- nelze rozmnožit, je však možné otisknout matrici, na které zbyla barva po protisku
- před žákem tak leží dvě podoby monotypu – protisk tvoří černá kresba na bílé půdě, otisk je šedý s bílou kresbou
- při porovnání protisku a otisku se objevuje zrcadlové převrácení původní kresby
- protisk vychází z kresby tvrdší tužkou nebo kuličkovým perem na papír podložený deskou s naválenou tiskařskou barvou
- po oddělení od podložky je kresba z rubové strany sytě černá a doplňují ji stíny vzniklé tlakem dlaně nebo prstů
- nejvhodnější je papír kancelářský nebo xeroxový
KOMBINACE PROTISKU
- sytá tmavá linka se dobře pojí s barevnou plochou při kolorování vodovými barvami
- na velkých formátech, kde výrazně kreslené nebo hustě šrafované monotypové plochy střídají plochy bílé, lze spojit protisk s malbou temperou
- s grafickými technikami: linorytem, tiskem z koláže nebo šablony
VELIKOST FORMÁTU
- kreslený monotyp vyžaduje menší formáty
- slabá vrstva tiskařské barvy poměrně rychle zasychá a na velkém formátu by slábla intenzita barevné stopy
TECHNICKÉ OBTÍŽE
- protisk se snadno ušpiní, protože si ji děti přidržují po celé ploše a neuvědomují si, že dotyk zanechává na rubové straně stopy tiskařské barvy
- pro přidržování poslouží úzký okraj, který po dokončení práce odstřihneme
- další problém je ve vedení nástroje, kdy ruka spočívá na lavici a pak hrana ruky setrvale přejíždí po papíře a přenáší na něj jednotvárný šedý stín- potřeba naučit žáky vést nástroj tak, aby se papíru nedotýkal
- velký nános tiskařské barvy, který se přenáší na rubovou stranu – z naválené matrice lze sejmout přebytečnou barvu přejetím dlaní přes pomocný papír (tyto pomocné papíry lze v budoucnu využít jako materiál pro koláž nebo jiné postupy)
Použitá literatura:
ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 104. ISBN 80-902267-1-X.
