Archiv pro štítek: strom

  • Výtvarný záměr: ztvárnit jablka postupným zvětšováním kruhového tvaru, střídat barevné odstíny papíru
  • Výtvarná technika/postup: papírová koláž
  • Pomůcky:  větší arch modrého, zeleného a černého papíru, barevné papíry A4 (červený, růžový, oranžový, žlutý), lepidla v tubě, nůžky, tužky

 

Motivace a hra

Na podzim, kdy opadává listí ze všech listnatých stromů, se na některých jabloních začnou odkrývat poslední nesklizená jablíčka. Jedná se o podzimní a zimní odrůdy, které dozrávají v době, když už je venku chladno. Tyto zimní jablka se sklízí nejčastěji až v říjnu, kdy už na stromech není mnohdy ani lísteček. Strom i přes to, že shodil své šaty, vypadá kouzelně – ozdobený malými i velkými žlutými, nazelenalými, oranžovými, červenými kulatými plody.

převzato z: http://ekozahrady.com

Realizace výtvarné činnosti

Podkladovou koláž zhotoví u předškolních dětí pedagog. Na velký světle modrý arch (A1 a větší) nalepí pruh zeleného papíru (=tráva) a strom, který si nejprve předkreslí na černý/hnědý papír a vystřihne. Pozornost zaměřujeme na velikost stromu i rozvětvení koruny, aby děti měly dostatek prostoru pro umístění svých vytvořených jablek.

Dětem pro koláž poskytneme barevné papíry v co nejširší škále teplých barev – světle/tmavě červené, růžové, oranžové, žluté (A4 rozstřihneme na A5 z důvodu šetření). Děti si tužkou mohou předkreslit nejmenší kruh, ten vystřihnou a nalepí na jiný barevný papír. Následující zvětšující se kruhy již bez dopomoci předkreslení vystříhávají z papíru. Takto postupujeme do doby, než jsou děti s velikostí jablka spokojeni. Po celou dobu práce nabádáme k šetření papíru – menší kruhy se snažíme vždy umisťovat na kraj papíru, nikoliv doprostřed. Své jablíčko děti dle vlastního kompozičního cítění upevní lepidlem na větev stromu.

  

Závěr
  • DH: Počítáme jablíčka – Spočítej malá/největší jablka. Kterých je více/méně?
  • Pojmenování naší odrůdy jabloně

  • Výtvarný záměr: experimentovat se savostí gázoviny za účelem přiblížení si funkci kořenů (inspirace ze semináře J. Modré)
  • Výtvarná technika/postup: obarvování textilie (gázoviny)
  • Pomůcky:  gázovina (např. obvazy ze starých lékárniček), anilinové barvy, širší kulaté štětce, plastové desky, kelímky s vodou, modrý inkoust, větší nádoba, stojan na toaletní papír, papírová dutinka (tavná pistole/špendlíky), karton, lepidlo Herkules

 

Motivace a hra
  • Vysvětlení: Funkce kořenů – Kořeny stromu jsou jeho nohy, ústa, současně i jeho srdce. Podepírají a drží nadzemní část (kmen a korunu), nasávají vodu, živiny a pumpují ji do kmenu a větví. To jak stromy dokáží vysát tolik vody a přepravit ji až ke špičce stromu a překonat takovou sílu, nikdo dnes nedokáže objasnit.
  • Seznámení se záměrem – Pro pokus využijeme velmi savý materiál, který nám přiblíží, jak dokáže voda stoupat vzhůru. Necháme se překvapit, jak vysoko dokáže gázovina nasát vodu.

 

Realizace výtvarné činnosti

Aktivita je na rozhraní přírodovědně-výtvarného experimentu. V první výtvarné části zhotoví pedagog z kartonu kostru stromu. Zelená koruna byla vyrobena z obarvené gázoviny. Vhodnější je využít širší gázovinu než klasické obvazy. Širší gázu složíme tak, aby se vešla na plastovou destičku, na které ji budeme obarvovat. Děti zapouští tupováním zeleno-žluté odstíny anilinových barev do gázoviny, využíváme hojně vody. Zaschlou gázovinu rozložíme a zmuchláním ji natvarujeme do koruny stromu. Pokud bychom chtěli zelené šátky využít i v budoucnu pro různé hry, připevníme ji k podkladu špendlíky. Pro kmen a kořeny zvolíme již klasické obvazy, které rozstříháme na delší proužky, aby přesahovaly přes kmen. Děti natřou lepidlem pruh od větve dolů, obvaz stáčí a postupně lepí. Místo gázy lze využít i potravinářský provázek, který má stejný efekt, práce bude však náročnější.

Strom nalepíme tavnou pistolí na papírovou dutinku, kterou postavíme do stojanu. Do misky s vodou přidáme např. modrý inkoust (=voda) a celý strom i se stojanem do něj postavíme a pozorujeme postupné stoupání vody.

Závěr

Strom jsme v našem případě nechali v obarvené vodě 7 hodin. Ač gáza je vysoce savý materiál, vodu již nedokázala výš nasáknout. Uvědomění si, jakou sílu musí mít kořeny, aby dokázaly vodu přepravit až ke špičce stromu.

  • Výtvarný záměr: tisknout plošný přírodní materiál s výraznou strukturou a objevit tak složitou síť žilek v listech
  • Výtvarná technika/postup: tisk z přírodnin
  • Pomůcky: černá tiskařská barva, 2 grafické válečky (popř. 1 grafický váleček, 1lžíce), deska na rozválení barvy, kancelářské papíry, čtvrtky formátu A4, temperové barvy, čerstvé listy (javor, jírovec, jeřáb, dub, buk atd.)

 

Motivace a hra
  • Sběr barevných listů spadaných ze stromů
  • Hmatové zkoumání žilnatiny – hmatem rozlišit, na které straně listu je hrubá žilnatina
  • Přiřazování listů k plodům – (list jeřábu – jeřabina, list dubu – žalud, list javoru – okřídlená dvounažka, list jírovce – kaštan, list buku – bukvice). Pracujeme s nasbíranými přírodninami, jako obměnou mohou děti přiřazovat obrazový materiál listů a plodů. Pojmenovávání přírodnin.
  • Seznámení se záměrem – Dokud si jen prohlížíme listy, všimneme si jejich tvarů a barev, ale nenapadne nás zkoumat list nějak blíž. Pozornost bychom měli zaměřit i na síť žilek. Jejich složitost lze pozorovat na skutečných listech, ale lze je také objevit otiskem na papír, což je pro děti daleko poutavější metoda pozorování.

 

Realizace výtvarné činnosti

Barevný podklad pro tisk může být libovolný. Lze využít měkký barevný papír, který by ale postrádal uměleckou složku. Podklad lze podmalovat akvarelem, temperami, barevnými tušemi, pastelem apod. V tomto případě jsme použili temperové barvy, které jsme rozváleli na desce a pomocí grafického válečku je děti rozvalovaly různými směry po ploše čtvrtky. Využívali jsme především podzimní barevnosti (červená, oranžová, žlutá, popř. bílá pro zesvětlení odstínů). Papíry necháme do druhého dne uschnout.

Černou tiskařskou barvu rozválíme na skleněnou/plastovou desku do plochy tak, aby se na ní vešel vybraný list. List položíme s výraznou žilnatinou na barvu a válečkem po něm opatrně přejíždíme směrem od středu ven. Snahou je, aby se na spodní stranu naválela barva. Vlivem přejíždění začerněného válečku se však dostane barva i na vrchní stranu. List uchopíme za řapík, sejmeme z desky a položíme žilnatinou dolů na vlastní barevný podklad. Přikryjeme bílým kancelářským papírem a čistým válečkem (či lžící) přejíždíme po celé ploše s mírným přítlakem. Učitelka dopomáhá s přidržováním papíru, aby nedocházelo k dvojitým otiskům. Můžeme nahlédnout pod papír, zda je potřeba někde přitlačit. Kancelářský papír sejmeme, skutečné listy odlepíme a vyhodíme do koše. Vzniknou nám dva podobné tisky na barevném i bílém papíře.

 

 

Závěr

Pokud naválíme na desku silnou vrstvu černi, budou patrné především hlavní žíly, při slabší vrstvě může vyniknout i drobná žilnatina. Na tiscích pozorujeme, že u javoru se z řapíku rozbíhá několik hlavních žilek, u dubu tvoří osu listu jedna hlavní žilka, z níž se v pravidelných rozestupech oddělují slabší žilky, které se samy dál štěpí. Kresba žilek je u každého druhu listů jiná.

 

  • Výtvarný záměr: plošně konstruovat strom z drobných kruhových prvků
  • Výtvarná technika/postup: koláž
  • Pomůcky:  měkké barevné papíry, tužky, lepidlo v tubě, bílá papírová kolečka (popř. jiný zbytkový materiál)

 

Motivace a hra
  • Symbolické zobrazení: Kořen, kmen, korunakořeny: stoj rozkročný, kmen: rychle si k sobě najdeme kamaráda a pevně ho obejmeme, koruna: vytvoříme co nejrychleji společný kruh. Děti se pohybují volně po prostoru, zvuk bubínku zastaví pohyb dětí do štronza. Následuje jeden z pokynů: kořen – kmen- koruna.
  • Báseň:

Roste v kouzelné zahrádce,

roste jako v pohádce.

Není už vůbec malý,

tvoří ho kruhové tvary.

  • Seznámení s úkolem – V kouzelné zahrádce rostou stromy, které jsou velmi zvláštní. Vůbec se nepodobají těm, které všichni známe. Jsou to stromy tvořené kruhy a kroužky.

 

Realizace výtvarné činnosti

Pro činnost byla využita papírová kolečka z tvrdšího materiálu získaná darem od rodičů. Pokud tímto či podobným materiálem nedisponujete, můžete místo nich využít kolečka z děrovačky, zmuchlané kousky papíru, malé polystyrénové kuličky apod.

 

Není úplně vhodné si celý strom předkreslit tužkou, neboť některé děti detailně zakreslují jednotlivé větvičky a vzhledem k následné koláži (v tomto případě z cca 1 cm koleček) by nemohly kopírovat koláží všechny zakreslené linie. Vhodnější variantou je nakreslit pouze kmen stromu vedený přibližně do poloviny formátu, vyplnit ho kolečky a pak již z představy lepit kolečka do podob větví. Pokud se děti neobejdou bez vedoucích linek, nakreslí si dvě až tři větve umístěné dál od sebe, polepí je kolečky a až poté si načrtnout další větve. Kromě větví vyrůstajících z kmene se snažíme i o rozvětvování již vytvořených větví. Pokud tvoříme podzimní stromy, pracujeme na podkladu evokující svou barevností podzim.


Závěr

Oceňujeme stavbu stromu (postupně se zužující kmen ke koruně, rozvětvenost větví i preciznost práce).

  • Výtvarný cíl: vytvoření vlastních šablon obkreslením rukou, výtvarná hra s otisky houbičky
  • Výtvarná technika (postup): tupování
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3 (pro každé dítě 3 kusy), tužky, nůžky, lepící guma, temperové barvy, molitanové houbičky, kelímky na barvu, lepidlo v tubě, ubrusy
Motivace

Učitelka si připraví vystřiženou ruku z papíru (dlaň i předloktí) spolu s obrázkem stromu. Vedle obrázku stromu položíme ruku vystřiženou z papíru a děti zkoumají, zda jsou si podobné tvarem, zda se ruka podobá stromu. Detailně si prohlížíme ruku, dotýkáme se jí a zároveň si povídáme, že předloktí je jako kmen a prsty s dlaní jako koruna s větvemi. Naši ruku pokrývá a chrání kůže, strom má místo kůže kůru. Když je více stromů vedle sebe tvoří les a my si ho vytvoříme z rukou.

 

Postup výtvarné činnosti

Děti si na čtvrtku A3 obkreslují své ruce. Mohou pracovat samostatně i ve dvojici.  Začínají od kraje, aby se jim na čtvrtku vešlo co nejvíce rukou. Obkreslené ruce si vystřihnou a učitelka na prsty a předloktí připevní kousky lepící gumy. Děti si je rozmístí na novou bílou čtvrtku A3 a po spokojenosti s kompozicí přitlačí v místech, kde je přilepená guma a tím je i dočasně upevní.

Společně s dětmi namícháme do kelímků zelené odstíny, můžeme použít i samotnou žlutou a bílou temperu. Pro každou barvu zvolíme molitanové houbičky pro zachování barevných odstínů.  Houbičku jemně přitiskneme do nezředěné tempery, otřeme přebytečnou barvu o okraj kelímku a tupujeme. Po zaschnutí barev ruce opatrně odlepíme – objeví se nám bílé siluety rukou. Na stole nám zůstanou ležet zelené papírové ruce, které nelze jen tak vyhodit do koše a proto je přilepíme na další bílou čtvrtku. Vzniknou nám tak dva lesy z rukou. Děti mohou/nemusí lepit ruce ve stejném pořadí jako při tupování.

 

Reflexe

Vypadají ruce na papíře jako stromy? Kdo žije na stromech, pod stromy, popř. ve stromech? Kresbou tuší a špejlí lze výtvory doplnit o drobné kresby živočichů.

 

  • Výtvarný cíl: zachycení chodeb (požeru) lýkožrouta
  • Výtvarné vyjadřovací prostředkygumotisk (=vykrývací rezerváž)
  • Pomůcky: tvrdý hnědý papír formátu A4, klovatina, úzké kulaté štětce, nádoby na lepidlo, suchý pastel (odstíny hnědé, oranžové, žluté, bílé) ubrus
Motivace

Víte, kdo je lýkožrout smrkový? Brouk své jméno získal od toho, že žere lýko a smrkový, protože napadá smrky. Lýkem, které je mezi kůrou a dřevem, proudí voda i živiny a díky tomu strom žije. Když ho lýkožrout požírá, strom postupně zahubí. Broučci nalétávají na stromy, v kůře vyhlodávají cestičky, kam lákají samičky. Ty vyhlodávají dlouhé chodby, do kterých kladou vajíčka. Z vajíček se vylíhne larva, po čase se zakuklí a z kukly se vylíhne brouk lýkožrout, který pokračuje s chodbičkami na tomto stromě, anebo přelétává na jiný strom, kam se zavrtá do kůry. Strom už nelze zachránit, musí se pokácet a vyvést z lesa, aby nenakazil další stromy.

Napadený strom od lýkožroutů poznáme i my. Vydáme se do lesa, kde nejprve pátráme po smrcích. Jakmile smrk poznáme podle vzhledu, pozorujeme špičky stromů, zda nemají opadané jehličí. Dalším ukazatelem je i opadaná kůra, která značí přítomnost lýkožrouta. Na rubu kůry hledáme zřetelné chodbičky, ve kterých se většinou skrývají i černí brouci – lýkožrouti. Vzorek požeru odneseme do školky, kde se chodbičky lýkožrouta pokusíme překreslit.

 

Postup výtvarné činnosti

Použijeme slabé kulaté štětce, které namáčíme do klovatiny a na tmavě hnědý papír kreslíme chodbičky. Nejprve svislou širší komůrku a od ní chodbičky, které vykousaly samičky a larvičky. Cestičky jsou různě dlouhé, jinak klikaté. Po zaschnutí kresby s dětmi pozorujeme na fotografiích barvu dřeva a podobné odstíny hledáme v pastelech. Zaschlou klovatinovou kresbu zatíráme suchými pastely, které prstem roztíráme. Pro pozadí volíme světlejší barvy z důvodu vyniknutí rezervované hnědé kresby. Děti dbají na to, aby pastelem zaplnily především místa okolo klovatinové kresby. Klovatinu odplavujeme pod proudem tekoucí vody, s ní odplavujeme i barvu, která na ní ulpěla. Uschlé práce zafixujeme.

Reflexe

Po výtvarné činnosti si můžeme zahrát na lýkožrouty. Děti představující kůru se drží pevně v kruhu, aby se lýkožrout nemohl dostat dovnitř. Lze přidávat množství škůdců a zvyšovat tak šanci na jejich úspěch. Použijeme sílu? Rychlost? Lest? Reflektujeme pocity- bylo lepší být kůra nebo lýkožrout?

 

  • Výtvarný záměr: postupné zmenšování kruhového tvaru, pravidelné střídání světle a tmavě hnědé barvy
  • Výtvarná technika (postup)kombinovaná technika
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3, černé pastelky, vodové barvy, úzké kulaté štětce, kelímky na vodu, černý suchý pastel, ubrusy, lak na vlasy (fixativ)

Motivace

Víte, jak se určuje věk stromu? Věk se určuje na základě letokruhů, které lze vidět na pařezech stromů. Co kruh, to jeden rok života stromu. Dětem můžeme dát obdobný pracovní list (ukázka níže), kde se pokusí spočítat letokruhy na nakreslených stromech. Pokud má učitelka možnost, určitě děti velmi upoutá vzorek skutečného odřezku z pařezu, kde se mohou pokusit spočítat jeho věk. Před výtvarnou činností je dobré dětem ukázat (například z encyklopedie) fotografii letokruhů, kde je vizuálně patrnější, že jeden rok se skládá z tmavě a světle hnědé části.

letokruhy-obr

Postup výtvarné činnosti

 Děti černou pastelkou zaplňují formát malými i většími letokruhy. Udělají největší kruh, do kterého vkreslují dvě až tři menší kružnice, větší počet kružnic stěžuje následnou výmalbu vodovými barvami.

Připravíme si vodové barvy a stejně jako na pařezech, kde se střídá světle a tmavě hnědé kruhy dřeva pro určení stáří stromu, střídají děti pravidelně dvě hnědé barvy. Pokud nechtějí, aby se jim barvy na kruzích zapíjely do sebe, poraďme jim, aby si u všech letokruhů vybarvily nejprve největší kruhy, poté přistoupily k vnitřnějším kruhům a takto postupovaly dál až do jejich středu. Nikde by nemělo zůstávat příliš bílých mezer, hnědé odstíny by se měly dotýkat, pravidelně střídat.

Po zaschnutí prací si děti vezmou černý suchý pastel a nanáší ho mezi letokruhy. Po zatmavění pozadí pastel krouživými pohyby prstu rozmažou, tím se pozadí sjednotí do jedné plochy a zaniknout i zbylá prázdná místa. Pozor na to, aby děti při rozmazávání nezasáhly do prostoru kruhů, nebo aby se černými prsty neopíraly o kruhy. Přebytečný černý prášek vyfoukneme a hotovou tvorbu zafixujeme fixativem nebo lakem na vlasy.

Reflexe

Děti počítají kolik let je jejich největšímu pařezu. Jeden rok tvoří tmavě a světle hnědý kruh, nikoliv pouze jeden barevný kruh! Kdo se nesplete a spočítá věk svých stromů správně?

letokruhy letokruhy2 letokruhy3

  • Výtvarný záměr: zachytit lineární rytmy žilnatiny jako struktury v ploše, provést tisk
  • Výtvarná technika (postup): tisk z papírové koláže
  • Pomůcky: tiskařská barva, deska na rozválení barvy, grafický váleček, látka, kousek provázku, nůžky, lepidlo Herkules, nádoby a štětečky na lepidlo, čtvrtky formátu A4 (2 pro každé dítě), noviny, ubrus, lžíce, vystřižené šablony listů, tužka

 

Motivace a hra
  • Vysvětlování: Co je žilnatina? – Žilnatina jsou cévy/žíly listu vybíhající z řapíku (stopky), které list zpevňují a přivádí do něj živiny, aby se zelenal a neuschl. Každý druh listu má jinou strukturu žilek, která ovlivňuje celkový tvar listu.
  • Pozorování a smyslové zkoumání žilnatin na skutečných listech – List má hlavní žebro, z něhož vybíhají postranní žíly, které se dále větví na uzounké žilky. Různé členění žilnatiny pozorujeme na nasbíraných listech, přejíždíme po nich prstem, zkoumáme je pod lupou. Hmatem určujeme, na které straně listu se žilnatina nachází.

 

Realizace výtvarné činnosti

Na čtvrtky učitelka obkreslí šablony listů (Příloha 1a,1b), takto obkreslené obrysy položí na stolek a děti si vyberou druh listu, který se jim líbí. Ten si vystřihnou, s problematickými záhyby může dopomoct učitelka. Zbylé odstřižky ze čtvrtky nevyhazujeme, použijeme je pro tvorbu žilnatiny. Pro inspiraci i vizuální oporu umístíme na stolečky živé listy obrácené žilnatinou nahoru, nebo můžeme použít omalovánky listů s nakreslenou žilnatinou.

Děti ze zbytků čtvrtky stříhají úzké proužky, které lepí na vystřižený list. Nejprve vytváří hlavní žebra a až poté drobné žilky vycházející z žeber.  Při kladení proužků hlavních žil dohlížíme, zda dosahují po celé délce listu a pokud přesahují, předem je děti zastřihnou, až poté přilepí. Netrváme na dodržení struktury žilnatiny podle vzoru, děti se mohou inspirovat některými žilkami a další lepit dle svého výtvarného citu a fantazie.

Mezitím, než zaschne vzniklá matrice listu, připraví učitelka těrky z hadříku, kterými budeme nanášet barvu na koláž: malý kousek látky zmačkáme do kuličky, položíme do středu čtvercové látky a provázkem pevně stáhneme. Na desce rozválíme tiskařskou barvu válečkem a tupováním si na těrku naneseme barvu. List položený na novinách celý potupujeme. Je lepší nanést více barvy pro lepší výsledný otisk. Potištěný list položíme na čistou podložku, na list shora položíme čistou čtvrtku a lžičkou po papíru tlakem přejíždíme a kroužíme, aby se matrice dobře otiskla. Průběžně můžeme opatrně nahlížet pod papír, kde je potřeba ještě přitlačit. Papír opatrně sejmeme, matrici a tisk necháme zaschnout.

 

Závěr
  • Z jedné matrice lze tisknout i vícekrát a to tak, že na matrici naneseme těrkou novou vrstvu barvy a postup opakujeme. Na závěr nám vzniknou dva výtvory – tisk z koláže a matrice.
list javoru list dubu list kaštanu (jírovec maďal)

 

zilnatiny-jako-cesty-pro-ziviny zilnatiny-jako-cesty-pro-ziviny2 zilnatiny-jako-cesty-pro-ziviny4

  • Výtvarný záměr: hledat nahnědlé odstíny textilií; látky stříhat tak, aby zapadly do vymezeného prostoru a barevně je variovat, zakomponovat skořápky od ořechů
  • Výtvarná technika (postup): textilní a přírodní koláž
  • Pomůcky:  karton formátu A2 a větší, tužka, skořápky od vlašských ořechů, tvrdší látky v odstínech hnědé, lepidla v tubě, lepidlo Herkules, štětce na lepidlo, kelímek na lepidlo, vylouskané ořechy (pro rozdělení do skupin: různé přírodniny – kamínky, žaludy, kaštany apod.)

Motivace a hra
  • HádankaKterý ořech rozbitý má mozkové závity? Pochválíme pašáky, co uhádli _ _ _ _ _ _ _ (vlašáky).
  • Smyslové zkoumání vlašského oříšku Ořech rozpůlíme a sledujeme, co je uvnitř, pozorujeme strukturu plodu. Rozpůlený ořech vnímáme čichem, hmatem i chutí.
  • Prosociální hra: Dárečky – (sloužící k rozřazení dětí do skupin pro výtvarnou činnost). Budeme potřebovat přírodniny, počet různorodých přírodnin záleží na tom, kolik chceme vytvořit skupin – doporučuji 5 až 6 dětí ve skupině. Děti si vyberou jednu z přírodnin, se kterou chodí volně po místnosti a dají ji tomu, s kým se potkají – vymění si dárky. Po několikeré výměně učitelka hru přeruší – např. cinknutím do trianglu. Úkolem dětí je utvořit skupiny se stejnou přírodninou. Po ukončení hry si mohou děti „dárečky“ ponechat.

 

Realizace výtvarné činnosti

Každá skupina se shromáždí u jednoho z kartonů, na kterém učitelka před aktivitou předkreslila tužkou kostru stromu. Děti stříhají barevné odstřižky z tvrdší látky a lepí je do vymezeného prostoru. Snaží se vystřihnout takový kus látky, který zapadne do určeného prostoru (větve, kmenu). Pedagog dohlíží na přiměřenou velikost odstřižků a na správné umístění textilních dílků, které se mohou překrývat, neměly by však mezi nimi vznikat žádné mezery.

Po dokončení textilní koláže si děti berou po jedné ořechové skořápce, na kterou po vnitřním obvodu nanesou štětcem lepidlo a přilepí na větve stromu – nikoliv na kmen. Ořechy by se částečně měly dotýkat větví, aby nelítaly ve vzduchu nebo nepadaly na zem.

 

Závěr
  • Možné pokračování v tvorbě – Ořešáku můžeme dolepit listy skutečné nebo vytvořené.
  • Co ještě můžeme přidat?
ořešák vlašský ořešák vlašský 2

  • Výtvarný záměr: konstruování z prvků skládačky, promyšlení kompozice
  • Výtvarná technika (postup): malba temperou kombinovaná s koláží
  • Pomůcky: temperové barvy, kelímky na tempery, vodu a lepidlo; široké i užší ploché štětce, staré puzzle (menší dílky), čtvrtky A3, papíry do kopírky, lepidlo Herkules, štětečky na lepidlo

 

Motivace

Pokud ve starém kalendáři najdeme větší obrázek podzimního stromu, podlepíme ho tvrdším papírem a rozstříháme na větší dílky v závislosti na věku dětí. Lze i vytisknout fotografii z internetu na A4. Dílky schováme po herně. Aby děti přišly na téma, musí nejprve najít určený počet dílků a ty pak společně poskládat jako puzzle. Co je na fotografii? Jaké barvy mají podzimní listy? Každý strom má kořeny, kmen a korunu, které si můžeme symbolicky zobrazit. Když se řekne kořeny, postaví se každý sám do stoje rozkročného s nohama pěvně zasazenýma do země. Když se řekne kmen, rychle si k sobě najdeme kamaráda a pevně ho obejmeme. Když se řekne koruna, vytvoříme co nejrychleji společný kruh. Děti se pohybují volně po prostoru, zvuk bubínku zastaví pohyb dětí do štronza. Následuje jeden z pokynů: kořen – kmen- koruna.

Protože jsme složili strom z puzzle, teď puzzle využijeme k naší tvorbě – stanou se podzimními listy, stejně i ony mají rozmanité tvary i barvy. Využíváme dílky ze sad, kde už chybí mnoho kusů (vyřazená puzzle). Všechny ztracené dílky sjednotíme a dáme jim nový život v korunách podzimních stromů.

Postup výtvarné činnosti

Nejprve si vytvoříme listy. Pokud by děti našly celé červené, žluté, zelené i hnědé puzzle, použijeme je. Většinou ale takové štěstí všechny děti nemají a pro všechny děti nevybydou. Nejprve si z krabice vybereme menší dílky, ty otočíme na rub a namalujeme je (na papírovou část chytá tempera lépe než na lesklou, navíc ani tempera zcela nezakryje potisk. Puzzle si položíme na noviny, na kterém je barvíme. Vedeme děti k pečlivosti při vyplňování barvy, aby na dílcích nezůstávala bílá místa. Jaké barvy mohou mít podzimní listy? (děti jmenují a učitelka do jednotlivých kelímků připravuje barvu). Malujeme nezředěnými temperovými barvami. Listy necháme schnout a mezitím si na čtvrtku A3 namalujeme strom. Je vhodné dětem přiblížit stavbu stromu (slovně, obrázkem), aby věděly, že kmen stromu je dole širší, aby udržel celý strom, větve vyrůstají z kmene a z nich další menší. Větve nerostou jen nahoru, prohýbají se, sklání. Každý strom zasadíme do země, aby nelítal ve vzduchu. Po zaschnutí stromu upevňujeme listy na větve, některé vlivem podzimu mohou opadávat, jiné již spadly na zem.

puzzlový strom puzzlový strom2

  • Výtvarný záměr: využití výtvarné citlivosti a fantazie při komponování černobílých ploch
  • Výtvarná technika (postup): koláž
  • Pomůcky: namnožené černobílé fotografie rozličných kruhů, spirál, popř. pruhů; nůžky, lepidlo, černé čtvrtky formátu A3, ukázky letokruhů (encyklopedie, skutečný odřezek z pařezu), přírodniny z lesa

Motivace

Sedíme v kruhu a posíláme si jednotlivé části stromu (kůra, větvička s jehličím, šiška, odřezek z pařezu). Vnímáme jejich vůni, texturu, strukturu, vyjadřujeme pocity z dotyku a současně si přírodniny pojmenováváme. Co mají společného? Na základě vyvození pojmu si na obrázcích ukazujeme některé listnaté a jehličnaté stromy. Čím dýcháme my a čím stromy? Čím pijí stromy? Jak poznáme, kolik je stromu let? Pomocí názorné ukázky seznámíme děti s letokruhy, kdy 1 kruh znamená 1 rok života stromu a pokusíme se kruhy společně spočítat.

 

Postup výtvarné činnosti

My si s letokruhy trochu pohrajeme a vytvoříme z nich zajímavé umělecké dílo.
Na výběr máme z různých kruhů, spirál, které v nás evokují letokruhy stromů. Navedeme děti, že při výtvarné hře nemusíme obrazce pouze kruhovitě vystřihnout, ale můžeme je rozpůlit, vystřihnout jen určitou část, vnitřek, kružnici. Vše ostatní už necháme na fantazii dětí a jejich citu pro kompozici.

Východiskem pro tento námět bylo konstruktivní umění V. Mirvalda, který využíval pozitivu a negativu. Nesnažil se o optické působení, ale o konstrukci z černých a bílých ploch. I on zkoumal ve své tvorbě kruhové struktury.

Letokruhy stromu 3 Letokruhy stromu 2 Letokruhy stromu
Reflexe

Všímáme si vytvořených geometrických tvarů, zaplněnosti plochy. Oceňujeme nápad, slovní výklad. Při pohledu z větší dálky nám letokruhy vytvoří zajímavé abstrakce, které můžeme spojit a vytvořit tak monumentální obraz.

 

  • Výtvarný záměr: ztvárnit smíšený les prostřednictvím malby a přírodnin
  • Výtvarná technika (postup)kombinovaná technika s využitím přírodnin
  • Pomůcky: balicí papír, temperové barvy, širší ploché štětce, přírodniny (mech, šišky, listy), hnědý papír, molitanové houbičky, nádoby na barvu a vodu, lepidlo v tubě, lepidlo Herkules, ubrus

 

Motivace a hra
  • Hmatové zkoumání přírodnin – Děti si dají ruce za záda. Po kruhu postupně posíláme části stromu (větvičku z jehličnanu, list, kus kůry, šišku, klestí). Pomocí hmatu zkoušejí danou věc prozkoumat, přemýšlí, co by to mohlo být. Postupně pokládáme přírodniny doprostřed kruhu a společně si je prohlédneme.
  • Hledání nadřazeného pojmu – Co tyto věci spojuje? Kde je můžeme najít?
  • Didaktická hra: Sejdeme se u… – Děti běží ke stromu, který určí učitelka: „Sejdeme se u smrku…“ (borovice, dubu apod.). Děti se u stromu shromáždí, každý jej pohladí a pozdraví: „Ahoj, smrku (borovice, dube…)“.

 

Realizace výtvarné činnosti

Balicí papír rozdělíme linkou na dvě poloviny (země x nebe) a skupina dětí vykryje plochy temperovou barvou. Po zaschnutí barev načrtne tužkou učitelka nebo děti kmeny stromů. Další skupina dětí trhá útržky hnědého papíru a souvisle je lepí lepidlem v tubě na kmen. Nikde by neměly zůstávat mezery prosvítajícího pozadí. Jiné děti namalují hnědou temperou stromům patra větví, důležité je si uvědomit, že větvičky u koruny stromu jsou nejkratší a směrem dolů se postupně prodlužují. U malých dětí nechme malovat vodorovné čáry, u starších dětí apelujme již na malbu šikmých čar.

Les může být listnatý, jehličnatý, nebo smíšený, kde rostou jehličnany i listnáče. Děti si určí jeden kmen, ze kterého vyroste listnatý strom. Na ten lepíme lepidlem Herkules vylisované listy. Jehličí u jehličnatých stromů vytvoříme tupováním molitanové houbičky namočené v tmavě zelené temperové barvě. Jehličnany můžeme ozdobit ještě šiškami. Protože celé šišky by nám těžko drželyi na papíře, využijeme pouze jejich šupiny, které lepíme do tvarů šišek. Na zem lze nalepit mech a další přírodniny (kaštany pod jírovcem, žaludy pod dubem, chvojí pod jehličnany apod.) Děti si mohou na jiný papír nakreslit houby, vystřihnout a nalepit do lesa.

 

Závěr
  • Interpretace společně vytvořeného díla – Jaký listnatý strom jsme vytvořili? Podle čeho to poznáme (listy, plody)? Jaké přírodniny jsme používali při tvorbě?
  • Co se nám podařilo více či méně, k čemu je třeba se vrátit? – smazala bych
  • Brainstorming: Co dalšího v lese můžeme objevit? (zvířata, ptáky, mravence, brouky, kameny, borůvky, houby apod.)

Les

  • Výtvarná technika (postup): malba temperovými barvami, zapouštění vodových barev do klovatiny
  • Pomůcky: velké kartony, řezák, temperové barvy, klovatina, vodové barvy, voda, kelímky na barvu, štětce, lepidlo, šablony podzimních listů, vylisované podzimní listy

 

Příprava učitelky
  • učitelka vyřízne z kartonu 3 shodné trojúhelníky, jejichž špička na vrcholu může být useknutá
  • ze zbytku vyřízne větve-pro jednoduchost stačí úzké trojúhelníky, obdélníky (viz. obr.)

 

–     tvorba stromu:

  • vytvoříme 4 skupiny dětí
  • 3 skupiny malují díly stromů (temperami- a to zelenou, tmavě zelenou, černou, hnědou,…)
  • 1 skupina barevně dotvoří větve (větve potřeba obarvit i z druhé strany)
  • po zaschnutí učitelka slepí všechny 3 díly stromu k sobě
  • kolik připevníme větví a kam necháme na dětech-uč. pouze přilepí na určené místo (u malých dětí)
  • na strom děti lepí vylisované listy nalezené na procházce-veškeré umístění i výběr listů je na dětech

 

–     tvorba listů z klovatiny

  • dětem dáme na výběr z hotových vystřižených šablon listů (dub, javor,.)
  • pokud děti zvládnou, potřou celou plochu listu klovatinou a ihned nanáší pomocí štětce vodové barvy s odstíny podzimních listů
  • i tyto listy děti upevní na strom (kontrast živých a neživých listů)

strom

HRY

POHYBOVÉ

⇒ PH: Koruna královská

  • pomůcky: papírová koruna, židle
  • uprostřed kruhu sedí dítě na židličce
  • má na hlavě papírovou korunu a spí
  • děti chodí okolo něj v kruhu a říkají říkanku
  • vyvolený princ sebere spícímu korunu z hlavy
  • uhání s ní okolo kruhu a usedá na trůn
  • oloupený princ honí lupiče, ostatní fandí, dělají brány – jako na kočku a myš

„Král sedí na trůně v papírové koruně. Kdo korunu z hlavy zvedne, na královský trůn si sedne.“

 

⇒ PH: Koruna stromu

  • každý strom má kořeny, kmen a korunu, které si můžeme pro lepší pochopení zobrazit
  • vymyslíme si pevné symboly pro 3 pojmy
    • kořen– stoj rozkročný
    • kmen– najít si kamaráda a chytit se s ním za ruku
    • koruna–  vytvořit kruh ze všech dětí
  • děti se volně pohybují po prostoru
  • úder tamburíny zastavuje děti do štronza
  • následuje některý z pokynů (kořen, kmen, korunu)
  • pokyny stejně jako pohyb v prostoru se zastavením se rychle střídají

⇒ Hry z dřevěných stromečků

 

⇒ HPH: Zajíček v své jamce

  • pomůcky: maska zajíčka
  • „Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám. Ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati. Chutě skoč a vyskoč, na koho chceš!“
  • chytneme se za ruce a utvoříme kruh
  • 1 dítě=zajíc sedí v dřepu uprostřed kruhu s rukama na očích (má masku zajíčka)
  • ostatní děti zpívají písničku a chodí v kruhu kolem něj
  • po do zpěvu se děti zastaví a zajíček skočí na některé dítě
  • vymění si místa i masku a hra se opakuje

 

⇒PH: Zajíčci

  • 3 děti stojí proti celé skupině
  • ruce mají nad hlavou, které znázorňují zaječí uši
  • skupina volá: „Zajíčku v lesíčku, copak děláš?“
  • 3 zajíci odpovídají: „Chodím na travičku, tady mě máš!“
  • poskakují k dětem dopředu
  • když jsou blízko, běží celá skupina na protější stranu
  • výměna rolí

 

⇒Nápodoba zvířátek-„tiché karty“

  • motivace:Čáry, máry zajíček Vás promění v..“
  • hada, žábu, medvěda, myšku, ptáka, ježka, broučka
  • nápodoba pohybu i hlasu zvířat
  • obměna: dětem ukazujeme obrázky zvířat a děti je napodobují pouze pohybem

 

⇒Rozcvička: Oživlé stromy a rostoucí houby

  •  „Jsme stromy, které se nemohou hýbat.“ -stoj na jednom místě
  • strom se podívá po okolí: pohyb očima: nahoru dolů, do stran, kroužení hlavou
  • rozhýbání větví: kroužky a kruhy paží, předloktím, zápěstím
  • rozhýbání kmenu: kroužení v pase, úklony
  • rozhýbání kořenů: kruhy nohama, stoj na 1. noze
  • pomalu se dává do pohybu, zrychlujeme
  • v lese rostou i houby: dřep, z rukou nad hlavou uděláme klobouček
  • houba roste: zvedáme se
  • je to bledla: stoj na 1. noze
  • kousek vedle další houba: poskok, dřep a růst
SMYSLOVÉ

⇒SH: Poznej zvíře podle zvuku (sluch)

  • pomůcky: zvuková nahrávka na CD
  • poznáváme zvířata dle jejich hlasů
  • (kočka, prase, pes, kráva, koza, ptáci)

⇒SH: Najdi houbu (zrak)

  • pomůcky: barevné houby z papíru
  • sedneme si do KK
  • jednotlivě oslovujeme děti
  • „Najdi červenou, modrou, zelenou houbu.“
  • „Najdi červenou houbu s puntíky.“
  • „Kterých hub je nejvíce, nejméně?“ (červených)

⇒SH: Co je kryto v krabici? (hmat)

  • pomůcky: tašky, mech, smrková větvička, kámen, šiška
  • děti si sednou na koberec a utvoří kruh
  • motivace: „Zajíček si děti pro vás připravil překvapení z lesa.“
  • každé dítě si sáhne do tašky, ale má zamčenou pusu
  • o uplynutí kola děti řeknou, co si myslí, že se skrývalo v tašce
  • můžeme mluvit i o pocitech, zda předmět byl příjemný, píchal, byl studený

 

⇒ SH: Co mám v ruce? (zrak +hmat)

  • pomůcky: šiška, kamen, mech, smrková a borovicová větvička, listy dubu, kůra( od smrku a břízy), klacek,…
  • hmatová hádanka
  • posílání přírodnin – osahání, pojmenování
  • všímat si, že kámen je studený a těžký; jehličí píchá a voní,..
  • hra na vyvození tématu: LES„Co mají všechny předměty společného?“

 

DIDAKTICKÉ

⇒ DH: Kde je zajíček?

  • pomůcky: židle, prostěradlo, maňásek zajíčka
  • procvičování prostorových pojmů: nad, pod, vedle, před, mezi
  • zajíček se dětem schovává a vykukuje
  • děti mají za úkol říkat, zda je před židlí, vedle ní, pod židlí atd.

 

⇒ DH: Mnoho domů, mnoho stromů

  • tvorba množného čísla
  • houba-houby, strom-stromy, šiška-šišky, zajíc- zajíci,…

 

⇒ DH: Strom, stromek, stromeček

  • cíl: tvorba zdrobnělin
  • př.: malý strom je …. (stromeček), malý dům je ….(domeček), malý zajíc…. (zajíček), malá houba…… (houbička), malý les …. (lesík, lesíček),…

BÁSNIČKY A ŘÍKANKY

⇒ Říkanka: Co se děje na dubu

Včera ráno na dubu               -utvoříme kruh a chodíme dokola

řekl žalud žaludu:                   -stop

Já už tady nebudu!                 -ruce v bok, děláme hlavou:ne, ne a mračíme se

Spustím se a spadnu dolů,      -dřep

zavrtám se do země,               -ukazováčky vrtáme do země

budu spát a odpočívat,           -naznačujeme spaní

bude mi tam příjemně!“         -dlaně přiložíme na tváře

ROZUMOVÁ VÝCHOVA

⇒ KK: Co tě napadne, když se řekne les?

  • asociační hra
  • děti vyslovují libovolná slova, o kterých si myslí, že patří do lesa

 

⇒ KK: Čím stromy dýchají, pijí, slaví narozeniny?

  • „Čím dýcháme my a čím stromy?“ (listy)
  • „Čím pijeme my a čím stromy?“ (kořeny)
  • „Jak poznáme, jak je strom starý?“ (letokruhy)

 

⇒ KK: Popis stromu

  • v rostlinách je jediný král s korunou=strom
  • „ Jak to? Copak nosí korunu jako král?“
  • popis stromu: kořeny, kmen, koruna

 

⇒ KK: Co patří / nepatří do lesa

  • pomůcky: smajlíci J L
  • slova: houby, televize, strom, zajíc, sklenice, knížka,…

 

⇒ Rozdíl mezi listnatým a jehličnatým stromem

  • necháme osahat větvičku, jehličí; kůru dubu a smrku
  • kůra: hladká, drsná
  • větvička (list, jehličí)-hladký, píchá
  • plody: dubu (žaludy), smrku (šišky)
  • porovnávání přírodnin s obrázky

 

⇒ KK: Listnatý, jehličnatý, smíšený les

  • ukázka obrázků a objasnění pojmů
  • následné přiřazování listů+ jehličí k lesům jehličnatým, či listnatým

 

⇒KK: Kdo se stará o zvířátka?

  • objasnění pojmů: hajný a myslivec
  • „Jaký význam má les? Jak se v lese chováme?“
  • motivace ke sběru žaludů pro zvířátka, aby neměli v zimě hlad

⇒KK: Poznávání zvířátek z obrázků+rytmizace slov

  • pomůcky: obrázky se zvířátky a základními listnatými a jehličnatými stromy
  • dětí sedí u stolečků
  • motivace: „Zajíc je popleta a zapomněl názvy zvířátek. Poradíme mu?“
  • ukázka obrázků a následným vytleskáním slov
  • říci i zajímavost ke zvířátkům: jak je poznáme (srna-jelen), vyskytují se u nás (medvěd), užitečnost (datel-doktor stromů)

⇒KK: Čím stromy dýchají, pijí, slaví narozeniny?

  • „Čím dýcháme my a čím stromy?“ (listy)
  • „Čím pijeme my a čím stromy?“ (kořeny)
  • „My slavíme narozeniny každý rok v daný den, jak poznáme, jak je strom starý?“(letokruhy)

 

 

VÝTVARNÉ A PRACOVNÍ AKTIVITY

⇒ PL: Co nepatří do lesa?

  • společně si projdeme obrázek; popisujeme, co na něm vidíme
  • zaměříme se na věci, které do lesa nepatří a co holčička a kluk dělají v lese špatně
  • děti poté vybarví obr. dle představivosti – klademe důraz na správnou barevnost

co nepatří do lesa

⇒ Grafomotorika: „Letokruhy“

  • navážeme na KK, kdy slaví stromy narozeniny
  • jeden kruh=1 rok
  • vytvoříme starý strom s mnoha kruhy
  • začínáme od nejmenšího a ten zvětšujeme

 

⇒ VV: LES – podrobnosti k námětu ZDE

Les

POHÁDKA

⇒Zajíček v své jamce

Popěvek o zajíčkovi zná každý, ale nikdo už neví, proč zajíček seděl ve své jamce sám. On se na to asi ani nikdo nezeptal. Možná se to dozvíš, tak se hezky posaď a poslouchej. Já ti povím pohádku. Dnes bude o smutném zajíčkovi.

Byla jednou jedna obyčejná jamka, ale pro jednoho zajíčka nebyla vůbec obyčejná, protože byla jeho. Sám si ji udupal, sám si ji vystlal travou.

Jednou se zajíček odešel napást a tu ho napadlo: „Co kdybych šel na výpravu do zahrady? Mají tam mrkev a zelí, to já moc rád.“ Zajíček měl mlsný jazýček, proto neváhal a vyrazil. Přeběhl pole, hopkal přes cestu (ani se nerozhlédl, ale my se před každou silnicí rozhlédneme, aby nás něco nesrazilo) a měl štěstí, protože to hlučné a svítící zrovna nejelo. Doběhl k prvnímu domu, prolezl podhrabaným plotem, který podhrabal už při minulé návštěvě. Tam si nacpal pupek zelím a sladkou mrkví. Když se najedl do sytosti, rozhodl se, že se vrátí ke své jamce. Sotva se protáhl plotem, jak měl břicho nacpané zelím a mrkví. Dofuněl si to až ke své jamce, ale tam ho čekalo nemilé překvapení.

Jamka už nebyla jeho. Seděl tam velký, tlustý zajíc a celou ji zabral pro sebe. „Co tu chceš!“ zavrčel tlustý zajíc „To je moje jamka,“ vypískl zajíček nesměle. „Tak jak vidíš,“ řekl velký zajíc „tak tu sedím já a tak je moje.“ „Ale, ale ta byla vždycky moje…“ zaplakal zajíček. „To je život, můj malý příteli, je moje a basta,“ řekl zajíc a vycenil hlodáky. „Je moje, leda, že by ses chtěl o ní poprat, ale to bych ti neradil, jsem třikrát tak velký jak ty,“ zasmál se velký a tlustý zajíc. Zajíčkovi se nechtělo vzdát se své jamky, ale co měl chudák dělat? Tenhle souboj by opravdu nevyhrál. „Určitě bych prohrál, zranil by mě a pak by si mě něco určitě našlo a sežralo,“ pomyslel si zajíček. Ještě jednou se podíval na svou jamku a smutně odhopkal pryč.

Zajíček byl opravdu moc smutný. Za nějaký čas si našel novou jamku. Zkusil se v ní rozvalit, ale nebylo to ono. Nebyla to prostě jeho jamka. Kolem šla stará babička, ale zajíček zůstal v jamce se sklopenýma ušima. Babička se zastavila a na zajíčka promluvila: „Copak je ti ubožátko, copak neskáčeš a sedíš tu ve své jamce sám?“ Kdyby zajíček uměl lidskou řeč, tak by jí řekl, že je smutný, protože není ve své jamce. Ale to neuměl, tak jen koukal. Po čase se mezi lidmi začal zpívat popěvek: „Zajíček ve své jamce…“, My ale už víme, že to nebyla pravda. Že zajíček nebyl ve své jamce, ale v cizí a proto ten smutek.

PÍSNIČKY

⇒ HPH: Zajíček v své jamce

  • pomůcky: maska zajíčka
  • „Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám. Ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati. Chutě skoč a vyskoč, na koho chceš!“
  • chytneme se za ruce a utvoříme kruh
  • 1 dítě=zajíc sedí v dřepu uprostřed kruhu s rukama na očích (má masku zajíčka)
  • ostatní děti zpívají písničku a chodí v kruhu kolem něj
  • po do zpěvu se děti zastaví a zajíček skočí na některé dítě
  • vymění si místa i masku a hra se opakuje

 

⇒ HV: Stojí, stojí bedla

  • Výtvarný cíl: objevení rozličných zelených odstínů; hry s rytmem, hustotou, barevností
  • Výtvarná technika (postup): otisky přírodnin s použitím temperových barev
  • Pomůcky: různé druhy listů, jehličí; štětce, temperové barvy, tabulka pro každého, balicí papíry A3, paleta, ukázka z tvorby Georgese Seurata

 

Motivace
  • Každá barva má svou tajnou řeč. Zelená přestavuje klid, mládí, naději.
  • Jak na nás působí, jaké vlastnosti bychom ji přiřadili?
  • Používáte při malování pouze zelené, co máte v tubách, nebo barvy mícháte?
  • Kolik myslíte, že máme v přírodě odstínů?
  • Podívejte se kolem sebe, kde všude vidíte zeleň?
  • Dokážeme ji odlišit od známé zelené z tuby? Je to spíše zelenomodrá, zelenohnědá?
  • Zavítáme do terminologie a vysvětlíme dětem, že smícháním dvou barev vznikají barvy lomené.
  • Každému rozdáme tabulku a na základě pokynů budou žáci míchat barvy a tím tvořit pro ně nové odstíny.
  • Zelená se dá vytvořit ještě jinak. Když se podíváme zblízka na televizi, spatříme barevné tečky; poodstoupíme-li, vidíme jasné barvy. Tohoto přesně využívali pointilisté. Až půjdete okolo velkých billboardů, podívejte se, z čeho jsou utvořeny a pak poodstupte. Následuje ukázka detailu a celého obrazu od Georgese Seurata.

 

zelená

zelená

+

světle modrá

zelená

+

tmavě modrá

zelená

+

světle hnědá

zelená

+

tmavě hnědá

zelená

+

bílá

zelená

+

černá

Míchání různých odstínů zelené

 

Postup výtvarné činnosti
  • Dokázali bychom listy, jehličí přesně takto nakreslit?Oni to udělají za nás.
  • Obrátíme list žilnatinou nahoru a prsty se jí dotýkáme.
  • Stačí jen spodní stranu natřít zvoleným odstínem zelené a otisknout ji na papír.
  • Měníme druhy listů, odstíny zelené, rytmus otisků, otiskujeme listy celé, nebo jen jejich části.
  • Nebojte se švihnout natřeným jehličím o papír, experimentujte a vytvořte na papíře bohatství lesních barev.

 

Reflexe
  • Zaměřujeme se na rozmanitou škálu zelených odstínů a jejich uspořádání v ploše.
  • Hledáme nejzajímavější otisky a lomené barvy.
  • Děti by měly dojít k závěru, že v přírodě existují pozoruhodné odstíny, které budeme využívat při dalším tvoření.