Na rozcestí ke štěstí

Na rozcestí ke štěstí / od štěstí 

Dvojkniha pro mladší školní věk, která spojuje příběh s poučením. První kniha prostřednictvím jednoduchých zážitků, které jsou dětem důvěrné známé z jejich prostředí (sourozenecká nevraživost, neochota půjčovat své věci, žárlivost na úspěšnější kamarády, vlastní lenost atd.) seznamuje čtenáře se sedmi největšími lidskými špatnostmi. Každý z příběhů je zasazen do dětského světa, odehrává se v nebližší rodině nebo v dětském kolektivu. Druhá kniha obsahuje též sedm příběhů se stejnými hrdiny, ovšem hlavní postava se tentokrát zachová jinak, dobře. Rodiče a děti mohou díky jednoduchým příběhům citlivě pracovat s otázkami toho, co je správné a špatné, co jsou lidské slabosti a jak je zároveň skvělé jim nepodlehnout.
Knihu uvítají děti mladšího školního věku, rodiče, prarodiče, pedagogové.
Daniela Krolupperová je překladatelka a novinářka, vydala řadu oceňovaných knih pro děti, v Portále např. Mizící hmyzíci, Jde sem lesem, Polární pohádka, Tajemství olivového háje aj.


Vlastní recenze

Vždy mě víc zaujmou pohádkové knížky, které jsou i poučné. Od Daniely Krolupperové mám ve své knihovně už dvě takové – Rybí sliby a Jde sem lesem. Zmíněné knihy mají funkci vzdělávací (děti se dozvídají informace o rybách, vodních živočiších a bylinkách), publikace Na rozcestí ke štěstí/ od štěstí obsahuje efekt výchovný.

Jedná se o dvojknihu, která z jedné strany líčí příběhy se špatným koncem (Na rozcestí od štěstí) a při otočení celé knihy „vzhůru nohama“ popisuje příběhy s dobrým koncem, kdy se podaří hlavnímu hrdinovi slabost překonat (Na rozcestí ke štěstí). Každá knížka má svůj začátek na titulní straně, konec uprostřed a i svou barevnost. Střed knihy je znázorněn mapou s domy, silnicemi a hlavním hrdinou na koloběžce. Každá „kniha“ obsahuje 7 příběhů na PÝCHU, LAKOMSTVÍ, ZÁVIST, VZTEK, LHOSTEJNOST, NESTŘÍDMOST a LENOST. Příběhy dlouhé na 8-9 stránek jsou až na jejich úplný závěr zcela totožné, proto by mi patrně přišlo zbytečné číst hned za sebou dva stejné příběhy. Možná by stačilo přemýšlet, jak by mohl znít příběh s opačným koncem, poté si ho přečíst a následně zahájit diskusi.

Za každou kapitolou najdeme přibližně 7 otázek vycházející z příběhu a 7 obecných otázek týkající se dané problematické vlastnosti nutící děti k hlubšímu zamyšlení. Tyto otázky najdeme v obou částech knihy.  Z mého úsudku bych řekla, že otázky k Jirkovu příběhu jsou méně náročné s možností dohledat je v textu než otázky obecné (např. Jaký je rozdíl mezi lakomstvím a opatrností? Kde končí opatrnost a začíná lakota? Proč je důležité nepodléhat vzteku? Koho vztek ohrožuje?) U knihy: „Na rozcestí od štěstí“ najdeme na konci každého příběhu v několika větách definici dané lidské slabosti, která je pro děti velmi srozumitelně vysvětlena.

Příběhy pojednávají o Jirkovi, klukovi ze 3. třídy, který rád rošťačí. Bydlí ve Všechovicích, má maminku, tatínka a dvě sestry – starší Olgu ze 6. třídy a Blanku chodící do 1. třídy.  Nejvíc ze všeho ho baví jezdit na koloběžce, která ho provází celým příběhem. Jirka se však pyšní, že na ní umí nejlepší triky, setkává se s lakotou, kdy nechce svou koloběžku i další věci půjčit svým kamarádům, aby mu je nezničili; závidí bohatému klukovi jeho lepší koloběžku; vzteká se, když mu nejde trik a to tak, že mrští koloběžkou o zem atd. Líbí se mi, že jsou výchovné prvky podány na zcela běžných situacích, které jsou dětem známé. Vlivem toho dobře pochopí špatnou vlastnost a dokáží o ní více přemýšlet a diskutovat.

Věkově je určena dvojkniha pro mladší školáky. Můžeme ji sice předčítat předškolním dětem, ale otázky na konci kapitol jsou po menší děti velmi náročné. Taktéž bych řekla, že je publikace o něco vhodnější pro pedagogy na základě otázek určených k hromadným diskusím, ale věřím, že s ní dokáží stejně dobře pracovat i rodiče a prarodiče, kteří chtějí, aby si jejich ratolesti uvědomili, co je v životě správné a špatné.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *