- patří do PŘÍPRAVNÝCH GRAFICKÝCH TECHNIK (nelze vytisknout)
- gumotisk zprostředkovává pochopení vztahu negativních a pozitivních prvků
- základem gumotisku je bílá linka kreslená dřívkem, perem nebo štětcem a klovatinou
- zaschlá kresba se zatírá tiskařskou nebo olejovou barvou rozpuštěnou nejčastěji v benzinu (lze použít i křídové pastely)
- klovatina se odplaví proudem vody a s ní i barva, která na ni ulpěla
- plochy, které nebyly klovatinou rezervovány, mají černou nebo jinou sytou barvu
- vymytou plochu tónují jemné plochy prasklin v zaschlé klovatině
VÍCEBAREVNÝ GUMOTISK
- vzniká stejným způsobem jako batika
- žák rezervuje klovatinou bílá místa navržené kompozice a plochu zatírá třeba žlutou barvou
- na zaschlém podkladu pokračuje rezervováním a zatíráním dalších stále tmavších vrstev
- klovatina se vymývá až v závěru práce po položení poslední vrstvy a po zatření nejtmavší barvou
VÍCETÓNOVÝ GUMOTISK
- žák používá k zatírání jen jednu barvu, kterou různě ředí-zprvu hodně, v dalších vrstvách pak méně a méně
- i zde se klovatina vymývá až v samém závěru
KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI VÝTVARNÝMI TECHNIKAMI
- spojení kresby a malby
- bílé plochy mohou být doplněny akvarelem či pastelem
- na tmavých plochách vynikne suchý nebo olejový pastel
VELIKOST FORMÁTU
- je závislá na použitém nástroji
- při kresbě perem stačí velikost A6-A4, kresbě dřívkem A5-A2 a štětcová lineární kresba až do formátu A1
TECHNICKÉ OBTÍŽE
- vznikají při kresbě perem a klovatinou-slabá vrstva rychle na peru zasychá a pero proto nezanechává na papíře požadovanou stopu
- při vícebarevném gumotisku se stává, že mastná spodní vrstva klovatinu odpuzuje
- klovatinu mnohdy nejde všechnu beze stop odstranit z papíru
Použitá literatura:
ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 99-100. ISBN 80-902267-1-X.
