- je nejvhodnějším materiálem pro modelování
- pokud je plastika menší velikosti, lze využít přirozené nosnosti hlíny a komponovat ji tak, aby nepotřebovala oporu
- pokud je plastika větší či nestabilní, vyžaduje drátěnou kostru nebo opěrný dřevěný sloupek
- nosné konstrukce je potřeba připravit tak, aby je plastika zakryla a nebránila ve vyjádření pohybu nebo změnám
vhodnou variantou reliéfu již pro předškolní děti je KACHEL
- vychází z ploché desky, kterou dítě prořezává a nebo na ní modeluje
- směřuje k náznaku pozitivního/negativního přepisu námětu
- pozitivní = lze uchovat vypálením v peci
- negativní = slouží jako slepá forma, lze ho vylít sádrou, umělými pryskyřicemi
KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI TECHNIKAMI
- spojení modelování s tvarováním nebo konstruováním
- nejčastěji hliněný plát, podstavec pro upevnění prvků (kousků drátů, špejlí, plechů,…)
- v tomto spojení vypálená nebo jen suchá hlína výrazově spolupůsobí svými výtvarnými účinky, a to barvou, matem, glazurou nebo povrchem odrážejícím stopy modelace
- podobně lze využít moduritu
METODICKÉ PROBLÉMY
= způsob práce s hlínou
- nesprávné návyky komplikují první pokusy o modelování
- jsou zvyklé si hrát s plastelínou (koulet válečky,kuličky a slepovat je dohromady)
- po uschnutí se jednotlivé prvky rozpadají
- běžný sochařský postup formuje hmoty, dominantní výšky a přechody mezi nimi
- vyžaduje uvolněnou práci prstů, dlaní a špachtlí
= obtíže se špachtlemi a očky
- děti raději pracují s rukama
- zpočátku to prohlubuje hmatové zážitky, pomáhá spontánnímu projevu
- pouhá práce s rukama ale nedovoluje modelovat čistě objemy
- proto je vhodné, aby se děti časem naučily s nástroji zacházet- např. pomocí výtvarných her
= péče o hlínu
- hlína musí být uložena v nádobě, která nepropouští vodu a nebo v pozinkované bedně zakrytá vrstvami igelitu
- ve chvíli, kdy žáci modelují, je každý den potřeba doplnit odpařenou vodu -pokropit a přikrýt namočeným hadrem
- pod igelity hadr neuschne a hlína se rovnoměrně provlhčí
- příliš vlhkou hlínu vysušíme na sádrové desce nebo z ní modelujeme kachel, kde přebytečnou vlhkost odpaří teplo z dětských rukou
- pokud žák dlouho hně hlínu v ruce, tak přeschne a drobí se – nezbývá než ji vrátit do bedny a vzít si jinou
= dokončování plastik
- zásadně nenavlhčujeme hlínu ani nepracujeme s mokrýma rukama
- voda sice vyhladí nerovnosti,ale to špachle dákže také
- současné stírá osobitý rukopis žáka, kdy povrch dostane lakovaný vzhled, na kterém se osobností rysy projevu ztrácejí a modelační nedostatky naopak vyniknou
= nepříjemná vlastnost hlíny
- jemně se z rukou odroluje, špiní šatstvo i zem
- špínu z šatů odstraníme suchým kartáčem
- na podlaze však vzniká vrstva prachu,kterou děti roznášejí na botách
- můžeme boty otírat na vlhkém hadru,položeném na rohožce mezi dveřmi
- popř. můžeme pracovat venku v teplém počasí
VÝTVARNÉ NÁMĚTY – MODELOVÁNÍ Z HLÍNY
PRVNÍ SETKÁNÍ S HLÍNOU
- Námět: mraky plné deště, stopy v blátě
- Výtvarný problém: plochá hliněná silueta
- Pojetí úkolu: mačkání a hnětení hlíny, uhlazování povrchu desky špachtlí, otisk prstů nebo špachtle, nalepování nebo vyštipování kousků hlíny
JAK SE CHOVÁ HLÍNA
- Námět: výtvarná etuda
- Výtvarný problém: odpověď hlíny na dynamické gesto
- Pojetí úkolu: práce s netradičními nástroji – latí, palicí, šťouchadlem na brambory, pěstí apod.
Použitá literatura: ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 150-153. ISBN 80-902267-1-X.