Zvířata

Vždy, když v tůni stojí,
žáby se ho bojí.
(čáp)

Tohle zvíře bydlí v lese.
Vznešeně se vždycky nese,
když na hlavu naloží
velikánské paroží.
(jelen)

Chlupaté je tohle zvíře,
bydlí v lese, ve své díře.
Na hlavě má stuhy –
černobílé pruhy.
(jezevec)

Děti, máma, tatínek,
všichni spoustu bodlinek
nosí stále s sebou.
Dupat, funět svedou!
(ježek)

Bílá hlava, ostré rohy,
lesklá srst a rychlé nohy.
Ve skalách lumpačí –
skáče a skotačí.
(kamzík)

Skáče líp než malá blecha.
Polapit se těžko nechá.
Přeskočí i starou kašnu.
Na bříšku má tajnou brašnu.
(klokan)

Je král, co nemá korunu
a nesedá si na trůnu.
Pouští to hřmí, kdy zívá.
Na krku vzácnou kožešinu
nosívá jak pelerínu
a říká se jí hříva.
(lev)

Tuze chytrá vždycky bývá
a rezavý kožich mívá.
(liška)

Víte, jakpak  jmenuje se
nejsilnější zvíře v lese?
(medvěd)

Ve dne v noci cvičí
na palmové tyči.
S každým se hned pohádá,
veletoče ovládá.
(opice)

Vznešeně si vykračuje,
vějířem se ovívá,
nad jiné se povyšuje a je proto protiva.
(páv)

Nohy jako sloupy.
Ucho jako zvon.
K troubení si koupil velký bombardon.
(slon)

Je rodu velkých kočiček.
Nosívá žlutý župan s pruhy
a z ostražitých očiček
mu srší blesky v barvě duhy.
(tygr)

Parádnice mezi brouky,
nekrásnější z celé louky.
Červené šatičky
s malými puntíčky.
Na zvonku rosa,
létá si bosa.
Pohoupá se na kvítečku,
hlídá totiž sedmou tečku.
(sluníčko sedmitečné)

Nosí krásné dlouhé uši,
na zimu si trávu suší.
Nosí krásné dlouhé uši,
nožky ho však nezabolí.
(zajíc)

Nohy dlouhé jako chůdy,
vysokánský krk.
Vidí domů oknem půdy
přes palmu i smrk.
(žirafa)