Z pohádky do pohádky

O Šípkové Růžence

⇒ Hádáme pohádku
– doprostřed kruhu položíme skutečný šípek + růži (umělou)

⇒ Postupné převyprávění pohádky s plněním úkolů 
– ukázka některých činností

⇒ Diskuse: Květiny
– Podle jaké květiny se princezna jmenovala? Jaké názvy kytek znáte? Ukázka květin na obrázcích a vymýšlení dle čeho některé mohli dostat své jméno (petrklíč, tulipán, sněženka, narcis, fialka apod.).

⇒ Počítání do 17 – Růžence bylo 17 let, když se píchla o trn růže.
⇒ Relaxace
Království usnulo na 100 let. Děti si lehnou na koberec, zavřou oči a poslouchají zpěv učitelky o Růžence

⇒ PH: Na spící princeznu
učitelka = zlá čarodějnice
– když se někoho dotkne, stane se z něj Šípková Růženka, a ten, tak jak zrovna byl, usne
pokud bude chtít Růženku někdo zachránit, musí ji pohladit po tváři, tím ji vysvobodí a Růženka je zpět ve hře

⇒ VV: Zámek Šípkové Růženkypodrobný popis námětu ZDE
⇒ VV: Šípkový keř  podrobný popis námětu ZDE

 

⇒ Dramatizace: Šípková Růženka
– pomůcky: kůň pro prince, korunka a šaty pro princeznu, šátek a hůl pro babu
– děti stojí v kruhu, drží se za ruce
– uvnitř (Růženka), další dvě děti (baba a princ) stojí v určeném místě dál od kruhu

Růženka byla líbezná, líbezná, líbezná,
Růženka byla líbezná princezna.

(děti jdou po kruhu, Růženka jde v kruhu v protisměru)

 

Ó jak jsem krásná, spanilá, spanilá, spanilá,
ó jak jsem krásná, spanilá princezna.

(děti se pustí a dají ruce v bok, pohupují se v kolenou a mírně se natáčejí vpravo, vlevo)

Tu přijel jeden krásný princ, krásný princ, krásný princ,
tu přijel jeden krásný princ, pravil jí:

(děti tleskají do rytmu, princ přijíždí na koni)

Růženko milá, pozor dej, pozor dej, pozor dej,
Růženko milá, pozor dej na babu.

(princ i děti ukazováčkem do rytmu varují Růženku, poté princ odjíždí)

Tu přišla jedna baba zlá, baba zlá, baba zlá,
tu přišla jedna baba zlá, pravila:

(děti zpívají podbarveným hlasem, baba přichází kulhavou chůzí)

Růženko, usni na sto let, na sto let, na sto let,
(baba čaruje před Růženkou, i děti napodobují pažemi čarování)
Růženko, usni na sto let, všechno spí.
(Růženka i děti do dřepu a pomalu usínají, baba se zařadí do kruhu k dětem)

 

A rostlo trní do výše, do výše, do výše
a rostlo trní do výše, vysoko.

(Růženka stále spí, děti pomalu vstávají, ruce do vzpažení, stoj na špičky)

Až přijel zas ten krásný princ, krásný princ, krásný princ,
až přijel zas ten krásný princ, pravil jí:

(děti tleskají do rytmu, princ přijíždí před sedící Růženku)

Růženko milá, probuď se, probuď se, probuď se,
Růženko milá, probuď se z toho snu.

(princ hladí Růženku po vlasech, Růženka se pomalu probouzí, vstává)

A byla svatba veliká, veliká, veliká
a hrála při ní muzika, muzika.

(děti se točí rychleji dokola – princ a princezna se točí uprostřed kruhu)

⇒ SH: Růženko, kde jsi?
– pomůcky: šátek
– vybere 2 děti (Růženka a princ)
– princ má zavázané oči, pro dezorientaci s ním párkrát zatočíme
– Růženku postavíme na libovolné místo (ne však daleko)
– princ, který má zavázané oči, se ptá: „Růženko, kde jsi?“
– Růženka se ozývá a princ k ní podle sluchu přichází
– obě role měníme s každou hrou

⇒ Vaříme si šípkový čaj
– pomůcky: šípky, cukr, společná nádoba na čaj, naběračka, hrnečky, drtící palička, rychlovarná konvice, voda
– děti namotivujeme tím, že se dnes naučí vařit čaj
– šípky omyjeme, zbavíme bubáka a stopky
– do nádoby (hmoždíře) vložíme cca 4 paličky
– obcházíme stoly a každý se pokusí rozmělnit šípky
– vysvětlíme dětem, že kdybychom nerozdrtili šípek, neuvolnili by se vitamíny a voda by se nám ani neobarvila
– poté zalejeme šípek vodou, osladíme a než čaj vystydne, věnujeme se jiným činnostem
– poté rozléváme po 1 naběračce na ochutnávku
– děti nadšené, všem čaj moc chutnal a chtěli přidat (i ti, co čaj nepijí :D)

O Perníkové chaloupce

⇒ Četba pohádky
otázky vedoucí k porozumění textu
„Které postavy vystupují v pohádce?“
„Byli Jeníček a Mařenka hodní nebo zlí, co tatínek?“
„Byla Ježibaba hodná, či zlá?“
„Co chtěla Ježibaba udělat dětem?“
„Snědla nakonec Ježibaba děti?“
„Kdo zavedl J a M do lesa?“

⇒ DH: Jeníček a Mařenka v lese
– pomůcky: hudba z pohádky, relaxační, tajemná
zpočátku určíme 2 děti=Jeníčka a Mařenku
ostatní děti představují stromy v lese (hustý les)
za doprovodu hudby se stromy pohybují ze strany na stranu
Jeníček a Mařenka se drží a prochází lesem
vystřídání všech dětí

⇒ PH: Ježibaba a lopata
– pomůcky: libovolná hudba
děti se rozdělí do dvojic a určí si, kdo bude lopata a kdo ježibaba
za doprovodu hudby se děti libovolně pohybují po prostoru, tančí
jakmile hudba utichne, ježibaby si musí najít své lopaty a stoupnout si k nim

⇒ PH: Upeču si Jeníka
obdoba hry a upíra
děti utvoří kruh – stanou se z nich Jeníčkové
ježibaba (učitelka) je uvnitř kruhu
pomalu se ježibaba plíží k některému dítěti
toho ostatní mohou zachránit pouze tím, že vysloví jeho jméno dřív, než se ho ježibaba dotkne
koho se ježibaba dotkne, stává se Ježibabou a Ježibaba Jeníkem

⇒ PL: Perníková chaloupka (dokreslení střechy) – ke stažení ZDE
⇒ PL: Perníková chaloupka (časová posloupnost) – ke stažení ZDE
⇒ Říkanka: Perníková chaloupka (František Hrubín)

Červená Karkulka

⇒ Poslech pohádky z CD

⇒ DH: Řazení děje dle obrázků ke stažení ZDE
shromáždíme se u magnetické tabule, kde jsou obrázky z pohádky
společně si pohádku vyprávíme: „Co se stalo nejdříve? Co se stalo pak?“

⇒ DH: Na pravdu a lež
děti se položí na zem, mohou i zavřít oči
vyprávíme vlastními slovy pohádku (nebo lze využít textu z karet z časové posloupnosti)
pokud děti uslyší lež, probudí se (sednou si)

⇒ DH: Barevné hraní
dle obrázků popisujeme Karkulku, co měla na sobě + barva
poté děti popisují, co mají na sobě (zelené tepláčky,.)
obměna: vystoupí z kruhu ten, co má něco červeného, zeleného)

⇒ Otázky k pohádce – porozumění textu
– „Kudy šla Karkulka za babičkou?“
– „Koho cestou potkala, bála se vlka?“
– „Kdo zachránil Karkulku a babičku?“
– „Co se stalo s vlkem?“

⇒ DH: Scénky – poučení o cizích lidech
máme se bavit cizími lidmi, odpovídat jim na otázky?
neodcházet s nimi i za cenu dobroty
   – Kde máš maminku? Kde bydlíš?“
   – „Pojď, koupím ti zmrzlinu.“
   – „Mám čokoládu, musíme pro ni dojít.“
   – „Maminka mě posílá, abych tě přivedl.“
– ptáme se jednotlivých dětí a na správnou odpověď

⇒ PH: Kampak, kam, Karkulko?
– pomůcky: židle
židličky rozmístíme po prostoru herny-je o jednu méně než hráčů
zvolíme Karkulku (u nejmenších pí uč.)
               – děti: Kampak jdeš, Karkulko?
             – 
Karkulka:: Jdu k babičce
              –
děti: A jak je to daleko?
              –
Karkulka: např. 4 kroky sloní
pokud však Karkulka odpoví: „Já nejsem Karkulka, ale vlk“ – děti si ihned musí najít volnou židličku a sednout si
kdo si nesedne, stává se Karkulkou

⇒ PH: Vlk chodí po lese
– před začátkem hry se naučíme říkanku, kterou budeme běhy hry říkat:

Vlk po lese chodí,
všichni se ho bojí.
My do lesa nechodíme,
proto se ho nebojíme.

– děti sedí v kruhu, 1 dítě (= vlk) má v ruce obušek a chodí kolem dětí
– všichni říkají říkanku a až ji dopoví, tak vlk bouchne obuškem jedno ze sedících dětí
– to vstane a snaží se vlka chytit
– ten před ním utíká kolem kruhu, a až bude chtít, tak si sedne na uvolněné místo po dítěti, které jej honí
– pokud bude vlk dostižen, zůstává stále vlkem, pokud ne, vlkem se stává dítě, které jej nedostihlo

⇒ DH: Co mám v košíčku?
– sedíme v kruhu, posíláme si košíček – kdo má košíček, má slovo
– začíná učitelka: “Šla karkulka a babičkou a v košíčku měla víno.”
– předá košík dítěti sedící vedle ní, dítě větu zopakuje a přidá další věc, co měla v košíčku (víno a bábovku)
– dobroty v košíčku se rozrůstají
– na konec se košíček dostane opět k učitelce, která by měla být schopna také vše zopakovat

PH: Karkulčina čepička
– Když Karkulka vylezla vlkovi z břicha byla celá popletená. Nemohla najít čepičku. Pomůžeme jí?
– učitelka vybere jedno dítě, které představuje Karkulku, a ptá se:
Jak mám najít čepičku?
Jakou měla barvičku?
Co to barva znamená,
že by byla zelená?

– děti musí rychle sáhnout na nějaký zelený předmět ve třídě, poté volají:

To ne!
Ty jsi ale zmatená,
čepička je červená!

– a ukážou na červenou barvu hra se opakuje, Karkulku vystřídá jiné dítě

⇒ Grafomotorika: Kresba kamenů v břiše vlka
– učitelka přijde převlečená za vlka s velkým břichem vycpaným látkami/polštářem
” To jsem se najedl. Mňam. Podívejte se, jak mám velké břicho. Moc mě tíží. Jako bych tam měl kameny. Děti, nakreslete mi (rozdá dětem obrázky vlka + pastelky) co nejvíce kamenů, kolik se mi jich do břicha vejde”. 

Říkanka: Červená Karkulka (František Hrubín)

“Kam, Karkulko malá, kam?”

 “Chodím lesem sem a tam.
Co ty, vlku, tady chceš?”

“Sháním na zub kousek trávy,
po trávě se dobře tráví.”

“Vlku, vlku, to je lež,
vlci trávu nejedí!”

“To holčičky nevědí!”

“Vědí, pane, vlku, vědí,
ale odkud, nepovědí.
Náš pes také trávu nejí,
kosti on má nejraději.”

“Já jsem vlk, ne pes,
budu-li chtít, sežeru tě!”

“Trávu si jez, máš-li chutě,
je jí plný les!”

“Copak máš v tom košíčku?”

“Bábovku a kytičku.”


“A kam neseš košíček?”

 

“K svátku babičce jej nesu.
Už jsem přešla sedm lesů,
bydlí tamhle – kousíček.

“Chceš-li, já tě doprovodím.”

“I ne! Ráda sama chodím.”

“Čímpak je Tvůj tatínek?”

“Hádej! Dělá ohýnek,
ten ohýnek rudě šlehne,
kam dopadne, nic se nehne.
Tatínek je myslivec.”

“Aha, to je jiná věc!
A kdepak je v tuhle chvíli?”

“Kousek odtud vlky střílí,
tamhle u těch velkých stromů.
Počkej na něj chviličku!”

“Už nemám čas, musím domů.
A pozdravuj babičku!”

⇒ Artikulační cvičení
– vlk se olizuje, vrčí VRR.. procvičování písmene “R”

⇒ RV: Co je červené?
– rozhovor u obrázků, vytleskávání slov na slabiky

⇒ HV: Červená Karkulka (Svěrák, Uhlíř)
⇒ HV: Červená Karkulka 
ke stažení ZDE
⇒ VV: Barvy pro Karkulku, vlka a myslivce
podrobný popis námětu ZDE

O kohoutkovi a slepičce

⇒ SH: Ťukání
– pomůcky: orffovy rytmické nástroje, skořápky od ořechů
děti se posadí volně po prostoru
budou ztvárňovat klubající se kuřátku z vajíčka
nejprve ticho, poté postupně stupňujeme ťukání
po vylíhnutí kohout (pí. uč) vyťuká jednoduchý rytmus a děti se ho snaží zopakovat (1-3 ťuknutí, pomalé – rychlé ťukání)

⇒ SH: Poznej falešnou slepičku (sluch)
určíme 1 dítě = kohout, které jde za dveře
ostatní děti = slepičky
všechny slepičky budou vydávat stejný zvuk (koko)
1 určená slepička = falešná slepička bude vydávat jiný zvuk (mňau, búú,.)
všechny děti chodí po prostoru
úkolem kohoutka bude poznat, která slepička je falešná
děti se v roli kohoutka a falešné slepičky střídají

⇒ PH: Zrníčka v zobáku
– pomůcky: misky, kolíčky na prádlo, malé papírové kuličky
děti rozdělíme do 2 skupin
každé skupině umístíme 1 mističku s papírovými kuličkami na začátek a druhou prázdnou mističku na konec herního prostoru
každé dítě s kolíčkem v puse, přenese 1 kuličku z jedné misky do druhé
hra končí v okamžiku, kdy jsou všechna zrníčka přenesena do druhé misky

⇒ SH: Chybějící slepička (zrak)
před začátkem hry určíme 1 slepičku, která odejde za dveře
mezi zbylými slepičkami určíme 1, kterou přikryjeme dekou
úkolem slepičky, která byla za dveřmi, je uhodnout, která slepička zmizela

⇒ PH: Pozor, liška!
určíme 1 dítě = liška (popř. pí. uč.)
ostatní děti = slepičky, které budou mít za kalhotami upevněn proužek z krepového papíru
úkolem lišky strhnout ze slepiček co nejvíce proužků

Čert a Káča

⇒ Zkrácená verze první části pohádky
Káča měla chaloupku, zahradu i pár zlaťáků, ale přesto si ji žádný nechtěl vzít, protože byla jak čert zlá a hubatá. Ve vsi byla každou neděli muzika. Káča ani jednu nevynechala, nikdo ji však nikdy do kola nevyzval. A Káča by tak ráda tancovala, třeba i s čertem. Až jednou přišel k muzice pán v mysliveckém obleku. Poručil si sólo a vzal Káču k tanci. Když ji večer vyprovázel domů, povzdechla si Káča, že by ráda až do smrti jen s ním tancovala. Pán jí řekl, aby tedy šla s ním, ať jen se ho chytí kolem krku. Jen to Káča udělala, proměnil se pán v čerta a letěl s ní rovnou do pekla. Tam chtěl Káču ze zad sundat, ale ta se ho nechtěla pustit. Luciper se na čerta rozzlobil, že je hlupák, a vyhodil ho z pekla, ať si sám najde způsob, jak se Káči zbavit. Čert se vrátil na zem a všude vláčel Káču s sebou. Sliboval jí hory doly, proklínal ji, ale nic mu to nebylo platné, Káča se ho nepustila. Čert už byl celý umořený. Konečně potkal na jedné louce mladého ovčáka, kterému se ho zželelo, a nabídl se, že mu Káču kus cesty pomůže nést. Káča se nedala dlouho přemlouvat a hbitě se chytila ovčákova kožichu- Když došel ovčák k rybníku, napadlo ho, jak by se Káči mohl zbavit. Rozepnul kožich, svlékl ho i s Káčou a žbluňk – už byla Káča ve vodě. Čert mu za tu službu poděkoval a slíbil, že se mu jednoho dne bohatě odmění. Pak zmizel.

⇒ Co tě napadne, kdy se řekne „čert“
děti sedí v kruhu a říkáme asociace, které nás napadají ke slovu „čert
– zjistíme tak, co všechno děti o čertech ví (bydlí v pekle, honí lidi, odnášejí je do pekla za špatné skutky, mají rohy atd.)

⇒ Cesta do pekla
čert si najde jednoho hříšníka – plyšáka a skutálí se s ním do pekla, přičemž ho nesmí pustit
– kutálí s ním sudy na určené místo

⇒ Kdo patří peklu
– z lana vytvoříme kotel (kruh), čerti s hříšníky si posedají před něj
– učitelka v roli knížete Lucipera s rohy na hlavě, sedící na židli s tamburínou v ruce povolává jednotlivé čerty.
– Ti předstupují s plyšákem v ruce a podávají hlášení: „Přinesl jsem tohoto hříšníka, protože…. (kradl, mluvil sprostě, lhal, ubližoval ostatním apod.).“
– jestliže ostatní děti/čerti souhlasí, že skutek byl nedobrý a zaslouží si peklo, zpečeťují souhlas dohodnutými slovy „Ten patří peklu“ nebo „Do kotle s ním“
poté je hříšník hozen do kotle a čert si sedá vedle Lucipera
– probrání toho, co děti považují za zvláště špatné skutky

⇒ Na čerty a Káči
– děti stojí ve dvou řadách proti sobě uprostřed místnosti
– řady jsou od sebe vzdálené přibližně jeden a půl metru, střed mezi nimi je vyznačen čárou/lanem
– jedna skupina představuje čerty, druhá Káči
– učitelka znovu vypráví pohádku vlastními slovy a snaží se, aby se ve vyprávění dostatečně vyskytovaly výrazy jako „čert“, „čertovský“ a také „Káča“, „Káčin“.
– kdykoliv se ozve slovo čert/čertovský, honí čerti Káči, které se mohou zachránit u zdi za svými zády
– děti se pak vracejí na střed místnosti a vyprávění pokračuje
– ten, kdo byl chycen dříve, než doběhl ke stěně a dotkl se jí, přidává se ke druhé skupině

⇒ Utíkej, Káčo, utíkej
– děti si dají židle do kruhu, sedátky ven, běhají okolo židlí v rytmu písničky „Utíkej, Káčo, utíkej“
– při přerušení písničky si musí co nejrychleji sednout na nejbližší židli
– při každém kole se židle ubírají, ale děti nemusí vypadnout ze hry, pokud se vzájemně zachrání, například vezmou kamaráda na klín, podělí se o jednu židli
– po skončení povídání o tom, že někteří nebyli sobečtí, pomáhali si, byli kamarádi

⇒ Hádavá Káča
– zaměříme se na jeden z povahových rysů Káči – neustále hádání
– zvolíme Káču, ostatní děti jsou vesničané, které přináší různé sdělení
– Káča okamžitě vyvolává spor, protože tvrdí pravý opak toho, co bylo řečeno (+urážlivým a nevhodným způsobem)
– např. vesničan: „To je dnes krásný den.“ Káča: „Tomuhle říkáte krásný den? To jste tedy hloupý, protože je ošklivý den.“

⇒ Mládenci, zadejte se
– na pokyn: „Mládenci, zadejte se“ si chlapci vyberou tanečnice a začnou tančit
– budou-li některé děti přebývat, přijmou roli muzikantů, kteří zpívají a doprovází hudbu na Orffovy nástroje

Káča hledá tanečníka
– při každé muzice chtěla Káča tancovat, ale nikdo si ji nevybral, proto se rozhodla, že při dalším tanci si zvolí mládence sama
– kluci stojí v kruhu
– Káča (holky se postupně prostřídají) si očima vybere tanečníka, dojde k němu a řekne: „Chci tancovat!“
– mládenec se bez úsměvu a slov otočí ke Káče zády (postupně se odvrací všichni)
– Káči pak sdělují své pocity, jak se Káča přitom cítila

⇒ HV: Taneček s čertem
– píseň: Byla jedna Káča
– děti mohou udělat kroužek okolo dvojice hlavních aktérů

⇒ S Káčou na krku
– děti vytvoří dvojice (nejlépe dívka a chlapec), domluví se, kdo bude čert a kdo Káča
– Káči se chytí čertů zezadu kolem krku a chodí, sice po svých nohou, ale těsně nalepené na čertech
– pohyb dvojic lze doprovázet říkadlem: „Čert, čert, sotva leze, Káču na zádech si veze.“
– učitelka může jednoduchými pokyny určovat, jak se cesta proměňuje, kdy jdou do kopce, z kopce, přes lávku – tím se proměňuje i tempo chůze
– Káči mohou komandovat, čerti hekat a brblat

⇒ Dokončení pohádky – dočtení pohádky

O kůzlátkách

⇒ Dramatizace: O kůzlátkách
– pomůcky: jazyk pro vlka ( široký jazyk z červeného papíru s lepenkou pro přilepení na bradu), nůžky, popř. maska kozy, vlka; cukrovinky
– děti sedí na koberečku
– učitelka bude ztvárňovat kozu a vlka; děti kůzlátka
– objasníme dětem, že existují 2 verze pohádky
– dáme dětem na výběr, kterou si zahrajeme (O poslušných/neposlušných kůzlátkách)
– hru začíná učitelka (koza), kdy jde na trh kůzlátkům koupit nějaké jídlo a dobroty s varováním, aby nikoho domů nepouštěly, neboť by mohl přijít vlk a sežrat je
– poté si učitelka na bradu přilepí jazyk (vlk) a hrubým hlasem: “Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka. Maminka je doma.!”
   – děti hromadně odpovídají vlku, že maminka má tenčí hlásek
– vlk jde ke kováři, aby mu opiloval jazyk (postupně jsem nůžkami jazyk zužovala)
– děti hra tak bavila, že jsem stále musela ztenčovat hlásek(+ z širokého jazyku mi zbyl jen malý úzký jazýček :D)
– v závěru to vlk vzdává a nazlobeně utíká do lesa
– na scéně se objevuje koza s cukrovinkami a chválí kůzlátka, že se nenechala oklamat a za odměnu je pohladí a dá z trhu cukrovinku

⇒ Cvičení motivované pohádkou
– BĚH: běžíme co nejrychleji jako vlk, když chce sežrat kůzlátka.
– CHŮZE: čekáme na maminku kozu, a tak jdeme k oknu, podíváme se ven a vracíme se zase zpět (chodíme narovnaní, představujeme si, že  nám na hrudi svítí hvězdička)

– LEZENÍ: schováme se vlkovi pod stolem i pod židlí
– POSKOK: Skáčeme přes překážky, kdy nás vlk honí.
– CHŮŽE PO ŠPIČKÁCH: Potichu se plížíme ke dveřím, aby nás vlk neslyšel.

Sněhurka a 7 trpaslíků

⇒ PL: Najdi trpaslíky ke stažení ZDE

OSTATNÍ POHÁDKY

⇒ Dramatizace pohádek
– Jak šli bratři pro kládu
– Malá pohádka o řepě
– Jak hříbek vyrostl
– Sněhurka a sedm trpaslíků

⇒ Pohádkové hádanky ZDE

⇒ HV: Večerníčekke stažení ZDE
⇒ HV:  Z mechu  a kapradí

ŘÍKANKY

Strašidýlko
Zabloudilo strašidýlko
do našeho obydlí.

Strašilo a skotačilo,
až nakonec zabloudilo
pod nohama od židlí.


 Zabloudilo pod sporákem,
pod postelí běhalo,
ukrylo se do ručníku,
schovalo se v příborníku,
vůbec se tam nebálo.Zabloudilo do postýlky,
skotačilo tam pozpátku.
Maminka tam nad ním bděla.
Před spaním mu vyprávěla
strašidelnou pohádku. 


Není drak jako drak (J. Žáček)
„Draku, ty jsi vážně drak?“
„Hudry, hudry, je to tak!“
„A máš zuby dračí?“
„Mám dva, to mi stačí!“
„A co těmi zuby jíš?“
„Princezen mám plnou spíž!“
„Ach, ty lháři, každý to ví, že jsi jenom papírový.“

Povídám, povídám pohádku (K. J. Erben)
Povídám, povídám pohádku,
že pes přeskočil hromádku.

 Povídám, povídám druhou,
že teče voda struhou.


Povídám, povídám třetí,
že spaly na peci děti;
a když se hezky vyspaly,
po kusu chleba dostaly.


První pohádka (F. Hrubín)
Princeznička na bále
poztrácela korále.
Její táta, mocný král,
Honzíka i zavolal:
„Honzíku, máš na mále,
přines nám ty korále!“
Honzík běžel za horu,
nakopal tam bramborů.
Vysypal je před krále:
„Nesu Vám ty korále,
větší už tam neměli,
ty už snědli v neděli.“

 Pohádkový salát (Gianni Rodani)
Na jedné planetě
– kdo by to byl řek –
vynalezli nový recept:
Salát pohádek.

Vem pohádku o Karkulce,
kde má svátek babička,
k tomu přidej známou druhou,
třeba Smolíčka.
Obě dvě hoď do hrnce,
přiklop pokličku,
nech je spolu povařit
malou chviličku.
Přidej k tomu pepř a sůl –
hotovo! Prostírej stůl.


Nová pohádka je tu,
pěkně kořeněná:

“Žila byla Karkulka
v lese u jelena.
Smolíček nes bábovku,
a jak si ten kluk
vyšlapoval po cestičce,
potkal ho tam vlk.
Jelen leží v posteli,
že nemohl na nohy,
a babička za horama
měla zlaté parohy.
Smolíček se vlka bál…”
A tak dále  a tak dál.



Jestli vám ten salát chutná,
můžete pro každý věk
sami zkusit novou várku
z jiných pohádek.

⇒ DH: V domečku (časová posloupnost)
– každé dítě dostane obrázkovou pohádku
– dáme dětem 10-15 minut čas si obrázky vystříhat na 6 čtverců podle čar, vybarvit a seřadit dle vlastního úsudku, jak by pohádka mohla probíhat (přibývající zvířátka)
– učitelka poté čte pomalu příběh, děti dle toho kontrolují správnost obrázků
– + kontrola učitelkou na konci

⇒ DH: Pohádkové postavy v prostoru
pomůcky: 4 – 5 obrázků pohádkových postav vytištěných na A4
– pojmy: před – za – mezi
– na koberec do řady a sebou položíme obrázky
– učitelka se ptá: “Kdo je před Rumcajsem, za Amálkou? Kdo je mezi krtkem a Rumcajsem? “

⇒ PH: Na prince
– pomůcky: papírová koruna, židle
– uprostřed kruhu sedí dítě na židličce, má na hlavě papírovou korunu a spí
– děti chodí okolo něj v kruhu a říkají říkanku
– vyvolený princ sebere spícímu korunu z hlavy, uhání s ní okolo kruhu a usedá na trůn
– oloupený princ honí lupiče, ostatní fandí, dělají brány – jako na kočku a myš
– “Princ sedí na trůně v papírové koruně. Kdo korunu z hlavy zvedne, na královský trůn si sedne.”

⇒ PH: Na zlého čaroděje
– pomůcky: stočená rulička papíru
– honič (=čaroděj) má v ruce stočenou ruličku z papíru a honí děti
– koho se dotkne – ztuhne
– hra končí ve chvíli, kdy všechny děti nehnutě stojí – začarované čarodějem

Žádné výsledky hodnocení

Ohodnoť příspěvek

Sdílet příspěvek

1 názor na “Z pohádky do pohádky”

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *