Archiv pro štítek: zima

  • Výtvarný záměr: zobrazit zimní sídelní krajinu lineární kresbou, z vyryté matrice sejmout otisk a tím vytvořit pozitiv a negativ jedné téže kresby
  • Výtvarná technika/postup: protisk (=kresebný monotyp) a otisk matrice
  • Pomůcky:  černá tiskařská barva, plastové desky/popisovací folie, 2 grafické válečky, tužky, kancelářské papíry, ubrus.

 

Motivace a hra
  • Pexeso/karty: Pozitiv/negativpro pochopení pozitivu a negativu vytvoří pedagog hrací karty. Kartičky budou párové (pozitiv/negativ). Z bílé a černé čtvrtky vystřihneme čtverečky (5 x 5 cm). Zvolíme si jednoduché motivy (domek, jablko, obličej, brýle, květina, mrak, slunce apod.) Na bílé čtverečky kreslíme černým fixem a na černé čtverečky bílou pastelkou. Příklad: stejný domeček nakreslíme černým fixem na bílý papír a bílou pastelkou na černý papír. Děti si mohou s kartami zahrát pexeso (vždy odkryjí jednu bílou a jednu černou kartu) anebo pouze hledají párové dvojice.

 

Realizace výtvarné činnosti

Pokud ve školce máte popisovací folie A4, můžete dvojité folie rozlomit a získáte tak 2 podložky. Aktivitu s tiskařskou barvou uskutečňuji po 1-2 dětech z důvodu potřebné pomoci při postupu práce i při rozválení barvy do plochy. Na folii kápneme malé množství černé tiskařské barvy a válečkem ji pečlivě rozválíme po celé ploše. Příliš velké množství by způsobilo příliš začernělý, nečitelný, rozpitý protisk. Málo barvy by naopak nedovolil následný otisk, který se při této technice přímo vybízí. Nelze říct přesné množství, zkoušejte a praxí zjistíte, co je hodně/málo/akorát.

Na rozválenou barvu přiložíme kancelářský papír, na který kreslíme tvrdší tužkou. Papír při propisování přidržujeme jen při okraji, aby se kresba přítlakem v nevhodných místech neznehodnotila, neboť každý silnější dotyk zanechává stopu. Jakmile děti mají kresbu hotovou, opatrně sejmou papír z folie a na druhé straně papíru se nám objeví tmavá kresba na světlém podkladě – PROTISK.

Jestliže na propsanou použitou folii přiložíme nový kancelářský papír, na který vyvíjíme čistým válečkem větší tlak, dostaneme na sejmutém papíře OTISK (světlá kresba na tmavém podkladě). Může se stát, že tmavé pozadí nebude již tak tmavé. Příčinou může být slabý přítlak na váleček/ nedostatek naválené barvy před protiskem/kresba trvající delší dobu, kdy tiskařská barva se za tu dobu zapije do předchozího papíru/zaschne na folii.

protisk

otisk z matrice

Poznámky

  • Místo tiskařských barev lze využít temperové barvy.
  • Naválená barva na matrici může být tvořená jednou i více barvami.
  • Techniku lze využít pro zrcadlové zobrazení, pro souměrnost předmětů.

  • Výtvarný cíl: kreativní využití možností a vlastností materiálu za účelem vzniku artefaktu
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: tvarování plošného materiálu – folie
  • Pomůcky: hliníková foliealobal, bublinková folie, úzká izolepa

Motivace

Sněhové střechy krášlí ledová záclonka. Co to je? Na středách některých domů visí různě dlouhé ledové rampouchy, které se vytváří za mrazu na místech, kde stéká voda. Kapky vody postupně zamrzají, až vznikne rampouch. Kdybychom měli ledovou paličku, mohli bychom si na ně zahrát a oni by vydávaly zvonivý zvuk. Na zvonkohře, pianu zahrajeme píseň Rampouch, kterou se s dětmi naučíme.

Scan0010

Muzikant hraje podle not, ty mi však ještě neumíme, tak si vytvoříme rampouchové noty. Jsou to nakreslené čáry, některá je delší, jiná je docela krátká. Právě tak jako rampouchy. Dětská zvonkohra nám poslouží jako rampouchy. Její kameny jsou také různé délky. Na zvonkohře ponecháme tři libovolné kameny lišící se délkou. Na kartičky nakreslíme kombinace třech různě dlouhých čar. Dítě si vybere kartičku a pokusí se zahrát podle kartičky na zvonkohru. Dlouhý rampouch hrajeme dole, kratší uprostřed a nejkratší nahoře. Vytvoříme si skutečné noty z rampouchů, které pak můžeme libovolně poskládat na lavici a dle jejich délky zahrát na zvonkohru.

 

Postup výtvarné činnosti

Děti si odtrhnou z alobalové role kus folie dle toho, jak velký chtějí mít rampouch. Ten tvarují mačkáním, překládáním, ohýbáním, stáčením do úzkého kužele. Pokud nám místo kužele vznikne válec, lze vytvarovat požadovaný tvar přidáním alobalu. Rampouch nemusí být vždy rovný, může být lehce ohnutý, na povrchu jemně zvlněný, nikoliv však příliš plochý. Tuto činnost zvládnou i nejmenší děti. Rampouchy lze navléknout na nit a zavěsit do oken, aby nám tvořily rampouchovou záclonku. Nebo můžeme na velký karton namalovat dům, střechu pokrýt vatou a pod ní rampouchy přilepit.

Rampouchy z bublinkové folie svou barvou více připomínají skutečné rampouchy, ale jsou na výrobu pro děti náročnější. Čtverec folie stočí do kornoutku, kamarád nebo učitelka ho přidržuje a dítě ho izolepou obmotává a tím i tvaruje do podoby kužele.

 

Reflexe

S rampouchy z bublinkové folie si můžeme zahrát honičku, kdy ledová královna honí děti a koho se dotkne svým rampouchem, toho zmrazí – štronzo. Alobalové rampouchy můžeme řadit podle velikosti, hledat rozdíly v řadě, kdy jeden rampouch je otočený vzhůru nohama, musí však být zřetelně vidět kuželovitý tvar.

Rampouch Rampouch2

  • Výtvarný cíl: výtvarné zkoumání výtvarných prostředků (odlitek tváře, obarvování gázy, tvorba vloček z papíru, otisk bublinkové folie apod.)
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: podmalba s následnou asambláží
  • Pomůcky: sádrové obvazy, nůžky, krém, kelímky s vodou, karton A2 a větší, temperové barvy, anilinové barvy, štětce, plastové desky, gáza (role 90 cm x 10 m – dostupné v lékárnách), bublinková folie, lepidlo Herkules, zbytky čtvrtek, kousek záclony, tavná pistole (navíc – polystyrénové kuličky, stříbrné třpytky)

Motivace

V zemi chladné, bez ohledu

zlá královna vládne všem.

Místo srdce má kus ledu,

všechno zmrazí pohledem. (Sněhová královna)

Byla jednou jedna zeměkoule a na té zeměkouli byla čtyři království. Království zimní, jarní, letní a podzimní. Začal prosinec, kdy končí vláda krále Podzimu a přichází kralovat královna Zima na dlouhé tři měsíce, která zahaluje krajinu ledem a sněhem. Královna je chladná jako led, někdy se dívá do oken a na okenní skla kreslí záhadné obrazce.

Jak si představujete sněhovou královnu? Jaké studené barvy by mohla mít na sobě?  Jistě se nejedná o lidskou bytost, ale mrazivou studenou tvář paní s modrým, trochu nafialovělým obličejem. Byla by mladá, nebo stará jako babička? Jaké by měla vlasy? Čím by mohla být ozdobena? My jsme si ji představili s dlouhými modrými rozevlátými vlasy, kdy by na pozadí poletovaly sněhové vločky z papíru, polystyrenu i z otisků bublinkové folie, neboť sníh má mnoho podob (nový jemný, zmrzlý, mokrý).

 

Postup výtvarné činnosti

Činnost byla pojata jako skupinová práce všech dětí, kdy se každý podílel na společném díle. Pro tvář paní Zimy jsme zvolili děvče, které učitelka udělala sádrový odlitek tváře. (Obličej potřeme krémem, oči zakryjeme kousky papírového kapesníčku a tvář postupně zakrýváme nastříhanými proužky sádrového obvazu. Otvor pro nosní dírky necháme odkrytý a až při sundání masky jej dodatečně obvazem uzavřeme). Na kartonu vytvoříme temperovou podmalbu za použití modrých barev a bílé. Gázu rozstříháme na dlouhé úzké proužky symbolizující vlasy, do kterých děti na podložce zapouští modro-fialové odstíny anilinových barev. Zatvrdlou sádrovou tvář pomalujeme nezředěnými temperami ve studené barevnosti. Na zaschlou podmalbu skupinka dětí otiskuje bublinkovou folii, lepí polystyrénové kuličky. Další skupina dětí vytváří u stolečků sněhové vločky z papírových proužků a jiní je lepí na podmalbu. Učitelka tavnou pistolí připevní odlitek na karton a zvolené dítě paní Zimě naaranžuje rozevláté vlasy, které přilepí (popř. učitelka). Naposled přichází děti se stříbrnými třpytkami, které roztírají na pozadí i na tvář paní Zimy. V kartonu uděláme dírky, kterými provlékneme provázek na zavěšení asambláže.

Reflexe

Královnu Zimu, která bude vládnout celé tři měsíce, vystavíme do prostor šatny. Po konci její vlády na její místo usedne Jaro.

Paní Zima Paní Zima2

  • Výtvarný cíl: zanechávání stop linií a čar pomocí gest i nových nástrojů
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: lavírování, bičomalba, stopy nástroje
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, anilinové barvy, silné kulaté štětce, nádoba s vodou, sůl, provázek nebo bavlnka, bílá temperová barva, mistička na temperu, ubrus

Motivace

Mrazivé zimní dny proměňují vodu na rybnících i řekách v led. Pevný led bývá tmavý, naopak mléčně zbarvený neunese tolik váhy. Bruslaři za sebou při bruslení zanechávají bílé rýhy i ledovou tříšť vytlačenou z ledu a vytváří tak vyježděné koleje. Kdo byl někdy bruslit na rybníku, určitě si všiml i vzduchových bublinek zamrzlých v ledu. Velké bubliny jsou pro bruslaře nebezpečné, neboť by pod nimi mohl prasknout led, ale drobné bublinky jsou neškodné. Každý si vytvoří tmavý průzračný led, doplní ho o malé bublinky, které se v ledě objevují a poté si na svém rybníku zabruslí.

 

Postup výtvarné činnosti

Dejme dětem na výběr, zda budou chtít vytvářet rýhy v ledové ploše špendlíkem nebo šviháním provázku. U obou postupů platí vytvořit si modrý podklad lavírováním. Použijeme anilinové barvy zajímavé svým sytým barevným pigmentem, které hojně rozmýváme vodou. Na vlhký podklad nasypeme sůl, ta do sebe vsákne barevnou vodu a vytvoří v daném místě bílé skvrnky – vzduchové bubliny.

 Pokud se děti rozhodnou pro kresbu špendlíkem, ryjí ještě do vlhkého podkladu. Na špendlík není potřeba tlačit, volně s ním „bruslíme“ po čtvrtce, ten za sebou zanechává rýhy i vytlačený papírový grátek připomínající ledovou tříšť. Do rýh se občas dostane i barevná voda, která zvýrazní vyryté čáry.

U bičomalby může být podklad o něco tmavší, lépe tak i vyniknou bílé otisky provázku. Podmalbu necháme zaschnout. Konec provázku namáčíme do řídké bílé tempery, palcem a ukazováčkem odstraníme z provázku přebytečnou barvu a hbitým pohybem šviháme o čtvrtku různými směry. Kromě švihu lze provázek položit na plochu a táhnout ho po ní. Při bičování pracujeme ve stoje u stolu.

Pozn. Pokud z provázku neodstraníme přebytečnou barvu, bude tempera více stříkat po okolí, linie bude širší a okolo otisku se budou tvořit drobné kapičky.

 

Reflexe

Povedlo se ti dle tvých představ zachytit rozbruslenou ledovou plochu?

Ledová plocha
Kresba špendlíkem do vlhkého podkladu

Ledová plocha3
Bičomalba-švihání provázkem namočeným v barvě

 

  • Výtvarný cíl: zachycení pohybu, práce s  linií za účelem uvolnění, relaxace
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kresba pastelkami, volné čmárání
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A5, tužky, pastelky, nůžky, lepidlo v tubě, větší archy modrého papíru

Motivace

Děti si představují zamrzlý rybník a radovánky s bruslemi. Bruslit se dá na ledu, asfaltu (kolečkové brusle) i na sněhu (lyže). Předvádíme na koberci pohyb hokejistů držící hokejku, krasobruslařek tančící na ledu i rychlobruslařů. Pro všechny je společné, že mají na nohou nazuté brusle na led.

 

Postup výtvarné činnosti

Děti si vezmou tužku a nakreslí postavu při bruslení. Může se jednat o hokejistu v hokejové výstroji, krasobruslařku v krásném kostýmu nebo sebe na bruslích. Snažíme se zachytit pohyb, hotové postavy vystřihneme. Na stoly položíme archy modrého papíru a modré pastelky. Děti si vyberou rybník a na ten si přilepí svou postavu. Do jedné ruky uchopí dvě pastelky (dvě brusle) a od svého bruslaře uvolněnými tahy bruslí po rybníku. Oba hroty se dotýkají plochy, když se jeden ztratí, bruslař jezdí po jedné noze. Děti přistupují postupně k rybníku si zabruslit v pořadí, jak dokončují své bruslaře. Někdo tedy umisťuje své bruslaře už na modré linie. Při volném čmárání je podstatné navzájem respektovat druhé a bruslit okolo postav – nikoliv přes ně.

 

Reflexe

Koho jsi kreslil? (sebe, hokejistu, krasobruslařku). Jak se vám tvořilo ve skupině s ostatními dětmi? V čem to bylo příjemné a co se ti popřípadě nelíbilo?

bruslaři bruslaři3

 

  • Výtvarný cíl: experimentální přenášení reliéfní struktury na papír
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky:  frotáž papírových vloček
  • Pomůcky: čtvrtky, nůžky, lepidlo v tubě, arch modrého barevného papíru, kancelářské papíry, modré papíry, voskové pastely (odstíny modré, fialové, bílá), ubrus

Motivace

Učitelka pro děti připraví papírové proužky ze čtvrtky, každému rozdá 4 dlouhé a 8 kratších proužků. Vytvoříme si několik předloh, podle kterých budou děti pracovat. Na kancelářský papír nakreslíme fixem různé kombinace vloček od nejjednodušších variant po složitější v závislosti na věku dětí (obrázek níže). Postupně ukazujeme nakreslené předlohy a děti podle nich skládají z proužků vyobrazené vločky. Hra kromě procvičení zrakové analýzy a syntézy napomůže dětem si vytvořit představu o různorodosti schémat vloček při výrobě vlastních.

schémata vloček

Postup výtvarné činnosti

Čtvrtky A4 rozstřihneme na 4 stejné díly, každé dítě dostane 1 kus. Z delší strany papíru stříháme proužky na kostru vločky, zbytek čtvrtky využíváme na detaily.  Po nastříhání dílů si děti poskládají vlastní vločku a proužky k sobě přilepí. Hotové vločky celé potřou lepidlem a nalepí je na arch modrého papíru. S přilepenými vločkami půjde i lépe frotáž, vyhneme se tomu, že by se šablony hýbaly.

Děti si vyberou jednu vločku (nemusí být jejich), na tu přiloží kancelářský, barevný nebo jiný měkký papír, který pevně přidržují, aby neměli dvojitý otisk. Přejížděním úlomku na plocho položené voskovky vytváříme otisk struktury zakrytého reliéfu. Lépe se pracuje s menšími kousky voskového pastelu, proto se nebojme ho rozlomit. Nechme děti s frotáží experimentovat – vytvářet frotáž koncem voskovky, celou hranou, kombinovat studené barvy voskovek, frotovat modrou voskovkou na bílý papír i bílou voskovkou na modrý papír. Pracujeme u stolečků i na zemi.

Jak vzniká vločka

Reflexe

Jaký postup se vám nejvíce osvědčil s voskovkou? Líbili se vám spíše modré nebo bílé vločky na papíře? Bylo těžké držet pevně papír a zároveň frotovat?

Jak vzniká vločka2 Jak vzniká vločka3

  • Výtvarný cíl: lineární zmnožení vloček doplněné kresbou libovolného zimního motivu
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: rytá kresba do klovatiny
  • Pomůcky: průhledná klovatina, voda, kulaté štětce, čtvrtky formátu A5, rycí nástroj (např. delší špendlíky s plastovou hlavičkou), suché pastely v odstínech modré a fialové, malé hadříky, ubrus.

Motivace

Kde se vzaly, tu se vzaly, na obloze se narodily malé sněhové vločky. Jedna jako druhá, druhá, jako třetí. Zkrátka, bylo jich tam tolik, že bychom je nespočítali. Jenže, všechny byly takové nepěkné. Vůbec nebyly bílé. Byly celé ušpiněné. „No to tak přeci nemůže zůstat,“ řekl si mráček Modráček. Přemýšlel a dumal, co s tím. „Už to mám,“ napadlo ho. „Zavolám na pomoc nebeské švadlenky. Vždyť zvládly ušít i můj kabátek.“ A jak řekl, tak udělal. Svolal švadlenky a ty hned začaly pilně pracovat. Rozpáraly velikánskou nebeskou duchnu a z prachových peříček ušily vločkám načechrané, sněhobílé kabátky. A protože švadlenky byly opravdu pilné, dostala nový kabátek každá vločka. To jim to slušelo. Rozpustilé vločky se otáčely a prohlížely, a protože chtěla být před zrcadlem každá z nich, strkaly se a strkaly, až se to stalo. Hop a hop a hop… padaly a padaly, až dolů na zem. Jů! To byla chumelenice.

Procvičujeme říkanku Chumelenice doprovázenou jednoduchým pohybem.

První vločka, druhá, třetí

z nebe na zem právě letí.

Jedna vedle druhé sedá,

volné místo ještě hledá.

Na strom, střechu, silnici

udělají čepici.

Naším úkolem bude zaznamenat chumelenici a tu doplnit o další motivy, které zima zahalila, nebo vytvořila.

 

Postup výtvarné činnosti

Celý formát potřeme vrstvou průhledné klovatiny. Aby se klovatina štětcem lépe nanášela na papír, lze do klovatiny přidat trochu vodu. Do dokonale zaschlé vrstvy klovatiny vyrýváme kresbu špendlíkem nebo hřebíkem. Cílem je zachytit chumelenici. Další motivy (stromy, domy, lidé, sněhuláci apod.) zachycené v hustě zasněžené krajině vychází z fantazie dětí. Je potřebné více tlačit na nástroj i za cenu, že kresba prostoupí vrstvou klovatiny až do papíru. Do málo vyrytých linek se pastelový prášek nezachytí.

Na vyškrábaný motiv naneseme vrstvu suchého pastelu, lze využít více odstínů, které se při roztírání smíchají. Pastelem nezaplňujeme celý formát, pouze naneseme na papír pár menších skvrn. Na prst si omotáme hadřík, kterým roztíráme pastel do vyrytých linek. Pokud některá důležitá část motivu nevynikne vlivem málo vyryté linky, lze ji v této fázi ještě vyrýt, na dané místo nanést trochu pastelu a hadříkem rozetřít.

Pozn. Čím méně pastelu, tím lépe. Jakmile bychom potřeli pastelem celý formát, rytá kresba by zcela zanikla. Místo pastelu lze použít olejové barvy.

Reflexe

Děti zhodnocují úskalí, se kterými se setkaly (malý přítlak, nelehké zachycení detailů, horší viditelnost kresby), ale i pozitiva, která jim technika přinesla. Obrázky můžeme zafixovat.

chumelení chumelení2

ptaci-na-strome

 

z webu: http://www.miroslavasloupova.cz/

 

 

  • Výtvarný cíl: pokus o plastické tvarování materiálu podle vlastní předlohy
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: modelování ze sádry
  • Pomůcky: kancelářské papíry, pastelky, eurofolie, sádra a obvazy (nebo sádrový obvaz), lžíce na míchání, nůžky, voda, nádoba na sádru, fotografie rozmanitých vloček, ubrus.

Motivace

Venku padá první sníh! Sněhové vločky jsou jako hvězdy. Tyto maličké zázraky mají nespočet podob, každá je jiná a přeci jen mají jedno společné a to, že mají šestiúhelníkový tvar. S dětmi shlédneme obrázky rozmanitých struktur vloček (pod mikroskopem i kreslené), které lze vyhledat na  internetu. Škoda, že nemůže sněžit i ve třídě. A co kdyby nám tu sněžily sádrové vločky? Byly by sněhově bílé, křehké i tvarově jiné, které bychom upevnili na nit a zavěsili si je do prostor školky.

 

Postup výtvarné činnosti

Děti mají možnost se při kresbě pastelkou inspirovat tvary vloček z vytištěných fotografií.  Na celý formát papíru nakreslí 6cípou vločku. Oprostíme se od detailů a linií ležících blízko sebe, které by nešly sádrou vymodelovat. Body i linie se musí alespoň v jednom místě protínat, jinak by na sádrové vločce nedržely.

snehove-vlocky

Kresby vložíme do eurofolií. Připravíme si nastříhané obvazy na různě velké obdélníčky, v plastové mističce (např. od masa) rozmícháme ve studené vodě sádru. Doporučuji směs udělat více vodovou – s gázou se lépe pracuje, textilie v konečné fázi více vynikne, obvazy na sobě dobře drží, děti stihnou v klidu dokončit práci, aniž by sádra ztuhla a navíc se na obvaz neváže přebytek husté sádry, která částečně kazí konečný vzhled. Pracujeme v malých skupinkách po 3 a 4 dětech. Obvazy namáčíme do sádry, přebytečnou sádrovou vodu prsty vymáčkneme.  Vločky necháme na folii zcela uschnout, po utuhnutí jdou sejmout velmi lehce.

Poz.:

  • Na ztvrdnuté sádrové obvazy už mokrá sádra nedrží.
  • Pro zpomalení tuhnutí se používá studená voda, cukr, líh nebo ocet.
  • K usnadnění práce lze využít koupený sádrový obvaz, který se namáčí do vody.
snehove-vlocky1 snehove-vlocky2 snehove-vlocky3
Reflexe

Vločky jsou velmi křehké, pokud se stane, že některá část odpadne, lze ji přilepit lepidlem Herkules. Aby sádra nepouštěla bílý prach, můžeme ji zafixovat lakem na vlasy.

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: otisk z uhlového papíru
  • Pomůcky:  Kniha: Rok s krtkem (s. 108-109), uhlové papíry A4 (1 dítě=1 papír), žehlička, nůžky, lepidlo v tubě, nakopírované šablony na čtvrtce, sněhové vločky z raznice, kancelářské papíry, kancelářská děrovačka, noviny, lepenka
Motivace

Pro motivaci využije upravený a zkrácený úryvek pohádky z knihy Rok s krtkem

Na louce už skoro žádný sníh nezbyl. Jen tu a tam zbylo pár sněhových ostrůvků a mezi nimi stálo něco zvláštního. Tři velké bílé koule na sobě. Ta na zemi byla veliká, druhá nad ní byla menší a třetí koule úplně nahoře byla nejmenší.

„Co to je?“ kroutil hlavou krtek. „Půjdu se podívat kousek blíž.“

Krtek pomaloučku postupoval k té věci a stále z ní nespouštěl oči. Najednou ta koule nahoře zamrkala očima a zasmála se na krtka.

„Ahoj, ty maličký“, řekla koule krtkovi.

„Ahoj“, řekl potichu krtek. „Kdo jsi?“

 „Já jsem sněhulák a postavili mne tu před chvílí děti ze sněhu. A kdo jsi ty?“ zeptal se sněhulák krtka.

„Já jsem krtek. Děti umějí stavět sněhuláky? To musí být těžké. Proč to dělají?“ ptal se krtek.

„Je přece zima a padá sníh. Děti mají ze sněhu velikou radost. Mohou sáňkovat, lyžovat a hlavně stavět nás – sněhuláky. Ach, zima je hezká, mám ji moc rád,“ usmíval se sněhulák a mrkal při tom vesele očima. „A nejšťastnější jsem, když přijde silný mráz.“

„Ty jsi rád, když přijde mráz?“ kroutil hlavou krtek. „Tak to já jsem raději, když je teplo. Mráz mne štípá do čumáčku a zebou mne tlapičky.“

„Kdepak teplo, to sněhuláci nemají rádi. Když je teplo, začínáme se my sněhuláci rozpouštět. Ba ne, teplo a sluníčko nemá žádný sněhulák rád,“ použil sněhulák krtka. „Jsem moc rád, že sluníčko má málo síly a moc nehřeje,“ řekl sněhulák a pak si povzdychl: „ Ještě kdybych tak měl na hlavě nějaký hrnec. Sněhulák bez hrnce je totiž jen poloviční sněhulák. Krtku, prosím, nevěděl bys o nějakém?“ prosil krtka.

„Hrnec? Kde já jsem ho jen viděl,“ přemýšlel krtek. „Už to mám. Kousek dál v lese jednou na podzim vyhodili nějací nepořádní lidé odpadky a mezi nimi byl i velký starý hrnec. Ale nevadilo by ti, že už je zrezivělý?“ ptal se krtek sněhuláka.

„Zrezivělý a starý hrnec je pro sněhuláky ten nejkrásnější. Krtku, prosím, doneseš mi ho? „ znovu poprosil sněhulák.

„To víš, že ti ho donesu, když je pro tebe tak důležitý.“ Zašel k místu, kde ti zlí lidé vyhodili odpadky, vzal odtud hrnec a donesl jej sněhulákovi.

„Jé, to je ale krásný hrnec,“ radoval se sněhulák. „Hned si ho nasadím na hlavu. No, jak mi sluší?“ ptal se sněhulák krtka, když si hrnec nasadil na hlavu.

„Sluší ti opravdu moc,“ přitakal.

Z čeho je sněhulák postaven? Hovoříme o velikosti jednotlivých koulí a jejich uspořádání na sněhulákovi, z čeho jsou vytvořené ruce, čím sněhuláka můžeme ozdobit (šála, čepice, starý hrnec, mrkev na nos, větvička do ruky, kamínky=knoflíky).

 

Postup výtvarné činnosti

Každé dítě si vybere z nabídky různorodých šablon sněhuláků již nakopírovaných na čtvrtce a ty si vystřihne. Vedeme děti k tomu, aby odstřižky dávaly například doprostřed stolu a vystřižené dílky na jiné místo, aby se jim neztratily. Hlavu můžeme přehnout na polovinu, vystřihnout pusu a vyrazit děrovačkou oči. Přilepíme nos, hrnec, koště, knoflíky a jednotlivé koule k sobě (šablonu nepřilepujeme na čtvrtku).

Na vrstvu novin položíme kancelářský papír, na který upevníme v horní části uhlový papír lepenkou lesklou stranou dolů. Na papír rozložíme šablony, přikryjeme uhlovým papírem, vše přikryjeme listem novin a přežehlujeme žehličkou zahřátou na nižší stupeň. Mladším dětem obrázek přežehlí učitelka, starší děti pracují pod dohledem.  Odstraníme všechny šablony, znovu přikryjeme papír stejným kopírákem a ještě jednou krátce přežehlíme, díky čemuž se nám objeví detaily (knoflíky, obličej).

Uhlový sněhulák Uhlový sněhulák2 Uhlový sněhulák3 Uhlový sněhulák4

 

  • Výtvarný cíl: rozvíjet kreslířské dovednosti, fantazii, představivost při tematické kresbě
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: odkrývací rezerváž
  • Pomůcky:  černá tuš, bílé čtvrtky formátu A5 a A4, voskové svíčky, kulaté štětce, nádoby na tuš, rycí nástroje – např. párátka, větší špendlíky; lepidlo v tubě, ubrus
Motivace

Jak poznáme zimu? Jak vypadá? Zima je období, kdy je v přírodě více ticha, protože chybí ptačí zpěv, bzučení hmyzu, kvákání žab, ševelení listí. Je to období nouze, zvířata nemají zelené krmení, hmyzožravcům chybí hmyz. Některá zvířata si dělají zásobu na zimu, jiná přečkávají zimu spánkem. Ticho může evokovat smutek, ale je to i chvíle se ztišit a pozorovat přírodu, kterou zima zahalila do svého bílého závoje.

S hedvábnými šátky (gázovinou, stuhou) vyjadřujeme padající sníh snášející se na krajinu.  Především na vycházkách si děti všímají zimní krajiny, zkoumají sníh všemi smysly, pozorují, jak sníh poletuje, víří a co vše zahaluje pod svou peřinku.

 

Postup výtvarné činnosti

Pokud máme ve třídě barevné svíčky, nejprve nožíkem odstraníme jejich svrchní barevnou vrstvu, aby při nanášení neobarvila bílou čtvrtku. Na čtvrtku A5 naneseme silnou vrstvu voskové svíčky. Důležité je, aby vrstva pokrývala celou plochu čtvrtky. Tuto podkladovou vrstvu natřeme černou tuší nebo můžeme použít temperovou barvu. Pro nátěr volíme tuše zakoupené v malých lahvičkách, které neobsahují tolik vody jako tuše prodávané ve velkých lahvích, které hůř chytají na povoskovaný podklad. Do zaschlé černé plochy obrázek vyrýváme rycím nástrojem – v tomto případě párátkem.

Na závěr děti na rub vyrytého obrázku nanesou lepidlo z tuby a přilepí ho na bílou čtvrtku formátu A4, která nám vytvoří paspartu, obrázek tak působí jako skutečná grafika.  Dobré je si před lepením umýt ruce, aby děti zbytečně neušpinily bílý papír od zbytku tuše, která se uvolnila vlivem rytí.

Sněhový závoj zimy Sněhový závoj zimy2

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kombinovaná technika
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4 (1 dítě = 2 čtvrtky), modrá tuš, bílá temperová barva, voda, sůl-kuchyňská či mořská, slánka, širší kulaté štětce, šablona okna, nůžky, brčka, nádoby na tuš a temperu, lepidlo v tubě

 

Motivace

Voda nám v zimě krásně zdobí naše okna. Když je venku velká zima, vznikají na sklech oken fascinující ledová výtvarná díla – ledové květy ale i obrazy zamrzlé krajiny. Mráz místo čtvrtky používá okno a místo barev zmrzlé kapičky.

Pro motivaci dětem můžeme ukázat fotografie obrazců na oknech. K navození si zahrajeme hru „Jak se tváří mráz.“

Kdopak zamknul kaluže?

Mráz. Ten za to vždy může!

Ukaž, mraze, svojí tvář.

Jakpak asi vypadáš?

Děti stojí v kruhu, odříkávají říkadlo a učitelka je rozpočítává. Na koho ukáže při poslední slabice říkadla, ten předvede grimasu-obličej mrazu. Ostatní děti jej napodobí. Děti pak opět říkají říkanku a učitelka začne rozpočítávat od dítěte, které předvádělo mráz. A jak mráz tedy kreslí na okna?

 

Příprava učitelky

Učitelka před činností nakreslí rám okna, kterému vystřihne vnitřky pro „sklo“ a dle této šablony (viz příloha) ho dále obkresluje na další čtvrtky.

 

Postup výtvarné činnosti

Připravíme si čtvrtky formátu A4, vodu s přimíchanou tuší (samotná tuš se velmi rychle vsakuje do čtvrtky a navíc neobsahuje vodu, na kterou reaguje sůl tím, že jí nasává do sebe), kulaté štětce a sůl. Pokud použijeme běžnou kuchyňkou sůl, vzniknou nám menší krystalky, naopak u mořské soli budou vzory větší a pro někoho zajímavější. Je potřeba pracovat rychleji a nanášet větší vrstvu obarvené vody, tam kde se barva s vodou vsákne do papíru, sůl nevytvoří skvrny. Sůl můžeme sypat prstíky, či přímo ze solničky. Čím více je v daném místě vody, tím větší vzory sůl vytvoří. Dbáme na to, aby byla barvou zaplněná celá plocha papíru a aby děti nesypaly příliš soli na jedno místo. Díky krystalkům se nám ihned na ploše vytvoří zajímavé obrazce připomínající mráz.

Namalované čtvrtky necháme uschnout a mezitím si vystřihneme okénka. Dětem můžeme pomoct tím, že jim nůžkami do každého obdélníčku uděláme štěrbinku. Vnitřky okének si již děti vystřihují samy.

Zbývá nám poslední krok a to vytvořit nádherné ledové květy. Nejprve odstraníme z plochy lehce přilepenou sůl. Bílou temperovou barvu zředíme s vodou. Pro nanášení skvrn použijeme štětec, kterým si kápneme na libovolné místo na čtvrtce a pomocí brčka ho rozfoukáváme po ploše. Vlivem zředění i docílíme jemného nádechu malby. Na závěr vystřižené okénko potřeme lepidlem a přilepíme na zamrzlé sklo.

Jak mrazík maluje(2) Jak mrazík maluje(3)