Archiv pro štítek: tvarování materiálu

  • Výtvarný záměr: pestrobarevně dekorovat motýlí křídla, barevný kontrast umocnit umístěním motýlů na neutrální podklad, plasticky vytvarovat křídla
  • Výtvarná technika/postup: kresba fixy, plastická tvorba
  • Pomůcky: šablony motýlů, čtvrtky, tužky, nůžky, barevné fixy, fotografie denních motýlů, lepidlo v tubě, velký arch černého papíru

Motivace a hra
  • Pozorování na obr.: Vývojová stádia motýlavajíčko, housenka, kukla, motýli.
  • Tvoření z modelíny: Stádia vývojevýroba postupných stádií motýla pomocí listů a plastelíny. Každé dítě si vytvoří 4 kuličky. VAJÍČKA – 1 kuličku položíme na list, HOUSENKA – spojíme 4 kuličky do housenky a položíme ji na list, KUKLA – housenku zabalíme do listu, MOTÝL – do housenky zapíchneme z boků 4 oválné listy. (J. Modrá, V říši obrů)
  • Sběr motýlů a housenek – pomocí sítě na motýly; housenky najdeme např. v porostech kopřiv, kde můžeme najít housenky několika druhů baboček. Uschováváme je ve vzdušné nádobě s dostatečným množstvím listů kopřiv.

 

Realizace výtvarné činnosti

Motýlí křídla jsou fascinující díky své barevnosti a pestrosti. Snad každý vnímá motýly jako ozdobu přírody. Na viditelné místo rozložíme fotografie/obrázky denních motýlů sloužící pouze jako vhled na různorodost pestrobarevných motýlích křídel. Cílem obrazového materiálu není kopírovat vzhled motýlů při následné výtvarné činnosti, ale pouze získat představu o rozmanitosti barev a vzorů. Při této lekci lze využít šablony nočních motýlů, které naleznete ZDE, anebo na internetu vyhledat denní motýli, jejich obrys obkreslit a vytvořit šablony jiné.

Děti si na čtvrtku obkreslí pomocí šablon 2 až 4 motýly, vystřihnou je a tělo i křídla dekorují dle vlastní fantazie fixami, neboť díky nim lze dobře zakreslit detaily a barvy jsou na dálku pestré. Motýlky vybarvujeme pouze z jedné strany, spodní část ponecháme bílou.

 

Závěr
  • Lepení na společný podklad a tvarování křídel – Jakmile nashromáždíme od dětí všechny motýly, tak vzhledem k jejich počtu zvolíme dostatečně velký tvrdší arch papíru, který položíme na zem. Nejlépe barevní motýli vyniknou na černém pozadí (zkoušeli jsme s dětmi světle modrý i zelený papír a vždy někteří motýli na pozadí zanikali). Děti si najdou své motýlky a na spodní bílou stranu nanesou v oblasti jeho těla lepidlo a připevní na libovolné místo na černé ploše. Po nalepení motýlům vytvarují křídla, díky čemuž přidáme obrazu plasticitu, která vyvolává let motýlů.

  • Výtvarný záměr: kreativní využití možností a vlastností materiálu za účelem vzniku artefaktu
  • Výtvarná technika/postup: tvarování plošného materiálu – folie
  • Pomůcky: hliníková foliealobal, bublinková folie, úzká izolepa

Motivace a hra

Sněhové střechy krášlí ledová záclonka. Co to je? Na středách některých domů visí různě dlouhé ledové rampouchy, které se vytváří za mrazu na místech, kde stéká voda. Kapky vody postupně zamrzají, až vznikne rampouch. Kdybychom měli ledovou paličku, mohli bychom si na ně zahrát a oni by vydávaly zvonivý zvuk. Na zvonkohře, pianu zahrajeme píseň Rampouch, kterou se s dětmi naučíme.

Scan0010

Muzikant hraje podle not, ty mi však ještě neumíme, tak si vytvoříme rampouchové noty. Jsou to nakreslené čáry, některá je delší, jiná je docela krátká. Právě tak jako rampouchy. Dětská zvonkohra nám poslouží jako rampouchy. Její kameny jsou také různé délky. Na zvonkohře ponecháme tři libovolné kameny lišící se délkou. Na kartičky nakreslíme kombinace třech různě dlouhých čar. Dítě si vybere kartičku a pokusí se zahrát podle kartičky na zvonkohru. Dlouhý rampouch hrajeme dole, kratší uprostřed a nejkratší nahoře. Vytvoříme si skutečné noty z rampouchů, které pak můžeme libovolně poskládat na lavici a dle jejich délky zahrát na zvonkohru.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si odtrhnou z alobalové role kus folie dle toho, jak velký chtějí mít rampouch. Ten tvarují mačkáním, překládáním, ohýbáním, stáčením do úzkého kužele. Pokud nám místo kužele vznikne válec, lze vytvarovat požadovaný tvar přidáním alobalu. Rampouch nemusí být vždy rovný, může být lehce ohnutý, na povrchu jemně zvlněný, nikoliv však příliš plochý. Tuto činnost zvládnou i nejmenší děti. Rampouchy lze navléknout na nit a zavěsit do oken, aby nám tvořily rampouchovou záclonku. Nebo můžeme na velký karton namalovat dům, střechu pokrýt vatou a pod ní rampouchy přilepit.

Rampouchy z bublinkové folie svou barvou více připomínají skutečné rampouchy, ale jsou na výrobu pro děti náročnější. Čtverec folie stočí do kornoutku, kamarád nebo učitelka ho přidržuje a dítě ho izolepou obmotává a tím i tvaruje do podoby kužele.

Rampouch Rampouch2
Závěr

S rampouchy z bublinkové folie si můžeme zahrát honičku, kdy ledová královna honí děti a koho se dotkne svým rampouchem, toho zmrazí – štronzo. Alobalové rampouchy můžeme řadit podle velikosti, hledat rozdíly v řadě, kdy jeden rampouch je otočený vzhůru nohama, musí však být zřetelně vidět kuželovitý tvar.

  • Výtvarný cíl: vrstvení a tvarování ploch; zachycení vnějšího a vnitřního prostoru
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: perforace
  • Pomůcky: různé druhy papíru, čtvrtky a kartony A4, tuš, špejle, lepidla, izolepa, nůžky, řezák, tuše, fotografie prasklin, inspirace Evou Kmentovou a Adrienou Šimotovou

 

Motivace
Eva Kmentová, Malá štěrbina
  • Do tématu nás uvede brainstorming, kdy žáci ve skupinách zapisují co nejvíce slov a slovních spojení na námět: prasklina.
  • Hovoříme o jejich vzniku a dětem objasníme, že některé trhliny se tvoří tisíce let působením mrazu a vody, jež zateče do malé štěrbiny.
  • Zamrzlá voda se rozpíná, působí na materiál a ten postupem času odolá nátlakům, praskne a vytvoří puklinu.
  • Na fotografiích se podíváme na rozmanitost a krásu některých prasklin ve vyschlé půdě, na silnicích i ve zdech.
  • Můžeme tomu zamezit? Jaké opravy lidé provádí, aby zakryli prasklou silnici, suchem popraskanou zem?

 

Postup výtvarné práce

Budeme tvořit prasklinu, na kterou nebude působit síla přírody, ale naše. Protože bychom trhlinu do kamene, či asfaltu neudělali, zvolíme měkčí odpadový materiál, papír. Ten budeme vrstvit na sebe, abychom získali podklad, na kterém budeme pracovat. Čím více vrstev, tím bude prasklina hlubší a můžeme jí lépe formovat. Poté pomocí ostrých nástrojů a ruky vytvoříme štěrbinu. Vrypům ostrými předměty do papíru říkáme perforace, kterou se zabývala Adriena Šimotová. Aby byla práce při pohledu dovnitř zajímavější, je dobré papír při vrstvení různě tvarovat a využívat jeho odlišnou barevnost. Po dokončení se budeme snažit perforaci převést tuší do lineární podoby. Prasklinu můžeme vyplnit malbou, či zbytkovým papírem.

Reflexe

Nahlížíme na tvorbu z vrchu, abychom ocenili nejen vnější, ale především vnitřní prostor, který vznikl. V čem jsou některé perforace zajímavé? Čím nás zaujaly? Porovnáváme lineární práci s reliéfní.