Archiv pro štítek: slash painting

  • Výtvarný záměr: parafrázovat siluety lidských rukou z jeskynní malby našich prapředků
  • Výtvarná technika/postup: slash painting
  • Pomůcky:  hnědý balicí papír, temperové barvy (bílá, červená, hnědá), staré zubní kartáčky, kelímky na barvu (popř. lepící guma na upevnění balicího papíru)

 

Motivace a hra
  • Vysvětlení: Jeskynní malířství – Otiskovat dlaň na papír je zábava, která nás baví, ale bavila i naše předky. Ač pravěcí lidé neznali mnoho věcí, malovat už uměli a to dokonce i barvami. Protože v té době neexistoval ještě papír, štětce ani barvy, které dnes známe, papírem se jim staly zdi v jeskyních, štětcem jejich prsty a pro barvu využívali přírodní pigmenty, které našli (hlinka, jíl, rudka, dřevěné uhlí).
  • Inspirace fotografií: Jeskyně rukou ve Španělsku – Nikdo dodnes přesně neví, jak otisky v jeskyni vznikly, ale nejspíše prapředci svou dlaň přitiskli na stěnu a okolo ní nanášeli barvu. Podle fotografie však mohli i barvu okolo dlaně rozstřikovat, což si zkusíme my.

 

Realizace výtvarné činnosti

Hnědý balicí papír rozložíme na stůl. Pokud by se roloval, dočasně ho ke stolu upevníme lepicí gumou. Do kelímků vymáčkneme červenou, bílou a hnědou temperovou barvu. Můžeme využít popř. i černou, nebo namíchat barvu okrovou. Tempery neředíme, popř. přidáme minimum vody. Pokud bychom vytvořili příliš řídkou barvu, z kartáčku by při práci barva často odkapávala na papír.

Děti pracují ve dvojici. Jeden přitiskne ruku na papír (po celou dobu by s ní neměl hýbat) a druhý mu ji pomocí zubního kartáčku přestříká. Stříkání se provádí tak, že kartáček namočíme do barvy, přebytečnou barvu otřeme o okraj kelímku a přejížděním ukazováčku o štětinky barvu rozprašujeme okolo položené ruky. Ruce se mohou překrývat stejně jako v jeskynních malbách, dbáme však, aby se překrývaly odlišné barvy rukou a nedocházelo tak k jejich zániku.

Závěr
  • Srovnání: Fotografie vs. naše otisky rukou – barevnost, počet rukou, směr
  • Poznáš vlastní ruku?

Obměna: Místo kartáčku lze využít foukací fixy, rozprašovač

  • Výtvarný záměr: snažit se o zachycení drobných kostí v lidské ruce
  • Výtvarná technika/postup: akční malba (slash painting), koláž
  • Pomůcky: měkké černé papíry formátu A4, bílá temperová barva, kelímek na barvu, starý zubní kartáček, bílá pastelka, bílé vatové tamponky, lepidlo Herkules, nůžky, ubrus

 

Motivace a hra
  • Zkoumání: Kosti ruky – Pokud nemáme encyklopedii zaměřenou na anatomii lidského těla, vyhledáme na internetu fotografii kosti ruky, nebo můžeme dětem předložit rentgen ruky, která bude inspirací i pro následné výtvarné tvoření. Počítáme, kolik článků mají prsty (čtyři prsty po 3 článcích, palec po 2 článcích). Všímáme si, že dlaň tvoří 5 kůstek vycházející z prstů a že z ruky vybíhají dvě silnější kosti.
  • Vysvětlení: Rentgen – Může se stát, že si prst přivřeme do dveří, špatně chytneme při házení míč a uděláme si něco s rukou. Aby doktor zjistil, jestli nemáte zlomenou kost, musí udělat rentgenový snímek. Speciálním přístrojem ozáří ruku a objeví se mu na monitoru takovýto (viz níže) obrázek. Podle toho zjistí, zda je některá kost zlomená. Pokud je, dá prst do dlahy. Vyrobíme rentgenový snímek našich rukou – samozřejmě jenom na papíře, kdy kosti budou simulovat vatové tamponky.

 

Realizace výtvarné činnosti

Negativ dětských rukou vytvoříme jejich postříkáním (slash painting). Do kelímku např. od jogurtu Pierot vymáčkneme bílou temperu, kterou můžeme naředit s trochou vody. Na černý papír položí dítě obě ruce, druhé dítě namočí starý zubní kartáček do bílé barvy a přejížděním přes štětinky rozstřikuje barvu kolem rukou kamaráda. Negativní ruce podepíšeme bílou pastelkou a necháme zaschnout.

 

Na stůl připravíme obrazovou oporu kostry ruky, bílé vatové tamponky, nůžky, lepidlo Herkules a štětce na lepidlo. Děti dle potřeby stříhají vatové tamponky, aby co nejvěrněji dodržely články na prstech, a lepí je do vnitřku rukou. Pro lepší konečný výsledek je vhodnější natírat lepidlem přímo tamponky a ty pokládat na papír. Pro někoho je snazší potřít lepidlem papír a na něj klást tamponky, nicméně po zaschnutí bude lepidlo na papíře tvořit lesklé plochy.

 

Závěr
  • Ruce vypadají velmi strašidelně, mohou být i vhodným námětem pro Halloween.
  • Komparace fotografie s dětskými pracemi – dodržení drobných kůstek na prstech

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kombinované techniky (slash painting – OHEŇ, práce s přírodními materiály – ZEMĚ, rozfoukávání tuše brčkem – VZDUCH, zapouštění barev do klovatiny – VODA)
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3, kružítko, pravítko, tužka, nůžky, úzká izolepa, lepidlo Herkules, zem, písek, brčka, tuš, nádoby na tuš a vodu, anilinové barvy, vodové barvy, větší kulaté štětce, klovatina, ubrusy

 

Motivace

Tematickým východiskem projektu jsou čtyři živly, kdy každému z nich je věnován jeden den, děti tak zažijí den vody, vzduchu, země a ohně. S každým elementem se seznamujeme prostřednictvím rozhovorů o jejich užitečnosti a škodlivosti, pokusy, pomocí didaktických i pohybových her a následně zpracováváme dané téma méně tradičními výtvarnými postupy.

VODA – poslech zvuků vody (kapání, žbluňknutí, přelévání); barvení vody (z červené, modré a žluté vytváříme barvy podvojné – oranžová, fialová, zelená); filtrace vody pomocí filtrační sady; pohybová hra „Pára – voda – led“, kdy se děti stanou molekulami vody a reagují na slova takto: voda=chůze v prostoru, led= přechod do štronza, pára = běh či skoky na místě.

VZDUCH – foukání do dlaní, do papírových kuliček, pírka, vody; výroba korouhvičky, větrníku; chytání vzduchu do igelitových tašek; brainstorming, co vzduch vytváří (fén, klimatizace, ventilátor, vějíř), smyslová hra „Vánek, vítr, vichřice“ za použití píšťalky, kdy tiché pískání znamená vánek, pomalou chůzi, střední pískání – vítr, chůzi, hlasité pískání – vichřici, běh.

ZEMĚ – prozkoumávání písku, země a kamenů zrakem, hmatem, čichem; kreslení do písku; dramatické hry na žížaly, semínka; hra s kamínky.

OHEŇ – hledání a křesání s křemeny; sopka z jedlé sody; pokusy s ohněm (i oheň potřebuje kyslík, pomerančový ohňostroj, pozorujeme barvy plamínku); honička „Hašení požáru“, kdy mají děti za kalhotami upevněné červené krepové ocásky představující oheň a dva hráči s modrým proužkem ztvárňující vodu je mají uhasit sebráním proužku.

Celým projektem nás provází píseň: Živly

 

Postup výtvarné činnosti

Učitelka pomocí kružítka na čtvrtku A3 narýsuje kruh, který tužkou rozdělí na 4 shodné díly představující jednotlivé živly. Kruhy vystřihneme učitelka, vnitřní čáry již děti. Všechny dílky podepíšeme a dáme na odkládací místo. Každý den si děti berou jeden kruhový výsek ze své hromádky, na který ztvárňujeme daný element. Dobré je všechny dílky nechat vylisovat před samotným lepením k sobě.

Vodu zpodobníme zapouštěním barev do klovatiny, kdy si nejprve na celou plochu dílku naneseme větší vrstvu klovatiny, do které poté zapouštíme vodové barvy v odstínech vody – modrá, zelená.

Pro vzduch můžeme použít vodové barvy i tuš, kterou naneseme brčkem, či štětcem na podklad a brčkem rozfoukáváme.

U země využíváme neživých přírodnin. Celou plochu kruhového výseku potřeme silnější vrstvou lepidla a následně na ní sypeme zem a písek. Kamínky z důvodu odlepení nedoporučuji. Po činnosti i při zaschnutí je dobré přebytečnou zeminu oklepat do koše.

Oheň je vytvořen technikou slash painting, kdy štětcem cákáme barvu (voda + anilinové barvy) v odstínech ohně. Štětec by se neměl při úhozu dotknout papíru.

 

Reflexe

Díky tomuto výtvarnému experimentování si děti velmi dobře zapamatují všechny 4 přírodní živly naší země.

přírodní živly přírodní živly2 přírodní živly3

 

 

  • Výtvarný cíl: spontánní záznam rytmu a pohybu dešťových kapek
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: dripping, slash painting
  • Pomůcky: hřebeny, zubní kartáčky, kelímky, nůžky, lžičky, štětce, temperové barvy, čtvrtky formátu A0-A2, nahrávka zvuku deště, dešťová voda

 

Motivace

Téma námětu ukryjeme do nahrávky deště. Děti se položí na koberec a zaposlouchají se do zvuku přírody. Přemýšlí, co znění vykouzlilo a naslouchají jeho intenzitě. Poté diskutujeme o síle deště, zda byla stále stejná, nebo se stupňovala. Rytmus deště se pokusíme rytmicky ztvárnit pomocí orffových nástrojů i vlastního těla. Opíráme se pouze o sluch, oči necháme po celou dobu prožitku zavřené.  Hru započne pár dětí, ostatní se postupně přidávají, rytmus deště stále sílí až do zvuku lijáku, který postupně i ustane. Vše si řídí samy děti.

Jakou barvu mají dešťové kapky? Dětem ukážeme kontrast mezi vodou z kohoutku a dešťovou vodou. Upozorníme, že tato voda je nepitná. Děti se snaží mícháním temperových barev nalézt co nejvíce odstínů pro déšť.

 

Postup výtvarné činnosti

Barvy v kelímcích představují déšť v mracích. Pokud se mrak protrhne, začne kapat voda, jestliže se protrhne více, spustí se liják. Když v kelímku uděláme dírku, barva bude na čtvrtku kapat, pokud ji zvětšíme, bude tvořit barevné cestičky a někde i kaluže barev. Učitelka proděraví kelímky, do kterých si děti lijí barvu; k lití nám poslouží i malé lžičky. K drobnému deštíku poslouží zubní kartáčky a štětce – pokud s nimi uhodíme, na čtvrtce se objeví drobné i větší kaňky, které znázorňují kapky různých velikostí. Důležité je, aby barvy byly řidší. V závěru můžeme do práce zasáhnout hřebenem a vytvořit pravidelné linie padajícího deště.

Tímto způsobem tvořil Jackson Pollock, který lil a stříkal barvu na plátno. Této neobvyklé technice se říká akční malba a pro malé děti je velice poutavá.

 

Podoby deště

Reflexe

Pozorujeme škálu vytvořených barev. Hovoříme, kde se nám vytvořili kaluže barev, kde naopak jenom lehce poprchávalo. Která barva vody v nás evokuje čistou a která špinavou?

  • Výtvarný cíl: přenos neživé přírody do obrazu, spojení hladkých a plastických ploch
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: informel, slash painting
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3, tužky, kelímky, temperové barvy (šedivá, modrozelená, bílá, černá), silné ploché štětce, písek, zemina, staré kartáčky na zuby, encyklopedie, pohádka na DVD Jak Rákosníček s Malým a Velkým psem neuhlídali měsíc, míčky

Motivace

Téma zahájíme motivační pohádkou o Rákosníčkovi, díky které se dozvíme, že je měsíc kulatý, co na obloze občas ubývá. Přestože se jedná o pohádku, můžeme vysvětlit dětem, že Měsíc není ve skutečnosti žlutý, ani nesvítí jako Slunce. Pokud o to děti projeví zájem, můžeme jim pomocí malého a velkého míčku demonstrovat otáčení Měsíce kolem Země. Následuje hra ve dvojicích. Děti se chytí za ruce a rozdělí si role. Země stojí na místě a otáčí se na patách, Měsíc se stále dívá do tváře Země a pohybuje se s ní, přičemž ale musí zvládnout více kroků.

Poté na koberci rozložíme encyklopedie vyobrazující skutečný Měsíc, všímáme si barevnosti, fází Měsíce, velikosti v porovnání se Zemí. Potom si řekneme, z čeho je měsíc vlastně složený (písek, kameny, prach; moře = černé lávové skvrny bez vody).

 

Postup výtvarné činnosti

Abychom vytvořili co nejrealističtější i plastický povrch měsíce, zakomponujeme do malby materiál, který najdeme i na Měsíci. Bude se jednat především o písek smíchaný s temperovými barvami. Pro vytvoření moří použijeme zeminu, kterou vsypeme do ještě vlhké barvy. Inspirací výtvarného postupu pro nás může být i hlavní představitel informelu, Antoni Tápies, který při malbě používal silnou vrstvu barvy smíchanou s omítkou, blátem.

Nejprve si nakreslíme měsíc o libovolném průměru, do kterého budeme nanášet vytvořenou hmotu. Záleží na dětech, jaké barvy si z daného výběru zvolí. Po zhotovení měsíce vyplníme pozadí černou barvou, neboť obloha je v noci černá. Do výtvoru mohou děti zasáhnout prostřednictvím slash paintingu. Přejížděním prsty po štětinách kartáčku se nám na obloze začnou objevovat první hvězdy, Mléčná dráha…

 

Reflexe

Společně nahlížíme na zhotovené práce. Který měsíc se nejvíce podobá skutečnému? Určujeme největší, nejmenší, nejzajímavější měsíc. Na jakém měsíci vidíme moře?

Povrch Měsíce Povrch Měsíce 2 Povrch Měsíce 3

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: slash painting
  • Pomůcky: černé papíry, sprej-rozprašovač, bílá tempera

 

Příprava učitelky
  • připravíme si libovolný sprej, vymáčkeneme do něj dostatek bílé tempery a zředíme s trochou vody
  • náplň nesmí být moc hustá, aby nezacpala hadičku a dala se rozprašovat

 

Výtvarný postup
  • děti si libovolně umístily své ruce na černý papír- mohli mít roztažené-sevřené prsty, ruce se mohli/nemuseli dotýkat, jedna ruka mohla být níž-výš, vycházet ze stran,..
  • následně vybraný kamarád z větší vzdálenosti ruce přestříkal barvou
  • pokud některé děti neumáčkly sprej, postříkala jsem ručičky dětem já
Reflexe
  • děti samy přišli s názvem: Strašidelné ruce, ruce ve tmě
  • uchvátí Vás obdiv dětí, když lehce sejmou ruce z papíru a objeví se jejich ruce :)
Strašidelné ruce (16) Strašidelné ruce (13)
Strašidelné ruce (10) Strašidelné ruce (5)