Archiv pro štítek: otisk

  • Výtvarný záměr: otiskovat listy od nejsvětlejších po nejtmavší odstíny zvolené barvy
  • Výtvarná technika/postup: otisk přírodnin
  • Pomůcky: vzorníky barev (k dostání zdarma v Bauhasu, Baumaxu, Dům barev atd.)., skutečné listy, temperové barvy, malířské palety, ploché štětce, čtvrtky A4, staré papíry, ubrus.

 

Motivace a hra

  • SH: Rozdělení do skupin podle barev – V předstihu si seženeme vzorníky barev – např. červená, zelená, modrá, žlutá. Jednotlivé barevné obdélníčky vystříháme a rozmístíme po herně. Vhodné je, aby odstíny od jedné barvy byly od sebe viditelněji rozdílné. Každé dítě si najde jeden barevný obdélníček a utvoří skupinu se shodným barevným odstínem.
  • SH: Řazení odstínů od nejsvětlejší po nejtmavší – Jedná se o stejnou barvu? V čem se liší? Řazení odstínů barev ve skupině a následná kontrola.
  • Pozorování: Míchání valérů – Jakou barvou barvy zesvětlíme/ztmavíme? Ověření v praxi. Děti mladšího a staršího školního věku si míchají valéry od jedné barvy samy, kterou si vyberou. U předškolních dětí předvádí učitelka a děti ji pozorují: Učitelka si připraví 3 palety, každá z nich bude laděná do jiného barevného odstínu. Na paletu vymáčkne do středu červenou/modrou/zelenou temperu a na levou stranu přidává trochu /více žluté či bílé tempery, na pravou stranu hnědé/černé tempery. Přiměřené je namíchat 5 odstínů od každé barvy.

 

Realizace výtvarné činnosti

Pracujeme po skupinkách u jednoho stolečku. Vhodné je se před činností zeptat dětí, s jakým odstínem chtějí pracovat (modrý, červený, zelený) a vybrat skupinu dětí, která chce shodnou barevnost, abychom neměli na stole příliš palet. Každé dítě dostane čtvrtku A4, 2 staré papíry, 1 plochý, štětec, 1 skutečný list, který si sám vybere.  Vodu nepoužíváme, ani štětce v průběhu neumýváme od předchozí barvy.

Děti si položí list na starý papír žilnatinou nahoru a pomocí štětce ho natřou temperovou barvou. List umístí na čtvrtku, přiloží na něj druhý starý papír a přejížděním dlaně provedou otisk. Starý papír i list sejmou, list položí opět na papír, na kterém ho natíraly a pokračují ve stejném pořadí dál.  Pravidlem u nás bylo, že otiskneme list od každého valéru 2 krát (před každým otiskem ho vždy znovu natřeme temperou) a postupujeme od nejsvětlejšího odstínu k další tmavší barvě, která na paletě následuje. Děti by tak měly mít na čtvrtce 10 otisků listu.

Závěr

  • Diskuse – K jakým ročním obdobím bychom přiřadili červené/modré/zelené listy? Existují všechny tyto barvy ve skutečnosti na listech? Které ne a proč? Najdi nejsvětlejší/nejtmavší odstín.

  • Výtvarný záměr: pozorovat barevné stopy pneumatik, která zanechávají auta za sebou; všímat si podvojných barev vzniklé smícháním dvou základních barev
  • Výtvarná technika/postup: otisky netradičním nástrojem – kolečky od autíček
  • Pomůcky: temperové barvy (žlutá, modrá, červená), 3 plastové kelímky (např. od čoko-piškotů Opavia), 3 malá autíčka barevně shodná s temperovými barvami, rampa (klouzačka, kostky), 2 balicí papíry, igelit, papírová lepenka.

 

Motivace a hra
  • Pozorování: Stopy pneumatik – Každé auto má trochu jiný vzorek pneumatik. Při vycházce tyto vzorky pozorujeme (u aut zaparkovaných u chodníku), můžeme sejmout frotáž pomocí voskovky, uhlu a vytvořit si vzorník různých pneumatik.
  • Seznámení se záměrem – Pokud auta při jízdě vjedou do bláta/vody, zanechávají za sebou stopy, které ale vlivem deště/sluníčka zmizí. Kdyby však vjela na silnici do barvy, otisk pneumatik by byl trvalý. Tak to ale ve skutečnosti nejde, silnice by byly sice plné barevných čar, ale řidiči by neviděli plné či přerušované čáry, směrové šipky, přechody a další bílé značení nakreslené na silnicích. Na papíře si však můžeme tyto barevné stopy vytvořit pomocí malých autíček.

 

Realizace výtvarné činnosti

Než započneme výtvarnou akci, je potřebná důkladná příprava podmínek ze strany učitelky. V prvním případě je potřeba vymyslet rampu, odkud budou autíčka sjíždět dolů. Nahoře by měla být rovná plocha, kam umístíme kelímky s barvou. My využili malou dřevěnou klouzačku, která byla ideální i díky postranním zábranám, díky nimž nám autíčka nesjížděla mimo dráhu. Rampu lze vytvořit i z pěnových či dřevěných kostek a prkének, tu pokrýt balicím papírem a papír připevnit papírovou lepenkou. Pod rampu umístíme velký igelit a na něj položíme druhý balicí papír. Před akcí ještě necháme sjet nenabarvené autíčko, abychom viděli, kam až dojede a podle toho popř. přidáme další balicí papír.

Osvědčilo se využít taková barevná autíčka korespondující s temperovými barvami. Děti tak automaticky vrací např. žluté autíčko do žluté tempery. Pro barvu zvolíme menší mističky, abychom příliš neplýtvali s barvou. Temperové barvy lehce naředíme vodou pro lepší otisky a vložíme do nich autíčka. Všechny děti si posedají okolo balicího papíru a postupně na vyzvání chodí k rampě a pouští autíčka z kopce. Autíčko položí na nakloněnou rovinu a nechají ho volně sjet dolů (neodráží ho). Opakujeme, dokud děti akce baví.

Závěr
  • Pozorování: Vznik druhových barev – Ne každé auto vždy jelo rovně, proto si děti mohou na konci akce povšimnout, že překrývající barevné stopy daly vznik novým odstínům. Objasnění, že ze základních barev (červená, žlutá, modrá), lze jejich vzájemným mísením namíchat další barvy. Jaké nové barvy se objevily na papíře? Z jakých dvou barev odstín vznikl?
  • Didaktická hra: Parkování aut – Auta po jízdě musíme zaparkovat. Neboť žijeme ve městě, kde jezdí hodně aut, je pro ně potřeba i mnoho parkovacích míst, proto existují patrové garáže. Na papír nakreslíme devět čtverců, vždy tři vedle sebe a pod sebou. Děti podle instrukce „zaparkují“ autem do patrové garáže (zaparkuj červené auto doprostřed 1. patra, modré auto do 2. patra vpravo, žluté nad modré apod.)

  • Výtvarný záměr: pokusit se méně výrazným zbarvením křídel o částečné splynutí můr na noční obloze
  • Výtvarná technika/postup: tisk ze šablon, otisk, domalba anilinovými barvami
  • Pomůcky: propisovací folie, černá tiskařská barva, 2 grafické válečky, noviny, kancelářské papíry/čtvrtky A4, šablony nočních motýlů, tužky, nůžky, anilinové barvy, slabé kulaté štětce, kelímky s vodou

 

Motivace a hra
  • Výklad: Noční motýli Denní motýli milují slunce, když však zajde, nastoupí na jejich místo noční motýli, kterým stačí svit měsíce. Určitě každý už někdy viděl za teplého večera můry, které se shlukovaly u rozsvíceného světla. Lampu si pletou s měsícem, který používají jako orientační bod. Můry mají často takové zbarvení, které je dobře maskuje v okolním prostředí, aby ve dne nebyly nápadné. K maskování ale většinou slouží jen přední pár křídel. Pokud je můra objevena, prudce odkryje spodní křídla a před nepřítelem se rozsvítí její pestrá výstražná kresba.
  • Pohybová hra v lese: Mistři v maskování – Největším nepřítelem můr jsou netopýři. V lese vymezíme hranice a zvolíme jednoho netopýra, zbytek dětí se promění v noční motýli, kterým necháme čas se schovat. K maskování lze využít i méně výrazné látky donesené z MŠ. Netopýr následně hledá můry, pokud ukrytou můru objeví, snaží se jí chytit. Podaří se v určeném intervalu ulovit všechny maskované můry?

 

Realizace výtvarné činnosti

Na internetu vyhledáme fotografie nočních motýlů jako je přástevník medvědí, lišaj lipový/ smrtihlav/vrbkový, martináč hrušňový, stužkonoska modrá apod., jejichž křídla nejsou pouze hnědá, ale objevují se na nich zajímavé vzory a další barvy jako zelená, modrá, žlutá, červená.

Děti si vyberou 2-4 šablony motýlů, obkreslí si je na papír a vystřihnou. Výběr papíru má svá pozitiva i negativa.  Pozitivem šablon z měkkého papíru je, že při tisku jsou obrysy bílých motýlů na černém pozadí ostré, nevýhodou ovšem je, že šablony jdou z matrice špatně sundat a při následném otisku jsou černé kontury slabší. U šablon ze čtvrtky jsou obrysy při tisku rozostřené, ale otisk zanechá silnější linie kolem motýlů, šablony lze snadno sejmout a využít je např. pro další činnost. To stejné platí u podkladu – pokud zvolíme čtvrtku, černá barva se sice rovnoměrně neotiskne, ale papír se nebude vlnit.

Na propisovací folii A4 si děti naválí černou tiskařskou barvu, na ní rozmístí své motýli, přiloží bílý papír a pomocí čistého válečku provedou ruční tisk. Po sundání papíru z folie se objeví bílí motýli na černém pozadí. Šablony motýlů opatrně odlepíme z folie, abychom prsty neponičili černý podklad, přiložíme na folii kancelářský papír a přejedeme po něm několikrát silně válečkem, papír sejmeme a tím získáme otisk. Po zaschnutí černé barvy děti bílé motýli vybarví anilinovými barvami za vizuální opory fotografií nočních motýlů.

Závěr
  • Komparace dětských prací – Kteří motýli nejlépe splývají s tmou? Kteří jsou naopak nejvíce nápadní? Jaké můry by svou výstražnou kresbou zastrašily své predátory? Víš, o jakého nočního motýla se jedná (název)?

  • Výtvarný záměr: ztvárnit ptačí stopy různými výtvarnými technikami
  • Výtvarná technika/postup: kolorovaná papírová koláž, kresba fixy, otisk netradičního materiálu
  • Pomůcky: 
    • kolorovaná papírová koláž – 2 x bílá čtvrtka A4 (pro dítě), tužka, malé nůžky, lepidlo v tubě, černá tiskařská barva, váleček, plastová destička, ubrus
    • Kresba fixy – bílá čtvrtka A4, černý fix/Centropen
    • Otisk netradičního materiálu – bílá čtvrtka A4, černý temperová barva, plastová destička, plochý štětec, malé kartonové obdélníčky, ubrus

 

Motivace a hra
  • Pozorování ptačích stop ve sněhurozlišování ptačích stop od jiných stop.
  • Vzkazy čtené ze stop Pomocí tiskátka ptačí stopy (či kresby) vytvoří několik šikovných dobrovolníku při ranních spontánních činnostech na kancelářský papír A4 příběh/vzkaz ptáčka. Děti si ve skupince u stolečků vylosují 1 papír s otisky ptačích cest. Jejich úkolem je pomocí stop vymyslet příběh, co ptáček dělal (vrabeček šel na procházku, potkal druhého vrabce a společně skákali ke krmítku, poprali se…)
  • Hmatový chodník: Zkoumání povrchu nohama – Ptáčci nenosí boty jako my lidé. A všude kde chodí, skáčou, vnímají povrch bosýma nohama. Jaké to je? V krabicích jsou připravené různé materiály – písek, jehličí, kamínky, mech, šišky, studená/teplá voda atd. Děti postupně zkouší projít vším, přitom sdělují své pocity.

 

Realizace výtvarné činnosti
  • Kolorovaná papírová koláž – Každé dítě dostane dvě čtvrtky. Na jednu čtvrtku si kreslí tužkou dostatečně velké ptačí stopy, které vystřihne a lepí je na druhou čtvrtku. Děti si mohou nejprve na papír předkreslit několik stop, vystřižené postupně komponovat na plochu a přilepit je až na závěr práce. Někteří dávají přednost okamžitému lepení každé nově vystřižené stopy. Jakmile lepidlo řádně zaschne, vyválíme na destičce černou tiskařskou barvu a pomocí válečku ji naválíme na papírovou koláž.

 

  • Kresba fixy – Na základě získaných znalostí o podobě ptačích otisků ve sněhu zakreslují děti na čtvrtku černým úzkým fixem jejich stopy. Jde spíše upevnění tvaru, hru s opakujícím se prvkem, o zaplnění plochy. Cílem není vytvoření příběhu, ale ani jemu nebráníme. U stop měníme jejich směr i velikost.
  • Otisk netradičního materiálu – Velmi rychlá a efektivní technika, ke které potřebujeme malé obdélníčky z tvrdého papíru/kartonu (např. 5 x 2 cm), který se nebude ohýbat pod mírným přítlakem. Na plastovou destičku naneseme černou (můžeme vytvářet i barevné stopy) temperovou barvu a štětcem ji rozetřeme do plochy tak, aby se vytvořila slabá vrstva barvy, příliš barvy by způsobovalo dvojité otisky. Pracujeme s hranami obdélníčkového papíru. Přiložíme do barvy nejdelší stranu obdélníčku a poté otiskneme na čtvrtku, poté přiložíme kratší stranu do barvy, přiložíme ji přibližně ke středu nejdelší čáry a otiskneme ji 2krát do stran = 1 stopa. Pozn. Obdélníček do barvy pouze přikládáme (nejezdíme s ním v barvě, netupujeme s ním). Vždy nejprve vytvoříme jednu celou stopu a pak otiskujeme další.

  • Výtvarný záměr: otiskovat barevné stopy z napěněného jarového roztoku
  • Výtvarná technika/postup: tisk z výšky pomocí obarvených bublin
  • Pomůcky: jar, voda, potravinářské barvy (temperové barvy), kelímky (např. od jogurtů Pierot), brčka, čtvrtky formátu A4, ubrus, hadřík
Motivace a hra
  • Ukázka: Foukání do bublifuku – Vytvoření představy o tom, jak se bublina nafukuje, letí a praskne.
  • Pohybová říkanka: Bublina – Tiše děti, novina, přiletěla bublina. (chytíme se za ruce, vytvoříme kruh, přiblížíme se k sobě a šeptáme) Bublina se nafukuje, (vzdalujeme se od sebe) letí, letí, poletuje, (chůze po směru kruhu) přiletěla na náš dvůr, (pustíme se) udělala prásk a bum (tleskneme a sedneme na bobek).
  • Vysvětlení – Bubliny mají kulovitý tvar. Vznikají na nich nádherné barvy, které se neustále mění, ale při dopadu na zem/papír nezanechávají žádnou barvu. Kdybychom však roztok obarvily, po dopadu by bubliny zanechávaly svůj otisk.

 

Realizace výtvarné činnosti

Do kelímků s vodou vymáčkneme cca lžíci jaru, vsypeme potravinářské/temperové barvy a důkladně promícháme. Uděláme více barevných roztoků. Děti ponoří brčko do kelímku a foukáním napění roztok tak, aby udělal nepřetékající kopeček (bublinky musí být nad okrajem kelímku). Děti vezmou papír, položí jej na bubliny (pokud ho položí až na kelímek, otiskne se i jeho kruhová hrana). Po sundání vzniknou barevné otisky bublin. Experimentujeme s barevnými kombinacemi, napěněním kelímku.

Závěr

Tato předgrafická technika tisku z výšky zaujme každé dítě (z vlastní zkušenosti)

Obměna: Do bublifuků přidáme barvu (potravinářská barva v našem případě netvořila bubliny, proto bych zkusila temperové barvy).

  • U stolečku s ubrusem děti foukají z bublifuku barevné bubliny, které dopadají na bílé papíry položené na stolečku.
  • 2 až 3 děti foukají do bublifuku a skupinka dětí chytá barevné bubliny na papír.

  • Výtvarný cíl: snímání povrchové textury podrážek bot, rozehrání akce se vzniklými artefakty
  • Výtvarné vyjadřovací prostředkyhra s otisky podrážek, výtvarná akce
  • Pomůcky: kreslící uhly, kancelářské papíry, venkovní boty dětí, nůžky, plastová deska na válení barvy, černá temperová barva, linorytový nebo jiný váleček, igelit na boty

Motivace

Sedíme s dětmi na koberci a povídáme si, jak by se nám líbilo mít kouzelné boty a kam bychom s nimi cestovali. Bohužel kouzelné boty existují jen v pohádkách, my však máme své boty, které nás mnohdy dokáží dovést někam, kde jsme ještě nikdy nebyli. Každý si přinese z šatny vlastní boty. Vnímáme botu zrakem i hmatem, všímáme si, že každá podrážka má jinou strukturu.

 

Postup výtvarné činnosti

Můžeme se rozhodnout sejmout otisky dvojím způsobem – frotáží nebo otiskem podrážky. Při frotáži přiložíme kancelářský papír na podrážku a uhlem položeným naplocho snímáme strukturu. Technika je pro malé děti náročnější v tom, že přes papír nevidí konec boty, papír nelze k botě upevnit a proto je potřeba ho pevně držet, aby se nepohyboval a frotáž byla přesná. Základem je i správné držení nástroje. Druhou možností je rozválení nenaředěné temperové barvy na plastovou destičku. Botu přiložíme, pohoupeme, aby byla barva nanesena na špičce i patě. Poté ji děti položí na papír a opět s přítlakem pohoupají. Můžeme otisknout stejnou botu 2krát z důvodu menšího znečištění, nebo obě dvě. Boty použité při otisku necháme schnout na igelitu podrážkou nahoru. Po zaschnutí tempery si děti otisky vystřihnou.  Na jednom místě se nám objeví spousty stop celé naší třídy i popř. paní učitelky.

Start začátku akce si určí děti – zda naši cestu započneme v šatně, před budovou školky, u prolézačky apod. Pokládáme vždy po dvou stopách = krok.  Stopy mohou mít různé rozestupy a dle toho nám i řeknou, zda jdeme pomalu, utíkáme. Pořadí necháme na dětech, v případě předhánění můžeme vyvolávat jména dětí. Každé dítě má právo si zvolit směr cesty, kam chce jít. Kam nás stopy zavedou? Akci z důvodu bezpečnosti realizujeme v areálu školy. Měli bychom vše nechat náhodě, nedomlouvat se před akcí, kam chceme dojít. Cesta končí ve chvíli, kdy dojdou stopy.

kam-nas-stopy-zavedou kam-nas-stopy-zavedou3
kam-nas-stopy-zavedou4 kam-nas-stopy-zavedou5

 

Reflexe

Hodnotíme zvládnutí techniky u frotáží, otisků – proč se neotiskla celá podrážka? Vzhledem k tomu, že každý má přibližně 2 kroky (4 stopy), nelze dojít daleko. Uvědomění si, kolik stop by bylo potřeba ke zdolání vzdálenosti na nedaleké hřiště, domů apod.

  • seznamují děti s principem tisku, vyvolávají zájem o vlastnosti okolního světa, probouzejí výtvarnou fantazii a tvořivost
  • stopy materiálů, přírodnin a drobných předmětů se liší tvarem, velikostí a texturou
  • děti je sbírají, pozorují a porovnávají
  • nejdříve si jen hrají, vytvářejí sbírky otisků, komponují nálezy na ploše

 

VÝTVARNÉ ETUDY S TISKÁTKY

  • děti využívají skutečná razítka, písmena či číslice
  • tiskátka vytvořené dětmi – lze je vyřezat do gumy, korku nebo je vytvořit otiskem drobných plochých předmětů a členitých materiálů do plastické gumy

 

AKTIVNÍ GRAFIKA

  • přilepení materiálů a předmětů na pevný podklad=matrice pro tisk z hloubky nebo z výšky připomínající asambláž
  • charakter otisku navozuje slovní či výtvarné asociace se zajímavým obsahovým kontextem

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI VÝTVARNÝMI TECHNIKAMI

  • na otiskování lze navázat kresbou, malbou nebo některou grafickou technikou

 

FROTÁŽ

  • specifický typ otisku
  • objevuje se v kombinaci s mnoha technikami nebo je východiskem pro další postupy, například pro koláž

 

VELIKOST FORMÁTU

  • dle záměru učitele nebo žáka, lze se setkat se všemi velikostmi podkladu-od A6 až po balicí papír

hry s otisky

Čeho se každý den dotýkám, razítka z plastické gumy

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 106-108. ISBN 80-902267-1-X.

  • Výtvarné vyjadřovací prostředkyotisk z uhlového papíru
  • Pomůcky:  Kniha: Rok s krtkem (s. 108-109), uhlové papíry A4 (1 dítě=1 papír), žehlička, nůžky, lepidlo v tubě, nakopírované šablony na čtvrtce, sněhové vločky z raznice, kancelářské papíry, kancelářská děrovačka, noviny, lepenka
Motivace

Pro motivaci využije upravený a zkrácený úryvek pohádky z knihy Rok s krtkem

Na louce už skoro žádný sníh nezbyl. Jen tu a tam zbylo pár sněhových ostrůvků a mezi nimi stálo něco zvláštního. Tři velké bílé koule na sobě. Ta na zemi byla veliká, druhá nad ní byla menší a třetí koule úplně nahoře byla nejmenší.

„Co to je?“ kroutil hlavou krtek. „Půjdu se podívat kousek blíž.“

Krtek pomaloučku postupoval k té věci a stále z ní nespouštěl oči. Najednou ta koule nahoře zamrkala očima a zasmála se na krtka.

„Ahoj, ty maličký“, řekla koule krtkovi.

„Ahoj“, řekl potichu krtek. „Kdo jsi?“

 „Já jsem sněhulák a postavili mne tu před chvílí děti ze sněhu. A kdo jsi ty?“ zeptal se sněhulák krtka.

„Já jsem krtek. Děti umějí stavět sněhuláky? To musí být těžké. Proč to dělají?“ ptal se krtek.

„Je přece zima a padá sníh. Děti mají ze sněhu velikou radost. Mohou sáňkovat, lyžovat a hlavně stavět nás – sněhuláky. Ach, zima je hezká, mám ji moc rád,“ usmíval se sněhulák a mrkal při tom vesele očima. „A nejšťastnější jsem, když přijde silný mráz.“

„Ty jsi rád, když přijde mráz?“ kroutil hlavou krtek. „Tak to já jsem raději, když je teplo. Mráz mne štípá do čumáčku a zebou mne tlapičky.“

„Kdepak teplo, to sněhuláci nemají rádi. Když je teplo, začínáme se my sněhuláci rozpouštět. Ba ne, teplo a sluníčko nemá žádný sněhulák rád,“ použil sněhulák krtka. „Jsem moc rád, že sluníčko má málo síly a moc nehřeje,“ řekl sněhulák a pak si povzdychl: „ Ještě kdybych tak měl na hlavě nějaký hrnec. Sněhulák bez hrnce je totiž jen poloviční sněhulák. Krtku, prosím, nevěděl bys o nějakém?“ prosil krtka.

„Hrnec? Kde já jsem ho jen viděl,“ přemýšlel krtek. „Už to mám. Kousek dál v lese jednou na podzim vyhodili nějací nepořádní lidé odpadky a mezi nimi byl i velký starý hrnec. Ale nevadilo by ti, že už je zrezivělý?“ ptal se krtek sněhuláka.

„Zrezivělý a starý hrnec je pro sněhuláky ten nejkrásnější. Krtku, prosím, doneseš mi ho? „ znovu poprosil sněhulák.

„To víš, že ti ho donesu, když je pro tebe tak důležitý.“ Zašel k místu, kde ti zlí lidé vyhodili odpadky, vzal odtud hrnec a donesl jej sněhulákovi.

„Jé, to je ale krásný hrnec,“ radoval se sněhulák. „Hned si ho nasadím na hlavu. No, jak mi sluší?“ ptal se sněhulák krtka, když si hrnec nasadil na hlavu.

„Sluší ti opravdu moc,“ přitakal.

Z čeho je sněhulák postaven? Hovoříme o velikosti jednotlivých koulí a jejich uspořádání na sněhulákovi, z čeho jsou vytvořené ruce, čím sněhuláka můžeme ozdobit (šála, čepice, starý hrnec, mrkev na nos, větvička do ruky, kamínky=knoflíky).

 

Postup výtvarné činnosti

Každé dítě si vybere z nabídky různorodých šablon sněhuláků již nakopírovaných na čtvrtce a ty si vystřihne. Vedeme děti k tomu, aby odstřižky dávaly například doprostřed stolu a vystřižené dílky na jiné místo, aby se jim neztratily. Hlavu můžeme přehnout na polovinu, vystřihnout pusu a vyrazit děrovačkou oči. Přilepíme nos, hrnec, koště, knoflíky a jednotlivé koule k sobě (šablonu nepřilepujeme na čtvrtku).

Na vrstvu novin položíme kancelářský papír, na který upevníme v horní části uhlový papír lepenkou lesklou stranou dolů. Na papír rozložíme šablony, přikryjeme uhlovým papírem, vše přikryjeme listem novin a přežehlujeme žehličkou zahřátou na nižší stupeň. Mladším dětem obrázek přežehlí učitelka, starší děti pracují pod dohledem.  Odstraníme všechny šablony, znovu přikryjeme papír stejným kopírákem a ještě jednou krátce přežehlíme, díky čemuž se nám objeví detaily (knoflíky, obličej).

Uhlový sněhulák Uhlový sněhulák2 Uhlový sněhulák3 Uhlový sněhulák4

 

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kombinovaná technika (koláž, otisky, malba válečkem)
  • Pomůcky: čtvrtky A3, nůžky, pravítko, tužka, temperové barvy (tmavě a světle modrá, zelená, fialová, bílá), silnější ploché štětce, polystyrénové kuličky, bublinková folie, papírové ruličky, děrovačka-sněhová vločka, kancelářský papír, korkové špunty, tiskátko-spirála, lepidlo v tubě, kelímek na bílou temperu, grafický váleček, folie-deska na válení barvy, ubrus

 

Motivace

Sněhové vločky mají překrásné tvary šestiúhelníku. Jsou to maličké zázraky nekonečné krásy. Na světě nenajdeme dvě naprosto stejné. Pro inspiraci ukážeme fotografie vloček Wilsona Bentleyho, prvního fotografa sněhových vloček.

Provádíme pokusy se sněhem – pod lupou pozorujeme jednotlivé vločky na oblečení, ve třídě zkoumáme nabraný sníh. Je studený, mokrý, v teple taje, roztátý obsahuje nečistoty, i když je bílý. Jak taje, tvrdne a zmenšuje se.

Na hudbu (např. Čtvero ročních období – Antonio Vivaldi) děti tančí s gázovinou (=šátkem). Vyrobené papírové vločky rozložíme volně po koberci. Děti mezi nimi chodí, běhají, prohlížejí si je, přeskakují. Děti si vyberou papírovou vločku a znázorňují její pohyb při chůzi. Nosí ji na dlani, hlavě, vyhodí je lehce a sledují, jak padají. Na závěr vločky uklidíme – roztání.

 

Příprava učitelky
  • Bublinkový válečekdelší papírovou ruličku (např. od kuchyňských utěrek obalíme bublinkovou folií a slepíme izolepou. Dobré je takto vytvořit alespoň 2 bublinkové válečky, aby se děti mohly střídat (dobré je i dětem sdělit, aby bublinky nemačkaly, jinak by váleček při otisku ztrácel svůj vzor)
  • Čtvrtky – čtvrtky A3 si položíme na výšku. Kratší stranu zkrátíme na cca 20 cm, čímž nám vznikne podlouhlý obdélník.
  • Sněhové vločkysněhové vločky pomocí děrovačky mohou vyrábět děti, nebo učitelka. Vyražené vločky v papíře můžeme také použít. Odstřihneme jednotlivé proužky, které děti poté mohou různě je stříhávat a lepit na podklad. Další možností pokud nemáme děrovačku je vytvoření klasických vloček překládáním a stříháním papíru.

Postup výtvarné činnosti

Nejprve si vytvoříme barevný podklad pomocí grafického válečku. Na folii, sklo,… naneseme odděleně tempery (modrá, zelená, fialová,…), které pomocí válečku lehce rozválíme, aby se při práci na váleček nevázalo příliš barvy. Děti si položí čtvrtku na šířku, válečkem přejíždí po čtvrtce všemi směry, snaží se o propojení barev a tím i o vznik nových odstínů. Požadavky klademe na zaplnění celé plochy bez bílých míst, aby barva byla nanášena válením válečku nikoliv „šmidláním po čtvrtce“ a aby nikde nevznikaly vysoké nánosy tempery.

Po zaschnutí je dobré čtvrtky vložit např. pod knížky, aby se narovnaly. Na stoleček připravíme potřebné materiály ke koláži a otiskům (polystyrénové kuličky, vystřihané vločky i proužky s vyraženými vločkami, bílou temperovou barvu, štětce, tiskátko spirály, korkové špunty, bublinkové válečky, lepidlo, nůžky). Pro lepší manipulaci i práci položíme čtvrtky opět na šířku. Dětem pouze vysvětlíme, co mohou lepit, jak nanášet barvu na válečky, tiskátko a špunty. Vše ostatní už zcela necháme na nich. Do práce jim nijak nezasahujeme. Koláže jsem vystavovala na délku, proto jsem se vždy dětí zeptala, jak výtvor patří, dle toho jsem zvolila místo pro jméno dítěte.

zimní koláž zimní koláž3 zimní koláž2 zimní koláž4

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: otisk, výtvarný experiment
  • Pomůcky: holicí bílá pěna, barevné tuše, stříkátka na tuš (možnost využít i slabé štětce), dřevěná špachtle
  • Věková kategorie: 3-7 let

 

Postup výtvarné práce:
  • Na čtvrtku nastříkáme bílou pěnu.
  • Tu poté pocákáme zvolenou tuší (čím více barev, tím pestřejší).
  • Ve chvíli, kdy je autor spokojený, na tento výtvor obtiskne další bílou čtvrtku (lehce přitiskne) a odendá.
  • Danou pěnu poté špachtlí ze čtvrtky sundá a dílo je hotové.
  • Krásné výtvory vznikají již z odložené barevné pěny – dá se nanést opět na čtvrtku, druhou čtvrtku přiložíte a poté pěnu odstraníte dřevěnou špachtlí.

Pěničky

Autorka námětu: Pavla Bartáková

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: body-art (otisky rukou)
  • Pomůcky: temperové barvy (červená, oranžová, žlutá), štětce, kelímky na barvu, čtvrtky A4, hnědé papíry, nůžky, lepidlo

 

Motivace

V rámci tématu týdne: Záchranný systém hovoříme o hasičích, jejich náplni práce i vybavení. Nejčastěji si spojujeme hasiče s hašením ohně. Proto si nejprve oheň vytvoříme a následně ho pomocí hasičských aut uhasíme.

 

Postup výtvarné činnosti
  • nejdříve dětem názorně ukážeme, jak budou postupovat při otiscích rukou
  • děti si namočí štětec do libovolné tempery (neředíme je vodou) a potřou jím celou dlaň i s prsty
  • prsty představují plameny, které šlehají různými směry, tudíž je dobré otiskovat ruku s roztaženými prsty
  • po zaschnutí ohně dostanou děti proužek hnědého papíru,ze kterého si stříháním zhotoví polínka
  • aby oheň mohl hořet, je nutné,aby dřevo bylo pod ohněm, či v něm (nikoliv aby létalo ve vzduchu, či bylo nad plameny)
  • celou práci jsme završili omalovánkami hasičského auta, hotová auta vystřihneme a připojíme je na nástěnku společně s požáry.
ohen ohen5 ohen2

  • Výtvarný cíl: kombinace stop netradičního nástroje s tradičním;  výtvarná hra
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: hra s otisky tradičních i netradičních nástrojů
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A2, dětská hračka-malá autíčka, temperové barvy, štětce, pěnové tiskátko auta, linorytový váleček, deska na rozválení barvy

 

Motivace

Pustíme dětem nahrávku se zvuky dopravních prostředků a hádáme, jaký prostředek vytvořil daný zvuk.  Jmenujeme si další dopravní prostředky, poznáváme je na obrázcích.
Do sáčku ukryjeme malé autíčko, děti ho postupně osahávají a na konci vysloví jeho název. Zahrajeme si pohybovou hru na auta, učíme se základním pravidlům chování na silnicích a pokoušíme se vymyslet výhody i nevýhody aut.

 

Postup výtvarné činnosti

Když auto vjede do bahna, či vody, zanechává za sebou stopy pneumatik. Ty se pak vinou dle toho, jak auto jelo. Na desku naneseme tmavou temperovou barvu symbolizující bahnivou vodu a válečkem ji rozválíme do větší plochy. Autíčko nejprve vjede do bahna a následně na čtvrtku. Automobil může jezdit rovně, do kopce, zatáčet, kličkovat i couvat. Aby stále zanechávalo otisky, je potřeba často vjíždět do barvy. Po zaschnutí umisťujeme na vzniklé koleje auta pomocí pěnového razítka. Ty mohou být rozmístěna spontánně anebo promyšleně- posazené na vytvořené stopy.

auta-hry s otisky auta-hry s otisky 2

Reflexe

Dbáme především na prožitek dětí při experimentování s neobvyklým nástrojem a jejich slovní výpovědi při aktivitě. Rádi komentují, kam auto jede, popisují dopravní situaci.

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: hra s otisky, barevností
  • Pomůcky: temperové barvy, štětce, velký formát černé čtvrtky, neobvyklé předměty k otisku (hrníčky, korkové špunty, kelímky od jogurtů, toaletní ruličky obalené bublinkovou fólií, či omotané silnějším provazem
  Vesmír 2

  • Výtvarná technika (postup): malba na folii, otisk na navlhčený podklad
  • Pomůcky: štětec, tmavá tempera zakápnutá olejem (pro delší zasychání), tónovaný papír, mycí houba, průsvitná folie, provázek, kolíčky

 

Motivace
  • Jak to, že všichni lidé vypadají jinak, nejsou stejní? Každý má přece 2 oči, nos, ústa. Čím to je?
  • Jaké mohou být oči? (modré, zelené, hnědé, světlé, tmavé) a nos? (velký, malý, baňatý, špičatý, zahnutý, pršáček, zahnutý) Ústa? (drobná, úzká, velká..)
  • Proto rozeznáme Mařenku od Terezky. Musíme se na to podívat pěkně zblízka.
  • Natáhneme dlouhou šnůru a na ní pověsíme pevnou průsvitnou folii.

 

Výtvarný postup
  • Najdeme si dvojice, a stoupneme si proti sobě.
  • Jeden bude malovat a druhý opatrně drží folii za dolní rohy, aby se nehýbala.
  • Štětcem obkreslujeme protější tvář -oči, nos, ústa, vlásky, krk a část těla.
  • Z druhé strany dítě vidí pohybující se štětec a svou podobu v zrcadle.
  • Často namáčíme do barvy pro výraznou linii.
  • Obraz sundáme a položíme ho na stůl.
  • Na hotový obrázek položíme papír, který předtím můžeme navlhčit mokrou houbičkou. Uhladíme ho a sejmeme otisk.
  • Výsledek nám připomíná starou fotografii.
  • Záleží na každém, zda ho chce ještě barevně doladit. Vystřídáme se.

 

Reflexe
  • Jaké to bylo, když se našeho obličeje skoro dotýkal štětec?
  • Hodnotíme jednotlivé práce.
  • Martin přivírá oči, Kristýnka je zase rozesmátá a zubatá. Jsme tedy všichni stejní?

Zrcadlo

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: otisk razítek
  • Pomůcky: tempery, kelímky na barvu, štětce, razítka písmenek (pěnové-lze vyrobit), černé čtvrtky A4

 

Postup výtvarné činnosti
  • připravíme si razítka-možné vyrobit z pěnové stavebnice a připevnit je na malé dřevěné kostičky
  • do malých kelímků připravíme temperové barvy
  • 1 štětec=1 barva
  • děti potřou písmenko barvou ale ne moc silnou vrstvou a otisknou
  • díky jednomu nátěru mohou tisknout i více krát
  • můžeme (ale nemusíme) střídat písmenka, barvu, otáčet je, otiskovat do řádků,či různými směry
Razítkovátka (4) Razítkovátka (10) Razítkovátka (5)

 

 

 

 

 

 

  • Výtvarná technika (postup): otisk ovoce
  • Pomůcky: jablíčka rozkrojená napůl, tempery, hadřík, štětce, kelímek na vodu
Postup výtvarné činnosti
  • nejdříve si temperou namalujeme ošatku (oblouk), abychom měli kam jablíčka sbírat
  • poté na jablka nanášíme po celé ploše temperu a otiskneme
  • 1 nátěr=1 otisk
  • pokud chceme změnit barvu např. po zelené na červeno, předešlou barvu z jablíčka nejprve otřeme hadříkem
Jablíčka Jablíčka CIMG0278

 

 

 

 

 

  • Výtvarná technika (postup): rozfoukávání tuše, prstová malba
  • Pomůcky: zelená tuš, brčka, červená prstová barva, papíry do kopírky

 

Postup výtvarné činnosti
  • dětem na papír kápneme trochu tuše a tu pomocí brčka rozfoukávají
  • snaží se hledat kaluže a ty rozfoukávat všemi směry, aby byl keř co nejvíce větvený
  • poté pomocí prstové barvy a ukazováčku tvoříme šípek
  • důležité, aby šípek držel na větvičce (nelítal ve vzduchu)

 

Šípkový keř CIMG0274

 

 

 

 

 

 

 

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: otisk neobvyklým předmětem
  • Pomůcky: modrý papír A4, bílá tempera, malé mističky, víčko od plastové lahve, papírová lepenka, nůžky
Motivace
  • Vytvoříme si sněhové okno, za kterým budou vidět poletující sněhové vločky. Toto sněhové okénko ale bude jiné než ty ostatní. Nebudeme tvořit klasické (kříž), ale takové, které nikdo nemá. A za ním budou poletovat vločky, jež utvoříme z víček.
Postup výtvarné činnosti
  • pracujeme nejlépe v menších skupinkách
  • dětem podáváme silnější a slabší proužky papírové lepenky, kterou si děti lepí na modrý papír
    • stačí 3-4 proužky
    • dobré je děti nasměrovat, aby proužky různě křížily
  • zbytky lepenky odstřihneme
  • namočíme víčko do tempery a tiskáme tam, kde není lepenka
    • dobré je i tiskat sněhové vločky i těsně u papírové lepenky (tvorba půl koleček)
    • sněhové vločky se mohou různě překrývat, dbát na větší zaplnění prostoru, aby poté vynikla lepenka
  • po skončení nejlépe učitelka pomalu odlepí lepenku a sněhová abstrakce je hotová
sněhová abstrakce sněhová abstrakce (3)

 

 

 

 

 

 

  • Výtvarný záměr: otisk barvy prostřednictvím náhody; uplatnění výtvarného myšlení, prožívání a představivosti
  • Výtvarná technika (postup): dekalk, kresba, koláž
  • Pomůcky: temperové barvy, silnější štětce, kelímky na vodu, čtvrtky A4, nůžky, lepidlo, instrumenty na kresbu, průhledné nádoby s vodou, barevné papíry, kartičky s názvy podvojných barev, notové sešity, časopisy, obrázky vody, definice pojmu voda, CD se skladbou B. Smetany – Vltava, magnetofon, ukázky konceptuálního umění

 

Motivace
  •  Na našem zemském povrchu převažuje voda.
  • Diskusí se zaměříme, kde se s ní můžeme setkat, v jakých skupenství se vyskytuje a co vše odráží její hladina.
  • Každá skupina dostane průhlednou nádobu s vodou a přikládáním barevných papírů z vrchu, ze strany i na dno nádoby pozoruje vznik odrazů.
  • Svou barevnost nemusí získávat jen odrazem z okolí, ale i prostřednictvím jejího obarvení.
  • Žáci mají ve skupině za úkol zbarvit vodu tak, aby vznikla požadovaná podvojná barva, přičemž k dispozici budou mít pouze tři základní barvy.

                   

Postup výtvarné činnosti
  •  Jedinečný odraz vodní hladiny můžeme vytvořit pomocí techniky: dekalk, kdy skvrna vznikne pomocí náhody.
  •   Pro zdařilý výsledný otisk jsou důležité husté temperové barvy, dostatek vody a rychlost.
  • Způsob práce spočívá v přitisknutí bílé a nabarvené čtvrtky k sobě, přitlačení, nepatrného posunutí a opět zatlačení, aby se barvy do sebe zapily a vytvořily zajímavé tóny.
  • Abychom získali více odstínů vody, nezapomeňme pracovat s bělobou a černou. Využíváme znalosti o míchání barev.
diplomka_Stránka_05
Joseph Kosuth, Jedna a tři židle
  • Další část je založena na vlastních nápadech a myšlenkách žáků.
  • K dispozici budou obrázky vody, časopisy, notové sešity, kreslířské instrumenty a zjištěné informace o vodě.
  • Seznámíme děti s konceptuálním uměním, dílem Josepha Kosutha: Jedna a tři židle, a vše ostatní ponecháme na nich.
  • Do dekalku, nebo na čistou čtvrtku mohou žáci vlepovat obrázky spojené s tématem vody, písmena; vpisovat slova i definice.
  • Další možnou inspirací bude výtvarné ztvárnění symfonické básně Vltava od B. Smetany.
  • Jaké kreslící nástroje použijí a jakým způsobem hudbu zakomponují do díla, necháme na dětské představivosti.

 

Reflexe
  • Vidíte v odrazech hladiny něco, co se v ní zrcadlí?
  • V čem vás zaujala tato technika?
  • Kdo měl nejoriginálnější myšlenku pro ztvárnění vody?
Vodní hladina jako zrcadlo

 

  • Výtvarný cíl: objevení rozličných zelených odstínů; hry s rytmem, hustotou, barevností
  • Výtvarná technika (postup): otisky přírodnin s použitím temperových barev
  • Pomůcky: různé druhy listů, jehličí; štětce, temperové barvy, tabulka pro každého, balicí papíry A3, paleta, ukázka z tvorby Georgese Seurata

 

Motivace

  • Každá barva má svou tajnou řeč. Zelená přestavuje klid, mládí, naději.
  • Jak na nás působí, jaké vlastnosti bychom ji přiřadili?
  • Používáte při malování pouze zelené, co máte v tubách, nebo barvy mícháte?
  • Kolik myslíte, že máme v přírodě odstínů?
  • Podívejte se kolem sebe, kde všude vidíte zeleň?
  • Dokážeme ji odlišit od známé zelené z tuby? Je to spíše zelenomodrá, zelenohnědá?
  • Zavítáme do terminologie a vysvětlíme dětem, že smícháním dvou barev vznikají barvy lomené.
  • Každému rozdáme tabulku a na základě pokynů budou žáci míchat barvy a tím tvořit pro ně nové odstíny.
  • Zelená se dá vytvořit ještě jinak. Když se podíváme zblízka na televizi, spatříme barevné tečky; poodstoupíme-li, vidíme jasné barvy. Tohoto přesně využívali pointilisté. Až půjdete okolo velkých billboardů, podívejte se, z čeho jsou utvořeny a pak poodstupte. Následuje ukázka detailu a celého obrazu od Georgese Seurata.

 

zelená

zelená

+

světle modrá

zelená

+

tmavě modrá

zelená

+

světle hnědá

zelená

+

tmavě hnědá

zelená

+

bílá

zelená

+

černá

Míchání různých odstínů zelené

 

Postup výtvarné činnosti

  • Dokázali bychom listy, jehličí přesně takto nakreslit?Oni to udělají za nás.
  • Obrátíme list žilnatinou nahoru a prsty se jí dotýkáme.
  • Stačí jen spodní stranu natřít zvoleným odstínem zelené a otisknout ji na papír.
  • Měníme druhy listů, odstíny zelené, rytmus otisků, otiskujeme listy celé, nebo jen jejich části.
  • Nebojte se švihnout natřeným jehličím o papír, experimentujte a vytvořte na papíře bohatství lesních barev.

 

Reflexe

  • Zaměřujeme se na rozmanitou škálu zelených odstínů a jejich uspořádání v ploše.
  • Hledáme nejzajímavější otisky a lomené barvy.
  • Děti by měly dojít k závěru, že v přírodě existují pozoruhodné odstíny, které budeme využívat při dalším tvoření.