Archiv pro štítek: perforace

  • Výtvarný záměr: vytváření plastických stop propichováním, vnímání kresby zrakově i hmatově
  • Výtvarná technika/postup: kresba, perforace (=proděravění)
  • Pomůcky: kancelářský papír ve formátu A5, tužka, špendlík, malý ručník, obrázky jarních květin

Motivace a hra

V předjaří je již cítit vůně jara. Dny se prodlužují, sníh i led taje. Sluníčko pomalounku začíná hřát a probouzí tak první jarní kytičky, které vystrkují své hlavičky. Děti (= semínka) sedí v kruhu se zavřenýma očima a učitelka (= slunce) vyšle svůj životadárný paprsek pohlazením po tváři. Pohlazené dítě otevře oči a probudí semínko vedle sebe. Po probuzení všech semínek ukážeme dětem obrázky jarních květin (sněženka, bledule, petrklíč, sedmikráska, fialka, krokus apod.). Co v jejich jménu slyšíme, co nám svým jménem připomínají? A kolik bychom jich opravdu poznali ve skutečnosti na zahrádce, trávníku? Každé dítě dostane jeden obrázek květiny – pojmenuje ji. Děti, semínka květin, si dřepnou. Třída se stane zahrádkou a učitelka zahradníkem. „Na naší zahrádce vykvetly samé… sněženky.“ Děti s obrázkem sněženky si stoupnou, ukáží obrázek a zase si sednou na bobek. Po vystřídání všech druhů květin si nakreslíme naše jarničky, někdo ty skutečné, jiný třeba trochu vymyšlené.

 

Realizace výtvarné činnosti

Kancelářské papíry rozstřihneme na polovinu, děti dostanou papír ve formátu A5, na ten tužkou nakreslí květinu/y. Děti mají možnost se inspirovat v tvarech listů, květů z obrázků, které necháme na viditelném místě, pokud jich máme dostatečné množství, mohou si je vzít i ke stolu. Dbáme na přiměřenou velikost květin. Po nakreslení obrysů si z umývárny každý přinese ručník, položí ho na stůl a na něj umístí papír s kresbou. Díky ručníku nepoškodíme stůl a proděravění špendlíkem půjde zlehka. Špendlíkem vypichujeme po nakreslených linkách jednu dírku vedle druhé. Čím více uděláme vpichů, tím plastické body vyražené do papíru budou z druhé strany zřetelněji kreslit nakreslený motiv. Práce děti zaujímá neobvyklou technikou a objevujícími se plastickými body vznikajících na druhé straně papíru.

Pozn. Dbáme na bezpečnost práce při zacházení se špendlíkem.

Závěr

Kresbu zkoumáme nejen zrakem, ale i hmatem. Zavřeme oči a odhadujeme, čeho se právě dotýkáme.  Nemýlí se naše prstíky? Obrázky položíme na koberec a hádáme, jaké jarní kytičky nám vystrčily prstíky z papíru.

  • Výtvarná technika/postup: perforace (=proděravění)
  • Pomůcky: kancelářské papíry formátu A5, tužky, připínáčky (špendlíky, párátka se špičatým hrotem), ručníky

Motivace a hra

Co šije švadlena? Co vše potřebuje pro svou práci? (nůžky, látku, nit, jehlu, krejčovský metr, křídu, špendlíky). Jednotlivé pomůcky si můžeme i názorně ukázat. Děti utvoří kruh, chytnou se za ruce a vzpaží (=udělají brány), čímž vytvoří fiktivní látku. Jedno dítě představuje jehlu a prošívá – proplétá se. Během hry recitujeme:

Šiju, šiju košilku,
ušiju ji za chvilku.
Pak ušiju kabátek,
Toníkovi na svátek.

Když to všechno zašívám,
k tomu já si zazpívám.

Obměna: Pár dětí se postaví s většími rozestupy do kruhu. Zbývající děti utvoří „hada“. První dítě představuje jehlu a ostatní za ním nit. Tak jak se jehla proplétá mezi dětmi v kruhu, vždy při projetí brány v ní zůstane stát poslední dítě (tím jak šijeme, niť zůstává v látce a postupně se zkracuje).

 

Realizace výtvarné činnosti

Na papír A5 si tužkou navrhneme jeden druh oblečení. Důležité je podotknout, aby děti kreslily oblečení bez lidské postavy.  Látku můžeme ozdobit dekorem, nebo ji při následné perforaci celou vyplnit děrováním, či nechat pouze samotný obrys. Po náčrtu si děti vezmou z umývárny svůj ručník, který položí na stůl a na něj umístí vlastní návrh. Ručník zajistí to, že se nám papír bude hezky děrovat. Dětem rozdáme připínáčky, popř. párátka s hrotem. Děti mají za úkol nejprve děrováním ohraničit obrys a to dírkami ležícími těsně vedle sebe a poté až děrovat detaily. V průběhu práce můžeme pomocí tužky dokreslovat další detaily a ty dále perforovat. Při otočení papíru na druhou stranu se nám objeví plastické body vyražené do materiálu.

šijeme šijeme3 šijeme2

Závěr

Práce děti velmi baví díky neobvyklé technice a zajímavosti při objevování plastických bodů na druhé straně. Kresbu zkoumáme nejen zrakem, ale i hmatem. Můžeme navázat na slepecké (braillovo) písmo a poslepu odhadovat, čeho se právě dotýkáme.

  • Výtvarná technika (postup): perforace
  • Pomůcky: tmavé čtvrtky, tužky, měkká podložka, špendlíky či kružítka

Realizace výtvarné činnosti
  • Na čtvrtku tužkou předkreslíme formu výtvarné práce.
  • Podložíme čtvrtku měkkou podložkou,abychom nezničili lavici.
  • Špendlíkem nebo kružítkem postupně propichujeme obrys tvaru.
  • Práci otočíme vypichujeme plochy, jako bychom vybarvovali.
  • Hmatem vnímáme hotovou práci.
  • Činnost vyhovuje žákům II.stupně. Je pouze náročná na čistotu provedení.

Skrz naskrz

Autorka námětu:  Eva Strapková

  • Výtvarný cíl: vrstvení a tvarování ploch; zachycení vnějšího a vnitřního prostoru
  • Výtvarná technika (postup): perforace
  • Pomůcky: různé druhy papíru, čtvrtky a kartony A4, tuš, špejle, lepidla, izolepa, nůžky, řezák, tuše, fotografie prasklin, inspirace Evou Kmentovou a Adrienou Šimotovou

Motivace a hra
Eva Kmentová, Malá štěrbina
  • Do tématu nás uvede brainstorming, kdy žáci ve skupinách zapisují co nejvíce slov a slovních spojení na námět: prasklina.
  • Hovoříme o jejich vzniku a dětem objasníme, že některé trhliny se tvoří tisíce let působením mrazu a vody, jež zateče do malé štěrbiny.
  • Zamrzlá voda se rozpíná, působí na materiál a ten postupem času odolá nátlakům, praskne a vytvoří puklinu.
  • Na fotografiích se podíváme na rozmanitost a krásu některých prasklin ve vyschlé půdě, na silnicích i ve zdech.
  • Můžeme tomu zamezit? Jaké opravy lidé provádí, aby zakryli prasklou silnici, suchem popraskanou zem?

 

Realizace výtvarné činnosti

Budeme tvořit prasklinu, na kterou nebude působit síla přírody, ale naše. Protože bychom trhlinu do kamene, či asfaltu neudělali, zvolíme měkčí odpadový materiál, papír. Ten budeme vrstvit na sebe, abychom získali podklad, na kterém budeme pracovat. Čím více vrstev, tím bude prasklina hlubší a můžeme jí lépe formovat. Poté pomocí ostrých nástrojů a ruky vytvoříme štěrbinu. Vrypům ostrými předměty do papíru říkáme perforace, kterou se zabývala Adriena Šimotová. Aby byla práce při pohledu dovnitř zajímavější, je dobré papír při vrstvení různě tvarovat a využívat jeho odlišnou barevnost. Po dokončení se budeme snažit perforaci převést tuší do lineární podoby. Prasklinu můžeme vyplnit malbou, či zbytkovým papírem.

Závěr

Nahlížíme na tvorbu z vrchu, abychom ocenili nejen vnější, ale především vnitřní prostor, který vznikl. V čem jsou některé perforace zajímavé? Čím nás zaujaly? Porovnáváme lineární práci s reliéfní.