O princeznách, dracích, lidech a podobné havěti

Knížka se skládá celkem ze sedmi příběhů, v nichž se dobro a zlo často skrývá na místech, kde by je čtenář klasických pohádek nečekal. V každé pohádce vystupuje jiný hrdina. Jsou zde princezny, které umějí kovat železo, nebo sopky, jež ztratily srdce, a samozřejmě nemůže chybět pohádka o drakovi. Ta musí být v každé řádné dětské knížce. Příběhy jsou tak akorát dlouhé, aby uspaly malé neposedy, ne předčítače.

Vlastní recenze

Dřív než se pustíte do čtení recenze, doporučuji shlédnout krátké za to velmi emotivní video, jak se tato kniha zrodila.  Jedná se o autorčinu první pohádkovou knížku, kterou vydala na vlastní náklady a splnila si tak svůj sen. K napsání knihy ji dovedly neteř se synovcem, kteří chtěli slyšet původní verze autorčiných pohádek, a protože bylo poměrně náročné si je vždy a do detailu vybavit, rozhodla se je sepsat.

Čtvercová knížka v měkké vazbě obsahuje sedm kratších pohádkových příběhů v rozsahu 3-5 stránek, přičemž každý příběh je obohacen vždy o jednu celostránkovou ilustraci. Ač se jedná o kratší pohádky, překvapí vás, kolik informací se do každé z nich vešlo i jaký dokážou mít dějový spád včetně závěrečného poučení – zkrátka žádná nepotřebná omáčka okolo. Ilustrace se budou možná většině dospělým zdát temné, ne příliš vhodné pro 4-8 leté děti. Jejich autorkou je však teprve 15letá Alžběta Polanská, která má k dětskému světu blíž než my dospělí a proto věřím, že malí čtenáři/posluchači  nebudou kresby vidět až tak „černě“ jako my. Navíc při bližším zkoumání ilustrací nemohu popřít, že se v nich skrývá jednak originalita a jednak tajuplnost lákající se dozvědět víc. Pod každou ilustrací je zkopírován text z pohádky. Díky tomu přesně víte, k jaké části příběhu se obrázek vztahuje, což se mi jeví jako velmi dobrý nápad.

Hlavními hrdiny příběhů jsou dívky, chlapci (a to třeba i kapří) a muži.  Objevují se zde nadpřirozené pohádkové bytosti (čerti, draci, princezny) i personifikovaná zvířata. Pohádkové příběhy nepostrádají ani známé formulky: „Bylo, nebylo…“ nebo „Překročila sedmero moří, sedmero řek a sedmero hor…“ Do této chvíle by se mohlo zdát, že pohádky jsou jako každé jiné, ale tyto mají pro mě hloubku. Třeba vás překvapí, že mezi pohádkami se objeví jedna, která nemá zrovna šťastný konec, a to z důvodu, aby si děti uvědomily, proč se nemají přibližovat k mláďatům. Do pohádkových příběhů dokázala autorka dále přirozeně vtěsnat reálné životní situace, nové poznatky (např. vznik ostrovů) i vyjádřit pocity kaprů vylovených na Vánoce.

Jazyk je laskavý, slova nenáročná na pochopení i četbu.  Děj je natolik poutavý, že i já ho ve svých letech hltala. Ráda bych zmínila i nějaké negativum, které taktéž k recenzím patří.  Tak snad jen to, že sedm pohádek je málo a stálo by za to, kdyby takto promyšlených pohádkových příběhů bylo alespoň jednou tolik.

• https://www.pohadkyodani.cz/
• autorka knihy: Anna Langerová
• rok vydání: 2020

⇒ Hádáme pohádku
doprostřed kruhu položíme skutečný šípek + růži (umělou)

⇒ Postupné převyprávění pohádky s plněním úkolů 
(ukázka některých činností)

⇒ Diskuse: Květiny
Podle jaké květiny se princezna jmenovala? Jaké názvy kytek znáte? Ukázka květin na obrázcích a vymýšlení dle čeho některé mohli dostat své jméno (petrklíč, tulipán, sněženka, narcis, fialka apod.).

⇒ Počítání do 17 – Růžence bylo 17 let, když se píchla o trn růže.
⇒ Relaxace
   – Království usnulo na 100 let. Děti si lehnou na koberec, zavřou oči a poslouchají zpěv učitelky o Růžence

⇒ PH: Na spící princeznu
   – učitelka= zlá čarodějnice – a když se někoho dotkne, stane se z něj Šípková Růženka, a ten, tak jak zrovna byl, usne
   – pokud bude chtít Růženku někdo zachránit, musí ji pohladit po tváři, tím ji vysvobodí a Růženka je zpět ve hře

⇒ VV: Zámek Šípkové Růženky – podrobný popis námětu ZDE
⇒ VV: Šípkový keř – podrobný popis námětu ZDE

⇒ Dramatizace: Šípková Růženka
   – pomůcky: kůň pro prince, korunka a šaty pro princeznu, šátek a hůl pro babu
   – děti stojí v kruhu, drží se za ruce
   – uvnitř (Růženka), další dvě děti (baba a princ) stojí v určeném místě dál od kruhu

⇒ SH: Růženko, kde jsi?
   – pomůcky: šátek
   – vybere 2 děti (Růženka a princ)
   – princ má zavázané oči, pro dezorientaci s ním párkrát zatočíme
   – Růženku postavíme na libovolné místo (ne však daleko)
   – princ, který má zavázané oči, se ptá: „Růženko, kde jsi?“
   – Růženka se ozývá a princ k ní podle sluchu přichází
– obě role měníme s každou hrou

⇒ Vaříme si šípkový čaj
   – pomůcky: šípky, cukr, společná nádoba na čaj, naběračka, hrnečky, drtící    – palička, rychlovarná konvice, voda
   – děti namotivujeme tím, že se dnes naučí vařit čaj
   – šípky omyjeme, zbavíme bubáka a stopky
   – do nádoby (hmoždíře) vložíme cca 4 paličky
   – obcházíme stoly a každý se pokusí rozmělnit šípky
   – vysvětlíme dětem, že kdybychom nerozdrtili šípek, neuvolnili by se vitamíny a voda by se nám ani neobarvila
   – poté zalejeme šípek vodou, osladíme a než čaj vystydne, věnujeme se jiným činnostem
   – poté rozléváme po 1 naběračce na ochutnávku
   – děti nadšené, všem čaj moc chutnal a chtěli přidat (i ti, co čaj nepijí :D)

⇒ Četba pohádky
   – otázky vedoucí k porozumění textu
   – „Které postavy vystupují v pohádce?“
   – „Byli Jeníček a Mařenka hodní nebo zlí, co tatínek?“
   – „Byla Ježibaba hodná, či zlá?“
   – „Co chtěla Ježibaba udělat dětem?“
   – „Snědla nakonec Ježibaba děti?“
   – „Kdo zavedl J a M do lesa?“

⇒ DH: Jeníček a Mařenka v lese
   – pomůcky: hudba z pohádky, relaxační, tajemná
   – zpočátku určíme 2 děti=Jeníčka a Mařenku
   – ostatní děti představují stromy v lese (hustý les)
   – za doprovodu hudby se stromy pohybují ze strany na stranu
   – Jeníček a Mařenka se drží a prochází lesem
   – vystřídání všech dětí

⇒ PH: Ježibaba a lopata
   – pomůcky: libovolná hudba
   – děti se rozdělí do dvojic a určí si, kdo bude lopata a kdo ježibaba
   – za doprovodu hudby se děti libovolně pohybují po prostoru, tančí
   – jakmile hudba utichne, ježibaby si musí najít své lopaty a stoupnout si k nim

⇒ PH: Upeču si Jeníka
   – obdoba hry a upíra
   – děti utvoří kruh – stanou se z nich Jeníčkové
   – ježibaba (učitelka) je uvnitř kruhu
   – pomalu se ježibaba plíží k některému dítěti
   – toho ostatní mohou zachránit pouze tím, že vysloví jeho jméno dřív, než se ho ježibaba dotkne
   – koho se ježibaba dotkne, stává se Ježibabou a Ježibaba Jeníkem

⇒ PL: Perníková chaloupka (dokreslení střechy) – ke stažení ZDE
⇒ PL: Perníková chaloupka (časová posloupnost) – ke stažení ZDE
⇒ Říkanka: Perníková chaloupka (František Hrubín)

⇒ Poslech pohádky z CD

⇒ DH: Řazení děje dle obrázků – ke stažení ZDE
   – shromáždíme se u magnetické tabule, kde jsou obrázky z pohádky
   – společně si pohádku vyprávíme: „Co se stalo nejdříve? Co se stalo pak?“

⇒ DH: Na pravdu a lež
   – děti se položí na zem, mohou i zavřít oči
   – vyprávíme vlastními slovy pohádku (nebo lze využít textu z karet z časové posloupnosti)
   – pokud děti uslyší lež, probudí se (sednou si)

⇒ DH: Barevné hraní
   – dle obrázků popisujeme Karkulku, co měla na sobě+barva
   – poté děti popisují, co mají na sobě (zelené tepláčky,.)
   – obměna: vystoupí z kruhu ten, co má něco červeného, zeleného)

⇒ Otázky k pohádce – porozumění textu
   – „Kudy šla Karkulka za babičkou?“
   -„Koho cestou potkala, bála se vlka?“
   -„Kdo zachránil Karkulku a babičku?“
   -„Co se stalo s vlkem?“

⇒ DH: Scénky-poučení o cizích lidech
   – máme se bavit cizími lidmi, odpovídat jim na otázky?
   – neodcházet s nimi i za cenu dobroty
   – „Kde máš maminku? Kde bydlíš?“
   – „Pojď, koupím ti zmrzlinu.“
   – „Mám čokoládu, musíme pro ni dojít.“
   – „Maminka mě posílá, abych tě přivedl.“
ptáme se jednotlivých dětí a na správnou odpověď

⇒ PH: Kampak, kam, Karkulko?
   – pomůcky: židle
   – židličky rozmístíme po prostoru herny-je o jednu méně než hráčů
   – zvolíme Karkulku (u nejmenších pí uč.)
               – děti: Kampak jdeš, Karkulko?
             –  Karkulka:: Jdu k babičce
              – děti: A jak je to daleko?
              – Karkulka: např. 4 kroky sloní
   – pokud však Karkulka odpoví: „Já nejsem Karkulka, ale vlk“, – děti si ihned musí najít volnou židličku a sednout si
   – kdo si nesedne, stává se Karkulkou

⇒ PH: Vlk chodí po lese
– před začátkem hry se naučíme říkanku, kterou budeme běhy hry říkat:

Vlk po lese chodí,
všichni se ho bojí.
My do lesa nechodíme,
proto se ho nebojíme.

– děti sedí v kruhu, 1 dítě (= vlk) má v ruce obušek a chodí kolem dětí
– všichni říkají říkanku a až ji dopoví, tak vlk bouchne obuškem jedno ze sedících dětí
– to vstane a snaží se vlka chytit
– ten před ním utíká kolem kruhu, a až bude chtít, tak si sedne na uvolněné místo po dítěti, které jej honí
– pokud bude vlk dostižen, zůstává stále vlkem, pokud ne, vlkem se stává dítě, které jej nedostihlo

⇒ DH: Co mám v košíčku?
– sedíme v kruhu, posíláme si košíček – kdo má košíček, má slovo
– začíná učitelka: „Šla karkulka a babičkou a v košíčku měla víno.“
– předá košík dítěti sedící vedle ní, dítě větu zopakuje a přidá další věc, co měla v košíčku (víno a bábovku)
-dobroty v košíčku se rozrůstají
– na konec se košíček dostane opět k učitelce, která by měla být schopna také vše zopakovat

⇒ Grafomotorika: Kresba kamenů v břiše vlka
– učitelka přijde převlečená za vlka s velkým břichem vycpaným látkami/polštářem
– “ To jsem se najedl. Mňam. Podívejte se, jak mám velké břicho. Moc mě tíží. Jako bych tam měl kameny. Děti, nakreslete mi (rozdá dětem obrázky vlka + pastelky) co nejvíce kamenů, kolik se mi jich do břicha vejde“. 

⇒ Říkanka: Červená Karkulka (František Hrubín)

⇒ Artikulační cvičení
– vlk se olizuje, vrčí VRR.. procvičování písmene „R“

⇒ RV: Co je červené?
– rozhovor u obrázků, vytleskávání slov na slabiky

⇒ HV: Červená Karkulka (Svěrák, Uhlíř)
⇒ HV: Červená Karkulka  – ke stažení ZDE
⇒ VV: Barvy pro Karkulku, vlka a myslivce – podrobný popis námětu ZDE

⇒ SH: Ťukání
   – pomůcky: orffovy rytmické nástroje, skořápky od ořechů
   – děti se posadí volně po prostoru
   – budou ztvárňovat klubající se kuřátku z vajíčka
   – nejprve ticho, poté postupně stupňujeme ťukání
   – po vylíhnutí kohout (pí. uč) vyťuká jednoduchý rytmus a děti se ho snaží zopakovat
   – (1-3 ťuknutí, pomalé – rychlé ťukání)

⇒ SH: Poznej falešnou slepičku (sluch)
   – určíme 1 dítě = kohout, které jde za dveře
   – ostatní děti = slepičky
   – všechny slepičky budou vydávat stejný zvuk (koko)
   – 1 určená slepička = falešná slepička bude vydávat jiný zvuk (mňau, búú,.)
   – všechny děti chodí po prostoru
   – úkolem kohoutka bude poznat, která slepička je falešná
   – děti se v roli kohoutka a falešné slepičky střídají

⇒ PH: Zrníčka v zobáku
   – pomůcky: misky, kolíčky na prádlo, malé papírové kuličky
   – děti rozdělíme do 2 skupin
   – každé skupině umístíme 1 mističku s papírovými kuličkami na začátek a    – druhou prázdnou mističku na konec herního prostoru
   – každé dítě s kolíčkem v puse, přenese 1 kuličku z jedné misky do druhé
   – hra končí v okamžiku, kdy jsou všechna zrníčka přenesena do druhé misky

⇒ SH: Chybějící slepička (zrak)
   – před začátkem hry určíme 1 slepičku, která odejde za dveře
   – mezi zbylými slepičkami určíme 1, kterou přikryjeme dekou
   – úkolem slepičky, která byla za dveřmi, je uhodnout, která slepička zmizela

⇒ PH: Pozor, liška!
   – určíme 1 dítě=liška (popř. pí. uč.)
   – ostatní děti=slepičky, které budou mít za kalhotami upevněn proužek z krepového papíru
   – úkolem lišky strhnout ze slepiček co nejvíce proužků

Čert a Káča

⇒ Zkrácená verze první části pohádky
Káča měla chaloupku, zahradu i pár zlaťáků, ale přesto si ji žádný nechtěl vzít, protože byla jak čert zlá a hubatá. Ve vsi byla každou neděli muzika. Káča ani jednu nevynechala, nikdo ji však nikdy do kola nevyzval. A Káča by tak ráda tancovala, třeba i s čertem. Až jednou přišel k muzice pán v mysliveckém obleku. Poručil si sólo a vzal Káču k tanci. Když ji večer vyprovázel domů, povzdechla si Káča, že by ráda až do smrti jen s ním tancovala. Pán jí řekl, aby tedy šla s ním, ať jen se ho chytí kolem krku. Jen to Káča udělala, proměnil se pán v čerta a letěl s ní rovnou do pekla. Tam chtěl Káču ze zad sundat, ale ta se ho nechtěla pustit. Luciper se na čerta rozzlobil, že je hlupák, a vyhodil ho z pekla, ať si sám najde způsob, jak se Káči zbavit. Čert se vrátil na zem a všude vláčel Káču s sebou. Sliboval jí hory doly, proklínal ji, ale nic mu to nebylo platné, Káča se ho nepustila. Čert už byl celý umořený. Konečně potkal na jedné louce mladého ovčáka, kterému se ho zželelo, a nabídl se, že mu Káču kus cesty pomůže nést. Káča se nedala dlouho přemlouvat a hbitě se chytila ovčákova kožichu- Když došel ovčák k rybníku, napadlo ho, jak by se Káči mohl zbavit. Rozepnul kožich, svlékl ho i s Káčou a žbluňk – už byla Káča ve vodě. Čert mu za tu službu poděkoval a slíbil, že se mu jednoho dne bohatě odmění. Pak zmizel.

⇒ Co tě napadne, kdy se řekne „čert“
– děti sedí v kruhu a říkáme asociace, které nás napadají ke slovu „čert“
– zjistíme tak, co všechno děti o čertech ví (bydlí v pekle, honí lidi, odnášejí je do pekla za špatné skutky, mají rohy atd.)

⇒ Cesta do pekla
– Čert si najde jednoho hříšníka – plyšáka a skutálí se s ním do pekla, přičemž ho nesmí pustit. Kutálí s ním sudy na určené místo.

⇒ Kdo patří peklu
– z lana vytvoříme kotel (kruh), čerti s hříšníky si posedají před něj
– učitelka v roli knížete Lucipera s rohy na hlavě, sedící na židli s tamburínou v ruce povolává jednotlivé čerty.
– Ti předstupují s plyšákem v ruce a podávají hlášení: „Přinesl jsem tohoto hříšníka, protože…. (kradl, mluvil sprostě, lhal, ubližoval ostatním apod.).“
– jestliže ostatní děti/čerti souhlasí, že skutek byl nedobrý a zaslouží si peklo, zpečeťují souhlas dohodnutými slovy „Ten patří peklu“ nebo „Do kotle s ním“
– poté je hříšník hozen do kotle a čert si sedá vedle Lucipera
– probrání toho, co děti považují za zvláště špatné skutky

⇒ Na čerty a Káči
– děti stojí ve dvou řadách proti sobě uprostřed místnosti
– řady jsou od sebe vzdálené přibližně jeden a půl metru, střed mezi nimi je vyznačen čárou/lanem
– jedna skupina představuje čerty, druhá Káči
– učitelka znovu vypráví pohádku vlastními slovy a snaží se, aby se ve vyprávění dostatečně vyskytovaly výrazy jako „čert“, „čertovský“ a také „Káča“, „Káčin“.
– kdykoliv se ozve slovo čert/čertovský, honí čerti Káči, které se mohou zachránit u zdi za svými zády
– děti se pak vracejí na střed místnosti a vyprávění pokračuje
– ten, kdo byl chycen dříve, než doběhl ke stěně a dotkl se jí, přidává se ke druhé skupině

⇒ Utíkej, Káčo, utíkej
– děti si dají židle do kruhu, sedátky ven, běhají okolo židlí v rytmu písničky „Utíkej, Káčo, utíkej“
– při přerušení písničky si musí co nejrychleji sednout na nejbližší židli
– při každém kole se židle ubírají, ale děti nemusí vypadnout ze hry, pokud se vzájemně zachrání, například vezmou kamaráda na klín, podělí se o jednu židli
– po skončení povídání o tom, že někteří nebyli sobečtí, pomáhali si, byli kamarádi

⇒ Hádavá Káča
– zaměříme se na jeden z povahových rysů Káči – neustále hádání
– zvolíme Káču, ostatní děti jsou vesničané, které přináší různé sdělení
– Káča okamžitě vyvolává spor, protože tvrdí pravý opak toho, co bylo řečeno (+urážlivým a nevhodným způsobem)
– např. vesničan: „To je dnes krásný den.“ Káča: „Tomuhle říkáte krásný den? To jste tedy hloupý, protože je ošklivý den.“

⇒ Mládenci, zadejte se
– na pokyn: „Mládenci, zadejte se“ si chlapci vyberou tanečnice a začnou tančit
– budou-li některé děti přebývat, přijmou roli muzikantů, kteří zpívají a doprovází hudbu na Orffovy nástroje

⇒ Káča hledá tanečníka
– při každé muzice chtěla Káča tancovat, ale nikdo si ji nevybral, proto se rozhodla, že při dalším tanci si zvolí mládence sama
– kluci stojí v kruhu
– Káča (holky se postupně prostřídají) si očima vybere tanečníka, dojde k němu a řekne: „Chci tancovat!“
– mládenec se bez úsměvu a slov otočí ke Káče zády (postupně se odvrací všichni)
– Káči pak sdělují své pocity, jak se Káča přitom cítila

⇒ HV: Taneček s čertem
– píseň: Byla jedna Káča
– děti mohou udělat kroužek okolo dvojice hlavních aktérů

⇒ S Káčou na krku
– děti vytvoří dvojice (nejlépe dívka a chlapec), domluví se, kdo bude čert a kdo Káča
– Káči se chytí čertů zezadu kolem krku a chodí, sice po svých nohou, ale těsně nalepené na čertech
– pohyb dvojic lze doprovázet říkadlem: „Čert, čert, sotva leze, Káču na zádech si veze.“
– učitelka může jednoduchými pokyny určovat, jak se cesta proměňuje, kdy jdou do kopce, z kopce, přes lávku – tím se proměňuje i tempo chůze
– Káči mohou komandovat, čerti hekat a brblat

⇒ Dokončení pohádky – dočtení pohádky

O kůzlátkách

⇒ Dramatizace: O kůzlátkách
   – pomůcky: jazyk pro vlka ( široký jazyk z červeného papíru s lepenkou pro přilepení na bradu), nůžky, popř. maska kozy, vlka; cukrovinky
– děti sedí na koberečku
– učitelka bude ztvárňovat kozu a vlka; děti kůzlátka
– objasníme dětem, že existují 2 verze pohádky
– dáme dětem na výběr, kterou si zahrajeme (O poslušných/neposlušných kůzlátkách)
– hru začíná učitelka (koza), kdy jde na trh kůzlátkům koupit nějaké jídlo a dobroty s varováním, aby nikoho domů nepouštěly, neboť by mohl přijít vlk a sežrat je
– poté si učitelka na bradu přilepí jazyk (vlk) a hrubým hlasem: „Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka. Maminka je doma.!“
   – děti hromadně odpovídají vlku, že maminka má tenčí hlásek
– vlk jde ke kováři, aby mu opiloval jazyk (postupně jsem nůžkami jazyk zužovala)
– děti hra tak bavila, že jsem stále musela ztenčovat hlásek(+ z širokého jazyku mi zbyl jen malý úzký jazýček :D)
– v závěru to vlk vzdává a nazlobeně utíká do lesa
– na scéně se objevuje koza s cukrovinkami a chválí kůzlátka, že se nenechala oklamat a za odměnu je pohladí a dá z trhu cukrovinku

⇒ Cvičení motivované pohádkou
– BĚH: běžíme co nejrychleji jako vlk, když chce sežrat kůzlátka.
– CHŮZE: čekáme na maminku kozu, a tak jdeme k oknu, podíváme se ven a vracíme se zase zpět (chodíme narovnaní, představujeme si, že  nám na hrudi svítí hvězdička)
– LEZENÍ: schováme se vlkovi pod stolem i pod židlí
– POSKOK: Skáčeme přes překážky, kdy nás vlk honí.
– CHŮŽE PO ŠPIČKÁCH: Potichu se plížíme ke dveřím, aby nás vlk neslyšel.

Sněhurka a 7 trpaslíků

⇒ PL: Najdi trpaslíky – ke stažení ZDE

OSTATNÍ POHÁDKY

⇒ Dramatizace pohádek
– Jak šli bratři pro kládu
– Malá pohádka o řepě
– Jak hříbek vyrostl
– Sněhurka a sedm trpaslíků

⇒ Pohádkové hádanky – ZDE

⇒ HV: Večerníček – ke stažení ZDE
⇒ HV:  Z mechu  a kapradí

ŘÍKANKY

⇒ DH: V domečku (časová posloupnost)
– každé dítě dostane obrázkovou pohádku
– dáme dětem 10-15 minut čas si obrázky vystříhat na 6 čtverců podle čar, vybarvit a seřadit dle vlastního úsudku, jak by pohádka mohla probíhat (přibývající zvířátka)
– učitelka poté čte pomalu příběh, děti dle toho kontrolují správnost obrázků
– + kontrola učitelkou na konci

⇒ DH: Pohádkové postavy v prostoru
– pomůcky: 4-5 obrázků pohádkových postav vytištěných na A4
– pojmy: před – za – mezi
– na koberec do řady a sebou položíme obrázky
– učitelka se ptá: „Kdo je před Rumcajsem, za Amálkou? Kdo je mezi krtkem a Rumcajsem? “

⇒ PH: Na zlého čaroděje
– pomůcky: stočená rulička papíru
– honič (=čaroděj) má v ruce stočenou ruličku z papíru a honí děti
– koho se dotkne – ztuhne
– hra končí ve chvíli, kdy všechny děti nehnutě stojí – začarované čarodějem

Použitá literatura: FOŠENBAUEROVÁ, E.: Rok s pohádkami, hádankami a říkadly. Praha: Portál, 2020. ISBN 978-80-262-1657-5.

Použitá literatura: FOŠENBAUEROVÁ, E.: Rok s pohádkami, hádankami a říkadly. Praha: Portál, 2020. ISBN 978-80-262-1657-5.

 ZADÁNÍ: Dokresli chybějící obdélníky v obrázku.

Literatura: Nováková, Renata. Není tvar jako tvar. In: Nápadník pro mateřské školy: Hravé náměty pro práci s dětmi. Praha: Raabe, 2019.

Vlastní recenze

• Výtvarný záměr: proměnit hrací karty v postavy ztvárňující konkrétní povolání
• Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika
• Pomůcky: bílé čtvrtky A4-A3, hrací karty, lepící guma, tužky, pastelky, slabý černý fix.

Motivace a hra

• Vyprávění děje: Alenka v říši divů – Alenka zahlédla mluvícího bílého králíka a vydala se za ním. Upadla do hluboké králičí nory, dopadla do podivného domu, kde našla dortík s nápisem „sněz mě“. Když tak učinila, zvětšila se natolik, že jí byl dům malý. Ze zoufalství plakala. Po vypití lahvičky s nápisem „vypij mě“ se zmenšila, až byla úplně malinká, proto se málem utopila v kaluži svých slz. Alenka chtěla zpět svou původní velikost, houseňák jí doporučil, aby snědla houbu, po ní ji ale narostl pouze krk, a to natolik, že si ji holubice spletla s hadem. Další sousto z houby jí vrátilo její původní velikost. Při svém putování narazila i na karty.
• Předčítání: Karty – Od stati, kdy Alenka narazí na zahradníky barvící růže na červeno, přes hru kroketu s plameňáky a ježky až po soudní přelíčení.
• PH: Hra kroketu – Místo plameňáků (dřevěných paliček) využijeme vařečky, místo ježků (koulí) kulaté ovoce. Některé děti se mohou proměnit v karty a mostem vytvořit branky.
• Seznámení se záměrem – V pohádce z karet se objevují vojáci, zahradníci, královny i král. Kdyby se Alenka neprobudila a putovala dál světem karet, určitě by potkala další povolání. Kromě karet mohou děti zakomponovat do obrazu i Alenku.

Realizace výtvarné činnosti

Každý si nejprve promyslí, jaké povolání bude chtít zachytit a kolik osob bude kreslit. V případě jedné karty volíme formát A4, v případě dvou až tří karet formát A3. Abychom karty nezničili a mohli je použít ještě pro hru, na zadní stranu přilepíme do všech čtyř rohů lepící gumu a děti si kartu/y připevní na čtvrtku. Následně si tužkou načrtnou postavu i s pozadím a pastelkami kolorují. Na závěr vše obtáhnou slabým černým fixem/Centropenem.

 Závěr

Oceňování originality. Uhádneme povolání?

• Výtvarný záměr: namalovat obraz Zlatovlásky, do kterého vložit svůj obličej a proměnit se tak na chvíli v princeznu
• Výtvarná technika: malba temperou, průhled
• Pomůcky: čtvrtky nebo karton formátu A3, nůžky, tužky, temperové barvy, zlatá temperová barva, silnější i slabší štětce, kelímky s vodou, černý fix, fotoaparát, ubrus

Motivace

• Hádanka: Pohádkový sáček – Do sáčku umístíme několik předmětů, které se vztahují k pohádce (zlatý vlas=nitka/obarvený vlas; obrázek hada, mravenců, mouchy; korále, prsten). Předměty postupně vytahujeme v libovolném pořadí a necháme děti hádat pohádku.
• Četba pohádky: Zlatovláska
• Práce s obrázky: Zvířátka – Děti utvoří skupiny podle stolečků a zvolí si svého zástupce, který si dojde k učitelce vylosovat obrázek (had, moucha, ryba, pták, kůň). Ostatní děti hádají podle předvedeného zvuku, co má na obrázku. Úkolem jeho skupiny je říct, co zvířátko dělalo v pohádce.
• Diskuse o zlatě – Proč se princezna jmenovala Zlatovláska? Jaké znáte další pohádky, ve kterých se mluví o zlatě? (Tři zlaté vlasy děda Vševěda, O rybáři a zlaté rybce, Sůl nad zlato, Princezna se zlatou hvězdou na čele).

Realizace výtvarné činnosti

Cílem je vytvořit obraz Zlatovlásky s otvorem pro obličej. Potřebnou dopomocí pedagoga je vystřihnout každému dítěti do středu jeho čtvrtky ovál, který odpovídá velikosti jeho obličejové části. Až poté si dívky tužkou načrtnou obrys vlasů, korunku, krk a část hrudníku. Malbu započneme od vlasů, pokračujeme výmalbou krku, šatů, korunky a detailů. Na závěr vyplníme pozadí, u kterého děti můžeme nasměrovat, pokud by chtěly sáhnout po barvě, kterou už na čtvrtce mají. Taktéž je vedeme ve střídání síly štětců. Jakmile tempera uschne, obtáhneme obrys princezny černým fixem, díky čemuž nám víc vyniknou přechody mezi barevnými plochami. Holky si vezmou svůj obrázek, přiloží si ho na obličej a takto proměněné ve Zlatovlásky je vyfotografujeme.

Závěr

• Jiřík hledá svou Zlatovlásku – Děti si dají své malby s průhledem před obličej a sednou si na židle do řady. Jiřík (=každý kluk) prochází kolem Zlatovlásek a ukáže na jednu z nich, která se mu nejvíce líbí.

• Výtvarný záměr: rozvíjet barevné cítění při mramorování, na tónovaný podklad zobrazit představu o hrnečku z pohádky: Hrnečku, vař!
• Výtvarná technika/postup: mramorování pěnou na holení
• Pomůcky: čtvrtky A4, tácek o velikosti papíru či větší, 2 pěny na holení 300 ml (pro 27 dětí), lékařské špachtle (pravítko), barevné tuše/inkousty, kulaté štětce, špejle, plastová miska, nůžky, vata, lepidlo v tubě, ubrus

Motivace a hra

• Zraková hádanka: Uhádni předmět – Hrneček zabalíme do balicího papíru, aby obrys prozrazoval, co by mohlo být uvnitř. Necháme děti hádat co to je a o jaké pohádce si budeme povídat.
• Četba pohádky – Děti doplňují učitelku větami: Hrnečku, vař! / Hrnečku, dost!
• SH: Bublající kaše – Na koberci uděláme z lana kruh (hrneček). Když učitelka řekne: „Hrnečku, vař!“, děti vyjdou z kruhu a pohybují se po místnosti. V momentě, kdy učitelka řekne: „Hrnečku, dost!“, se děti vrátí do kruhu.
• Hra na rozvoj fantazie – Máte rádi kaši? Čím byste ještě ochutili kaši, aby změnila chuť? (kakao, jahody, borůvky atd.)
• Vzbuzení představ – Jak by takový kouzelný hrneček mohl vypadat?

Realizace výtvarné činnosti

Malbu pěnou nejprve předvede pedagog před celou třídou, poté pracují už děti samy a to ve dvojicích/trojicích (z důvodu šetření pěny + menší časové náročnosti). Na tácek nastříkáme pěnu na holení a její povrch uhladíme lékařskými špachtlemi, aby vznikla rovnější plocha velká jako papír. Na povrch pěny nakapeme pomocí štětců 3 různé barvy, vezmeme si špejli, kterou kreslíme do pěny osmičky, rovné čáry, spirály, hvězdičky apod. Jakmile jsme s výsledkem spokojeni, na obarvenou plochu položíme bílou čtvrtku, jemně ji přitlačíme dlaněmi do pěny, čtvrtku sejmeme a položíme na ubrus. Po vyjmutí je papír plný pěny, kterou pečlivě setřeme pomocí špachtle nebo pravítka. Sejmutou barevnou pěnu můžeme otřít do mističky, ale po několika experimentech jsme zjistili, že je hezčí pro další otisky ji vracet zpět do tácku. V tácku ji promíchat, uhladit špachtlí, nakapat na ni další barvy, do kterých kreslit špejlí a otisknout. Pestrobarevné mramorování s opakovaným vracením pěny a nakapáním dalších barev vydrží  3-4 otisky, pak je vhodné tácek umýt a nastříkat pěnu novou.

Zpravidla druhý den, kdy čtvrtky oschnou, nakreslíme na mramorovaný papír hrnky. Je dobré dětem poskytnout náčrty několika typů hrnků – soudkových, kulatých, zvonovitých, džbánovitých, kdy je u každého zobrazen válcovitý horní okraj hrnečku sloužící jako místo, kam budeme lepit vatu. Děti si mohou hrneček načrtnout nejdříve tužkou a posléze obtáhnout černou tuší, dekorovat ho a po zaschnutí ho vystřihnout. S průhledem u ouška dopomůže učitelka. Do oválného prostoru děti lepí vatu – její množství, i to zda bude či nebude přetékat po stranách hrnku, necháme na dětech.

Závěr

• Vyfocení dětí s hrnečkem
• Interpretace dětských prací – Jakou kaši vaří tvůj kouzelný hrneček?

• Výtvarný záměr: vytvořit neobyčejné plastické šaty pro Popelku, které by se mohly ukrývat ve čtvrtém oříšku
• Výtvarná technika/postup: koláž s asambláží
• Pomůcky: čtvrtky A4, fotografie portrétů vystřižených z časopisů, nůžky, tužky, lepidlo v tubě, lepidlo Herkules, materiály pro asambláž (např. knoflíky, korálky, polystyrénové kuličky, látky, alobal, těstoviny, mušle, mák, peříčka atd.), pastelky, vodovky, štětec, ubrus

Motivace a hra

• Hádanka: Tři oříšky pro Popelku – Učitelka vezme 2 skořápky od vlašských ořechů, schová do nich kus saténové látky tak, aby částečně vykukovala ven a oříšky slepí. Uhádnutí pohádky.
• Diskuse – V prvním oříšku našla Popelka… (klobouk s peřím, luk a kamizolu) ve druhém oříšku….(šaty s vlečkou stříbrem vyšívané), ve třetím… (svatební šaty). Vešly by se ve skutečnosti celé šaty do oříšku?
• Seznámení se záměrem – Ale co kdyby kouzelné oříšky byly čtyři? Jaké další šaty by Popelce z oříšku vypadly?

Realizace výtvarné činnosti

Aby vznikaly originální šaty, je potřeba dětem poskytnout co nejširší nabídku materiálů, kterou ve školce najdeme. Může se jednat o plošné/prostorové materiály z papíru, plastu, dřeva, textilu i přírodnin (knoflíky, korálky, polystyrenové kuličky, skořápky od oříšků, peříčka, odřezky od pastelek, obilí, těstoviny, zrníčka kukuřice, mušle, sušené květiny/kůra/ovoce, gumoví medvídci, jehličí, sponky, krepový papír, alobal, víčka, dřívka, drobné stavebnice atd.). Všechny materiály vystavíme na jedno místo.

Největší zásobárnou ženských obličejů najdeme např. v časopise Marianne. Je dobré vybrat takovou velikost hlavy, aby byla figura Popelky na celý formát A4. Pokud nemáte možnost narychlo sehnat fotografie mladých žen, obličej Popelky mohou děti nakreslit samy.  Děti si vyberou jednu paní, vystřihnou jí hlavu a nalepí ji do horní části papíru. Tužkou ji nakreslí šaty, ruce, nohy, střevíčky. Následně si vyberou materiál, ze kterého zhotoví šaty. U sypkých materiálů naneseme lepidlo na celé šaty a materiál na ně vysypeme, v ostatních případech nanášíme lepidlo přímo na prvky. Pokud chtějí děti, mohou nejprve šaty lehce podbarvit odstínem odpovídající barvě lepeného materiálu. Na závěr pastelkami dokreslíme Popelce ruce a nohy.

Závěr

• Výstava – Zhlédnutí rozmanitosti šatů. Umíte si představit, že by takové šaty skutečně existovaly? Nosily byste je? Myslíte, že by byly pohodlné?

• Výtvarný záměr: výtvarně ztvárnit zámek zarostlý šípkovou růží
• Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika
• Pomůcky: čtvrtky formátu A3, voskovky, turecká káva (lógr), kulaté štětce, nůžky, dekorační tráva, krepový papír, lepidlo v tubě, obrázky hradů/zámků (ilustrace v pohádkových knihách)

Motivace a hra

(lze využít projekt: Kdo spal na růžích z knihy: Od podzimu do léta pohádka k nám přilétá – s. 98 – 104)

• Hádáme pohádku: doprostřed kruhu položíme skutečný šípek + růži (umělou)
• Postupné převyprávění pohádky s plněním úkolů: (ukázka některých činností)
• Diskuse: Květiny – Podle jaké květiny se princezna jmenovala? Jaké názvy kytek znáte? Ukázka květin na obrázcích a vymýšlení dle čeho některé mohli dostat své jméno (petrklíč, tulipán, sněženka, narcis, fialka apod.).
• SH: Přivonění ke květině – rozpoznání vůně čichem (vonné olejíčky-např. aloe, káva)
• Počítání do 17 – Růžence bylo 17 let, když se píchla o trn růže.
• Relaxace: Království usnulo na 100 let. Děti si lehnou na koberec, zavřou oči a poslouchají zpěv učitelky o Růžence
• „Jen šípková růže neusnula, začala růst, až obrostla celý hrad svými větévkami plných trnů.“ – výtvarné ztvárnění

Realizace výtvarné činnosti

Pro ztvárnění zámků zvolíme formát čtvrtky A3, aby byly stavby dostatečně velké. Děti si samy zvolí, zda budou kreslit zámek na výšku nebo na šířku. Pro inspiraci, jaké typické znaky zámek má, vyhledáme s dětmi v pohádkových knihách ilustrace zámků. Vypozorujeme, že má zámek věže, hradby, bránu, oblouková okna, vlajky. Děti si černou voskovkou nakreslí obrys zámku se všemi detaily a tyto detaily (dveře, okna, věže, vlajky) vyplní barevnými voskovkami. Pro zeď jsme zvolili malbu kávou, která připomíná svou barvou i svými zrnky fasádu a i z důvodu, že jsme ke kávě přivoněli při motivaci.

Po zaschnutí kávové vody si děti trhají kousky dekorační trávy, komponují si ji na plochu a po spokojenosti nanesou lepidlo na stavbu a trávu přilepí. Tráva (=šípkový keř) by měl vyrůstat od země směrem výš. Může dosahovat až k věžím, nebo obrůstat okna apod. Jakmile máme trní, vrhneme se na šípkové růže. Barva květů při rozkvétání bývá různě intenzivně růžová a při dokvétání barva bledne až do bíla, proto můžeme volit z těchto barev. Učitelka vystřihne z krepáku fáborky, ze kterých si děti utrhnou malý kousek, zmuchlají ho, nanesou na něj lepidlo a přilepí ho na keř.

Závěr

• SH: Princové budí princezny – Zvolíme vždy jednu princeznu, která učitelce pošeptá jméno prince (kluka ze třídy), který jí může probudit svým pohlazením. Princezna se položí se na zem a kluci k ní postupně přichází a pohladí ji. Pokud se jedná o správného prince, princezna se zvedne, chytnou se za ruku a odchází na stranu. Opakujeme, dokud neprobudíme všechny princezny ve třídě.

• Výtvarný úkol: malbou přeměnit lichou ponožku v lichožrouta
• Výtvarná technika/postup: malba temperovými barvami na textil
• Pomůcky: liché ponožky dospělých, papírové tubusy (kartonové ruličky), temperové barvy, ploché i kulaté štětce, paleta na barvy, kelímek s vodou, nůžky.

Motivace a hra

• Hra v roli pedagoga: Lichožrout – Ahoj, já jsem Hihlíka jsem Lichožrout. Víte, kdo jsou to Lichožrouti? Ne? Tak schválně. Určitě se vám občas ze šuplíku ztrácejí ponožky! A víte proč? Protože my Lichožrouti se vašimi ponožkami živíme. Ale vždycky vám sníme jen jednu! Tu lichou. Nikdy nevezmeme celý pár. Vy jednu, my jednu. To je fér, ne? (učitelka může mít na nohou i rukou nasazené liché ponožky).
• Video: Lichožrouti (trailer) – https://www.youtube.com/watch?v=Lv6hGpj_BpI – uvědomění si vzhledu lichožroutů (tvar očí, úst, absence nosu, pestrá barevnost ponožek).
• Jak jinak můžeme říct „ponožkám“? – ponožtičky, podkolenky, nadkolenky, fusekle, fusky…
• DH: Z každého páru ukradneš jenom jednu! – Děti se rozdělí na dvě skupiny podle toho, zda mají punčochy či ponožky a postaví se do řady naproti sobě. Kdo má na sobě ponožky si je svlékne a položí před sebe. Z dětí, které mají punčocháče, se stávají lichožrouti. Bosé děti odejdou na chvíli za roh a lichožrouti si na každou nohu obléknou odlišnou ponožku dětí (na punčochy). Děti bez ponožek se vrátí, a pokud najdou svou ponožku na zemi, nasadí si ji. Postupně z řady vystupují jednotliví lichožrouti a kdo z dětí uvidí, že má na noze jeho ponožku, přistoupí k němu a svlékne mu ji.

Realizace výtvarné činnosti

O liché ponožky můžeme poprosit rodiče dětí, anebo je průběžně samy doma schovávat a po nashromáždění dostatku ponožek je využít pro výtvarnou aktivitu.  Učitelka ponožky navlékne na tubusy. Díky tomu se dětem bude na ponožky nejen dobře malovat, ale lichožrouti získají i tvar. Děti si jednu ponožku na tubusu vyberou, mohou ji popotáhnout, aby měla/neměla čepičku či vlasy. Na ponožku malujeme temperovými barvy za použití minima vody. Ponožky lze takto nechat, nebo je můžeme vycpat starými látkami, aby získaly specifičtější tvar, každopádně ale nebudou tak dobře stát jako ponožky navléknuté na tubách. Pokud bychom využili dětské ponožky, navlékneme je na ruličky od toaletního papíru.

Závěr

• Nevšední jméno pro vlastního lichožrouta – Každý lichožrout má své jméno jako například Hihlík, Tulamor, Ramses, Padre, Vasil, Kudla Dederon, Žiletka atd. Zkuste vymyslet i vy pro svého lichožrouta podobné nevšední jméno.

• Výtvarný úkol: navrhnout pejskovi a kočičce z knihy J. Čapka kostým na karneval
• Výtvarná technika/postup: kresba fixy
• Pomůcky:   omalovánka: O pejskovi a kočičce, fixy

Motivace a hra

• Audio nahrávka: Povídání o pejskovi a kočičce-Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo – https://www.youtube.com/watch?v=RHfltoZkYkc
• Brainstorming: Karnevalové kostýmy – Jmenování co nejvíce masek, za které se lidé mohou převléknout na karneval (masky povolání, zvířecí/pohádkové masky)
• Seznámení s činností – Na karneval se převlékají jen lidé, ale v pohádkách, kde se objevují nadpřirozené bytosti, kouzla, zvířata mluví lidskou řečí, se do karnevalových kostýmů může převléknout kdokoliv. Třeba i pejsek s kočičkou z  pohádky, kdy dětem hráli divadlo.

Realizace výtvarné činnosti

Na kancelářské papíry nakopírujeme dostatečné množství omalovánky pejska a kočičky (naleznete v sekci: Omalovánky). Někdo dokáže zapojit svou představivost a fantazii již na první omalovánce, jiný k tomu potřebuje více času, než se mu fantazie probudí a začnou ho napadat méně obvyklé převleky. Další zase mají tolik nápadů, že jim opravdu jedna omalovánka k sebevyjádření nestačí.

Činnost není potřeba nijak zvlášť motivovat. Stačí dětem v době relaxace, či před činností pustit audio nahrávku/přečíst pohádku od J. Čapka, popř. motivovat děti v rámci karnevalu, že i zvířátka by se někdy chtěla převléknout do jiných kožíšků a jít se podívat na karneval. Asi většina holčiček začne kočičku oblékat do princeznovských šatů – snažme s dětmi před kresbou hovořit o různorodosti masek. Další kritérium, které jsme si stanovili, bylo, že masky by se „neměly“ opakovat. Většina dětí totiž své nápady přejímá od ostatních kamarádů sedící s ním u stolečků. Chtěla jsem, aby každé dítě zapojilo svou fantazii a vymyslelo originální kostým. Aby děti mohly překreslit omalovánku bez zřetelně viditelných obrysů zvířátek, byly zvoleny fixy, které jsou i mezi dětmi hojně vyhledávány. Při práci dohlížíme na vyplnění celé plochy bez velkých bílých mezer, pozadí nevytváříme.

Činnost realizujeme kdykoliv v průběhu dne/dní. Děti si mohou omalovánku kdykoliv vzít a kreslit. Jakmile tomu přijdou na kloub, sami uvidíte, že v jejich hlavách je tolik nápadů, které stojí za vyjádření.

Závěr

• Pojmenování kostýmů – Za koho/co jsi převlekl pejska, za co kočičku? Oceňování originality, nápadu, techniky kresby fixy.
  • U nás se objevili Kašpárci, Elsy, králové, čarodějové, kouzelníci, upíři, piráti, čerti, vodníci, lvi, tygři, sovy, žirafy, jeleni, sněhuláci, Červená Karkulka s vlkem.

• Výtvarný úkol: vystihnout portrét známé pohádkové postavy, zaměřit se na jednotlivé prvky obličeje, naučit se vázat uzel na stuze a ten umístit na copy Pipi
• Výtvarná technika/postup: malba temperovou barvou
• Pomůcky:  čtvrtka formátu A3, temperové barvy, širší ploché a užší kulaté štětce, nádoby na vodu a barvy, ubrus, barevná širší stuha, fotografie Pipi dlouhé punčochy

Motivace a hra

• Charakteristika Pipi – vnější (zrzavé vlasy spletené do dvou trčících copů, pihovatá) + vnitřní (silná, že uzvedne koně; nikdy nechce vyrůst, mrštná, ztřeštěná, neposlušná…)
• Co dalšího víme o Pipi? – Kde bydlí? (ve vile Villekulla) S jakými zvířaty žije? (kůň Alfred a opička Pan Nilsson) Chodí do školy?
• Didaktická hra: Pipi řekla… – rozlišování správného a nesprávného chování. Pipi dělá plno nevšedních věcí, které by se ale dělat neměly a možná o tom ani neví, že toto chování není vhodné. Každé dítě dostane dva smajlíky (zeleného usměvavého a červeného mračícího), učitelka se stane Pipi dlouhou punčochou, která postupně říká aktivity vztahující se na MŠ a děti na ně reagují ukázáním smajlíka dle toho, zda se jedná o správné či nesprávné chování. „Ve školce sedáme na stolečky…hrajeme si, běháme po třídě, kloužeme se po modré podlaze, křičíme, svačíme, pomáháme si, pereme se, uklízíme hračky, bereme druhým věci, kreslíme po zdech atd.“

Realizace výtvarné činnosti

Před malbou dětem namícháme do mističek barvu tělovou (oranžová, hodně bílé, trochu žluté, krapet červené) a zrzavou (červená, oranžová, hnědá), další barvy využíváme v odstínech, které máme v tubách – ty vymáčkneme dětem na společnou paletu. Vzhledem k tomu, že v našem případě šlo jak o zachycení portrétu Pipi, tak i o upevnění jednotlivých prvků obličeje s důrazem na vystižení očí, malovali jsme po skupinách 4-5 dětí, kdy jsem sdělovala v průběhu tvorby jednotlivé kroky. Dobré je mít na viditelném místě vystavenou fotografii Pipi pro představu o jejím reálném vzhledu.

Děti na čtvrtku A3 namalují tělovou barvou širším štětcem dostatečně velkou hlavu s částí hrudníku; celou hlavu a krk vyplní tělovou barvou. Zrzavou barvou namalují vlasy. Barvami na paletě si vyzdobí viditelnou část trička. Malby necháme zaschnout a druhý den pokračujeme v malbě obličeje, pro který volíme slabší štětec. Neředěnou bílou temperou namalujeme dostatečně velké oči, červenou ústa (možno namalovat i bílé zuby), zrzavou nos, pihy a obočí, modrou oční duhovky a černou zornici.

Závěr

• Otázky pro učitelku: Zachytily děti všechny prvky obličeje včetně správného vystižení očí? Daly si záležet při dekoru trička? Naznačily liniemi spletitost pramínků v copáncích?
• Další pokračování v tématu: Holčičky se mohou proměnit v Pipi – nakreslit si tužkou na oči pihy a udělat si dva culíky.