Archiv pro štítek: rostliny

  • Výtvarný záměr: zpodobnit svou představu o vzhledu masožravé rostliny podle své fantazie
  • Výtvarná technika/postup: papírová koláž, asambláž
  • Pomůcky: čtvrtky A4, turecká káva, hrníček, širší kulaté štětce, vlnitá lepenka, barevný vlnitý papír, nůžky, tužky, bílé pastelky, černý Centropen, barevné papíry, plata od vajec, lepidlo Herkules, ubrus.

Motivace a hra
  • Hledání odpovědí na otázky – Jak může vypadat masožravá rostlina? Jak se svým vzhledem asi liší od běžné květiny, která jídlo přijímá stonkem? Má ústa a zuby? Myslíš, že by tě kousla do prstu? Může mít oči? A čím se vlastně živí? Jmenuj některý hmyz. Čím láká své oběti k sobě – vzhledem, vůní? Čím je chytá?
  • Píseň: Masožravá kytka a cvrček
  • PL: Masožravá kytka – Pedagog vytvoří trojice kartiček květin, přičemž jedna bude kresba, druhá její stín a třetí chybný stín (od jiné květiny, nebo s malým rozdílem). Pracujeme v kruhu. Učitelka rozloží vždy 3 karty (1 kresba, 2 stíny) a vybrané dítě umístí berušku (z kamínku/zátky) na stín, kam si může sednout – tedy na chybný stín. Správný stín shodný s kresbou patří kytce masožravé, která by ji mohla sežrat.

 

Realizace výtvarné činnosti

Aby nám květiny jednak voněly a zároveň jsme natónovali i pozadí, použili jsme malbu kávou (lógr s trochou vody). Čtvrtku necháme schnout a mezitím se jdeme věnovat výrobě masožravých rostlin, pro které jsme zvolili decentní barevnost. Pokud se podíváte na fotografie hmyzožravých rostlin, zjistíte, že masožravky mají všemožné odstíny, takže vy můžete sáhnout po pestřejších vlnitých papírech. Přírodní barevnost jsme získali z běžných krabic a pro ústa masožravky jsme použili plata od vajec, které pedagog vystřihne na jednotlivé dílky a děti si je samy už upraví do podoby, kterou požadují. Děti si rostlinu prozatím sestavují na stůl či jiný starý papír, a jakmile natónovaná čtvrtka uschne, lepíme na ni. Masožravky lze doplnit o personifikované prvky jako jazyk, zuby, oči, ruce apod. Lze se inspirovat i různými fotografiemi masožravých rostlin, v našem případě se vycházelo jen z fantazie dětí.

  Závěr

  • Představení masožravek – Její název, popis, čím loví a jak k sobě láká hmyz.

  • Výtvarný záměr: zaznamenat v měkké hlíně plastické otisky knoflíčků, provázků připomínající stébla trav s květiny a jejich odlévání
  • Výtvarná technika/postup: plastická tvorba – sádrové odlitky
  • Pomůcky: keramická hlína, plastové destičky, bavlněné hadry, váleček na těsto, různé provázky a knoflíky k otiskování, stará jídelní židle a nožíky, sádra, brčka, nůžky, ubrus.

Motivace a hra

  • SH: Provázek – Každý dostane kousek provázku, ze kterého vytvaruje na zemi kruh. Jedná se o zvláštní provázek, pomocí něhož si zahrajeme hru. Provázek říká: „Postavte se v kruhu. Udělejte čelem vzad. Vyjdi z kruhu. Obejdi kruh zvenku. Posaď se do kruhu a dej jednu nohu ven.“ Pokud to neřekne provázek, nic děti nedělají.
  • Rozvoj představivosti: Co by provázek ještě mohl představovat? – Had, žížala, vlasy, kořínky, myší ocásek nebo stébla trav? A co by mohly být knoflíčky?

 

Realizace výtvarné činnosti

Každé dítě dostane kus hlíny, který si zpracuje (1), položí na hadr a rozválí válečkem na plát o tloušťce 1 cm. Vezme si nožík a pomocí něj ořízne část hlíny tak, aby vznikla čtvercová /obdélníková kachle (2). Na takto připravený plát hlíny klademe nastříhané vlny a provázky jako rostoucí trávu. Poté je válečkem zaválíme a otiskujeme různé knoflíčky (3). Na konec opatrně vlny vyjmeme. Ze zbytku hlíny, která nám zbyla z ořezu, tvarujeme žížalky, které klademe okolo plátu a tvoříme tak ohrádku pro lití sádry (4). Je důležité, aby ohrádka dobře těsnila a tekutá sádra nikde neprotekla. Část tlustějšího brčka zapíchneme do středu horní části, za co pak odlitek pověsíme. Připravíme si sádru podle návodu a zalijeme ohrádky s hlínou do výšky asi 2 cm (5). Po zatuhnutí odstraníme ohrádku a odloupneme modelínovou matrici (6). Vzniklý sádrový odlitek můžeme přelakovat.

Závěr

Odlitky položíme na kartonové čtverečky/obdélníčky, zavážeme je jemně stuhou a předáme je maminkám ke Dni matek.

  • Výtvarný záměr: využít odpadový materiál k tvorbě různorodých květin
  • Výtvarná technika/postup: papírová koláž, origami, kresba fixy
  • Pomůcky: papírové čajové sáčky, čtvrtky A4, fixy, lepidlo v tubě, nůžky

Motivace a hra

  • Sběr čajových sáčků – Hodně barev mají papírové sáčky od značky: Pickwick, Teekanne. Pro origami nejsou vhodné lesklé sáčky, které při přehýbání nedrží tvar (např. Majestic Tea).
  • DH: Uvíjíme věneček – „Uvíjíme věneček ze všech našich kytiček. Zaplétáme do věnečku lístek, kvítek i větvičku. Jaké jméno máš? Tak pojď mezi nás…“ Děti se posadí v prostoru herny, učitelka chodí mezi nimi a na otázku: „Jaké jméno máš?“ odpoví vybrané dítě názvem kytičky a chytí se kamaráda, který se ptá. Hra pokračuje, dokud se nedrží všechny děti.

 

Realizace výtvarné činnosti

Nejprve dětem ukážeme, jak si vytvořit čtvereček z čajového sáčku, který je výchozím tvarem pro všechny 3 druhy květin. Čtvereček přeložíme z rohu do rohu na polovinu a vznikne nám pravoúhlý trojúhelník. U tulipánu (1. řádek) boční cípy trojúhelníku ohneme šikmo do boku tak, aby tvořily špičky květu. Krokusy vychází ze stejného základu jak tulipán, liší se jen v tom, že boční cípy přehneme přes střední cíp. Nejtěžší variantou pro děti je sněženka (2. řádek), kde nejprve přehneme trojúhelníku střední cíp a až posléze do stran cípy boční. Se staršími dětmi lze vytvořit skládáním čajových sáčků stonek a listy, předškolní děti by díky jemné motorice ještě nezvládly.

Vyrobené květy (můžeme děti zaúkolovat, že musí například vytvořit 6-10 květů) si děti nakomponují na plochu čtvrtky, po spokojenosti je natřou lepidlem a přilepí. Květinám fixami dokreslí stonky, listy. Pozadí můžeme doplnit o trávu, drobný hmyz, ptáčky, nebe apod.

Závěr

  • Poznávání kvítků – Poznáme, jaké druhy květin mají na čtvrtce poskládané kamarádi?
  • Výtvarný záměr: experimentováním s technikami vystihnout sedmikrásky (sedm krás) rostoucí mezi stébly trav
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika (bičomalba, gumotisk, malba vodovkami)
  • Pomůcky: maskovací kapalina (k sehnání ve výtvarných potřebách), slabý a silnější kulatý štětec, vodovky, miska na vodu, 3 malé nádobky, potravinářský provázek, zelená tuš či zelená naředěná tempera, ubrus.

Motivace a hra

  • Říkanka: Sedmikráska Když sluníčko vychází, sedmikráska vstává, načeše si obočí, na motýlky mává. Když sluníčko zapadá, sedmikráska chřadne, ke spánku se ukládá do postýlky chladné.
  • Rozvoj myšlení a fantazie: Sedmikráska chudobka – Kdyby se takto jmenovala dívka, jaká by asi byla? (chudá, 7 krát krásnější)
  • Motivace: Hledání sedmi krás – inspirace z knihy: Fanfárie – Fanfára Sedmikrásná. „Kdo chce prožít hezký den, musí v něm najít 7 krás! A kvítky sedmikrásek, co všude svítí z trávy skoro po celý rok (minimálně 7 měsíců), nám to mají připomenout.“ – výtvarné ztvárnění

 

Realizace výtvarné činnosti

Maskovací kapalina je „páchnoucí“ tekutina, která po nanesení na papír během chvilky zaschne a vytvoří na něm nepropustnou vrstvu, stane se z ní guma. Používá se k zakrytí míst na papíře, která nechcete obarvit. Proto je vhodná pro nápisy, kontury anebo třeba bílé sedmikrásky. Pokud ji budete používat na detaily, vydrží vám velmi dlouho, její cena je cca 150,- Kč. Nevýhodou ovšem je, že nejlépe se nanáší štětcem a ten je poté na vyhození (z kapaliny se rychle stane guma, která nejde z vlasových štětců sundat).

Děti si namalují vodovkami žluté středy sedmikrásek, aby se jim jednak lépe tvořily okvětní lístky a jednak získaly představu o počtu sedmikrásek. Protože nám má výtvor připomínat 7 denních krás, mělo by jich být na papíře nejméně sedm. Lahvičku s maskovací kapalinou protřepeme a trochu odlijeme do malé nádobky. Pomocí štětce nanášíme silnější vrstvu na papír (lépe se slupuje), která uschne cca za 3 minuty. Následně pokryjeme celý formát (i přes kapalinu) světle zeleným odstínem vodovky. Po zaschnutí se vrhneme na bičomalbu. Do dvou malých mističek dáme 2 odstíny zelených – v našem případě šlo jednou o zelenou tuš a o temperu naředěnou vodou. Konec provázku děti namočí do barvy, palcem a ukazováčkem odstraní z provázku přebytečnou barvu a hbitým pohybem švihají o čtvrtku různými směry. Při bičování pracujeme ve stoje u stolu. Po zaschnutí sundáme maskovací kapalinu buď nehty, nebo třením prstu o zaschlou kapalinu. Pokud bychom sundali s gumou i příliš žluté barvy ze středu sedmikrásek, dodatečně ještě můžeme přemalovat.

Závěr

  • Rozhovor: Sedm krás – Každý si vezme svůj výtvor a poví nám, jakých sedm krás předchozí den našly (úsměv, pomoc druhému, zpěv písně, krásné počasí apod.)
  • Odměna: Čaj ze sedmikrásek

  • Pomůcky: Slunce, bílá látka – bavlna či hedvábí, barvy na hedvábí, listy, květiny…, štětec, igelit na podklad
  • Výtvarná technika: malba sluncem

Technika zaujme i děti s menším výtvarným nadáním. Je jednoduchá. Téměř vše za děti udělá sluníčko. Stačí pouze dobře nachystat potřebné věci a pracovat dostatečně rychle a sluneční malba je na světě.

Postup výtvarné činnosti

Ze začátku pracujeme ve stínu. Bílou látku namočíme do vody a položíme na podklad – igelit, nebo starší hadřík. Celou plochu látky potřeme barvou na hedvábí. Prodávají se i speciální barvy na slunce, s těmi je výsledek jistý, jsou ale dražší. Nabarvenou látku přeneseme na sluníčko a pokryjeme připravenými listy, květinami, šablonami, kameny… Tady je důležité pracovat rychle, aby nám látka nezaschla. Pak by sluníčko už kouzlit nemohlo. Slunce potřebuje k malbě nějaký čas. Minimálně do té doby, než látka uschne. Čím delší dobu látka na slunci bude, tím bude kontrast větší.

Látka je suchá, rostliny na ní rovněž. Nyní můžeme pomalu začít sundávat z látky věci, které jsme sluníčku nachystali. Každá jednotlivá věc, kterou sundáme, pro nás přichystá velké překvapení.

Závěr

Na závěr látku přežehlete. Fixujete tak barvy. Tak hurá do toho, vždyť je tak krásně.  Slunce kouzlí skvěle. Kdyby se náhodou zatáhlo, jde to i se silným umělým světlem.

Námět zaslala: Mgr. Zuzana Klápšťová z Ateliéru ŠUM  (https://www.kurzyuzuzy.cz)

  • Výtvarný záměr: snažit se vystihnout kresbou tvar květenství okolíku dle skutečnosti
  • Výtvarná technika/postup: rezerváž zmizíkem kombinovaná kresbou fixem
  • Pomůcky: čtvrtka A4, modrý inkoust, silnější kulatý štětec, sůl, zmizík, černý centropen (navíc: stříbrné třpytky, přírodnina –  mrkev divoká)
  • Motivace a hra
    • Vycházka: Hledání mrkve divoké – Hledání v přírodě mrkve divoké dle fotografie, její sběr a umístění traviny do vázy, zkoumání jejího květenství. Pokud je mrazivo, můžeme pozorovat jíní přímo venku, pokud ne, pozorujeme ho na fotografiích.
    • Pokus: Rosa vs. jinovatka (jíní)V létě po ránu/večeru je tráva mokrá, orosená = rosa, v zimě se na trávě objevuje jinovatka, která má tvar jehliček.
      • Rosa (kapalnění – přeměna plynu v kapalinu): Do skleněné/kovové nádoby nalijeme studenou vodu, pokud přidáme led, sklenice se orosí. Orosí se i studený nápoj vyndaný z mrazáku/lednice – vzduch se v těsné blízkosti prudce ochladí a kondenzuje.
      • Jíní/jinovatka (desublimace – plynné skupenství se mění přímo na pevné): Do kovového hrnečku dáme na dno rozdrcený led s kuchyňkou solí. Vodu v konvici přivedeme k varu a nad hubičku umístíme hrnek. Na dně nádoby s ledem bude vznikat námraza. Jíní vzniká nad -3°C, jinovatka pod -3°.

     

    Realizace výtvarné činnosti

    Připravíme si čtvrtky, modrý inkoust, kulaté štětce a kuchyňskou sůl. Při natírání pozadí je potřeba pracovat rychle a nanášet silnější vrstvu inkoustu. Tam, kde se inkoust vsákne do papíru, nevytvoří sůl skvrny. Vhodné je pracovat po částech – natřít část čtvrtky, posypat solí a pokračovat v natírání plochy do jejího celého zaplnění. Díky krystalkům se nám ihned na ploše vytvoří zajímavé obrazce připomínající mráz. Po zaschnutí inkoustu odstraníme nad košem přilepenou sůl.

    Děti si vezmou zmizík a nakreslí jím alespoň jednu rostlinu v květenství okolíku složeného z okolíčků (mrkev divoká), tvar je jednoduchý a kresebně dobře zvládnutelný. Jakmile máme hotovou rezerváž zmizíkem, veškeré bílé linky obtáhneme slabým černým Centropenem, díky tomu celý motiv vystoupí z plochy. Na některá místa mohou děti aplikovat stříbrné třpytky, evokující třpyt zimní námrazy.

    Závěr

    • Porovnání tvaru květenství na obr. se skutečností

Jde sem lesem

Cesta lesem se stala pro malého chlapce Toníka napínavým dobrodružstvím a přinesla mu také seznámení s některými léčivými rostlinami. Chlapec tráví prázdniny na venkově u babičky, a protože se nechoval příliš dobře, musí za trest nevědomky překročit bludný kořen a ztratí se v lese. Čtenář sleduje Toníkovo napínavé dobrodružství s panenkami z květin a skřítky, kteří se mu snaží pomoci najít cestu z tajemného hvozdu. Děti se při četbě seznámí s některými léčivými rostlinami, pochopí, že každá rostlina má na světě své místo, a poznají také, že řada rostlin může být pro lidi užitečná. Aby si získané poznatky upevnily, mohou si společně s rodiči zodpovědět otázky na konci každé kapitoly. V poznávání rostlin dětem pomáhají názorné ilustrace.
Kniha je určena dětem mladšího školního věku, k předčítání i předškolákům, jejich rodičům a učitelkám mateřských škol.
V Portále vyšly její tituly Putování za nejmocnějším kouzlem, Zákeřné keře, Rybí sliby, Mizící hmyzíci a O modrém světle.

Vlastní recenze

Pohádková knížka: JDE SEM LESEM od známé a oceňované spisovatelky Daniely Krolupperové, která napsala taktéž knihu: Rybí sliby (recenze na knihu). Půvabné, pohádkově tajemné ilustrace jsou tvorbou Evy Chupíkové, ilustrátorky i výše zmíněné knihy.  Publikaci v pevné vazbě na kvalitním voskovém papíře je radost vzít do rukou a číst z ní. Dobrodružný příběh je velmi čtivý a natolik napínavý, že i dospělé bude zajímat, jak nakonec dopadne. Při porovnání: Rybí sliby vs. Jde sem lesem, se mi zdá lepší tato pohádka. V obou knihách děti čerpají nové poznatky i ponaučení, které jsou pro ně dobře podané.

Vzdělávací pohádka na 86 stran je rozdělena na 10 kapitol. Svým rozsahem ji přečtete za týden/14 dní, což vyhovuje četbě při relaxaci v MŠ při probírání týdenního plánu o rostlinách. Svou délkou kapitol je vhodná i pro nejmenší děti, ale svou hloubkou informací je určena zvláště pro předškoláky a nejmladší školáky. Struktura knihy je velmi podobná knize: Rybí sliby. Před začátkem každé kapitoly najdeme přesnou ilustraci a stručný popis byliny, která se posléze objeví v příběhu. Slovní popis se týká výšky rostliny, vzhledu květů, částí určených ke sběru, léčivých účinků na zdraví. Tyto encyklopedické informace nejsou věkové vhodné pro děti MŠ, jedná se pro ně o neznámé názvosloví a abstraktní čísla.  První strany kapitol jsou zdobené ilustrací květů, či plodů probírané rostliny a povyšují tak celkový vzhled knihy. Každá kapitola obsahuje 1-2  celostránkové ilustrace.  Na konci kapitoly si můžeme ověřit, jak byly děti pozorné a zapamatovaly si poznatky. Některé otázky vychází z příběhu, jiné z encyklopedického popisu a odpovědi obsahují i rozšířenější poznatky především o účincích bylinky. Otázky se mi zdají pro děti příliš složité, málo v příběhu zdůrazněné a i dospělý může váhat, jak na ně odpovědět.

 Kniha pojednává o Toníkovi, žáku 3. třídy, který je dítětem dnešní doby obklopený moderní technologií. Příroda ho neláká, nejvíc se těší na tablet a nechápe, jak rodiče mohli prožít dětství venku a hraním se stavebnicemi. Proto nápad jet na prázdniny k babičce na venkov ho vůbec neláká, kort když babička má starou televizi a vůbec nerozumí modernímu světu. Až když se spálí na sluníčku a zjistí, že po namazání měsíčkem lékařským bolest zmizela, rozhodne se více zajímat o babiččinu zahrádku plnou léčivých rostlin. Při procházce na borůvky Toník rozčílením, že mu borůvky nepřibývají, kopne několikrát do bandasky. Svým vztekem i hlukem probudí lesního skřeta, který mu schválně do cesty položí bludný kořen a Toník se ztratí.  Při jeho putování zpět k domovu se mu v každé kapitole objeví bylinkový skřítek či panenka, kteří mu představí své bylinky (vzhled, místo růstu, účinky na lidské zdraví) a Toník na vlastní kůži pocítí jejich léčivou moc, které mu pomohou od komářích štípanců, škrábanců, bolesti od vyvrknutého kotníku, chrapotu. V knize se seznámíme s měsíčkem, ostružiníkem, jitrocelem, levandulí, česnekem medvědím, heřmánkem pravým, kostivalem, šalvějí, kopřivou, meduňkou i s tím, jak se chovat v lese. Než Toník nadobro opustí les, čeká ho ještě poslední dobrodružné setkání. Po celou cestu slyší Toník v lese zvuky připomínajícího bájného rytíře z babiččiných povídání a vždy ho napadne: JDE SEM LESEM, na základě čehož se kniha jmenuje. Úplně na konci se mu rytíř zjeví a Toník se dozví celou pravdu i to, jak mu pomoci. Prázdniny u babičky se nakonec stanou nezapomenutelným zážitkem.

Rybí sliby 

Pohádkový příběh vypráví o mořské panence, kterou bídný černokněžník Mořemor zlým kouzlem odnese daleko od rodného moře až k prameni horského potůčku. Panenku čeká strastiplná cesta domů. Naštěstí jí pomohou dobří tvorové, kteří žijí ve vodě a kolem ní. Děti se při čtení nenásilnou formou seznámí s nejběžnějšími živočichy i rostlinami v okolí vodních toků a moře, a zároveň také s koloběhem vody (horský pramínek vytvoří potok, který se vlévá do říčky, říčka do řeky a řeka do moře). Za každou kapitolou následuje několik jednoduchých otázek, aby si děti upevnily v paměti nabyté znalosti. Knížka je určena předškolákům a dětem mladšího školního věku.
Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka, spisovatelka. Za dětské knížky získala v letech 2003 a 2006 Cenu učitelů. Je autorkou knihy: JDE SEM LESEM – recenzi na knihu naleznete ZDE. 

Vlastní recenze

Pohádková knížka: „Rybí sliby“ je vhodná pro rodiče a učitelky dětí předškolního i mladšího školního věku, ale věřím, že si ji se zalíbením přečtou všechny věkové kategorie.  Kniha má pevnou vazbu, text i ilustrace jsou tištěné na voskovém papíře, což jí dodává na atraktivitě. Písmo je dostatečně velké, text čtivý bez složitých slovních spojení. Ilustrace tištěné na celém listě jsou něžně barevné a zobrazení živočichové se velmi přibližují jejich reálné podobě.

Pohádka je rozdělena na jedenáct na sebe navazujících kapitol, takže je vhodná jako čtení na pokračování. Kapitoly jsou dlouhé na 7-8 stránek, kde je však započítána i celostránková ilustrace, stránka s otázkami a obrazovým popisem ryby, tudíž samotný pohádkový příběh je obsažen na 4-5 stranách a je tak vhodný pro četbu i nejmenším dětem. Děti se nenásilnou formou dozvídají o vzhledu i způsobu života živočichů žijících ve vodě a u vody i s koloběhem vody.

Příběh pojednává o mořské panence Helence malé jako dětská dlaň, která se chtěla provdat za ráčka poustevníčka. Za nevěstu si ji však vybral mořský černokněžník Mořemor, kterého odmítla, a za trest ji nechal z moře zmizet. Panenka se ocitla u horského pramínku, kde začíná její putování zpět k moři. Na cestě potkává mnoho živočichů, kteří ji radí, jak se dostat po vodě blíže domovu. Každá ryba, s kterou se setká, jí má dát svůj slib, že ji pomůže a jakmile dostane sedm rybích slibů, bude kouzlo černokněžníka zlomeno. V každé kapitole potká mořská panenka 2 živočichy – rybu (mihuli, mřenku, ploticí, pstruha, okouna, sumce, kapra, cejna, lososa) a živočicha žijícího u vody (komára, raka, perlorodku, bahenku-vodní šnek, skokana, šídlo, vážku). Děti se kromě živočichů seznamují s koloběhem vody – z pramínku se stává potůček, potok, říčka, řeka, která se vlévá do moře, a zároveň se dozvídají, v jakých vodách žijí konkrétní tvorové.

Na konci každé kapitoly autorka uvádí 5 otázek, které částečně vyplývají z textu. První čtyři otázky se zaměřují na živočicha žijícího u vody, který panence radí, kde najít konkrétní rybu. Jeho popis i způsob života je obsažen v příběhu. Pátá otázka se týká vzhledu ryby, kterou potká. Odpověď vyhledáme na následné ilustraci obsahující i slovní popis jejího vzhledu. Všechny správné odpovědi jsou uvedeny hned pod otázkami. Přímo v pohádce se autorka nevěnuje popisu ryb.

Za mě se jedná o nádhernou poučnou pohádku, kterou lze využít při probírání témat: Voda, Ryby.