Archiv pro štítek: gumotisk

  • Výtvarný záměr: experimentováním s technikami vystihnout sedmikrásky (sedm krás) rostoucí mezi stébly trav
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika (bičomalba, gumotisk, malba vodovkami)
  • Pomůcky: maskovací kapalina (k sehnání ve výtvarných potřebách), slabý a silnější kulatý štětec, vodovky, miska na vodu, 3 malé nádobky, potravinářský provázek, zelená tuš či zelená naředěná tempera, ubrus.

Motivace a hra

  • Říkanka: Sedmikráska Když sluníčko vychází, sedmikráska vstává, načeše si obočí, na motýlky mává. Když sluníčko zapadá, sedmikráska chřadne, ke spánku se ukládá do postýlky chladné.
  • Rozvoj myšlení a fantazie: Sedmikráska chudobka – Kdyby se takto jmenovala dívka, jaká by asi byla? (chudá, 7 krát krásnější)
  • Motivace: Hledání sedmi krás – inspirace z knihy: Fanfárie – Fanfára Sedmikrásná. „Kdo chce prožít hezký den, musí v něm najít 7 krás! A kvítky sedmikrásek, co všude svítí z trávy skoro po celý rok (minimálně 7 měsíců), nám to mají připomenout.“ – výtvarné ztvárnění

 

Realizace výtvarné činnosti

Maskovací kapalina je „páchnoucí“ tekutina, která po nanesení na papír během chvilky zaschne a vytvoří na něm nepropustnou vrstvu, stane se z ní guma. Používá se k zakrytí míst na papíře, která nechcete obarvit. Proto je vhodná pro nápisy, kontury anebo třeba bílé sedmikrásky. Pokud ji budete používat na detaily, vydrží vám velmi dlouho, její cena je cca 150,- Kč. Nevýhodou ovšem je, že nejlépe se nanáší štětcem a ten je poté na vyhození (z kapaliny se rychle stane guma, která nejde z vlasových štětců sundat).

Děti si namalují vodovkami žluté středy sedmikrásek, aby se jim jednak lépe tvořily okvětní lístky a jednak získaly představu o počtu sedmikrásek. Protože nám má výtvor připomínat 7 denních krás, mělo by jich být na papíře nejméně sedm. Lahvičku s maskovací kapalinou protřepeme a trochu odlijeme do malé nádobky. Pomocí štětce nanášíme silnější vrstvu na papír (lépe se slupuje), která uschne cca za 3 minuty. Následně pokryjeme celý formát (i přes kapalinu) světle zeleným odstínem vodovky. Po zaschnutí se vrhneme na bičomalbu. Do dvou malých mističek dáme 2 odstíny zelených – v našem případě šlo jednou o zelenou tuš a o temperu naředěnou vodou. Konec provázku děti namočí do barvy, palcem a ukazováčkem odstraní z provázku přebytečnou barvu a hbitým pohybem švihají o čtvrtku různými směry. Při bičování pracujeme ve stoje u stolu. Po zaschnutí sundáme maskovací kapalinu buď nehty, nebo třením prstu o zaschlou kapalinu. Pokud bychom sundali s gumou i příliš žluté barvy ze středu sedmikrásek, dodatečně ještě můžeme přemalovat.

Závěr

  • Rozhovor: Sedm krás – Každý si vezme svůj výtvor a poví nám, jakých sedm krás předchozí den našly (úsměv, pomoc druhému, zpěv písně, krásné počasí apod.)
  • Odměna: Čaj ze sedmikrásek

  • Výtvarný záměr: zachycení chodeb (požeru) lýkožrouta
  • Výtvarná technika/postup: gumotisk (=vykrývací rezerváž)
  • Pomůcky: tvrdý hnědý papír formátu A4, klovatina, úzké kulaté štětce, nádoby na lepidlo, suchý pastel (odstíny hnědé, oranžové, žluté, bílé) ubrus

Motivace

Víte, kdo je lýkožrout smrkový? Brouk své jméno získal od toho, že žere lýko a smrkový, protože napadá smrky. Lýkem, které je mezi kůrou a dřevem, proudí voda i živiny a díky tomu strom žije. Když ho lýkožrout požírá, strom postupně zahubí. Broučci nalétávají na stromy, v kůře vyhlodávají cestičky, kam lákají samičky. Ty vyhlodávají dlouhé chodby, do kterých kladou vajíčka. Z vajíček se vylíhne larva, po čase se zakuklí a z kukly se vylíhne brouk lýkožrout, který pokračuje s chodbičkami na tomto stromě, anebo přelétává na jiný strom, kam se zavrtá do kůry. Strom už nelze zachránit, musí se pokácet a vyvést z lesa, aby nenakazil další stromy.

Napadený strom od lýkožroutů poznáme i my. Vydáme se do lesa, kde nejprve pátráme po smrcích. Jakmile smrk poznáme podle vzhledu, pozorujeme špičky stromů, zda nemají opadané jehličí. Dalším ukazatelem je i opadaná kůra, která značí přítomnost lýkožrouta. Na rubu kůry hledáme zřetelné chodbičky, ve kterých se většinou skrývají i černí brouci – lýkožrouti. Vzorek požeru odneseme do školky, kde se chodbičky lýkožrouta pokusíme překreslit.

 

Realizace výtvarné činnosti

Použijeme slabé kulaté štětce, které namáčíme do klovatiny a na tmavě hnědý papír kreslíme chodbičky. Nejprve svislou širší komůrku a od ní chodbičky, které vykousaly samičky a larvičky. Cestičky jsou různě dlouhé, jinak klikaté. Po zaschnutí kresby s dětmi pozorujeme na fotografiích barvu dřeva a podobné odstíny hledáme v pastelech. Zaschlou klovatinovou kresbu zatíráme suchými pastely, které prstem roztíráme. Pro pozadí volíme světlejší barvy z důvodu vyniknutí rezervované hnědé kresby. Děti dbají na to, aby pastelem zaplnily především místa okolo klovatinové kresby. Klovatinu odplavujeme pod proudem tekoucí vody, s ní odplavujeme i barvu, která na ní ulpěla. Uschlé práce zafixujeme.

Závěr

Po výtvarné činnosti si můžeme zahrát na lýkožrouty. Děti představující kůru se drží pevně v kruhu, aby se lýkožrout nemohl dostat dovnitř. Lze přidávat množství škůdců a zvyšovat tak šanci na jejich úspěch. Použijeme sílu? Rychlost? Lest? Reflektujeme pocity- bylo lepší být kůra nebo lýkožrout?

  • Výtvarný záměr: pochopení vztahu negativních a pozitivních prvků
  • Výtvarná technika (postup): gumotisk
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, klovatina, kelímky na klovatinu, slabé vlasové štětce, černý a červený křídový pastel, ubrus, ilustrované obrázky čertů v knihách

 Motivace a hra

Dětem položíme na stoleček pohádkové knížky s různorodým ztvárněním čertíků. Říkáme si, jak čert vypadá (má rohy, ocas, dlouhý vypláznutý jazyk, černé tváře, je chlupatý, v ruce drží pytel, vidle, řetěz; místo jedné nohy má kopyto). Procvičíme si jazýček – vyplazujeme jazyk ble-ble, natažené prsty sevřeme do pěsti, jako když čerti chytají zlobivce. Pohybově ztvárníme píseň „Hlava, ramena, kolena, palce“, jen s malou obměnou. Na známou melodii písně ukazujeme na jednotlivé části těla: Rohy, kožichy, kopyta, ocas, kopyta, ocas, kopyta, ocas. Rohy, kožichy, kopyta, ocas, jazyk, brada, uši, nos.

 

Realizace výtvarné činnosti

Pokud máme průhlednou klovatinu, smícháme ji s trochou nadrceného pastelu z důvodu viditelnosti klovatinové kresby.  Pokud je nažloutlá, malujeme s ní jako s klasickou temperou bez namáčení do vody. Nanesená klovatina rezervuje místa, která zůstanou bílá. Děti mohou zachytit celou postavu, nebo pouze portrét čerta. V průběhu činnosti ještě připomene podstatné znaky čerta, které by neměly být opomenuty. Po zaschnutí klovatiny si s dětmi povídáme, jaké barvy charakterizují čerta (černá a červená). Děti si zvolí buď jeden odstín, nebo použijí oba dva. Čtvrtku zakrývají hustou vrstvou pastelu, kterou poté prsty roztírají a vyplní tak všechna bílá místa, která nebyla klovatinou rezervována. Pokud děti kombinují černý i červený pastel a nechtějí, aby se jim barvy mísily, nejprve rozmazávají červený pastel, umyjí si prst a pokračují s rozmazáváním černého pastelu.

Po dokončení si vezmeme obrázek a pod proudem tekoucí vody vymyjeme klovatinu a s ní i barvu, která na ní ulpěla. Vhodné je gumotisk vymývat u většího umyvadla za dohledu pedagoga.

certi certi2 certi4 certi5

Závěr

Podle čeho poznáme, že se jedná skutečně o čerty? Na každém výtvoru hledáme typické znaky příslušící čertům (rohy, ocas, řetěz, pytel, chlupy apod.)

  • patří do PŘÍPRAVNÝCH GRAFICKÝCH TECHNIK (nelze vytisknout)
  • gumotisk zprostředkovává pochopení vztahu negativních a pozitivních prvků
  • základem gumotisku je bílá linka kreslená dřívkem, perem nebo štětcem a klovatinou
  • zaschlá kresba se zatírá tiskařskou nebo olejovou barvou rozpuštěnou nejčastěji v benzinu (lze použít i křídové pastely)
  • klovatina se odplaví proudem vody a s ní i barva, která na ni ulpěla
  • plochy, které nebyly klovatinou rezervovány, mají černou nebo jinou sytou barvu
  • vymytou plochu tónují jemné plochy prasklin v zaschlé klovatině

 

VÍCEBAREVNÝ GUMOTISK

  • vzniká stejným způsobem jako batika
  • žák rezervuje klovatinou bílá místa navržené kompozice a plochu zatírá třeba žlutou barvou
  • na zaschlém podkladu pokračuje rezervováním a zatíráním dalších stále tmavších vrstev
  • klovatina se vymývá až v závěru práce po položení poslední vrstvy a po zatření nejtmavší barvou

 

VÍCETÓNOVÝ GUMOTISK

  • žák používá k zatírání jen jednu barvu, kterou různě ředí-zprvu hodně, v dalších vrstvách pak méně a méně
  • i zde se klovatina vymývá až v samém závěru

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI VÝTVARNÝMI TECHNIKAMI

  • spojení kresby a malby
  • bílé plochy mohou být doplněny akvarelem či pastelem
  • na tmavých plochách vynikne suchý nebo olejový pastel

 

VELIKOST FORMÁTU

  • je závislá na použitém nástroji
  • při kresbě perem stačí velikost A6-A4, kresbě dřívkem A5-A2 a štětcová lineární kresba až do formátu A1

 

TECHNICKÉ OBTÍŽE

  • vznikají při kresbě perem a klovatinou-slabá vrstva rychle na peru zasychá a pero proto nezanechává na papíře požadovanou stopu
  • při vícebarevném gumotisku se stává, že mastná spodní vrstva klovatinu odpuzuje
  • klovatinu mnohdy nejde všechnu beze stop odstranit z papíru

gumotisk

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 99-100. ISBN 80-902267-1-X.

  • Výtvarný záměr: hravé experimentování s kontrastem bílých a barevných ploch
  • Výtvarná technika (postup): gumotisk
  • Pomůcky:  čtvrtky formátu A4, klovatina, úzké štětce, nádoby na klovatinu, suché pastely, hadříky, ubrus, fixativ

Motivace a hra

Co se tvoří na zemi po dešti? Co jsou kaluže? Na jakých místech vznikají? Každá louže je různě veliká, dle prohlubně má i různé tvary. Příroda na loužích často dělá kouzla. Na podzim se na ně snáší barevné listí, v zimě celé zamrznou a vytvoří se na nich led a na jaře, když padají okvětní lístky stromů, jsou louže krásně zbarvené. Podle toho, čím je louže ozdobená, můžeme poznat, jaké je roční období. Při vycházce hledáme kaluže, pozorujeme jejich zdobení a ty „obyčejné“ ozvláštňujeme přírodninami.

 

Realizace výtvarné činnosti

Na papír pomocí klovatiny kreslíme různé tvary kaluží. Louže ztvárňujeme pomocí obrysu nebo je vykrýváme celé klovatinou – poté budou louže bílé (led). Zaschlou klovatinovou kresbu zatíráme suchými pastely, které prstem roztíráme. Pokud děti mají na papíře obrysy louží, nejprve si vyplníme je. Při změně pastelu, prsty otíráme do hadříku. Můžeme volit různé odstíny pastelů dle ročního období nebo fantazie. Jako pozadí volíme tmavší barvu (hnědá, černá) z důvodu vyniknutí louží i toho, že se louže vyskytují v zemi, bahně, na silnici. Děti dbají na to, aby pastelem zaplnily celý formát čtvrtky a aby se jim tmavý pastel nesmíchal s  pastely uvnitř louží.  Klovatinu děti odplavují za dohledu učitelky pod proudem tekoucí vody, s ní odplavují i barvu, která na ní ulpěla. Uschlé práce zafixujeme.

Kaluže Kaluže3 Kaluže5

Závěr

U této činnosti se jedná především o seznámení s technikou, která je pro děti velmi přitažlivá, kord když samy mohou vymývat klovatinu. Pojmenováváme louže podle ročního období, sdělujeme si, čím jsou ozdobeny.