Archiv pro štítek: zvířata

  • Výtvarný záměr: vytvořit novou skutečnost prolnutím dvou obrazů pomocí pravidelného střídání proužků
  • Výtvarná technika/postup: proláž (dvou obrazová roláž)
  • Pomůcky: 2 stejně velké obrázky (z časopisů/kalendářů), černý Centropen, pravítko, kancelářské sponky, nůžky, lepidlo v tubě, čtvrtky A4-A3, 2 odlišné barevné papíry.
Motivace a hra
  • Pozorování: Optické iluzeNa internetu vyhledáme a vytiskneme klamné víceznačné obrazy (např. Stařena nebo mladá dívka odvracející obličej). Ač jsou na jednom obrázku dvě ženy, uvidíme vždy jen jednu z nich, nepovede se nám je vidět společně najednou, vždy očima přepínáte mezi jednou a druhou.
  • Seznámení s prolážemi Jiřího Koláře Zakladatel a nejznámější umělec koláží a jejich technik (roláž, proláž, muchláž, chiasmáž apod.). Ukázka reprodukcí, pochopení principu proláže (pro pedagogy: Proláž může být i taková, že  z jednoho obrazu je vyříznuta některá snadno rozpoznatelná část, do které je vložen jiný obraz. Jedná se o prolnutí obrazu do chybějící části obrazu jiného = vhodné pro děti mladšího a staršího školního věku).

 

Realizace výtvarné činnosti

Proláž lze provádět s libovolnými obrázky – různě barevnými, tematicky odlišnými. Může se například prolínat krajina se zvířetem. Nejprve je potřeba vyhledat dvě podobně velké fotografie. Pokud chceme, aby obrázky v proláži více vynikly (byly na konci čitelnější), vyhledáváme barevně odlišné snímky, s kterými se i lépe pracuje. Záleží na zdatnosti dětí, zda dokážou z časopisů či již nasbíraných vystříhaných obrázků najít dvě stejně velké fotografie, které navíc musí být obě na šířku nebo výšku. Pokud se budou fotografie velikostně od sebe nepatrně lišit, učitelka je zastřihne tak, aby měly stejné rozměry. Jednu fotografii dítě otočí na rub a pomocí pravítka a Centropenu narýsuje od oka svislé linky. Proužky by měly být přibližně stejně široké, ne příliš tenké, ani tlusté. Jakmile máme nalinkovaný celý obrázek, učitelka pod něj vloží druhý obrázek a připevní je k sobě 3 sponkami, přičemž jedna z nich bude na pravé straně obrázků (díky tomu automaticky stříháme proužky z druhé strany).

Děti vždy ustřihnou pouze jeden proužek a ihned přilepí na čtvrtku bez mezer. Proužky střídáme a lepíme zleva doprava. Obrazy se v ploše rozvinou o svoji šířku, proto je lepší u obrázků formátu A5 a větších volit podkladovou čtvrtku A3. U dětí předškolního věku je práce snadnější, pokud na rubovou stranu obrázku přilepíme na jeho horní či dolní stranu proužek barevného papíru, přičemž každý obrázek má jinou barvu proužku. Díky tomu si děti hlídají kromě střídání barev i to, že proužek neotočí vzhůru nohama. Proláž se na závěr vystřihne kolem dokola, čímž se nepatrně zarovnají strany a zmizí pomocné barevné proužky.

Závěr

  • Proláž vs. optické iluze – Jsme schopni vidět dva obrázky najednou? Abychom čitelně a přesně identifikovali, co na jednom obrázku je, je potřeba zaměřit pozornost pouze na jeden – podobně jako u optických iluzí.

  • Výtvarný úkol: vybrat si zvíře, přemýšlet, do jakého prostředí ho zasadit, vystřiženou fotografii nalepit na papír a pozadí dokreslit
  • Výtvarná technika/postup: koláž dokreslovaná fixami
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, fotografie zvířat z časopisů, kalendářů; černé fixy, lepidlo v tubě, ubrus.

 

Motivace a hra
  • DH: Seznámení s biotopy – Na tabuli upevníme obrázky různých biotopů (les, louka, rybník, statek, zoo atd.). Pojmenování prostředí, vystihnutí hlavních rozdílů a přemýšlení, jaká zvířata mohou v daném biotopu žít.
  • DH: Přiřazování zvířat do jejich biotopu Po třídě rozmístíme obrázky zvířat všeho druhu. Každý si najde jedno zvíře a postupně ho umístí ke vhodnému biotopu upevněnému na tabuli. Upozornění, že živočich se ale může pohybovat v různých prostředích.
  • Dramatizace pomocí hudebních nástrojů – Dětem rozdáme role a hudební nástroje: dřívka: ptáčci, buben: medvěd, drhlo: kůň, tleskání nataženýma rukama: čáp apod. Učitelka improvizací vypráví smyšlený příběh. Pokaždé, když v příběhu zazní zvíře, které dítě/děti představují, zahrají na svůj nástroj/na tělo. Pokud učitelka řekne název jakéhokoliv biotopu (les, louka, zoo, statek…), rozezní se všechny nástroje najednou. (převzato: Hronová, M., Růžičková, L., Švédová, S. Zvířata v novém prostředí, Brno 2016)

 

Realizace výtvarné činnosti

Využijeme zásobu fotografií, které sbíráme v průběhu roku. Ty najdeme v různých časopisech, kalendářích. Na stůl rozložíme všechny fotografie, které máme k dispozici. Děti si vyberou zvířátko a dříve než ho pečlivě vystřihnou, si promyslí, do jakého prostředí ho zasadí – svůj výběr konzultují s učitelkou. Učitelka citlivě nasměruje děti, aby před nalepením i přemýšlely, kam na čtvrtku zvíře umístí vzhledem k tomu, jaké prostředí ho bude obklopovat. Pozadí děti kreslí černým fixem, díky němu barevné zvířátko na ploše vynikne. Některé prvky lze vyplnit barvou (pastelkami, fixy), to už záleží na pedagogovi i dětech.

Závěr
  • Diskuse nad vytvořenými díly – Posadíme se s dětmi do komunitního kruhu. Pedagog ukazuje vytvořené obrázky dětí. „Jaké na obrázku vidíme zvíře? V jakém prostředí se nachází?“

  • Výtvarný úkol: v náhodném tvaru zmuchlané látky hledat náznaky lidí, zvířat, věcí a objevený tvar na xerokopii barevně zvýraznit
  • Výtvarná technika/postup: xerokopie dokreslovaná pastelkami
  • Pomůcky:   bílá látka/šátek, kopírka, pastelky

 

Motivace a hra
  • Pozorování a předvádění: Co všechno dokáže obyčejný šátek? – Jak nás promění? Můžeme si ho uvázat na babku, na turban, na slepou bábu, můžeme jím zamávat na rozloučenou, schovat se pod ním, ovázat si bolavou ruku, udělat na něm uzel.“ Ideální je, pokud každé dítě má vlastní šátek a může s ním manipulovat. Pokud nemáme dostatek šátků, učitelka předvádí úkony na jednom dobrovolníkovi.
  • Motivační seznámení s úkolem – Už jste někdy viděli v mracích rybu, psa, ptáka, srdce, slona, nebo dokonce čarodějnici? Se šátky je to podobné. Pokud je náhodně zmuchláme a okopírujeme, v jejich přehybech můžeme objevit tvary, které nám něco připomínají. (upraveno z námětu K. Cikánové)

 

Realizace výtvarné činnosti

Starší děti si látku samy naaranžují a okopírují (nejideálnější varianta). U dětí předškolního věku je vhodnější, aby tyto kroky podnikl pedagog, ale vytvořil dostatečně odlišných xerokopií a i ty namnožil. Před kopírováním bílé látky ji ještě upravíme zmačkáním, smotáním, aby látka byla zajímavá na různé přehyby, světla a stíny. Na kopírovacím stroji lze tisky zvětšovat, zmenšovat, popř. je tisknout na barevný papír.

Na stůl rozložíme xerokopie, které si děti prohlíží ze všech stran, různě s papírem otáčí a objevují, že záhyby a stíny mohou (ale nemusí) připomínat nejrůznější konkrétní obrazy. Jakmile objeví tvar připomínajícímu něco konkrétního, zvýrazní ho kresbou.

 

Závěr
  • Pojmenování vytvořených artefaktů
  • Možné pokračování v tvorbě Prvky lze vystřihnout a sestavit je do dějového celku (možnost dokreslit i něco navíc – tělo k hlavě, květinu, koště, meč).

  • Výtvarný úkol: navrhnout pejskovi a kočičce z knihy J. Čapka kostým na karneval
  • Výtvarná technika/postup: kresba fixy
  • Pomůcky:   omalovánka: O pejskovi a kočičce, fixy
Motivace a hra
  • Audio nahrávka: Povídání o pejskovi a kočičce-Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo – https://www.youtube.com/watch?v=RHfltoZkYkc
  • Brainstorming: Karnevalové kostýmy – Jmenování co nejvíce masek, za které se lidé mohou převléknout na karneval (masky povolání, zvířecí/pohádkové masky)
  • Seznámení s činností – Na karneval se převlékají jen lidé, ale v pohádkách, kde se objevují nadpřirozené bytosti, kouzla, zvířata mluví lidskou řečí, se do karnevalových kostýmů může převléknout kdokoliv. Třeba i pejsek s kočičkou z  pohádky, kdy dětem hráli divadlo.

 

Realizace výtvarné činnosti

Na kancelářské papíry nakopírujeme dostatečné množství omalovánky pejska a kočičky (naleznete v sekci: Omalovánky). Někdo dokáže zapojit svou představivost a fantazii již na první omalovánce, jiný k tomu potřebuje více času, než se mu fantazie probudí a začnou ho napadat méně obvyklé převleky. Další zase mají tolik nápadů, že jim opravdu jedna omalovánka k sebevyjádření nestačí.

Činnost není potřeba nijak zvlášť motivovat. Stačí dětem v době relaxace, či před činností pustit audio nahrávku/přečíst pohádku od J. Čapka, popř. motivovat děti v rámci karnevalu, že i zvířátka by se někdy chtěla převléknout do jiných kožíšků a jít se podívat na karneval. Asi většina holčiček začne kočičku oblékat do princeznovských šatů – snažme s dětmi před kresbou hovořit o různorodosti masek. Další kritérium, které jsme si stanovili, bylo, že masky by se „neměly“ opakovat. Většina dětí totiž své nápady přejímá od ostatních kamarádů sedící s ním u stolečků. Chtěla jsem, aby každé dítě zapojilo svou fantazii a vymyslelo originální kostým. Aby děti mohly překreslit omalovánku bez zřetelně viditelných obrysů zvířátek, byly zvoleny fixy, které jsou i mezi dětmi hojně vyhledávány. Při práci dohlížíme na vyplnění celé plochy bez velkých bílých mezer, pozadí nevytváříme.

Činnost realizujeme kdykoliv v průběhu dne/dní. Děti si mohou omalovánku kdykoliv vzít a kreslit. Jakmile tomu přijdou na kloub, sami uvidíte, že v jejich hlavách je tolik nápadů, které stojí za vyjádření.

Závěr
  • Pojmenování kostýmů – Za koho/co jsi převlekl pejska, za co kočičku? Oceňování originality, nápadu, techniky kresby fixy.
    • U nás se objevili Kašpárci, Elsy, králové, čarodějové, kouzelníci, upíři, piráti, čerti, vodníci, lvi, tygři, sovy, žirafy, jeleni, sněhuláci, Červená Karkulka s vlkem.

  • Výtvarný záměr: ztvárnit ptačí stopy různými výtvarnými technikami
  • Výtvarná technika/postup: kolorovaná papírová koláž, kresba fixy, otisk netradičního materiálu
  • Pomůcky: 
    • kolorovaná papírová koláž – 2 x bílá čtvrtka A4 (pro dítě), tužka, malé nůžky, lepidlo v tubě, černá tiskařská barva, váleček, plastová destička, ubrus
    • Kresba fixy – bílá čtvrtka A4, černý fix/Centropen
    • Otisk netradičního materiálu – bílá čtvrtka A4, černý temperová barva, plastová destička, plochý štětec, malé kartonové obdélníčky, ubrus

 

Motivace a hra
  • Pozorování ptačích stop ve sněhurozlišování ptačích stop od jiných stop.
  • Vzkazy čtené ze stop Pomocí tiskátka ptačí stopy (či kresby) vytvoří několik šikovných dobrovolníku při ranních spontánních činnostech na kancelářský papír A4 příběh/vzkaz ptáčka. Děti si ve skupince u stolečků vylosují 1 papír s otisky ptačích cest. Jejich úkolem je pomocí stop vymyslet příběh, co ptáček dělal (vrabeček šel na procházku, potkal druhého vrabce a společně skákali ke krmítku, poprali se…)
  • Hmatový chodník: Zkoumání povrchu nohama – Ptáčci nenosí boty jako my lidé. A všude kde chodí, skáčou, vnímají povrch bosýma nohama. Jaké to je? V krabicích jsou připravené různé materiály – písek, jehličí, kamínky, mech, šišky, studená/teplá voda atd. Děti postupně zkouší projít vším, přitom sdělují své pocity.

 

Realizace výtvarné činnosti
  • Kolorovaná papírová koláž – Každé dítě dostane dvě čtvrtky. Na jednu čtvrtku si kreslí tužkou dostatečně velké ptačí stopy, které vystřihne a lepí je na druhou čtvrtku. Děti si mohou nejprve na papír předkreslit několik stop, vystřižené postupně komponovat na plochu a přilepit je až na závěr práce. Někteří dávají přednost okamžitému lepení každé nově vystřižené stopy. Jakmile lepidlo řádně zaschne, vyválíme na destičce černou tiskařskou barvu a pomocí válečku ji naválíme na papírovou koláž.

 

  • Kresba fixy – Na základě získaných znalostí o podobě ptačích otisků ve sněhu zakreslují děti na čtvrtku černým úzkým fixem jejich stopy. Jde spíše upevnění tvaru, hru s opakujícím se prvkem, o zaplnění plochy. Cílem není vytvoření příběhu, ale ani jemu nebráníme. U stop měníme jejich směr i velikost.
  • Otisk netradičního materiálu – Velmi rychlá a efektivní technika, ke které potřebujeme malé obdélníčky z tvrdého papíru/kartonu (např. 5 x 2 cm), který se nebude ohýbat pod mírným přítlakem. Na plastovou destičku naneseme černou (můžeme vytvářet i barevné stopy) temperovou barvu a štětcem ji rozetřeme do plochy tak, aby se vytvořila slabá vrstva barvy, příliš barvy by způsobovalo dvojité otisky. Pracujeme s hranami obdélníčkového papíru. Přiložíme do barvy nejdelší stranu obdélníčku a poté otiskneme na čtvrtku, poté přiložíme kratší stranu do barvy, přiložíme ji přibližně ke středu nejdelší čáry a otiskneme ji 2krát do stran = 1 stopa. Pozn. Obdélníček do barvy pouze přikládáme (nejezdíme s ním v barvě, netupujeme s ním). Vždy nejprve vytvoříme jednu celou stopu a pak otiskujeme další.

  • Výtvarný úkol: vypozorovat tvary tvořící vzor zvířat, ty přenést na lepící papír, vystřihnout a lepit na tónovaný podklad – vytvoření zvětšeniny vzoru srsti
  • Výtvarná technika (postup): papírová koláž
  • Pomůcky: barevné papíry v odstínech srsti zvířat (tmavě žlutý – jaguár, levhart; bílý – zebra; světle oranžový/hnědý – žirafa, gepard, ženetka; oranžový – tygr), černé a hnědé lepící papíry (popř. obyčejné barevné papíry+ lepidlo v tubě), tužky, nůžky, nádoba s vodou, ubrus, fotografie zvířat
Úvod (motivace)
  • Práce s knihou – hledání zajímavých vzorů srsti zvířat v encyklopedii – poznamenání jejich jmen, vyhledání zvířat na internetu a tisk fotografií

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si vyberou zvíře, pro které učitelka před aktivitou vybrala barevný podklad nejvíce podobný barvě srsti. Kromě žirafy, která má na těle fleky v tmavě hnědých odstínech, všechna ostatní výše uvedená zvířata mají černé dekory. Děti pozorují dekor – některá zvířata mají svislé pruhy (tygr, zebra), jiná rozety (levhart) se skvrnou uvnitř (jaguár), další černé skvrny (gepard, ženetka).

Děti na rubovou stranu lepícího papíru kreslí tužkou tvary, vystříhávají je a buď olíznutím, nebo namočením prstu do vody a potřením papíru lepí tvar na tónovaný podklad. Kdyby lepící papír nelepil, měly by mít děti k dispozici klasické lepidlo v tubě. Po celou dobu se mohou při tvorbě opírat o fotografii zvířete, kde by měl být dostatečně vidět vzor srsti.

Závěr
  • Hádáme zvíře podle srsti – před celou třídou ukazujeme jednotlivé díla a děti hádají jméno zvířete, které má daný vzor na těle (autor pomlčí).

  • Výtvarný úkol: trháním, mačkáním tvarovat útržky papíru na nakreslenou siluetu zvířete, pozadí podmalovat pro zvýraznění reliéfu, plastiku doplnit o detaily obličeje
  • Výtvarná technika (postup): reliéfní plastika
  • Pomůcky: tužky, kartony formátu A3, kancelářské papíry (popř. hedvábný, toaletní), lepidlo Herkules, štětce a nádoby na lepidlo a barvy, temperové barvy, ubrus; pro dotvoření obličeje: černý papír, fix, drátky, tavná pistole
Motivace
  • Didaktická hra: Kam zvířátka patří – vytvoření stanovišť (statek, dům), děti obrázky zvířat třídí, kam patří. Rozdělení na zvířata domácí (mazlíčci) a hospodářská (chovaná pro užitek).
  • Diskuse o mazlíčcích – jmenování dalších domácích mazlíčků (hadi, želvy, křečci, rybičky, králíci). Jaká z nich mají srst a jaká ne?
  • Hmatové zkoumání srstidotýkání se různých přírodních kožešin, vnímat rozdíly různých srstí (hladké, drsné, zbarvení).
  • Jaký by to byl pocit dotýkat se srsti z papíru? – vytvoření vlastní zvířecí srsti.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si nejprve promyslí domácího mazlíčka, kterého budou chtít ztvárnit, jeho obrys (bez detailů) nakreslí tužkou. Dbáme na to, aby tvar byl dostatečně velký. Poté si děti vezmou kancelářský (toaletní, hedvábný) papír, ten trhají na menší kousky a mačkáním, přehýbáním, stáčením ho tvarují a fixují lepidlem na podklad. Lepidlo je vhodnější nanést na část kartonu a útržky papíru na ně lepit. Vnitřek zvířete by měl být zcela pokryt materiálem. Pokud děti chtějí obličej zvířete kreslit, na daná místa papír lepí plošně bez tvarování. Další možností je využít černý papír, z něhož vystřihnou jednotlivé části obličeje a přilepí na muchláž. Vousy zvířat lze kromě papíru ztvárnit drátky fixované na plastiku tavnou pistolí. Aby reliéfní plastika vynikla i oživla, ale zároveň jsme zachovali tón a kvalitu papíru, vyplníme pozadí za papírovým reliéfem malbou temperou.

Závěr

Děti hladí srst svého zvířete. Je dotyk příjemný? V čem je jiný od kožešiny/srsti vašeho mazlíčka? Sdělujeme si prožitky.

  • Výtvarný úkol: naučit se komponovat barevné tvary skořápek tak, aby mezi nimi zbylo místo na kresbu, barevnými fixy zobrazit zvířátko, které se z vajíčka vylíhlo
  • Výtvarná technika (postup): rozsouvaná a vrstvená koláž dokreslovaná barevnými fixy
  • Pomůcky: barevné papíry rozstřihnuté na formáty A5, tužky, nůžky, kancelářské sponky, bílé čtvrtky A4, lepidlo v tubě, barevné fixy, ubrus
Motivace
  • Diskuse o barvách vajec: Může se něco vylíhnout z obarvených uvařených vajíček? Snáší ptáci i jiná zvířata barevná vajíčka? Jakých barev?
  • Obrazová ukázka zbarvených vajec ptáků: slepice – tmavě hnědá, světle hnědá, sněhově bílá, modrozelená; drozd a sojka – modrozelená vejce s hnědými skvrnami; kos a špaček – bledě modrá; emu – tmavě zelená; sýkora a červenka – bílá vajíčka s červenohnědým tečkováním; hýl – purpurová.
  • Jaké mládě se vylíhne vám z barevných skořápek?

 

Realizace výtvarné činnosti

Pokud chceme tři skořápky (viz obr. níže), vezme si každé dítě 3 barevné papíry A5, které položí na sebe, přeloží na půl a opět rozloží. Na vrchní papír nakreslí přes celý formát vajíčko. Před vystřihnutím vajíčka učitelka papíry přichytí kancelářskou sponkou, aby se spodní papíry nehýbaly. Po vystřihnutí vajíčko přehneme podle přeložené osy, tužkou nakreslíme pod ohnutým okrajem zubatou čáru, jak asi praskne skořápka. Vajíčka se nám po vystřižení rozdělí na 2 skořápky. Na čtvrtce A4 skořápky rozsuneme do barevné vrstvené koláže a všechno přilepíme. Důležité je, aby mezi horním a dolním dílem skořápek zůstala mezera na kresbu zvířátka, proto nejprve lepíme skořápku blíže ke středu a další lepíme s posunem směrem k hornímu/dolnímu okraji. Do vnitřku vajíčka děti dokreslí, co se z barevných vajíček mohlo vylíhnout.

Závěr
  • Rozhovor: Co se z vajíček vylíhlo?

  • Výtvarný úkol: vybavit si živočichy, která se rodí z vajec, pojmout dekor vejce figurativně nebo abstraktně prostřednictvím papírové koláže
  • Výtvarná technika (postup): tisk z koláže
  •  Pomůcky: bílé čtvrtky, tužky, nůžky, potravinářský provázek, lepidlo Herkules, tiskařská barva (prodávají obchody s výtvarnými potřebami), těrka z látky, plastová deska na rozválení barvy, polévková lžíce, barevné papíry A5, kancelářské papíry, ubrus

 

Motivace
  • Asociační kruh: Co všechno se může vylíhnout z vajíčka? – jmenování co nejvíce živočichů rodící se z vajec (kuřátka, ptáci, krokodýli, želvy, hadi, ještěři, ptakopysk, ježura, mouchy, motýli, žraloci, dinosauři).
  • Vzbuzení představ pro činnost – Zatímco slepičí vejce si můžeme kdykoliv prohlédnout, vidět vajíčka dalších živočichů je už horší. Proč? Buď jsou vajíčka pečlivě schovaná v přírodě, nebo živočichové kladoucí vejce u nás nežijí. Některá vejce (např. dinosauří) už ani spatřit nemůžeme, protože zvířata dávno vyhynula. Co se vylíhne právě z vašeho vajíčka? Do vejce mohou děti ztvárnit konkrétního živočicha, který se z vejce vylíhne, anebo pomocí abstraktních prvků (kruhy, trojúhelníky, spirály) nechat vejce prozatím zahalené tajemstvím.

 

Realizace výtvarné činnosti

Učitelka čtvrtky rozstříhá tak, aby z nich vznikly malé formáty papíru A6. Každé dítě potřebuje pro činnost dvě čtvrtky A6. Na jednu z nich děti nakreslí tužkou vejce přes celý formát (poučení o vejčitém tvaru) a vystřihnou ho. Vezmou si druhou čtvrtku A6, na níž kreslí živočichy/ abstraktní prvky, které vystřihnou a zakomponují je do vnitřku vejce. Lze zapojit i provázek. Všechny prvky natřeme lepidlem a přilepíme do vajíčka. Pro nanášení barvy si vyrobíme těrku z hadříku (dva čtverečky látky 20 x 20 cm, jeden čtverec zmačkáme do kuličky, položíme do středu čtvercové látky a provázkem pevně stáhneme), díky níž se barva dostane i mezi těsně sousední prvky. Těrkou namočenou do tiskařské barvy potupujeme celé vajíčko (nezapomeneme na okraje vejce). Bílá místa zůstávají tam, kde se stýká matrice a okraj nalepeného prvku.

Děti si vyberou barevný papír (formát A5), na který budeme tisknout. Natřené vajíčko položíme na barevný papír barvou dolů. Na vajíčko položíme čistý kancelářský papír kvůli ušpinění a lžičkou po papíru tlakem přejíždíme, aby se matrice vejce otiskla. Matrici opatrně sejmeme z barevného papíru a tisk necháme schnout. Z jedné matrice lze tisknout i vícekrát. Stačí opět těrkou nanést novou vrstvu barvy a postup zopakovat. Pro tisk na barevné papíry nejlépe vynikne černá tiskařská barva, pro tisk na bílý papír lze využít i jiných barev.

Závěr
  • Komparace děl – Na kterých vejcích poznáme, co se z nich narodí? Pojmenujeme živočichy. Nad vejci, která neztvárňují konkrétní živočichy, uvažujeme, co by se z nich mohlo vylíhnout (stočený provázek – had, kruhy – dinosaurus apod.).

  • Výtvarný cíl: vytváření masek – individuální práce s papírem
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kašírování dotvořené malbou, prací s papírem
  • Pomůcky: balonky, noviny, tapetové lepidlo, štětce, nádoba na lepidlo, temperové barvy, barevné papíry, nůžky, lepidlo Herkules, tavná pistole, drátky, černý fix, gumička, ubrus
Motivace

S masopustem přichází čas rozloučit se se zimou a přivítat jaro, které se blíží. V karnevalových maskách můžeme prožít, že je čas ke změně – v přírodě i možná v nás samotných. O masopustu se říká, že je to „svět naruby“. Vážní mohu být veselými, tišší hlasitými, dítě se může stát dospělou osobou, zvířátkem. Nasadíme si masku a zažijeme, jaké to je změnit svou tvář a být na chvíli někým jiným. Kým a čím by sis přál na chvíli stát a proč? Na obrázcích poznáváme tradiční masky masopustního průvodu (smrtka, medvěd, kobyla, bába s nůší, strakatý), hojně se objevují masky zvířecí i pohádkové.

Většinu masek si lidé zhotovují samy, záleží na jejich zručnosti a fantazii. K jejich výrobě se používá i papír a z toho my si vytvoříme masku – naši novou tvář.

Postup výtvarné činnosti

Balónky nafoukneme a zavážeme. Děti si natrhají zásobu menší kousků z novinového papíru. Jednotlivé kousky děti potírají tapetovým lepidlem pomocí štětce a lepí je jeden za druhým na balonek tak, aby se překrývaly. Papírové útržky průběžně na balonku vyhlazujeme lepidlem a štětcem. Protože tvoříme masku na obličejovou část, stačí pokrýt pouze polovinu balónku. Když máme polepenou část balónku, začneme přidávat další vrstvu. Nalepená vrstva překryje tu původní. Pro pevnost masky vytvoříme alespoň 3 vrstvy. Kašírovaný balónek necháme schnout do druhého dne. Poté balónek propíchneme špendlíkem a zastřihneme ho do požadovaného tvaru a velikosti sedící na obličej daného dítěte.

Masku pomalujeme temperovými barvami bez použití vody, která by mohla rozmočit noviny a tím zdeformovat tvar masky. S barvou pracujeme ve svižnějším tempu. Po zaschnutí učitelka vystřihne otvory pro oči. Další postup je závislý na druhu vyráběné masky. Uši se dají vytvořit z tvrdého barevného papíru, čumáček a další detaily kresbou fixem a vousky z drátků. Nakonec propíchneme dvě dírky v úrovni očí a přiděláme gumičku na přichycení k obličeji.

Reflexe

Jakou masku sis vytvořil/a? Zahrajte si setkání masek. Kromě změny tváře převezmou děti i charakteristické rysy daných postav, zvířat a hrou v roli se je pokusí ztvárnit.

 

  • Výtvarný úkol: ozdobit siluetu kočičího těla barevnými prvky v odstínech jedné barvy
  • Výtvarná technika (postup): papírová koláž
  • Pomůcky: krepové papíry, vytištěné šablony koček, černé papíry, nůžky, lepidlo Herkules, lepidlo v tubě, štětečky na lepidlo, ubrus
Motivace a hra
  • HádankaVidí myšku, hned ji chytí, očima si přitom svítí. Každý kluk i holčička ví, že je to _ _ _ _ _ _ _ (kočička).
  • Opakování vědomostí o kočce – Jak se nazývá maminka (kočka), tatínek (kocour), děti (koťátka)? Jaký zvuk vydávají, jak na ně voláme, co chytají?
  • Vyjádření nálady zvukem – napodobení kočky smutné, hladové, veselé, zuřivé.
  • Přídavná jména: Jaká je kočka? – hladká, jemná, chlupatá, černá apod.
  • Sluchová hra: Na mňoukavou kočku – Děti utvoří kruh, jedno dítě je uprostřed a má zavřené oči. Učitelka v tichosti vybere dítě, na které ukáže a to mňoukne. Úkolem je dle hlasu poznat, kdo mňoukl a s ním si pak vyměnit místo.

 

Realizace výtvarné činnosti

Šablony koček vytiskneme na kancelářské papíry. Děti si vyberou jednu z nabízených šablon, kterou si „nahrubo“ obstřihnou kolem dokola, aby měly co nejméně lepení s krepovým papírem a práce nebyla zbytečně zdlouhavá. Následně si vyberou z pestré nabídky krepových papírů – pracujeme přibližně s 3 odstíny, a to v příbuzných barvách, kdy kočky krásně vyniknou. Z vybraných krepových papírů vystřihneme každému dítěti z rolí proužek, který si stříhají na malé čtverečky, obdélníky a ty lepidlem Herkules lepí na rub šablony (nelepíme na stranu, kde vidíme tištěný obrys kočky). Snažíme se, aby nikde neprosvítala bílá místa a kočka byla celá pokrytá barevnými kousky (nahlížíme na papír proti světlu). Po zaschnutí vystřihnou děti šablonu a lepidlem v tubě ji upevní na černý papír.

Jaká jsi, kočko Jaká jsi, kočko3 Jaká jsi, kočko2
Závěr
  • Využití výtvarných prací dětí ke hře na rozvoj slovní zásoby: Jaká jsi, kočko? – Podle zbarvení kočky a její siluety vymýšlíme, zda se jedná o kočku smutnou, mazlivou, divokou, zuřivou, unavenou atd.

 

  • Výtvarný záměr: otisknout dlaň, dotvořit konkrétního ptáka ze vzniklého otisku
  • Výtvarná technika (postup): body-art, malba temperou
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, temperové barvy, úzké kulaté a širší ploché štětce, kelímky na tempery, ubrus

 

Motivace a hra
  • Hádanky
    • Kvokám, kvokám na dvoře, vajíčka jsou v komoře. (slepice)
    • Malý zobáček, žlutá peříčka, právě se vylíhlo z bílého vajíčka. (kuře)
    • Nebýt mého kokrhání nebylo by rána ani. Vstávejte už, lenoši, dlouho spát se nesluší. (kohout)
  • Popis vzhledu: Kohout, slepice, kuře – Vyvozování znaků a rozdílů na základě obrázků. (Samec je větší, více zbarvenější s delšími ocasními pery. Slepice mají krátký zobák určený k zobání zrní, hřebínek na hlavě, podbradní laloky, barevné zbarvení – černé, šedé, hnědé, bílé, kropenaté atd.).
  • Důvod chovu slepic (popř. kohouta)
  • Sluchová hra: Kdo to ťuká – Učitelka určí pomocí dřívek rytmus pro kvočnu, kohouta, kteří klovou zobáčkem a pro kuřátko, které ťuká ve vajíčku. Děti sluchově rozlišují, kdo právě ťuká.
 
Realizace výtvarné činnosti

Pro stvoření slepičky, nebo kohouta použijeme hnědou (šedou, černou, bílou) temperovou barvu, na kuřátka žlutou. Pokud chceme, aby se na sebe ptáci dívali, je potřeba pro otisk použít obě dlaně. Silnějším plochým štětcem nanášíme na dlaň dostatek temperové barvy. Podstatné je, aby před otiskem nebyla tempera nikde zaschlá. Pro přirozenější položení dlaně na papír si čtvrtku otočíme na výšku a otiskneme. Palec představuje krk ptáka, dlaň tělo a zbývající prsty křídla a ocas. Palec více oddálíme od zbývajících prstů, rozpětí ostatních prstů je individuální – záleží, zda děti chtějí více či méně rozvětvené peří. Po zaschnutí domalujeme zobák, hřebínek, nohy, oči, kohoutkům více zbarvíme křídla za použití slabších štětců. Dotvoříme pozadí.

Slepičky a kuřátka2 Slepičky a kuřátka3 Slepičky a kuřátka4
Závěr
  • Interpretace dětských prací děl – Na základě barevného ztvárnění a zachycených znaků rozpoznáváme, zda se jedná o kohoutka, slepičku nebo kuřátko.