Výchova bez ponižování – 7 kroků k láskyplnému vztahu rodičů a dětí
Většina lidí vychovávajících malé děti podobnou situaci zná – občas se neudrží a dítěti začne nadávat. Příručka popisuje, co se děje s dítětem, které je takovýmto způsobem průběžně znevažováno a negativně hodnoceno, a nabízí užitečné postupy, jak něčemu takovému předcházet. Zejména v rodině může totiž vzhledem k nedostatečnému nastavení hranic a roztočené spirále negativního přístupu dojít ke zhoršení atmosféry, pocitu vychovatelského selhání u rodičů a vzniku negativního sebeobrazu u dětí.
Kniha rozebírá jednotlivé aspekty této situace: Proč vůbec k negativnímu hodnocení a znevažování prostřednictvím nadávání a urážení v rodině dochází? Co cítí dítě, kterému se nadává? Co cítí rodič?
Které jsou nejčastější příčiny a spouštěče? Napodobujeme výchovné vzorce svých rodičů?
Pečujeme o sebe dostatečně fyzicky i duševně? Dokážeme najít správnou rovnováhu mezi zodpovědností a důvěrou? Jak s dítětem vhodně komunikovat? A jak to všechno převést do praxe?
Každá část je doplněna kapitolkou s vyjádřením odborníka, otázkami a cvičeními.
Recenze
Nejednou jsem si jako maminka položila otázku: VYCHOVÁVÁM SVÉ DĚTI SPRÁVNĚ? Přiznávám se, že mi občas ujedou nervy a na své děti zakřičím, hrozím jim něčím, co stejně vím, že nesplním. Pak mě to mrzí, i když vím, že si to vyhubování zasloužily. A protože bych si samozřejmě přála, aby šlo co nejvíc situací vyřešit bez křiku a pláče, pořídila jsem si tuto knihu a doufala, že po přečtení u nás navždy bude vládnout klid a mír.
Autorky se z velké části knihy zabývají osobností dospělého, doporučují mu tipy, jak být „fresh“, ale mě více než jak být odpočatá zajímaly konkrétní příklady pro jednání s dětmi. Určitě jsem si díky knize uvědomila, jak se děti mohou cítit, jak si připadají, co to s nimi dělá, když je hubujeme.
Několik konkrétních tipů od autorky maminky, která popisuje, co fungovalo u jejích dětí a co ne, najdeme napříč celou knihou vždy na konci každé kapitoly. Nejvíce se jimi ale zabývá poslední část, kdy tak jsem si představovala celou knihu. Za mě by stačilo okopírovat posledních pár stránek CO DĚLAT, KDYŽ…bez toho předchozího bych se obešla.
Vychovávat bez ponižování skutečně lze – to si uvědomíte díky knize. Na druhou stranu se s mnoha strategiemi v rámci výchovy neztotožňuji. Autorky pobízí hojně k diskusím, ke změně našeho časového harmonogramu a podřízení dětem, které neumí spěchat atd. Protože mám jiný přístup k výchově, a navíc jsem čekala více konkrétních výchovných tipů, za mě tato kniha ne. Ale někdo v ní najde přesně to, co hledá.
