dokázal výtečně a s jemnou vytříbeností zachytit nejmenší detail, ale jeho postavy byly svou studenou dokonalostí jakoby zbaveny všech pocitů a výrazů tváře
byl výhradním zastáncem akademismu a bojoval všemi silami proti romantismu
namaloval spoustu ženských aktů, často se vracel ke stejným postavám
doba vlády osvíceneckého panovníka Josefa II přinesla mnoho pokrokových reforem
(zrušení nevolnictví, toleranční patent, opatření proti morům…)
němčina jednotným jazykem
touha po obnovení českého jazyka
roku 1796 je založena Společnost vlasteneckých přátel umění
= shromažďuje umělecká díla, předchůdkyně dnešní Národní galerie
r. 1799 vzniká Akademie
1818 – Vlastenecké muzeum v Čechách
Pražská Akademie výtvarných umění
udávala základní směr vývoje českého klasického malířství
byla zaměřena hlavně na kresbu – ředitelem byl JOSEF BERGLER
byly položeny základy českého krajinářstvía portrétu (Antonín Machek, František Tkadlík)
zaměřovala na kopírování kresebných předloh vycházejících z klasicky orientovaných vzorů a na kreslení podle odlitků antických soch
až roku 1806 zde vznikla také krajinářská škola, kterou až do konce života vedl KAREL POSTL a která se díky řadě jeho talentovaných žáků stala základem české krajinomalby pro celé 19. století
malba přímo pod širým nebem v plenéru
JOSEF BERGLER
* 1753 – † 1829, Salzburg, Praha
bavorský malíř, kreslíř a rytec
první ředitel Akademie výtvarných umění v Praze
v Praze patřil k čelným mistrům monumentální malby, k zakladatelům historismu, k ideovým iniciátorům malířských cyklů a k zakladatelům školy nazarénů
skicoval sochařské monumenty a maloval portréty
Samson zajat Filištíny
Shromáždění olympských bohů oslavuje múzy– návrh opony pro Stavovské divadlo
Josef Berger – Shromáždění olympských bohů oslavuje múzy
nejnápadněji se klasicismus projevoval v architektuře
navazuje na antiku
důraz na jednoduchost a funkčnost, symetrii, geometrii a pravidelnost
obdélníkový půdorys, přímé a čisté linie, rozlišení hlavního a zadního průčelí
strohost staveb, geometričnost v členění, trojúhelníkové štíty, mohutné sloupy dórského a jónského stavebního řádu
antické ornamenty na fasádách – meandr, perlovec, vejcovec, vavřínové věnce
střídmá výzdoba působící vznešeností a mohutností
taví se: paláce (Louvre), veřejné budovy (Stavovské divadlo), celé čtvrti a plánovitá města (Petrohrad), josefinské kostely (kostel sv. Kříže v Praze Na příkopě), knihovny, kolonády, triumfální oblouky, kasárny, mosty
typické jsou francouzské parky a zahrady – symetrický, důmyslný systém cestiček, altány, aleje, vodotrysky, keře a stromy sestříhány do geometrických tvarů (Lednice, zámek Dobříš, zámek Veltrusy)
sakrální architektura v omezené míře
Pantheon, Paříž
kostel sv. Maří Magdalény, Paříž
Vítězný oblouk, Paříž
vítězný oblouk Carousselu Louvru, Paříž
Velké divadlo, Varšava
Glyptotéka, Mnichov
Braniborská brána, Německo
Kapitol ve Washingtonu, USA
Petrohrad, Rusko
Stavovské divadlo, Praha
Zámek Kačina, ČR
lázně: Karlovy Vary, Mariánské, Františkovy
Lednicko -valtický areál, ČR
SOCHAŘSTVÍ
obliba bílého mramoru, z něhož se dělají dokonale propracované busty a pomníky
znaky: vznešenost, ušlechtilost, čistota výrazu bez emocí, neosobní krása
náměty: antická mytologie, portréty
ornamenty a tvarosloví přejímány z antického Řecka a Říma, v menší míře z umění Babylonie a Mezopotámie
ANTONIO CANOVA
* 1757 – 1822, Itálie
italský sochař, hl. představitel klasicismu
dokázal nejlépe vyjádřit ideál antických vzorů
autor mnoha sousoší s mytologickými náměty, podobizen Napoleona a členů jeho rodiny
klade důraz na přesnou kresbu a plastickou modelaci
dokonale ovládl techniku tesání do mramoru, občas mu uniká obsah
