Archiv pro štítek: voda

HRY

POHYBOVÉ

⇒ PH: Pohybové ztvárnění koloběhu vody
– děti se stanou kapkami vody a pomalu pobíhají po prostoru herny
– vyjde sluníčko, které kapičky zahřívá – zastavíme se
– voda se odpařuje do vzduchu – poskakujeme snožmo na místě (pomalu, pak rychleji)
– napodobujeme stoupání kapek do vzduchu
– na pokyn učitelky se kapky začnou sdružovat do dvojic a pomalu se spojují do oválu= mrak
– mrak se pohybuje po obloze – pomalu se začneme točit dokola, vítr fouká do mraku
– mrak je plný vody – napínáme kruh, rozpínáme, až když to mrak nemůže vydržet, praskne (pustíme se) a začne pršet
– déšť – prsty a naznačujeme kapky a klesáme na zem do lehu na záda, či břicho-relaxace

⇒ PH: Rybičky, rybáři jedou

⇒ PH: Na rybičku
– pomůcky: barevné kruhy
– každé dítě stojí v 1 kruhu=rybníku
                     Já jsem rybář, kdo je víc?
                    Nechytil jsem včera nic!
                    Dnes si chytnu rybičku,
                    bez udic a bez háčku.
– za doprovodu říkanky rybář hladí děti a ty se za ním řadí jako chycené
po chvíli rybář zvolá: „Rybičky, domů!“
– rybičky se rozběhnou a hledají svůj rybníček, rybář rychle skočí do nejbližšího kroužku
-dítě, které kroužek nedostane, je rybářem

⇒ PH: Čáry máry pod kočáry…
– „Čáry máry pod kočáry, ať jsou tady samé žabky!“
– využíváme především zvířata žijící ve vodě a poblíž ní
– zvířátka: čáp, rak, had, , kachny, žába

⇒ PH: Pára, voda, led
– hru hrajeme po didaktických hrách (voda mrzne, vaříme vodu,…)
– děti se pro mění v molekuly
         – voda: děti chodí v prostoru
         – led: zpomalování chůze do štronza
         – pára: zrychlení chůze-běh, možnost skákat do výšky na místě
– učitelka buď může říkat pouze, pára, led, voda, anebo vyprávět příběh: „Maminka si nalila z kohoutku vodu, dala ji do konvice, aby si uvařila čaj. Voda se v konvici začala vařit, maminka ji nalila do hrníčku. Protože ale byla moc horká, přidala do ní led…“

⇒ PH: Plaveme /plujeme
– každé dítě si vezme svoji židličku a postaví ji v prostoru herny (ne u sebe)
– objasnění pojmů: plavu lidé, ryby; plují lodě
– PLAVEME = chůze mezi židličkami s pohyby rukou jako při plavání
– PLUJEME = sednout na židličku a pádlovat či veslovat na loďce
– lze dětem říkat slovně (pádlujeme / plujeme) a nebo zvukově (plaveme = triangl / plujeme = bubínek)

⇒ Dechové cvičení: Lovení ryb z rybníka
– pomůcky: modré papíry A4 = rybníky, zalaminované rybičky, brčka
– děti umístí ryby do rybníku a pomocí brčka a dechové výdrže (sání) je loví

SMYSLOVÉ

⇒ Sluchová cvičení
– motivace: Rybičky ve vodě slyší mnohem více než my (př. když si lehneme – do vany a potopíme hlavu)
– děti sedí v řadě vedle sebe (zády ke mně)
– trhání papíru, mačkání papíru, cinkání klíčky, přelévání vody, ťukání pet víčky
– úkolem: zvuky identifikovat

⇒ SH: Samá voda, přihořívá, hoří
– předem ukážeme předmět, který ve třídě schováme tak, aby byl okem viditelný
– hledá ho 1 vybrané dítě podle pokynů dětí: samá voda…

DIDAKTICKÉ

⇒ Experiment: Co plave na hladině?
– pomůcky: kýbl s vodou, různé předměty
– kolík, korálek, papírová lodička, nerezová a plastová vidlička,…

⇒ DH: Přeléváme vodu
pomůcky: lano
– děti se promění ve vodu
– na jedné straně herny je sklenice plná vody = děti
– na protější straně je prázdná sklenice
– děti znázorňují přelévání vody
– postupují v semknutém zástupu vpřed do prázdné sklenice

⇒ DH: Přizpůsobujeme se tvaru nádoby
– pomůcky: lano
– z lana vytvoříme nádobu a všechny děti = voda si do ní stoupnou
– pouze v tomto prostoru se mohou pohybovat
– učitelka pomalu mění tvar nádoby např. do oválu a děti pomalými krůčky se mu přizpůsobují
– dbáme na to, aby děti nepřešláply lano – nevylily se ven

⇒ DH: Voda mrzne
– vysvětlení, že pokud je nám zima, vše tuhne, zpomaluje se
– stejně to je i s molekulami, když jim je akorát, pomalu se pohybují a když se ochlazuje, zpomalují se, až se zastaví a zmrznou – demonstrace

⇒ DH: Vaříme vodu
– pomůcky: rychlovarná konvice, papírové utěrky, voda
– děti z bezpečné vzdálenosti pozorují rychlovarnou konvici s vařící vodou, nad kterou stoupá pára
– „Když je molekulám velké horko, snaží se utéct, utíkají rychleji a rychleji až se vznesou do vzduchu a tomu se říká PÁRA.“
– ukázka že pára je voda-nad konvici přiložíme papírovou utěrku a děti pak pozorují, že je zanedlouho mokrá

⇒ DH: Jak vznikne řeka?
– děti se rozdělí do skupin po 5-6 dětech=potůčky
– každá skupina si určí název svého potůčku (bublavý, Vltava, Malše,..)
– potůčky se pohybují v zástupu různými směry
– tempo pohybu určuje učitelka hudebním nástrojem
– učitelka jmenuje 2 potůčky, které se spojí a děti utvoří dvojstup (či dlouhou řadu)
– z malých potůčků vznikne 1 řeka

⇒ DH: Kdo žije v rybníce a kdo v lese?
pomůcky: lano, dřevěný strom, demonstrační obrázky volně žijících živočichů
příprava: z lana vytvoříme kruh = rybník, vedle postavíme strom = les, kolem = louka, pole
– na zemi leží obrázky lícem dolů
– každý si vezme jeden obrázek a nikomu ho neukazuje
– učitelka vždy vybere dítě, to ukáže obrázek, řekne název zvířete, kde žije a jde ho umístit do svého životního prostředí

⇒ DH: Všechno žije, co vodu pije
– obměna hry: Všechno lítá, co peří má
– pí. uč: Všechno žije, co vodu pije…. : strom pije… tráva pije… rybník pije… kočka pije…
– pokud věc vodu pije, děti vzpaží ruce; pokud nepije, nechají ruce položené na stole

⇒ DH: Rybičky
– každý si vezme  1 barevnou rybu
– ukaž, kdo má červenou, modrou…rybu apod.
– rozdělení podle barev do skupin
– na zadní straně ryb napsané číslice 1-6 = sdružení podle stejných čísel, seřazení od 1 do 6 do řad za sebe

⇒ DH: Rybníky s rybami
pomůcky: barevné kruhy (=rybníky), barevné ryby   papíru
– Dej velkou oranžovou a malou zelenou rybu do fialového rybníku.
– Kde je nejvíce /nejméně ryb? Kde je nejvíce/nejméně zelených ryb?
– Spočítej všechny oranžové ryby ve žlutém rybníku.
společný úklid: Honzík uklidí všechny ryby z  červeného rybníka, Anička vše zelené ze žlutého rybníka atd.

⇒ DH: Lovení kaprů (barvy, porovnávání)
– pomůcky: udičky s magnety, ryby se svorkami, lano, barevné kruhy
– každý si vyloví 1 rybu a tu umístí do příslušného barevného sudu
– třídění dle barvy, poté nalovené ryby dáme do sloupců
– porovnávání – „Je zde více žlutých nebo červených ryb?“

⇒ Chytání papírových ryb (sčítání hodnot)
– pomůcky: rybičky s číslicemi, 2-3 pruty
– hra ve dvojicích, trojicích při spontánní činnosti
– rybáři loví ryby, po vychytání mohou:
– sečíst pouze počet chycených ryb
– na rybě jsou čísla, které děti sčítají (menší počet ryb k chytání)

⇒ Kde je více ryb?
– pomůcky: obrázek s nakreslenými 3 sudy, malé rybičky (popř. pet víčka)
– v prostředním sudu = 3 ryby
– úkoly: do levého sudu o 2 více než v pravém, přidej/vylov 3 ryby z prostředního + kolik jich zbylo

PÍSNIČKY

⇒ Píseň: Rybička maličká rytmizace pomocí PET víček
⇒ Píseň: Ráček (taneček) noty ke stažení ZDE
⇒ Píseň: Vodníček
⇒ Píseň: Vodník

⇒ Píseň: Kapr a hodiny

VÝTVARNÉ A PRACOVNÍ AKTIVITY

⇒VV: Ryby našich vod  podrobný popis námětu ZDE
⇒VV: Ryby podle P. Mondriana podrobný popis námětu ZDE
⇒VV: Vycpané ryby z textilu podrobný popis námětu ZDE
⇒VV: Pestré barvy rybích těl podrobný popis námětu ZDE
⇒VV:  Rybička maličká podrobný popis námětu ZDE
⇒VV: Kapří šupiny pro štěstí – podrobný popis námětu ZDE
PV: Ryba- origami

⇒ PL: Najdi stejné rybyke stažení ZDE
⇒ Bludiště: Ze kterých vajíček vyrostl skokan a ze kterých ropucha? ke stažení ZDE
⇒ Grafomotorický list: Šupiny kapra
ke stažení ZDE
⇒ PL: Skládání zvířat (zobák, tělo, nohy)
⇒ PL: Pod mořskou hladinou
ke stažení ZDE

ROZUMOVÁ VÝCHOVA

⇒ RV: Kde všude můžeme vodu najít?
– „Je voda důležitá? Co by se stalo, kdyby voda nebyla?

⇒ RV: Koloběh vody
– pomocí šipek ukázat, odkud kam voda putuje při svém koloběhu na Zemi

Koloběh vody

⇒ RV: K čemu se voda využívá?
– (vaření, pití, koupání, mytí silnic, hašení požárů, výroba elektřiny,..)

⇒ PV: Pozorování a krmení labutí, kachen

⇒ KK: Zkoumání šupin kapra
– pomůcky: nakreslená i reálná šupina kapra, lupa
– nejprve pozorování a vysvětlení nakreslené šupiny, poté zkoumání reálné
– šupina má přední a zadní část a poté kruhy, díky nimž můžeme zjistit, jak je ryba stará
– kruhy u sebe narostli v zimním období, kruhy dál od sebe v letním-počítání, kolik bylo rybě let

POHÁDKY

⇒ Poslech pohádky: O zlaté rybce
kruh: posíláme si zlatou rybku a říkáme jí svá přání, která bychom od ní chtěli splnit

⇒Pohádka o Krtkovi a dešťové kapce
Rok s krtkem- str. 171
koloběh – zapamatování pohybem (kolo-ve vzduchu; běh-běh na místě)

ŘÍKANKY

Rybka
Hbitá je až dech se úží
nikdy nemá husí kůži
nezná kašel, ani rýmu
i pod ledem přečká zimu
nechybí jí vůbec nic
penízků má na tisíc.
Račí pohádka
Jeden rak si pozpátku
četl celou pohádku.
Nejvíc se mu líbilo
skončit „Bylo, nebylo…“.
 Voda, voda, vodička
Voda, voda, vodička, (plácáme do kolen)
ryba, ryba, rybička, (plácáme do ramen)
žába, žabka, žabička (tleskáme)
udělala: “žbluňk!“
Kapří příběh
Smluvili se čtyři kapři,
že prý půjdou v noci ve tři
při měsíčku na břeh kapří.
Umyli se, oholili,
šupiny si postříbřili,
oblékli se jak se patří.
Slečny kapří až je spatří,
určitě se s nimi sbratří.

Dětičky – rybičky
Nejprve se rozcvičíme,
do vody se namočíme.
Všechny malé dětičky
plavou jako rybičky.
Plavou tam a plavou sem,
plavou skoro celý den.
Unavené potom jsou,
a tak z vody vylezou.

Kruhy na vodě
Mihotá se teplý den
vystřižený z duhy.
Ruka sáhne pro kámen.
Hodíš jeden, druhý…
Vodou běží zevnitř ven
po hladině kruhy.

Žabák (M. Holas)
Žabák si hrál na hasiče,
žízeň vodou hasil v břiše.
Žáby, báby, žbluňky, kuňky,
žabák vypil čtyři tůňky.

Ryby
Řeklo by se okouni,
pořád někde okouní.
Kdepak, nejsou takoví!
Ti jsou čilí, každou chvíli
někde něco uloví.
Řeklo by se štiky,
mají kruté zvyky.
Všechny žravé jsou až běda,
na ty sotva stačíme.
Od snídaně do oběda
alespoň deset svačinek.
Řeklo by se kapři,
ryby jak se patří.
Šupináče pozná každý,
jakmile ho spatří.
Řeklo by se jelci,
nebudou moc velcí.
Inu, to se rozumí…
Přesto však na celé čáře
vítězí i nad rybářem,
když to s nimi neumí.
Řeklo by se líni,
budou tuze líní.
Snad se někde na dně
vyvalují v bahně.
Lín je vážně lenoch.
Do proudu by nemoh!
Řeklo by se sumci,
váží tisíc uncí.
Právě tomu největšímu
zachtělo se na mělčinu,
hřát se v letním slunci.
Sumče, nech si zajít chuť.
Patříš na dno, tak tam buď!
Řeklo by se lipani,
ti milují čvachtání.
Tyhle ryby mají rády
splavy, jezy, vodopády.
Rybka
Sem a tam, tam a sem,
rybka mrská ocasem.
Vpravo, vlevo, zase zpátky,
zkus si taky rybí hrátky.
Raci
Poznal jsem, že všichni raci,
mají smysl pro legraci.
Jeden rak šel pozpátku
ze soboty do pátku,
takže čas jim nejvíc běží,
když nelezou a jen leží.
Žabák loupežník (F. Kábele)
Žába leží v kaluži,
má veliký žal,
měla velkou žížalu,
tu jí žabák vzal.
Žabák leží v kaluži,
pláče ze žalu,
že má žabák v žaludku
její žížalu.
Rybko, rybko , kde ty spíš?
V tiché noci, v temné noci
každé zvíře má svou skrýš.
Rybko, rybko, kde ty spíš?
Liščí stopy vedou k boru,
myška pod zemí má noru,
slípka v kurníku se skrývá,
kravka dřímá v koutku chlíva,
pejsek v teplé boudě vrní,
vlčí stopa mizí v trní,
zajíc v keři peleší,
veverka spí v ořeší.
V tiché noci, v temné noci
každé zvíře má svou skrýš.
Jen po rybce nikde stopa…
Rybko, rybko, kde ty spíš?
Odvážná vážka (L. Středa)
Vážka vážkám dala slib,
že přeletí horu Říp.
Při zpátečním letu
navštíví svou tetu,
pak dvě malé sestřenice
kdesi v lesích u Roudnice.
Vážka s mapou u pasu,
na zádech pět kompasů,
doletěla stěží
ke kostelní věži.
Z věže na vysokou lípu,
odtud zamířila k Řípu.
Bylo pozdě k večeru,
popletla se ve směru.
Za hvězdou schována
čekala do rána,
až ji četa požárníků
snese na zem po žebříku.

HRY

POHYBOVÉ

⇒ PH: Cvičení se sněhovými koulemi
– každé dítě si vytvoří svou sněhovou kouli zmačkáním novinového/kancelářského papíru
– 1) dotýkání , hlazení se koulí
– 2) kreslíme s koulí ve vzduchu její tvar
– 3) dotkneme se koulí nosu a rychle odsuneme: „Jé, studí!“
– 4) sedneme si, , opřeme se předloktím o zem, chytneme kouli mezi chodidla, nohy skrčíme – natáhneme
– 5) leh, kouli položíme na nárty, ruce podél těla, zvedáme a pokládáme hlavu
– 6) koulíme kouli od nártů po nohách až k bradě, pomalý přechod do lehu a zpět do sedu
– 7) sed, pokrčené nohy, kutálíme kouli po nohama, kolem celého těla
– 8) sed,  umístění koule na bříško, vzepřením o chodidla zvedáme bříško, pomalu se vracíme do sedu
– 9) uchopíme kouli chodidly a hladíme ji nohama
– 10) klek na čtyřech, foukání do koule
– 11) stoj na jedné noze, přendat kouli horním obloukem z jedné ruky do druhé, stoj na druhé noze-opakovat
– 12) stoj, volné vyhazování  a chytání koule 

⇒ PH: Sněhuláci
– děti si nejprve vytvoří skupiny po 3
– dítě= malá koule (stojí)
– dítě prostřední koule (dřep)
– dítě=největší koule (sedí)

⇒ PH: Mráz a sluníčko
   – pomůcky: papírové sluníčko
   – pokud děti nevidí sluníčko, ztuhnou (zmrzly)
   – jakmile začne sluníčko vykukovat, děti roztávají a začínají se pohybovat

 ⇒ PH: Pozor, sněhová koule
   – pomůcky: míč
   – proměníme se ve sněhuláky, utvoříme kruh a sedneme si
   – zvolíme 1 sněhuláka, který se pohybovat uvnitř kruhu
   – ostatní sněhuláci se ho budou snažit zasáhnout sněhovou koulí
   – komu se to podaří, vymění si se sněhulákem uvnitř kruhu místo

 

 ⇒ PH: Ušlapaná zimní cestička
   – pomůcky: kancelářské papíry (pěnové destičky)
   – dětem vytvoříme cestu z papírů
   – papíry by měly být od sebe různě vzdálené, aby cesta byla různě obtížná
   – je dobré ostatní děti rozmístit kolem cesty, aby vždy papíry vrátily na své místo

 ⇒ PH: Eskymácká módní přehlídka
   – pomůcky: oblečení dětí, CD s hudbou
   – dle počtu dětí utvoříme skupinky cca po 5 dětech
   – ve skupince si určí model – Eskymák
   – skupinky mají vymezený čas, kdy si mohou doběhnout do šatny pro co nejvíce oblečení (kromě eskymáků)
   – čas při oblékání nestopujeme
   – cílem je na Eskymáka navléknout co nejvíce oblečení
   – týmy si poté stoupnou na stranu, jednotliví Eskymáci se na hudbu projdou  po herně tam, otočí se a jdou zpět (jako na přehlídce
                  – modely vyvoláváme, obecenstvo fandí
   – poté vyvoláváme jednotlivé modely, svlékáme z nich oblečení a společně s dětmi počítáme počet kusů oblečení

 
SMYSLOVÉ

⇒  SH: Sněhová koule
   – pomůcky: sněhová koule, rukavice dětí
   – děti sedí u stolečků, na rukou mají navlečené rukavice
   – učitelka přinese sněhovou kouli
   – děti si ji postupně podávají, osahávají
   – cílem je vnímat, zda je sníh přes rukavice studí, či nikoliv
   – v druhém kole si děti sundají rukavice
   – vnímáme, kdy nás sníh více studil, uvědomujeme si, k čemu rukavice slouží
   – všímáme si sněhu (v rukavicích se rozpouštěl daleko pomaleji, než když se ho dotýkáme se teplými dlaněmi)

 ⇒ SH: Vločky pod lupou
   – pomůcky: lupa, sníh, nádobky
   – do malinkých nádob nandáme sníh
   – pozorujeme rozmanitost vloček, je potřeba čerstvého sněhu

⇒ SH: Co roztaje dřív?
   – pomůcky: 2 víčka se sněhem na každý stoleček, sníh, sůl
   – jedno víčko necháme a do dalšího nasypeme na sníh větší množství soli
   – v průběhu výtvarné činnosti sledujeme, která nádoba se sněhem se dříve roztaje
   – pokus můžeme zkusit i opačně: voda, a voda se solí, kdo vyhraje ve zmrznutí?
   – potřeba větších mrazů, nádoby umístíme za okno

 

DIDAKTICKÉ

⇒ DH: Jak vzniká vločka
– pomůcky: proužky papírů ze čtvrtky (1 dítě: 6 proužků, z toho 4 dlouhé, 8 krátkých), vytvořené předlohy vloček nakreslené fixem
– kombinace předkládáme dětem od nejjednodušších po složitější (dva pruhy vedle sebe, kříž, vločka atd.)
– děti sedí tak, aby dobře viděly na učitelku, ta postupně ukazuje předlohy a děti z proužků papírů skládají vyobrazený symbol

⇒ DH: Největší, menší, nejmenší
– motivace sněhulákem, který má 3 koule od největší po nejmenší
– děti rozdělíme so skupin dle stolečků
– každá skupina má přinést určenou věc ve třech velikostech (autíčka, pastelky, hrnečky, knížky, plyšáci, kostky, panenky) = společná kontrola

ROZUMOVÁ VÝCHOVA

⇒ RV: Užitečnost a nebezpečí sněhu
   – na začátku týdne uvedeme děti do tématu, seznámíme je s plánem
   – „V čem je sníh užitečný?“ (zimní radovánky – sáňkování, bobování, koulování, stavění sněhuláka, lyžování, bruslení,…)
   – „V čem je nebezpečný?“ (uklouznutí – především u starších lidí, umrznutí, křehký led na rybníce, laviny,…)
   – u tématu nebezpečí se snažíme vhodnými otázkami navést děti k odpovědi

⇒ RV: Experiment: Tání ledu

Led na talířku a v rukou
pomůcky: 2 kostky ledu
– 1 kostku ledu položíme na talířek  a druhou si budeme podávat
– „Co myslíte, která kostka  roztaje dříve?“
– děti si podávají kostku, záleží na nich, jak ji kdo bude dlouho držet
– pozorování, jak z ní pomalu kape voda a jak se kostka zmenšuje
– hádání, u koho se kostka zcela ztratí

Kostky ledu posypané pepřem, solí, cukrem
pomůcky: 3 kostky ledu pro každou skupinu u stolečku
– jednu kostku učitelka posype cukrem, druhou solí, třetí pepřem
– je potřeba dodržet stejné podmínky: stejně velké kostky + stejné množství posypové látky + nedotýkat se kostek
– pokus o vyslovení předpokladu, která kostka roztaje dřív 
– objasnění, k čemu se tato vlastnost soli využívá

⇒ RV: Pokusy: Sníh x voda x led

  1.  Sklenici naplníme sněhem, postavíme ji do tepla a odhadujeme, kolik vody ve sklenici vznikne (plná, poloprázdná, po dně) 
  2. vodu, která vznikla roztáním sněhu můžeme nechat venku / v mrazáku opět zmrznout. Co vznikne teď? Sníh či led? Kolik ledu bude ve sklenici? (o trochu víc než bylo vody)
  3. Nabereme více sklenic sněhu a postavíme je na různě teplá místa – ven, do šatny, herny, na topení. Nejprve odhadujeme a pak pozorujeme, kde sníh roztaje nejdřív a kde nejpozději. Proč? 
  4. Nabereme sníh z různých míst – od silnice, ze zahrady, od lesa. Po roztání pozorujeme, kolik bylo v kterém nečistot. 

⇒ RV: Jak se můžeme ohřát? (experiment)
– tření rukou o sebe, přikládání na tváře
– rychlý pohyb 
– stání blízko a dál od sebe
–  porovnávání, zda je teplejší židle, na které někdo seděl nebo židlička, na které nikdo neseděl (člověk dokáže vytvořit teplo)

VÝTVARNÉ  A PRACOVNÍ AKTIVITY

⇒ PL: Vločky ke stažení ZDE
⇒ PL: Ledový zámek-bludiště
 – ke stažení ZDE
⇒ PL: Tři kamarádi
(geometrické tvary) – ke stažení ZDE
⇒ PL: Sněhulák-sněhové koule
ke stažení ZDE
⇒ PL: Kdepak žijí Eskymáci
ke stažení ZDE
⇒ PL: Kolik koulí má sněhulákke stažení ZDE

⇒ VV: Sněhová abstrakce podrobnosti k námětu ZDE
VV: Sněhulák-kašírování podrobnosti k námětu ZDE

 ⇒ VV: Malování do sněhu
   – pomůcky: plastové lahve, tempery (potravinářské barvy), voda, sníh
   – každé dítě si přinese do školky PET lahev (0,5l)
   – připravíme barvu (děti si samy vyberou barvičku)
   – při pobytu venku děti experimentují s barevnou stopou

⇒ VV: PET sněhulák
   – pomůcky: plastová víčka

 

ŘÍKANKY

Mrazík
Mrazík cení zoubky,
chtěl by do chaloupky.
Co dovede, to my víme,
dovnitř si ho nepustíme.
Ať maluje pěkně venku,
bílé kytky na okénku. 

 

Vločka
Do klikaté uličky
spadla první vločka:
„Pojďte za mnou, sestřičky,
ráda na vás počká!“
Snášejí se potichu,
polehoučku na zem.
Skryjí všechno v kožichu
před ukrutným mrazem.
Běloučká je ulička.
Mráz si s vodou hraje.
Na zvonivých paličkách
dělá kouzla z krajek.

 

Zima
Dobré ráno, dobrý den,
sníh se sype za oknem.
Postavíme sněhuláky,
vezmeme si boby, sáňky,

Zima to je zábava,
lenoch ať si nadává!

Dobré ráno, dobrý den,
tak už honem poběž sem!
Venku fouká vítr, sněží,
my se budem nudit stěží.
Čepice si nasadíme,
válku sněžnou vyhlásíme.
Koulovačku máme rádi,
poběžte ven kamarádi.

 

 

Sněhuláček panáček
Sněhuláček panáček,
má na hlavě plecháček.
Místo očí uhlíky
a až dolů knoflíky.
Chodí, chodí bos
a má dlouhý nos.

Zimička
Zima, zima, zimička,
hází bílá peříčka.
Děti si je chytají,
koule si z nich dělají.

Eskymácká abeceda
Eskymácké děti
mají školu z ledu,
učí se tam eskymáckou abecedu.

Eskymácká abeceda,
to je krásná věda –
sáňkování, koulování
a lov na medvěda.

 

Sněhulák
Sněhulák je tvrdý chlapík,
pevně stojí v mrazu.
Havranovi mrznou drápy,
shání něco na zub.


Pak se slunce pousměje
na havraní drápy.
Havran trochu pookřeje,
sněhulák se trápí.


S jarem přijde rozloučení.
Havran mávne brkem.
A sněhulák? Už tu není.
V louži leží mrkev.

Chumelenice
První vločka, druhá, třetí,
z nebe na zem právě letí.
Jedna vedle druhé sedá,
volné místo kolem hledá.
Na strom, střechy silnici
udělají čepici.

 

Leden – zima
Zas je zima a nás láká,
postavit si sněhuláka.
Chlapík je to mrazem ztuhlý,
místo očí mívá uhlí.
V ruce drží metličku,
místo nosu mrkvičku.

Nad hlavou mu po ránu
lítá černý mrak,
je to hejno havranů,
kráká „Kráky krák!

Klouzačka
Mráz už zasklil všechny louže,
kdo má nohy, ten se klouže,
neleká nás ani pád,
správný kluk se nesmí bát.

 

Vločka
Letí vločka z nebe, (běh po špičkách)
nos ji hrozně zebe, (běh+držíme si nos)
vše se změní rázem, (zastavit, hlava „ANO“)
až dopadne na zem. (rychle do dřepu)
Tam si pěkně lehne (složíme ruce na ucho)
a ani se nehne,
a až vloček přibude,(ukázat hromadu)
zima už jí nebude. (zaradovat se „prosí“)

 

HÁDANKY

Lehká jako peříčko,
nemá ráda teplíčko.
Tančí něžně, snad i lehce,
roztát v kapku vody nechce.
Potká-li své sestřičky,
svět je bílý celičký. (sněhová vločka)

Přišel k nám bílý kůň,
zalehl nám celý dvůr. (sníh)

Z okna visí nanuky,
pro děvčata i pro kluky. (rampouchy) 

Padá peří, padá z nebe,
jak se třpytí  a jak zebe!
Kdybys na to peří dých,
roztálo by.
Je to…! (sníh)

To je jízda, jen to hvízdá!
Sjedu na nich z každé stráňky – 
jsou to…! (sáňky)

Přišel k nám host,
spravil nám most
bez sekery bez dláta,
je přec pevný dost. (mráz)

Bez barev a bez palety
na sklo kreslí krásné květy
jeden známý malíř,
nechce za to halíř. (mráz)

Neví, že se nesluší
štípat lidi do uší.
Na okna nám kreslí květy,
zasklí louže kolem nás – 
je to …! (mráz)

Když je venku sníh  a led,
když je venku fujavice,
kam se schová prstů pět?
Do huňaté……! (rukavice)

 

ŽIVLY

VODA, ZEMĚ, OHEŇ, VZDUCH

⇒ Motivace: Živly
„Byla jedna kulaťoučká holčička. Její šaty byly modré, zelené a hnědé. Vlasy a boty  měla celé bílé. Modré kousky byly z vody, zelené z trávy a stromů a hnědé z hlíny a kamení. Vlasy a boty byly ze sněhu a ledu. Té holčičce říkali Země.

Holčička Země se začala kamarádit s lidmi. Dávala jim mnoho dárků, aby se jim dobře žilo. Půjčila jim i svoje šaty, aby na nich hospodařili. Na počátku se lidé o Zemi moc nestarali. Ničili jí zelené šaty – trhali je, špinili, dokonce někde i pálili. Z modrých šatiček lovili hodně ryb, až jí málem nezbyli žádné. A také jí modré šaty občas velmi ušpinili, když je polili špínou.

Jednou byla Země velmi smutná a tu k ní přišli její kamarádi – Vítr, Voda, Země, Oheň a ti jí pověděli: „Naše milá Země, nebuď už smutná, mi ti pomůžeme lidem ukázat, jak se mají o tebe a také o nás starat. Potom budeme všichni šťastní, veselí a spokojení.“

⇒ VV: Živly žijí – podrobný popis námětu ZDE
   – výroba 4 živlů: kruh rozdělený na 4 stejné části

⇒ DH: Živle, nezlob se
   – čtyři družstva (živly) mají svoji barvu víček
– postupně házejí kostkou a podle čísla, které jim padne, dávají víčka doprostřed místnosti (každý živel má svoji řadu – potůček, brázdu, plamínek a vzdušnou čáru od letadla)
– předem si domluvíme, kolik kol házejí
– vyhrává ten živel, který má uprostřed nejvíce víček

⇒ Píseň: Živly ke stažení ZDE

VODA

⇒ KK: Kde všude můžeme vodu najít?
   – „Je voda důležitá? Kdo ji potřebuje? Co by se stalo, kdyby voda nebyla?
   – Kde všude ji najdeme? (v polévce, čaji, záchodě, umyvadle, v kalužích, rybnících)

⇒ KK: K čemu se voda využívá?
   – (vaření, pití, koupání, mytí silnic, hašení požárů, výroba elektřiny,…)

⇒ RV: Jaká může být? (= přídavná jména)
   – teplá, studená, čirá, špinavá, sladká, slaná…

⇒ SH: Poznávání vody dle teploty, chuti
   – vlažná, studená, teplá; kyselá, sladká, slaná-možnost vytvořit cesty (bludiště)

⇒ SH: poslech zvuků vody
   – přelévání, kapání, hození předmětu do vody (žbluňknutí)

⇒ SH: Poznáváme modrou barvu
   – hledání modrých předmětů ve třídě, v přírodě

⇒ Pokus: Barvení vody
   – pomůcky: 3 skleničky, vodové barvy, štětec
   – cíl: míchání barev sekundárních z barev primárních
         – červená + modrá = FIALOVÁ
– červená + žlutá = ORANŽOVÁ
– žlutá + modrá = ZELENÁ
opakování: Z jakých 2 barev namícháme fialovou, oranžovou, zelenou?

⇒ Pokus: Filtrace vody
   – pomůcky: filtrační sada, sklenička s vodou a zemí
– dětem vysvětlíme, jak čištění vody funguje, k čemu se v životě používá
– děti u stolečku pozorují postupné čištění vody přes filtrační kamínky

⇒ PH: Pára, voda, led
   – děti se pro mění v molekuly
          – voda: děti chodí v prostoru
          – led: zpomalování chůze do štronza
          – pára: zrychlení chůze-běh, možnost skákat do výšky na místě

⇒ DH: Všechno žije, co vodu pije
   – obměna hry: Všechno lítá, co peří má
– pí. uč: Všechno žije, co vodu pije…. : strom pije… tráva pije… písek pije…rybník pije… kočka pije…kámen pije…
   – pokud věc vodu pije, děti vzpaží ruce; pokud nepije, nechají ruce položené na stole

VZDUCH

⇒ Motivace: Vítr
   –
Země má velmi rychlého kamaráda, říká mu Vítr. Má velmi rychlé nohy. Je to šibal – někdy Zemi jemňounce pohladí, jindy jí rozcuchá sukýnku a někdy jí dokonce šatičky po ničí.

⇒ DH: Vítr nad městem
   – pravá, levá strana – určování poloh budov

⇒ Pokus: Tornádo
   – rychle míchat obarvenou vodu v průhledné sklenici – tornádo 

⇒ Pokusy: Vzduch všude kolem nás
   – Jak poznáme, že je vzduch všude kolem nás?
          – s balonkem: vzduch nabereme do plic a pak jej vyfoukneme do balónku – balónek je plný vzduchu. Děti se o tom přesvědčí při vyfukování balónku – vzduch z balónku je ofoukne
          – s igelitovými taškami: chytáme vítr do tašek
          – s vějířem: Když vzduch rozhýbeme pomocí vějíře, cítíme, jak kolem nás proudí. Děti si to zkoušejí se svými vějíři. Když se vzduch hýbá ve volné přírodě, říkáme tomu vítr. Vítr může mít různou sílu – od mírného vánku přes vichřici až po tornádo

⇒ SH: Na vítr
   – zkoušíme si foukat na ruku, do papírové kuličky, do pírka, do umývadla s vodou – vzduch se projevuje jako bubliny

⇒ Diskuse: Jak vyrobíme vítr?
   – přemýšlíme, co vytváří vítr (jakým způsobem bychom vytvořili vítr)
– běh, vějíř, fén na vlasy, ventilátor, klimatizace, vysavač, let letadla, auta

⇒ SH: Vánek, vítr a vichřice
   – pomůcky: 3 obrázky různých druhů větrů (vánek, vítr, vichřice), píšťalka
   – „Co je vánek, vítr, vichřice? Víte, jaký je mezi nimi rozdíl?“
   – „Který obrázek byste přiřadili k vánku? Větru? Vichřici?“
   – děti se pohybují po herně za doprovodu píšťalky
             – tiché pískání – pomalý krok
             – střední pískání – rychlejší chůze
             – pískot – běh
po herně upevníme obrázky: vánek, vítr, vichřice
      – děti naslouchají intenzitě píšťalky
     – dle toho jakou intenzitou píšťalkou zní, běží k příslušnému obrázku v herně ve výšce dětských očí

⇒ PV: Korouhvička výroba ukazatele směru
   – pomůcky: květináč nebo kelímek, brčka, špendlík, korouhvička z papíru, modelína
   – květináč obrátíme nahoru, dáme modelínu, do které zapíchneme brčko

⇒ PL: Výroba větrníků – z papíru, z plastových lahví

ZEMĚ

⇒ Motivace: země
   –
země je kolébkou všech rostlin. Veškerá zelenina, ovoce se narodily v hlíně stejně jako květiny, stromy, tráva. Rostliny čerpají z půdy živiny potřebné k růstu.

⇒ RV+SH: Písek, kamínky, zem
   – pomůcky: skleničky se zemí, kamínky a pískem
   – půda je složená ze země, kamínků, písku
   – prozkoumáme přírodniny zrakem, hmatem, čichem, pod lupou
   – různé druhy půd (černozem, hnědozem….)
   – Co v ní žije? Co v ní můžeme najít?
            – živočichy (žížaly, brouky, krtky, mravence, čmelák, pavouky, myši)
            – rostliny (kořínky, větvičky)
            – houby

⇒ DH: Příslovce s kamínky
   – před, za, vedle, pod, nad, mezi, vpředu, vzadu, blíž, dál

⇒ Dramatická hra: Na semínka
   – každé dítě – semínko se „zasadí“ do půdy, déšť je zalévá (tamburína), sluníčko (triangl) zahřívá, semínka začínají růst
   – Co z tebe vyrostlo semínko? – děti jmenují, v co vyrostly

⇒ RV: Žížala
   – K čemu je užitečná žížala?
   – ukazujeme si pomocí pravítka délku žížaly = 9-30 cm
   – čteme si z knihy o žížale

⇒ DH: Žížala
   – děti jsou volně v prostoru na čtyřech, představují cestičky v půdě
   – na předem určený signál začnou prolézat cestičkami na známé rozpočítadlo „Žížalička lezla líně, dokolečka po pěšině. Lezla, lezla, to si dala, na uzel se zavázala. Kdo ten uzel rozváže, na koho prst ukáže?“
   – lezou 2 děti a ostatní jsou cestičky
   – děti vytvoří jednu společnou jakoukoli cestu (tunel), jedno dítě prolézá
   – poslední se stává žížalou

⇒ VV: Snímání obrazu země
   – navlhčíme prostěradlo a sejmeme
   – s domalbou – dripping
   – zapojit traviny, klacíky

OHEŇ

⇒ Motivace k ohni
   – V pravěku byl oheň důležitou součástí života. Pralidé si oheň ještě neuměli sami založit, vypravovali se za ním tam, kde blesk nebo láva založily požár. Oheň pak museli lidé ve dne v noci hlídat, byl zdrojem světla, tepla, chránil je před divokou zvěří, opékali na něm maso, později v něm vypalovali hliněné nádoby.

⇒ Pokus: Křesání křemeny
   – ukazujeme dětem, jak si uměli lidé oheň sami rozdělat
   – křesáme jiskry pomocí dvou křemenů, tma v kumbále pak zvýší celkový efekt
   – křesáním vzniká i charakteristická vůně, kterou děti vnímají
   – hledání křemenů při vycházkách

⇒ Pokus: Pomerančový ohňostroj
   – pomůcky: pomeranč (citron), svíčka, zápalky
   – svíčku upevníme a zapálíme
   – v blízkosti plamene zmáčkneme pomerančovou kůru
   – vznikne malý ohňostroj z hořících kapek silic obsažených v kůře
   – Co se děje?
             – Pomerančová kůra obsahuje silice (éterické oleje), které způsobují vůni citrusových plodů nacházející se v kůře plodů. Silice jsou hořlavé.

⇒ Pokus: I oheň potřebuje kyslík
   – pomůcky: sklenička, svíčka, zápalky
   – pozorujeme, jak hoří svíčka, pokud ji přikryjeme skleničkou
   – po vyčerpání kyslíku uhasne

⇒ Pokus: Sopka z jedlé sody
   – pomůcky: modelína, sklenička, talíř, jedlá soda nebo kypřící prášek, ocet, hluboký talíř
   – nejprve si vyrobíme sopku: položíme si skleničku na talíř a obalíme ji modelínou
   – sopka: jar, jedlá soda, ocet
   – sopka: soda + barvivo (tuš) +ocet

⇒ RV: Význam ohně
   – teplo – stavba krbů, kamen
   – ochrana – stavba lesa, jeskyně – ochrana před zvířaty
   – světlo – stavba domu – umisťování různých druhů světel

⇒ Diskuse: Požár
   – Proč se říká, že oheň je špatný pán? Jak může člověku uškodit?
   – Proč si děti nesmějí hrát se sirkami, s ohněm?
   – Kdo se stará o to, aby nevznikl nikde požár, nebo jej pomáhá hasit?
   – Čím jsou vybavené školky proti požáru? Kde je umístěn?
   – Vyskytuje se oheň ve volné přírodě?
   – Co se stane, když někdo odhodí hořící sirku nebo cigaretu?

⇒ PH: Plamínek
   – „Ty jsi malý plamínek, utekl jsi z kamínek. Teplíčko máš hodně rád, je tvůj velký kamarád. Ale když se probudíš, všechny nás tu popálíš.“
   – dítě (=plamínek) uprostřed kruhu předstírá spánek
   – ostatní říkají výše uvedenou báseň
   – začínají velmi potichu a postupně zesilují
   – plamínek se na konci písně probouzí a začíná honit
   – koho se dotkne, uhoří (padá k zemi)

⇒ PH: Hašení požáru
   – děti (plamenci) mají připevněné červené proužky krepového papíru volně na svém oblečení, chodí volně prostorem a představují požár
   – 1-2 děti představující vodu čekají na povel „Hoří“, aby zahájily hašení
   – honí ostatní děti a snaží se jim vzít plamínky
   – až se jim podaří všechny sebrat, oheň je uhašen a hráči se vystřídají

⇒ DH: Najdi stejně dlouhý plamínek
   – rozdáme dětem vždy dva stejně dlouhé červené proužky papíru (plamínky) a ty se snaží postupným měřením se všemi kamarády, najít stejně dlouhý plamínek

⇒ DH: Žhavá koule
   – děti stojí volně v prostoru a hází si „žhavou kouli“=míč
   – kdo kouli chytí, řekne „pálí“ s použitím mimiky a gest se okamžitě koule      – zbavuje tím, že předává dalšímu kamarádovi
   – obměna: míč je pouze imaginární + říká jméno kamaráda, kterému hází imaginární míč

⇒ DH: Zapalování ohně
   – děti stojí v kruhu a drží se za ruce a stiskem ruky si předávají plamínky
   – kdo stisk ucítí, zvukově se projeví
   – až dojde stisk k prvnímu dítěti, všichni zvednou ruce, vytvoří oheň a zakřičí „Hoří“

⇒ SH: Pozorování barev ohně
   – Jakou barvu může mít oheň?
   –
jeho barva se odvíjí dle toho, co hoří

⇒ Báseň: Oheň a voda
Plamen sžírá strýcův domek,
zbývá už jen času zlomek.
Na střeše je ohně duch,
ve městě už sílí ruch.

Duch ohníčky rozšíří,
škodlivý dým rozvíří.
Tančí v oranžovém plášti,
oči má zality záští.

Dělá škodu, kudy chodí,
plamínky a jiskry rodí.
Strýček vzdychá, teskní, pláče
a duch radostněji skáče.

Vtom ze země tryská voda,
blízký soused vědro podá.
Postříkají krále ohně.
„Ještě,“ volá, „palte do mě.“

Sousedům se vrací víra,
na pomoc přichází síla.
Kropí ducha, až z něj teče,
teď už mužům neuteče.

Použitá literatura: MLČOCHOVÁ, M.: Kdo se směje, nepláče. Praha: Portál, 2020. ISBN 978-80-262-1641-4.

 

  • Výtvarný záměr: zkonstruovat z brček prostorovou spletitost potrubních rour s ohledem na barevně a tvarově vyváženou konstrukci
  • Výtvarná technika: konstruování z brček
  • Pomůcky: brčka s krčkem různých barev, malé nůžky, umělohmotné nebo polystyrénové destičky, tavná pistole, fotografie potrubí, pracovní listy

Motivace
  • Pitná a špinavá voda (vysvětlování) – když doma otočíme kohoutkem, teče z něj voda, které se můžeme bez obav napít. Pitná voda se k nám domů dostává potrubím z podzemních pramenů, studánek, řek. Špinavá voda pak odtéká potrubím do kanalizace.
  • Kudy teče voda u nás doma (pracovní list)KE STAŽENÍ ZDE. Pracovní list zvětšíme na formát A3. Děti najdou v domě všechna místa, kde se používá voda a označí je modře. Všechna tato místa musíme propojit s potrubím pod zemí. Použijeme k tomu brčka dvou barev, která nastříháme a přilepíme do obrázku. Jednou barvou uděláme vodovodní trubky přivádějící pitnou vodu, druhou odpadní potrubí, kterým odtéká špinavá voda do kanalizace. Stejnými barvami vybarvíme také vodovod a kanalizaci pod domem.
  • Činnosti spojené svodou (pantomima) – dobrovolníci předvádí různé činnosti spojené s vodou: umývání rukou/nádobí, čištění zubů, vaření, zalévání květin, sprchování… a ostatní děti činnosti hádají.
  • Potrubní bludiště (pracovní list) KE STAŽENÍ ZDE. Ukaž myšce cestu, jakým potrubím se dostane za potravou. Navíc: Každou trubku lze případně vybarvit odlišnou barvou.

 

Realizace výtvarné činnosti

Kromě pracovního listu s kresbou potrubí ukažme dětem potrubí i na fotografii. Potrubí je složeno z trubek a rour, kterým kromě vody cestuje pára, plyn, ropa, cement, ale třeba i seno. Pomocí brček mají děti v prostoru zkonstruovat spletitost potrubí a to tak, že jedno brčko s krčkem (tvarovkami) nastřihneme a zasuneme do něj brčko druhé. Je potřeba brčka do sebe více zatlačit, aby se pak při následném tvarování objektu nerozpojila. Děti experimentují s tvarováním, barevností i kompozicí. Potrubí může být složeno z jednoho obvodu, nebo lze brčka do sebe různě zaplétat. Objekt nemusí být stabilní. Jakmile jsou děti s konstrukcí spokojené, různě s ní otáčí a hledají nejzajímavější pohled na potrubí (může stát i na rohu) a po jeho nalezení ho za pomoci pedagoga přilepí na destičku tavnou pistolí.

autorka fotografií: Iva Jinochová

Závěrečná činnost

  • Představení a pojmenování potrubních objektů (Ropovodník, Trubkoun, Odpadník apod.) a sdělení, co v něm proudí.

Literatura: Nováčková, H., Kozlová, V., Modrá, J.: Studánky víly Rozárky. Brno: Lipka 2016.

Zadání: Pracovní list zvětšíme na formát A3. Děti najdou v domě všechna místa, kde se používá voda a označí je modře. Všechna tato místa musíme propojit s potrubím pod zemí. Použijeme k tomu brčka dvou barev, která nastříháme a přilepíme do obrázku. Jednou barvou uděláme vodovodní trubky přivádějící pitnou vodu, druhou odpadní potrubí, kterým odtéká špinavá voda do kanalizace. Stejnými barvami vybarvíme také vodovod a kanalizaci pod domem.

Literatura: Nováčková, H., Kozlová, V., Modrá, J.: Studánky víly Rozárky. Brno: Lipka 2016.

RACI
Poznal jsem, že všichni raci,
mají smysl pro legraci.
Jeden rak šel pozpátku
ze soboty do pátku,
takže čas jim nejvíc běží,
když nelezou a jen leží.

 RYBKA

Hbitá je, až dech se úží,
nikdy nemá husí kůži.
Nezná kašel ani rýmu
i pod ledem přečká zimu.
Nechybí jí vůbec nic,
penízků má na tisíc.
RAČÍ POHÁDKA
Jeden rak si pozpátku
četl celou pohádku.
Nejvíc se mu líbilo
skončit „Bylo, nebylo…“.
RYBKA
Sem a tam, tam a sem,
rybka mrská ocasem.
Vpravo, vlevo, zase zpátky,
zkus si taky rybí hrátky.
VODA, VODIČKA
Voda, voda, vodička,
(plácáme do kolen)
ryba, ryba, rybička,
(plácáme do ramen)
žába, žabka, žabička
(tleskáme)
udělala: „žbluňk!“
DĚTIČKY – RYBIČKY
Nejprve se rozcvičíme,
do vody se namočíme.
Všechny malé dětičky
plavou jako rybičky.
Plavou tam a plavou sem,
plavou skoro celý den.
Unavené potom jsou,
a tak z vody vylezou.
KRUHY NA VODĚ
Mihotá se teplý den
vystřižený z duhy.
Ruka sáhne pro kámen.
Hodíš jeden, druhý…
Vodou běží zevnitř ven
po hladině kruhy.

PLAVE RYBA PO RYBNÍCE
Plave ryba po rybníce,
penízků má na tisíce.
Mrskne sebou doleva,
mrskne sebou doprava.
Umí plavat dozadu,
umí to i dopředu.
Mámo, já to taky dovedu.

RYBY
Řeklo by se okouni,
pořád někde okouní.
Kdepak, nejsou takoví!
Ti jsou čilí, každou chvíli
někde něco uloví.

Řeklo by se štiky,
mají kruté zvyky.
Všechny žravé jsou až běda,
na ty sotva stačíme.
Od snídaně do oběda
alespoň deset svačinek.

Řeklo by se kapři,
ryby jak se patří.
Šupináče pozná každý,
jakmile ho spatří.

Řeklo by se jelci,
nebudou moc velcí.
Inu, to se rozumí…
Přesto však na celé čáře
vítězí i nad rybářem,
když to s nimi neumí.

Řeklo by se líni,
budou tuze líní.
Snad se někde na dně
vyvalují v bahně.
Lín je vážně lenoch.
Do proudu by nemoh!

Řeklo by se sumci,
váží tisíc uncí.
Právě tomu největšímu
zachtělo se na mělčinu,
hřát se v letním slunci.
Sumče, nech si zajít chuť.
Patříš na dno, tak tam buď!

Řeklo by se lipani,
ti milují čvachtání.
Tyhle ryby mají rády
splavy, jezy, vodopády.

ZRCADLO

Voda je zrcadlo, všichni to vědí.
Vidí se každý, kdo do vody hledí.

Zrcadlí zajíce, lišku i kukačku,
tlamička k tlamičce, zobáček k zobáčku.

Katka si borůvkou zmaluje pusu.
Voda se podiví jejímu vkusu.

Jitka si třešněmi ozdobí uši.
Voda se podiví, jak jí to sluší.

Lucka si udělá klobouček z kapradí.
Voda si povídá: „Ta se zas parádí!“

Voda je zrcadlo, všichni to vědí.
Vidí se každý, kdo do vody hledí.

Když zrovna nedělá zrcátko pro Katku,
obrázek nekreslí žádnému zvířátku,

voda si zrcadlí jenom tak pro sebe.
Skrz listí na vrbě kouká až do nebe.

HOUHY, HOUPY
Houpy, houpy,
Co si žabák koupí.
Koupí on si za kačku
velikánskou klouzačku.
Po klouzačce do rybníka
Veze klobouk pro vodníka.

SLANÁ A SLADKÁ
Hádala se Hana,
že je voda slaná.
Hádala se Hana,
že je voda sladká.

Vodu, plnou soli,
žene mořská vlna.
A co voda v řece?
Je snad cukru plná?

Není, co vás nemá?
Kdo tu fámu pustil?
Po takové vodě
byli bychom tlustí.

Plná cukru není.
Nikdo by ji nepil!
A co po koupeli?
Jak by každý lepil!

K řece místo vážek
létaly by vosy.
Za dešťových srážek
sládly by nám nosy.

Slyšíte to, Hanky?
Slyšíte to, Radky?
Čtěte tyhle řádky,
bude konec hádky.

SPADLA LŽIČKA DO KAFÍČKA
Spadla lžička do kafíčka,
udělala: žbluňk.
Seděly tam dvě panenky,
mezi nimi špunt.
Seděl žabák u rybníčka
dělal na nás: kuňk.

Kapří příběh
Smluvili se čtyři kapři,
že prý půjdou v noci ve tři
při měsíčku na břeh kapří.
Umyli se, oholili,
šupiny si postříbřili,
oblékli se jak se patří.
Slečny kapří až je spatří,
určitě se s nimi sbratří.

  • Výtvarný záměr: využít přírodní materiály, ozvláštnit je barvou a sestrojit z nich vážku
  • Výtvarná technika/postup: konstruování přírodních prvků
  • Pomůcky: dvounažky javoru, temperové barvy, ploché štětce, malířská paleta, lepidlo Confix, lesní klestí, staré papíry (popř.: karton, tavná pistole).

Motivace a hra

  • Pozn.– Vzhledem k tomu, že vážky vídáme převážně v létě u vody, ale činnost lze realizovat až na podzim, kdy javoru dozrají dvounažky, můžeme námět zařadit k tématu voda/ryby.
  • Pozorování obrázku vážky a její popis – 2 páry stejně velkých křídel, štíhlé protáhlé tělo, 3 páry nohou, velká hlava, hruď a zadeček jsou pestře zbarveny, křídla jsou průhledná i různě zbarvená, výskyt kolem vod, kde se vyvíjí.
  • Seznámení se záměrem – Kdybychom obarvili pouze klacík (tělo vážky), nebyly by vážky od sebe tak odlišné. Pokud bychom jim však obarvili křídla, určitě by byly pestrobarevnější a každý by si poznal tu svou.

 

Realizace výtvarné činnosti

Nejideálnější doba pro sběr i výrobu z dvounažek javoru je v době, kdy visí ještě zelené na stromě. Poměrně za krátkou dobu změní barvu, ale především uschnou a nedrží nažky u sebe, proto je pak velmi těžké při pozdějším sběru najít nažky spojené. Klestí sesbíráme s dětmi při vycházce do lesa s tím, že již ví, na co ho přesně použijeme. Je vhodné nasbírat ho více, a v MŠ ho lámat na menší klacíky, které budou zakončené bambulkou (hlava). Pokud máme dostatek dvounažek, nebráníme dětem, aby si vyrobily např. 4 a více vážek. Na každou vážku potřebujeme 2 dvounažky.

Na malířskou paletu vymáčkneme co nejvíc odstínů temperových barev. Děti si vyberou dvounažky, položí si je na starý papír a opatrně je bez použití vody natírají. Druhou stranu ponecháme bez barvy.

Při sestrojování vážky pracuje učitelka s každým dítětem individuálně. Nejprve si děti spárují křídla, která budou tvořit vážku. Určí si, které křídlo bude zadní (vespod), do jeho středu aplikují lepidlo Confix a položí na něj přední křídlo tak, aby zadní křídlo zcela nezakryly. Do středu předního křídla taktéž nanesou lepidlo a položí na něj klacík. Výhodou tohoto lepidla je, že se rychle schne a perfektně lepí jednotlivé přírodniny k sobě. Jakmile mají všichni zhotovené vážky, můžeme je přilepit na společný karton. Lepení tavnou pistolí provádí pedagog.

  Závěr

Poznají si děti vlastní vážky na základě jejich zbarvení? Můžeme se pokusit o pojmenování vážek dle barevnosti křídel.

Rybí sliby 

Pohádkový příběh vypráví o mořské panence, kterou bídný černokněžník Mořemor zlým kouzlem odnese daleko od rodného moře až k prameni horského potůčku. Panenku čeká strastiplná cesta domů. Naštěstí jí pomohou dobří tvorové, kteří žijí ve vodě a kolem ní. Děti se při čtení nenásilnou formou seznámí s nejběžnějšími živočichy i rostlinami v okolí vodních toků a moře, a zároveň také s koloběhem vody (horský pramínek vytvoří potok, který se vlévá do říčky, říčka do řeky a řeka do moře). Za každou kapitolou následuje několik jednoduchých otázek, aby si děti upevnily v paměti nabyté znalosti. Knížka je určena předškolákům a dětem mladšího školního věku.
Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka, spisovatelka. Za dětské knížky získala v letech 2003 a 2006 Cenu učitelů. Je autorkou knihy: JDE SEM LESEM – recenzi na knihu naleznete ZDE. 

Vlastní recenze

Pohádková knížka: „Rybí sliby“ je vhodná pro rodiče a učitelky dětí předškolního i mladšího školního věku, ale věřím, že si ji se zalíbením přečtou všechny věkové kategorie.  Kniha má pevnou vazbu, text i ilustrace jsou tištěné na voskovém papíře, což jí dodává na atraktivitě. Písmo je dostatečně velké, text čtivý bez složitých slovních spojení. Ilustrace tištěné na celém listě jsou něžně barevné a zobrazení živočichové se velmi přibližují jejich reálné podobě.

Pohádka je rozdělena na jedenáct na sebe navazujících kapitol, takže je vhodná jako čtení na pokračování. Kapitoly jsou dlouhé na 7-8 stránek, kde je však započítána i celostránková ilustrace, stránka s otázkami a obrazovým popisem ryby, tudíž samotný pohádkový příběh je obsažen na 4-5 stranách a je tak vhodný pro četbu i nejmenším dětem. Děti se nenásilnou formou dozvídají o vzhledu i způsobu života živočichů žijících ve vodě a u vody i s koloběhem vody.

Příběh pojednává o mořské panence Helence malé jako dětská dlaň, která se chtěla provdat za ráčka poustevníčka. Za nevěstu si ji však vybral mořský černokněžník Mořemor, kterého odmítla, a za trest ji nechal z moře zmizet. Panenka se ocitla u horského pramínku, kde začíná její putování zpět k moři. Na cestě potkává mnoho živočichů, kteří ji radí, jak se dostat po vodě blíže domovu. Každá ryba, s kterou se setká, jí má dát svůj slib, že ji pomůže a jakmile dostane sedm rybích slibů, bude kouzlo černokněžníka zlomeno. V každé kapitole potká mořská panenka 2 živočichy – rybu (mihuli, mřenku, ploticí, pstruha, okouna, sumce, kapra, cejna, lososa) a živočicha žijícího u vody (komára, raka, perlorodku, bahenku-vodní šnek, skokana, šídlo, vážku). Děti se kromě živočichů seznamují s koloběhem vody – z pramínku se stává potůček, potok, říčka, řeka, která se vlévá do moře, a zároveň se dozvídají, v jakých vodách žijí konkrétní tvorové.

Na konci každé kapitoly autorka uvádí 5 otázek, které částečně vyplývají z textu. První čtyři otázky se zaměřují na živočicha žijícího u vody, který panence radí, kde najít konkrétní rybu. Jeho popis i způsob života je obsažen v příběhu. Pátá otázka se týká vzhledu ryby, kterou potká. Odpověď vyhledáme na následné ilustraci obsahující i slovní popis jejího vzhledu. Všechny správné odpovědi jsou uvedeny hned pod otázkami. Přímo v pohádce se autorka nevěnuje popisu ryb.

Za mě se jedná o nádhernou poučnou pohádku, kterou lze využít při probírání témat: Voda, Ryby.

  • Výtvarný záměr: otiskovat barevné stopy z napěněného jarového roztoku
  • Výtvarná technika/postup: tisk z výšky pomocí obarvených bublin
  • Pomůcky: jar, voda, potravinářské barvy (temperové barvy), kelímky (např. od jogurtů Pierot), brčka, čtvrtky formátu A4, ubrus, hadřík

Motivace a hra
  • Ukázka: Foukání do bublifuku – Vytvoření představy o tom, jak se bublina nafukuje, letí a praskne.
  • Pohybová říkanka: Bublina – Tiše děti, novina, přiletěla bublina. (chytíme se za ruce, vytvoříme kruh, přiblížíme se k sobě a šeptáme) Bublina se nafukuje, (vzdalujeme se od sebe) letí, letí, poletuje, (chůze po směru kruhu) přiletěla na náš dvůr, (pustíme se) udělala prásk a bum (tleskneme a sedneme na bobek).
  • Vysvětlení – Bubliny mají kulovitý tvar. Vznikají na nich nádherné barvy, které se neustále mění, ale při dopadu na zem/papír nezanechávají žádnou barvu. Kdybychom však roztok obarvily, po dopadu by bubliny zanechávaly svůj otisk.

 

Realizace výtvarné činnosti

Do kelímků s vodou vymáčkneme cca lžíci jaru, vsypeme potravinářské/temperové barvy a důkladně promícháme. Uděláme více barevných roztoků. Děti ponoří brčko do kelímku a foukáním napění roztok tak, aby udělal nepřetékající kopeček (bublinky musí být nad okrajem kelímku). Děti vezmou papír, položí jej na bubliny (pokud ho položí až na kelímek, otiskne se i jeho kruhová hrana). Po sundání vzniknou barevné otisky bublin. Experimentujeme s barevnými kombinacemi, napěněním kelímku.

Závěr

Tato předgrafická technika tisku z výšky zaujme každé dítě (z vlastní zkušenosti)

Obměna: Do bublifuků přidáme barvu (potravinářská barva v našem případě netvořila bubliny, proto bych zkusila temperové barvy).

  • U stolečku s ubrusem děti foukají z bublifuku barevné bubliny, které dopadají na bílé papíry položené na stolečku.
  • 2 až 3 děti foukají do bublifuku a skupinka dětí chytá barevné bubliny na papír.

  • Výtvarný úkol: podle instrukcí poskládat lodičku, umístit ji na moře a sdělit, kam pluje
  • Výtvarná technika (postup): tvarování materiálu – origami
  • Pomůcky: měkké barevné papíry formátu A4, lepidlo v tubě, fixy, arch modrého nebo bílého tvrdšího papíru, bílé voskovky/svíčky, anilinové barvy, širší kulaté štětce, nádoba s vodou

Motivace a hra
  • Vzbuzení představ – Určitě každý z nás má nějaké přání, kam by se chtěl jednou podívat. Někdo by chtěl jet k moři, do exotické země, jiný na ostrov, na kterém by objevil poklad. Zavřeme oči a představujeme si toto místo. Všude okolo něj je ale obrovské moře. Jak se na toto místo dostat, když je všude samá voda?
  • Diskuse o vodních dopravních prostředcích (vor, jachta, člun, kajak, loď, parník, ponorka, vodní skútr).
  • Seznámení s úkolem – Každý si vyrobí svoji kouzelnou lodičku, která ho po moři zaveze, kam si bude přát.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si zvolí libovolnou barvu papíru pro jejich lodičku. Vhodné je vysvětlovat postup ve skupině 4-6 dětí. Učitelka s dětmi sedí u stolečku a dle instruktáže (slovní i názorné) děti skládají lodičku krok za krokem (viz obr. níže). V polovině práce, kdy dětem vznikne čepička, lze zahnuté cípy přilepit lepidlem. Dle věku a zručnosti dětí může učitelka v některých krocích dopomoct. Kdo chce, může si hotový prostředek ozdobit kresbou fixy. Spodní část loďky potřeme lepidlem a mírně roztaženou ji lepíme na moře. Loď může vyplout.

Moře bylo vytvořeno z tvrdšího světle modrého archu, na který skupina dětí nakreslila bílým voskovým pastelem vlnky a posléze celou plochu kolorovala anilinovými barvami zajímavé svými sytými modrými odstíny. V místě voskové kresby se vodová barva nezachytí.

Závěr

  • Narativní pantomima: Plujeme na výlet – ruce držíme podél těla a houpeme se v kolenou, jako když se loď houpe na vlnách. Rozhlížíme se napravo, nalevo a vyhlížíme pevninu. Kdo ji spatří, pokrčí ruce v lokti, jako když drží kormidlo; chůzí a nakláněním pluje k cíli.
  • Rozhovor: Kam doplula tvoje loďka?sdělování, kam by se děti chtěly podívat.
  • Výtvarný záměr: pokus o plastické tvarování materiálu podle vlastní předlohy
  • Výtvarná technika (postup): modelování ze sádry
  • Pomůcky: kancelářské papíry, pastelky, eurofólie, sádra a obvazy (nebo sádrový obvaz), lžíce na míchání, nůžky, voda, nádoba na sádru, fotografie rozmanitých vloček, ubrus.

Motivace a hra

Venku padá první sníh! Sněhové vločky jsou jako hvězdy. Tyto maličké zázraky mají nespočet podob, každá je jiná a přeci jen mají jedno společné a to, že mají šestiúhelníkový tvar. S dětmi shlédneme obrázky rozmanitých struktur vloček (pod mikroskopem i kreslené), které lze vyhledat na  internetu. Škoda, že nemůže sněžit i ve třídě. A co kdyby nám tu sněžily sádrové vločky? Byly by sněhově bílé, křehké i tvarově jiné, které bychom upevnili na nit a zavěsili si je do prostor školky.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti mají možnost se při kresbě pastelkou inspirovat tvary vloček z vytištěných fotografií.  Na celý formát papíru nakreslí 6cípou vločku. Oprostíme se od detailů a linií ležících blízko sebe, které by nešly sádrou vymodelovat. Body i linie se musí alespoň v jednom místě protínat, jinak by na sádrové vločce nedržely.

snehove-vlocky

Kresby vložíme do eurofolií. Připravíme si nastříhané obvazy na různě velké obdélníčky, v plastové mističce (např. od masa) rozmícháme ve studené vodě sádru. Doporučuji směs udělat více vodovou – s gázou se lépe pracuje, textilie v konečné fázi více vynikne, obvazy na sobě dobře drží, děti stihnou v klidu dokončit práci, aniž by sádra ztuhla a navíc se na obvaz neváže přebytek husté sádry, která částečně kazí konečný vzhled. Pracujeme v malých skupinkách po 3 a 4 dětech. Obvazy namáčíme do sádry, přebytečnou sádrovou vodu prsty vymáčkneme.  Vločky necháme na folii zcela uschnout, po utuhnutí jdou sejmout velmi lehce.

Poz.:

  • Na ztvrdnuté sádrové obvazy už mokrá sádra nedrží.
  • Pro zpomalení tuhnutí se používá studená voda, cukr, líh nebo ocet.
  • K usnadnění práce lze využít koupený sádrový obvaz, který se namáčí do vody.
snehove-vlocky1 snehove-vlocky2 snehove-vlocky3

Závěr

Vločky jsou velmi křehké, pokud se stane, že některá část odpadne, lze ji přilepit lepidlem Herkules. Aby sádra nepouštěla bílý prach, můžeme ji zafixovat lakem na vlasy.

  • Výtvarný záměr: uplatnění citu pro dekorativní charakter, kombinování barevných linií a ploch
  • Výtvarná technika (postup): kresba barevnými fixy
  • Pomůcky: vytištěné sladkovodní ryby na čtvrtce (viz příloha), barevné fixy-sada s více jak 12 kusy, síť, kancelářské sponky, nůžky

Motivace a hra

Ryby kromě zajímavých tvarů poutají pozornost svými barevnými těly. Zbarvení našich sladkovodních ryb je spíše nenápadné. Pozorujeme obrazové materiály našich ryb a vyvozujeme jejich typické barvy (zelené, šedé, hnědé, bílé, žluté atd.). Všímáme si, že mají tmavší hřbet a světlé břicho, to aby unikly pozornosti při sledování shora i zdola. Nejpestřeji zbarveny bývají ryby z korálových moří, které mají ostré přechody mezi jednotlivými barvami a ryby jedovaté, které svými pestrými barvami zastrašují predátory, aby je neulovili.

Pro všechny ryby je typické, že mohou své zbarvení měnit, a to pokud jsou ohroženy, v době rozmnožování, při péči o své potomstvo, během růstu, při změně prostředí, náladě i zdravotním stavu. Naše ryby se sice nezbarvují tak výrazně, ale proč bychom si jejich zbarvení nemohli trochu vymyslet? Díky jejich novému kabátku by se staly postrachem všech predátorů ve sladkovodních vodách.

 

Realizace výtvarné činnosti

Vytištěné černobílé ryby rozstříhané na jednotlivé fotografie položíme na stoleček, ze kterého si děti vyberou tu, která se jim líbí. Příloha obsahuje 6 druhů sladkovodních ryb, dle počtu dětí ji tiskneme vícekrát. Zbarvení necháme na fantazii dětí, zda tělo bude mít jednu barevnost a ploutve odlišnou, nebo na těle ryby děti budou vytvářet geometrické tvary, symboly (srdce, květiny, kříže), vodorovné i svislé pruhy, či nahodilé skvrny. Černobílá fotografie by měla být zcela pokryta kresbou fixy. V závislosti na věku i zručnosti dětí, velikosti vytištěných ryb vystřihnou rybky děti nebo učitelka. Pedagog pak ryby připevní na síť kancelářskými sponkami a zavěsí na nástěnku nebo do prostoru školky.

 ryby-v-siti5

Závěr

Které ryby by se svým zbarvením ochránily před predátory? A jaké by byly v ohrožení života?  Pro ryby můžeme vymýšlet nová druhotná jména, která by napovídala něco o jejich vzhledu, např. úhoř ohnivý, štika skvrnitá, kapr modrý apod.

  • Výtvarný záměr: tvarování materiálu a jeho dekorování
  • Výtvarná technika (postup): plastická tvorba
  • Pomůcky: modelovací samotvrdnoucí hmota (jedlá soda, kukuřičný škrob, voda), plastové destičky, špejle, brčka, fixy, válečky, plastové nožíky, špachtle atd.

Motivace a hra

Ve vodě si tiše pluje,

ploutvičkami kormidluje.

Pusu špulí, snad se líbá?

Ptáte se kdo? Přece _ _ _ _! (z knihy Hádám, hádáš, hádáme)

Rybek je tolik, že bychom je ani nespočítali, jsou různé – obrovské, velké, malinké, hubené, silné, jinak barevné. Ukazujeme si na obrázcích sladkovodní ryby i mořské ryby vynikající svými tvary i barvami. Každá je zkrátka jiná, společné jim je to, že žijí ve vodě, tělo mají pokryté šupinami nebo slizem, z něhož vyrůstají ploutve, kterými se pohybují. S dětmi si na obrázku kapra popisujeme části ryby (oko, ústa, čichová jamka, střevle, hmatové vousky, ploutve prsní-2, břišní-2, řitní-1, ocasní-1, hřbetní-1). Představ si, že jsi rybka. Jakou by si chtěl být?

 

Realizace výtvarné činnosti 

K výrobě ryb potřebujeme modelovací samotvrdnoucí hmotu, kterou lze koupit nebo vyrobit v domácích podmínkách (=levnější varianta). Poměr surovin je 2 hrnečky sody, 1 hrneček kukuřičného škrobu a 1 hrneček vody. Jedná se o hrníčkovou metodu, kdy pracujeme s objemem, nikoliv s hmotností. Pokud budou vyrábět ryby všechny děti, je jistější množství zdvojnásobit – 4 díly sody, 2 díly škrobu, 2 díly vody. Všechny suroviny dáme do nepřilnavého hrnce. Přibližně po minutě varu, kdy hmota zhoustne, ji můžeme z hrnce vyndat. Z hmoty vytvarujeme kouli a zabalíme ji do mikrotenového sáčku, aby neokorala. Pokud i tak malinko do druhého dne oschne, hmotu před aktivitou prohněteme mokrýma rukama.

Děti si vymodelují z kuličky „vajíčko“, v dlaních ho zmáčknout na silnější placičku a tvarují ji do tvaru ryby. Lepší je ploutve vymodelovat z těla ryby, dolepované části špatně lepí a mohou později odpadnout. Stejně tak se mohou po zaschnutí odlomit části z tenkého plátu. Špejlí lze po hmotě kreslit, otiskovat ji a tvořit tak linie připomínající ploutevní paprsky, otisky víček od fix, brček lze vytvářet šupiny, oči. Vzhledem k velikostem ryby volíme úměrně velké nástroje pro dekorování ryb. Pokud chceme rybičky zavěsit, či je nosit na krku, brčkem propíchneme ve středu ryby dírku. Dle tloušťky ryb bude hmota schnout při pokojové teplotě 3-5 dní.

rybicka-malicka rybicka-malicka2

Závěr

S hmotou se velmi dobře pracuje, nelepí, snadno se uklízí ze stolu i podlahy. Těsto můžeme obarvit potravinářským barvivem, nebo ho po zaschnutí kolorovat akrylovými barvami. Kromě výše uvedených nástrojů lze v závislosti na velikosti výrobků do hmoty otiskovat různé pěnové dílky, stavebnicové prvky apod.

  • Výtvarná technika (postup): kombinované techniky (slash painting – OHEŇ, práce s přírodními materiály – ZEMĚ, rozfoukávání tuše brčkem – VZDUCH, zapouštění barev do klovatiny – VODA)
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3, kružítko, pravítko, tužka, nůžky, úzká izolepa, lepidlo Herkules, zem, písek, brčka, tuš, nádoby na tuš a vodu, anilinové barvy, vodové barvy, větší kulaté štětce, klovatina, ubrusy

Motivace a hra

Tematickým východiskem projektu jsou čtyři živly, kdy každému z nich je věnován jeden den, děti tak zažijí den vody, vzduchu, země a ohně. S každým elementem se seznamujeme prostřednictvím rozhovorů o jejich užitečnosti a škodlivosti, pokusy, pomocí didaktických i pohybových her a následně zpracováváme dané téma méně tradičními výtvarnými postupy.

VODA – poslech zvuků vody (kapání, žbluňknutí, přelévání); barvení vody (z červené, modré a žluté vytváříme barvy podvojné – oranžová, fialová, zelená); filtrace vody pomocí filtrační sady; pohybová hra „Pára – voda – led“, kdy se děti stanou molekulami vody a reagují na slova takto: voda=chůze v prostoru, led= přechod do štronza, pára = běh či skoky na místě.

VZDUCH – foukání do dlaní, do papírových kuliček, pírka, vody; výroba korouhvičky, větrníku; chytání vzduchu do igelitových tašek; brainstorming, co vzduch vytváří (fén, klimatizace, ventilátor, vějíř), smyslová hra „Vánek, vítr, vichřice“ za použití píšťalky, kdy tiché pískání znamená vánek, pomalou chůzi, střední pískání – vítr, chůzi, hlasité pískání – vichřici, běh.

ZEMĚ – prozkoumávání písku, země a kamenů zrakem, hmatem, čichem; kreslení do písku; dramatické hry na žížaly, semínka; hra s kamínky.

OHEŇ – hledání a křesání s křemeny; sopka z jedlé sody; pokusy s ohněm (i oheň potřebuje kyslík, pomerančový ohňostroj, pozorujeme barvy plamínku); honička „Hašení požáru“, kdy mají děti za kalhotami upevněné červené krepové ocásky představující oheň a dva hráči s modrým proužkem ztvárňující vodu je mají uhasit sebráním proužku.

Celým projektem nás provází píseň: Živly

 

Realizace výtvarné činnosti

Učitelka pomocí kružítka na čtvrtku A3 narýsuje kruh, který tužkou rozdělí na 4 shodné díly představující jednotlivé živly. Kruhy vystřihneme učitelka, vnitřní čáry již děti. Všechny dílky podepíšeme a dáme na odkládací místo. Každý den si děti berou jeden kruhový výsek ze své hromádky, na který ztvárňujeme daný element. Dobré je všechny dílky nechat vylisovat před samotným lepením k sobě.

Vodu zpodobníme zapouštěním barev do klovatiny, kdy si nejprve na celou plochu dílku naneseme větší vrstvu klovatiny, do které poté zapouštíme vodové barvy v odstínech vody – modrá, zelená.

Pro vzduch můžeme použít vodové barvy i tuš, kterou naneseme brčkem, či štětcem na podklad a brčkem rozfoukáváme.

U země využíváme neživých přírodnin. Celou plochu kruhového výseku potřeme silnější vrstvou lepidla a následně na ní sypeme zem a písek. Kamínky z důvodu odlepení nedoporučuji. Po činnosti i při zaschnutí je dobré přebytečnou zeminu oklepat do koše.

Oheň je vytvořen technikou slash painting, kdy štětcem cákáme barvu (voda + anilinové barvy) v odstínech ohně. Štětec by se neměl při úhozu dotknout papíru.

přírodní živly přírodní živly2 přírodní živly3

Závěr

Díky tomuto výtvarnému experimentování si děti velmi dobře zapamatují všechny 4 přírodní živly naší země.