Archiv pro štítek: výtvarné akce

  • Výtvarný záměr: experimentovat se stopou  netradičního nástroje, vyjádřit se pomocí stříkajících barev, vytvořit společné artefakty
  • Výtvarná technika/postup: akční malba
  • Pomůcky: 6 kartonů A1 a větší, 5 temperových barev, voda v plastové lahvi, 5 injekčních stříkaček, 5 plastových vaniček (např. od masa), 5 velkých štětců

Motivace a hra

Motivací pro děti je již samotné sdělení, že se na výtvarné tvoření vydáme ven, kde si zkusíme malování injekčními stříkačkami. Pokud nemáte ve škole dostatek stříkaček (např. ze sady u doktora), můžete v předstihu poprosit děti, zda by vám do MŠ nějaké nedonesly. Kromě stříkaček lze využít i malé stříkací pistole.

 

Realizace výtvarné činnosti

Aktivitu realizujeme po skupinách 4 až 5 dětí a to ideálně při pobytu venku, kdy máme u sebe i druhou kolegyni, která bude mezitím dohlížet na zbytek dětí čekající na akční malbu.  Nejprve si připravíme pracovní podmínky: Tři kartony opřeme o plot, keře, lavičky, kmeny stromů apod., aby mohla barva při práci stékat. Není vhodné je opírat o budovu školy, neboť nelze příliš zamezit stříknutí barvy mimo karton. Připravíme si 5 odlišných barev (žlutá, oranžová, červená, modrá, zelená). Do plastových mističek např. od masa vymáčkneme větší množství tempery, zředíme ji s vodou, kterou máme sebou v platové lahvi a štětcem promícháme. Barva musí být řídká, aby šla do injekčních stříkaček nasát a aplikovat ji vystříknutím na karton; ne však příliš řídká, aby byl pigment barev po stečení výrazný. Mističky položíme na zem/stoleček, před každou barvu položíme jednu injekční stříkačku a pozveme si první pětičlennou skupinu. Důležité je, aby se počet dětí rovnal počtu stříkaček.

Pravidla práce vždy vysvětlíme každé skupině. Nejdůležitější je dětem říct, že každá stříkačka má svou barvu, po použití ji položím před misku s danou barvou a počkám si na jinou volnou stříkačku. Stříkačky děti plní jen do poloviny a při stříkání míří co nejpřesněji na papír.  Neurčovala jsem, na jaký karton musí kdo stříkat, děti si samy vybírají barvy a dle jejich uvážení je i střídají, stejně tak mohou střídat plochu, kam budou barvu stříkat.  Záleží na pedagogovi, jak dlouho nechá skupinku pracovat (děti jen tak odejít nechtějí), 3 kartony nám vydržely pro 2 pětičlenné skupiny, poté jsem připravila nové kartony, aby děti čitelně viděly své cákance a nevznikla změť barev slévající se do špinavých odstínů.

Závěr

Kartony necháme schnout venku. Všechny děti se po skončení akce prochází mezi kartony a pozorují různost stop, které stříkání způsobilo, slévání barev a vznik dalších odstínů. Nejcennější však je, že si děti z tvoření odnáší pozitivní prožitek.

  • Výtvarný cíl: snímání povrchové textury podrážek bot, rozehrání akce se vzniklými artefakty
  • Výtvarné vyjadřovací prostředkyhra s otisky podrážek, výtvarná akce
  • Pomůcky: kreslící uhly, kancelářské papíry, venkovní boty dětí, nůžky, plastová deska na válení barvy, černá temperová barva, linorytový nebo jiný váleček, igelit na boty

Motivace

Sedíme s dětmi na koberci a povídáme si, jak by se nám líbilo mít kouzelné boty a kam bychom s nimi cestovali. Bohužel kouzelné boty existují jen v pohádkách, my však máme své boty, které nás mnohdy dokáží dovést někam, kde jsme ještě nikdy nebyli. Každý si přinese z šatny vlastní boty. Vnímáme botu zrakem i hmatem, všímáme si, že každá podrážka má jinou strukturu.

 

Postup výtvarné činnosti

Můžeme se rozhodnout sejmout otisky dvojím způsobem – frotáží nebo otiskem podrážky. Při frotáži přiložíme kancelářský papír na podrážku a uhlem položeným naplocho snímáme strukturu. Technika je pro malé děti náročnější v tom, že přes papír nevidí konec boty, papír nelze k botě upevnit a proto je potřeba ho pevně držet, aby se nepohyboval a frotáž byla přesná. Základem je i správné držení nástroje. Druhou možností je rozválení nenaředěné temperové barvy na plastovou destičku. Botu přiložíme, pohoupeme, aby byla barva nanesena na špičce i patě. Poté ji děti položí na papír a opět s přítlakem pohoupají. Můžeme otisknout stejnou botu 2krát z důvodu menšího znečištění, nebo obě dvě. Boty použité při otisku necháme schnout na igelitu podrážkou nahoru. Po zaschnutí tempery si děti otisky vystřihnou.  Na jednom místě se nám objeví spousty stop celé naší třídy i popř. paní učitelky.

Start začátku akce si určí děti – zda naši cestu započneme v šatně, před budovou školky, u prolézačky apod. Pokládáme vždy po dvou stopách = krok.  Stopy mohou mít různé rozestupy a dle toho nám i řeknou, zda jdeme pomalu, utíkáme. Pořadí necháme na dětech, v případě předhánění můžeme vyvolávat jména dětí. Každé dítě má právo si zvolit směr cesty, kam chce jít. Kam nás stopy zavedou? Akci z důvodu bezpečnosti realizujeme v areálu školy. Měli bychom vše nechat náhodě, nedomlouvat se před akcí, kam chceme dojít. Cesta končí ve chvíli, kdy dojdou stopy.

kam-nas-stopy-zavedou kam-nas-stopy-zavedou3
kam-nas-stopy-zavedou4 kam-nas-stopy-zavedou5

 

Reflexe

Hodnotíme zvládnutí techniky u frotáží, otisků – proč se neotiskla celá podrážka? Vzhledem k tomu, že každý má přibližně 2 kroky (4 stopy), nelze dojít daleko. Uvědomění si, kolik stop by bylo potřeba ke zdolání vzdálenosti na nedaleké hřiště, domů apod.

  • některé podněty v nás vyvolávají bytostné reakce – kámen vyvolává představu neměnnosti či znaku, slunce nese pocit tepla, světla, života
  • od nepaměti  nás doprovází šumění deště, zpěv ptáků, mihotání stínů a stopy na sněhu
    • tyto chvíle potřebujeme, abychom zůstali součástí přírody
  • civilizace nás obklopila betonem, ulicemi, hlukem automobilů a televize
  • spěch, který nás doprovází, nevytváří podmínky pro klid, soustředění, vnímání či zamyšlení
    • tím se člověk přírodě postupně vzdaluje
  • jen málokteré dítě ví, jak vypadá hvězdné nebe, jak znějí lístky osiky

 

LAND-ART

  • = ZEMNÍ UMĚNÍ
  • zabývá se prožíváním a proměnami přírody
  • navazování rituálů, komunikace s přírodou, dotýkání se přírodních materiálů, zanechávání stop v krajině
  • výtvarná výchova nezasahuje do krajiny jako zemní umění – nezasahuje do ní tak, aby ji trvale proměnila

 

ROZHOVORY S PŘÍRODOU

  • děti sbírají vzorky nebo frotáže z přírodnin a vytvářejí z nich sbírky
  • děti  zaznamenávají barvy stromu v letním slunci, zpěv ptáků a šumění lesa, rušivé lidské hlasy, vrčení motorové pily
  • pokouší se o diagram letu mouchy či motýla, napodobují rytmus dešťových kapek, zakreslují proměny stínů rostlin
  • do krajiny zasahujeme tak,  abychom ji neporušili
    • kresba praménkem vody, stopami ve sněhu, které roztají; linka v písku, co smyje déšť
    • děti řadí list k listu, kamínek ke kamínku a píší dopis lesu, větru, broukům
    • kontrast přírody a civilizace: kruhy, čtverce a jiné obrazce z kamenů, šišek, větví umístěných na hladkou podlahu lidského obydlí

 

DROBNÉ ZÁSAHY

  • červený kámen ve skále,či na cestě
  • cár hedvábného papíru nebo deska s číslicí zavěšená na borovici
  • slovo zima vymodelovat do sněhu, slovo voda vytrhat z hedvábného papíru a pustit ho po hladině potoka

 

UVĚDOMĚLÉ PROŽÍVÁNÍ PŘÍRODY

  • splynutí se stromem, dotýkání se celým tělem skály- nechat se prostoupit chladem a mohutností
  • vnímat v přírodě povrchy, objemy, teplotu, zvuky, vůně, barvy
  • zážitek přináší pyramida z kamenů jako znamení pravěkého člověka, bílá tyč mezi větvemi jako paprsek světla,..

 

METODIKA

  • důležité volit prostředky, které po pár dnech zmizí – malba temperami, křídami
  • pokud použijeme trvalejší materiály, je potřeba počít s tím, že je musíme na závěr uklidit

 

 

VÝTVARNÉ NÁMĚTY – VÝTVARNÉ AKTIVITY V PŘÍRODĚ

ČERVENÝ KÁMEN, MODRÁ VĚTEV

  • Námět: prádelní šňůra, papírové obdélníky, deset barevných větví
  • Výtvarný problém: linie a plochy v krajině
  • Pojetí úkolu: umístění prvku do krajiny, vnímání proměny prostředí

 

KRESBA DO SNĚHU

  • Námět: hry ve sněhu, výtvarné etudy
  • Výtvarný problém: pomíjivé stopy ve sněhu a jejich proměny
  • Pojetí úkolu: experimenty s kresbou do sněhu – otisky předmětů, stopy bot či lyží, kresba praménkem čisté nebo obarvené vody, linie vyšlapaných stop

 

DETAILY KRAJINY

  • Námět: tvary, textury, náhodné objevy
  • Výtvarný problém: objevování podob přírody
  • Pojetí úkolu: vyjít do okolí a hledat zajímavé podněty, rámovat detaily papírovými páskami, nálezy dokumentovat

VRSTVY ZEMĚ

  • Námět: ukládání vrstev země v lese
  • Výtvarný problém: manipulace s vzorky zeminy
  • Pojetí úkolu: vrstvení zemí z různých lokalit do prázdného akvária, vytváření kontrastních hrubých či jemných materiálů,, promísení vrstev zeminy, prosakování vody,…

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ, VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 227-231. ISBN 80-902267-1-X.

  • Výtvarný cíl: ozvláštnění umělého prostředí drobnými prvky z přírodních materiálů
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: výtvarná akce, land-art
  • Pomůcky: 1-2 kg cukru, 0,5-1 l vody, skleněné nádoby na lepící směs, průhledy v šablonách z materiálu pro reklamní banner, přírodniny (písek, kamínky, traviny, rostliny, zem, šišky, jehličí, větvičky atd.), igelitové pytlíky na přírodniny, větší kameny pro zatížení šablon, vlhčené ubrousky, fotoaparát

 

Motivace

V průběhu týdne s dětmi podnikáme vycházky po okolí a sbíráme do pytlíků rozmanité přírodniny (kamínky, písek, větvičky, jehličí, šišky, traviny, rostliny atd.) Obeznámíme děti s cestami, jejími druhy (pěšiny, chodníky, polní cesty, silnice, dálnice, ulice). K čemu slouží, proč vznikly? Jaké jsou jejich klady i zápory? Můžeme si ukázat i rozdíl nad cestami vytvořenými lidmi a cestičkami zvířat (v kůře stromů, mravenců, chodby myšek).

Cesty jsou kromě svého klikatění, křížení nevýrazné. Lidi je svým způsobem přehlíží, nevšímají si jejích krás. Ale kdybychom je pomocí přírody trochu ozvláštnili, určitě by se ostatní zastavili, zpozorněli a všimli si nečekané proměny městské šedi.

 

Postup výtvarné činnosti

Pro ozvláštnění využijeme nový vyjadřovací prostředek land-art, který pracuje s přírodními materiály ve volné přírodě. Inspiraci na téma cesty můžeme čerpat z land-artů Richarda Longa, jehož uměleckou formou bylo chození a stopy. Podél cest různým způsobem aranžoval kameny, vyšlapával cestičky a různé spirály. Na svých cestách také vytvářel z nalezených materiálů různé sochy a asambláže, které vyfotografoval a poté ponechal povětrnostním podmínkám přírodě. Long chtěl s krajinou souznět, jeho umění je důkazem hlubokého vztahu k přírodě.

Pro výtvarnou akci si vybereme známou cestu, po které pravidelně chodíme. U malých dětí zhotoví šablonu učitelka, starší děti si ji již mohou vyrobit samy. Před činností si připravíme lepící směs z cukru a vody, která nám upevní přírodniny k povrchu. Dobré je pracovat po skupinkách. Položíme šablonu na chodník, upevníme ji kameny a do vnitřních průhledů pomocí štětce nanášíme cukrovou směs. Děti mohou použít na obrazec jednu i více přírodnin. Důležité je klást přírodniny pouze do proříznutých otvorů a v malém množství, aby se netvořily neupevněné vrstvy. Při odendávání šablon (u velmi sypkých materiálů) je potřeba zvláštní opatrnosti, aby zbytky na šabloně nezničily výsledný relikt.

proměny městské šedi proměny městské šedi 2
proměny městské šedi 4 proměny městské šedi 3

 

 

 

 

 

 

 

 

Reflexe

Zkoumáme ozvláštnění asfaltových chodníků, cest. Zajímavé je i zpovzdálí sledovat reakce kolemjdoucích. Naše díla vzbuzují nečekanou pozornost, cyklisté se obrazcům vyhýbají. Pokud místo navštívíme i druhý den, můžeme si povšimnout, že naše relikvie zaujaly díky cukrové směsi i mravence.

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: akční tvorba
  • Pomůcky: vyfouknutá vajíčka, tempery, voda, injekční stříkačka, lepící guma, plata od vajíček, velký karton, lepenka

 

Ke konci Velikonoc nám zbylo poměrně hodně vyfouknutých vajíček a co  s nimi? Na příští rok jsem je nechávat nechtěla, a vyhodit také ne. A tak jsme pojali ukončení Velikonoc trochu netradičně.

 

Příprava učitelky
  • jednu dírku ve vajíčku musíme utěsnit -já použila rychlou variantu lepící gumy „žvýkačky“=vydržela
  • poté jsem si připravila tempery lehce zředěné vodou, nasála barvu do injekční stříkačky a opatrně plnila vajíčka ještě nezatěsněnou dirkou
  • !! doporučuji utěsnit i druhou dirku, já to neudělala a pár dětí vajíčko uchopilo špatně a barva místo na papír šla na dětské oblečení :D
  • naplněná vajíčka jsem odkládala do plata od vajíček
Výtvarný postup
  • následně jsme se přemístili ven, na zídku jsem připevnila karton (svisle, aby mohla barva stékat) a děti postupně mohly začít
  • důležité je se snažit trefit do kartonu a použít větší sílu hodu
  • děti činnost moc bavila (paní učitelku mytí dětí už moc ne.. :D )

Házení vajíček-akční malba

  • Výtvarný cíl: tvoření prostorových objektů ze sněhu a jejich ozvláštnění barvami
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: land art ze sněhu
  • Pomůcky: pohádka: Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort, sníh, lopatky na sníh/písek, plastové lahve, potravinářská barviva, voda, fotoaparát

Motivace

Příroda nám ukázala zimní tvář – napadl sníh a děti zkouší, co s ním jde vytvořit. Začínají stavět sněhuláky, vyšlapávají do sněhu různé stopy a obrazce, prstem malují do sněhu. A napadlo je někdy, že vlastně výtvarně tvoří? Zimní land-art můžeme uskutečnit během celého zimního období. Jsme ovšem závislí na přírodě – na vlastnostech i množství sněhu.

Dětem před vlastní akcí přečteme pohádku: Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort od Josefa Čapka. Povídáme si, jaký dort pejsek s kočičkou upekli, co všechno do něj dali a jak to nakonec dopadlo. My si také upečeme dort, nebude z těsta, ale ze sněhu.

 

Postup výtvarné činnosti

Děti pracují ve skupinách, rozdělení necháme na nich. Zvolíme prostor s dostatkem sněhu (nejlépe zahrada MŠ). Děti se dohodnou, jak jejich dort bude vypadat a pustí se do pečení. Do sněhu nakreslí obrys dortu, na který nanáší sníh a tvarují ho do podoby dle jejich představ. Kolem objektu vyšlápnou prostor, aby tvar dortu lépe vynikl. Na žádném dortu nesmí chybět ozdoby a svíčky. Pokud děti v okolí najdou spadané větvičky a ležící kamínky, mohou je použít k výzdobě dortu, pokud nic po okolí nenaleznou, modelujeme vše ze sněhu.

Když je dort hotový, ozdobíme ho marcipánem – barvami. Jelikož pracujeme v přírodě, použijeme potravinářská barviva, která jsou šetrná k přírodě. My měli v zásobě žlutou, oranžovou, červenou, růžovou, zelenou, modrou a hnědou barvu. Ve školce naplníme plastové lahve vodou a obarvíme je barvivem. Vhodné je mít více lahví se stejnou barvou, aby skupinky nemusely čekat na příslušný odstín. Nasadíme víčka, do kterých jsme udělali dírku. Děti mačkají na lahev a stříkají pramínky obarvené vody na dort.

 

Reflexe

Na konci akce se s dětmi vydáme do „cukrárny“ a dorty si prohlédneme. Skupinkám dáme prostor, aby řekli, jaký dort upekli, jakou má příchuť, pro koho je určen. Hotové objekty ze sněhu zdokumentujeme. Zajímavé je i vyfotit místo tvorby jakmile sníh roztaje a diskutovat o rozdílech. Děti si odnáší zkušenost, že ze sněhu nemusíme tvořit jen sněhuláky, ale i jiné objekty a dokonce do sněhu malovat.

Jak rostou krystaly