Slyšíš mě?
Kniha jako malá poetická hádanka. Cítíš vůni trávy? Kůru stromů? Jak chutnají borůvky? Kdo že je to všude kolem? Koho vidíme, cítíme, slyšíme? Přece přírodu: vůni lesního ovoce, šum listí, sametovou trávu… Obrázková kniha o všech zvucích, vůních a pocitech, které vnímáme už od malička. A také o tom, jak můžeme přírodě pomoci, aby zůstala přesně taková, jaká je.
Ilustrace ve formě koláže jsou jednoduché a jejich něžné barvy dělají ze čtení i vizuální zážitek. Písmo je zde navržené přímo knize na míru a vytvořil jej pod názvem Ucho typograf a designer Michal Tornyai.
Kniha je určena pro děti od 1 roku.
Recenze
Přiznám se, že při prvním rychlém prolistování na mě knížka dojem neudělala. Papír lehounce nažloutlý evokující knihu starou x desítek let, skoro žádný text, ilustrace ve zvláštně zvolených barevných odstínech vytvořené otiskováním jednoduchých prvků, které se překrývají a vzájemně prosvítají. Proč je tráva i listy světle modré, růžové a sytě žluté? A proč je zajíc modrý, sob růžový a medvěd žlutý? Vlastně jsem začala až příliš řešit barevnost a skromnost textu. Kdybych neměla „za úkol“ napsat tuto recenzi, asi bych knihu založila hluboko do šuplíku a vůbec bych netušila co za poklad jsem držela v rukách. Takže díky, že jsem si ji musela přečíst po druhé, abych prozřela.
Zkuste neřešit barvy, ilustraci a už vůbec neberte jako negativum, že je textu poskrovnu. Ano, málo ho je, ale to málo má nesmírnou hloubku. Kniha v sobě nese velké zamyšlení i ohromné poselství pro děti i dospělé. Říká nám: zastav se a začni vnímat přírodu kolem sebe všemi smysly.
Přímo vybízí jít do přírody, zaposlouchat se do ševelení listů, zpěvu ptáků, zadívat se na oblaka nad námi, zkoumat co je skryté pod listím, přivonět si k trávě, dotýkat se kůry stromů, ochutnávat plody. Paní učitelky, vezměte tuto knihu s sebou na vycházku a zkuste s dětmi vše, k čemu knížka vybízí malou holčičku. Slyšíš mě? není ale jen o vnímání krásy, protože jak víme, nenajdeme v ní jen to pěkné, ale i to, co přírodu ničí. Jedna stránka zcela stačí pro nastínění této problematiky a ta následující ukazuje dvě možnosti, jak o přírodu pečovat, abychom si její krásu mohli užívat i nadále.
Moje 2,5 letá dcera poprvé knihu skoro hned zavřela. Po druhé jsme spolu zkusili pojmenovávat a vyhledávat vše, co jsme v knize viděli – zvířata, květiny, konvičku, části těla atd., počítat ptáčky na obloze. Nejednou jsem ji pak přistihla, jak si knihu sama otevřela a na chvíli si jí prohlížela. I ona se s knihou potřebovala víc seznámit, aby si k ní našla cestu a bavila jí. Dejte jí šanci i vy.
