Volně žijící zvířata

VŠECHNA VOLNĚ ŽIJÍCÍ ZVÍŘATA

⇒ DH: Na slabiky
   – pomůcky: obrázky volně žijících zvířat, papírky s tečkami (viz obr.)
   – každé dítě si vybere 1 kartu – obrázek s volně žijícím zvířetem
   – utvoříme kruh
   – každé dítě postupně řekne název zvířete, vytleská ho a poté vytleskáme společně
   – po třídě máme rozmístěné papíry s tečkami
   – úkol: položit a postavit se k tomu počtu, podle toho kolik slabik má název zvířete
   – nejdříve zopakujeme, zda děti poznají počet (ukazujeme karty a děti říkají číslo)
   – pomoc: „Řekni si polohlasně znovu název zvířete, vytleskej – kolikrát si tleskl? K tomu číslu jdi.“
slabiky⇒ Nápodoba zvířátek „tiché karty“
– motivace:Čáry, máry zajíček Vás promění v hada, žábu, medvěda, myšku, ptáka, ježka, broučka….
– nápodoba pohybu i hlasu zvířat
obměna: dětem ukazujeme obrázky zvířat a děti je napodobují pouze pohybem

⇒ SH: Poznej zvíře podle zvuku (sluch)
pomůcky: zvuková nahrávka na CD
– poznáváme zvířata dle jejich hlasů

⇒ Dramatizace: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

⇒ Báseň: V lese
Když je pěkný den,
vyrazím hned ven.
Sovička už na mě houká,
ze stromu se dolů kouká.
Medvěd Bručoun je tu hned,
nese dobrý, sladký med.
Od rybníka žába kváká,
z dálky na mě vodu cáká.
zajíc malý kamarád
spěchá za mnou, chce si hrát.
Ferda volá z mraveniště:
„Dnes nemůžu – přijdu příště!“

Sysel (L. Štíplová)
Spočítal sysel v lese klest
místo osm říkal šest.
Smála se mu syslice,
že si spletl číslice.

Hajný
Hajný šlape za zvěří,
nese oběd s večeří.
Pytel píce pro zajíce,
kopu sena pro jelena.
Zahaleká na lesy
hej zvířátka, vemte si!

Les v zimě
Projdeme se tiše lesem,
krmení zvířátkům nesem.
V noci padal snížek bílý,
přikryl mech, trávu, stromy
i vysoké domy.
Zajíček spinká v pelíšku,
teď vystrčil hlavičku,
panáčkuje k nám,
mrkvičku mu dám.

⇒ Další návrhy:
   –
poznávání zvířátek dle tlapek (jelen, zajíc, liška, veverka, jezevec)

ZAJÍC

⇒ Hádanka: Zajíc
Dlouhé uši. Hopky, hopky.
Jetelíček.
ŇAM, ŇAM, ŇAM.
A bobek. Kdo je to?

ŘÍKANKY
 Zajíc
My jsme malí ušáci, (uši-vztyčíme ukazováčky a přiložíme je těsně k hlavě)
nemáme nic na práci. (kroutíme hlavou z L do P)
Trénujeme běh a skoky, (náznak běhu a skoku)
přes potoky, přes pařezy.
Učíme se kotouly, (rukama náznak motání)
nekoukáme na bouli. (dlaň položíme na čelo)

Zatracené uši
Rozbolely zajíce
uši, když byl v Africe.
Zabalil je do šály,
aby v běhu nevlály.
Z dovolené musel domů,
naštvaný byl, věřte tomu!

Zajíci
Běží malý zajíček,
chlupatý má kožíšek.
za ním skáče přes potok,
velký ušák hopy, hop.
A vrána, ta poletuje,
na zajíce pokřikuje.
krá, krá, krá, krá.

Zajíc
Ptal se malý Honzíček,
kde asi spí zajíček,
v lese, kde je měkký mech,
odpočívá na zádech.

Zajíci
Běhali dva zajíci
od svítání spolu
přes pole i na stráni
nahoru a dolů.
Běhali a hopsali,
různé řeči vedli,
co jim pod nos vonělo,
to hned s chutí snědli.

Zajíc a zuby
Zajíc má dva zuby
a pořád se zubí.
Ať je půlnoc nebo den,
zuby lezou z pusy ven!
Nad záhadou zaječí
každý zubař zaječí.
Zajíc si jde zkrátka
rovnou pro rovnátka.

Zajíc v nebi  (M. Kratochvíl)
Skočil zajíc do závěje,
zmizel v ní až po uši,
neví vůbec, co se děje,
a kde je, to netuší.

Všude bílo bez lupení
a hrozně to zebe…
„Tohle můj pelíšek není,
to je asi nebe!“

Sluníčko se tomu směje,
smích mu
tváře rozpálí,
když se směje, více hřeje
– a závěje roztály.

⇒ PH: Zajíci
   – zvolíme 3 děti=zajíci, sedí na bobku a pomocí ukazováčků představují uši
   – ostatní děti jsou na opačné straně herny
   – děti: „Zajíčku v lesíčku copak děláš?“
   – zajíci: „Chodím na travičku, tady mě máš.“
   – po odříkání říkanky zajíci skoky skáčou až k dětem
   – když už jsou blízko, rozběhnou se děti na opačnou stranu
   – výměna zajíců (rozvoj skoků)

⇒ DH: Kde je zajíček?
– pomůcky: židle, prostěradlo, maňásek zajíčka
– procvičování prostorových pojmů: nad, pod, vedle, před, mezi
– zajíček se dětem schovává a vykukuje
– děti mají za úkol říkat, zda je před židlí, vedle ní, pod židlí atd.

⇒ Kresba zajíčka
   –
nejdříve učitelka odříkává říkanku a současně kreslí zajíčka.

Koulím, koulím kuličku,
pak k ní přidám čepičku
dole malou kuličku.
 A počkám chviličku.
Co ti chybí, neposlucho?
Jedno ucho, druhé ucho.
Zajíc sedí v trávě
asi snídá právě.

zajíc kresba

⇒ Pohádka: Zajíček v své jamce

Popěvek o zajíčkovi zná každý, ale nikdo už neví, proč zajíček seděl ve své jamce sám. On se na to asi ani nikdo nezeptal. Možná se to dozvíš, tak se hezky posaď a poslouchej. Já ti povím pohádku. Dnes bude o smutném zajíčkovi.

Byla jednou jedna obyčejná jamka, ale pro jednoho zajíčka nebyla vůbec obyčejná, protože byla jeho. Sám si ji udupal, sám si ji vystlal travou.

Jednou se zajíček odešel napást a tu ho napadlo: „Co kdybych šel na výpravu do zahrady? Mají tam mrkev a zelí, to já moc rád.“ Zajíček měl mlsný jazýček, proto neváhal a vyrazil. Přeběhl pole, hopkal přes cestu (ani se nerozhlédl, ale my se před každou silnicí rozhlédneme, aby nás něco nesrazilo) a měl štěstí, protože to hlučné a svítící zrovna nejelo. Doběhl k prvnímu domu, prolezl podhrabaným plotem, který podhrabal už při minulé návštěvě. Tam si nacpal pupek zelím a sladkou mrkví. Když se najedl do sytosti, rozhodl se, že se vrátí ke své jamce. Sotva se protáhl plotem, jak měl břicho nacpané zelím a mrkví. Dofuněl si to až ke své jamce, ale tam ho čekalo nemilé překvapení.

Jamka už nebyla jeho. Seděl tam velký, tlustý zajíc a celou ji zabral pro sebe. „Co tu chceš!“ zavrčel tlustý zajíc „To je moje jamka,“ vypískl zajíček nesměle. „Tak jak vidíš,“ řekl velký zajíc „tak tu sedím já a tak je moje.“ „Ale, ale ta byla vždycky moje…“ zaplakal zajíček. „To je život, můj malý příteli, je moje a basta,“ řekl zajíc a vycenil hlodáky. „Je moje, leda, že by ses chtěl o ní poprat, ale to bych ti neradil, jsem třikrát tak velký jak ty,“ zasmál se velký a tlustý zajíc. Zajíčkovi se nechtělo vzdát se své jamky, ale co měl chudák dělat? Tenhle souboj by opravdu nevyhrál. „Určitě bych prohrál, zranil by mě a pak by si mě něco určitě našlo a sežralo,“ pomyslel si zajíček. Ještě jednou se podíval na svou jamku a smutně odhopkal pryč.

Zajíček byl opravdu moc smutný. Za nějaký čas si našel novou jamku. Zkusil se v ní rozvalit, ale nebylo to ono. Nebyla to prostě jeho jamka. Kolem šla stará babička, ale zajíček zůstal v jamce se sklopenýma ušima. Babička se zastavila a na zajíčka promluvila: „Copak je ti ubožátko, copak neskáčeš a sedíš tu ve své jamce sám?“ Kdyby zajíček uměl lidskou řeč, tak by jí řekl, že je smutný, protože není ve své jamce. Ale to neuměl, tak jen koukal. Po čase se mezi lidmi začal zpívat popěvek: „Zajíček ve své jamce…“, My ale už víme, že to nebyla pravda. Že zajíček nebyl ve své jamce, ale v cizí a proto ten smutek.

⇒ HPH: Zajíček v své jamce
– pomůcky: čepička zajíčka
– „Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám. Ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati. Chutě skoč a vyskoč, na koho chceš!“
– chytneme se za ruce a utvoříme kruh
– 1 dítě = zajíc sedí v dřepu uprostřed kruhu s rukama na očích (má čepičku zajíčka)
– ostatní děti zpívají písničku a chodí v kruhu kolem něj
– po do zpěvu se děti zastaví a zajíček skočí na některé dítě
– vymění si místa i čepičku a hra se opakuje

⇒ Tangram: Zajíctangram zajíc

 ⇒ PH: Na myslivce a zajíce
   – pomůcky: malý pěnový míček, lano
   – nejprve učitelka=myslivec, poté již volíme vždy zasažené dítě míčkem myslivce
   – zajíci chtějí pro mrkvičku, ale mezi nimi a zahradou stojí myslivec
   – zajíci se snaží přeběhnout přes myslivce
   – koho myslivec střelí=hodí na něj míček a ten se ho dotkne, stává se myslivcem

⇒ Grafomotorika: Zaječí skoky
⇒ Grafomotorika: Zajíc ve tvaru osmičky

⇒ RV: Proč je zajíc hnědý?
   – zasvěcení dětí do mimikrů zvířat
   – všímání si i zbarvení našich jiných volně žijících zvířat

MYŠI

⇒ Hádanka (myš)
Malá je a stále piští,
vyzná se i na smetišti.
V díře ve zdi má svou skrýš.
Kdopak je to?  Přece _ _ _.

⇒ RV: O myším světě
na základě obrázku si popíšeme myš – ocásek, tělo, hlava, oči, čumák, vousy
sledujeme velikost tlapek, barvu srsti
polemika: Co si lidé myslí o myších? Mají je rádi? Proč ne? Co dělají lidem špatného?
z pohledu myší: „Proč vyhledávají bydlení u lidí-co mají u nich rádi, proč je rádi nemají? Koho se myška bojí kromě lidí?“

⇒ PH: Myšičko myš
   – pomůcky: čepička myšky a kocoura
   – děti utvoří kruh – uvnitř= myš, vně kruhu=kocourek
   – „Myšičko, myš, pojď ke mně blíž.“– „Nepůjdu kocourku, nebo mě sníš.“
   – začátek honičky – myška oběhne kruh a musí se vrátit stejnou dírou zpět = domeček

Všechny myšky z hnízda
Všechny myšky z hnízda,
bude velká jízda.
Připravte si síly,
kutálíme sýry.
Pod tou mřížkou u mlékárny
bude velký rej, HEJ!

Myška v zajetí
Sedí myška ve vězení,
do smíchu jí vůbec není.
Z dozorců má velký strach,
naříká tam: „Achich ach!“

Vykradla prý spížku,
teď jí kručí v bříšku.
Kousek chleba nedostane,
má pyžámko pruhované.

Vařila myšička kašičku
Vařila myšička kašičku
na zeleném rendlíčku.
To mu dala, tomu víc,
tomu málo, tomu nic.
A na toho maličkého se nedostalo
a ten utíkal do komůrečky a tam se schoval.
Šedé myši
Šedé myši, v šedé chýši,
mají šaty šedé.
Šedé myši v šedé chýši
starý myšák vede.

Myšky
Šly myšky na šišky
svlékly so kožíšky.
Šup s nima do šípku,
jak kočka do sklípku.
Šípky natotata
byly do chlupata.

⇒ Pohádka: Šedá pohádka: O myšce Fouskové (z knihy: Barevné pohádky a hříčky)

⇒ VV: Myší svět – podrobnosti k námětu ZDE

VEVERKA

⇒ RV: Ze života veverek
– veverky nežijí jen v lesích, líbí se jim i v parcích a na zahradách
– patří mezi hlodavce jako myšky a křečkové
živí se semeny šišek, pupeny stromů, houbami, ptačími vejci
– pod stromem, kde hodovala veverka na smrkových šiškách, zůstávají jen ohryzky zvané „požerky“.
– skáčou v korunách stromů  z větve na větev a kormidlují přitom svým  huňatým ocasem
– přes rok si dělají zásoby potravy
– na zimu naroste veverce hustší zimní rezavý nebo černý kožíšek a na ouškách zimní štětičky
– mezi její nepřátele patří: kuny, lasice, lišky, káňata a sovy
– veverka si staví hnízdo z větviček, nebo si vystele dutinu ve stromě

Veverka (F. Hrubín)
Lez veverko, lez,
zná tě celý les:
zná tě modřín, zná tě jedle,
i ta borovice vedle,
zná tě smrk a zná tě dub,
i ti chlapci, co jdou z hub.
Veverka
Každý zná to zrzavé,
drzé zvíře skákavé.
Ocas má jak prachovku,
když prosviští Stromovku.
Jak dva radary má uši,
přesto jí to vždycky sluší.
Hopká, skáče do výšek,
cestou slupne oříšek.
Šišky pro vás hází v lese,
ty, co v kapsách neunese.

⇒ PH: Rychle do pelíšků (hra v lese)
– hrajeme v terénu, kde je dostatek šišek
– děti se rozdělí do skupin po 4 dětech a vytvoří si pelíšek z mechu, klacíků, kamínků,…
– 3 děti představují veverčí nepřátele – kunu, jestřába, krahujce
– veverky vybíhají ze svých pelíšků pro zásoby šišek
– pokud je na cestě uloví dravý pták či kuna, vypadávají ze hry (tak to bohužel v přírodě chodí)
– po ukončení hry hodnotíme, které veverky byly nejmrštnější a mají nejvíc šišek v pelíšku.

⇒ Grafomotorika: Veverčí skoky

⇒ HV: Veverky (V. Veselý)
⇒ HV: Ptala se Zuzana Kuby
⇒ HV: Spokojená veverka


⇒ HV: Tichý pozorovatel
– na melodii: Prší, prší
– V lese, parku, rostou stromy, to jsou veveřiček domy. Na nich listí, jehličí, ať tu nikdo nekřičí!!!

SRNKA, JELEN

Srnky
U modravé trnky
hrály si dvě srnky,
hrály si tam na honěnou,
měly totiž dovolenou.

Krmelec
Já vím v lese o domečku,
skrývá ho tam keř.
To se hned tak nevidí,
není to dům pro lidi,
chodí do něj zvěř.

Srnci, daňci, jeleni,
mívají tu krmení.
Chodí se sem hřát.
A protože při obědě
nemohou se najíst v sedě,
-je to automat.

Jelen
Jelen si na parohy
namazal dva tvarohy.
Prý pleťová maska,
spíš to byla sázka!

Koloušek
Běží kolouch, koloušek,
mráz ho štípe do oušek,
kopýtko se boří sněhem
v poli bílém, zasněženém.
Od krmelce ke krmelci
běhají s ním srnci velcí.
Kdo se o ně postará?
Dlouho ještě do….

Zima
Zima, zima začíná,
hlad má lesní rodina.
Starý hajný seno nese,
pojďte, srnky, najezte se!


1 komentář u „Volně žijící zvířata“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *