit – přeci jen, v tomto věku každému nějaký ten zoubek chybí. Hotovou pusu vystřihneme a učitelka k ní zezadu přilepí tavnou pistolí špejli přelomenou na půl.

Závěr

• • Před zrcadlem – S hotovými pusami se děti chodí dívat do zrcadla na svůj vzhled. Mohou si půjčit i náladu kamaráda. Ke konkrétní puse se snaží dodat shodnou mimiku obličeje.

• • Čtení z obličeje: Jakou mám náladu? – V komunitním kruhu si děti postupně na vyzvání před obličej přiloží vytvořená ústa, dodají k tomu korespondující mimiku a ostatní děti hádají, o jakou emoci se jedná.

• Focení dětských nálad/nenálad – přizpůsobení mimiky obličeje.

• Výtvarný záměr: parafrázovat siluety lidských rukou z jeskynní malby našich prapředků
• Výtvarná technika/postup: slash painting
• Pomůcky:  hnědý balicí papír, temperové barvy (bílá, červená, hnědá), staré zubní kartáčky, kelímky na barvu (popř. lepící guma na upevnění balicího papíru)

Motivace a hra

• Vysvětlení: Jeskynní malířství – Otiskovat dlaň na papír je zábava, která nás baví, ale bavila i naše předky. Ač pravěcí lidé neznali mnoho věcí, malovat už uměli a to dokonce i barvami. Protože v té době neexistoval ještě papír, štětce ani barvy, které dnes známe, papírem se jim staly zdi v jeskyních, štětcem jejich prsty a pro barvu využívali přírodní pigmenty, které našli (hlinka, jíl, rudka, dřevěné uhlí).
• Inspirace fotografií: Jeskyně rukou ve Španělsku – Nikdo dodnes přesně neví, jak otisky v jeskyni vznikly, ale nejspíše prapředci svou dlaň přitiskli na stěnu a okolo ní nanášeli barvu. Podle fotografie však mohli i barvu okolo dlaně rozstřikovat, což si zkusíme my.

Realizace výtvarné činnosti

Hnědý balicí papír rozložíme na stůl. Pokud by se roloval, dočasně ho ke stolu upevníme lepicí gumou. Do kelímků vymáčkneme červenou, bílou a hnědou temperovou barvu. Můžeme využít popř. i černou, nebo namíchat barvu okrovou. Tempery neředíme, popř. přidáme minimum vody. Pokud bychom vytvořili příliš řídkou barvu, z kartáčku by při práci barva často odkapávala na papír.

Děti pracují ve dvojici. Jeden přitiskne ruku na papír (po celou dobu by s ní neměl hýbat) a druhý mu ji pomocí zubního kartáčku přestříká. Stříkání se provádí tak, že kartáček namočíme do barvy, přebytečnou barvu otřeme o okraj kelímku a přejížděním ukazováčku o štětinky barvu rozprašujeme okolo položené ruky. Ruce se mohou překrývat stejně jako v jeskynních malbách, dbáme však, aby se překrývaly odlišné barvy rukou a nedocházelo tak k jejich zániku.

Závěr

• Srovnání: Fotografie vs. naše otisky rukou – barevnost, počet rukou, směr
• Poznáš vlastní ruku?

Obměna: Místo kartáčku lze využít foukací fixy, rozprašovač

• Výtvarný záměr: snažit se o zachycení drobných kostí v lidské ruce
• Výtvarná technika/postup: akční malba (slash painting), koláž
• Pomůcky: měkké černé papíry formátu A4, bílá temperová barva, kelímek na barvu, starý zubní kartáček, bílá pastelka, bílé vatové tamponky, lepidlo Herkules, nůžky, ubrus

Motivace a hra

• • Zkoumání: Kosti ruky – Pokud nemáme encyklopedii zaměřenou na anatomii lidského těla, vyhledáme na internetu fotografii kosti ruky, nebo můžeme dětem předložit rentgen ruky, která bude inspirací i pro následné výtvarné tvoření. Počítáme, kolik článků mají prsty (čtyři prsty po 3 článcích, palec po 2 článcích). Všímáme si, že dlaň tvoří 5 kůstek vycházející z prstů a že z ruky vybíhají dvě silnější kosti.

• Vysvětlení: Rentgen – Může se stát, že si prst přivřeme do dveří, špatně chytneme při házení míč a uděláme si něco s rukou. Aby doktor zjistil, jestli nemáte zlomenou kost, musí udělat rentgenový snímek. Speciálním přístrojem ozáří ruku a objeví se mu na monitoru takovýto (viz níže) obrázek. Podle toho zjistí, zda je některá kost zlomená. Pokud je, dá prst do dlahy. Vyrobíme rentgenový snímek našich rukou – samozřejmě jenom na papíře, kdy kosti budou simulovat vatové tamponky.

Realizace výtvarné činnosti

Negativ dětských rukou vytvoříme jejich postříkáním (slash painting). Do kelímku např. od jogurtu Pierot vymáčkneme bílou temperu, kterou můžeme naředit s trochou vody. Na černý papír položí dítě obě ruce, druhé dítě namočí starý zubní kartáček do bílé barvy a přejížděním přes štětinky rozstřikuje barvu kolem rukou kamaráda. Negativní ruce podepíšeme bílou pastelkou a necháme zaschnout.

Na stůl připravíme obrazovou oporu kostry ruky, bílé vatové tamponky, nůžky, lepidlo Herkules a štětce na lepidlo. Děti dle potřeby stříhají vatové tamponky, aby co nejvěrněji dodržely články na prstech, a lepí je do vnitřku rukou. Pro lepší konečný výsledek je vhodnější natírat lepidlem přímo tamponky a ty pokládat na papír. Pro někoho je snazší potřít lepidlem papír a na něj klást tamponky, nicméně po zaschnutí bude lepidlo na papíře tvořit lesklé plochy.

Závěr

• • Ruce vypadají velmi strašidelně, mohou být i vhodným námětem pro Halloween.

• Komparace fotografie s dětskými pracemi – dodržení drobných kůstek na prstech

• • Výtvarný záměr: zachycení pohybu, práce s  linií za účelem uvolnění, relaxace
  • Výtvarná technika/postup: kresba pastelkami, volné čmárání
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A5, tužky, pastelky, nůžky, lepidlo v tubě, větší archy modrého papíru

Motivace a hra

Děti si představují zamrzlý rybník a radovánky s bruslemi. Bruslit se dá na ledu, asfaltu (kolečkové brusle) i na sněhu (lyže). Předvádíme na koberci pohyb hokejistů držící hokejku, krasobruslařek tančící na ledu i rychlobruslařů. Pro všechny je společné, že mají na nohou nazuté brusle na led.

Realizace výtvarné činnosti

Děti si vezmou tužku a nakreslí postavu při bruslení. Může se jednat o hokejistu v hokejové výstroji, krasobruslařku v krásném kostýmu nebo sebe na bruslích. Snažíme se zachytit pohyb, hotové postavy vystřihneme. Na stoly položíme archy modrého papíru a modré pastelky. Děti si vyberou rybník a na ten si přilepí svou postavu. Do jedné ruky uchopí dvě pastelky (dvě brusle) a od svého bruslaře uvolněnými tahy bruslí po rybníku. Oba hroty se dotýkají plochy, když se jeden ztratí, bruslař jezdí po jedné noze. Děti přistupují postupně k rybníku si zabruslit v pořadí, jak dokončují své bruslaře. Někdo tedy umisťuje své bruslaře už na modré linie. Při volném čmárání je podstatné navzájem respektovat druhé a bruslit okolo postav – nikoliv přes ně.

Závěr

Koho jsi kreslil? (sebe, hokejistu, krasobruslařku). Jak se vám tvořilo ve skupině s ostatními dětmi? V čem to bylo příjemné a co se ti popřípadě nelíbilo?

• Výtvarný  záměr: vybrat si materiál a ozvláštnit fotografii sebe samého neobvyklou parukou
• Výtvarná technika (postup): asambláž
• Pomůcky: vytištěné barevné fotografie dětských portrétů, nůžky, lepidlo v tubě, lepidlo Herkules, štětečky a kelímky na lepidlo, ubrusy, kartony formátu A4, jakékoliv zbytkové prostorové materiály přírodní i umělé (šípek, žaludy, semínka dýně, skořápky od ořechů i arašídů, kukuřice, šupiny z šišek, špejle, klacíky od zmrzliny, malé stavebnicové dílky, vata, klubíčka vln, těstoviny, alobal, knoflíčky, kolíčky, mušle atd.)

Motivace a hra

• Hra v roli: Klobouky – Učitelka přinese klobouky i jiné pokrývky hlavy (šátky, zvířecí a pohádkové čepičky). Na chvíli se staneme někým jiným, propůjčíme svou hlavu maskám zvířat, pohádkovým bytostem. Každý si jednu vybere, nasadí na hlavu a pokusí se vžít do nové role, prezentovat se jako charakterová postava.
• Seznámení s činností: Vytvoření paruky – Na karnevale se kromě klobouků, čepiček používají i paruky, které daleko víc změní náš vzhled a napodobí tak danou bytost (paruka pro vílu Amálku, princeznu Elsu, Pipi dlouhou punčochu, klauna, indiánku) – možnost donést jednu paruku pro ozkoušení. Vytvoření vlastní originální paruky na vlastní fotografii.

Realizace výtvarné činnosti

V první fázi si děti opatrně vystřihnou svůj portrét z fotografie, který si přilepí lepidlem v tubě doprostřed kartonu. Na stole již máme připravené veškeré materiály, které dětem postupně ukazujeme, aby věděly, z čeho si mohou vybírat. Můžeme i pohovořit, k čemu věci dříve sloužily. Pokud nám to množství nashromážděných zásob dovolí, každé dítě si vybere odlišný materiál, který si odnese na své místo a může začít pracovat. Děti mohou pouze své vlasy na fotce obměnit, anebo si vytvoří jiný, extravagantní účes. Lepidlo nanášíme na papír štětečkem po menších úsecích a po nalepení materiálu pokračujeme s jeho nanášením.

Poznámka: Při výběru pomůcek se vyhýbáme větším i plastovým materiálům, které se špatně lepí. Fotografie z tiskárny nemají rády vodu, pokud na ni kápne lepidlo, nebo jím děti fotku přetřou, barva se rozpije.

• Výtvarný záměr: rozvíjení spolupráce a kreativity při práci s papírem
• Výtvarná technika (postup): práce s papírem
• Pomůcky: kartony (na velikost postavy, lze slepit i k sobě izolepou), řezací nůž, černá temperová barva, velké ploché štětce, kelímky na barvu, igelity, lepidla v tubě, barevné papíry, tužky, nůžky

Motivace a hra

Ať jsi holka nebo kluk,
udělej si se mnou kruh.
Naučím tě chodit, stát,
pojď si s námi, pojď si hrát.
Když je dobrá nálada,
najdi si kamaráda,
zatleskej a zadupej,
kamarádům ruku dej.

V rámci tematického bloku: „Já a moje tělo“ s dětmi pojmenováváme jednotlivé části těla, seznamujeme je s kostrou člověka, orgány – jejich umístěním i funkcí. Pro zachycení obrysu lidského těla si vybere učitelka po jednom zástupci z řad dívek a chlapců. Dítě se položí na tvrdý karton, zaujme libovolnou pohodlnou a zajímavou polohu, učitelka ho tužkou obkreslí a následně řezacím nožem postavu vyřízne. Dětem ukážeme již vyříznuté siluety a porovnáváme je s obkreslenými dětmi. Přímo na figurách si zopakujeme jednotlivé části těla.

Realizace výtvarné činnosti

Siluety položíme na igelit a celé je pokryjeme černou temperou z důvodu následného vyniknutí barevných tvarů. Dívky pracují na dívčí postavě a chlapci na klučičí.  Siluety dáme schnout a mezitím dáme prostor chlapcům, abychom zjistili jejich oblíbené barvy, a ihned poté vyzpovídáme dívky. Barvy si napíšeme a při dalším pokračování práce připravíme 2 řady vzorníků barevných papírů (= oblíbené klučičí/holčičí barvy). Každý si vezme 1 barevný papír, tužku a nůžky. Figury máme po celou dobu práce položené na zemi na igelitech. Děti po třídě hledají předměty s kruhovým či jiným půdorysem, který zvládnou obkreslit a není příliš velký/malý. Vhodné je včas ukázat názorné příklady, co je moc velké a co naopak moc malé. Lze využít velké lepenky, hrnečků, dílků ze stavebnic, kostek atd. Tvary se na papíře nesmí překrývat, po obkreslení si je děti vystřihnou, uklidí si stoleček a přesunou se k dané siluetě tvary nalepit – tam jsou již k dispozici lepidla v tubě. Tvary na figuře se je možné překrývat, lepit dovnitř jiného většího tvaru apod. Dívky lepí geometrické tvary do holčičí postavy, chlapci do klučičí. V případě velkých přesahů přes figuru barevný papír na závěr zastřihneme.

Závěr

Postavy vystavíme do prostor školky.  Karton je vhodnější zavěsit za provázek anebo připevnit špendlíky na nástěnku. Při fixování lepenkou, či lepící gumou se mnohdy od podkladu odlepuje. Sedneme si společně do kruhu a poděkujeme sobě i kamarádům za společnou práci. Potřeseme rukou sousedovi po pravé straně a pak sousedovi po levé straně.

• Výtvarný záměr: využití tváře jako ozvláštnění, okrášlení vlastního těla
• Výtvarná technika (postup): body-art
• Pomůcky: ovoce a zelenina (slupky od jablek, okurky, pomeranče, mrkve; kolečka okurek, banánu apod.), byliny (jitrocel, mlíčí, heřmánek, řebříček…), krém na obličej

Motivace a hra

O své zdraví se můžeme starat sami, bez pomoci doktorů, stejně jako o květinu. Když bude mít květina dostatek světla, budeme ji pravidelně zalévat a hnojit, pokvete. Když ale bude v šeru, bez vody a živin, bude chřadnout, až zahyne. Kdo žije zdravě? Učitelka jmenuje příklady a děti hádají, zda takto žije/nežije zdravě (ten, kdo ponocuje, zapíjí jídlo limonádou, dopřává si samé sladkosti, hodně kouká na televizi; ten, kdo jí hodně ovoce a zeleniny, pije vodu a ovocné čaje, chodí do přírody a sportuje apod.) Vitamíny jsou látky důležité pro naše zdraví, které jsou obsaženy nejvíce v ovoci a zelenině. Do školky učitelka přinese pár druhů, které děti pojmenovávají.

Realizace výtvarné činnosti

Téměř vše, co se dá sníst, můžeme použít na pleť, abychom ji vyživili, vyčistili, zjemnili, zahojili záněty. Kromě ovoce lze využít i bylinky. Děti utvoří tříčlenné skupinky, jednoho si určí jako pacienta, který si lehne na koberec. Ošetřovanému uděláme masku – z ovoce, zeleniny, bylin. Obličej oživíme nejen přírodními látkami, ale i tím, že vytvoříme masku, která bude zajímavá. Oblékneme tvář slupkami od jablek, mrkve, okurky, pomeranče, citrónu, listy pampelišky, jitrocele. Každá skupina si vybere igelitový pytlík s danou ingrediencí a zdobí tvář svého kamaráda. Slupky lze trhat na menší kousky, klást je vodorovně, svisle, šikmo, tvořit zajímavé linie. Před nanášením masky potře učitelka obličej dítěte krémem, aby slupky a bylinky lépe držely na kůži. U krému i masky se vyhýbáme partiím očí. Líčené dítě se snaží po celou dobu moc nehýbat s hlavou.

Závěr

Na konci akce zůstanou nalíčené děti ležet na zemi z důvodu opadávání masek. Ostatní chodí opatrně mezi nimi a prohlíží si vytvořené masky druhých. Abychom ještě více podpořili naše zdraví, ze zbytku doneseného ovoce a zeleniny si uděláme zdravou svačinku, kterou rozkrájíme na kousky a podáváme ji u stolečků.

Informatorium 3-8 speciál: Moje zdravé tělo. Praha: Portál, 2014(2). ISBN 9788071781752.

Informatorium 3-8 speciál: Moje zdravé tělo. Praha: Portál, 2014(2). ISBN 9788071781752.

• Výtvarný cíl: snímání povrchové textury podrážek bot, rozehrání akce se vzniklými artefakty
• Výtvarná technika (postup): hra s otisky podrážek, výtvarná akce
• Pomůcky: kreslící uhly, kancelářské papíry, venkovní boty dětí, nůžky, plastová deska na válení barvy, černá temperová barva, linorytový nebo jiný váleček, igelit na boty

Motivace a hra

Sedíme s dětmi na koberci a povídáme si, jak by se nám líbilo mít kouzelné boty a kam bychom s nimi cestovali. Bohužel kouzelné boty existují jen v pohádkách, my však máme své boty, které nás mnohdy dokáží dovést někam, kde jsme ještě nikdy nebyli. Každý si přinese z šatny vlastní boty. Vnímáme botu zrakem i hmatem, všímáme si, že každá podrážka má jinou strukturu.

Realizace výtvarné činnosti

Můžeme se rozhodnout sejmout otisky dvojím způsobem – frotáží nebo otiskem podrážky. Při frotáži přiložíme kancelářský papír na podrážku a uhlem položeným naplocho snímáme strukturu. Technika je pro malé děti náročnější v tom, že přes papír nevidí konec boty, papír nelze k botě upevnit a proto je potřeba ho pevně držet, aby se nepohyboval a frotáž byla přesná. Základem je i správné držení nástroje. Druhou možností je rozválení nenaředěné temperové barvy na plastovou destičku. Botu přiložíme, pohoupeme, aby byla barva nanesena na špičce i patě. Poté ji děti položí na papír a opět s přítlakem pohoupají. Můžeme otisknout stejnou botu 2krát z důvodu menšího znečištění, nebo obě dvě. Boty použité při otisku necháme schnout na igelitu podrážkou nahoru. Po zaschnutí tempery si děti otisky vystřihnou.  Na jednom místě se nám objeví spousty stop celé naší třídy i popř. paní učitelky.

Start začátku akce si určí děti – zda naši cestu započneme v šatně, před budovou školky, u prolézačky apod. Pokládáme vždy po dvou stopách = krok.  Stopy mohou mít různé rozestupy a dle toho nám i řeknou, zda jdeme pomalu, utíkáme. Pořadí necháme na dětech, v případě předhánění můžeme vyvolávat jména dětí. Každé dítě má právo si zvolit směr cesty, kam chce jít. Kam nás stopy zavedou? Akci z důvodu bezpečnosti realizujeme v areálu školy. Měli bychom vše nechat náhodě, nedomlouvat se před akcí, kam chceme dojít. Cesta končí ve chvíli, kdy dojdou stopy.

Závěr

Hodnotíme zvládnutí techniky u frotáží, otisků – proč se neotiskla celá podrážka? Vzhledem k tomu, že každý má přibližně 2 kroky (4 stopy), nelze dojít daleko. Uvědomění si, kolik stop by bylo potřeba ke zdolání vzdálenosti na nedaleké hřiště, domů apod.

• Výtvarný záměr: zpodobení sebe a kamaráda z profilu, vhodná volba a uplatnění teplých nebo studených barev
• Výtvarná technika (postup): práce se šablonou, kombinovaná technika
• Pomůcky: tužky, pastelky, kulaté štětce, kelímky na vodu, vodové barvy, čtvrtky A3, šablony profilu hlavy na čtvrtce, magnety, barevné křídy

Motivace a hra

Kdo jsem já, a kdo jsou mí kamarádi? Pojďme se navzájem dobře prohlédnout. Děti si najdou kamaráda a utvoří spolu dvojici. Oba se navzájem prohlíží a pozorují, v čem jsou jiní. Na první pohled nás odlišuje délka vlasů, barva očí, tvar nosu i úst. Pomocí zraku se dokážeme rozeznat, ale poznali bychom se i poslepu? Děti si zavřou oči, položí si ruce na obličej, lehce se pohladí po tvářích, poté si osahají tvar očních důlků, oči a obočí. Rukama si sjedou na nos – je kulatý, špičatý? Jaký tvar má naše pusa? Osaháme si také bradu, vyjedeme dlaněmi k uším, zjišťujeme délku vlasů a poté otevřeme oči. Takto stejně zkoumáme našeho kamaráda. Učitelka děti slovně vede při hmatovém prohlížení obličeje, aby děti věděly čeho si všímat.

Výroba šablon

Při vlastním zhotovení šablon si vybereme 2-3 děti s výraznějšími rysy, vyfotíme je z profilu, fotografie vytiskneme na čtvrtku a vystřihneme. Díky tomu lze vytvořit různě velké profily odpovídající tvarově skutečnosti.

Realizace výtvarné činnosti

Při obkreslování šablon navrhuji zvolit skupinovou práci u jednoho stolečku, kdy dohlížíme na přesné obkreslování, pomáháme s kritickými místy, s přidržováním šablon. Šablonu děti obkreslují tužkou na čtvrtku A3, a to 2 krát. Kamarádi by se na sebe měli dívat, proto při druhém obkreslování šablonu zrcadlově převrátíme. Jednu z postav si děti určí jako sebe a druhého jako kamaráda (ze třídy, z domova). Před činností je dobré na šabloně názorně ukázat, v jakém místě je položené oko (z profilu pouze jedno), nos, ústa, kam až na hlavě sahají vlasy – předlohu můžeme nechat vystavenou po celou dobu práce. Děti by se měly snažit o vystižení skutečných barev kůže, svých vlasů, očí atd., K práci využíváme pastelek.

Druhý den uděláme dětem krátký výklad o teplých a studených barvách. Na tabuli nakreslíme sluníčko (teplé barvy) a sněhovou vločku (studené barvy). Některé barvy vyvolávají pocit tepla nebo chladu, proto se jim říká teplé nebo studené. Učitelka v ruce drží obdélníčky z barevných papírů. Vždy ukáže jednu barvu a děti hromadně sdělují, jak na ně působí. Kartičky připevňujeme magnetem pod daný symbol, tak mají děti po celou dobu samostatné práce vizuální oporu, jaké barvy mohou použít.

Děti si zvolí pro své pozadí teplou či studenou barevnost. Po vybrání barev se ještě ujistíme, zda děti ví, jaké barvy mohou použít. Klademe důraz na to, aby barvy nezasáhly do profilů hlav a bylo zaplněné celé pozadí. Lze pracovat pouze jednu barvu, nebo aplikovat celou sérii teplých/studených barev.

Závěr

Který jsi ty a kdo je tvůj kamarád/ka?

• Výtvarný záměr: vhodná kombinace různých tvarů, velikostí a barev prvků mozaiky
• Výtvarná technika (postup): papírová mozaika
• Pomůcky: lepící guma, samolepící průhledná fólie, bílý kancelářský papír eventuálně barevný papír, staré kalendáře s fotografiemi nebo barevné časopisy na roztrhání, tužka, nůžky

Motivace a hra

K čemu všemu potřebujeme ruce, co s nimi dovedeme? Kromě úchopu, hmatu se rukama i dorozumíváme – zdravíme se, prosíme, ukazujeme na věci, dokážeme naznačit, jak je něco velké, malé, kulaté, hranaté; prstem naznačíme ticho, nesouhlas, zakrytím očí nebo uší dlaněmi upozorňujeme, že nevidíme či neslyšíme. Rukama můžeme doprovázet některé říkanky, které si názorně s dětmi demonstrujeme: Každá ručka má prstíky, sevřeme je do pěstičky… Všechny moje prsty schovali se v hrsti… To jsou prsty, to jsou dlaně, mýdlo s vodou patří na ně… Meleme, meleme kávu… Koulela se brambora aj.

Jak se jednotlivé prstíky jmenují? Kolik jich máme? Víme, že palec je nejsilnější, ukazováček umí na věci ukazovat, prostředníček je nejdelší, co to má na všechny strany stejně daleko, prsteníček ze všech nejkrásnější, neboť se na něm nejčastěji nosí prstýnky a malíček nejmenší. Bez našich rukou bychom se zkrátka v životě neobešli. Jak rosteme, rostou s námi i naše ruce, určitě jste si všimli, že tatínek má ruku nevětší, maminka menší a vy tu nejmenší. Pojďme si vytvořit naše ruce a můžeme mezi sebou porovnávat nejen jejich velikost, ale i vlastní barevnost díky zajímavým útržkům.

Realizace výtvarné činnosti

My sami nebudeme míchat barvy pro své ruce, ale budeme vyhledávat již hotové. Největší zásobárnou takových barev jsou obrázkové magazíny a velké obrazové kalendáře, kde najdeme plno barevných odstínů. Každé dítě si v prvé fázi hledá v kalendáři, časopisech zajímavý barevný detail, který by se mu líbil pro jeho ruku. Po vybrání je dobré, aby sama učitelka proužek odstřihla z důvodu zamezení zbytečného plýtvání papírem.

Dle věku dětí si buď samy, nebo s dopomocí učitelky obkreslí na zadní papírovou část průhledné fólie formátu A5 svou ruku. Fólii si děti odlepí, položí na obkreslenou ruku lepivou částí nahoru a učitelka ji upevnění k papíru lepící gumou. Barevné útržky na sebe mohou navazovat, ale mohou mezi nimi vznikat i drobné mezery. Učitelka při práci dětí koriguje velikost útržků, aby nebyly příliš velké (nezachytí přesný tvar obrysu ruky např. u prstů) nebo malé (vedou k vyčerpání a následné ztrátě zájmu o činnost). Dbáme i na to, aby děti lepily útržky papíru barevnou částí dolů a jen ve vyhrazeném vnitřním prostoru ruky. Po dokončení si děti vezmou kancelářský papír, položí ho na hotové dílko, přejedou dlaní, aby se fólie přilepila k papíru, a otočí. Zbývá pouze odlepit papír s obrysem ruky připevněný lepící gumou.

Závěr

Děti jsou pln očekávání, co se jim objeví po otočení papíru a výsledné nadšení je u všech velké. Vznikají květinové, kůrové, kamenné a jiné jedinečné ruce. Činnost je časově nenáročná, pro děti zábavná a něčím nová, vyžaduje však občas dopomoc učitelky – např. při upevňování fólie k papíru.

• Výtvarný záměr: poznávání sebe samého i ostatních
• Výtvarná technika (postup): práce s fotografií
• Pomůcky: fotoaparát, tiskárna, kancelářské papíry, temperové barvy, užší ploché štětce, ubrus, barevné papíry, malé nůžky, lepidlo v tubě

Motivace a hra

Hovoříme o různorodosti a odlišnosti lidí. Jaké znaky máme společné? V čem se od sebe lidé mohou lišit? Žádní dva lidé na zemi nejsou úplně stejní. Mluvíme jinými jazyky, máme jiné zájmy, jsme různě staří, jinak velcí atd. Na první pohled si však všimneme obličeje, který má každý trochu jiný. Například nos, jaký může být? A co vlasy? Oči? Pleť? Nejlépe se tvar obličeje dá zachytit ze strany (profilu). Děti obeznámíme, že si je vyfotíme, aby viděly, jak je každý z profilu obličeje odlišný.

Realizace výtvarné činnosti

Děti po jednom vyfotíme z profilu nejlépe na co nejsvětlejším pozadí. Fotky hlav před tiskem můžeme v počítači ještě oříznout. Děti si malými nůžkami vystřihnou svůj obrys – u obličejové části dopředu konstatujeme, že ji mohou vynechat a učitelka ji dostřihne (pokud by děti ustřihly některou z hlavních částí, nebyly by to pak už ony).

Nabídneme kompletní škálu temperových barev, kdy si děti zvolí vlastní odstín a z druhé (bílé) strany fotografii zakryjí barvou. Při malbě fotografie používáme nezředěných temper. Lze pomalovat i fotografie, ale je potřeba využít pouze tmavé barvy, které zakryjí tiskařskou barvu. Lze obměnit motivací na stíny, kdy by všechny obrysy byly pouze černé.

Po zaschnutí se kancelářské papíry povětšinou zkroutí, proto je dáme na den vylisovat. Narovnané lepíme na barevný papír. Opět záleží na učitelce i dětech, zda profily budeme lepit na papír, který se dětem líbí anebo na příbuzný barevný odstín jako je silueta (odstíny červené, růžové, oranžové atd.)

Závěr

Poznávají děti samy sebe po přemalbě fotografie? Sledujeme charakteristické rysy u jednotlivých dětí. Poznáme své kamarády dle siluety hlavy?