Archiv pro štítek: pohádky

  • Výtvarný záměr: výtvarně ztvárnit zámek zarostlý šípkovou růží
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3, voskovky, turecká káva (lógr), kulaté štětce, nůžky, dekorační tráva, krepový papír, lepidlo v tubě, obrázky hradů/zámků (ilustrace v pohádkových knihách)

 

Motivace a hra

(lze využít projekt: Kdo spal na růžích z knihy: Od podzimu do léta pohádka k nám přilétá – s. 98 – 104)

  • Hádáme pohádku: doprostřed kruhu položíme skutečný šípek + růži (umělou)
  • Postupné převyprávění pohádky s plněním úkolů: (ukázka některých činností)
  • Diskuse: Květiny – Podle jaké květiny se princezna jmenovala? Jaké názvy kytek znáte? Ukázka květin na obrázcích a vymýšlení dle čeho některé mohli dostat své jméno (petrklíč, tulipán, sněženka, narcis, fialka apod.).
  • SH: Přivonění ke květině – rozpoznání vůně čichem (vonné olejíčky-např. aloe, káva)
  • Počítání do 17 – Růžence bylo 17 let, když se píchla o trn růže.
  • Relaxace: Království usnulo na 100 let. Děti si lehnou na koberec, zavřou oči a poslouchají zpěv učitelky o Růžence
  • „Jen šípková růže neusnula, začala růst, až obrostla celý hrad svými větévkami plných trnů.“výtvarné ztvárnění

 

Realizace výtvarné činnosti

Pro ztvárnění zámků zvolíme formát čtvrtky A3, aby byly stavby dostatečně velké. Děti si samy zvolí, zda budou kreslit zámek na výšku nebo na šířku. Pro inspiraci, jaké typické znaky zámek má, vyhledáme s dětmi v pohádkových knihách ilustrace zámků. Vypozorujeme, že má zámek věže, hradby, bránu, oblouková okna, vlajky. Děti si černou voskovkou nakreslí obrys zámku se všemi detaily a tyto detaily (dveře, okna, věže, vlajky) vyplní barevnými voskovkami. Pro zeď jsme zvolili malbu kávou, která připomíná svou barvou i svými zrnky fasádu a i z důvodu, že jsme ke kávě přivoněli při motivaci.

Po zaschnutí kávové vody si děti trhají kousky dekorační trávy, komponují si ji na plochu a po spokojenosti nanesou lepidlo na stavbu a trávu přilepí. Tráva (=šípkový keř) by měl vyrůstat od země směrem výš. Může dosahovat až k věžím, nebo obrůstat okna apod. Jakmile máme trní, vrhneme se na šípkové růže. Barva květů při rozkvétání bývá různě intenzivně růžová a při dokvétání barva bledne až do bíla, proto můžeme volit z těchto barev. Učitelka vystřihne z krepáku fáborky, ze kterých si děti utrhnou malý kousek, zmuchlají ho, nanesou na něj lepidlo a přilepí ho na keř.

 

Závěr

  • SH: Princové budí princeznyZvolíme vždy jednu princeznu, která učitelce pošeptá jméno prince (kluka ze třídy), který jí může probudit svým pohlazením. Princezna se položí se na zem a kluci k ní postupně přichází a pohladí ji. Pokud se jedná o správného prince, princezna se zvedne, chytnou se za ruku a odchází na stranu. Opakujeme, dokud neprobudíme všechny princezny ve třídě.

  • Výtvarný úkol: malbou přeměnit lichou ponožku v lichožrouta
  • Výtvarná technika/postup: malba temperovými barvami na textil
  • Pomůcky: liché ponožky dospělých, papírové tubusy (kartonové ruličky), temperové barvy, ploché i kulaté štětce, paleta na barvy, kelímek s vodou, nůžky.

 

Motivace a hra

  • Hra v roli pedagoga: Lichožrout – Ahoj, já jsem Hihlíka jsem Lichožrout. Víte, kdo jsou to Lichožrouti? Ne? Tak schválně. Určitě se vám občas ze šuplíku ztrácejí ponožky! A víte proč? Protože my Lichožrouti se vašimi ponožkami živíme. Ale vždycky vám sníme jen jednu! Tu lichou. Nikdy nevezmeme celý pár. Vy jednu, my jednu. To je fér, ne? (učitelka může mít na nohou i rukou nasazené liché ponožky).
  • Video: Lichožrouti (trailer)https://www.youtube.com/watch?v=Lv6hGpj_BpI – uvědomění si vzhledu lichožroutů (tvar očí, úst, absence nosu, pestrá barevnost ponožek).
  • Jak jinak můžeme říctponožkám“? – ponožtičky, podkolenky, nadkolenky, fusekle, fusky…
  • DH: Z každého páru ukradneš jenom jednu! – Děti se rozdělí na dvě skupiny podle toho, zda mají punčochy či ponožky a postaví se do řady naproti sobě. Kdo má na sobě ponožky si je svlékne a položí před sebe. Z dětí, které mají punčocháče, se stávají lichožrouti. Bosé děti odejdou na chvíli za roh a lichožrouti si na každou nohu obléknou odlišnou ponožku dětí (na punčochy). Děti bez ponožek se vrátí, a pokud najdou svou ponožku na zemi, nasadí si ji. Postupně z řady vystupují jednotliví lichožrouti a kdo z dětí uvidí, že má na noze jeho ponožku, přistoupí k němu a svlékne mu ji.

 

Realizace výtvarné činnosti

O liché ponožky můžeme poprosit rodiče dětí, anebo je průběžně samy doma schovávat a po nashromáždění dostatku ponožek je využít pro výtvarnou aktivitu.  Učitelka ponožky navlékne na tubusy. Díky tomu se dětem bude na ponožky nejen dobře malovat, ale lichožrouti získají i tvar. Děti si jednu ponožku na tubusu vyberou, mohou ji popotáhnout, aby měla/neměla čepičku či vlasy. Na ponožku malujeme temperovými barvy za použití minima vody. Ponožky lze takto nechat, nebo je můžeme vycpat starými látkami, aby získaly specifičtější tvar, každopádně ale nebudou tak dobře stát jako ponožky navléknuté na tubách. Pokud bychom využili dětské ponožky, navlékneme je na ruličky od toaletního papíru.

Závěr
  • Nevšední jméno pro vlastního lichožrouta – Každý lichožrout má své jméno jako například Hihlík, Tulamor, Ramses, Padre, Vasil, Kudla Dederon, Žiletka atd. Zkuste vymyslet i vy pro svého lichožrouta podobné nevšední jméno.

  • Výtvarný úkol: navrhnout pejskovi a kočičce z knihy J. Čapka kostým na karneval
  • Výtvarná technika/postup: kresba fixy
  • Pomůcky:   omalovánka: O pejskovi a kočičce, fixy
Motivace a hra
  • Audio nahrávka: Povídání o pejskovi a kočičce-Jak hráli divadlo a na Mikuláše co bylo – https://www.youtube.com/watch?v=RHfltoZkYkc
  • Brainstorming: Karnevalové kostýmy – Jmenování co nejvíce masek, za které se lidé mohou převléknout na karneval (masky povolání, zvířecí/pohádkové masky)
  • Seznámení s činností – Na karneval se převlékají jen lidé, ale v pohádkách, kde se objevují nadpřirozené bytosti, kouzla, zvířata mluví lidskou řečí, se do karnevalových kostýmů může převléknout kdokoliv. Třeba i pejsek s kočičkou z  pohádky, kdy dětem hráli divadlo.

 

Realizace výtvarné činnosti

Na kancelářské papíry nakopírujeme dostatečné množství omalovánky pejska a kočičky (naleznete v sekci: Omalovánky). Někdo dokáže zapojit svou představivost a fantazii již na první omalovánce, jiný k tomu potřebuje více času, než se mu fantazie probudí a začnou ho napadat méně obvyklé převleky. Další zase mají tolik nápadů, že jim opravdu jedna omalovánka k sebevyjádření nestačí.

Činnost není potřeba nijak zvlášť motivovat. Stačí dětem v době relaxace, či před činností pustit audio nahrávku/přečíst pohádku od J. Čapka, popř. motivovat děti v rámci karnevalu, že i zvířátka by se někdy chtěla převléknout do jiných kožíšků a jít se podívat na karneval. Asi většina holčiček začne kočičku oblékat do princeznovských šatů – snažme s dětmi před kresbou hovořit o různorodosti masek. Další kritérium, které jsme si stanovili, bylo, že masky by se „neměly“ opakovat. Většina dětí totiž své nápady přejímá od ostatních kamarádů sedící s ním u stolečků. Chtěla jsem, aby každé dítě zapojilo svou fantazii a vymyslelo originální kostým. Aby děti mohly překreslit omalovánku bez zřetelně viditelných obrysů zvířátek, byly zvoleny fixy, které jsou i mezi dětmi hojně vyhledávány. Při práci dohlížíme na vyplnění celé plochy bez velkých bílých mezer, pozadí nevytváříme.

Činnost realizujeme kdykoliv v průběhu dne/dní. Děti si mohou omalovánku kdykoliv vzít a kreslit. Jakmile tomu přijdou na kloub, sami uvidíte, že v jejich hlavách je tolik nápadů, které stojí za vyjádření.

Závěr
  • Pojmenování kostýmů – Za koho/co jsi převlekl pejska, za co kočičku? Oceňování originality, nápadu, techniky kresby fixy.
    • U nás se objevili Kašpárci, Elsy, králové, čarodějové, kouzelníci, upíři, piráti, čerti, vodníci, lvi, tygři, sovy, žirafy, jeleni, sněhuláci, Červená Karkulka s vlkem.

  • Výtvarný úkol: vystihnout portrét známé pohádkové postavy, zaměřit se na jednotlivé prvky obličeje, naučit se vázat uzel na stuze a ten umístit na copy Pipi
  • Výtvarná technika/postup: malba temperovou barvou
  • Pomůcky:  čtvrtka formátu A3, temperové barvy, širší ploché a užší kulaté štětce, nádoby na vodu a barvy, ubrus, barevná širší stuha, fotografie Pipi dlouhé punčochy

 

Motivace a hra
  • Charakteristika Pipi – vnější (zrzavé vlasy spletené do dvou trčících copů, pihovatá) + vnitřní (silná, že uzvedne koně; nikdy nechce vyrůst, mrštná, ztřeštěná, neposlušná…)
  • Co dalšího víme o Pipi? – Kde bydlí? (ve vile Villekulla) S jakými zvířaty žije? (kůň Alfred a opička Pan Nilsson) Chodí do školy?
  • Didaktická hra: Pipi řekla… – rozlišování správného a nesprávného chování. Pipi dělá plno nevšedních věcí, které by se ale dělat neměly a možná o tom ani neví, že toto chování není vhodné. Každé dítě dostane dva smajlíky (zeleného usměvavého a červeného mračícího), učitelka se stane Pipi dlouhou punčochou, která postupně říká aktivity vztahující se na MŠ a děti na ně reagují ukázáním smajlíka dle toho, zda se jedná o správné či nesprávné chování. „Ve školce sedáme na stolečky…hrajeme si, běháme po třídě, kloužeme se po modré podlaze, křičíme, svačíme, pomáháme si, pereme se, uklízíme hračky, bereme druhým věci, kreslíme po zdech atd.“

 

Realizace výtvarné činnosti

Před malbou dětem namícháme do mističek barvu tělovou (oranžová, hodně bílé, trochu žluté, krapet červené) a zrzavou (červená, oranžová, hnědá), další barvy využíváme v odstínech, které máme v tubách – ty vymáčkneme dětem na společnou paletu. Vzhledem k tomu, že v našem případě šlo jak o zachycení portrétu Pipi, tak i o upevnění jednotlivých prvků obličeje s důrazem na vystižení očí, malovali jsme po skupinách 4-5 dětí, kdy jsem sdělovala v průběhu tvorby jednotlivé kroky. Dobré je mít na viditelném místě vystavenou fotografii Pipi pro představu o jejím reálném vzhledu.

Děti na čtvrtku A3 namalují tělovou barvou širším štětcem dostatečně velkou hlavu s částí hrudníku; celou hlavu a krk vyplní tělovou barvou. Zrzavou barvou namalují vlasy. Barvami na paletě si vyzdobí viditelnou část trička. Malby necháme zaschnout a druhý den pokračujeme v malbě obličeje, pro který volíme slabší štětec. Neředěnou bílou temperou namalujeme dostatečně velké oči, červenou ústa (možno namalovat i bílé zuby), zrzavou nos, pihy a obočí, modrou oční duhovky a černou zornici.

Závěr
  • Otázky pro učitelku: Zachytily děti všechny prvky obličeje včetně správného vystižení očí? Daly si záležet při dekoru trička? Naznačily liniemi spletitost pramínků v copáncích?
  • Další pokračování v tématu: Holčičky se mohou proměnit v Pipi – nakreslit si tužkou na oči pihy a udělat si dva culíky.

  • Výtvarný záměr: prostorově vystihnout sněhuláka Olafa ze Zimního království
  • Výtvarná technika/postup: prostorová tvorba
  • Pomůcky:  ruličky od toaletního papíru, bílá temperová barva, ploché štětce, černé knoflíky, pohyblivé oči, oranžový papír, černý lihový fix, drobné klacíčky z keřů, malé nůžky, lepidlo Herkules, štětečky na lepidlo, čtvrtka, kelímky, ubrus

 

Motivace a hra
  • Vyprávění dětí: Jak vznikl Olaf? – pro pedagogy: Sněhuláka Olafa postavily malé sestry Elsa a Anna v plesovém sálu. Starší sestra Elsa má kouzelnou moc, kterou ovládá led a sníh. Pro sestry je to velká výhoda, neboť nemusí čekat na zimu, aby si mohly hrát se sněhem a stavět sněhuláky. Společně postaví sněhuláka Olafa a Elsa ho pro Annu chytne za ruce (klacíky), dělá, jako že žije a mluví: „Ahoj, já jsem Olaf a mám rád vřelá objetí.“ Anna ho obejme: „Mám tě ráda, Olafe.“ V tuto chvíli sněhulák ještě nežije. Sestry si dál hrají, Anna skáče a Elsa pod ní dělá kopečky, vyšší a vyšší, a pak Elsa uklouzne a místo kopečku pod nohama jí omylem trefí ledovým bleskem do hlavy. Když Elsa začne plakat nad zraněnou sestrou, nechtěně zmrazí celý sál a rozboří Olafa. (zdroj: wikipedia.org)
  • Video: Olaf – Olaf se po jeho rozboření objeví ve filmu až později a to už oživlý –

Realizace výtvarné činnosti

Než začneme tvořit sněhuláka Olafa, ukážeme dětem jeho podobiznu na obrázku, kterou ponecháme u stolečku pro průběžnou vizuální oporu. Děti si vezmou jednu ruličku a tu natřou neředěnou bílou temperou. Po zaschnutí barvy nanesou lepidlo na pohyblivé oči a přilepí je blízko sebe u horního okraje. Pomocí permanentního černého fixu nakreslí Olafovi obočí a ústa se zuby. Mezitím než si děti vyberou z krabice 2 až 3 černé knoflíky a nalepí mu je na tělo, zhotoví učitelka z kousku oranžového papíru nos a děti si ho přilepí pod oči sněhuláka. Pro nohy jsme využili zbytky papírových tvarů, které jsme měli v MŠ k dispozici. Děti si však mohou nohy nakreslit na čtvrtku, vystřihnout a přilepit ke spodní hraně ruličky. Učitelka udělá po stranách v úrovni úst 2 malé dírky nůžkami. Děti si vyberou drobné klacíky (klacíky z keřů vybírá a stříhá učitelka mimo zrak dětí, abychom je přímo nevybízely k ničení přírody). Snažte se najít klacíky bez větvení (ruce) i s větvením. Ruce děti pouze zastrčí do připravených dírek a rozvětvený klacík přilepí lepidlem Herkules tak, že potřou lepidlem vnitřek ruličky, přiloží větvičku a přidržují ji dostatečně dlouhou dobu, dokud větvička nedrží na papíru.

Závěr
  • Tvoření může probíhat za poslechu písniček z Ledového království.
  • Interaktivní hra: Mám rád vřelá objetí – Olaf je známý tím, že všem říká: Ahoj, já jsem Olaf, mám rád vřelá objetí. Stojíme v kruhu. Jedno dítě stojí v jeho vnitřku (Olaf), vybere si jedno dítě, přistoupí k němu, řekne známou větu a roztáhne ruce. Vybrané dítě ho obejme. Původní Olaf zaujme místo objímajícího a nově vybrané dítě se stává Olafem. Hra se opakuje do vystřídání všech dětí.

PERNÍČKY Z PERNÍKOVÉ CHALOUPKY
  • Výtvarný úkol: dekorovat polystyren (=perník) obráceným koncem štětce, hotový perník umístit na společnou Perníkovou chaloupku
  • Výtvarná technika (postup): tisk z polystyrénové matrice
  • Pomůcky: měkčí polystyrenová deska, řezák, pravítko, tužky, úzké štětce, grafický váleček, plastová/skleněná deska na válení barvy, hnědý tiskařská barva, čtvrtky

 

Motivace a hra

  • Hádanka: O jakou pohádku se jedná? – Dnes se budeme zabývat pohádkou, ve které hraje důležitou roli nějaké cukroví. Pokud děti váhají, můžeme jim dát tuto hádanku:
    • Zabloudily děti v lese, Mařenka se strachy třese, Jeníček ji vede, to ještě svede. Najednou chalupa, Mařenka nedutá. Celičká z perníku, zatáhli za kliku. Babina s lopatou má kočku chlupatou. Děti však vyhrály, na babu vyzrály.

  • Společné převyprávění pohádky – učitelka uchopí klubíčko vlny a začne vyprávět pohádku: „Žili, byli tatínek a maminka, kteří měli dvě děti – Mařenku a Jeníčka.“, hodí klubíčko dalšímu dítěti, to řekne pouze jednu větu a pošle klubíčko dál. Děj pohádky se rozvíjí jako klubíčko vlny.
  • Představa o zdobnosti perníčků – děti zavřou oči a představují si, jak by mohl být perníček ozdoben, co by na něm mohlo být.

 

Realizace výtvarné činnosti

Pokud máte k dispozici polystyrenové misky, tácky nebo víčka z krabiček na potraviny, odstřihněte jim zaoblené okraje, aby zůstala prostřední rovná část. Výhodou tohoto polystyrenu je, že se do něho díky jeho měkkosti dá rýt tužkou i propiskou. Při této lekci byla využita fasádní polystyrenová deska o tloušťce 2 cm, která je tvrdší a perle obsažené v ní se při rytí trochu drolí, proto si nelze dovolit detailní vzory. Na fasádní polystyren si děti však mohou předkreslit tužkou dekor a obrácenou stranou štětce vypichovat nakreslené linie.

Na destičce si rozválíme hnědou tiskařskou barvu a na matrici ji nanášíme grafickým válečkem. Nabarvenou matrici položíme na bílou čtvrtku. U polystyrénové matrice z tácků použijeme polévkovou lžíci, se kterou přejíždíme po matrici.  U silných polystyrénů tlačíme na celou plochu dlaněmi. Průběžně můžeme nahlédnout pod okraj papíru, zda není někde potřeba ještě přitlačit. Vyryté linie budou po tisku bílé. Matrici i tisk necháme zaschnout.

ukázka použité polystyrénové matrice (vlevo) a tisku (vpravo)

Závěr

Perníčkům vzniklé tiskem ostřihneme bílé okraje a umístíme je na střechu perníkové chaloupky jako tašky s mírným překrýváním. Perníkovou chaloupku lze vytvořit malbou na balicí papír/karton. Můžeme si vytvořit i prostorovou perníkovou chaloupku z velké kartonové krabice a na její střechu použít perníčky z polystyrénové matrice.

  • Výtvarný úkol: shlédnout epizody z cyklu Rákosníček a hvězdy a na fotografii noční oblohy nakreslit v programu Malování Rákosníčka s vybraným souhvězdím
  • Výtvarná technika (postup): počítačová grafika
  • Pomůcky: PC/interaktivní tabule, stažená fotografie noční oblohy, pohádky Rákosníček a hvězdy na DVD, tiskárna

 

Úvod (motivace)

  • Sledování epizod: Rákosníček a hvězdy – pohádky ke stažení na www.ulozto.cz. Před relaxací, čekáním na svačinu můžeme zařadit krátké televizní pohádky o nebeských dobrodružstvích Rákosníčka s Velkým vozem, Drakem, Střelcem, Vodnářem, Váhami i Polárkou, kdy se děti seznamují s jednotlivými hvězdami i souhvězdími.
  • Seznámení s úkolem„Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, je rybníček Brčálník. Ve dne je docela obyčejný, ale sotva ho večer přikryje černočerná tma, začnou se tam dít podivuhodné věci. Nejdřív to ve vodě zažbluňká, pod břehem zakuňká, v rákosí lupne, ve vrbě hrkne a teprve potom se objeví Rákosníček. Je to skřítek neposeda, zvědavý jako opička, a tak už vyhlíží, až se na hladině zatřpytí první hvězdy.“ Jaká hvězda se jako první zatřpytila vám v hlavě z epizod Rákosníčka?

 

Realizace výtvarné činnosti

Tento námět uskutečňujeme po jednotlivcích a to při spontánních ranních či odpoledních činnostech. Pro předškolní děti je vhodnější pracovat na interaktivní tabuli nebo podlaze (MagicBox) ovládané speciálním perem, kdy kresba není nikterak náročná. Práce na klasickém počítači pomocí počítačové myši je obtížnější na přesnost, zachycení detailů, linií bez třesu.

Do počítače vložíme fotografii noční oblohy staženou z internetu. Fotografii otevřeme v programu Malování a děti na ni kreslí. V průběhu činnosti se učí ovládat změnu barvy pera, šířku čar i jak se vrátit o pár kroků zpět v případě chybného úkonu.  Gumu nelze využít, neboť ta plochu stírá dobíla, což v tomto případě je nevhodné z důvodu kresby na tmavou fotku. Pokud máme hotovo, klikneme na: uložit jako… Nově vytvořený obrázek se uloží a původní fotka noci zůstane v původním stavu připravená pro další užití. Aby děti měly představu o podobě Rákosníčka, v klasickém prohlížeči fotografií můžeme nechat otevřený obrázek, který děti po kliknutí na ikonu vždy odkryjí/skryjí nebo nahlížet na již obrázek vytištěný. Na závěr dokreslí souhvězdí, které je nejvíce oslovilo. Poznáte, o jaké epizody se v tomto případě jednalo? (Jak si Rákosníček nepomohl k nebeské koruně; Jak Rákosníček zachránil Polárku před slunečním paprskem).

Závěr

  • Tisk dětských prací – Vytištěný obrázek je pro děti největší odměnou. Je to i nejsilnější stimul pro tvorbu s vidinou tisku jejich počítačové tvorby.