Archiv pro štítek: práce s papírem

  • Výtvarný záměr: zpodobnit svou představu o vzhledu masožravé rostliny podle své fantazie
  • Výtvarná technika/postup: papírová koláž, asambláž
  • Pomůcky: čtvrtky A4, turecká káva, hrníček, širší kulaté štětce, vlnitá lepenka, barevný vlnitý papír, nůžky, tužky, bílé pastelky, černý Centropen, barevné papíry, plata od vajec, lepidlo Herkules, ubrus.

Motivace a hra
  • Hledání odpovědí na otázky – Jak může vypadat masožravá rostlina? Jak se svým vzhledem asi liší od běžné květiny, která jídlo přijímá stonkem? Má ústa a zuby? Myslíš, že by tě kousla do prstu? Může mít oči? A čím se vlastně živí? Jmenuj některý hmyz. Čím láká své oběti k sobě – vzhledem, vůní? Čím je chytá?
  • Píseň: Masožravá kytka a cvrček
  • PL: Masožravá kytka – Pedagog vytvoří trojice kartiček květin, přičemž jedna bude kresba, druhá její stín a třetí chybný stín (od jiné květiny, nebo s malým rozdílem). Pracujeme v kruhu. Učitelka rozloží vždy 3 karty (1 kresba, 2 stíny) a vybrané dítě umístí berušku (z kamínku/zátky) na stín, kam si může sednout – tedy na chybný stín. Správný stín shodný s kresbou patří kytce masožravé, která by ji mohla sežrat.

 

Realizace výtvarné činnosti

Aby nám květiny jednak voněly a zároveň jsme natónovali i pozadí, použili jsme malbu kávou (lógr s trochou vody). Čtvrtku necháme schnout a mezitím se jdeme věnovat výrobě masožravých rostlin, pro které jsme zvolili decentní barevnost. Pokud se podíváte na fotografie hmyzožravých rostlin, zjistíte, že masožravky mají všemožné odstíny, takže vy můžete sáhnout po pestřejších vlnitých papírech. Přírodní barevnost jsme získali z běžných krabic a pro ústa masožravky jsme použili plata od vajec, které pedagog vystřihne na jednotlivé dílky a děti si je samy už upraví do podoby, kterou požadují. Děti si rostlinu prozatím sestavují na stůl či jiný starý papír, a jakmile natónovaná čtvrtka uschne, lepíme na ni. Masožravky lze doplnit o personifikované prvky jako jazyk, zuby, oči, ruce apod. Lze se inspirovat i různými fotografiemi masožravých rostlin, v našem případě se vycházelo jen z fantazie dětí.

  Závěr

  • Představení masožravek – Její název, popis, čím loví a jak k sobě láká hmyz.

  • Výtvarný záměr: zkonstruovat ve skupině neuspořádané vrabčí hnízdo, usadit do něj vrabce a celý objekt si umístit na hlavu
  • Výtvarná technika/postup: prostorová tvorba – objekt, instalace
  • Pomůcky: hnízdo: papíry ze skartovačky (pokreslené papíry, časopisy, noviny), drátky, malé izolepy, motouz, ptačí peříčka (popř. pedig, sláma atd.), nůžky; vrabčák: čtvrtka A6, tužka, fixy, malé nůžky, špejle, tavná pistole, obrazová dokumentace vrabce
Motivace a hra
  • Prohlížení: Ptačí hnízda – Hnízdo je místem zrodu nového života ptáků. V knížce si prohlížíme vzhled různých ptačích hnízd (doporučuji: Jana Modrá, Malý průvodce naším běžným ptactvem I-II). Každý druh má vzhledově jiné hnízdo lišící se použitým materiálem i místem jeho umístění. Vycházka do přírody, kde se snažíme objevit některá z ptačích hnízd např. vlaštovek, jiřiček, čápů apod.
  • Vysvětlování: Vrabec a vrabčí hnízdo – Vrabci rádi žijí v blízkosti lidí, kde vždy najdou něco k snědku (ovoce, obilí, odpadky, hmyz, pavouky). Večer se sejdou s přáteli na stromě a pročimčarají hodiny svým čimčarara čim čim čim. Jejich hnízda jsou rozcuchané ze slámy, papíru, peří i kousků umělé hmoty. „Vrabčí hnízdo“ je také název jednoho lidského účesu díky neupravenému způsobu stavby.
  • Seznámení se záměrem – Víte, jak vypadáte po ránu, když jste rozcuchaní? Máte na hlavě takové hnízdo, že by vám tam mohli bydlet vrabci? Ve skupinách zhotovíme vrabčí hnízda, usadíme do nich rodinku vrabců a hnízdo umístíme na hlavu. Z našich výrazů by mělo jít znát, jak bychom se cítili.

 

Realizace výtvarné činnosti

Podle počtu dětí utvoříme 3-4 skupinky pracující společně u stolečků.  Protože je vrabčí hnízdo složené z papíru, slámy, peří i kousků umělé hmoty, snahou bude se při stavbě co nejvíce přiblížit v použitém materiálu.  Děti dostanou na stůl dostatek skartovaného papíru, ze kterého se snaží společně vytvarovat hnízdo. Aby konstrukce držela tvar, svazujeme ji provázky, drátkem, izolepou. Společně s papírem lze použít i slámu. Děti se učí spolupracovat, vázat uzly. Jakmile hnízdo drží tvar, chodí si děti k dalšímu stolečku pro pedig, který si lámou a zapichují do hnízda – ten společně se zapíchanými ptačími peříčky podtrhne neuspořádaný vzhled hnízda.  Kdo má hotovo, uklidí si své místo a pustí se do kresby ptáčka, protože co by to bylo za vrabčí hnízdo, kdyby nemělo své vrabce.

Na stůl dětem položíme fotografii/ilustraci vrabce a nabídněme čtvrtky A6, tužky a fixy.  Každý si vrabce nakreslí, vybarví a na závěr vystřihne. S problematickými úseky může dopomoct pedagog. Pedagog taktéž na každého vrabce připevní pomocí tavné pistole krátký kousek špejle a děti si svého vrabčáka zapíchnou do hnízda, které stavěly.

Závěr

  • Fotografování: S vrabčím hnízdem na hlavě – Vždy pozveme skupinku dětí, která pracovala na stejném hnízdě, a vyfotografujeme ji. Fotografie pak dětem ukážeme na TV či interaktivní tabuli.

  • Výtvarný záměr: seznámit se s nejjednodušší formou tkaní, zvládnout proplétat proužky osnovou
  • Výtvarná technika/postup: tkaní z papírových proužků
  • Pomůcky: na jedno dítě: 1 červený, 1 oranžový, 1 zelený barevný papír A4; nůžky, tužka, popř. pravítko, lepidlo v tubě, černý fix

Motivace a hra

  • Poznávání ovoce a zeleniny a jejich třídění
  • Smyslová hádanka: Voní to jako… jako meloun – lze přinést malý kousek skutečného melounu, anebo dát přivonět např. vonnému olejíčku, sprchovému gelu s vůní melounu.
  • Popis melounu – tvar, velikost, barva, povrch, váha, chuť, velikost.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si červený papír A4 přehnou na polovinu. Nahoře, kde se papír rozevírá, si udělají tužkou vodorovnou linku, nad kterou se podepíší (pokud umí) a odevzdají učitelce, která na tuto linku narýsuje 7 bodů v rozestupech po 2,6 cm. Od této chvíle již pracujeme u předškolních dětí po menších skupinkách z důvodu dopomoci, kontroly. Děti si nalinkují svislé čáry od daných bodů až dolů, vezmou si nůžky a stříhají po těchto čárách až k vodorovné lince. Nakonec papír s hotovou osnovou rozevřou. Dále si vezmou 1 oranžový papír A5, položí si ho na výšku a buď od ruky, nebo s dopomocí pravítka si nakreslí po celé šířce proužky, které si vystřihnou a začnou oranžové proužky protkávat osnovou.

Vezmou si první proužek a provlékají ho osnovou tak, aby procházel jednou nahoře a podruhé dole. Postup opakují tak dlouho, až se dostanou na druhý konec osnovy. Druhý proužek provléknou tak, aby procházel jednou dole, podruhé nahoře neboli „na střídačku“ oproti sousednímu. Proužky posouváme k okraji a až na úplném konci přilepíme z obou stran všechny jeho konce (z důvodu kontroly správného provlékání). Každé dítě si určí, zda chce mít světle nebo tmavě zelenou kůrku, neboť skutečná kůra se skládá z pruhů obou těchto barev. Vezmou si papír a kůrku si tužkou předkreslí. Dbáme, aby byla co největší a její šířka nebyla příliš silná. Kůrku si vystřihnou (zbytky papíru si schováme pro jiné činnosti), potřou lepidlem na straně, kde je viditelná tužka a přilepí na protkaný papír. Vyčnívající červené okraje nůžkami odstřihnou a pomocí černého fixu nakreslí do dužniny černá semínka typická pro meloun. Množství, umístění i tvar semínek necháme na dětských představách.

Přesný návod pro výrobu tkaných melounů naleznete ve videu na youtube

Závěr

  • Vyfocení dětí s melounem
  • Ochutnávka: Meloun – Za odměnu dětem koupíme jeden meloun, nakrájíme ho na půlkruhy, jako jsme vytvořili a s chutí se do něj zakousneme.

  • Výtvarný záměr: skládat jednoduché tvary a pokládat je ve správné poloze do vymezeného prostoru
  • Výtvarná technika/postup: reliéfní plastika z papíru
  • Pomůcky:  čajové sáčky, čtvrtka A3 a větší, tužka, lepidla v tubě, nůžky, ubrus.

Motivace a hra
  • Sběr čajových sáčků – Pokud ve školní zásobě materiálů nemáme nasbírané čajové sáčky, začneme je v dostatečném předstihu sbírat – do jejich sběru zapojíme především děti. Vhodné jsou papírové časové sáčky (Pickwick, Teekanne), lesklé sáčky by nám nešly dobře přehýbat ani lepit.
  • Třídění sáčků dle barev

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti postupují zpočátku dle slovní i názorné instruktáže učitelky, po osvojení jednotlivých kroků skládají papír samostatně a učí další přicházející děti tomuto postupu. Z čajových sáčků vystříháme čtverečky (1,2). Vezmeme čtvereček a přehneme ho na polovinu (3), otočíme ho o 90°, opět ho přeložíme na polovinu, ale tento přehyb rozložíme (4). Vznikne nám tak ohyb vedoucí uprostřed čtverce. Uchopíme levý horní roh a přehneme ho ke středovému ohybu (5), to stejné uděláme s pravým horním rohem (6). Dle věku a zručnosti dětí může učitelka u překládání rohů ke středové čáře dopomoct.

Hotový trojúhelníček nalepíme do vnitřku předkresleného stromečku, který u předškolních dětí načrtne pedagog. Tvary začínáme lepit od špičky stromu a postupujeme po řadách směrem dolů ke kmenu. Strom působí zajímavěji, pokud pravidelně střídáme barvu sáčků. My jsme vytvářeli vánoční stromeček, který je ozdoben různě barevnými ozdobami. Pro dosažení rovných vodorovných a šikmých stran byly trojúhelníčky lepeny pouze ve dvou polohách (viz fotografie). Důležitá je kontrola pedagoga při lepení tvarů. U předškolních dětí pracujeme na jednom společném stromečku, kdy se každý ze třídy postupně zapojí do společné tvorby.

Závěr
  • Hmatové zkoumání plastiky – vánoční stromeček je jehličnatý strom, jeho jehlice nás při dotyku píchají. Zavřeme oči a pohladíme si náš strom (vyčnívající rohy papíru nás také trochu píchají).
  • Hmatový rozdíl mezi skutečnou větvičkou jehličnanu a papírovým plastickým stromečkem – doplňková aktivita

  • Výtvarný úkol: trháním, mačkáním tvarovat útržky papíru na nakreslenou siluetu zvířete, pozadí podmalovat pro zvýraznění reliéfu, plastiku doplnit o detaily obličeje
  • Výtvarná technika (postup): reliéfní plastika
  • Pomůcky: tužky, kartony formátu A3, kancelářské papíry (popř. hedvábný, toaletní), lepidlo Herkules, štětce a nádoby na lepidlo a barvy, temperové barvy, ubrus; pro dotvoření obličeje: černý papír, fix, drátky, tavná pistole

Motivace a hra
  • Didaktická hra: Kam zvířátka patří – vytvoření stanovišť (statek, dům), děti obrázky zvířat třídí, kam patří. Rozdělení na zvířata domácí (mazlíčci) a hospodářská (chovaná pro užitek).
  • Diskuse o mazlíčcích – jmenování dalších domácích mazlíčků (hadi, želvy, křečci, rybičky, králíci). Jaká z nich mají srst a jaká ne?
  • Hmatové zkoumání srstidotýkání se různých přírodních kožešin, vnímat rozdíly různých srstí (hladké, drsné, zbarvení).
  • Jaký by to byl pocit dotýkat se srsti z papíru? – vytvoření vlastní zvířecí srsti.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si nejprve promyslí domácího mazlíčka, kterého budou chtít ztvárnit, jeho obrys (bez detailů) nakreslí tužkou. Dbáme na to, aby tvar byl dostatečně velký. Poté si děti vezmou kancelářský (toaletní, hedvábný) papír, ten trhají na menší kousky a mačkáním, přehýbáním, stáčením ho tvarují a fixují lepidlem na podklad. Lepidlo je vhodnější nanést na část kartonu a útržky papíru na ně lepit. Vnitřek zvířete by měl být zcela pokryt materiálem. Pokud děti chtějí obličej zvířete kreslit, na daná místa papír lepí plošně bez tvarování. Další možností je využít černý papír, z něhož vystřihnou jednotlivé části obličeje a přilepí na muchláž. Vousy zvířat lze kromě papíru ztvárnit drátky fixované na plastiku tavnou pistolí. Aby reliéfní plastika vynikla i oživla, ale zároveň jsme zachovali tón a kvalitu papíru, vyplníme pozadí za papírovým reliéfem malbou temperou.

Závěr

Děti hladí srst svého zvířete. Je dotyk příjemný? V čem je jiný od kožešiny/srsti vašeho mazlíčka? Sdělujeme si prožitky.