LETÍ JEŽÍŠEK
Letí Ježíšek s nadílkou,
kroutí přitom prdýlkou.
Žízeň prý má jako trám,
letí, letí přímo k nám.
PROSINEC
Za prosincem končí rok,
do nového už jen krok.
V prosinci jsou Vánoce
přesně jednou po roce.
LEDEN – ZIMA
Zas je zima a nás láká,
postavit si sněhuláka.
Chlapík je to mrazem ztuhlý,
místo očí mívá uhlí.
V ruce drží metličku,
místo nosu mrkvičku.Nad hlavou mu po ránu
lítá černý mrak,
je to hejno havranů,
kráká „Kráky krák!
SNĚHULÁČEK PANÁČEK
Sněhuláček panáček,
má na hlavě plecháček.
Místo očí uhlíky
a až dolů knoflíky.
Chodí, chodí bos
a má dlouhý nos.
SNĚHULÁK
Sněhulák je tvrdý chlapík,
pevně stojí v mrazu.
Havranovi mrznou drápy,
shání něco na zub.Pak se slunce pousměje
na havraní drápy.
Havran trochu pookřeje,
sněhulák se trápí.S jarem přijde rozloučení.
Havran mávne brkem.
A sněhulák? Už tu není.
V louži leží mrkev.
KRÁKORALA ČERNÁ VRÁNA
Krákorala černá vrána,
krákorala na havrana:
Milý strýčku havrane, kdy už jaro nastane?
Ťukám, ťukám zobákem, abych probudila zem.
Ťukám, ťukám do sněhu,
bez jídla a noclehu.“
Ťukej, ťukej, milá vráno,
jaro přijde-možná ráno.
NA SANÍCH
Na kopci se třpytí sníh,
děti jezdí na saních.
Tváře mají červené,
nos i uši studené.
Nikomu to nevadí,
dál ve sněhu dovádí.
STAVĚNÍ SNĚHULÁKA
Ola Tondu stále láká
na stavění sněhuláka.
Jedna koule, druhá koule
a ta třetí hlavička,
pochválí je babička?
Z čeho uplácají ruce?
Ze dvou malých koulí přece.
Do jedné té kuličky
píchnou kousek větvičky.
Místo čapky hrnec dají,
uhlíky nám zamžourají,
mrkev místo nosíku,
sluší ti to, chlapíku!
ZIMIČKA
Zima, zima, zimička,
hází bílá peříčka.
Děti si je chytají,
koule si z nich dělají.
ESKYMÁCKÁ ABECEDA
Eskymácké děti
mají školu z ledu,
učí se tam eskymáckou abecedu.Eskymácká abeceda,
to je krásná věda –
sáňkování, koulování
a lov na medvěda.
STROJÍME STROMEČEK
Strojíme stromeček,
strojí i dědeček.
Na špičce hvězdička,
strojí i babička.
ZVONĚNÍ
Až zazvoní zvoneček,
rozsvítí se stromeček.
Dárky leží dokola,
maminka nás zavolá:
„Pojďte, děti, honem sem,
dneska máme Štědrý den!“
TOTO ZEBE
To je zima, toto zebe,
(stoj, ruce křížem, hladíme si paže)
když padají vločky z nebe.
(náznak prsty padání vloček)
Obléknem si rukavice,
(naznačujeme oblékání rukavic)
bundy, šály i čepice.
(ukazujeme na jednotlivé části těla)
Vyjdem mezi paneláky,
(chůze na místě)
budem stavět sněhuláky.
(ruce naznačují obrys sněhuláka)
CHUMELENICE
První vločka, druhá, třetí
z nebe na zem právě letí.
Jedna vedle druhé sedá,
volné místo ještě hledá.
Na strom, střechu, silnici
udělají čepici.
MRÁZ
Olízl se mráz,
jednou, a pak zas.
A pak mu to zachutnalo,
lízal, co mu v cestě stálo:
Stromy, domy, autobusy,
dětské tváře, pusy, nosy.
Ty mu tuze zachutnaly,
lízal je až zčervenaly!
MRAZÍK
Mrazík cení zoubky,
chtěl by do chaloupky.
Co dovede, to my víme,
dovnitř si ho nepustíme.
Ať maluje pěkně venku,
bílé kytky na okénku.
KDO TO BYL? (Jiří Havel)
Bez pozvání, jen tak sám
jednoho dne přišel k nám.
Na rybníku hned
měnil vodu v led,
nevynechal žádný dům,
píšťalky dal okapům
a mrazil náš dech!
kreslil krásné bílé květy
tiše na oknech.
Navíc štípal jako vosy
a všem načervenil nosy!
Před jarem se rychle skryl.
Poznali jste, kdo to byl?
KLOUZAČKA
Mráz už zasklil všechny louže,
kdo má nohy, ten se klouže,
neleká nás ani pád,
správný kluk se nesmí bát.
NA SANÍCH
Na kopci se třpytí sníh,
děti jezdí na saních.
Tváře mají červené,
nos i uši studené.
Nikomu to nevadí,
dál ve sněhu dovádí.
BÍLÁ ZIMA
Bílá zima, modré mrazy,
sněhuláci celí nazí.
Proč si sněhuláčku náš,
ze zimy nic neděláš?
Nic lepšího nad mráz není,
zima je mé potěšení.
Modrá zima, bílý sníh,
děti v teplých čepicích.
BAŇKA
Vezmu baňku, druhou, třetí,
strojím stromek, milé děti.
Nakonec dám prskavky,
co jsem dostal od taťky.
A až stromek zazáří
bude úsměv ve tvářích.
SMRČEK
I když jsem jen šprček,
říkají mi smrček.
Na Vánoce u lidí,
to se teprv uvidí!
Nazdobí mi větvičky,
budu zářit celičký.
OBLÉKÁNÍ
Do tunelu jede vlak
pomaličku, tak a tak.
Kudy, kudy cestička,
už je venku pěstička.
ČEPICE
Čepice mi hodně sluší,
schovává mi obě uši.
K čepici mám rukavice,
kdyby přišla fujavice.
SVETR A ŠÁLA
Já mám svetřík, ten má pruhy,
pak mám šedý, svetřík druhý.
Já mám šálu, ta má třásně,
pak mám druhou, hřeje krásně.
POTKAL MRAZÍK METELICI
Potkal mrazík metelici,
do tance se dali,
náruč peří nad vesnicí
přitom rozsypali.
Padá peří po peříčku,
už jich závěj leží,
Jeník volá na Aničku:
„Zima je tu! Sněží!“
VLOČKA
Do klikaté uličky
spadla první vločka:
„Pojďte za mnou, sestřičky,
ráda na vás počká!“
Snášejí se potichu,
polehoučku na zem.
Skryjí všechno v kožichu
před ukrutným mrazem.
Běloučká je ulička.
Mráz si s vodou hraje.
Na zvonivých paličkách
dělá kouzla z krajek.
KUCHAŘKA ZIMA
Navařila bába zima
spoustu bílé kaše,
v hrncích tady bublá rýma,
pod pokličkou kašel.
Strč si uši do čepice,
ruce do rukavic,
ať ta bába uličnice
nemůže tu pranic.
VLOČKA
Letí vločka z nebe, (běh po špičkách)
nos ji hrozně zebe, (běh+držíme si nos)
vše se změní rázem, (zastavit, hlava „ANO“)
až dopadne na zem. (rychle do dřepu)
Tam si pěkně lehne (složíme ruce na ucho)
a ani se nehne,
a až vloček přibude,(ukázat hromadu)
zima už jí nebude. (zaradovat se „prosí“)
