Belgie
- vznikla zde nejvýznamnější škola radikálního baroka, spojující italské, španělské a holandské vlivy, tzv. vlámská malířská škola
- malovala hlavně:
- náboženské a mytologické obrazy
- krajiny, zátiší, malby zvířat, portréty a žánrové výjevy
- pijácké výjevy, hospodské rvačky a výjevy z běžného života
- charakter těchto žánrů je však jiný než v Holandsku
- malba je bohatá tvarově i barevně
- působí efektním a okázalým dojmem
- chybí jí holandská prostota a jasnost.
► PETR PAUL RUBENS
- jeho tvorbu lze rozdělit do 5 období:
- 1591 – 1599
- učí se u různých mistrů (např. Adam van Noort)
- teprve hledá vlastní výraz
- 1600 – 1608
- získával malířské a diplomatické zkušenosti v Itálii a ve Španělsku
- roku 1600 se stal dvorním malířem Vincenza I. Gonzagy
- kopíroval slavná díla
- dělal portréty, náboženské a mytologické obrazy
- 1609 – 1620
- rozvíjejí se charakteristické rysy jeho tvorby:
- náboženské a mytologické obrazy odvážných kompozic, sestavených z křivek mohutně modelovaných těl a drapérií, nabitých velkou silou a dynamikou
- monumentální kompoziční výstavba obrazů
- nahá, převážně ženská těla
- výrazné barvy (svítivé světlé tóny, citlivý šerosvit)
- obrazy působí dojmem plnosti, nádhery a přepychu
- temnosvit – mizí hranice mezi světlem a stínem
- Vztyčení kříže
- Snímání z kříže
- Klanění tří králů
- Venuše před zrcadlem
- Bitva Amazonek
- Únos dcer Leukippových
- Autoportrét s Isabellou Brantovou (byla to jeho žena, obraz je realisticky střízlivý)
- 1620 – 1630
- „Dvořanské období“
- namaloval dva cykly obrazů pro Lucemburský palác v Paříži
- Medicejský cyklus – 21 obrazů ze života Marie Medicejské
- Cyklus ze života Jindřicha IV. – 3 nedokončené obrazy
- 1629 – vytvořil 39 nástropních maleb pro kostel Karla Boromejského v Antverpách (zničeno při požáru)
- 1630 – 1640
- nejplodnější období
- maloval hlavně mytologické obrazy, v nichž v mnoha variantách opěvoval krásu ženského těla
- Paridův soud, Tři grácie
- Nymfy a satyrové, Zámecký park, Zahrada lásky
- v tomto období tvoří i krajiny a žánrové obrazy s veselicemi lidu
- Krajina v bouři, Krajina s duhou, Krajina s vozem při západu slunce
► ANTHONIS VAN DYCK /fan dajk/
- Rubensův žák, jeden z největších světových portrétistů
- maloval i mytologické a náboženské obrazy a předlohy pro grafické listy
- po působení v Rubensově dílně pracoval v Italii (Portrét kardinála Quida Bentivoglia), v Antverpách a až do své smrti v Anglii jako dvorní portrétista krále Karla I. (Karel I. na lovu, Děti Karla I.)
- Snímání z kříže –odvážnější, detailnější kontrasty mezi světlými a tmavými plochami
► JACOB JORDAENS /jakop jordáns/
- tvůrce náboženských a mytologických obrazů
- proslulý malíř hodovních scén
- Král pije, Alegorie plodnosti, Umělec s rodinou svého tchána
- vycházel ze stylu Rubense, ale odlišuje se větší drsností výrazu a temnosvitem
► CORNELIS DE VOS /kornelis de fos/
- malíř podobizen dětí a mladých lidí –Umělcovy dcery
- je mu připisováno mj. i Klanění tří králu v kostele sv. Matěje v Bechyni
► FRANZ SNYDERS /Snajdrs/
- nejvýznamnější malíř zátiší s květinami, ovocem a loveckými náměty
- hlavním rysem je přeplněnost důmyslně upravených stolů a vystižení lesku a povrchu předmětu a zvířat
► ADRIAEN BROUWER /Brauvr/
- maloval žánrové obrázky nevelkých rozměrů s náměty z prostředí venkovských hospod, hlavně hořče karet, rvačky sedláků a veselou společnost představitelů nejnižších společenských vrstev
- usiloval o vyjádření dramatičnosti scén a pudových stránek lidské povahy
- Hra v karty, Hořký lék, Rvačka sedláků
Holandsko
- objednavateli děl byli hlavně příslušníci bohatého měšťanstva
- malíři znázorňovali hlavně každodenní skutečnost
- důsledně se ji snažili poznat a malířsky zpracovat
- zachycovali ji velmi prostě a střízlivě
- obrazy zdobily hlavně měšťanské interiéry, což ovlivnilo tématiku maleb
- velmi omezeně se uplatňovaly náboženské scény
- výrazný rozmach zaznamenalo krajinářství, které realisticky zachycovalo holandské roviny
- další téma byla zátiší, která na rozdíl od Vlámska zachycují prosté seskupení předmětů, kuchyňského nádobí a zbytky jídel
- to vše ve střízlivé barevnosti
- s dokonalým zachycením materiálu a osvětlením
- rozšířená byla žánrová malba a malba portrétů, hlavně pak skupinové podobizny
► REMBRANDT HARMENSZOON VAN RIJN
/Rembrant Harmeson fan Rejn/ 1606 – 1669
- nejvýznamnější holandský malíř narozený v Leydenu
- syn městského mlynáře a malířskému řemeslu se učil od čtrnácti let
- pod vlivem svého učitele Lastmana maloval hlavně biblické příběhy
- už tehdy byl zaujat motivem smrti a fascinován stářím
- uplatnil se jako mistr temnosvitu
- jeho postavy jsou ponořeny do šera a veškeré světlo je soustředěno na ústřední motiv, na zachycení duševního stavu člověka
- studoval hlavně postavy starců (Modely ze starobince), ale i sebe
- roku 1626 začal tvořit také grafiky, hlavně mědirytiny
- Rembrant byl také velkým kreslířem
- Roku 1631 se přestěhoval do Amsterodamu
- plnil hlavně společenské objednávky, ale maloval i zátiší a krajiny, biblické náměty a autoportréty
- Hodina anatomie dr. Tulpa (skupinový portrét na požádání lékařů v Amsterdamu, osvětlení z mrtvoly), Danae, Autoportrét se Saskií na kolenou, Portrét usmívající se Saskie, Samson oslepený Filištíny.
- Noční hlídka
- obrovský skupinový portrét střeleckého útvaru
- porušil typické pojetí skupinového portrétu se všemi postavami stejně významnými
- uspořádal kompozici tak, že vlivem osvětlení se staly některé postavy významnější
- do davu navíc zamíchal i postavy, které tam nepatří
- obraz se setkal s nepochopením objednavatelů
- kupci nechtěli dát malíři požadovanou částku-aukce, změnil se pohled autora-mnoho vrstevnost barev
- využíval hnědé, šedé, okrové, bílé
- maloval i špachtlí
- pro Rembrandta znamenal společenský neúspěch
- v této době objevil význam malířského rukopisu
- z jeho obrazů mizí nadsázka, efektní gesta, barvy i nádhera oděvů, reálné světlo a objevuje se světlo neskutečné, na obraze bývá několik světelných ohnisek
- Rembrandt se vrací k biblickým námětům (Betsabé s dopisem od Davida, Jakub žehná Josefovým synům, Návrat marnotratného syna), jež pojímá jako obrazy tíhy lidského údělu a jež maluje podle žebráků z ulice
- maluje i své dušezpytné podobizny a portréty
- Představenstvo soukenického cechu, Židovská nevěsta, Rodinný portrét)
- mytologické a antické náměty na společenskou objednávku
- Aristoteles přemýšlí nad Homérovou bustou, Homér Alexandr Veliký, Přísaha Batávů
Krajinářství:
►JAN VAN GOYEN /Fan Chojen/
- založil tradici přímořských krajin s úzkým pruhem v popředí, oživené množstvím lidí a vysokým nebem
► JACOB VAN RUISDAEL
- nejvýznamnější holandský krajinář 17. Století
- předchůdce romantické krajinomalby
- maloval hlavně letní a zimní krajiny
- na obrazech ze skutečných složek konstruoval krajinu jako celek již neskutečnou, zaplněnou těžkými mraky, rozsochatými stromy a proudícími vodami
- často v krajině dominuje větrný mlýn nebo zřícenina
Zátiší:
- malíři hledali krásu v prostých věcech na jídelním stole
- většinou úzká specializace na malbu květin, ovoce, stolního nádobí,…
► PIETER CLAESZ /pítr klás/
- zakladatel tohoto stylu malby zátiší.
► WILLEM CLAESZ HEDA
- mistr realistického zátiší
- perfektní charakteristika materiálů, citlivá práce s barvou a světlem
Žánrová malba:
► JAN VERMEER VAN DELFT
- nejvýznamnější intimista
- v jeho koloritu převažovala žlutá a modrá barva
- tématem jeho obrazů byly prosté idylické výjevy z holandského domácího života, které se odehrávají v prosvětlených místnostech
- snaha zachytit psychiku postav
- kompozice založené na bočním osvětlení
- Dívka čtoucí dopis, Atelier, Geograf, Krajkářka, Dívka v turbanu, Pohled na Delft, Ulička, Voják a smějící se dívka, Mlékařka
► GERARD TER BORCH
- výjevy z prostředí zámožné buržoazie, „galantní“ návštěvy v nevěstincích a domácí koncerty
► JAN STEEN
- projevoval na rozdíl od ostatních intimistů smysl pro humor
- jeho obrazy mají komplikovanou kompozici a pestrou barevnou škálu
- jsou plné živého pohybu (např.: Serenáda, Kuchyně, aj.).
Portrét
► FRANS HALS
- jeden z největších holandských malířů, ve své době však nepochopený
- hlavní část tvorby tvoří individuální a skupinové portréty
- jeho podobizny do roku 1640 se často smějí
- Smějící se kavalír, Veselý piják, Hostina důstojníků střeleckého spolku sv. Hadriána
- snaha zachytit člověka v jeho okamžité náladě si vyžadovala rychlou a obratnou techniku ovládání štětce → obdivuhodný malířský rukopis
- po r. 1640, vlivem chudoby – proměna stylu: portréty úředníků, kupců a teologů
- barvy šedé, černé, hnědé, žluté a bílé
- Správcové mužského starobince, Správkyně mužského starobince
Napsat komentář