- Výtvarný cíl: splynutí s místem, které je dítěti blízké a proměna sebe sama
- Výtvarná technika (postup): happening
- Pomůcky: kosmetika, oblečení a látky v přírodních odstínech, krepové papíry, gumičky do vlasů, připínáčky, lepenky, nůžky, fotografie happeningu a živých soch
Motivace a hra
Jak stárneme my, stárnou i stromy, kameny, omítky domů. Z toho vyplývá, že jsme všichni stejní. Člověk, „Pán tvorstva“, si neváží života. Čím? Jaký to má pro něj důsledek? Měli bychom si uvědomit, že zvířata, stromy mohou být také nemocní vlivem lidí a tím se objevují stále nové mizející druhy. Cítíme se pány planety, ale jsme lhostejní vůči prostředí, nezáleží nám na budoucnosti, žijeme pouze teď a neohlížíme se, co bude po nás. Čím lidé ničí přírodu? Jak jí můžeme pomoci?
Realizace výtvarné činnosti
- Pokusíme se vcítit s přírodou, navázat s ní kontakt.
- Lehneme si na zem, zavřeme oči a posloucháme zpěv ptáků, šumění stromů, vnímáme poslední paprsky léta, které nás hladí po tvářích a slabounký vítr šeptající nám cosi tiše do uší.
- Dotýkáme se trávy, vnímáme čichem poslední zbytky léta. Cítíme se součástí přírody.
- Naše tělo se stane výrazovým prostředkem.
- Přeneseme na sebe charakteristické rysy krajiny, čímž se staneme neviditelnými a nenásilně se začleníme do prostředí, abychom se stali součástí přírody a neodmyslitelně k sobě patřili.
- K dispozici budeme mít vše, co si děti přinesly z domova a navíc různé látky, krepové papíry, vodové barvy, přírodu a vlastní kreativitu.
- V závěru uspořádáme vystoupení ve splývání s přírodou, do které mohou vstoupit i diváci=účastníci happeningu.
- Záleží na každém, zda pojme postup ve statické, či dynamické poloze.
- Pro inspiraci ukážeme živé sochy a přiblížíme happening s nejvýznamnějším českým představitelem Milanem Knížákem.
- Ten o happeningu řekl: „Procházky, obědy, výlety, hry, slavnosti, cesty tramvají, nákupy, rozhovory, sporty, módní přehlídky…atp…jen trochu jinak“.
- Zmíníme se o zajímavých akcích, aby žáci lépe nahlédli do této formy akčního umění.
- Stejný park, stejní lidé, jen jsou všichni trochu jiní.
- Jedná se o zábavu, hru, která se proměnila v umělecké dílo.
 |
 |
 |
 |
Závěr
Po výtvarné akci diskutujeme s dětmi, jak se cítily v této nové roli, zda jim byly pohledy ostatních příjemné, pociťovaly rovnost s přírodou a jestli s ní na závěr splynuly. Dále se v rozhovoru zaměříme na podobnost žáků s prostředím.
