HLAVNÍ RYSY RENESANČNÍHO SOCHAŘSTVÍ
- osvobozování sochařství od architektury ⇒ nebylo podřizováno architektuře
- změna estetiky, hledání krásy
- pro sochy určené pro volné prostranství sílí tendence vytváření plastik harmonicky působících při pohledu z více stran
- volná plastika nabývá v renesanci převahu nad plastikou výzdobnou
- plastika se zaměřuje na zobrazování skutečnosti na základě jejího vědeckého studia
- základem sochařství je DŮSLEDNÝ REALISMUS
- raná renesance (1420-1500)
- zbavení se gotické idealizace, schematičnosti
- usiluje o reálný anatomický vzhled postav
- vrcholná (1500-1540)
- vrchol úsilí o zachycení krásného lidského těla, pohybu, monumentální sochy → nadále však působí klidným dojmem
- pozdní tzv. manýrismus (1540-1590)
- základy barokního tvarosloví, klid nahrazen neklidem
- úsilí o zachycení vnitřního dramatu a psychologického napětí postav
- realistické zachycení postav není cílem→ snaha o věrné tlumočení vnitřních prožitků
Volná plastika
- hlavní cíl: realistické znázornění skutečnosti
- lidské tělo je zachycováno ve správných proporcích
- zcela mizí hieratická perspektiva
- anatomie je studována dle živých modelů
- inspirací je antická volná plastika (od idealizujícího se zaměření se prosazuje individualizace tváří, celých figur, snaha vyjádřit duševní stavy člověka mimikou tváře, gestem a přirozeným pohybem)
Reliéf
- mění se pojetí výjevu → zasazovány do reálného krajinného a architektonického prostředí, které podléhá zákonům perspektivy
- figury mají odstupňovanou výšku modelace podle své pozice v prostoru
Výzdobná plastika
- střídmé zdobení architektury
- podpora jejích výrazných článků (římsy, oblouky, sloupy – patky, hlavice, dříky)
- pozdní renesance → přibývání výzdobnch prvků → na štítech, na atikách
- základní prvky → z antiky
- oblíbené → girlandy, festovy, emblémy, kartuše, medailony, putti (dětské postavičky), maskarony, mušle, atd.
Tématika děl:
- ústup od náboženského námětu zesvětšťování
- přibývání námětů světských, mytologických, alegorických, historických
- rozmach sochařských žánrů → akt a jezdecký pomník
- rozvoj portrétní tvorby (hlavy, busty, celofigurové pomníky)
- tvorba kašen, změna pojetí náhrobku → památník bez ležící postavy zemřelého
- malé bronzy → výzdoba palácových interiérů
- 20-30 cm sošky zvířat, lovecké scény, pastýřské a mytologické motivy
- prohlubovaly smysl sochařů pro optické kvality soch
Materiál
- tradiční (kámen, dřevo, bronz) → nepolychromovány
- nově se uplatňuje majolika, glazovaná terakota (pálené hlíny červenohnědé barvy), štuk
RANÁ RENESANCE
LORENZO GHIBERTI
| 
|
DONATELLO
| 
|
ANDREA DEL VERROCCHIO
| 
|
VRCHOLNÁ RENESANCE
MICHELANGELO BUONARROTI
| 
|
POZDNÍ RENESANCE
- sochaři většinou vycházejí z díla Michelangelova v tendencích po dramatické složitosti, dynamičnosti a patetičnosti
- stylová vytříbenost, dokonalost formy, vyhledávali technické obtíže a rafinované efekty a detaily, řešili komplikovaná kompoziční schémata
BENVENUTO CELLINI
| 
|
BARTOLOMEO AMMANATI
| 
|
GIAMBOLOGNA (Giovanni da Bologna)
| 
|
