Lidské tělo

CO UŽ UMÍM
Umím běhat, umím stát,
nad hlavu si ruce dát,
umím chodit pomaličku,
umím si hrát na žabičku,
umím chodit jako rak.
Věřte mi to-je to tak!

LIDSKÉ TĚLO
Dobré ráno, zas jsem tady,
mám tu dobré kamarády.  
Budu si tu s nimi hrát,
ale také povídat.  
Jak to vlastně vypadáme,
kdeže ruce, nohy máme,  
nos a pusu, oči, uši,
a že úsměv všem nám sluší.

LIDSKÉ TĚLO
Jedno čelo, oči dvě,
nosík patří mezi ně.
Zdravé tváře, dvoje uši,
klukovi i holce sluší.
Brada, pusa, spousta vlasů,
pochvalte tu dětskou krásu.

LIDSKÉ TĚLO
Jedno čelo, oči dvě,
nosík patří mezi ně.
Zdravé tváře, dvoje uši,
klukovi i holce sluší.
Brada, pusa, spousta vlasů,
pochvalte tu dětskou krásu.

BYL JEDEN BACIL
Byl jeden bacil,
do hlavy mě bacil.
Hlava hodně bolela,
zavolejte doktora.
Pak mi sedl na plíce,
bolelo to velice.
Nejedl jsem vitamíny,
teď mám nosík plný rýmy.

POPIS TĚLA
Hlava řídí celé tělo,
jak by všechno dělat mělo.
Krk, ten hýbe, točí hlavou,
ruku máme levou, pravou.
Díky nim můžeme psát,
držet, chytat, nosit, hrát.
Na piano, na housličky,
na tkaničkách dělat smyčky.
Trup poklady těla skrývá,
otáčí se, do stran kývá.
Nohy opět v páru jsou,
kam chceme, nás donesou.

POPIS HLAVY
Nos, ten cítí,
někdy pšíká,
uši slyší, co kdo říká.
Oči vidí celý svět,
ústa umí vyprávět.
Oko chrání víčko, řasy,
hlavu zdobí také vlasy.
Ještě tváře a i bradu,
obočí zas dělá řadu.
To vše na hlavičce máme
a teď už to dobře známe.

MÁM DVĚ UŠI
Mám dvě uši k naslouchání
a dvě oči na koukání.
Dvě nožičky na chození
a dvě ruce na mazlení.

PRO CHYTRÉ HOLČIČKY I CHLAPEČKY
Tleskni, poskoč, zadupej,
se mnou hezky povídej:
„Ruce, nohy, hlavička,
já jsem chytrá holčička.“
„Ruce, nohy, zadeček,
já jsem chytrý chlapeček.“

TEKUTINY
Tekutiny, té je třeba,
zapíjím s ní třeba chleba.
Proč jsou dobré tekutiny?
Sbíhají se po nich sliny?
Z mlíčka zdravé zoubky jsou,
bez kazu ti porostou,
ale sladká limonáda
ukazuje zdraví záda.
Chceš-li zdravý být,
vodu bys měl pít.

PRSTY
Všechny moje prsty
schovaly se v hrsti.
Spočítám je hned,
jedna, dvě, tři, čtyři, pět.

RUCE (F. Hrubín)
To jsou prsty, to jsou dlaně,
mýdlo s vodou patří na ně.
A po mýdle dobré jídlo
a po jídle zase mýdlo!

PRSTÍKY
Každá ručka má prstíčky,
(hýbeme prstíky)
zavřeme je do pěstičky.
(zavíráme a otvíráme prstíky)
Bum, bum, na vrátka,
(tleskáme)
to je krátká pohádka.
(pleskáme o stehna)
Ručičky si spolu hrají,
(proplétáme ruce a prstíky)
mnoho práce nadělají.
Bum, bum, na vrátka,
to je krátká pohádka.

PALEČEK A JEHO KAMARÁDI (F. Hrubín)
„Mámo, usmaž kobližky!“
„Až mi dojdeš pro šišky,
nemám už čím topit, synku,
dělej něco pro maminku!“
V lese bum, bum, bum,
šiška jako dům,
za ní druhá, po ní třetí
z vysokého smrku letí.
Paleček je dávno v lese,
sám však šišku neunese.
Jde okolo školáček
jménem Ukazováček.
Okoukne ji, pak se sehne,
ale šiškou ani nehne.
Zavoláme prostředníčka:
„Prostředníčku, pomoz nám!“
Chlapečkovi zrudla líčka:
„Nadarmo se namáhám!“
Zavoláme Prsteníčka:
„Prsteníčku, tak co ty?“
Chlapečkovi zrudla líčka:
„Šiška dělá drahoty.“
Zavoláme na Malíčka:
„Pojď, Malíčku, pomoz nám!“
Malíček je chytrá hlava,
kamarádům rady dává:
„Ty jdi sem a ty jdi tam,
čekejte, až zavolám!“
Tak teď! Hej rup! Už ji nesem…“
Vracejí se domů lesem,
máma jim dá za šišku
cukrovanou kobližku.

ROZPOČÍTADLO
– na koho slovo padne, vybere si kamaráda a jde si s ním umýt ruce
Bacily běhaly, běhaly, běhaly,
za dětmi spěchaly, spěchaly, spěchaly.
Děti se smějí, smějí, smějí,
zdravé být chtějí, chtějí, chtějí.
Vodu si pustily, pustily, pustily,
ruce si umyly, umyly, umyly.

NOŽKY TOHO UMÍ MOC
Nožky toho umí moc,
klidně leží celou noc.
Ráno chodí, běhají,
přes překážky skákají,
po špičkách si klidně jdou,
pak jako blesk rychlé jsou,
do balónu kopou,
ve vzduchu se houpou.

KAPESNÍK
Rýmu každé dítě zná,
nosík při ní nabobtná.
Obě dírky plné jsou,
uvolnit se nemohou.
Když tě rýma přemůže,
kapesník ti pomůže.
Proč kapesník v kapse máš?
Tohle, Jirko, dávno znáš!
Neříkej, že nemáš zdání.
Ten je přece na smrkání!

NAČ MÁ ČLOVĚK SMYSLŮ PĚT
Nač má člověk smyslů pět?
Aby mohl poznat svět.
Hmatem pozná, co je hladké,
chuť mi poví, co je sladké.
Čich ten vždycky vyzvoní,
když mi něco nevoní.
Zrak mi slouží ke koukání
a sluch zase k poslouchání.

SMYSLY
Člověk, ten má smyslů pět,
znám je všechny nazpaměť.
Kde jsou oči, tam je zrak,
po prstech nám skáče HMAT.
SLUCH nám sedí na uších,
do nosu nám vlezl ČICH.
A CHUŤ v ústech na jazýčku
spinká si tu na krajíčku.

ŠLA BABIČKA DO MĚSTEČKA
Šla babička do městečka,
koupila tam dvě vajíčka.
Dědečkovi hůlčičku
a hřebínek pro Marušku.
Svázala to do uzlíčku.
Ještě mýdlo, pecen chleba –
toho je vždy hodně třeba.
Na zahrádku hrabičky,
pro Jiříka motyčky.

ZUBY (F. Hrubín)
Nanynka se chlubí,
že má čtyři zuby.
Jeden zoubek na masíčko,
druhý na kus tvarůžku,
třetí zoubek na jablíčko,
čtvrtý zoubek na hrušku.

Zuby jako krupky
rozkoušou i slupky.

Frantíku, teď ty se chlub!
Prosím já mám jeden zub.

Jeden zub mám na jablíčko,
jeden zub mám na hrušku,
a jeden zub na masíčko,
jeden na kus tvarůžku.

Ten můj zoubek, chrupy, chrup,
není zoubek, ale zub.

ČIŠTĚNÍ ZOUBKŮ (Karel Driml)
Čistím zoubky řízy – řízy,
ať jsou bílé jako břízy.
Vpravo, vlevo, vpředu, vzadu,
horní a pak dolní řadu.
Ať jsou bílé jako sníh,
ať má každý radost z nich!

DOKTORSKÁ
Poslechněte srdíčko, vyšetřete oči,
na palci mám bebíčko, hlava se mi točí.
V zádech mě loupá, horečka stoupá.
Po celou noc svědil mě nos,
pane doktore, prosím o pomoc.

 Zhluboka dýchat, narovnat záda,
přestaň už vzlykat, tak zní má rada.
Přestaň už prášky brát, začni se s námi smát.
Když je někdo líná kůže, ani doktor nepomůže.
Tak z postele hybaj ven, dneska máme krásný den.