Klasicismus

vznikl koncem 17. století ve Francii a odtud se rozšířil do celé Evropy
pozdnější klasicismus z poloviny 18. a 19. století se označuje jako neoklasicismus
jeho nástup ovlivněn objevením Herkulánea a Pompejí
reaguje na baroko a na hravé a ozdobné rokoko
inspiruje se antickými vzory
umění je přímo podřízeno dobovým estetickým požadavky
zdůrazňuje střízlivý rozum, racionalitu, uměřenost a strohý až přísný, ale srozumitelný řád

MALÍŘSTVÍ

bylo oslavou hrdinů a nadosobních hrdinských činů
umělec byl omezován dobovými konvencemi a přáními zákazníka i diváka
důraz byl kladen na přesnou a jednoduchou harmonii, vyváženost v modelaci objemu a klasickou figurální kompozici
barva sama o sobě neměla na plátně žádnou funkci, sloužila jen jako obarvení předmětu
umění bylo formální a chladné, nezaměřovalo se na hlubší emoce
klasicismus byl klidný a racionální, odmítal impulzivitu a energii
umělci klasicismu viděli svůj naprostý ideál v antice a v poctě novému impériu

byly zde položeny základy českého krajinářství
doba vlády osvíceneckého panovníka Josefa II přinesla mnoho pokrokových reforem
- (zrušení nevolnictví, toleranční patent, opatření proti morům…)
němčina jednotným jazykem
touha po obnovení českého jazyka
roku 1796 je založena Společnost vlasteneckých přátel umění
- = shromažďuje umělecká díla, předchůdkyně dnešní Národní galerie
r. 1799 vzniká Akademie
1818 – Vlastenecké muzeum v Čechách

udávala základní směr vývoje českého klasického malířství
byla zaměřena hlavně na kresbu – ředitelem byl JOSEF BERGLER
byly položeny základy českého krajinářství a portrétu (Antonín Machek, František Tkadlík)
zaměřovala na kopírování kresebných předloh vycházejících z klasicky orientovaných vzorů a na kreslení podle odlitků antických soch
až roku 1806 zde vznikla také krajinářská škola, kterou až do konce života vedl KAREL POSTL a která se díky řadě jeho talentovaných žáků stala základem české krajinomalby pro celé 19. století
malba přímo pod širým nebem v plenéru

nejnápadněji se klasicismus projevoval v architektuře
navazuje na antiku
důraz na jednoduchost a funkčnost, symetrii, geometrii a pravidelnost
obdélníkový půdorys, přímé a čisté linie, rozlišení hlavního a zadního průčelí
strohost staveb, geometričnost v členění, trojúhelníkové štíty, mohutné sloupy dórského a jónského stavebního řádu
antické ornamenty na fasádách – meandr, perlovec, vejcovec, vavřínové věnce
střídmá výzdoba působící vznešeností a mohutností
taví se: paláce (Louvre), veřejné budovy (Stavovské divadlo), celé čtvrti a plánovitá města (Petrohrad), josefinské kostely (kostel sv. Kříže v Praze Na příkopě), knihovny, kolonády, triumfální oblouky, kasárny, mosty
typické jsou francouzské parky a zahrady – symetrický, důmyslný systém cestiček, altány, aleje, vodotrysky, keře a stromy sestříhány do geometrických tvarů (Lednice, zámek Dobříš, zámek Veltrusy)
sakrální architektura v omezené míře

obliba bílého mramoru, z něhož se dělají dokonale propracované busty a pomníky
znaky: vznešenost, ušlechtilost, čistota výrazu bez emocí, neosobní krása
náměty: antická mytologie, portréty
ornamenty a tvarosloví přejímány z antického Řecka a Říma, v menší míře z umění Babylonie a Mezopotámie