- = 1. celoevropský sloh (11. stol. – pol. 13. stol.)
- 1000 – 1250 zachvátil celou Evropu
- snaží se navázat na římskou architekturu, ale je to spíše nápodoba
- ovlivněno i germánským slohem
- do 10. stol. se lid bál, že bude konec světa -> ve velké míře se začaly stavět kostely (sloužily i jako úkryt pro vesničany v době nájezdů -> dobrá ochrana díky masivnímu zdivu a kameni oproti dřívějšímu dřevu)
BOŘIVOJ – 1. známý historický panovník, který buduje církevní stavby
- kostel Sv. Klimenta (původně rotunda) – Levý Hradec
- Rotunda sv. Jiří – Říp
- Rotunda sv. Kříže – Praha
jeho nástupce SPYTIHNĚV dal postavit několik kostelů
- Spytihněvova bazilika
- Kostel sv. Petra na Budči
VÁCLAV
- Rotunda sv. Víta na Pražském hradě
- 4 apsidy do kříže; Z – předsíň, V – oltářní prostor; kruh ve středu – dokonalý vesmír
- zde je i kníže Václav pohřben
- v roce 973, kdy bylo v Praze zřízeno biskupství (1. biskup Dětmar) se stala biskupským chrámem
BOLESLAV II.
- zakládají se 1. kláštery
- r. 993 – Břevnovský klášter – nejstarší benediktýnský klášter
- r. 999 – Klášter Stětí sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle
- 11. stol. – stavební aktivity na venkově -> panské kostely
- centrální – kruhový základ
- podélné – 1 lodní, na Z straně věž + triguna
- (kamenný balkónek na 1-2 sloupech; slouží pro šlechtice, aby nemuseli mezi lidi dolu)
- kostely majetkem panovníka -> ten si tam dosazuje i své lidi
- konec 13. stol – boj mezi panovníkem a církví -> ta vyhrála a dosazuje si své lidi
VLADISLAV II. -> zval na naše území řády (premonstráti, cisterciáci)
- Klášter a zámek v Doksanech (premonstráti)
- Strahovský klášter (premonstráti)
- Klášter Plasy ( cisterciáci)
- Kostel sv. Jakuba Staršího u Kutné Hory
ARCHITEKTURA
ZNAKY
- sloupy – plošný dekor; zvonová hlavice; někdy stylizované symboly křesťanství; stylizované tváře; pletenec; hladký dřík; patka s drápy + podstavec
- pilíře – hranolovitý, jednoduchý; větší nosnost než sloup
- kostely mají uvnitř zvednutou úroveň apsidy – oltář
- na ½ schovaná nebo úplně zasunutá krypta
- 1 nebo 2 věžové průčelí
- nad průčelím kruhové okno (rozeta)
- průčelí má občas jednoduchý reliéf, výzdobu
- štěrbinová okna – uvnitř se rozšiřovala; ojediněle zasklena
- u venkovských kostelíků místo skla střeva zvířat
ROTUNDA
- centrální typ (půdorys)
- přisazena 1 i více apsid
BAZILIKA
- daleko častější je jednolodní kostel až 5 lodní
- věže na západní straně kostela a v průčelí
- boční lodi mají okénka
- existuje i příčná loď
KLÁŠTERY
- součástí je klášterní kostel + obytná část + rajský dvůr (vylepšen křížovou chodbou); knihovna, jídelna, cely, skladiště a sýpky
- nosné kameny jsou přitesávány (skoro nepoužívali maltu) = kvádříkové zdivo
- hlavním objednavatelem a výrobcem uměleckých děl je církev; umělci pracují anonymně
- církev předepisovala námět i formu – převažují náboženské náměty
- abstraktní a symbolický charakter umění (chybí spojení se skutečností)
- pracovali podle předloh, napodobovali
KOSTELY
- většina půdorysů vychází z římské baziliky (obdélník o 3 lodích)
- zakomponovali kříž + apsidu
- apsida = chór, kde se shromažďovali mniši; sloužili tam mši
- jako celek působí těžkopádně, masivně
- kruhový oblouk; sdružená okna (skupina obloučků propojena sloupy); okna (úzká, tlusté zdi, podobají se střílnám), klenba valená (z kamene)
- později křížová klenba (kombinace 2 kleneb valených)
- portál – jednoduchý; trojitý – ústupkový; bohatá výzdoba
BĚŽNÁ ZÁSTAVBA
- románské sídliště nebylo uspořádáno; budovy byly rozptýleny
- často útvar svírající nádvoří – hospodářský účel
- nejzachovalejší je na Starém Městě Pražském (dnes renesanční a barokní fasády, ale přízemí je románské – klenby, pilíře)
- Praha – převážně kamenné město; cca 30 kostelů
- 1170 – kamenný most -> Vladislav II. ho nechal postavit ve jménu manželky Judity -> Juditin most (zachovala se věž na Malé straně, reliéf – korunovace knížete na čes. krále)
- světské stavby mají pevnostní charakter -> falce (Cheb; Olomouc)
SOCHAŘSTVÍ
- převládala náboženská tématika, existovali i náměty rostlinné, živočišné (lvi, draci, medvědi)
- vázána na architekturu
- tvůrci jsou většinou anonymní
- převažuje reliéf
- FIGURÁLNÍ PLASTIKA – bez výrazu v obličeji, strnulost v pohybu, schematičnost (lidské tváře jsou všechny zobrazovány stejně – často nerozlišovali mužskou a ženskou postavu), kolorovány, hierarchická perspektiva, anatomické disproporce, dlouhý splývavý řasený oděv
- sochařská výzdoba měla magickou funkci (kostel nás měl ochránit; zlé zůstalo venku)
Plastika
- dekorativní, monumentální, komorní
- do plastik řadíme i pečetě; drobná mincovní dílka (dukáty)
církevní plastika
- ostře sledována a vybírána (figury patronů, oficiálně uznaných světců, evangelíci, …)
- románské umění má plošný charakter
- reliéfní kompozice často dělali malíři
- většina sochařských témat je převzata z malířství (jednoduché obrysy, redukované tvary)
- práce v rámci Sázavského kláštera, zde byl činný mnich Božetěch (pracuje v dřevě, kameni a z kosti – drobné sochařské práce)
- opat Silvestr a Reginard z Met – též činní v malířství
Tympanon hradní kaple hradu Oldříš u Poděbrad
Kostel sv. Jakuba u Kutné Hory
- arkády (vtěleny postavy – Kristus, syn a Marie; sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Prokop, …)
- 1165 byl vysvěcen (nejvyspělejší sochařské dílo)
Kostel v Záboří nad Labem
- tympanon, archivolta vstupního portálu
- dal postavit Sedlecký klášter
- provazec, palmety, akant, zvířecí motivy (stylizace), pletence; … -> motivy se opakují
- dole jsou stylizované korintské sloupy
Kouřimští lvi
- seskupení 4 lvích hlav (2 okřídlené)
- neví se, k čemu přesně sloužili
- zjednodušení; srst rytmicky seřazená
- nalezeno na původním hradišti v Kouřimi
- ležící lvi – často součást umění -> u vstupů do kostelů (ochránci)
- jako podpora sloupu
- už i v antice u bran
- v 17. stol. je někdo zazdil do zdi Žitenického kostela u Litoměřic
Tympanon svatojiřského kostela
- deska + půlkruh -> tvoří postranní části
- zobrazuje trůnící P. Marii s Ježíškem na klíně
- vedle je Mlada (1. abatyše svatojiřského kláštera)
- po stranách je Přemysl I. a na 2. straně sv. Anežka
- jeden z nejlépe zachovaných prací z této doby
MALÍŘSTVÍ
- převažují fresky a knižní malba
- schematičnost a strnulost
- ve tváři žádné stínování; žádná drapérie => aby nebyla odváděna pozornost od tématu
- malby byly přetírány -> maleb zachováno velmi málo
- lineárně stylizované, užití výrazných nelomených barev
- románští malíři měli všechny svaté nakreslené ve skicáku (podoba byla podrobně schvalována), nanesli si síť, zvětšovali a plochu pojednávali plošně
1) NÁSTĚNNÉ (monumentální)
- bezprostředně vázané stavební plochou
- tvoří souvisle výzdobu interiéru v časovém sledu (pašijové výjevy)
- nejstarší: Výzdoba v kostele Sv. Klimenta ve Staré Boleslavy
- nástěnné obrazy – v Albrechticích nad Vltavou
- fresky
- Kostel v České Skalici
- Kostel Panny Marie, později Sv. Kateřiny ve Znojmě
- výzdoba má výrazně ucelený ráz
- pásy
- spodní (drapérie zelenavé barvy, dekorativní ráz)
- nad ním (výjevy ze života Panny Marie)
- další pás (jednotná výzdoba, ale neucelená)
- 3. pás (9 mužských postav – ozbrojeni; mají pláště-pražští Přemyslovci, nemají – moravští Přemyslovci)
- 4. pás (Vratislav I. má korunu a žezlo) -> jediný zobrazený král; a 3 mandlové štíty
- vrchol další pás (výjev z kosmu -> výjev povolání Přemysla na trůn) (v našich dějinách je to 1. světský – nekřesťanský výjev)
- na samotném vrcholu je pás, kde jsou 4 evangelíci
- barvy – několik barev (zelená, modrá, červená + tóny v kresbě) -> redukovaná barevnost, plošně nanesena na stěnu
2) KNIŽNÍ
- velmi pěstovaná; nejrozšířenější
- opisy evangelií; kodexy; hagiografie (život svatých); žaltáře (kniha modliteb); hodinky (neurčité dny a hodiny, měsíce předepsané modlitby); antifonáře (zpěvníky -> pro sbory v kostelech) -> zpěvácká bratrstva
- využití pergamenu (kůže ovcí a koz, pak i lama, … rarita – z kůže nenarozených zvířat)
- iluminace – obrázky součástí textu
Vyšehradský kodex
- 1085, námět Vjezdu do Jeruzaléma – v Památníku Národního písemnictví
Kodex Gigas
- velký majetek – nechávají si dělat kláštery, knížata
- výzdoba je lineární (až do gotiky), hodně stylizovaná
- vyhýbají se detailům; vtěsnaly linie do základního tvaru, znaku
Opis legendy o Sv. Václavu“ (Gumpoldova legenda)
- nejstarší, z roku 1006, pořídil ji Boleslav II. Pro svou ženu Emmu
- dekorující motiv na šatech obou figur
- barva vyplňuje spíš prázdné plochy
- jsou to hl. barvy symbolické; ne předmětné
Evangeliář Vyšehradský
- plocha dekorována různými geometrickými prvky různých barev
- medailónky uvnitř (konvence přijatých symbolů)
- dal ho pořídit Vratislav I. k příležitosti jmenování za krále
Žaltář Ostrovský
- živější, do iniciál jsou vkreslovány celkem realistické hlavy (spojeno s byzantským vlivem)
Evangeliář a rukopis Krakovský a Hvězdenský
Antifonář Sedlecký