Archiv pro štítek: tisk z výšky

  • Výtvarný záměr: otiskovat barevné stopy z napěněného jarového roztoku
  • Výtvarná technika/postup: tisk z výšky pomocí obarvených bublin
  • Pomůcky: jar, voda, potravinářské barvy (temperové barvy), kelímky (např. od jogurtů Pierot), brčka, čtvrtky formátu A4, ubrus, hadřík
Motivace a hra
  • Ukázka: Foukání do bublifuku – Vytvoření představy o tom, jak se bublina nafukuje, letí a praskne.
  • Pohybová říkanka: Bublina – Tiše děti, novina, přiletěla bublina. (chytíme se za ruce, vytvoříme kruh, přiblížíme se k sobě a šeptáme) Bublina se nafukuje, (vzdalujeme se od sebe) letí, letí, poletuje, (chůze po směru kruhu) přiletěla na náš dvůr, (pustíme se) udělala prásk a bum (tleskneme a sedneme na bobek).
  • Vysvětlení – Bubliny mají kulovitý tvar. Vznikají na nich nádherné barvy, které se neustále mění, ale při dopadu na zem/papír nezanechávají žádnou barvu. Kdybychom však roztok obarvily, po dopadu by bubliny zanechávaly svůj otisk.

 

Realizace výtvarné činnosti

Do kelímků s vodou vymáčkneme cca lžíci jaru, vsypeme potravinářské/temperové barvy a důkladně promícháme. Uděláme více barevných roztoků. Děti ponoří brčko do kelímku a foukáním napění roztok tak, aby udělal nepřetékající kopeček (bublinky musí být nad okrajem kelímku). Děti vezmou papír, položí jej na bubliny (pokud ho položí až na kelímek, otiskne se i jeho kruhová hrana). Po sundání vzniknou barevné otisky bublin. Experimentujeme s barevnými kombinacemi, napěněním kelímku.

Závěr

Tato předgrafická technika tisku z výšky zaujme každé dítě (z vlastní zkušenosti)

Obměna: Do bublifuků přidáme barvu (potravinářská barva v našem případě netvořila bubliny, proto bych zkusila temperové barvy).

  • U stolečku s ubrusem děti foukají z bublifuku barevné bubliny, které dopadají na bílé papíry položené na stolečku.
  • 2 až 3 děti foukají do bublifuku a skupinka dětí chytá barevné bubliny na papír.

  • Výtvarný záměr: tisknout plošný přírodní materiál s výraznou strukturou a objevit tak složitou síť žilek v listech
  • Výtvarná technika/postup: tisk z přírodnin
  • Pomůcky: černá tiskařská barva, 2 grafické válečky (popř. 1 grafický váleček, 1lžíce), deska na rozválení barvy, kancelářské papíry, čtvrtky formátu A4, temperové barvy, čerstvé listy (javor, jírovec, jeřáb, dub, buk atd.)

 

Motivace a hra
  • Sběr barevných listů spadaných ze stromů
  • Hmatové zkoumání žilnatiny – hmatem rozlišit, na které straně listu je hrubá žilnatina
  • Přiřazování listů k plodům – (list jeřábu – jeřabina, list dubu – žalud, list javoru – okřídlená dvounažka, list jírovce – kaštan, list buku – bukvice). Pracujeme s nasbíranými přírodninami, jako obměnou mohou děti přiřazovat obrazový materiál listů a plodů. Pojmenovávání přírodnin.
  • Seznámení se záměrem – Dokud si jen prohlížíme listy, všimneme si jejich tvarů a barev, ale nenapadne nás zkoumat list nějak blíž. Pozornost bychom měli zaměřit i na síť žilek. Jejich složitost lze pozorovat na skutečných listech, ale lze je také objevit otiskem na papír, což je pro děti daleko poutavější metoda pozorování.

 

Realizace výtvarné činnosti

Barevný podklad pro tisk může být libovolný. Lze využít měkký barevný papír, který by ale postrádal uměleckou složku. Podklad lze podmalovat akvarelem, temperami, barevnými tušemi, pastelem apod. V tomto případě jsme použili temperové barvy, které jsme rozváleli na desce a pomocí grafického válečku je děti rozvalovaly různými směry po ploše čtvrtky. Využívali jsme především podzimní barevnosti (červená, oranžová, žlutá, popř. bílá pro zesvětlení odstínů). Papíry necháme do druhého dne uschnout.

Černou tiskařskou barvu rozválíme na skleněnou/plastovou desku do plochy tak, aby se na ní vešel vybraný list. List položíme s výraznou žilnatinou na barvu a válečkem po něm opatrně přejíždíme směrem od středu ven. Snahou je, aby se na spodní stranu naválela barva. Vlivem přejíždění začerněného válečku se však dostane barva i na vrchní stranu. List uchopíme za řapík, sejmeme z desky a položíme žilnatinou dolů na vlastní barevný podklad. Přikryjeme bílým kancelářským papírem a čistým válečkem (či lžící) přejíždíme po celé ploše s mírným přítlakem. Učitelka dopomáhá s přidržováním papíru, aby nedocházelo k dvojitým otiskům. Můžeme nahlédnout pod papír, zda je potřeba někde přitlačit. Kancelářský papír sejmeme, skutečné listy odlepíme a vyhodíme do koše. Vzniknou nám dva podobné tisky na barevném i bílém papíře.

 

 

Závěr

Pokud naválíme na desku silnou vrstvu černi, budou patrné především hlavní žíly, při slabší vrstvě může vyniknout i drobná žilnatina. Na tiscích pozorujeme, že u javoru se z řapíku rozbíhá několik hlavních žilek, u dubu tvoří osu listu jedna hlavní žilka, z níž se v pravidelných rozestupech oddělují slabší žilky, které se samy dál štěpí. Kresba žilek je u každého druhu listů jiná.

 

  • Výtvarný cíl: reálné zachycení tvaru ptačího těla, uplatnění dekoru
  • Výtvarná technika (postup): tisk z výšky (folioryt)
  • Pomůcky: krabice od vína, mléčných výrobků; ořezané tužky, obrázky ptáků, černá tiskařská barva, grafický váleček, polévková lžíce, deska na válení barvy, čtvrtky formátu A4
Motivace

Prohlížíme si knihy o ptácích. Nejvíce nás zaujme pestré zbarvení ptačích těl, díky němuž i jednotlivé druhy poznáme. Dalšími znaky je zobák a ptačí peří rostoucí na těle, křídlech i ocase, které se liší tvarem, barvou i velikostí. Učitelka před děti položí obrázky různých ptáků. Děti mají za úkol poznat, jakého ptáka učitelka představuje. Ta sděluje informace a děti na základě obrázků zjišťují, kterého ptáka popisuje. Např.: Mám bílo-černé peří, dlouhé nohy, úzký dlouhý zobák a hnízdím na komíně.

Některé druhy mají na hlavě okrasnou chocholku tvořenou z peří (ukázka chocholouše, dudka, korely). Páv nosí dokonce na hlavě korunku a jeho ocas krášlí paví oka. Ptáci tedy kromě zbarvení mohou být pozoruhodní dekorativními prvky objevující se na peří a útvary vyrůstající na hlavě.