• Výtvarný záměr: na vytvořenou formu klást papírové kousky a vytvořit tak objekt symbolizující štěstí
• Výtvarná technika/postup: prostorová tvorba – kašírování s domalbou
• Pomůcky: balonky, měkký bílý papír – hedvábný, pauzovací (popř. novinový), tapetové lepidlo, ploché štětce, miska na natrhaný papír, miska na lepidlo, plata od vajec, papírové ruličky, velká plastová víčka, papírová lepenka, zlatá temperová barva (popř. zlatý sprej), drátek, lepidlo Confix, bílá čtvrtka, ubrus.
Motivace a hra

• Vánoční reklama na Kofolu: Zlaté prasátko – zhlédnutí známé reklamy na youtube.com „ … a když to vydržíš až do večera nepapat, tak uvidíš zlaté prasátko.“
• Objasnění vánoční pověry: Kdo nebude na Vánoce celý den jíst až do večeře maso, uvidí za odměnu zlaté prasátko, proto se většinou v tento den jí bezmasá jídla. Vidět zlaté prasátko znamená štěstí.
• Demonstrace se zrcátkem: Prasátko – Už jste někdy viděli zlaté prasátko? Že ne? Ukázka prasátka pomocí odlesků světla od zrcátka.
• Motivace – A chtěli byste vidět skutečně zlaté prasátko, na které si můžete i sáhnout?

 

Realizace výtvarné činnosti

Technika kašírování je časově náročnější, vyžaduje výdrž, trpělivost i rozvinutou jemnou motoriku. Pokud nepracujeme na společném díle, ale každé dítě si tvoří svůj objekt s představou pedagoga, že nad činností bude jen dohlížet a příležitostně dopomůže, zařaďme kašírování s dětmi starších 5 let, u nichž víme, že u činnosti vydrží opakovaně delší dobu. Děti mladšího školního věku zvládnou vše samy, u předškolních dětí dopomůžeme např. s nalepením nohou, rypáku, ocásku apod.

Balónek nafoukneme a pevně zavážeme provázkem. Balonek by měl být spíše menší a kulatější než hruškovitý. Na balonek pomocí papírové lepicí pásky přilepíme rypák (tvořen z většího plastového víčka anebo papírové ruličky) a 4 nohy (z plat od vajec nebo menších papírových ruliček). Než začneme kašírovat objekt, natrháme si do misky větší zásobu papírových kousků. Pro kašírování lze použít libovolný měkčí papír, ale mysleme na to, že při použití novinového papíru je potřeba pro poslední vrstvu zvolit papír bílý. Z misky si vezmeme jeden papírek, potřeme ho tapetovým lepidlem, přiložíme na balonek a štětcem uhladíme. Papírky pokládáme tak, aby se rovnou překrývaly. Při kašírování nezapomínáme zakrýt i rypák a nohy.  Povrch dobře pokryjeme 1-2 vrstvami a necháme do druhého dne řádně uschnout. Druhý den přilepíme prasátku uši vytvořené z bílé čtvrtky, kdy záhyb pro přilepení v polovině nastřihneme, aby šlo ucho přeložit a natvarovat ho. Prasátko polepíme další vrstvou, kontrolujeme, zda nám nikde neprosvítá balonek. Zpravidla by měly 3-4 vrstvy stačit, aby prasátko bylo pevné a drželo tvar. Třetí den před tím než obarvíme prasátko zlatou barvou, mu přilepíme ocásek. Aby byl ocas hubený a dal se dobře tvarovat, poslouží nám drátek, který vložíme do proužku papíru, papír stočíme a na konci přilepíme. Děti si natvarují ocásek dle svých představ a pomocí lepidla Confix (či jiného, co rychle a dobře lepí) ho přilepíme na objekt. Pro nabarvení používáme neředěnou temperu, která i přesto obsahuje trochu vody. Vrstvy sice na chvíli změknou, ale díky balonku pod ním nezmění tvar a po zaschnutí bude opět prasátko tvrdé jako předtím. Po částečném zaschnutí namalujeme prasátku oči, nozdry, popřípadě další detaily.



Závěr

• Vyrobené prasátko, které by dětem mělo přinést štěstí, si odnesou domů.
• Obměna: Pokud bychom netvořili zlaté prasátko v rámci Vánoc, lze z něj vytvořit např. kasičku. V tomto případě ho můžeme opatřit i fantaskní barevností, nebo ho při poslední vrstvě polepit fotografiemi květin, map, pestrobarevnými papíry apod.

• Výtvarný úkol: vytvarovat z papíru prostorový objekt – houbu, dotvořit její vzhled barvami a vymyslet jí nové druhové jméno
• Výtvarná technika (postup): kašírování s domalbou
• Pomůcky: noviny, tapetové lepidlo, lepidlo Herkules, misky na lepidla a tempery, štětce na lepidlo a tempery, toaletní/kuchyňské papírové ruličky, karton, nůžky, temperové barvy, vatové tyčinky

Motivace a hra

• Hádanka – Parádnice jedovaté červené a puntíkaté? Neberte si do komůrky nikdy žádné _ _ _ _ _ _ _ _ _ _. (muchomůrky)
• Hra na prostorové vnímání – hru můžeme vytvořit v menším i větším měřítku. Na jednotlivé čtvrtky zakreslíme puntíky a na další namalujeme muchomůrky odlišné barvou klobouku. Muchomůrek musí být 7 od každé barvy s tím, že první muchomůrka bude bez teček, další s jednou tečkou, dále se dvěma, třemi…šesti. Čtvrtky s tečkami rozložíme vodorovně do řady a barevné muchomůrky bez puntíků svisle. Nejprve děti hledají obrázek červené muchomůrky s jednou tečkou a vloží ji do prázdného okénka, poté červenou muchomůrku se dvěma tečkami… takto postupujeme dál až do zaplnění celého pole.
• Seznámení s úkolem – Muchomůrka není jen červená, v lese můžeme narazit i na muchomůrku citronovou, zelenou, tygrovanou i růžovku. A nezapomněli mykologové objevit i další druhy jako například muchomůrku modrou, černou, oranžovou? Pojďme vypěstovat z papíru muchomůrky známé i třeba neznámé. Abychom je nezaměnili s jinou houbou, poznávacím znamením muchomůrek budou klobouky poseté bílými tečkami.

Realizace výtvarné činnosti

Učitelka vystřihne z tvrdšího kartonu kruhy pro základ klobouku. Děti si natrhají menší kousky novinového papíru a muchláním z nich tvarují malé kuličky, které přilepují lepidlem na kruh od jeho okraje ke středu. Abychom vytvarovali kulovitý tvar klobouku, směrem ke středu lepíme větší kuličky, nebo vrstvíme více menších. Po zaschnutí přilepíme papírovou ruličku (=třeň) na spodní část plodnice.

Připravíme si tapetové lepidlo a zásobu natrhaných proužků novinového papíru. Kašírovat budeme pouze klobouk, nikoliv „nohu“ houby. Lepidlo nanášíme na papír prsty, proužky přikládáme na klobouk s překrýváním a nerovnosti průběžně vyhlazujeme. Proužky klademe i přes okraj klobouku.

Po zaschnutí tapetového lepidla, houbu pomalujeme temperovými barvami bez použití vody. Malbu začneme kloboukem, pro který si děti zvolí libovolnou barvu bez ohledu na to, zda daná muchomůrka existuje či nikoliv. Puntíky vytváříme vatovou tyčinkou namáčenou do bílé tempery. Jakmile máme klobouk suchý, vrhneme se na spodní část plodnice a třeň. Houbu otočíme kloboukem dolů, nejdříve vyplníme bílou barvou spodek klobouku a kořen nohy, houbu postavíme, přidržujeme si ji za klobouk a domalujeme zbytek nohy.

Závěr

• Vlastní pojmenování hub – dle předmětů, věcí typické pro danou barvu (muchomůrka jahodová, sluníčková, trávová, borůvková, noční apod.)

• Výtvarný cíl: vytváření masek – individuální práce s papírem
• Výtvarné vyjadřovací prostředky: kašírování dotvořené malbou, prací s papírem
• Pomůcky: balonky, noviny, tapetové lepidlo, štětce, nádoba na lepidlo, temperové barvy, barevné papíry, nůžky, lepidlo Herkules, tavná pistole, drátky, černý fix, gumička, ubrus

Motivace

S masopustem přichází čas rozloučit se se zimou a přivítat jaro, které se blíží. V karnevalových maskách můžeme prožít, že je čas ke změně – v přírodě i možná v nás samotných. O masopustu se říká, že je to „svět naruby“. Vážní mohu být veselými, tišší hlasitými, dítě se může stát dospělou osobou, zvířátkem. Nasadíme si masku a zažijeme, jaké to je změnit svou tvář a být na chvíli někým jiným. Kým a čím by sis přál na chvíli stát a proč? Na obrázcích poznáváme tradiční masky masopustního průvodu (smrtka, medvěd, kobyla, bába s nůší, strakatý), hojně se objevují masky zvířecí i pohádkové.

Většinu masek si lidé zhotovují samy, záleží na jejich zručnosti a fantazii. K jejich výrobě se používá i papír a z toho my si vytvoříme masku – naši novou tvář.

Postup výtvarné činnosti

Balónky nafoukneme a zavážeme. Děti si natrhají zásobu menší kousků z novinového papíru. Jednotlivé kousky děti potírají tapetovým lepidlem pomocí štětce a lepí je jeden za druhým na balonek tak, aby se překrývaly. Papírové útržky průběžně na balonku vyhlazujeme lepidlem a štětcem. Protože tvoříme masku na obličejovou část, stačí pokrýt pouze polovinu balónku. Když máme polepenou část balónku, začneme přidávat další vrstvu. Nalepená vrstva překryje tu původní. Pro pevnost masky vytvoříme alespoň 3 vrstvy. Kašírovaný balónek necháme schnout do druhého dne. Poté balónek propíchneme špendlíkem a zastřihneme ho do požadovaného tvaru a velikosti sedící na obličej daného dítěte.

Masku pomalujeme temperovými barvami bez použití vody, která by mohla rozmočit noviny a tím zdeformovat tvar masky. S barvou pracujeme ve svižnějším tempu. Po zaschnutí učitelka vystřihne otvory pro oči. Další postup je závislý na druhu vyráběné masky. Uši se dají vytvořit z tvrdého barevného papíru, čumáček a další detaily kresbou fixem a vousky z drátků. Nakonec propíchneme dvě dírky v úrovni očí a přiděláme gumičku na přichycení k obličeji.

Reflexe

Jakou masku sis vytvořil/a? Zahrajte si setkání masek. Kromě změny tváře převezmou děti i charakteristické rysy daných postav, zvířat a hrou v roli se je pokusí ztvárnit.

• Výtvarný cíl: práce s balonkem jako netradičním výtvarným materiálem a technikou
• Výtvarné vyjadřovací prostředky: kašírování
• Pomůcky: 2 balónky, 1 nafukovací míč (k vodě), tapetové lepidlo, nádoba na lepidlo, ploché štětce, kancelářské papíry nebo staré noviny, lepidlo Herkules nebo tavná pistole, nůžky (na detaily: černé knoflíky, kus látky, oranžový papír, větší kelímek od řeckého jogurtu/stará čepice)

Motivace

Sedneme si s dětmi do kruhu a podáváme si sněhovou kouli. Děti vnímají její chlad. Co se děje s koulí (taje v teplých dlaních) a co s dlaněmi (jsou studené)? Co se dá z koulí venku vytvořit? Sněhulák. Utvoříme skupiny po třech dětech. Jedno dítě představuje nejmenší kouli (stoj), druhý prostřední kouli (dřep) a poslední dítě největší kouli (sed). Děti se volně pohybují po herně, na signál si tříčlenná skupinka stoupne za sebe a utvoří daný pohybový úkon. Abychom mohli vytvořit sněhuláka, potřebujeme mít dobře osvojené, co je nejmenší, větší, největší. K tomu poslouží didaktická hra, kdy děti rozdělené do skupin podle stolečků mají přinést předmět ve třech velikostech. Skupinkám zadáme například autíčka, pastelky, hrnečky, knížky, kostky, panenky apod., následuje společná kontrola.

Postup výtvarné činnosti

Plážový míč použijeme na největší kouli, na menší a nejmenší nafouknuté balónky rozdílné velikostí. Papír si děti natrhají/nastříhají na kousky. Do misky rozmícháme práškové tapetové lepidlo, nebo lze v papírnictví koupit už namíchané (Taposa). Kousky papírů potíráme za pomocí štětce lepidlem a pokládáme na nafouknutý balonek. Kousky lepíme jeden za druhým tak, aby se překrývaly. Povrch vyhlazujeme rukou nebo štětcem. Když máme polepený balonek, začneme přidávat druhou vrstvu. Nalepená vrstva překryje tu původní. Pokud chceme pevného sněhuláka, musíme využít pro práci buď tvrdší papír (kancelářský), nebo aplikovat více vrstev a to tak, že počkáme do druhého dne, až dvě vrstvy vyschnou a pokračujeme dál. Pokud bychom nalepili více vrstev najednou, namočené kousky papíru by pod svou vahou po balonku klouzaly a opadávaly. Pokud pracujeme s novinami a chceme mít sněhuláka bílého, pro poslední vrstvu použijeme hedvábný papír, nebo papírové kapesníčky. Další možnost je zaschlý objekt natřít bílou neředěnou temperou.

V místě, odkud nám kouká uzávěr balonku, vystřihneme kruhový výřez pro nasazení na další kouli. U plážového míče nechme větší nezakrytou plochu u ventilku, aby nám sněhulák později stál a míč mohli bez problémů vyfouknout. Před kašírováním je vhodné ho obalit potravinářskou folií, abychom ho nezničili.

Pro detaily lze využít různě velké černé knoflíky, které přilepíme lepidlem Herkules nebo tavnou pistolí. Ruce vytvarujeme zmuchláním papíru a přilepíme k tělu. Vytvořením kornoutku z oranžového papíru vznikne nos. Zbytek látky poslouží jako šála a pro klobouk můžeme využít starou čepici, nebo větší kelímek od řeckého jogurtu, který polepíme papírem, či natřeme akrylovou barvou.

Reflexe

Děti zhodnocují, zda práce pro ně byla časově náročná. V průběhu činnosti si všímáme, zda si děti ve skupině pomáhají a spolupracují.