Intenzivní interakce a senzorická integrace – u osob s PAS
Osoby s poruchou autistického spektra mají obtíže s vnímáním smyslových podnětů. Často se cítí odstřiženi od reality a přetíženi, což se promítá v jejich chování. Tato kniha ukazuje, jak můžeme navázat kontakt s dětmi, které komunikují neverbálně nebo částečně neverbálně, a jak jim můžeme pomoci zvládat případné krize. Senzorická integrace jim pomůže v tom, že pochopí, že svět kolem nich má smysl. Při senzorické integraci využíváme řeč těla a různé tělesné aktivity. Kniha obsahuje řadu příkladů doplněných ilustracemi.
Knihu uvítají speciální pedagogové a ergoterapeuti.
Recenze
Lituju, že jsem si knihu odkládala až nakonec. Tak trochu jsem čekala „nudnou“ teorii s mnoha pro mě nepochopitelnými odbornými pojmy. Takže prosím velký OMYL! Díky ní jsem konečně pochopila, co je AUTISMUS, proč se tak jedinci chovají, co přesně uvnitř cítí, jak lze tomuto chování trochu zabránit a co udělat, aby nám pootevřeli dveře do jejich světa. Já ji přečetla jedním dechem.
O autismu vím takový ten základ, zkušenost z praxe nemám. Vždy jsem se ale obávala, že pokud mi přijde do třídy dítě s prvky autismu, že budu v koncích. Proč se tak chová? Jak mu porozumět? Jak s ním citlivě komunikovat, pokud to vůbec lze? V této knížce se dozvíte vše důležité, co potřebujete vědět pro setkání s dítětem či dospělým s PAS. Seminární práci tu psát nechci, ale malou ochutnávku dám, abych vám dokázala, že TAHLE KNÍŽKA ZA TO STOJÍ!
Asi víte, že autisté mají problém navazovat vztahy, pružně přemýšlet, porozumět naší řeči, lpí na rutinách, mají časté výbuchy chování doprovázející křik, kousání, škrábání, či narážení do zdi. Proč to dělají? Co to spouští? Dá se tomu nějak zamezit?
Cílem knihy je, abyste věděli, jakých podnětů se vyvarovat, aby to nespustilo negativní chování a co uplatnit, aby se na vás třeba jedinec podíval, usmál, komunikoval.
Lidé s PAS nezvládají hodně smyslů najednou. Jejich mozek to nedokáže zpracovat, dojde k přetížení, všechny vjemy se roztříští, začnou cítit strašnou bolest s pocitem, že každou chvílí umřou. Uchylují se tak k SEBEZÁCHOVNÉMU CHOVÁNÍ – začnou se soustředit na jeden stimul a tím utlumí přetěžující signály, které je rozrušují. Soustředí na svůj dech, pomlaskávají jazykem, škrábou se prsty. Jiní se uchýlí k STEREOTYPNÍMU chování (otvírání a zavírání skřínky, rovnání autíček). Vědí, co dělají a pomáhá jim to, aby se cítili bezpečně. A někdy volí ÚNIKOVOU STRATEGII (schovají se, ucpou si uši, zavřou oči nebo se snaží odstranit to, co přetížení vydává – i na člověka formou agrese).
Prvotním cílem, jak jim pomoct, je odhalit, co konkrétně je rozrušuje a to odstranit. V knížce zjistíte, na co vše mohou být tito jedinci přecitlivělí (barvy, hluky, vůně, slova…) Až daný prvek odstraníte, můžete se pokusit o navázání komunikace, a to NAPODOBOVÁNÍM stejných pohybů, zvuků jako oni. Možná se budete cítit jako blázni, ale jinak do jejich světa neproniknete. Oni vás jako blázny vidět určitě nebudou. Má to ale své zákonitosti, které už prozrazovat nebudu.
Celá kniha je protkána přímými řečmi lidí s PAS, díky kterým daleko víc pochopíte jejich pocity u konkrétních vjemů. Autorka se mnohokrát snaží připodobnit jejich pocity i na příkladech našich pocitů. Struktura knihy je přehledná, dělená na krátké podkapitoly doplněná o černobílé ilustrace pomáhající nám s pochopením. Na konci každé kapitoly je v bodech uvedené shrnutí, ale bez přečtení celé kapitoly vám moc neřekne.
