Letí Ježíšek
Letí Ježíšek s nadílkou,
kroutí přitom prdýlkou.
Žízeň prý má jako trám,
letí, letí přímo k nám.
Prosinec
Za prosincem končí rok,
do nového už jen krok.
V prosinci jsou Vánoce
přesně jednou po roce.
Sněhuláček panáček
Sněhuláček panáček,
má na hlavě plecháček.
Místo očí uhlíky
a až dolů knoflíky.
Chodí, chodí bos
a má dlouhý nos.
Krákorala černá vrána
Krákorala černá vrána,
krákorala na havrana:
Milý strýčku havrane, kdy už jaro nastane?
Ťukám, ťukám zobákem, abych probudila zem.
Ťukám, ťukám do sněhu,
bez jídla a noclehu.“
Ťukej, ťukej, milá vráno,
jaro přijde-možná ráno.
Na saních
Na kopci se třpytí sníh,
děti jezdí na saních.
Tváře mají červené,
nos i uši studené.
Nikomu to nevadí,
dál ve sněhu dovádí.
Strojíme stromeček
Strojíme stromeček,
strojí i dědeček.
Na špičce hvězdička,
strojí i babička.
Zvonění
Až zazvoní zvoneček,
rozsvítí se stromeček.
Dárky leží dokola,
maminka nás zavolá:
„Pojďte, děti, honem sem,
dneska máme Štědrý den!“
Toto zebe
To je zima, toto zebe,
(stoj, ruce křížem, hladíme si paže)
když padají vločky z nebe.
(náznak prsty padání vloček)
Obléknem si rukavice,
(naznačujeme oblékání rukavic)
bundy, šály i čepice.
(ukazujeme na jednotlivé části těla)
Vyjdem mezi paneláky,
(chůze na místě)
budem stavět sněhuláky.
(ruce naznačují obrys sněhuláka)
Chumelenice
První vločka, druhá, třetí
z nebe na zem právě letí.
Jedna vedle druhé sedá,
volné místo ještě hledá.
Na strom, střechu, silnici
udělají čepici.
Baňka
Vezmu baňku, druhou, třetí,
strojím stromek, milé děti.
Nakonec dám prskavky,
co jsem dostal od taťky.
A až stromek zazáří
bude úsměv ve tvářích.
Smrček
I když jsem jen šprček,
říkají mi smrček.
Na Vánoce u lidí,
to se teprv uvidí!
Nazdobí mi větvičky,
budu zářit celičký.
Oblékání
Do tunelu jede vlak
pomaličku, tak a tak.
Kudy, kudy cestička,
už je venku pěstička.
Čepice
Čepice mi hodně sluší,
schovává mi obě uši.
K čepici mám rukavice,
kdyby přišla fujavice.
Potkal mrazík metelici
Potkal mrazík metelici,
do tance se dali,
náruč peří nad vesnicí
přitom rozsypali.
Padá peří po peříčku,
už jich závěj leží,
Jeník volá na Aničku:
„Zima je tu! Sněží!“
