Archiv pro štítek: práce s textilií

  • Výtvarný záměr: z odpadového materiálu vytvořit funkční užitečnou věc
  • Výtvarná technika/postup: práce s textilem a odpadovým materiálem
  • Pomůcky: nápojový karton (od mléka, džusu), bavlněné látky (ne satén, semiš), lepidlo Herkules, pravítko, nůžky, štětce a mističku na lepidlo, ubrus, plastová destička, knížky na zatížení, nýtovací knoflík na silné látky, kladívko, dřevěné prkýnko, potřeby pro nýtování.

 

Motivace a hra

Drobné pro malé i velké školáčky na svačinky se schovají v parádní peněžence z nápojového kartonu, který si mají děti za úkol přinést do školky. Motivací je už samotná výroba peněženky. Věřte, že každý si bude chtít vyrobit alespoň dvě peněženky, ale z důvodu času (i ceny nýtovacích knoflíků) doporučuji s každým vyrobit pouze jednu.

 

Realizace výtvarné činnosti

K výrobě se hodí větší obdélníkové krabice od mléka a džusu (nejsou vhodné např. krabice od džusu Relax, Hello). Dle věku a zručností dětí může krok 1-5 provést pedagog, zbytek (kromě nýtování) provádí děti.

  1. Z krabice odstraníme dno i vršek.
  2. Boční strany vtlačíme dovnitř.
  3. Stranu, která obsahuje spoj, rozstřihneme přesně uprostřed a krabici rozložíme, kromě přední (střední) strany naměříme odshora 5,5 cm široký pásek a ustřihneme ho.
  4. Krabici opět složíme a tu část, která je dvojitá, přehneme na polovinu.
  5. Přes ni přehneme vyšší stranu a přitlačíme.
  6. Na rozloženou potištěnou stranu krabice naneseme dostatečné množství lepidla Herkules (ale tak, aby se netvořily loužičky) a položíme na rub vybrané látky. Na karton položíme plastovou destičku, zatížíme knížkami a chvíli takto necháme. Posléze látku okolo obstřihneme – nad vyšší stranou je potřeba mít cca 10 cm látky, u zbytku stran stačí ponechat 1,5 cm.
  7. Dolní hranu přilepíme tak, že ji přehneme přes okraj, stejně tak i obě horní hrany. Horní díl nejprve přilepíme na bocích, poté celý proužek přehneme dolů a přilepíme.
  8. Z tvaru zůstaly trčet okraje látek na bocích. Jeden natřeme lepidlem zevnitř a druhý zvenku a přiložíme je na sebe tak, aby se krabice spojila do původního tvaru.
  9. Jakmile lepidlo zaschne, vtlačíme dovnitř boky (jako v kroku 2) a složíme peněženku (krok 4).
  10. Celou vnitřní část, která je polepená látkou, potřeme hojně lepidlem, přehneme na půl, ohneme přes ni nejvyšší stranu a dáme do druhého dne lisovat pod knížky.
  11. Druhý den pedagog narazí na potřebná místa nýtovací knoflík, jehož barvu si děti vyberou, pokud samozřejmě mohou.

 

Závěr

  • Zkouška zapínání, možnost si do peněženky vyrobit peníze.
  • Tip: Kromě pestrých tmavých látek mohou být použity také světlé látky, které pak mohou děti libovolně pomalovat nebo jim dolepit oči, zuby např. z filcu.

  • Výtvarný záměr: vytvarovat atypický model kukly pro neznámý druh motýla
  • Výtvarná technika/postup: práce s textilem, duté plastiky
  • Pomůcky: staré silonky, špejle, nůžky (pro motýla: bílý karton, fixy)

Motivace a hra
  • Jóga pro děti: Housenka – Základní poloha: vzpor klečmo. Provedeme klek a ruce opřeme o podložku. Housenka se pomalu sune vpřed – napodobujeme pohyb housenky. Z lehu na břiše se opřeme o paže, volně dýcháme a sunutím se vracíme zpět.
  • Pokus: Houseník – Pokud chceme, aby děti prožily metamorfózu motýla od housenky přes kuklení, připravíme si dle pokynů houseník (http://www.motyli.net/clanky.php?about=o_chovu_motylu). Ideální je najít housenky babočky kopřivové, jejíž potrava kopřiva dvoudomá je všude přítomný plevel. Vývoj housenky trvá měsíc, doba od zakuklení po vylíhnutí 14 dní, ale radost z pozorování bude stát za to.
  • Pohybová říkanka: Motýlek

Housenka se zakuklila, má hedvábnou košilku, (schoulit se v podřepu)

počkáme si ještě chvilku. Tak už vyleť, motýlku. (pohupovat se v kolenou)

Motýl křídla ukazuje, už je tady blízko. (rozpažit v podřepu)

Vzlétne vzhůru, ještě výše, a pak zase nízko.(pomalu do stoje, třepotat prsty)

Motýl kolem poletuje, na kytičku sedá, (poskok vpřed, do podřepu)

křídly mává na berušku. Copak v trávě hledá? (třepotat rukama)

(Věci, které dobře známe, do říkanky zamícháme)

Realizace výtvarné činnosti

Kukly mohou mít rozmanitou podobu i barvu. Když housenka vytváří kuklu, je měkká. Jakmile se ale zklidní, kukla ztuhne a vybarví se. Z jedněch silonek lze vytvořit minimálně 4 kukly. Silonky jsou hodně pružné, nemusíme se proto při tvarování bát jejich maximálního natažení, ani proděravění od zasunutých špejlí. Vhodné je, aby oba otvory byly otevřené a špejle se daly zasouvat oběma stranami. Špejle lámeme maximálně na 2-3 díly a zasouváme je do silonek. Jakmile začne mít kukla po zasunutí několika křížících se vzpěr tvar, zahájí se pravá výtvarná hra se zasouváním špejlí a atypickým tvarováním kukly. Krásné na tom je, že z každého úhlu působí daná plastika zcela jinak. Na vnější vyčnívající špičky lze přilepit větší dřevěné či platové barevné korálky, čímž plastika získá na atraktivitě. K přilepení bude však nejvhodnější tavná pistole a dopomoc pedagoga.

Závěr

  • Pokračování v tvorbě – Při kuklení dochází k obrovské proměně. Jací motýlci vylezou z kukly? Budou modří, žlutí nebo oranžoví? Velcí, malí? Babočky, otakárkové či exotické druhy? Dokreslení motýlků a jejich zasunutí do kukly.

  • Výtvarný záměr: vyhledat odstíny vln shodné s barvou peří zvoleného ptáka, na kotoučku je vzájemně variovat a společně s kresbou vystihnout vybraného přezimujícího ptáka
  • Výtvarná technika/postup: prostorová tvorba – práce s textilií
  • Pomůcky: pevnější čtvrtky nebo karton, šablona ptáčka, kružítko, nůžky, barevné vlny, pohyblivé oči, lepidlo, fixy (na krmítko: papírová role, dřevěná bedýnka, karton, stojan na wc papír)

Motivace a hra
  • Počty: Vylíhnutí ptáčků – kolikrát děti uslyší ťuknutí, tolik ukážou prstů.
  • Poznávání ptáků podle vzhledu + rozdělení na stálé a tažné – umístění stálých ptáků doprostřed kruhu (tažné schováme).
  • Diskuse: Krmení ptáčků – Jak v zimě přilákáme tyto ptáčky na naši zahradu? Co jim dáváme do krmítka? (semena slunečnic, máku, ovsa; vlašské ořechy, jablka, plody jeřabin) Proč? (přikrmování, zachrání to mnoho malých životů).
  • Seznámení s úkolem – Vytvořit různé druhy přezimujících ptáků z bambulek a ty zavěsit na krmítko.

 

Realizace výtvarné činnosti

Činnost, která děti nadchne. Díky zajímavosti a jednoduchosti zůstane málokdo u jedné bambule. Základem jsou však silnější vlny.

Ke zhotovení bambulky potřebujeme dva kotoučky z  pevného kartonu. Velikost bambulky závisí na šíři kartonu od vnitřního otvoru směrem ven. Na stůl položíme obrázky přezimujících ptáků (kos, vrabec, sýkora, straka, datel, strakapoud, hýl, zvonek, havran, pěnkava, sojka). Každý si zvolí, jakého bude chtít tvořit ptáčka, vypozoruje barvy na jeho těle a vlny se shodným odstínem si vezme k sobě.  Oba kruhy si položí na sebe a omotává je vlnou tak dlouho, dokud nemá baculaté kolečko s malou dírkou uprostřed. Důležité je děti upozornit, aby vlna nebyla při omotávání uvolněná. Jako pedagog se připravte na to, že většině dětí budete muset asistovat při odmotávání malých klubíček, aby je mohly protáhnout zmenšujícím se kolečkem. Malým dětem pomozte s rozdělením barev na kotoučcích (např. u sýkorky bude ½ žlutá a zbývající polovina modro zelená; u hýla ½ červená, zbývající ½ šedá atd.). Rozstřihnutí bambule u předškolních dětí provádí pedagog.  Opatrně rozstřihneme vlnu na hraně mezi oběma kotoučky. Papírové kotoučky odtáhneme kousek od sebe, mezi ně zasuneme přízi/vlnu, pevně zavážeme a papírové kotoučky odstraníme. Výslednou bambulí několikrát zatřepeme, aby se vlákna rovnoměrně rozprostřela.

Děti si obkreslí šablonu ptáka, vystřihnou si ji, nalepí pohyblivé oko a dle demonstračních obrazů ptáků ji vybarví fixy z obou stran.  U barevně náročnějších ptáků může vzor načrtnout učitelka (strakapoud, sýkora). Jakmile máme vybarveno, děti si vezmou svou bambuli a prostrčí ji průhledem šablony.

 

Závěr

  • DH: Poznáš ptáčka? – Jak věrohodně působí naše výrobky? Učitelka ukazuje ptáčky a ostatní je pojmenovávají (autoři u svého díla nehádají).
  • Instalace ptáků ke krmítku – zapíchnutí na špendlík či zavěšení za provázek.

  • Výtvarný záměr: vystihnout znaky ptáka, zaměřit se na jeho barevné řešení vycházející z představ
  • Výtvarná technika/postup: práce s textilií
  • Pomůcky: tvrdší čtvrtka nebo karton, tužka, nůžky, barevné příze, lepidlo Herkules, štětečky na lepidlo, barevná peříčka, drátek, bílá a černá kolečka z děrovačky, ubrus.

Motivace a hra
  • Úryvek z pohádky: Ptáček JarabáčekNedaleko rybníku v obilném poli, žil malý ptáček jménem Jarabáček. Měl krásné zbarvení a hlavně dobré srdce. Ale jako všichni jarabáci, i malý Jarabáček si nedělal s ničím příliš velké starosti, byl trochu nezodpovědný, s hlavou kdesi vysoko v oblacích. Často zapomínal na domácí úkoly ze školy, na kroužky létání či rychlolov drobného hmyzu. Někdy se mu z hlavičky vytratila dokonce i cesta ze školy domů. Rodiče mu pokaždé říkali: „Ty jsi opravdu jarabák. To ti nevadí, že se nám zvířátka přesně za tohle smějí? Měl bys jít všem příkladem. Ukázat, že nové potomstvo jarabáků, je už úplně jiné.“ (zkrácená a upravená verze pohádky: Marešová A.: Ptáček Jarabáček – https://anna-maresova.webnode.cz/l/trads/)
  • Otázky k porozumění pohádky – Jaký je člověk, když se o něm říká, že je jako ptáček jarabáček? Co znamená být nezodpovědný, zapomětlivý? Jak by se měl Jarabáček chovat, aby byl ostatním příkladem?
  • Navození představ: Vzhled ptáčka Jarabáčka – Jak by mohl vypadat ptáček Jarabáček? Z pohádky víme, že byl krásně zbarvený. Ale byl to velký, malý ptáček, s chocholkou či bez? Byl zbarvený do jedné barvy nebo jeho peříčka hrála všemožnými barvami? Necháme se překvapit.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si na karton nakreslí tužkou jednoduchého ptáčka bez nohou a opatrně si ho vystřihnou.  Z krabičky si vyberou barevné příze, se kterými budou chtít pracovat. Na ptáčka nanesou z obou stran svislý proužek lepidla a na tomto místě začínají obmotávat přízi kolem dokola přímo ze špulky. Pokud chtějí změnit barvu, přízi ustřihnou, přiloží zezadu novou přízi a opět omotávají jednu nitku vedle druhé. Jakmile se dostanou při omotávání do míst, kde už není lepidlo, natřou lepidlem další kus šablony a pokračují v práci. Zpravidla se nejlépe začíná dětem od středu těla směrem k ocasu a naposled se zaměřují na omotávání hlavy, se kterou jim může částečně dopomoct učitelka, pokud obsahuje chocholku a jiná záludná místa.

Zkoušeli jsme tyto malé ptáčky omotávat i silnějšími textiliemi, ale tvary ptáčků se pod sílou vln ztratily, proto se držme pravidla, že čí menší ptáček, tím slabší textilie. Po dokončení si děti přilepí oko – dvě papírová kolečka z děrovačky, vyberou si barevná peříčka pro křídla a ocas, která zasunou ptáčkovi pod příze. A nakonec stejným způsobem zasuneme zezadu za příze nožičky tvořené krátkým drátkem přehnutým napůl.

 

Závěr

  • Pojmenování ptáčků Jarabáčků – Inspiraci pro druhové jméno hledejme v jejich barvách, znacích. Může se tak objevit mezi nimi JARABÁČEK ohniváček/chocholáček/modřinka apod.

  • Výtvarný záměr: vybrat si písmeno ze svého monogramu, jeho formu vyplnit barevnými přízemi a získat tak plošnou plastiku
  • Výtvarná technika/postup: tvarování materiálu lineárního charakteru – textilie
  • Pomůcky: barevné příze/vlny, nůžky, lepidlo Herkules, kelímek a štětec na lepidlo, pečící papír, černý fix, ubrus

Motivace a hra

  • DH: Jaká jména začínají na hlásku…? – Učitelka vysloví jednu hlásku (J, A, M…) a děti jmenují libovolná křestní jména začínající na danou hlásku.
  • DH: Monogramy – Děti sedí v kruhu a postupně (začíná učitelka) řeknou celé své jméno a následně své monogramy (Sandra Novotná – S. N.). Předškolním a starším dětem můžeme úkol ztížit tím, že na své monogramy vymyslí sousloví, které může být i nonsensové (smutný nosorožec).

 

Realizace výtvarné činnosti

Činnost realizujeme po menších skupinkách (3 – 6 dětí), abychom mohli poskytnout případnou pomoc při přilepení prstíků k vlně.  Z pečícího papíru ustřihne učitelka pruhy cca 15-20 cm široké, které na výšku přehne na polovinu a ustřihne. Každé dítě si vezme 1 obdélník pečícího papíru a napíše na něj fixou dostatečné velké písmeno ze svého monogramu. Pokud děti neví, jak písmeno vypadá, učitelka ho napíše na pomocný papír a dítě tvar napodobí. Na pomocném papíře i ukážeme, jak vytvořit jeho obrys. S předškolními dětmi jsme nejprve zkoušeli realizovat lekci s barevnými přízemi, až posléze s vlnami. Obě varianty děti zvládly, ale práce s vlnou je pro děti rychlejší, méně náročnější a navíc je písmo po uschnutí pevnější, zřetelnější a využitelnější pro další aktivity.

Postup je u obou variací stejný.  Do hlubší mističky vlijeme tekuté lepidlo. Děti si stříhají různě dlouhé barevné příze/vlny, celé je namočí do lepidla (mohou si pomoci štětečkem na lepidlo), provázek vytáhnou nad misku a palcem a ukazováčkem sjedou po celé jeho délce. Lepidlo se díky tomu dostane všude a navíc se odstraní přebytek lepidla. Mokrou vlnu tvarujeme do formy písmene nakreslené na pečícím papíře. Hrajeme si s barvami, vedením linky různými směry. Po uschnutí textilie písmeno z papíru jednoduše odlepíme.

Tip: Lépe se bude dětem manipulovat s kratšími provázky. S obrysem písmene může na začátku pomoct učitelka. Efektivněji vypadají písmena zhotovená z 2-3 barevných přízí.

Závěr

  • DH: Kdo vytvořil toto písmenko?Před třídou ukazujeme vytvořená písmena a děti mají uhodnout jeho autora na základě shodného písmena na začátku křestního jména i příjmení.
  • Možné pokračování: Pokud vytvoříme dostatek písmen z abecedy, lze je pak využít při různých didaktických hrách.

Soukal pavouk nit, až vyrobil síť
  • Výtvarný záměr: pokusit se o spirálovité osnovy sítě z barevných vln na paprskovitě uspořádaná vlákna z větví
  • Výtvarná technika (postup): práce s textilií – vlnou
  • Pomůcky: provázek, rovné silnější větve, nůžky, zbytky barevných vln

Motivace a hra
  • Hádanka: Motání nitě, krejčí není!

Plete sítě, rybář není!

Až své sítě usouká,

poznáte v něm _ _ _ _ _ _ _. (pavouka)

  • Vyprávění zážitků a prožitků – Kdo se bojí pavouků? Jakého a kde jste viděli pavouka?
  • Vysvětlování – S pavoučími sítěmi přicházíme do styku doma nebo třeba v lese, kdy se nám jemná vlákna lepí na obličej. Brzy po ránu můžeme obdivovat krásné kruhové pavučiny křižáků poseté kapičkami rosy. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak pavučina vzniká? Tvoří se u pavouka ve snovacích žlázách, které vyúsťují na konci zadečku. V hotové pavučině potom číhá na svou kořist, kterou pozná podle záškubů. Pavouk pozná, kdy se jedná o hmyz nebo pouze spadlý lísteček, drobná semínka. Protože větší semena i hmyz síť poničí, pavouci si budují nové sítě skoro každý den.
  • Sociogram: Pavučina – Děti si mezi sebou posílají klubíčko vlny. Ten, kdo klubíčko přijal, drží pevně konec provázku a klubko pošle dalšímu dítěti, kterého si vybral. Pavučina je utkaná, jakmile mají všichni vlnu v ruce. Mohou prozradit, od koho klubko dostaly a komu jej poslaly. Pavučinu můžeme nadzvedávat, pomalu s ní točit, pohoupat třeba plyšovou hračku. Na konci se společně pokusíme opět z pavučiny vytvořit klubko.

 

Realizace výtvarné činnosti

Pedagog v přípravné fázi vytvoří paprskovitou kostru z přibližně 4 – 6  silnějších rovnějších větví, které uprostřed pevně sváže silnějším provázkem. Děti se stanou křižáky, kteří soukají pravidelnou kruhovou pavučinu z barevných vln od středu k vnějšímu okraji větví. Učitelka vlnu uzlem upevní na větev a dítě jejím obtáčením okolo větví vytváří síť. Je potřeba kontroly z důvodu nechtěného vynechání následné větve, napínání vlny a přiměřeně velkých mezer mezi řadami. Pokud děti chtějí vyměnit barvu vlny, vlnu ustřihneme, zavážeme na nejbližší větev a z té samé navážeme novou barevnou vlnu. Děti se střídají v tkaní dle jejich pracovního zájmu. Někdo může utkat 1 kruh, někdo 3 i více kol.

Závěr

  • Praktické zkoumání pavučiny – dotýkáme se sítě, pozorujeme, zda se rozechvěje.
  • Vytvoření pavouků – z malých papírových ruliček, korkových špuntů a černého papíru, zavěšení na síť.

  • Výtvarný cíl: experimentování se sílou, tvarem, barvou linií a jejich uspořádání na ploše; lineární přepis
  • Výtvarná technika (postup): instalace textilií, malba temperovými barvami
  • Pomůcky: bavlnky, vlny, stuhy, nůžky, špendlíky, kartony, čtvrtky A3, štětce, temperové barvy, kelímek s vodou, reprodukce Zdeňka Sýkory, fotografie kořenů

Motivace a hra
  • Východiskem pro tuto hodinu bude náš český malíř Zdeněk Sýkora, na jehož plátnech se pohybují ladné barevné křivky, které se různě vinou, svíjí, proplétají od jednoho okraje k druhému.
  • Hodinu zahájíme rozhovorem o kořenech, jako např. k čemu slouží, v čem jsou pro nás užitečné, jak od sebe rozeznáme kořeny stromů a rostlin.
  • Na fotografiích pozorujeme a analyzujeme jejich stavbu, obdivujeme zákonitosti jejich větvení, kdy se postupně ztenčují, proplétají mezi sebou, sbíhají a kříží.
  • Diskusí se zaměříme i na prospěšnost stromů, kdo je jejich škůdcem, pro co se těží a jaký to může mít pro naši civilizaci dopad.
  • Většina kořenů nám je skryta v hloubi země, ale některé se jako semínko uchytily na pařezech a vývratech. Postupem času hledaly pevnější uchycení v zemi, a proto vyháněly kořeny kolem sebe. Jiné můžeme spatřit nad povrchem z důsledku vývratu.
  • Ukážeme dětem barevné spletité linie Zdeňka Sýkory podobající se kořenům pod zemí.

    Zdeněk Sýkora, Linie č. 24
Realizace výtvarné činnosti

Budeme si pohrávat s linií textilií, jejím tvarem, sílou a barvou.Linie nám pod rukama ožije svým životem a stane se z ní kořen větvící se na větší a menší kořínky. Na velké kartony si ve skupinách vytvoříme spletitost kořenů pomocí provázků, stuh, nití, či bavlnek. Jednotlivé vlásky kořenů připevňujeme špendlíky. Snažíme se, aby se kořeny od sebe lišily délkou, sílou, spletitostí, barvou. Vytvořenou lineární kompozici se pokusíme štětcem výtvarně přepsat na čtvrtku.

Závěr

Hodnotíme kreativní a vyváženou kompozici. Důraz je kladen i na zaplnění celé plochy kartonu. U výtvarného přepisu skutečnosti se zaměřujeme na dodržení daného odstínu barev a podobností se skutečností.