Archiv pro štítek: práce s papírem

  • Výtvarný záměr: skládat jednoduché tvary a pokládat je ve správné poloze do vymezeného prostoru
  • Výtvarná technika/postup: reliéfní plastika z papíru
  • Pomůcky:  čajové sáčky, čtvrtka A3 a větší, tužka, lepidla v tubě, nůžky, ubrus.
Motivace a hra
  • Sběr čajových sáčků – Pokud ve školní zásobě materiálů nemáme nasbírané čajové sáčky, začneme je v dostatečném předstihu sbírat – do jejich sběru zapojíme především děti. Vhodné jsou papírové časové sáčky (Pickwick, Teekanne), lesklé sáčky by nám nešly dobře přehýbat ani lepit.
  • Třídění sáčků dle barev

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti postupují zpočátku dle slovní i názorné instruktáže učitelky, po osvojení jednotlivých kroků skládají papír samostatně a učí další přicházející děti tomuto postupu. Z čajových sáčků vystříháme čtverečky (1,2). Vezmeme čtvereček a přehneme ho na polovinu (3), otočíme ho o 90°, opět ho přeložíme na polovinu, ale tento přehyb rozložíme (4). Vznikne nám tak ohyb vedoucí uprostřed čtverce. Uchopíme levý horní roh a přehneme ho ke středovému ohybu (5), to stejné uděláme s pravým horním rohem (6). Dle věku a zručnosti dětí může učitelka u překládání rohů ke středové čáře dopomoct.

Hotový trojúhelníček nalepíme do vnitřku předkresleného stromečku, který u předškolních dětí načrtne pedagog. Tvary začínáme lepit od špičky stromu a postupujeme po řadách směrem dolů ke kmenu. Strom působí zajímavěji, pokud pravidelně střídáme barvu sáčků. My jsme vytvářeli vánoční stromeček, který je ozdoben různě barevnými ozdobami. Pro dosažení rovných vodorovných a šikmých stran byly trojúhelníčky lepeny pouze ve dvou polohách (viz fotografie). Důležitá je kontrola pedagoga při lepení tvarů. U předškolních dětí pracujeme na jednom společném stromečku, kdy se každý ze třídy postupně zapojí do společné tvorby.

Závěr
  • Hmatové zkoumání plastiky – vánoční stromeček je jehličnatý strom, jeho jehlice nás při dotyku píchají. Zavřeme oči a pohladíme si náš strom (vyčnívající rohy papíru nás také trochu píchají).
  • Hmatový rozdíl mezi skutečnou větvičkou jehličnanu a papírovým plastickým stromečkem – doplňková aktivita

 

  • Výtvarný úkol: trháním, mačkáním tvarovat útržky papíru na nakreslenou siluetu zvířete, pozadí podmalovat pro zvýraznění reliéfu, plastiku doplnit o detaily obličeje
  • Výtvarná technika (postup): reliéfní plastika
  • Pomůcky: tužky, kartony formátu A3, kancelářské papíry (popř. hedvábný, toaletní), lepidlo Herkules, štětce a nádoby na lepidlo a barvy, temperové barvy, ubrus; pro dotvoření obličeje: černý papír, fix, drátky, tavná pistole
Motivace
  • Didaktická hra: Kam zvířátka patří – vytvoření stanovišť (statek, dům), děti obrázky zvířat třídí, kam patří. Rozdělení na zvířata domácí (mazlíčci) a hospodářská (chovaná pro užitek).
  • Diskuse o mazlíčcích – jmenování dalších domácích mazlíčků (hadi, želvy, křečci, rybičky, králíci). Jaká z nich mají srst a jaká ne?
  • Hmatové zkoumání srstidotýkání se různých přírodních kožešin, vnímat rozdíly různých srstí (hladké, drsné, zbarvení).
  • Jaký by to byl pocit dotýkat se srsti z papíru? – vytvoření vlastní zvířecí srsti.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si nejprve promyslí domácího mazlíčka, kterého budou chtít ztvárnit, jeho obrys (bez detailů) nakreslí tužkou. Dbáme na to, aby tvar byl dostatečně velký. Poté si děti vezmou kancelářský (toaletní, hedvábný) papír, ten trhají na menší kousky a mačkáním, přehýbáním, stáčením ho tvarují a fixují lepidlem na podklad. Lepidlo je vhodnější nanést na část kartonu a útržky papíru na ně lepit. Vnitřek zvířete by měl být zcela pokryt materiálem. Pokud děti chtějí obličej zvířete kreslit, na daná místa papír lepí plošně bez tvarování. Další možností je využít černý papír, z něhož vystřihnou jednotlivé části obličeje a přilepí na muchláž. Vousy zvířat lze kromě papíru ztvárnit drátky fixované na plastiku tavnou pistolí. Aby reliéfní plastika vynikla i oživla, ale zároveň jsme zachovali tón a kvalitu papíru, vyplníme pozadí za papírovým reliéfem malbou temperou.

Závěr

Děti hladí srst svého zvířete. Je dotyk příjemný? V čem je jiný od kožešiny/srsti vašeho mazlíčka? Sdělujeme si prožitky.

  • Výtvarný cíl: výtvarné zkoumání výtvarných prostředků (odlitek tváře, obarvování gázy, tvorba vloček z papíru, otisk bublinkové folie apod.)
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: podmalba s následnou asambláží
  • Pomůcky: sádrové obvazy, nůžky, krém, kelímky s vodou, karton A2 a větší, temperové barvy, anilinové barvy, štětce, plastové desky, gáza (role 90 cm x 10 m – dostupné v lékárnách), bublinková folie, lepidlo Herkules, zbytky čtvrtek, kousek záclony, tavná pistole (navíc – polystyrénové kuličky, stříbrné třpytky)

Motivace

V zemi chladné, bez ohledu

zlá královna vládne všem.

Místo srdce má kus ledu,

všechno zmrazí pohledem. (Sněhová královna)

Byla jednou jedna zeměkoule a na té zeměkouli byla čtyři království. Království zimní, jarní, letní a podzimní. Začal prosinec, kdy končí vláda krále Podzimu a přichází kralovat královna Zima na dlouhé tři měsíce, která zahaluje krajinu ledem a sněhem. Královna je chladná jako led, někdy se dívá do oken a na okenní skla kreslí záhadné obrazce.

Jak si představujete sněhovou královnu? Jaké studené barvy by mohla mít na sobě?  Jistě se nejedná o lidskou bytost, ale mrazivou studenou tvář paní s modrým, trochu nafialovělým obličejem. Byla by mladá, nebo stará jako babička? Jaké by měla vlasy? Čím by mohla být ozdobena? My jsme si ji představili s dlouhými modrými rozevlátými vlasy, kdy by na pozadí poletovaly sněhové vločky z papíru, polystyrenu i z otisků bublinkové folie, neboť sníh má mnoho podob (nový jemný, zmrzlý, mokrý).

 

Postup výtvarné činnosti

Činnost byla pojata jako skupinová práce všech dětí, kdy se každý podílel na společném díle. Pro tvář paní Zimy jsme zvolili děvče, které učitelka udělala sádrový odlitek tváře. (Obličej potřeme krémem, oči zakryjeme kousky papírového kapesníčku a tvář postupně zakrýváme nastříhanými proužky sádrového obvazu. Otvor pro nosní dírky necháme odkrytý a až při sundání masky jej dodatečně obvazem uzavřeme). Na kartonu vytvoříme temperovou podmalbu za použití modrých barev a bílé. Gázu rozstříháme na dlouhé úzké proužky symbolizující vlasy, do kterých děti na podložce zapouští modro-fialové odstíny anilinových barev. Zatvrdlou sádrovou tvář pomalujeme nezředěnými temperami ve studené barevnosti. Na zaschlou podmalbu skupinka dětí otiskuje bublinkovou folii, lepí polystyrénové kuličky. Další skupina dětí vytváří u stolečků sněhové vločky z papírových proužků a jiní je lepí na podmalbu. Učitelka tavnou pistolí připevní odlitek na karton a zvolené dítě paní Zimě naaranžuje rozevláté vlasy, které přilepí (popř. učitelka). Naposled přichází děti se stříbrnými třpytkami, které roztírají na pozadí i na tvář paní Zimy. V kartonu uděláme dírky, kterými provlékneme provázek na zavěšení asambláže.

Reflexe

Královnu Zimu, která bude vládnout celé tři měsíce, vystavíme do prostor šatny. Po konci její vlády na její místo usedne Jaro.

Paní Zima Paní Zima2

  • Výtvarný cíl: experimentální přenášení reliéfní struktury na papír
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky:  frotáž papírových vloček
  • Pomůcky: čtvrtky, nůžky, lepidlo v tubě, arch modrého barevného papíru, kancelářské papíry, modré papíry, voskové pastely (odstíny modré, fialové, bílá), ubrus

Motivace

Učitelka pro děti připraví papírové proužky ze čtvrtky, každému rozdá 4 dlouhé a 8 kratších proužků. Vytvoříme si několik předloh, podle kterých budou děti pracovat. Na kancelářský papír nakreslíme fixem různé kombinace vloček od nejjednodušších variant po složitější v závislosti na věku dětí (obrázek níže). Postupně ukazujeme nakreslené předlohy a děti podle nich skládají z proužků vyobrazené vločky. Hra kromě procvičení zrakové analýzy a syntézy napomůže dětem si vytvořit představu o různorodosti schémat vloček při výrobě vlastních.

schémata vloček

Postup výtvarné činnosti

Čtvrtky A4 rozstřihneme na 4 stejné díly, každé dítě dostane 1 kus. Z delší strany papíru stříháme proužky na kostru vločky, zbytek čtvrtky využíváme na detaily.  Po nastříhání dílů si děti poskládají vlastní vločku a proužky k sobě přilepí. Hotové vločky celé potřou lepidlem a nalepí je na arch modrého papíru. S přilepenými vločkami půjde i lépe frotáž, vyhneme se tomu, že by se šablony hýbaly.

Děti si vyberou jednu vločku (nemusí být jejich), na tu přiloží kancelářský, barevný nebo jiný měkký papír, který pevně přidržují, aby neměli dvojitý otisk. Přejížděním úlomku na plocho položené voskovky vytváříme otisk struktury zakrytého reliéfu. Lépe se pracuje s menšími kousky voskového pastelu, proto se nebojme ho rozlomit. Nechme děti s frotáží experimentovat – vytvářet frotáž koncem voskovky, celou hranou, kombinovat studené barvy voskovek, frotovat modrou voskovkou na bílý papír i bílou voskovkou na modrý papír. Pracujeme u stolečků i na zemi.

Jak vzniká vločka

Reflexe

Jaký postup se vám nejvíce osvědčil s voskovkou? Líbili se vám spíše modré nebo bílé vločky na papíře? Bylo těžké držet pevně papír a zároveň frotovat?

Jak vzniká vločka2 Jak vzniká vločka3

  • Výtvarný záměr: rozvíjení spolupráce a kreativity při práci s papírem
  • Výtvarná technika (postup)práce s papírem
  • Pomůcky: kartony (na velikost postavy, lze slepit i k sobě izolepou), řezací nůž, černá temperová barva, velké ploché štětce, kelímky na barvu, igelity, lepidla v tubě, barevné papíry, tužky, nůžky

Motivace

Ať jsi holka nebo kluk,
udělej si se mnou kruh.
Naučím tě chodit, stát,
pojď si s námi, pojď si hrát.
Když je dobrá nálada,
najdi si kamaráda,
zatleskej a zadupej,
kamarádům ruku dej.

V rámci tematického bloku: „Já a moje tělo“ s dětmi pojmenováváme jednotlivé části těla, seznamujeme je s kostrou člověka, orgány – jejich umístěním i funkcí. Pro zachycení obrysu lidského těla si vybere učitelka po jednom zástupci z řad dívek a chlapců. Dítě se položí na tvrdý karton, zaujme libovolnou pohodlnou a zajímavou polohu, učitelka ho tužkou obkreslí a následně řezacím nožem postavu vyřízne. Dětem ukážeme již vyříznuté siluety a porovnáváme je s obkreslenými dětmi. Přímo na figurách si zopakujeme jednotlivé části těla.

 

Postup výtvarné činnosti

Siluety položíme na igelit a celé je pokryjeme černou temperou z důvodu následného vyniknutí barevných tvarů. Dívky pracují na dívčí postavě a chlapci na klučičí.  Siluety dáme schnout a mezitím dáme prostor chlapcům, abychom zjistili jejich oblíbené barvy, a ihned poté vyzpovídáme dívky. Barvy si napíšeme a při dalším pokračování práce připravíme 2 řady vzorníků barevných papírů (= oblíbené klučičí/holčičí barvy). Každý si vezme 1 barevný papír, tužku a nůžky. Figury máme po celou dobu práce položené na zemi na igelitech. Děti po třídě hledají předměty s kruhovým či jiným půdorysem, který zvládnou obkreslit a není příliš velký/malý. Vhodné je včas ukázat názorné příklady, co je moc velké a co naopak moc malé. Lze využít velké lepenky, hrnečků, dílků ze stavebnic, kostek atd. Tvary se na papíře nesmí překrývat, po obkreslení si je děti vystřihnou, uklidí si stoleček a přesunou se k dané siluetě tvary nalepit – tam jsou již k dispozici lepidla v tubě. Tvary na figuře se je možné překrývat, lepit dovnitř jiného většího tvaru apod. Dívky lepí geometrické tvary do holčičí postavy, chlapci do klučičí. V případě velkých přesahů přes figuru barevný papír na závěr zastřihneme.

 

Reflexe

Postavy vystavíme do prostor školky.  Karton je vhodnější zavěsit za provázek anebo připevnit špendlíky na nástěnku. Při fixování lepenkou, či lepící gumou se mnohdy od podkladu odlepuje. Sedneme si společně do kruhu a poděkujeme sobě i kamarádům za společnou práci. Potřeseme rukou sousedovi po pravé straně a pak sousedovi po levé straně.

at-si-holka-nebo-kluk-udelame-spolu-kruhh

  • Výtvarný úkol: ozdobit siluetu kočičího těla barevnými prvky v odstínech jedné barvy
  • Výtvarná technika (postup): papírová koláž
  • Pomůcky: krepové papíry, vytištěné šablony koček, černé papíry, nůžky, lepidlo Herkules, lepidlo v tubě, štětečky na lepidlo, ubrus
Motivace a hra
  • HádankaVidí myšku, hned ji chytí, očima si přitom svítí. Každý kluk i holčička ví, že je to _ _ _ _ _ _ _ (kočička).
  • Opakování vědomostí o kočce – Jak se nazývá maminka (kočka), tatínek (kocour), děti (koťátka)? Jaký zvuk vydávají, jak na ně voláme, co chytají?
  • Vyjádření nálady zvukem – napodobení kočky smutné, hladové, veselé, zuřivé.
  • Přídavná jména: Jaká je kočka? – hladká, jemná, chlupatá, černá apod.
  • Sluchová hra: Na mňoukavou kočku – Děti utvoří kruh, jedno dítě je uprostřed a má zavřené oči. Učitelka v tichosti vybere dítě, na které ukáže a to mňoukne. Úkolem je dle hlasu poznat, kdo mňoukl a s ním si pak vyměnit místo.

 

Realizace výtvarné činnosti

Šablony koček vytiskneme na kancelářské papíry. Děti si vyberou jednu z nabízených šablon, kterou si „nahrubo“ obstřihnou kolem dokola, aby měly co nejméně lepení s krepovým papírem a práce nebyla zbytečně zdlouhavá. Následně si vyberou z pestré nabídky krepových papírů – pracujeme přibližně s 3 odstíny, a to v příbuzných barvách, kdy kočky krásně vyniknou. Z vybraných krepových papírů vystřihneme každému dítěti z rolí proužek, který si stříhají na malé čtverečky, obdélníky a ty lepidlem Herkules lepí na rub šablony (nelepíme na stranu, kde vidíme tištěný obrys kočky). Snažíme se, aby nikde neprosvítala bílá místa a kočka byla celá pokrytá barevnými kousky (nahlížíme na papír proti světlu). Po zaschnutí vystřihnou děti šablonu a lepidlem v tubě ji upevní na černý papír.

Jaká jsi, kočko Jaká jsi, kočko3 Jaká jsi, kočko2
Závěr
  • Využití výtvarných prací dětí ke hře na rozvoj slovní zásoby: Jaká jsi, kočko? – Podle zbarvení kočky a její siluety vymýšlíme, zda se jedná o kočku smutnou, mazlivou, divokou, zuřivou, unavenou atd.

 

  • Výtvarný záměr: kombinovat barevné proužky, hrát si s kontrasty a harmonií barev
  • Výtvarná technika (postup): práce s papírem
  • Pomůcky: škála barevných papírů, nůžky, lepidla v tubě, tužky, kancelářské papíry formátu A5, čtvrtky formátu A5, ubrus
Motivace a hra
  • Pohybová hra: Na vajíčka – Děti (vajíčka) se kutálejí po herně a dávají pozor, aby se s nikým nesrazila. Rozbitá vajíčka vypadávají ze hry.
  • Seznámení s aktivitou: Hon na vajíčka – Velikonoční zajíček, symbol Velikonoc, naděluje čokoládová vajíčka, která poschovává různě po domě a zahradě. Děti vajíčka hledají a své úlovky ihned smlsají. A my pro zajíčka vyrobíme barevná vajíčka, která pak pro nás schová.

 

Realizace výtvarné činnosti

Barevné papíry A4 rozstřihneme na formáty A5, které pak děti nebo učitelka stříhá na proužky. Při velkém počtu dětí je dobré mít přibližně 10 odstínů barevných proužků, a to od každého 2-3 kusy papírů formátu A4. Na kancelářský papír formátu A5 položený na výšku děti postupně lepí jednotlivé proužky. Mohou si vybrat pouze pár odstínů anebo vytvářet velmi pestrobarevnou kombinaci barev. Lepidlem potírají vždy daný proužek a lepí. Jediným pravidlem je se snažit o to, aby mezi proužky nevznikaly bílé mezery (ač i při mezerách vzniká zajímavý dekor). Po pokrytí celého formátu si děti papír otočí na druhou stranu, kam si tužkou nakreslí větší vajíčko, vystřihnou ho a nalepí na čtvrtku A5.

Kraslice Kraslice2 Kraslice3
Závěr
  • Zraková hra: Hon na vajíčka – Učitelka (zajíček) poschovává po třídě dětské výtvory a děti hledají své vajíčko. Obměnou může být i to, že vajíčka neschovává učitelka, ale děti, které si vezmou cizí výtvor a ten ukryjí.

  • Výtvarný cíl: postupné zvětšování kruhového tvaru, modelace objemu střídáním světlých a tmavých barevných papírů
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: práce s papírem
  • Pomůcky: barevné papíry (tmavě a světle modrý, bílý, šedý, zelený, žlutý), nůžky, tužky, lepidlo v tubě, černý kreslící karton formátu A0-A1, fotografie kruhových vln, igelitová plachta

 

 Motivace

Viděly děti někdy kruhy na vodní hladině? Co je vytváří? (dešťové kapky, hození předmětu do vody, ryba atd.). Při vhození předmětu do vody se na nehybné hladině roztočí pravidelné kruhy. Čím větší předmět do vody spadne, tím větší vzniknou vlny. Nezáleží na tom, jaký má předmět tvar, vždy se okolo něj utvoří kruhy, které se s jejich rozšiřováním postupně ztrácí. Kdybychom hodili dva kamínky kousek od sebe, kruhy do sebe nenarazí, ale nepřerušovaně půjdu svou cestou dál.

Děti uchopí okraje igelitové plachty ve tvaru kruhu a postupně na ni hází drobné předměty; pozorujeme, co se děje s povrchem plachty. Před hlavní činností můžeme zařadit grafomotorické cvičení, kdy děti nejprve ve vzduchu, poté na papír nakreslí malý kruh a ten postupně zvětšují.

 

Postup výtvarné činnosti

Když se na hladině začne tvořit kruhová vlna, vždy začíná nejmenším kruhem, který postupně narůstá do většího. Aby kruhy opticky působily jako vlny, je potřeba střídat tmavé a světlé odstíny papírů. Tmavší barvy se zdají být blíž než světlejší. Jejich pravidelným střídáním docílíme efektu vlnění. Pravdivost můžeme doložit na fotografiích reálných kruhových vln.

Dětem pro práci nabídneme co nejširší paletu studených odstínů barevných papírů. Děti si tužkou předkreslí malý kruh, vystřihnou ho a nalepí na jiný barevný papír. Následující kruhy lze vytvářet dvojím postupem. Buď si opět tužkou okolo menšího kruhu nakreslíme větší kruh, který vystřihneme nebo rovnou stříháme bez pomocné linky. Takto postupujeme do doby, než jsou děti s velikostí kruhu spokojeni. Po celou dobu práce nabádáme k šetření papíru – menší kruhy se snažíme vždy umisťovat na kraj papíru, nikoliv doprostřed, kdy se ihned znehodnotí celý list papíru. Motivujeme děti, aby se kruhová vlna skládala alespoň z 5 kruhů. Svou vlnu děti dle vlastního kompozičního cítění upevní lepidlem na černý karton. V žádném případě nebráníme tomu, kdyby někdo chtěl, aby se jeho vlna překrývala s jinou.

 

Reflexe

Jednotlivé kruhy se od sebe liší barevně i velikostně. Dle velikosti vymýšlíme, co mohlo daný kruh na rybníce vytvořit. Všimněme si, že kruhy s využitím menší škály barev se na naší vodní ploše více podobají těm skutečným. Jde však o výtvarné cítění každého jedince, proto jako pedagogové oceňujme předně pečlivost při práci a celkové nadšení při činnosti.

Kruhové vlny na hladině