Archiv pro štítek: sádra

  • Výtvarný záměr: zaznamenat v měkké hlíně plastické otisky knoflíčků, provázků připomínající stébla trav s květiny a jejich odlévání
  • Výtvarná technika/postup: plastická tvorba – sádrové odlitky
  • Pomůcky: keramická hlína, plastové destičky, bavlněné hadry, váleček na těsto, různé provázky a knoflíky k otiskování, stará jídelní židle a nožíky, sádra, brčka, nůžky, ubrus.

Motivace a hra

  • SH: Provázek – Každý dostane kousek provázku, ze kterého vytvaruje na zemi kruh. Jedná se o zvláštní provázek, pomocí něhož si zahrajeme hru. Provázek říká: „Postavte se v kruhu. Udělejte čelem vzad. Vyjdi z kruhu. Obejdi kruh zvenku. Posaď se do kruhu a dej jednu nohu ven.“ Pokud to neřekne provázek, nic děti nedělají.
  • Rozvoj představivosti: Co by provázek ještě mohl představovat? – Had, žížala, vlasy, kořínky, myší ocásek nebo stébla trav? A co by mohly být knoflíčky?

 

Realizace výtvarné činnosti

Každé dítě dostane kus hlíny, který si zpracuje (1), položí na hadr a rozválí válečkem na plát o tloušťce 1 cm. Vezme si nožík a pomocí něj ořízne část hlíny tak, aby vznikla čtvercová /obdélníková kachle (2). Na takto připravený plát hlíny klademe nastříhané vlny a provázky jako rostoucí trávu. Poté je válečkem zaválíme a otiskujeme různé knoflíčky (3). Na konec opatrně vlny vyjmeme. Ze zbytku hlíny, která nám zbyla z ořezu, tvarujeme žížalky, které klademe okolo plátu a tvoříme tak ohrádku pro lití sádry (4). Je důležité, aby ohrádka dobře těsnila a tekutá sádra nikde neprotekla. Část tlustějšího brčka zapíchneme do středu horní části, za co pak odlitek pověsíme. Připravíme si sádru podle návodu a zalijeme ohrádky s hlínou do výšky asi 2 cm (5). Po zatuhnutí odstraníme ohrádku a odloupneme modelínovou matrici (6). Vzniklý sádrový odlitek můžeme přelakovat.

Závěr

Odlitky položíme na kartonové čtverečky/obdélníčky, zavážeme je jemně stuhou a předáme je maminkám ke Dni matek.

  • Výtvarný záměr: pokus o plastické tvarování materiálu podle vlastní předlohy
  • Výtvarná technika (postup): modelování ze sádry
  • Pomůcky: kancelářské papíry, pastelky, eurofólie, sádra a obvazy (nebo sádrový obvaz), lžíce na míchání, nůžky, voda, nádoba na sádru, fotografie rozmanitých vloček, ubrus.

Motivace a hra

Venku padá první sníh! Sněhové vločky jsou jako hvězdy. Tyto maličké zázraky mají nespočet podob, každá je jiná a přeci jen mají jedno společné a to, že mají šestiúhelníkový tvar. S dětmi shlédneme obrázky rozmanitých struktur vloček (pod mikroskopem i kreslené), které lze vyhledat na  internetu. Škoda, že nemůže sněžit i ve třídě. A co kdyby nám tu sněžily sádrové vločky? Byly by sněhově bílé, křehké i tvarově jiné, které bychom upevnili na nit a zavěsili si je do prostor školky.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti mají možnost se při kresbě pastelkou inspirovat tvary vloček z vytištěných fotografií.  Na celý formát papíru nakreslí 6cípou vločku. Oprostíme se od detailů a linií ležících blízko sebe, které by nešly sádrou vymodelovat. Body i linie se musí alespoň v jednom místě protínat, jinak by na sádrové vločce nedržely.

snehove-vlocky

Kresby vložíme do eurofolií. Připravíme si nastříhané obvazy na různě velké obdélníčky, v plastové mističce (např. od masa) rozmícháme ve studené vodě sádru. Doporučuji směs udělat více vodovou – s gázou se lépe pracuje, textilie v konečné fázi více vynikne, obvazy na sobě dobře drží, děti stihnou v klidu dokončit práci, aniž by sádra ztuhla a navíc se na obvaz neváže přebytek husté sádry, která částečně kazí konečný vzhled. Pracujeme v malých skupinkách po 3 a 4 dětech. Obvazy namáčíme do sádry, přebytečnou sádrovou vodu prsty vymáčkneme.  Vločky necháme na folii zcela uschnout, po utuhnutí jdou sejmout velmi lehce.

Poz.:

  • Na ztvrdnuté sádrové obvazy už mokrá sádra nedrží.
  • Pro zpomalení tuhnutí se používá studená voda, cukr, líh nebo ocet.
  • K usnadnění práce lze využít koupený sádrový obvaz, který se namáčí do vody.
snehove-vlocky1 snehove-vlocky2 snehove-vlocky3

Závěr

Vločky jsou velmi křehké, pokud se stane, že některá část odpadne, lze ji přilepit lepidlem Herkules. Aby sádra nepouštěla bílý prach, můžeme ji zafixovat lakem na vlasy.

  • technika přípravná na linoryt, technika rovnocenná linorytu
  • žák ryje do sádrové desky jakýmkoliv ostrým nástrojem (hřebíkem, rydlem)
  • vyrytá linka připomíná kresbu, je nepravidelná, místy mělká a jinde hluboká
  • z hotové matrice, kterou je třeba preparovat šelakem, žák tiskne ručně (lis by matrici rozdrtil)
  • matrice potřebuje kvalitní povrch, proto je potřeba sádru pečlivě připravit a dobře promíchat

 

VELIKOST SÁDROVÉ DESKY

  • odpovídá podmínkám, v kterých se desky odlévají – na skle, mramorové desce, silném igelitu
  • sádroryty jsou většinou menších velikostí pravoúhlého tvaru

 

METODICKÉ PROBLÉMY

  • obtíž sledovat charakter vznikající grafiky – před započetím práce pokryjeme povrch sádrové desky černou tuší
  • ze sádrové desky se uvolňuje bílý prach, který děti snadno rozfoukají a roznáší ho po bačkorách po třídě – ihned po práci očistíme boty o mokrý hadřík a vytřeme pod lavicemi

sádroryt

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 117. ISBN 80-902267-1-X.

  • Výtvarný cíl: přenos reality do obrazu
  • Výtvarná technika (postup): informel
  • Pomůcky: nalezené elementy na cestách, sádra, voda, plastové talířky, kelímky, štětce, temperové a vodové barvy, kartony A4, písek, drobné kamínky, traviny, ubrus, reprodukce obrazů od představitelů informelu

Motivace a hra
Antoni Tápies, Malba

Žáci měli za úkol podnikat v průběhu týdne vycházky po okolí, všímat si prvků ležících na cestách; a ty, které je zaujmou, sesbírat. Mohlo se jednat o přírodniny (kamínky, písek, větvičky, traviny), ale i o ztracené a pohozené věci, které by součástí cest neměly být.

V úvodu hodiny dáme každému příležitost se podělit o své nalezené úlovky. Diskutujeme, jaké prvky jsou cizorodé, odkud a jak se na dané místo mohly dostat. Následuje brainstorming na téma cesty. Cokoliv žáky pod tímto pojmem napadne, napíší do myšlenkové mapy na tabuli. Polemizujeme nad cestami vytvořenými lidmi a cestičkami zvířat (v kůře stromů, mravenců, či chodby myšek). K čemu slouží, jaké jsou jejich klady i zápory. Lehce se dotkneme o vzniku cest ve funkcionalismu.

Naším úkolem bude nalezené objekty vložit do díla. Něco podobného vytvářel informel neboli umění, kdy barvu smíchanou s kousky omítky, písku, kamínky nanáší ve velkých vrstvách na plátno. Umělci pracovali s barvou jako s hlínou. Obraz nás o něčem informuje, proto informální malba.  Známý malíř Antoni Tápies začleňoval do malby i slámu a kůži.

 

Realizace výtvarné práce

My barvu vynecháme a použijeme přírodní barevnost nalezeného materiálu. Podklad si vytvoříme jako sádrový odlitek plastového talířku, do kterého budeme jednotlivě vnášet nalezené prvky informující nás o daném místě. Do vody postupně přisypáváme sádru a vznikající hmotu promícháváme koncem štětce. Mezitím, než se děti dostanou pro sádru, mají čas si promyslet návrh práce. Pokud by chtěly, mohou do práce zasáhnout vodovými barvami, a to kapáním odstínů barev souznící s cestami.

Závěr

Kdo bude dříve hotov, zkouší si skutečný informel. K dispozici je zbylý materiál, písek, kamínky a traviny. Žáci mohou smíchat barvu se  surovinou a silným štětcem poté nanášet hmotu na podložku anebo prvky vsypat až na závěr práce.