Emoce

⇒ DH: Najdi emoci
– rozpoznávání a přiřazování emoce k modelovým situacím ze života dětí, vystřídání všech dětí
– doprostřed kruhu umístíme emotikony znázorňující jednotlivé emoce (radost, smutek, strach, vztek)
– učitelka vysloví situaci, vybere dítě, které prstem ukáže na emotikona
– SITUACE: Venku bouří / Kamarád mi vzal tvou hračku /na stěně je velký pavouk / kamarád mi rozlil pití, když něcoc cheš a maminka ti to nechce koupit,když hraješ hru a prohraješ, když ti umře domácí mazlíček…když ti kamarád dá dárek , když dostaneš pochvalu, že se ti něco povedlo, když hraješ na schovku a nikdo tě nemůže najít, když máš narozeniny, když ti do školky nepřijde nejlepší kamarád, protože je nemocný, když nemůžeš jít ven, protože jsi nemocný, když si rozbiješ nechtěně svou oblíbenou hračku, když ti spadne zmrzlina na zem, když se večer zhasne a na stěně se objeví stín, když na tebe začne venku štěkat neznámý pes , když si s rodiči v obchodě a na chvíli je ztratíš a nemůžeš je najít, když přijde do školky, domů čerti , když máš jít k doktorovi na injekci

⇒ PH: Zastávky emocí
– v herně rozmístíme do rohů 4 stanoviště = emoce
– děti se pohybují do rytmu bubínku
– při vyslovení dané emoce ji najdou a stoupnou si vedle emotikona
– můžeme buď jmenovat emoce (radost, smutek) a nebo přímo situace, kdy děti se ale mohou přesunout k různým emocím, dle toho, jak to cítí

⇒ Semafor emocí (každodenní rituál)
– učitelka vytvoří 3 smajlíky (zelený = usmívající se, žlutý = neutrální výraz, červený = zlost, smutek), zalaminuje je, vystřihne
– z černé čtvrtky A3 vytvoří proužek, na který smajlíky připevní tavnou pistolí, na vrchního udělá děrovačkou dírku, kterou protáhne provázek a zavěsí
– vedle „semaforu“ zavěsí na provázek černý proužek, kde jsou každé ráno připnuté všechny kolíčky dětí
– na dřevěné kolíčky nalepíme miniatury dětských značek
– každé ráno po příchodu děti připevní svůj kolíček na smajlíka, jak se cítí

⇒ Emoce – šablony pro modelínu
– [PDF materiál v e-shopu]
– děti pomocí modelíny dotvářejí obličeje znázorňující 6 emocí.

⇒ Kostka emocí 
– obsahuje šest základních pocitů
– děti hodí kostkou a všichni vyjádří danou emoci mimikou nebo pohyby celého těla

⇒ Emoční řeč těla
– Jak chodí člověk, když je naštvaný, smutný, vystrašený, štastný?
– obměna: okazujeme smajlíky a děti zkusí emoci rozpoznat a změnit styl chůze 

⇒ Míčky hra
⇒ Dokreslování obličeje
– pomůcky: zalaminovaný obrázek hlavy dítěte bez obličeje, černý fix na bílou tabuli, houba
– děti hodí kostkou (kostka emocí)– a jaký obličej vidí, ten nakreslí

⇒ Grafomotorika: Obličeje v domečku
⇒ PL (zrak): Vybarvi emoci podle vzoru

⇒ Básnička: Nálady
Je to ale záhada
tahle naše nálada.
Když je smutek, tečou slzy,
zklamání to často mrzí.
Radost, tu nám úsměv zdobí,
mračí se ten, kdo se zlobí.

RADOST

Radost je kladná emoce, cítíme se při ní příjemně. Radost můžeme prožívat, když se nám podaří dosáhnout vytyčeného cíle a když nás něco mile překvapí. Radost máme, když nás někdo obdaruje, ještě větší radost můžeme pociťovat, když dárek dáváme my. Obvykle jsme při ní veselí a usmíváme se.Děti se umí radost spontánně projevit. Od rozzářených očí a zatajeného dechu až po výkřiky, poskakování a prozpěvování si.

⇒ Diskuse: Radost
– Vzpomenete si, kdy jste se radovaly? Co vám udělalo radost?“
– Jak vypadá někdo, kdo má radost, jak se tváří, usmívá se nebo mračí?
– předvádění, když se z něčeho raduju

 ⇒ Na radost 
– Chodí radost z města k městu, ke každému najde cestu. Kde jsou lidé laskaví, tam se radost zastaví.
– děti recitují říkadlo a při tom chodí v kruzích okolo sebe.
– polovina dětí utvoří menší kruh a chodí po směru hodinových ručiček, druhá polovina dětí chodí proti směru okolo nich
– učitelka s dětmi říká říkanku, na slovo„zastaví“ se všichni zastaví, otočí se ke kamarádům v druhém kruhu a pohladí toho, kdo je právě naproti nim. S ním si vymění místo a hra pokračuje.

SMUTEK

⇒ Diskuse
– „Jak poznáme, že je někdo smutný? Jaké to je, být smutný?“
– „Z čeho jste byli smutní a proč? Co vám pomohlo?“
– „Jak se tváří smutný člověk, jak vypadá?“

⇒ Diskuse: Pohádky o smutku a pomoci
– učitelka např. vypráví příběh o princezničce na bále, která ztratila korále
– „Jak se cítila? Byla smutná. Necháme ji smutnou? Jak jí můžeme pomoci?“

⇒ PH: Na smutného kloučka /holčičku
– klasická honička, kdy jeden chytá, ostatní běhají
– když je některé dítě chyceno, zastaví se a tváří se smutně
– vysvobodit ho může ten, co ho pohladí a řekne mu: „Ty jsi můj malý smutný kluk/holčička“, tím ho rozveselí a může pokračovat ve hře

 ⇒ Smutný les
– 2 koše, barevné látky, třídíme dle toho, zda se nám zdají smutné barvy nebo veselé
– může dojít ke sporu, společně domluvit, kam barvu zařadíme – třídíme
– začínáme oblékat les – každý vezme smutnou barvu, víří vzduch + pustění smutné písně
– poté uděláme tajemnou bránu a každý projde smutným lesem
– Jak jsem se cítil, když jsem prcházel smutným lesem?
– Co můžu udělat pro les aby nebyl smutný? Co můžu udělat pro maminku, aby nebyla smutná? Pro někoho koho mám rád?

 ⇒ SH (sluch): Kdo pláče?
– poznávání kamaráda podle hlasu a sluchové identifikace
– utvoříme kruh, zvolíme jedno dítě, které jde za dveře
– z kruhu vybere jedno, které bude plakat
– děti se schoulí do klubíčka a dítě,které přišlo háh´dá, kdo pláče
– ten kdo plakal, jde za dveře

ZLOST /VZTEK

⇒ Vyprávění učitelky: Co mě rozzlobilo a proč?
⇒ Řízený rozhovor: Co mě rozzlobilo?
– sdílení vlastních zkušeností dětí s využitím předávání zvonečku (pravidlo mluvčího).

⇒ PH: Zmrznutí ve vzteku
– pohyb do rytmu bubínku, na utichnutí = štronzo, zaťaté pěsti, mračení se

⇒ KK: Obrázky – ukazuji, děti popisují, co se na obrázku odehrává, proč si myslí, že je jedna z osob na obrázku naštvaná, rozzlobená?  A proč?

⇒ DH: Když se zvířátka zlobí (podle Zdeňka Šimanovského)
– napodobování hlasu a gest zlobících se zvířat, kolektivní imitace
– vztek mohou mít nejen lidé, ale i zvířata.
– všichni sedí v kruhu, dobrovolník vysloví název nějakého zvířete, předvede, jak se zlobí prostřednictvím citoslovce běžné pro napodobování, změní barvu hlasu, sílu, výraz obličeje
– ostatní to po něm opakují

⇒ Hra „Zlostná baba“ (podle Evy Svobodové)
– cíl: prožívat a projevit vztek
– učitelka dětem poví, že když je někdo při honičce chycený, může mít zlost a vztek, ale neměl by ho projevovat, protože je to jenom hra
– dnes si ale hru zahrajeme jinak: Každý chycený přestane běhat a vyvzteká se, jak ho napadne (např. lehne si i na zem a kope nohama, bouchá rukama)
– pak vstane a honí děti on

⇒ Hra na odreagování
– společně s dětmi říkáme říkadlo, které jim pomůže uklidnit se:
– Řeřicha, ředkev, křen a tuřín, držte mě, držte, já teď zuřím! Cukr, ryngle, fazol, hrách, utíkejte, mějte strach.

⇒ Techniky pro zklidnění při vzteku (demonstrace)
– dýchání: nádech nosem, výdech pusou
– vztyčený prst jako svíčka, sfouknutí svíčky
– poslání po kruhu několik větrníků – roztočení větrníku
– vzít si svůj polštář, plyšáka, hračku, najít místo, které je jim příjemné i polohu, zavřít oči a odpočívat
– obejmout se
– mačkat míček, roztrhat papír
– zadupat si jako sloni
– hlasová úleva – nene, bum,bum, abra,abra.. děti vymýšlí také

⇒ Kooperativní hra: Proč se zlobí?
– učitelka rozhází po třídě jednotlivé dílky rozstříhaných obrázků s výjevy z běžného života
– každé dítě si najde jeden dílek a vydá se hledat kamarády, kteří mají chybějící části obrázku
– jakmile se najdou a obrázek složí, společně popisují, co se na něm odehrává – určují, kdo se zlobí, odhadují příčinu hněvu a přemýšlejí, co se stalo.

STRACH

⇒ Uvolňovací cvičení
– strach – dýcháme jako balónek, pomalu nafukujeme bříško a vyfukujeme

Sdílet příspěvek