Archiv pro štítek: prostorová tvorba

  • Výtvarný záměr: zkonstruovat ve skupině neuspořádané vrabčí hnízdo, usadit do něj vrabce a celý objekt si umístit na hlavu
  • Výtvarná technika/postup: prostorová tvorba – objekt, instalace
  • Pomůcky: hnízdo: papíry ze skartovačky (pokreslené papíry, časopisy, noviny), drátky, malé izolepy, motouz, ptačí peříčka (popř. pedig, sláma atd.), nůžky; vrabčák: čtvrtka A6, tužka, fixy, malé nůžky, špejle, tavná pistole, obrazová dokumentace vrabce
Motivace a hra
  • Prohlížení: Ptačí hnízda – Hnízdo je místem zrodu nového života ptáků. V knížce si prohlížíme vzhled různých ptačích hnízd (doporučuji: Jana Modrá, Malý průvodce naším běžným ptactvem I-II). Každý druh má vzhledově jiné hnízdo lišící se použitým materiálem i místem jeho umístění. Vycházka do přírody, kde se snažíme objevit některá z ptačích hnízd např. vlaštovek, jiřiček, čápů apod.
  • Vysvětlování: Vrabec a vrabčí hnízdo – Vrabci rádi žijí v blízkosti lidí, kde vždy najdou něco k snědku (ovoce, obilí, odpadky, hmyz, pavouky). Večer se sejdou s přáteli na stromě a pročimčarají hodiny svým čimčarara čim čim čim. Jejich hnízda jsou rozcuchané ze slámy, papíru, peří i kousků umělé hmoty. „Vrabčí hnízdo“ je také název jednoho lidského účesu díky neupravenému způsobu stavby.
  • Seznámení se záměrem – Víte, jak vypadáte po ránu, když jste rozcuchaní? Máte na hlavě takové hnízdo, že by vám tam mohli bydlet vrabci? Ve skupinách zhotovíme vrabčí hnízda, usadíme do nich rodinku vrabců a hnízdo umístíme na hlavu. Z našich výrazů by mělo jít znát, jak bychom se cítili.

 

Realizace výtvarné činnosti

Podle počtu dětí utvoříme 3-4 skupinky pracující společně u stolečků.  Protože je vrabčí hnízdo složené z papíru, slámy, peří i kousků umělé hmoty, snahou bude se při stavbě co nejvíce přiblížit v použitém materiálu.  Děti dostanou na stůl dostatek skartovaného papíru, ze kterého se snaží společně vytvarovat hnízdo. Aby konstrukce držela tvar, svazujeme ji provázky, drátkem, izolepou. Společně s papírem lze použít i slámu. Děti se učí spolupracovat, vázat uzly. Jakmile hnízdo drží tvar, chodí si děti k dalšímu stolečku pro pedig, který si lámou a zapichují do hnízda – ten společně se zapíchanými ptačími peříčky podtrhne neuspořádaný vzhled hnízda.  Kdo má hotovo, uklidí si své místo a pustí se do kresby ptáčka, protože co by to bylo za vrabčí hnízdo, kdyby nemělo své vrabce.

Na stůl dětem položíme fotografii/ilustraci vrabce a nabídněme čtvrtky A6, tužky a fixy.  Každý si vrabce nakreslí, vybarví a na závěr vystřihne. S problematickými úseky může dopomoct pedagog. Pedagog taktéž na každého vrabce připevní pomocí tavné pistole krátký kousek špejle a děti si svého vrabčáka zapíchnou do hnízda, které stavěly.

Závěr

  • Fotografování: S vrabčím hnízdem na hlavě – Vždy pozveme skupinku dětí, která pracovala na stejném hnízdě, a vyfotografujeme ji. Fotografie pak dětem ukážeme na TV či interaktivní tabuli.

  • Výtvarný záměr: z odpadového materiálu sestavit objekt mravence
  • Výtvarná technika/postup: prostorová tvorba – konstruování
  • Pomůcky: plata od vajec, temperové barvy (černá, hnědá, rezavá), silnější ploché štětce, mističky na barvy, pohyblivé oči, lepidlo Herkules, drátky, malé špičaté nůžky, staré papíry, ubrus.

Motivace a hra

  • Pohádka: Jak se rodí a rostou mravenčí děti – (Ferda Mravenec, Ondřej Sekora)
  • Pozorování mraveništěVycházka do lesa, hledání mraveniště. Co tam mravenci dělají? (sběr potravy od jara do podzimu, stavba mraveniště)
  • Pokus: Co mravencům chutná? – Co mravencům nejvíce chutná? Do těsné blízkosti mraveniště jim pokládáme různé dobrůtky – kostka cukru, semínka z pečiva, mrtvá žížala, moucha; drobečky od sušenek, kousky ovoce atd.
  • Demonstrace obrázků: Mravenci – Pozorování stavby těla, jejich zbarvení.

 

Realizace výtvarné činnosti

Na každého mravence budeme potřebovat z plata 3 spojené kusy (lze vytvořit z malých i z velkých plat). Tento první krok vystřihnutí těla z plata provede pedagog. Pokud budeme používat různá plata, všimněte si, že každé z nich má jiný tvar a vzniknou tudíž různě tvarovaní mravenci. Každé dítě si vybere vystřiženou kartonovou formu a pomocí nůžek dílky jednak zakulatí a jednak mezi nimi vystřihne „trojúhelník“, aby vytvořil mezi částmi těla zřetelnější oddělení (může předkreslit pedagog).

Po uklizení odstřižků si děti vezmou starý papír, položí si na něj tělíčko mravence a rozhodnou se, jakou barvu bude mít jejich mravenec. Mravence natíráme neředěnou temperou, a to nejprve spodní stranu, posléze vrchní. Tělo mravence necháme na starých papírech dobře proschnout. Oči lze i namalovat, my použili pohyblivé oči, které se dětem více líbily. Na oči kápneme lepidlo a přilepíme je na karton. Do prostředního dílu uděláme malými špičatými nůžkami z každé strany 3 dírky na protáhnutí nožiček z drátků. S dírkami může dopomoct pedagog, pokud by dětem nešel papír propíchnout. To stejné platí pro dírky těsně pod očima, kam zasuneme kusadlo. Děti si vyberou barvu drátků, od které si nastříhají 3 stejně dlouhé kusy na nohy, které provlečou vytvořenými dírkami a jeden krátký na kusadlo. Po navlečení můžeme nohy zkrátit a natvarovat si je.

Závěr

  • PH: Stavba mraveniště – Více mravenců na jednom místě potřebuje domov = mraveniště. Mravenci sbírají jehličí (= špejle / klacíky nalámané na menší kusy) rozházené venku nebo v místnosti pro stavbu mraveniště. Mravenci pobíhají a sbírají po jedné jehlici a nosí je do svého nového mraveniště (=velká obruč). Hrozí jim však nebezpečí – datel (1 z dětí mající na hlavě červený šátek), který je honí. Koho se datel dotkne, ten musí odložit jehličí a běžet na ošetřovnu (vzdálenější místo od mraveniště, kterého se dotkne) a ošetřený se vrací zpět do hry.
      • Lze buď stavět jedno velké mraveniště, nebo se rozdělit do více družstev podle barvy mravenců, přičemž si každý druh nosí jehličí do svého mraveniště. Vítězí mravenčí rodina, která postavila větší mraveniště. (Jana Modrá, V říši obrů)

  • Výtvarný záměr: na vytvořenou formu klást papírové kousky a vytvořit tak objekt symbolizující štěstí
  • Výtvarná technika/postup: prostorová tvorba – kašírování s domalbou
  • Pomůcky: balonky, měkký bílý papír – hedvábný, pauzovací (popř. novinový), tapetové lepidlo, ploché štětce, miska na natrhaný papír, miska na lepidlo, plata od vajec, papírové ruličky, velká plastová víčka, papírová lepenka, zlatá temperová barva (popř. zlatý sprej), drátek, lepidlo Confix, bílá čtvrtka, ubrus.
    • Motivace a hra
      • Vánoční reklama na Kofolu: Zlaté prasátkozhlédnutí známé reklamy na youtube.com „ … a když to vydržíš až do večera nepapat, tak uvidíš zlaté prasátko.“
      • Objasnění vánoční pověry: Kdo nebude na Vánoce celý den jíst až do večeře maso, uvidí za odměnu zlaté prasátko, proto se většinou v tento den jí bezmasá jídla. Vidět zlaté prasátko znamená štěstí.
      • Demonstrace se zrcátkem: Prasátko – Už jste někdy viděli zlaté prasátko? Že ne? Ukázka prasátka pomocí odlesků světla od zrcátka.
      • Motivace – A chtěli byste vidět skutečně zlaté prasátko, na které si můžete i sáhnout?

       

      Realizace výtvarné činnosti

      Technika kašírování je časově náročnější, vyžaduje výdrž, trpělivost i rozvinutou jemnou motoriku. Pokud nepracujeme na společném díle, ale každé dítě si tvoří svůj objekt s představou pedagoga, že nad činností bude jen dohlížet a příležitostně dopomůže, zařaďme kašírování s dětmi starších 5 let, u nichž víme, že u činnosti vydrží opakovaně delší dobu. Děti mladšího školního věku zvládnou vše samy, u předškolních dětí dopomůžeme např. s nalepením nohou, rypáku, ocásku apod.

      Balónek nafoukneme a pevně zavážeme provázkem. Balonek by měl být spíše menší a kulatější než hruškovitý. Na balonek pomocí papírové lepicí pásky přilepíme rypák (tvořen z většího plastového víčka anebo papírové ruličky) a 4 nohy (z plat od vajec nebo menších papírových ruliček). Než začneme kašírovat objekt, natrháme si do misky větší zásobu papírových kousků. Pro kašírování lze použít libovolný měkčí papír, ale mysleme na to, že při použití novinového papíru je potřeba pro poslední vrstvu zvolit papír bílý. Z misky si vezmeme jeden papírek, potřeme ho tapetovým lepidlem, přiložíme na balonek a štětcem uhladíme. Papírky pokládáme tak, aby se rovnou překrývaly. Při kašírování nezapomínáme zakrýt i rypák a nohy.  Povrch dobře pokryjeme 1-2 vrstvami a necháme do druhého dne řádně uschnout. Druhý den přilepíme prasátku uši vytvořené z bílé čtvrtky, kdy záhyb pro přilepení v polovině nastřihneme, aby šlo ucho přeložit a natvarovat ho. Prasátko polepíme další vrstvou, kontrolujeme, zda nám nikde neprosvítá balonek. Zpravidla by měly 3-4 vrstvy stačit, aby prasátko bylo pevné a drželo tvar. Třetí den před tím než obarvíme prasátko zlatou barvou, mu přilepíme ocásek. Aby byl ocas hubený a dal se dobře tvarovat, poslouží nám drátek, který vložíme do proužku papíru, papír stočíme a na konci přilepíme. Děti si natvarují ocásek dle svých představ a pomocí lepidla Confix (či jiného, co rychle a dobře lepí) ho přilepíme na objekt. Pro nabarvení používáme neředěnou temperu, která i přesto obsahuje trochu vody. Vrstvy sice na chvíli změknou, ale díky balonku pod ním nezmění tvar a po zaschnutí bude opět prasátko tvrdé jako předtím. Po částečném zaschnutí namalujeme prasátku oči, nozdry, popřípadě další detaily.

      Závěr

      • Vyrobené prasátko, které by dětem mělo přinést štěstí, si odnesou domů.
      • Obměna: Pokud bychom netvořili zlaté prasátko v rámci Vánoc, lze z něj vytvořit např. kasičku. V tomto případě ho můžeme opatřit i fantaskní barevností, nebo ho při poslední vrstvě polepit fotografiemi květin, map, pestrobarevnými papíry apod.

  • Výtvarný záměr: konstruovat z toaletních ruliček prostorovou stavbu vosího hnízda
  • Výtvarná technika/postup: prostorová tvorba z ruliček
  • Pomůcky: toaletní ruličky (200 ks), lepidlo Herkules, tavná pistole, ubrusy

Motivace a hra
  • Hádanka: Vosa – Včelám se prý podobám, sladký med však nedávám. Po medu se tloustne, chci mít štíhlý pas, žlutočerné pruhy prý jsou v módě zas. Hnízda místo z vosku stavím z papíru, mým larvám a kuklám přímo na míru.
  • Rozdíl: Vosa x včela – Hnědě zbarvená včela žije v úlu, vytváří med, je více ochlupená, při bodnutí nedokáže vyndat své žihadlo, proto umírá (zpětné háčky). Vosa zbarvená do žluto-černa vyrábí papírová hnízda, nevytváří med, může bodnout opakovaně, neumírá při bodnutí (jehla).
  • Vysvětlení: Jak vosy staví papírová hnízda – Vosy si staví hnízdo z papíroviny, což je takový lehoučký papír. Vyrábí ho tak, že ukusují kousíčky starého dřeva, které rozmělní v ústech se slinami a tím se slepí. Pak papírovou hmotu tvarují, jak potřebují.
  • Pozorování skutečného vosího hnízda (popř. na fotografiích) – Zima je ideální doba, kdy můžeme sundat opuštěná vosí hnízda, abychom si mohli s dětmi dobře prohlédnout jeho stavbu a osahat si, že je opravdu z papíroviny.

 

Realizace výtvarné činnosti

Dětem vysvětlíme úkol, že každá skupina vyrobí jedno patro z vosích buněk (toaletních ruliček), poté je všechny poskládáme na sebe a tím nám vznikne obří vosí hnízdo. Děti se rozdělí do 4-5 skupin a sednou si ke společnému stolečku. Na stoly položíme ubrusy, dostatek toaletních ruliček a kelímek s tekutým lepidlem. Postup při práci necháme na dětské domluvě a spolupráci. Členové skupinky mohou samy za sebe slepit pár ruliček a pak je spojit, nebo ihned pracovat na společném patře (ideální varianta). K lepení používáme prst, který děti namáčí do kelímku s lepidlem. Pokud jde některé skupince práce lépe od ruky, další ruličky si chodí postupně brát do připravené krabice. Díky tomu nám na konci činnosti vzniknou odlišně velká patra. Pokud by patro mělo výrazně jiný tvar než půlkruhový/kruhový, v průběhu dalšího dne lze přizvat skupinku a přidáním ruliček dotvarovat v požadovaný tvar. Ideální je, když by bylo jedno patro nejmenší, další dvě středně velké a jedno největší.

Vyztužovací sloupky mezi patry sestavuje pedagog pomocí tavné pistole.  Sloupky mohou být tvořeny z toaletních ruliček anebo z menších (na průměr i výšku) ruliček z tvrdšího kartonu, které lépe udrží celou konstrukci. Pokud máte odlišně velká patra, skládáme je odspodu v tomto pořadí: středně velké/největší/středně velké/nejmenší patro.

Závěr
  • Vytvoření vos a zasazení do hnízda – Může se jednat o maxi vosy z papíru, nebo naopak malá miminka vos třeba z korkových špuntů.

  • Výtvarný záměr: prostorově vystihnout sněhuláka Olafa ze Zimního království
  • Výtvarná technika/postup: prostorová tvorba
  • Pomůcky:  ruličky od toaletního papíru, bílá temperová barva, ploché štětce, černé knoflíky, pohyblivé oči, oranžový papír, černý lihový fix, drobné klacíčky z keřů, malé nůžky, lepidlo Herkules, štětečky na lepidlo, čtvrtka, kelímky, ubrus

Motivace a hra
  • Vyprávění dětí: Jak vznikl Olaf? – pro pedagogy: Sněhuláka Olafa postavily malé sestry Elsa a Anna v plesovém sálu. Starší sestra Elsa má kouzelnou moc, kterou ovládá led a sníh. Pro sestry je to velká výhoda, neboť nemusí čekat na zimu, aby si mohly hrát se sněhem a stavět sněhuláky. Společně postaví sněhuláka Olafa a Elsa ho pro Annu chytne za ruce (klacíky), dělá, jako že žije a mluví: „Ahoj, já jsem Olaf a mám rád vřelá objetí.“ Anna ho obejme: „Mám tě ráda, Olafe.“ V tuto chvíli sněhulák ještě nežije. Sestry si dál hrají, Anna skáče a Elsa pod ní dělá kopečky, vyšší a vyšší, a pak Elsa uklouzne a místo kopečku pod nohama jí omylem trefí ledovým bleskem do hlavy. Když Elsa začne plakat nad zraněnou sestrou, nechtěně zmrazí celý sál a rozboří Olafa. (zdroj: wikipedia.org)
  • Video: Olaf – Olaf se po jeho rozboření objeví ve filmu až později a to už oživlý –

Realizace výtvarné činnosti

Než začneme tvořit sněhuláka Olafa, ukážeme dětem jeho podobiznu na obrázku, kterou ponecháme u stolečku pro průběžnou vizuální oporu. Děti si vezmou jednu ruličku a tu natřou neředěnou bílou temperou. Po zaschnutí barvy nanesou lepidlo na pohyblivé oči a přilepí je blízko sebe u horního okraje. Pomocí permanentního černého fixu nakreslí Olafovi obočí a ústa se zuby. Mezitím než si děti vyberou z krabice 2 až 3 černé knoflíky a nalepí mu je na tělo, zhotoví učitelka z kousku oranžového papíru nos a děti si ho přilepí pod oči sněhuláka. Pro nohy jsme využili zbytky papírových tvarů, které jsme měli v MŠ k dispozici. Děti si však mohou nohy nakreslit na čtvrtku, vystřihnout a přilepit ke spodní hraně ruličky. Učitelka udělá po stranách v úrovni úst 2 malé dírky nůžkami. Děti si vyberou drobné klacíky (klacíky z keřů vybírá a stříhá učitelka mimo zrak dětí, abychom je přímo nevybízely k ničení přírody). Snažte se najít klacíky bez větvení (ruce) i s větvením. Ruce děti pouze zastrčí do připravených dírek a rozvětvený klacík přilepí lepidlem Herkules tak, že potřou lepidlem vnitřek ruličky, přiloží větvičku a přidržují ji dostatečně dlouhou dobu, dokud větvička nedrží na papíru.

Závěr
  • Tvoření může probíhat za poslechu písniček z Ledového království.
  • Interaktivní hra: Mám rád vřelá objetí – Olaf je známý tím, že všem říká: Ahoj, já jsem Olaf, mám rád vřelá objetí. Stojíme v kruhu. Jedno dítě stojí v jeho vnitřku (Olaf), vybere si jedno dítě, přistoupí k němu, řekne známou větu a roztáhne ruce. Vybrané dítě ho obejme. Původní Olaf zaujme místo objímajícího a nově vybrané dítě se stává Olafem. Hra se opakuje do vystřídání všech dětí.

Hravé tvoření pro malá stvořeníHravé tvoření pro malá stvoření

Netradiční a přitom jednoduché výtvarné tvoření, které zaujme jak rodiče a jejich malé děti, tak učitelky mateřských škol a vychovatelky školních družin. Autorky připravily 35 zajímavých projektů zahrnujících techniky práce s textilem, papírem nebo ovčím rounem. Součástí každého projektu je i jednoduchá hra, která přirozeně rozvíjí téma výtvarné tvorby. Radost ze společného tvoření i z originálních obrázků, malovaných triček, hraček a jiných milých drobností si užijí malí i velcí.

Vlastní recenze

Kniha Hravé tvoření pro malá stvoření v sobě skrývá neuvěřitelně zajímavých netradičních technik. Při mém zaměření na netradiční techniky a náměty je kvalitních publikací bych řekla velmi poskrovnu. Dlouho jsem neměla v rukou knihu jako je tato a dávám autorkám jedničku s hvězdičkou. Je plná barevných fotografií s postupem výtvarných činností krok za krokem, postup je popisován jak prostřednictvím textu, tak i fotografiemi. U jednotlivých projektů nechybí motivace k činnosti a další 2 drobné hry navazující na námět (pohybové, didaktické, smyslové, krátké výtvarné či pracovní etudy).

Řekla bych, že znám poměrně široký zásobník netradičních technik, ale tato kniha mě vyvedla trochu z omylu.  Autorky využívají běžně dostupné materiály, s kterými ne až tak často využíváme v praxi, spíše je trochu opomíjíme. V rámci tvoření s textilem naleznete takové nápady, které inspirují i Vás k vytvoření zajímavého trička méně známou technikou – sama jsem byla překvapena možnostmi při dekorování textilií.

Kniha je rozdělena do tří hlavních kapitol:

  • Tvoření s papírem: otisky houbičkou, tisky z reliéfní kresby, tisk z koláže, výroba ručního papíru, plastičtí sněhuláci z toaletního papíru, monotyp, vykrývací rezerváž, skládání z papíru aj.
  • Tvoření s textilem: vykrývací rezerváž na textilu pomocí klovatiny a hlíny, batikování, otisky netradičních materiálů na textil, vosková batika apod.
  • Prostorová tvorba: práce s rounem, keramickou hlínou, papírem, kartonem, sádrou

  • Výtvarná technika/postupprostorová tvorba
  • Pomůcky:  barevné papíry, pravítko, kružítko, nůžky, lepidlo Herkules, karton, zelená tempera, mističky a štětečky na lepidlo, dřevěné špejle, polystyrénové kuličky, štětce, ubrus

Motivace a hra

Motivací pro tento výrobek byl dárek pro maminky ke Dni matek.

 

Realizace výtvarné činnosti

Učitelka z kartonu narýsuje a vystřihne kruhy (kalichy). Děti je natírají z obou stran nezředěnou zelenou temperou. Dále učitelka připraví z  barevných papírů proužky o šířce 2 cm, proužky stříháme na výšku papíru. Děti si vyberou 2-3 barvy (od každé barvy si vezmou cca 4 proužky), pomocí šablony na určení délky proužku si nastříhají dostatečný počet pruhů. Poté je slepují k sobě a vytváří tak okvětní lístky. Důležité je, aby se lístky na druhé straně nezmáčkly a nebyly poté placaté. Začínáme s lepením od okraje kruhu a pokračuje s řadami do jeho středu- doporučuji vytvořit 3 řady okvětních lístků. Vnitřek lze vyplnit různě, my použily polystyrénové kuličky. Nejprve děti nanesly do středu dostatek lepidla Herkules a na něj vsypaly kuličky. Druhá strana kartonu zůstává zelená, nic na ní nevlepujeme. Špejli obarvíme na zeleno a zastrčíme ji do žlábku kartonu. Z přehnutého papíru si děti nakreslí tužkou půl listu – 2 x, ten vystřihnou a nalepí na stonek.

prostorové květiny prostorové květiny2

Závěr

Pokud chceme kytičky vyrábět s celou třídou, je práce časově náročnější. Doporučuji se všemi dětmi nejprve obarvit kolečka, až poté začít s okvětními lístky, do dokončení všech květin obarvit špejle a pracovat na stonkových lístcích z důvodu příprav materiálu atd.

  • Výtvarná technika (postup): prostorová tvorba
  • Pomůcky: toaletní ruličky, hnědá tempera, nádoby na temperu, ploché štětce, tvrdý hnědý papír, světle růžový papír (měkký), nůžky, tužka, lepidlo Herkules, lepidlo v tubě, pohyblivé oči dekorační, šablony uší, nohou (viz níže), aranžovací lýko, vata, ubrus

Motivace a hra

K symbolům Velikonoc patří velikonoční zajíček, který dětem nosí vajíčka. Starým zvykem je honit „velikonočního zajíce“ – hledat ukrytá vajíčka po zahradách a domech. Kromě básničky můžeme děti zasvětit do mimikrů zvířat (= Proč je zajíc hnědý?) a zahrát si známou hru: Zajíček v své jamce.

Zajíčkova koleda (Josef Kožíšek)

Hody, hody, doprovody,

já jsem malý zajíček,

utíkal jsem podle vody,

nesl kopu vajíček.

Potkala mě koroptvička,

chtěla jedno červené,

že mi dá lán jetelíčka,

a já řekl: „Ne ne ne!“

Na dvorečku za potokem,

mám já strýce králíčka,

tomu nosím každým rokem

malovaná vajíčka.

Hody, hody, doprovody,

já jsem malý zajíček,

dojdu-li tam bez nehody,

dám mu kopu vajíček. 

Realizace výtvarné činnosti

Nezředěnou hnědou temperou si obarvíme toaletní ruličku (pouze z vnější části) a necháme zaschnout. Mezitím si děti vystřihnou šablony vyobrazené níže (1x hnědé uši, 1x hnědé nohy, 2x růžový vnitřek ucha). Lepší je, když šablony na tmavý karton obkreslí učitelka, a to černým Centropenem kvůli viditelnosti. Růžové vnitřky přilepíme na hnědé uši a ty pak upevníme lepidlem „Herkules“ do vnitřní části ruličky. Nohy připojíme tak, že si téže lepidlo naneseme na spodek ruličky a tu poté položíme na nohy. Následně lepíme pohyblivé oči, nakreslené a vystřižená ústa a nos. V konečné fázi si děti ustřihnou 2-3 kousky lýka, které upevní lepidlem mezi nos a ústa zajíčka.  Kousek vaty zmuchláme do kuličky a přichytíme lepidlem v zadní dolní části ruličky (ocásek).

Šablona zajíček

 

Zajíčci2 Zajíčci

  • Výtvarný záměr: sestrojit ze špejlí a plastelíny dynamický prostorový objekt
  • Výtvarná technika (postup): konstruování ze špejlí a modelíny
  • Pomůcky: špejle, plastelína, fotografie Tančícího domu v Praze

Motivace a hra
  • Asociační kruh: ŠkolkaCo všechno se nám vybaví, když se řekne školka?
  • Neverbální komunikace: Školka z kostek – Sedíme v kruhu, každé dítě dostane stejný počet stavebních kostek. Není dovoleno komunikovat. Úkolem je postavit společnou stavbu. Jeden vezme svoji kostku, položí ji a sedne si zpět na své místo. Teprve potom smí vstát další hráč a pokračovat ve stavbě. Předem není určeno pořadí dětí. Pozorujeme, kdo je první bez kostek, kdo váhá se stavbou, kdo staví riskantní stavbu, kdo je opatrný. Aktivita je vhodná pro starší děti. Pokud někdo nedodrží pravidlo nemluvit, učitelka jej upozorní neverbálně (gestem, prstem před ústy…)
  • Seznámení s činností – V čem by mohla být naše školka jiná? (barevnost, tvar budovy, zeleň). Podíváme se na fotografii Tančícího domu. Co nám připomíná svým tvarem? Vymyslíme si a postavíme tu nejfantastičtější školku, jakou si jen můžeme představit.

Realizace výtvarné činnosti

Špejle pro snazší konstruování nalámeme na polovinu. Děti mohou pro stavbu využít jeden odstín plastelíny, nebo barvy různě kombinovat. V průběhu samy zjišťují, jak velké plastelínové kuličky vytvářet, aby jim stavba držela. Zkouší, jak učinit stavbu vyváženou a současně i zajímavou ze všech stran, bojují s křehkostí práce i promyšlenou kompozicí. Po celou dobu si hrají se stabilitou konstrukce.

školka3 školka4

Závěr

  • Fotografická dokumentace staveb

  • Výtvarná technika (postup): malba temperovými barvami, zapouštění vodových barev do klovatiny
  • Pomůcky: velké kartony, řezák, temperové barvy, klovatina, vodové barvy, voda, kelímky na barvu, štětce, lepidlo, šablony podzimních listů, vylisované podzimní listy

Příprava učitelky

  • učitelka vyřízne z kartonu 3 shodné trojúhelníky, jejichž špička na vrcholu může být useknutá
  • ze zbytku vyřízne větve-pro jednoduchost stačí úzké trojúhelníky, obdélníky (viz. obr.)

 

–     tvorba stromu:

  • vytvoříme 4 skupiny dětí
  • 3 skupiny malují díly stromů (temperami- a to zelenou, tmavě zelenou, černou, hnědou,…)
  • 1 skupina barevně dotvoří větve (větve potřeba obarvit i z druhé strany)
  • po zaschnutí učitelka slepí všechny 3 díly stromu k sobě
  • kolik připevníme větví a kam necháme na dětech-uč. pouze přilepí na určené místo (u malých dětí)
  • na strom děti lepí vylisované listy nalezené na procházce-veškeré umístění i výběr listů je na dětech

 

–     tvorba listů z klovatiny

  • dětem dáme na výběr z hotových vystřižených šablon listů (dub, javor,.)
  • pokud děti zvládnou, potřou celou plochu listu klovatinou a ihned nanáší pomocí štětce vodové barvy s odstíny podzimních listů
  • i tyto listy děti upevní na strom (kontrast živých a neživých listů)

strom

  • Výtvarná technika (postup): prostorová tvorba
  • Pomůcky: papírová kaše (rozmixovaný rozmočený papír); zlatá a stříbrná tempera, velké misky, míčky, provázek, ubrusy, zlaté, bílé a stříbrné okrasné stuhy, tavná pistole, nůžky, tlustá špejle

KOULE

  • polovinu míčku obalíme papírovou kaší
  • dlaní průběžně vytlačujeme přebytečnou vodu-poté necháme schnout
  • z vysušené polokoule vyjmeme míček, po okrajích zastřihneme do roviny
  • pomocí tavné pistole slepujeme vždy polokoule k sobě
  • štěrbinu zakryjeme stuhou stejné barvy jako koule
  • pokud chceme např. zlaté koule, přimícháme do kaše zlatou temperu

ŘETĚZ

  • přes místnost natáhneme provázek, lehce našponujeme a pevně přichytíme
  • pod provázek položíme ubrusy, rozmístíme mističky s kaší
  • děti se seřadí do řady vedle sebe k provázku a na jejich vymezeném prostoru nanáší kousky kaše, vymačkávají veškerou přebytečnou vodu

 

HVĚZDA

  • hvězdu vytvoří učitelka
  • na omyvatelnou podložku si fixou předkreslíme hvězdu
  • vnitřek vyplníme kaší, přiložíme špejli a zaděláme ji
  • Vánoční ozdoby z papíru a vody (1) Vánoční ozdoby z papíru a vody (8) Vánoční ozdoby z papíru a vody (4)

  • Výtvarný cíl: práce s balonkem jako netradičním výtvarným materiálem a technikou
  • Výtvarná technika (postup): kašírování
  • Pomůcky: 2 balónky, 1 nafukovací míč (k vodě), tapetové lepidlo, nádoba na lepidlo, ploché štětce, kancelářské papíry nebo staré noviny, lepidlo Herkules nebo tavná pistole, nůžky (na detaily: černé knoflíky, kus látky, oranžový papír, větší kelímek od řeckého jogurtu/stará čepice)

Motivace a hra

Sedneme si s dětmi do kruhu a podáváme si sněhovou kouli. Děti vnímají její chlad. Co se děje s koulí (taje v teplých dlaních) a co s dlaněmi (jsou studené)? Co se dá z koulí venku vytvořit? Sněhulák. Utvoříme skupiny po třech dětech. Jedno dítě představuje nejmenší kouli (stoj), druhý prostřední kouli (dřep) a poslední dítě největší kouli (sed). Děti se volně pohybují po herně, na signál si tříčlenná skupinka stoupne za sebe a utvoří daný pohybový úkon. Abychom mohli vytvořit sněhuláka, potřebujeme mít dobře osvojené, co je nejmenší, větší, největší. K tomu poslouží didaktická hra, kdy děti rozdělené do skupin podle stolečků mají přinést předmět ve třech velikostech. Skupinkám zadáme například autíčka, pastelky, hrnečky, knížky, kostky, panenky apod., následuje společná kontrola.

 

Realizace výtvarné činnosti

Plážový míč použijeme na největší kouli, na menší a nejmenší nafouknuté balónky rozdílné velikostí. Papír si děti natrhají/nastříhají na kousky. Do misky rozmícháme práškové tapetové lepidlo, nebo lze v papírnictví koupit už namíchané (Taposa). Kousky papírů potíráme za pomocí štětce lepidlem a pokládáme na nafouknutý balonek. Kousky lepíme jeden za druhým tak, aby se překrývaly. Povrch vyhlazujeme rukou nebo štětcem. Když máme polepený balonek, začneme přidávat druhou vrstvu. Nalepená vrstva překryje tu původní. Pokud chceme pevného sněhuláka, musíme využít pro práci buď tvrdší papír (kancelářský), nebo aplikovat více vrstev a to tak, že počkáme do druhého dne, až dvě vrstvy vyschnou a pokračujeme dál. Pokud bychom nalepili více vrstev najednou, namočené kousky papíru by pod svou vahou po balonku klouzaly a opadávaly. Pokud pracujeme s novinami a chceme mít sněhuláka bílého, pro poslední vrstvu použijeme hedvábný papír, nebo papírové kapesníčky. Další možnost je zaschlý objekt natřít bílou neředěnou temperou.

V místě, odkud nám kouká uzávěr balonku, vystřihneme kruhový výřez pro nasazení na další kouli. U plážového míče nechme větší nezakrytou plochu u ventilku, aby nám sněhulák později stál a míč mohli bez problémů vyfouknout. Před kašírováním je vhodné ho obalit potravinářskou folií, abychom ho nezničili.

Pro detaily lze využít různě velké černé knoflíky, které přilepíme lepidlem Herkules nebo tavnou pistolí. Ruce vytvarujeme zmuchláním papíru a přilepíme k tělu. Vytvořením kornoutku z oranžového papíru vznikne nos. Zbytek látky poslouží jako šála a pro klobouk můžeme využít starou čepici, nebo větší kelímek od řeckého jogurtu, který polepíme papírem, či natřeme akrylovou barvou.

sněhulák-kašírování (1) sněhulák-kašírování (2)

Závěr

Děti zhodnocují, zda práce pro ně byla časově náročná. V průběhu činnosti si všímáme, zda si děti ve skupině pomáhají a spolupracují.

 

 

 

 

 

  • Výtvarný záměr: ztvárnit myš z odpadových, zbytkových materiálů a papíru
  • Výtvarná technika (postup): pet-art, prostorová tvorba
  • Pomůcky: 0,5 l plastové lahve, temperové barvy, tvrdý barevný papír (černý, šedý, hnědý), čtvrtky, víčka od lahve, tavná pistole, lepidlo Herkules, látky v odstínech černé, hnědé, šedé, bílé-popř. modelína, nůžky, lihový fix

Motivace a hra
  • HádankaMalá je a stále piští, vyzná se i na smetišti. V díře ve zdi má svou skrýš. Kdopak je to? Přece _ _ _. (myš)
  • Pohybová hra: Myš a sýrVybereme jednu myš, za kalhoty ji upevníme proužek krepáku (ocásek). Všechny ostatní děti představují sýry. Každý sýr dostane 3 malé žluté kartičky, které sýr symbolizují. Myš chytá sýry. Koho se dotkne, ten jí musí odevzdat 1 sýr (žlutý lísteček) a může běhat dál.  Pokud někoho myš chytí 3x a sýr už nemá žádné papírky, stává se z něj myš. Od učitelky dostane poznávací znamení – ocásek a zastrčí si ho za kalhoty. Myši postupně přibývají. Vyhrává zbývající poslední sýr, kterému zbyl nějaký lísteček.

 

Realizace výtvarné činnosti

Pedagog zbaví lahve etiket a dna. V 1/3 lahve rozřízne podélně otvor pro pozdější zastrčení uší. Oči si děti vytvoří obkreslením plastového víčka na čtvrtku, fixem nakreslí zorničky, vystřihnou a nalepí na lahev. Vousky zhotovíme z černého tvrdšího papíru, kdy si děti vystřihnout 3 slabší proužky, uprostřed je slepí k sobě a učitelka je tavnou pistolí připevní k hrdlu lahve. Ocas může být zhotoven vyválením „žížalky“ z plastelíny anebo proužkem látky, který se přilepí do vnitřku rozříznuté lahve. Pro zhotovení uší si učitelka vytvoří šablonu, kterou si děti obkreslí na barevný karton, vystřihnou a zasunou do naříznutého otvoru na těle. Barva uší by se měla shodovat s barvou ocásku (hnědá, černá, bílá, šedá myš).

Myší svět Myší svět (5) Myší svět (3)

Závěr

  • Výroba myší díryUčitelka nebo děti nakreslí na velký kus tvrdšího papíru myší díru, pozadí můžeme doplnit o malbu kamenů, cihel. Myší díru připevníme u země na svislou plochu a pod ni instalujeme vytvořené myšky.