Archiv pro štítek: voda

  • Výtvarný záměr: využít přírodní materiály, ozvláštnit je barvou a sestrojit z nich vážku
  • Výtvarná technika/postup: konstruování přírodních prvků
  • Pomůcky: dvounažky javoru, temperové barvy, ploché štětce, malířská paleta, lepidlo Confix, lesní klestí, staré papíry (popř.: karton, tavná pistole).

 

Motivace a hra

  • Pozn.– Vzhledem k tomu, že vážky vídáme převážně v létě u vody, ale činnost lze realizovat až na podzim, kdy javoru dozrají dvounažky, můžeme námět zařadit k tématu voda/ryby.
  • Pozorování obrázku vážky a její popis – 2 páry stejně velkých křídel, štíhlé protáhlé tělo, 3 páry nohou, velká hlava, hruď a zadeček jsou pestře zbarveny, křídla jsou průhledná i různě zbarvená, výskyt kolem vod, kde se vyvíjí.
  • Seznámení se záměrem – Kdybychom obarvili pouze klacík (tělo vážky), nebyly by vážky od sebe tak odlišné. Pokud bychom jim však obarvili křídla, určitě by byly pestrobarevnější a každý by si poznal tu svou.

 

Realizace výtvarné činnosti

Nejideálnější doba pro sběr i výrobu z dvounažek javoru je v době, kdy visí ještě zelené na stromě. Poměrně za krátkou dobu změní barvu, ale především uschnou a nedrží nažky u sebe, proto je pak velmi těžké při pozdějším sběru najít nažky spojené. Klestí sesbíráme s dětmi při vycházce do lesa s tím, že již ví, na co ho přesně použijeme. Je vhodné nasbírat ho více, a v MŠ ho lámat na menší klacíky, které budou zakončené bambulkou (hlava). Pokud máme dostatek dvounažek, nebráníme dětem, aby si vyrobily např. 4 a více vážek. Na každou vážku potřebujeme 2 dvounažky.

Na malířskou paletu vymáčkneme co nejvíc odstínů temperových barev. Děti si vyberou dvounažky, položí si je na starý papír a opatrně je bez použití vody natírají. Druhou stranu ponecháme bez barvy.

Při sestrojování vážky pracuje učitelka s každým dítětem individuálně. Nejprve si děti spárují křídla, která budou tvořit vážku. Určí si, které křídlo bude zadní (vespod), do jeho středu aplikují lepidlo Confix a položí na něj přední křídlo tak, aby zadní křídlo zcela nezakryly. Do středu předního křídla taktéž nanesou lepidlo a položí na něj klacík. Výhodou tohoto lepidla je, že se rychle schne a perfektně lepí jednotlivé přírodniny k sobě. Jakmile mají všichni zhotovené vážky, můžeme je přilepit na společný karton. Lepení tavnou pistolí provádí pedagog.

  Závěr

Poznají si děti vlastní vážky na základě jejich zbarvení? Můžeme se pokusit o pojmenování vážek dle barevnosti křídel.

 

Rybí sliby 

Pohádkový příběh vypráví o mořské panence, kterou bídný černokněžník Mořemor zlým kouzlem odnese daleko od rodného moře až k prameni horského potůčku. Panenku čeká strastiplná cesta domů. Naštěstí jí pomohou dobří tvorové, kteří žijí ve vodě a kolem ní. Děti se při čtení nenásilnou formou seznámí s nejběžnějšími živočichy i rostlinami v okolí vodních toků a moře, a zároveň také s koloběhem vody (horský pramínek vytvoří potok, který se vlévá do říčky, říčka do řeky a řeka do moře). Za každou kapitolou následuje několik jednoduchých otázek, aby si děti upevnily v paměti nabyté znalosti. Knížka je určena předškolákům a dětem mladšího školního věku.
Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka, spisovatelka. Za dětské knížky získala v letech 2003 a 2006 Cenu učitelů. Je autorkou knihy: JDE SEM LESEM – recenzi na knihu naleznete ZDE. 

Vlastní recenze

Pohádková knížka: „Rybí sliby“ je vhodná pro rodiče a učitelky dětí předškolního i mladšího školního věku, ale věřím, že si ji se zalíbením přečtou všechny věkové kategorie.  Kniha má pevnou vazbu, text i ilustrace jsou tištěné na voskovém papíře, což jí dodává na atraktivitě. Písmo je dostatečně velké, text čtivý bez složitých slovních spojení. Ilustrace tištěné na celém listě jsou něžně barevné a zobrazení živočichové se velmi přibližují jejich reálné podobě.

Pohádka je rozdělena na jedenáct na sebe navazujících kapitol, takže je vhodná jako čtení na pokračování. Kapitoly jsou dlouhé na 7-8 stránek, kde je však započítána i celostránková ilustrace, stránka s otázkami a obrazovým popisem ryby, tudíž samotný pohádkový příběh je obsažen na 4-5 stranách a je tak vhodný pro četbu i nejmenším dětem. Děti se nenásilnou formou dozvídají o vzhledu i způsobu života živočichů žijících ve vodě a u vody i s koloběhem vody.

Příběh pojednává o mořské panence Helence malé jako dětská dlaň, která se chtěla provdat za ráčka poustevníčka. Za nevěstu si ji však vybral mořský černokněžník Mořemor, kterého odmítla, a za trest ji nechal z moře zmizet. Panenka se ocitla u horského pramínku, kde začíná její putování zpět k moři. Na cestě potkává mnoho živočichů, kteří ji radí, jak se dostat po vodě blíže domovu. Každá ryba, s kterou se setká, jí má dát svůj slib, že ji pomůže a jakmile dostane sedm rybích slibů, bude kouzlo černokněžníka zlomeno. V každé kapitole potká mořská panenka 2 živočichy – rybu (mihuli, mřenku, ploticí, pstruha, okouna, sumce, kapra, cejna, lososa) a živočicha žijícího u vody (komára, raka, perlorodku, bahenku-vodní šnek, skokana, šídlo, vážku). Děti se kromě živočichů seznamují s koloběhem vody – z pramínku se stává potůček, potok, říčka, řeka, která se vlévá do moře, a zároveň se dozvídají, v jakých vodách žijí konkrétní tvorové.

Na konci každé kapitoly autorka uvádí 5 otázek, které částečně vyplývají z textu. První čtyři otázky se zaměřují na živočicha žijícího u vody, který panence radí, kde najít konkrétní rybu. Jeho popis i způsob života je obsažen v příběhu. Pátá otázka se týká vzhledu ryby, kterou potká. Odpověď vyhledáme na následné ilustraci obsahující i slovní popis jejího vzhledu. Všechny správné odpovědi jsou uvedeny hned pod otázkami. Přímo v pohádce se autorka nevěnuje popisu ryb.

Za mě se jedná o nádhernou poučnou pohádku, kterou lze využít při probírání témat: Voda, Ryby.

  • Výtvarný záměr: otiskovat barevné stopy z napěněného jarového roztoku
  • Výtvarná technika/postup: tisk z výšky pomocí obarvených bublin
  • Pomůcky: jar, voda, potravinářské barvy (temperové barvy), kelímky (např. od jogurtů Pierot), brčka, čtvrtky formátu A4, ubrus, hadřík
Motivace a hra
  • Ukázka: Foukání do bublifuku – Vytvoření představy o tom, jak se bublina nafukuje, letí a praskne.
  • Pohybová říkanka: Bublina – Tiše děti, novina, přiletěla bublina. (chytíme se za ruce, vytvoříme kruh, přiblížíme se k sobě a šeptáme) Bublina se nafukuje, (vzdalujeme se od sebe) letí, letí, poletuje, (chůze po směru kruhu) přiletěla na náš dvůr, (pustíme se) udělala prásk a bum (tleskneme a sedneme na bobek).
  • Vysvětlení – Bubliny mají kulovitý tvar. Vznikají na nich nádherné barvy, které se neustále mění, ale při dopadu na zem/papír nezanechávají žádnou barvu. Kdybychom však roztok obarvily, po dopadu by bubliny zanechávaly svůj otisk.

 

Realizace výtvarné činnosti

Do kelímků s vodou vymáčkneme cca lžíci jaru, vsypeme potravinářské/temperové barvy a důkladně promícháme. Uděláme více barevných roztoků. Děti ponoří brčko do kelímku a foukáním napění roztok tak, aby udělal nepřetékající kopeček (bublinky musí být nad okrajem kelímku). Děti vezmou papír, položí jej na bubliny (pokud ho položí až na kelímek, otiskne se i jeho kruhová hrana). Po sundání vzniknou barevné otisky bublin. Experimentujeme s barevnými kombinacemi, napěněním kelímku.

Závěr

Tato předgrafická technika tisku z výšky zaujme každé dítě (z vlastní zkušenosti)

Obměna: Do bublifuků přidáme barvu (potravinářská barva v našem případě netvořila bubliny, proto bych zkusila temperové barvy).

  • U stolečku s ubrusem děti foukají z bublifuku barevné bubliny, které dopadají na bílé papíry položené na stolečku.
  • 2 až 3 děti foukají do bublifuku a skupinka dětí chytá barevné bubliny na papír.

  • Výtvarný úkol: podle instrukcí poskládat lodičku, umístit ji na moře a sdělit, kam pluje
  • Výtvarná technika (postup): tvarování materiálu – origami
  • Pomůcky: měkké barevné papíry formátu A4, lepidlo v tubě, fixy, arch modrého nebo bílého tvrdšího papíru, bílé voskovky/svíčky, anilinové barvy, širší kulaté štětce, nádoba s vodou

 

Úvod (motivace)
  • Vzbuzení představ – Určitě každý z nás má nějaké přání, kam by se chtěl jednou podívat. Někdo by chtěl jet k moři, do exotické země, jiný na ostrov, na kterém by objevil poklad. Zavřeme oči a představujeme si toto místo. Všude okolo něj je ale obrovské moře. Jak se na toto místo dostat, když je všude samá voda?
  • Diskuse o vodních dopravních prostředcích (vor, jachta, člun, kajak, loď, parník, ponorka, vodní skútr).
  • Seznámení s úkolem – Každý si vyrobí svoji kouzelnou lodičku, která ho po moři zaveze, kam si bude přát.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si zvolí libovolnou barvu papíru pro jejich lodičku. Vhodné je vysvětlovat postup ve skupině 4-6 dětí. Učitelka s dětmi sedí u stolečku a dle instruktáže (slovní i názorné) děti skládají lodičku krok za krokem (viz obr. níže). V polovině práce, kdy dětem vznikne čepička, lze zahnuté cípy přilepit lepidlem. Dle věku a zručnosti dětí může učitelka v některých krocích dopomoct. Kdo chce, může si hotový prostředek ozdobit kresbou fixy. Spodní část loďky potřeme lepidlem a mírně roztaženou ji lepíme na moře. Loď může vyplout.

Moře bylo vytvořeno z tvrdšího světle modrého archu, na který skupina dětí nakreslila bílým voskovým pastelem vlnky a posléze celou plochu kolorovala anilinovými barvami zajímavé svými sytými modrými odstíny. V místě voskové kresby se vodová barva nezachytí.

Závěr
  • Narativní pantomima: Plujeme na výlet – ruce držíme podél těla a houpeme se v kolenou, jako když se loď houpe na vlnách. Rozhlížíme se napravo, nalevo a vyhlížíme pevninu. Kdo ji spatří, pokrčí ruce v lokti, jako když drží kormidlo; chůzí a nakláněním pluje k cíli.
  • Rozhovor: Kam doplula tvoje loďka? – sdělování, kam by se děti chtěly podívat.

  • Výtvarný cíl: pokus o plastické tvarování materiálu podle vlastní předlohy
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: modelování ze sádry
  • Pomůcky: kancelářské papíry, pastelky, eurofolie, sádra a obvazy (nebo sádrový obvaz), lžíce na míchání, nůžky, voda, nádoba na sádru, fotografie rozmanitých vloček, ubrus.

Motivace

Venku padá první sníh! Sněhové vločky jsou jako hvězdy. Tyto maličké zázraky mají nespočet podob, každá je jiná a přeci jen mají jedno společné a to, že mají šestiúhelníkový tvar. S dětmi shlédneme obrázky rozmanitých struktur vloček (pod mikroskopem i kreslené), které lze vyhledat na  internetu. Škoda, že nemůže sněžit i ve třídě. A co kdyby nám tu sněžily sádrové vločky? Byly by sněhově bílé, křehké i tvarově jiné, které bychom upevnili na nit a zavěsili si je do prostor školky.

 

Postup výtvarné činnosti

Děti mají možnost se při kresbě pastelkou inspirovat tvary vloček z vytištěných fotografií.  Na celý formát papíru nakreslí 6cípou vločku. Oprostíme se od detailů a linií ležících blízko sebe, které by nešly sádrou vymodelovat. Body i linie se musí alespoň v jednom místě protínat, jinak by na sádrové vločce nedržely.

snehove-vlocky

Kresby vložíme do eurofolií. Připravíme si nastříhané obvazy na různě velké obdélníčky, v plastové mističce (např. od masa) rozmícháme ve studené vodě sádru. Doporučuji směs udělat více vodovou – s gázou se lépe pracuje, textilie v konečné fázi více vynikne, obvazy na sobě dobře drží, děti stihnou v klidu dokončit práci, aniž by sádra ztuhla a navíc se na obvaz neváže přebytek husté sádry, která částečně kazí konečný vzhled. Pracujeme v malých skupinkách po 3 a 4 dětech. Obvazy namáčíme do sádry, přebytečnou sádrovou vodu prsty vymáčkneme.  Vločky necháme na folii zcela uschnout, po utuhnutí jdou sejmout velmi lehce.

Poz.:

  • Na ztvrdnuté sádrové obvazy už mokrá sádra nedrží.
  • Pro zpomalení tuhnutí se používá studená voda, cukr, líh nebo ocet.
  • K usnadnění práce lze využít koupený sádrový obvaz, který se namáčí do vody.
snehove-vlocky1 snehove-vlocky2 snehove-vlocky3
Reflexe

Vločky jsou velmi křehké, pokud se stane, že některá část odpadne, lze ji přilepit lepidlem Herkules. Aby sádra nepouštěla bílý prach, můžeme ji zafixovat lakem na vlasy.

  • Výtvarný záměr: uplatnění citu pro dekorativní charakter, kombinování barevných linií a ploch
  • Výtvarná technika (postup): kresba barevnými fixy
  • Pomůcky: vytištěné sladkovodní ryby na čtvrtce (viz příloha), barevné fixy-sada s více jak 12 kusy, síť, kancelářské sponky, nůžky

Motivace

Ryby kromě zajímavých tvarů poutají pozornost svými barevnými těly. Zbarvení našich sladkovodních ryb je spíše nenápadné. Pozorujeme obrazové materiály našich ryb a vyvozujeme jejich typické barvy (zelené, šedé, hnědé, bílé, žluté atd.). Všímáme si, že mají tmavší hřbet a světlé břicho, to aby unikly pozornosti při sledování shora i zdola. Nejpestřeji zbarveny bývají ryby z korálových moří, které mají ostré přechody mezi jednotlivými barvami a ryby jedovaté, které svými pestrými barvami zastrašují predátory, aby je neulovili.

Pro všechny ryby je typické, že mohou své zbarvení měnit, a to pokud jsou ohroženy, v době rozmnožování, při péči o své potomstvo, během růstu, při změně prostředí, náladě i zdravotním stavu. Naše ryby se sice nezbarvují tak výrazně, ale proč bychom si jejich zbarvení nemohli trochu vymyslet? Díky jejich novému kabátku by se staly postrachem všech predátorů ve sladkovodních vodách.

 

Postup výtvarné činnosti

Vytištěné černobílé ryby rozstříhané na jednotlivé fotografie položíme na stoleček, ze kterého si děti vyberou tu, která se jim líbí. Příloha obsahuje 6 druhů sladkovodních ryb, dle počtu dětí ji tiskneme vícekrát. Zbarvení necháme na fantazii dětí, zda tělo bude mít jednu barevnost a ploutve odlišnou, nebo na těle ryby děti budou vytvářet geometrické tvary, symboly (srdce, květiny, kříže), vodorovné i svislé pruhy, či nahodilé skvrny. Černobílá fotografie by měla být zcela pokryta kresbou fixy. V závislosti na věku i zručnosti dětí, velikosti vytištěných ryb vystřihnou rybky děti nebo učitelka. Pedagog pak ryby připevní na síť kancelářskými sponkami a zavěsí na nástěnku nebo do prostoru školky.

 

Závěr

Které ryby by se svým zbarvením ochránily před predátory? A jaké by byly v ohrožení života?  Pro ryby můžeme vymýšlet nová druhotná jména, která by napovídala něco o jejich vzhledu, např. úhoř ohnivý, štika skvrnitá, kapr modrý apod.

ryby-v-siti5

  • Výtvarný záměr: tvarování materiálu a jeho dekorování
  • Výtvarná technika (postup): plastická tvorba
  • Pomůcky: modelovací samotvrdnoucí hmota (jedlá soda, kukuřičný škrob, voda), plastové destičky, špejle, brčka, fixy, válečky, plastové nožíky, špachtle atd.

Motivace

Ve vodě si tiše pluje,

ploutvičkami kormidluje.

Pusu špulí, snad se líbá?

Ptáte se kdo? Přece _ _ _ _! (z knihy Hádám, hádáš, hádáme)

Rybek je tolik, že bychom je ani nespočítali, jsou různé – obrovské, velké, malinké, hubené, silné, jinak barevné. Ukazujeme si na obrázcích sladkovodní ryby i mořské ryby vynikající svými tvary i barvami. Každá je zkrátka jiná, společné jim je to, že žijí ve vodě, tělo mají pokryté šupinami nebo slizem, z něhož vyrůstají ploutve, kterými se pohybují. S dětmi si na obrázku kapra popisujeme části ryby (oko, ústa, čichová jamka, střevle, hmatové vousky, ploutve prsní-2, břišní-2, řitní-1, ocasní-1, hřbetní-1). Představ si, že jsi rybka. Jakou by si chtěl být?

 

Postup výtvarné činnosti

K výrobě ryb potřebujeme modelovací samotvrdnoucí hmotu, kterou lze koupit nebo vyrobit v domácích podmínkách (=levnější varianta). Poměr surovin je 2 hrnečky sody, 1 hrneček kukuřičného škrobu a 1 hrneček vody. Jedná se o hrníčkovou metodu, kdy pracujeme s objemem, nikoliv s hmotností. Pokud budou vyrábět ryby všechny děti, je jistější množství zdvojnásobit – 4 díly sody, 2 díly škrobu, 2 díly vody. Všechny suroviny dáme do nepřilnavého hrnce. Přibližně po minutě varu, kdy hmota zhoustne, ji můžeme z hrnce vyndat. Z hmoty vytvarujeme kouli a zabalíme ji do mikrotenového sáčku, aby neokorala. Pokud i tak malinko do druhého dne oschne, hmotu před aktivitou prohněteme mokrýma rukama.

Děti si vymodelují z kuličky „vajíčko“, v dlaních ho zmáčknout na silnější placičku a tvarují ji do tvaru ryby. Lepší je ploutve vymodelovat z těla ryby, dolepované části špatně lepí a mohou později odpadnout. Stejně tak se mohou po zaschnutí odlomit části z tenkého plátu. Špejlí lze po hmotě kreslit, otiskovat ji a tvořit tak linie připomínající ploutevní paprsky, otisky víček od fix, brček lze vytvářet šupiny, oči. Vzhledem k velikostem ryby volíme úměrně velké nástroje pro dekorování ryb. Pokud chceme rybičky zavěsit, či je nosit na krku, brčkem propíchneme ve středu ryby dírku. Dle tloušťky ryb bude hmota schnout při pokojové teplotě 3-5 dní.

Reflexe

S hmotou se velmi dobře pracuje, nelepí, snadno se uklízí ze stolu i podlahy. Těsto můžeme obarvit potravinářským barvivem, nebo ho po zaschnutí kolorovat akrylovými barvami. Kromě výše uvedených nástrojů lze v závislosti na velikosti výrobků do hmoty otiskovat různé pěnové dílky, stavebnicové prvky apod.

rybicka-malicka rybicka-malicka2

ŽIVLY

VODA, ZEMĚ, OHEŇ, VZDUCH

⇒ Celková motivace: Živly

„Byla jedna kulaťoučká holčička. Její šaty byly modré, zelené a hnědé. Vlasy a boty  měla celé bílé. Modré kousky byly z vody, zelené z trávy a stromů a hnědé z hlíny a kamení. Vlasy a boty byly ze sněhu a ledu. Té holčičce říkali Země.

Holčička Země se začala kamarádit s lidmi. Dávala jim mnoho dárků, aby se jim dobře žilo. Půjčila jim i svoje šaty, aby na nich hospodařili. Na počátku se lidé o Zemi moc nestarali. Ničili jí zelené šaty – trhali je, špinili, dokonce někde i pálili. Z modrých šatiček lovili hodně ryb, až jí málem nezbyli žádné. A také jí modré šaty občas velmi ušpinili, když je polili špínou.

Jednou byla Země velmi smutná a tu k ní přišli její kamarádi – Vítr, Voda, Země, Oheň a ti jí pověděli: „Naše milá Země, nebuď už smutná, mi ti pomůžeme lidem ukázat, jak se mají o tebe a také o nás starat. Potom budeme všichni šťastní, veselí a spokojení.“

  • A my se teď se všemi seznámíme, abychom mohli Zemi ochraňovat.
  • V čem pomáhají a v čem naopak škodí?

 

⇒ VV: Živly žijí – podrobný popis námětu naleznete ZDE

  • výroba 4 živlů: kruh rozdělený na 4 stejné části
  • děti si je rozstříhají, dají na hromádku a učitelka každý dílek podepíše
  • každý den ztvárňujeme jeden živel po jeho probrání
  • VODA – zapouštění vodových barev v odstínech vody do klovatiny
  • VZDUCH – rozfoukávání tuše nebo vodových barev brčkem
  • ZEMĚ – dílek natřeme po celé ploše lepidlem Herkules, vsypáváme písek, hlínu, přebytečnou zem vsypeme do koše
  • OHEŇ – slash painting (anilinové barvy, voda, silnější kulaté štětce) =cákání bez dotyku papíru; použití barev ohně (červená, oranžová, žlutá)

přírodní živly3

⇒ DH: Živle, nezlob se

  • čtyři družstva (živly) mají svoji barvu víček
  • postupně házejí kostkou a podle čísla, které jim padne, dávají víčka doprostřed místnosti (každý živel má svoji řadu – potůček, brázdu, plamínek a vzdušnou čáru od letadla)
  • předem si domluvíme, kolik kol házejí
  • vyhrává ten živel, který má uprostřed nejvíce víček

 

⇒ Píseň: Živly

Živly-píseň

 

VODA

⇒ KK: Kde všude můžeme vodu najít?

  • „Je voda důležitá? Kdo ji potřebuje? Co by se stalo, kdyby voda nebyla?
  • Kde všude ji najdeme? (v polévce, čaji, záchodě, umyvadle, v kalužích, rybnících)

 

⇒ KK: K čemu se voda využívá?

  • (vaření, pití, koupání, mytí silnic, hašení požárů, výroba elektřiny,…)

 

⇒ RV: Jaká může být? (= přídavná jména)

  • teplá, studená, čirá, špinavá, sladká, slaná…

 

⇒ SH: Poznávání vody dle teploty, chuti

  • vlažná, studená, teplá; kyselá, sladká, slaná-možnost vytvořit cesty (bludiště)

 

⇒ SH: poslech zvuků vody

  • přelévání, kapání, hození předmětu do vody (žbluňknutí)

 

⇒ SH: Poznáváme modrou barvu

  • hledání modrých předmětů ve třídě, v přírodě

 

⇒ Pokus: Barvení vody

  • pomůcky: 3 skleničky, vodové barvy, štětec
  • cíl: míchání barev sekundárních z barev primárních
    • červená + modrá: jaká vznikne barva? FIALOVÁ
    • červená + žlutá = ORANŽOVÁ
    • žlutá + modrá = ZELENÁ
  • opakování: Z jakých 2 barev namícháme fialovou, oranžovou, zelenou?

 

⇒ Pokus: Filtrace vody

  • pomůcky: filtrační sada, sklenička s vodou a zemí
  • dětem vysvětlíme, jak čištění vody funguje, k čemu se v životě používá
  • děti u stolečku pozorují postupné čištění vody přes filtrační kamínky

 

⇒ PH: Pára, voda, led

  • děti se pro mění v molekuly
    • voda: děti chodí v prostoru
    • led: zpomalování chůze do štronza
    • pára: zrychlení chůze-běh, možnost skákat do výšky na místě

 

⇒ DH: Všechno žije, co vodu pije

  • obměna hry: Všechno lítá, co peří má
  • pí. uč: Všechno žije, co vodu pije…. : strom pije… tráva pije… písek pije…rybník pije… kočka pije…kámen pije…
  • pokud věc vodu pije, děti vzpaží ruce; pokud nepije, nechají ruce položené na stole

 

VZDUCH

⇒ Motivace: Vítr

  • Země má velmi rychlého kamaráda, říká mu Vítr. Má velmi rychlé nohy. Je to šibal – někdy Zemi jemňounce pohladí, jindy jí rozcuchá sukýnku a někdy jí dokonce šatičky po ničí.

 

⇒ DH: Vítr nad městem

– pravá, levá strana – určování poloh budov

 

⇒ Pokus: Tornádo

  • rychle míchat obarvenou vodu v průhledné sklenici – tornádo

 

⇒ Pokusy: Vzduch všude kolem nás

  • Jak poznáme, že je vzduch všude kolem nás?
  • s balonkem: vzduch nabereme do plic a pak jej vyfoukneme do balónku – balónek je plný vzduchu. Děti se o tom přesvědčí při vyfukování balónku – vzduch z balónku je ofoukne
  • s igelitovými taškami: chytáme vítr do tašek
  • s vějířem: Když vzduch rozhýbeme pomocí vějíře, cítíme, jak kolem nás proudí. Děti si to zkoušejí se svými vějíři. Když se vzduch hýbá ve volné přírodě, říkáme tomu vítr. Vítr může mít různou sílu – od mírného vánku přes vichřici až po tornádo

 

⇒ SH: Na vítr

  • zkoušíme si foukat na ruku, do papírové kuličky, do pírka, do umývadla s vodou – vzduch se projevuje jako bubliny

 

⇒ Diskuse: Jak vyrobíme vítr?

  • přemýšlíme, co vytváří vítr (jakým způsobem bychom vytvořili vítr)
    • běh, vějíř, fén na vlasy, ventilátor, klimatizace, vysavač, let letadla, auta

 

⇒ SH: Vánek, vítr a vichřice

  • pomůcky: 3 obrázky různých druhů větrů (vánek, vítr, vichřice), píšťalka
  • „Co je vánek, vítr, vichřice? Víte, jaký je mezi nimi rozdíl?“
  • „Který obrázek byste přiřadili k vánku? Větru? Vichřici?“
    • děti se pohybují po herně za doprovodu píšťalky
    • tiché pískání – pomalý krok, střední pískání – rychlejší chůze, pískot – běh
  • po herně upevníme obrázky: vánek, vítr, vichřice
  • děti naslouchají intenzitě píšťalky
  • dle toho jakou intenzitou píšťalkou zní, běží k příslušnému obrázku v herně ve výšce dětských očí

 

⇒ PV: Korouhvička výroba ukazatele směru

  • pomůcky: květináč nebo kelímek, brčka, špendlík, korouhvička z papíru, modelína
  • květináč obrátíme nahoru, dáme modelínu, do které zapíchneme brčko

 

PL: Výroba větrníků – z papíru, z pet lahví

 

ZEMĚ

⇒ Motivace: země

  • země je kolébkou všech rostlin. Veškerá zelenina, ovoce se narodily v hlíně stejně jako květiny, stromy, tráva. Rostliny čerpají z půdy živiny potřebné k růstu.

 

⇒ RV+SH: Písek, kamínky, zem

  • pomůcky: skleničky se zemí, kamínky a pískem
  • půda je složená ze země, kamínků, písku
  • prozkoumáme přírodniny zrakem, hmatem, čichem, pod lupou
  • různé druhy půd (černozem, hnědozem….)
  • co v ní žije? Co v ní můžeme najít?
    • živočichy (žížaly, brouky, krtky, mravence, čmelák, pavouky, myši)
    • rostliny (kořínky, větvičky)
    • houby

 

⇒ DH: Příslovce s kamínky

  • před, za, vedle, pod, nad, mezi, vpředu, vzadu, blíž, dál

 

⇒ Dramatická hra: Na semínka

  • každé dítě – semínko se „zasadí“ do půdy, déšť je zalévá (tamburína), sluníčko (triangl) zahřívá, semínka začínají růst
  • Co z tebe vyrostlo semínko? – děti jmenují, v co vyrostly

 

⇒ RV: Žížala

  • K čemu je užitečná žížala?
  • ukazujeme si pomocí pravítka délku žížaly = 9-30 cm
  • čteme si z knihy o žížale

 

⇒ DH: Žížala

  • děti jsou volně v prostoru na čtyřech, představují cestičky v půdě
  • na předem určený signál začnou prolézat cestičkami na známé rozpočítadlo „Žížalička lezla líně, dokolečka po pěšině. Lezla, lezla, to si dala, na uzel se zavázala. Kdo ten uzel rozváže, na koho prst ukáže?“
  • lezou 2 děti a ostatní jsou cestičky
  • děti vytvoří jednu společnou jakoukoli cestu (tunel), jedno dítě prolézá. Poslední se stává žížalou

 

⇒ VV: Snímání obrazu země

  • navlhčíme prostěradlo a sejmeme
  • s domalbou – dripping
  • zapojit traviny, klacíky

 

OHEŇ

 

⇒ Motivace k ohni

  • V pravěku byl oheň důležitou součástí života. Pralidé si oheň ještě neuměli sami založit, vypravovali se za ním tam, kde blesk nebo láva založily požár. Oheň pak museli lidé ve dne v noci hlídat, byl zdrojem světla, tepla, chránil je před divokou zvěří, opékali na něm maso, později v něm vypalovali hliněné nádoby.

 

⇒ Pokus: Křesání křemeny

  • ukazujeme dětem, jak si uměli lidé oheň sami rozdělat
  • křesáme jiskry pomocí dvou křemenů, tma v kumbále pak zvýší celkový efekt
  • křesáním vzniká i charakteristická vůně, kterou děti vnímají
  • hledání křemenů při vycházkách

 

⇒ Pokus: Pomerančový ohňostroj

  • pomůcky: pomeranč (citron), svíčka, zápalky
  • svíčku upevníme a zapálíme
  • v blízkosti plamene zmáčkneme pomerančovou kůru
  • vznikne malý ohňostroj z hořících kapek silic obsažených v kůře
  • Co se děje?
    • Pomerančová kůra obsahuje silice (éterické oleje), které způsobují vůni citrusových plodů nacházející se v kůře plodů. Silice jsou hořlavé.

 

⇒ Pokus: I oheň potřebuje kyslík

  • pomůcky: sklenička, svíčka, zápalky
  • pozorujeme, jak hoří svíčka, pokud ji přikryjeme skleničkou
  • po vyčerpání kyslíku uhasne

 

⇒ Pokus: Sopka z jedlé sody

  • pomůcky: modelína, sklenička, talíř, jedlá soda nebo kypřící prášek, ocet, hluboký talíř
  • nejprve si vyrobíme sopku
    • položíme si skleničku na talíř a obalíme ji modelínou
  • sopka: jar, jedlá soda, ocet
  • sopka: soda + barvivo (tuš) +ocet

 

⇒ RV: Význam ohně

  • teplo – stavba krbů, kamen
  • ochrana – stavba lesa, jeskyně – ochrana před zvířaty
  • světlo – stavba domu – umisťování různých druhů světel

 

⇒ Diskuse: Požár

  • Proč se říká, že oheň je špatný pán? Jak může člověku uškodit?
  • Proč si děti nesmějí hrát se sirkami, s ohněm?
  • Kdo se stará o to, aby nevznikl nikde požár, nebo jej pomáhá hasit?
  • Čím jsou vybavené školky proti požáru? Kde je umístěn?
  • Vyskytuje se oheň ve volné přírodě?
  • Co se stane, když někdo odhodí hořící sirku nebo cigaretu?

 

⇒ PH: Plamínek

  • „Ty jsi malý plamínek, utekl jsi z kamínek. Teplíčko máš hodně rád, je tvůj velký kamarád. Ale když se probudíš, všechny nás tu popálíš.“
  • dítě (plamínek)uprostřed kruhu předstírá spánek
  • ostatní říkají výše uvedenou báseň
  • začínají velmi potichu a postupně zesilují
  • plamínek se na konci písně probouzí a začíná honit
  • koho se dotkne, uhoří (padá k zemi)

 

⇒ PH: Hašení požáru

  • děti (plamenci) mají připevněné červené proužky krepového papíru volně na svém oblečení, chodí volně prostorem a představují požár
  • 1-2 děti představující vodu čekají na povel „Hoří“, aby zahájily hašení
  • honí ostatní děti a snaží sejim vzít plamínky
  • až se jim podaří všechny sebrat, oheň je uhašen a hráči se vystřídají

 

⇒ DH: Najdi stejně dlouhý plamínek

  • rozdáme dětem vždy dva stejně dlouhé červené proužky papíru (plamínky) a ty se snaží postupným měřením se všemi kamarády, najít stejně dlouhý plamínek

 

⇒ DH: Žhavá koule

  • děti stojí volně v prostoru a hází si „žhavou kouli“=míč
  • kdo kouli chytí, řekne „pálí“ s použitím mimiky a gest se okamžitě koule zbavuje tím, že předává dalšímu kamarádovi
  • obměna: míč je pouze imaginární + říká jméno kamaráda, kterému hází imaginární míč

 

⇒ DH: Zapalování ohně

  • děti stojí v kruhu a drží se za ruce a stiskem ruky si předávají plamínky
  • kdo stisk ucítí, zvukově se projeví
  • až dojde stisk k prvnímu dítěti, všichni zvednou ruce, vytvoří oheň a zakřičí „Hoří“

 

⇒ SH: Pozorování barev ohně

  • Jakou barvu může mít oheň?
  • jeho barva se odvíjí dle toho, co hoří

 

⇒ PH: Cvičení oheň – protahování všech svalů – oheň

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kombinované techniky (slash painting – OHEŇ, práce s přírodními materiály – ZEMĚ, rozfoukávání tuše brčkem – VZDUCH, zapouštění barev do klovatiny – VODA)
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3, kružítko, pravítko, tužka, nůžky, úzká izolepa, lepidlo Herkules, zem, písek, brčka, tuš, nádoby na tuš a vodu, anilinové barvy, vodové barvy, větší kulaté štětce, klovatina, ubrusy

 

Motivace

Tematickým východiskem projektu jsou čtyři živly, kdy každému z nich je věnován jeden den, děti tak zažijí den vody, vzduchu, země a ohně. S každým elementem se seznamujeme prostřednictvím rozhovorů o jejich užitečnosti a škodlivosti, pokusy, pomocí didaktických i pohybových her a následně zpracováváme dané téma méně tradičními výtvarnými postupy.

VODA – poslech zvuků vody (kapání, žbluňknutí, přelévání); barvení vody (z červené, modré a žluté vytváříme barvy podvojné – oranžová, fialová, zelená); filtrace vody pomocí filtrační sady; pohybová hra „Pára – voda – led“, kdy se děti stanou molekulami vody a reagují na slova takto: voda=chůze v prostoru, led= přechod do štronza, pára = běh či skoky na místě.

VZDUCH – foukání do dlaní, do papírových kuliček, pírka, vody; výroba korouhvičky, větrníku; chytání vzduchu do igelitových tašek; brainstorming, co vzduch vytváří (fén, klimatizace, ventilátor, vějíř), smyslová hra „Vánek, vítr, vichřice“ za použití píšťalky, kdy tiché pískání znamená vánek, pomalou chůzi, střední pískání – vítr, chůzi, hlasité pískání – vichřici, běh.

ZEMĚ – prozkoumávání písku, země a kamenů zrakem, hmatem, čichem; kreslení do písku; dramatické hry na žížaly, semínka; hra s kamínky.

OHEŇ – hledání a křesání s křemeny; sopka z jedlé sody; pokusy s ohněm (i oheň potřebuje kyslík, pomerančový ohňostroj, pozorujeme barvy plamínku); honička „Hašení požáru“, kdy mají děti za kalhotami upevněné červené krepové ocásky představující oheň a dva hráči s modrým proužkem ztvárňující vodu je mají uhasit sebráním proužku.

Celým projektem nás provází píseň: Živly

 

Postup výtvarné činnosti

Učitelka pomocí kružítka na čtvrtku A3 narýsuje kruh, který tužkou rozdělí na 4 shodné díly představující jednotlivé živly. Kruhy vystřihneme učitelka, vnitřní čáry již děti. Všechny dílky podepíšeme a dáme na odkládací místo. Každý den si děti berou jeden kruhový výsek ze své hromádky, na který ztvárňujeme daný element. Dobré je všechny dílky nechat vylisovat před samotným lepením k sobě.

Vodu zpodobníme zapouštěním barev do klovatiny, kdy si nejprve na celou plochu dílku naneseme větší vrstvu klovatiny, do které poté zapouštíme vodové barvy v odstínech vody – modrá, zelená.

Pro vzduch můžeme použít vodové barvy i tuš, kterou naneseme brčkem, či štětcem na podklad a brčkem rozfoukáváme.

U země využíváme neživých přírodnin. Celou plochu kruhového výseku potřeme silnější vrstvou lepidla a následně na ní sypeme zem a písek. Kamínky z důvodu odlepení nedoporučuji. Po činnosti i při zaschnutí je dobré přebytečnou zeminu oklepat do koše.

Oheň je vytvořen technikou slash painting, kdy štětcem cákáme barvu (voda + anilinové barvy) v odstínech ohně. Štětec by se neměl při úhozu dotknout papíru.

 

Reflexe

Díky tomuto výtvarnému experimentování si děti velmi dobře zapamatují všechny 4 přírodní živly naší země.

přírodní živly přírodní živly2 přírodní živly3

 

  • Výtvarný záměr: hravé experimentování s kontrastem bílých a barevných ploch
  • Výtvarná technika (postup): gumotisk
  • Pomůcky:  čtvrtky formátu A4, klovatina, úzké štětce, nádoby na klovatinu, suché pastely, hadříky, ubrus, fixativ

 

Motivace

Co se tvoří na zemi po dešti? Co jsou kaluže? Na jakých místech vznikají? Každá louže je různě veliká, dle prohlubně má i různé tvary. Příroda na loužích často dělá kouzla. Na podzim se na ně snáší barevné listí, v zimě celé zamrznou a vytvoří se na nich led a na jaře, když padají okvětní lístky stromů, jsou louže krásně zbarvené. Podle toho, čím je louže ozdobená, můžeme poznat, jaké je roční období. Při vycházce hledáme kaluže, pozorujeme jejich zdobení a ty „obyčejné“ ozvláštňujeme přírodninami.

 

Postup výtvarné činnosti

Na papír pomocí klovatiny kreslíme různé tvary kaluží. Louže ztvárňujeme pomocí obrysu nebo je vykrýváme celé klovatinou – poté budou louže bílé (led). Zaschlou klovatinovou kresbu zatíráme suchými pastely, které prstem roztíráme. Pokud děti mají na papíře obrysy louží, nejprve si vyplníme je. Při změně pastelu, prsty otíráme do hadříku. Můžeme volit různé odstíny pastelů dle ročního období nebo fantazie. Jako pozadí volíme tmavší barvu (hnědá, černá) z důvodu vyniknutí louží i toho, že se louže vyskytují v zemi, bahně, na silnici. Děti dbají na to, aby pastelem zaplnily celý formát čtvrtky a aby se jim tmavý pastel nesmíchal s  pastely uvnitř louží.  Klovatinu děti odplavují za dohledu učitelky pod proudem tekoucí vody, s ní odplavují i barvu, která na ní ulpěla. Uschlé práce zafixujeme.

 

Reflexe

U této činnosti se jedná především o seznámení s technikou, která je pro děti velmi přitažlivá, kord když samy mohou vymývat klovatinu. Pojmenováváme louže podle ročního období, sdělujeme si, čím jsou ozdobeny.

Kaluže Kaluže3 Kaluže5

  • Výtvarný cíl: vystupňovaný pocit pohybu
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: roláž
  • Pomůcky: 2 totožné fotografie krajiny získané okopírováním (pro 1 dítě), nůžky, lepidlo v tubě, čtvrtky formátu A4

 

Motivace

Jakou barvu má voda ve skutečnosti? Voda svou barevnost získává odrazem z okolí.  Nejlépe si to dokážeme představit u barvy moře. Mořská voda není blankytně modrá, ale její zbarvení způsobuje modré nebe nad ní. Co vše může odrážet hladina vody?

Aby děti viděly, jak odraz funguje, jak nalepit druhou fotografii, provedeme jednoduchý pokus. Přiložíme obdélníkové zrcadlo kolmo k příčné ose snímku a podíváme se do zrcadla. Pokud zrcadlo natáčíme, krajina se nám zužuje, či rozšiřuje. Děti tak vnímají nový výraz krajiny. Když je hladina klidná, odráží se v ní přesný odraz, ale když na hladinu fouká vítr či prší, obraz se rozvlní. Pro praktickou demonstraci můžeme zvolit průhledný igelit, na kterém je temperou namalovaná krajina. Učitelka igelit rozvlní, děti si všímají změn.

 

Postup výtvarné činnosti

Potřebujeme 2 totožné fotografie, které získáme okopírováním (černobílé, barevné). Horní díl ponecháme v celku a přilepíme ho do horní části čtvrtky, druhý rozstříháme na úzké, podélné proužky. Následuje rozsouvání obrázku. Proužky můžeme posunovat postupně doleva nebo doprava, u každého proužku střídat jeho směr nebo mezi proužky dělat jen mezery. Ty pak zrcadlově převrácené ve stejném pořadí lepíme na podkladovou čtvrtku. Mezi proužky necháváme stejnoměrný i nestejnoměrný rytmus mezer, které evokují vlny na hladině. Rozsouvání  vyvolává pocit pohybu i deformuje skutečnost.

 

Reflexe

Působí naše roláže skutečně jako odrazy ve vodě? Která hladina je klidná a kterou naopak zmítá silný vítr či déšť? Všimnou si děti, že je odraz stranově převrácený?

odraz ve vodě odraz ve vodě3 odraz ve vodě2

  • Výtvarný cíl: volná výtvarná výpověď pomocí modelování a barvení textilní materie
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: vyvazovaná batika, obarvování textilie
  • Pomůcky: bílá gáza (90 cm x 10 m), bílá bavlnka nebo vlna, nůžky, plastelína (bílá, žlutá), nádoby na vodu, anilinové barvy, kulaté štětce, ubrus, plastové desky na modelování

 

Motivace

Na rybníce můžeme najít různé vodní květy. Mezi ty, co nám hladinu zdobí, patří například lekníny s plovoucími listy a nápadnými květy. Pokud děti nemají vizuální představu o vzhledu leknínu, můžeme zhlédnout pohádku o makové panence a zlostném leknínu. Jsou ale i jiné vodní květy, které leknín obalí tak, že nemůže dýchat a zahyne. Stalo se vám, že jste se nemohli jít koupat, protože voda zeleně kvetla? Tomuto zelenému zbarvení objevující se převážně v létě se říká vodní květ, který je způsoben znečištěnu vodou. Ve kvetoucí vodě se nemůžeme koupat, protože bychom mohli dostat alergie, ekzémy a jiné nemoci.

Naším úkolem bude ztvárnit vodní květy okrasné i nebezpečné. Budeme se snažit, aby se nebezpečné vodní květy nedostaly na květy leknínů a nezanikla tak jejich krása.

 

Postup výtvarné činnosti

Vyvazovaná batika je způsob, kdy provázkem pevně ovážeme určité části tkaniny. Tam kde je látka pevně svázaná, nemá barva možnost se vsáknout. Naším cílem však není vytvořit vyvazovanou batiku, ale částečně aplikovat její postup. V první fázi do bílé gázy (50 x 90 cm přehnutou na polovinu) zavážeme kuličky plastelíny v barvách leknínů (bílá, žlutá) a upevníme je bílou bavlnkou. Kuličky po zavázání můžeme různě natvarovat, aby nám evokovaly květ, či poupě. V druhé fázi gázu položenou na plastové desce barvíme anilinovými barvami. Protože se jedná o škodlivé vodní květy, využíváme převážně odstíny zelené, zřídka modré (prosvítající voda). Štětcem tupujeme gázovinu, využíváme hojně vody. Pokud nechceme, aby nám barva obarvila květy, barvu nanášíme dál od kuličky, vodová barva se pozvolna dostane až ke květu, nikoliv na květ. Pozorujeme vsakování barvy, její rozpíjení, mísení s ostatními barvami. Čím bude dál, tím bude její sytost ubývat. V třetí fázi tvarujeme obarvenou gázu, kdy „lekníny a vodní květ“ vytváří zajímavé shluky. Můžeme rozehrát dokonce výtvarné divadlo, kdy gázu navlékneme na ruce, položíme na hlavu, nebo z ní tvarujeme další zajímavé obrazy.

 

Reflexe

Obarvené gázy mohou mít do budoucna i jiné využití než výtvarné dílo, například jako šátky pro různé pohybové hry. Pokud rozvážeme bavlnky, vyjmeme plastelínové kuličky, a gázu rozložíme, tak tam kde se nám barva nedostala na kuličky, vzniknou bílá místa. Pokud by děti hodně utáhly kuličky, mohla by se objevit i bílá místa pod bavlnkami.

vodní květy vodní květy2 vodní květy4

  • Výtvarný záměr: vizuální variace známé písně, znázornění melodie vlastní grafickou partiturou
  • Výtvarná technika (postup): malba suchým pastelem, kresba dřívkem, koláž
  • Pomůcky: náčrtníkové papíry formátu A4, suché pastely, fixativ, tuš (černá, modrá, zelená), dřívka nebo špejle, nakopírované písně o vodě, notové papíry, nůžky, lepidlo v tubě, skleničky na víno        

 

Motivace

Umí voda vydávat zvuk? Určitě se dětem vybaví zvuky syčení, šumění, kapání vodovodního kohoutku. A umí voda zahrát třeba písničku o vodě? K pokusu potřebujeme skleničky na víno s ostrými hranami. Čím více jich budeme mít k dispozici, tím víc může vzniknout odlišných tónů. Skleničky naplníme různým množstvím vody. Navlhčeným prstem přejíždíme krouživým pohybem po jejich obvodu, čímž se vyluzují určité zvuky. Podle toho, jak je sklenice naplněná, vydává hluboké nebo vysoké tóny. Sklenice můžeme „naladit“ a zahrát si píseň. Na skleničky můžeme hrát i jinak – jemnými údery například příborovým nožem, plstěnou/dřevěnou paličkou.

Před výtvarnou prací s dětmi zavzpomínáme, v jakých písních se zpívá o vodě (např. Prší, prší; Holka modrooká, Rybička maličká, Kočka leze dírou, Kde domov můj, Ráček,…). Noty vybraných písní v dostatečném množství nakopírujeme, aby děti měly při činnosti vždy na výběr.

 

Postup výtvarné činnosti

Náčrtníkový tónovaný papír si podmalujeme pastelovými barvami a ukazováčkem postupně roztíráme. Všímáme si, jak se pastely navzájem mísí. Plocha bude představovat vodní hladinu, dle toho pro ni volíme vhodnou barevnost. Podmalbu zafixujeme, abychom se při následné kresbě o pozadí neumazali a aby se pastel nevytřel.

Při dalším kroku je potřeba zapojit vlastní kreativitu, představivost, fantazii i myšlení. Zahrajeme si na hudební skladatele, vcítíme se do jeho role, abychom okusili, jak je mnohdy těžké zaznamenat píseň, podle které by se dalo hrát a zpívat. Úkolem je výtvarně ztvárnit dítětem vybranou píseň. Možností je nespočet: děti mohou použít notový záznam zvolené písně nebo jen její část, tu různě rozstříhat a nalepit ji na podklad. Na notový papír zakreslit grafickou partituru (inspirace z not písně, noty jako kapky, kruhy, trojúhelníky, vlnky, lomené čáry, různě dlouhé čárky v různých výškách atd.), notový záznam poté vystřihnout a upevnit do výtvoru. Stejný postup lze aplikovat i tak, že grafické partitury kreslíme tuší a dřívkem přímo na pastelovou podmalbu. Grafický záznam nemusí být uspořádán lineárně, může nabývat nejrůznějších podob a tvarů – spirál, vlnek, kruhů. Hrajeme si s různými symboly, tvary, barvou i prázdným prostorem. Děti by si v průběhu tvorby partitur měly danou píseň zpívat.

 

Reflexe

Hotové dětské partitury interpretujeme. Dítě si ze svého výtvoru vybere výtvarně ztvárněný úsek a prostřednictvím hry na tělo, hlasem, orffových nástrojů se ho pokusí zvukově ztvárnit.

Melodie vody2 Melodie vody Melodie vody3

  • Výtvarný cíl: postupné zvětšování kruhového tvaru, modelace objemu střídáním světlých a tmavých barevných papírů
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: práce s papírem
  • Pomůcky: barevné papíry (tmavě a světle modrý, bílý, šedý, zelený, žlutý), nůžky, tužky, lepidlo v tubě, černý kreslící karton formátu A0-A1, fotografie kruhových vln, igelitová plachta

 

 Motivace

Viděly děti někdy kruhy na vodní hladině? Co je vytváří? (dešťové kapky, hození předmětu do vody, ryba atd.). Při vhození předmětu do vody se na nehybné hladině roztočí pravidelné kruhy. Čím větší předmět do vody spadne, tím větší vzniknou vlny. Nezáleží na tom, jaký má předmět tvar, vždy se okolo něj utvoří kruhy, které se s jejich rozšiřováním postupně ztrácí. Kdybychom hodili dva kamínky kousek od sebe, kruhy do sebe nenarazí, ale nepřerušovaně půjdu svou cestou dál.

Děti uchopí okraje igelitové plachty ve tvaru kruhu a postupně na ni hází drobné předměty; pozorujeme, co se děje s povrchem plachty. Před hlavní činností můžeme zařadit grafomotorické cvičení, kdy děti nejprve ve vzduchu, poté na papír nakreslí malý kruh a ten postupně zvětšují.

 

Postup výtvarné činnosti

Když se na hladině začne tvořit kruhová vlna, vždy začíná nejmenším kruhem, který postupně narůstá do většího. Aby kruhy opticky působily jako vlny, je potřeba střídat tmavé a světlé odstíny papírů. Tmavší barvy se zdají být blíž než světlejší. Jejich pravidelným střídáním docílíme efektu vlnění. Pravdivost můžeme doložit na fotografiích reálných kruhových vln.

Dětem pro práci nabídneme co nejširší paletu studených odstínů barevných papírů. Děti si tužkou předkreslí malý kruh, vystřihnou ho a nalepí na jiný barevný papír. Následující kruhy lze vytvářet dvojím postupem. Buď si opět tužkou okolo menšího kruhu nakreslíme větší kruh, který vystřihneme nebo rovnou stříháme bez pomocné linky. Takto postupujeme do doby, než jsou děti s velikostí kruhu spokojeni. Po celou dobu práce nabádáme k šetření papíru – menší kruhy se snažíme vždy umisťovat na kraj papíru, nikoliv doprostřed, kdy se ihned znehodnotí celý list papíru. Motivujeme děti, aby se kruhová vlna skládala alespoň z 5 kruhů. Svou vlnu děti dle vlastního kompozičního cítění upevní lepidlem na černý karton. V žádném případě nebráníme tomu, kdyby někdo chtěl, aby se jeho vlna překrývala s jinou.

 

Reflexe

Jednotlivé kruhy se od sebe liší barevně i velikostně. Dle velikosti vymýšlíme, co mohlo daný kruh na rybníce vytvořit. Všimněme si, že kruhy s využitím menší škály barev se na naší vodní ploše více podobají těm skutečným. Jde však o výtvarné cítění každého jedince, proto jako pedagogové oceňujme předně pečlivost při práci a celkové nadšení při činnosti.

Kruhové vlny na hladině

  • Výtvarný záměr: výtvarně ztvárnit vyobrazenou skutečnost
  • Výtvarná technika (postup):  malba anilinovými barvami, kresba fixy
  • Pomůcky: čtvrtky A4, anilinové či vodové barvy, větší kulaté štětce, kelímek s vodou, ubrus, igelitové pytlíky-tašky, černý fix, fotografie či obrázky prvoků, tužka, nůžky

 

Motivace

Každý oblak obsahuje milióny dešťových kapek. Kapičky jsou velmi maličké, nežli ale déšť spadne, kapičky se zvětší tím, že naráží do jiných a spojují se. Víme, že v rybníku, řekách, potocích existuje život – najdeme tam různé živočichy i rostliny. Ale žije někdo v jedné kapce vody? I v jedné maličké kapičce existuje život. My jsme pro tuto výtvarnou lekci zvolili prvoky patřící k nejstarším organismům na zemi žijící především ve vodě, díky níž se mohou pohybovat. Tyto jednobuněčné organismy, mezi kteréž patří bičenky, lamblie, měňavky, trepky, mají velmi jednoduchý tvar těla pro zachycení. Na internetu si vyhledáme některé tyto prvoky a předložíme je dětem pro ukázku i následnou vizuální předlohu pro kresbu.

Kresbu tónujeme barvami, dotváříme jednoduché tvary prvních živočichů, které ve vodě, ba dokonce jen v jediné kapce, žijí dodnes.

 

Postup výtvarné činnosti

Na čtvrtku nanášíme v rychlejším tempu anilinové barvy hodně zředěné s vodou. Využíváme především studené barvy obsahující modrou barvu (modrá, fialová, modrozelená), můžeme lehce sáhnout i po žluté. Povrch čtvrtky musí být mokrý. Takto ho přikryjeme igelitovým sáčkem, který přímo na čtvrtce tvarujeme. Čím více záhybů, tím bude výsledné mramorování zajímavější. Pytlík sundáme, až bude malba zcela suchá.

Na zaschnutou podmalbu dotváříme černým fixem první organismy. Děti se mohou inspirovat obrázky a fotografiemi prvoků, anebo si vytvořit vlastní jednoduché tvary prvních živočichů, které žijí dodnes v jediné kapce vody. Snažíme se děti navést, aby nezapomínaly na bičíky, řasinky, kterými se pohybují a naopak opomíjely detaily jako oči, ústa.

Na závěr si děti vezmou tužku a nakreslí si tvar kapky, které posléze vystřihnou.

Co žije v kapce vody Co žije v kapce vody2 Co žije v kapce vody3

Reflexe

Snažíme se pojmenovat jednotlivé organismy, které jsme ztvárnili, neznámým a novým přiřazujeme nová jména dle jejich tvaru, detailů.