Malé pohádky pro malé děti
Proč měl špaček špatný den? Co dovede králíček nejlépe? A co říkal děda slon? Krátké pohádky pro nejmenší vycházejí z běžných situací, které rodiče se svými dětmi zažívají dnes a denně. Berou si na paškál dětské nešvary, schválnosti, rodičovská „moudra“ a taky trochu dětskou upřímnost, která dokáže i nepříjemné věci podat úsměvně. Pohádky ve formě literární anekdoty jsou krátké, vtipné, a to pro děti i pro dospělé.
Kniha je určena dětem od 2 let.
Recenze
Tato kniha od Jiřího Kahouna známého především Příhodami včelích medvídků je určená pro děti od 2 let a je tomu skutečně tak. Moje 2,5letá dcera vydrží hravě poslouchat 3 pohádky za sebou. Zatím ji však víc zajímají ilustrace než samotný děj.
Kratičkých pohádek je v knížce celkem 12, ty nejkratší jsem přečetla sama za minutu a celou knihu za 15 minut. Když dětem budete pohádku předčítat pomaleji, k tomu si s nimi prohlížet ilustrace, tak i tak vám pohádka nezabere víc než 5 minut. Po levé straně najdete vždy text, který je psán větším strojovým tiskacím písmem a na pravé straně celostránkovou ilustraci. Textu není mnoho, mnohokrát sahá jen do půlky strany, řádky jsou od sebe víc odsazené – kniha je proto vhodná i pro začínající čtenáře. Autor píše ve velmi krátkých větách, někdy i jednoslovných, kterými dodává ději spád. Žádná omáčka kolem. Žádná pro děti nesrozumitelná slova. Díky hojnosti přímých řečí lze při předčítání skvěle pracovat s hlasem a dodat pohádkám další dávku poutavosti.
Ilustrace jsou barevně pestré, veselé, líbivé, zvířátka trochu v proporcích deformované, ale to nevadí mě, natož dětem. Ilustrace byla vlastně to první, co mě na knížce na první pohled zaujalo.
Všechny pohádky vyjma poslední jsou o zvířátkách. Ta jediná odlišná je věnována Měsíci, která dětem vtipnou verzí sděluje, jak a proč se ze srpečku postupně stane úplněk a poté opět srpek. Hlavními hrdiny jsou zvířata (špačci, ježci, zajíci, králíci, kohout, pes, žirafa, hroch, slon, tučňák, medvěd), která prožívají „obyčejné“ příběhy z každodenního života. Zvířecí děti tropí nešvary a rodiče jim ukládají svá moudra. Z knihy přímo číší dětská upřímnost, nezkaženost, hravost, nad kterou se pousmějete. A protože my dospělí už nepřemýšlíme jako děti, budete možná stejně jako já mnohdy očekávat jiný závěr pohádek. Uvedu příklad na pohádce o dvou králících, kteří se domluvili, že se sejdou a zasadí spolu kedlubnu. Ale kamarád nešel, a tak králíček zasadil semínko sám a stále čekal na druhého králíka. Ze semínka vykoukl lupínek, co se zvětšoval, pak kulička, co pomalu rostla. A až když kedlubna vyrostla, přišel druhý králíček. Jaký závěr byste čekali? Že ho pokárá? Že se s ním nerozdělí? Ale ne! Králíček mu ukázal kedlubnu a společně se do ní pustili. Proč se pouštět do sporů mezi postavami, když to jde vyřešit tak prostě, jednoduše. A takovýchto závěrů najdete v pohádkách hned několik.
Pohádky jsou vhodné pro nejmenší děti před spaním, které ještě nevydrží dlouho u poslechu a ideální i pro rodiče, kteří občas nemají po náročném dni sílu pro předčítání 20 minutové pohádky, ale zároveň nechtějí své děti o pohádku ochudit.
