Archiv pro štítek: malířství

  • v Čechách až kolem 1910 díky:
    • cestám umělců do Paříže (Filla, Gutfreund, Kubišta, J. Čapek)
    • v. Kramářovým nákupům obrazů Picassa (Hlava Fernandy) a Braqua

1. fáze – KUBOEXPRESIONISMUS (1912-1914)

  • malují složitější témata z oblasti biblické a každodenního života
  • vliv výstavy Muncha, expresionismu = proto je náš kubismus psychologičtější

2. fáze LYRICKÝ KUBISMUS (1923)

  • důraz na spontánnost, improvizaci, hravost, hru s barvou, tvarem, linií
  • hladká a strukturální malba, obraz má působit esteticky
  • snaha vyjádřit básnické představy
  • vedle zátiší i figurální kompozice

3. fáze – IMAGINATIVNÍ KUBISMUS (1930)

  • ovlivněna psychikou, působí imaginativně
  • groteskní postava = monstra
  • tématem: ženské tělo zdeformované, eroticky působivé

 

  • ve skupině dvě křídla:
    • čapkovské – neortodoxní
      •  chápe Picassův a Braqův kubismus jen jako jedno z možných variant dobového hledání nového výrazu
      • neodmítali italský futurismus – Čapkové, Špála, Hofman, Chochol
    • fillovské – ortodoxní
      •  uznávali jen Picassa a Braqua – Filla, Beneš, Gutfreund

MALÍŘSTVÍ

BOHUMIL KUBIŠTA
  • * 1884 – † 1918
  • ovlivněn futurismem, fauvismem, expresionismem, Munchem
  • sloužil jako rakouský důstojník dělostřelectva
  • zde vytvořil obrazy svého kuboexpresionismu a kubofuturismu
  • usiloval o symboly psychického dění v člověku
    • zobrazit dramata, kterými žije nový moderní člověk
  • barva – vlastnost harmonickou, mystické symboliky
  • v posledních dílech se snažil o překonání kubismu a dosažení syntézy
  • symbolistní témata – mučivost existence, zoufalost
  • truchlení – základní prvek Kubištova kubismu
  • Svatý Šebestián
  • Polibek smrti
  • Oběšený 
  • Zátiší s lebkou
  • Vlak v horách

JOSEF ČAPEK
  • * 1887 – † 1948
  • grafik, ilustrátor scénograf, spisovatel, výtvarný kritik, publicista, myslitel
  • rozvinul osobitým způsobem:
    • sociální motivy z válkyVdova
    • syntetický kubismus – Černošský král
  • nechybí čapkovský humor
  • zakládal své obrazy na protikladu světla a stínu
  • jde mu také o vnitřní děje, smysl pro sociální souvislost
  •  Období chlapců
    • postavy vagabundů, pijáků, trhanů
    • koncem bezstarostně si hrající děti, obrazy venkova
    • hnědé a černé nahradili růžové, malinové, oranžové, žluté, bílé, modré tóny
  • v posledních letech války rozšířil tématiku: o námořníky, nevěsty, žebračky
  • velké figurální obrazy jednoduché a prosté v tvarech – Květinářka
  • Děvče s košem
  • Hlava
  • Zápasník
  • Sportovec
  • Tanečnice

VÁCLAV ŠPÁLA
  • * 1885 – † 1946
  • expresionista, fauvista, kubista
  • osobitá barevnost = zelená, modrá, červená, výrazný malířský rukopis
  • za války téma venkovanek v rytmu barevných ploch
    • Píseň venkova
    • Tři pradleny
    • Dvě ženy u vody
    •  Koupání
    • Duha II (Procitnutí)
  • po roce 1923 se soustředil na krajinu, zátiší, příležitostně maloval podobizny
  • zelené období (dle dominantní barvy krajin) přešlo v modré (motivy povodí Otavy) Na řece Otavě; Peřeje na Orlici
  • ve 30. letech – modrá, červená, bílá a převládalo zátiší s květinami
  • v pozdním období obohatil paletu o tóny žluté, oranžové, fialové

EMIL FILLA
  • * 1882 – † 1953
  • člen skupiny OSMA, Mánes, Skupina
  • stýkal se s umělci vznikající skupiny De Stijl
  • maloval kubistická zátiší
  • po roce 1926 se u něj objevuje lyrický kubismus vycházející z Picassových obrazů
  • kuboexpresionismus
    • Salome
    • Koupání
    • Dvě ženy
  • vliv Picasa a Braquia
    • Dívka s mandolínou
    • Zátiší se sklenicí
    • Hráči karet

ANTONÍN PROCHÁZKA
  • * 1882 – † 1945
  • český malíř, grafik a ilustrátor
  • členem Osmy, Mánes, SVU
  • od  expresionismu a fauvismu přešel ke kubismu, později k vlastní verzi novoklasicismu
  • převládalo zátiší
  • soustředil se na plasticitu předmětů a jejich materiální odlišnost
  • kubistická redukce barvy
  • Zátiší s lahví
  • Zátiší s lilií
  • Muž a žena
  • Mužská hlava
  • Poprsí muže
  • Poprsí dívky
  • Prometheus

  • Antonín Procházka – Mužská hlava
  • Zdroj: idnes.cz
JAN ZRZAVÝ
  • * 1890 – † 1977
  • inspiroval ho B. Kubišta, díky tomu se vyvinul Zrzaveckého kubismus
  • zformoval s dalšími umělci novou uměleckou skupinu Tvrdošijní (1918)
  • motivovaly ho krajiny cizí (Francie, Itálie, Řecko) i domácí
  • krajiny pojímal jako vizi, nikoliv jako záznam reality
  • Hlava
  • Kázání na hoře
  • Zátiší s konvalinkami
  • Milenci
  • Andělská návštěva
  • Spící hoch

SOCHAŘSTVÍ

OTTO GUTFREUND   
  • * 1889 – † 1927
  • kubistický sochař
  • v plastice realizoval kubismus Picassovského ražení
  • od zač. 20. let se zabýval pálenou hlínou – vnesla klid, stálost, intimitu, barvu
  • polychromované plastiky – téma: člověk a stroj (Průmysl, Muž u selfaktoru)
  • utopil se při koupání ve Vltavě
  • Úzkost
  • Don Quijote
  • Kubistické poprsí
  • Pomník babičky Boženy Němcové v Ratibořicích
  • Cellista

ARCHITEKTURA

  • 1910-1925
  • pouze v Čechách, jinde ve světě není
  • geometrické, jehlanovité, hranolové, krychlové formy
  • motivy pyramidy, nebo tvary odvozené z krystalů
  • na průčelích veřejných budov
  • motivy kruhů a oblouků – nadsazená výzdobnost slohu
PAVEL JANÁK
  • 1882 – † 1956
  • nejvýraznější teoretik architektury kubistické generace
  • snaží o umístění moderní architektury do prostoru a respektování historických skutečností
  • soustředil se i na drobné umění – lepší propracovanější detaily u  vybavení bytu a nábytkové soupravy
  • spolu s Josefem Gočárem založil v roce 1912 Pražské umělecké dílny, v nichž vznikaly také zmíněné bytové doplňky
  • přiklonil se k funkcionalismu
  • navrhl vily svých přátel v Praze (vila Kafky, Filly, Beneše)
  • Hlávkův most v Praze
  • navrhl interiéry zámku v Novém Městě nad Metují
  • rekonstrukce Černického paláce
  • hotel Juliš na Václavském náměstí
  • Palác Adria v Praze
  • Škodův palác v Praze
  • Pardubické krematorium

JOSEF GOČÁR
  • * 1880 – † 1945
  • jeho díla z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury
  • je vysoce oceňován jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové a Pardubic (díky němu + Kotěrovi považováno HK za nejlépe urbanisticky řešené město u nás)
  • Dům U Černé Matky Boží v Praze
  • Lázeňský pavilon v Bohdanči
  • Legiobanka v Praze
  • Budova Automatických mlýnů v Pardubicích
  • Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové

JOSEF CHOCHOL
  • * 1880 – † 1956
  • český architekt, urbanista, návrhář nábytku a teoretik architektury
  • byl významným představitelem kubismu a konstruktivismu
  • zdi jeho domů pod pražským Vyšehradem zdobí nejvýrazněji trojrozměrné fasády, jaké ve fázi raného kubismu v Čechách vznikly
  • Kovařovicova vila v Praze
  • Kubistický činžovní dům v Neklanově ulici
  • Kubistický trojdům na Rašínově nábřeží 

Belgie

  • vznikla zde nejvýznamnější škola radikálního baroka, spojující italské, španělské a holandské vlivy, tzv. vlámská malířská škola
  • malovala hlavně:
    • náboženské a mytologické obrazy
    • krajiny, zátiší, malby zvířat, portréty a žánrové výjevy
    • pijácké výjevy, hospodské rvačky a výjevy z běžného života
  • charakter těchto žánrů je však jiný než v Holandsku
    • malba je bohatá tvarově i barevně
    • působí efektním a okázalým dojmem
    • chybí jí holandská prostota a jasnost.

 

► PETR PAUL RUBENS

  • jeho tvorbu lze rozdělit do 5 období:
  1. 1591 – 1599
  • učí se u různých mistrů (např. Adam van Noort)
  • teprve hledá vlastní výraz

 

  1. 1600 – 1608
  • získával malířské a diplomatické zkušenosti v Itálii a ve Španělsku
  • roku 1600 se stal dvorním malířem Vincenza I. Gonzagy
  • kopíroval slavná díla
  • dělal portréty, náboženské a mytologické obrazy

 

  1. 1609 – 1620
  • rozvíjejí se charakteristické rysy jeho tvorby:
    • náboženské a mytologické obrazy odvážných kompozic, sestavených z křivek mohutně modelovaných těl a drapérií, nabitých velkou silou a dynamikou
    • monumentální kompoziční výstavba obrazů
    • nahá, převážně ženská těla
    • výrazné barvy (svítivé světlé tóny, citlivý šerosvit)
    • obrazy působí dojmem plnosti, nádhery a přepychu
    • temnosvit – mizí hranice mezi světlem a stínem
  • Vztyčení kříže
  • Snímání z kříže
  • Klanění tří králů
  • Venuše před zrcadlem
  • Bitva Amazonek
  • Únos dcer Leukippových
  • Autoportrét s Isabellou Brantovou (byla to jeho žena, obraz je realisticky střízlivý)

 

  1. 1620 – 1630
  • Dvořanské období“
  • namaloval dva cykly obrazů pro Lucemburský palác v Paříži
    • Medicejský cyklus – 21 obrazů ze života Marie Medicejské
    • Cyklus ze života Jindřicha IV. – 3 nedokončené obrazy
  • 1629 – vytvořil 39 nástropních maleb pro kostel Karla Boromejského v Antverpách (zničeno při požáru)

 

  1. 1630 – 1640
  • nejplodnější období
  • maloval hlavně mytologické obrazy, v nichž v mnoha variantách opěvoval krásu ženského těla
    • Paridův soud, Tři grácie
    • Nymfy a satyrové, Zámecký park, Zahrada lásky
  • v tomto období tvoří i krajiny a žánrové obrazy s veselicemi lidu
    • Krajina v bouři, Krajina s duhou, Krajina s vozem při západu slunce

 

► ANTHONIS VAN DYCK /fan dajk/

  • Rubensův žák, jeden z největších světových portrétistů
  • maloval i mytologické a náboženské obrazy a předlohy pro grafické listy
  • po působení v Rubensově dílně pracoval v Italii (Portrét kardinála Quida Bentivoglia), v Antverpách a až do své smrti v Anglii jako dvorní portrétista krále Karla I. (Karel I. na lovu, Děti Karla I.)
    • Snímání z kříže –odvážnější, detailnější kontrasty mezi světlými a tmavými plochami

 

► JACOB JORDAENS /jakop jordáns/

  • tvůrce náboženských a mytologických obrazů
  • proslulý malíř hodovních scén
    • Král pije, Alegorie plodnosti, Umělec s rodinou svého tchána
  • vycházel ze stylu Rubense, ale odlišuje se větší drsností výrazu a temnosvitem

 

► CORNELIS DE VOS /kornelis de fos/

  • malíř podobizen dětí a mladých lidí –Umělcovy dcery
  • je mu připisováno mj. i Klanění tří králu v kostele sv. Matěje v Bechyni

 

► FRANZ SNYDERS /Snajdrs/

  • nejvýznamnější malíř zátiší s květinami, ovocem a loveckými náměty
  • hlavním rysem je přeplněnost důmyslně upravených stolů a vystižení lesku a povrchu předmětu a zvířat

 

► ADRIAEN BROUWER /Brauvr/

  • maloval žánrové obrázky nevelkých rozměrů s náměty z prostředí venkovských hospod, hlavně hořče karet, rvačky sedláků a veselou společnost představitelů nejnižších společenských vrstev
  • usiloval o vyjádření dramatičnosti scén a pudových stránek lidské povahy
  • Hra v karty, Hořký lék, Rvačka sedláků

 

 

Holandsko

  • objednavateli děl byli hlavně příslušníci bohatého měšťanstva
  • malíři znázorňovali hlavně každodenní skutečnost
  • důsledně se ji snažili poznat a malířsky zpracovat
  • zachycovali ji velmi prostě a střízlivě
  • obrazy zdobily hlavně měšťanské interiéry, což ovlivnilo tématiku maleb
  • velmi omezeně se uplatňovaly náboženské scény
  • výrazný rozmach zaznamenalo krajinářství, které realisticky zachycovalo holandské roviny
  • další téma byla zátiší, která na rozdíl od Vlámska zachycují prosté seskupení předmětů, kuchyňského nádobí a zbytky jídel
    • to vše ve střízlivé barevnosti
    • s dokonalým zachycením materiálu a osvětlením
  • rozšířená byla žánrová malba a malba portrétů, hlavně pak skupinové podobizny

 

► REMBRANDT HARMENSZOON VAN RIJN

/Rembrant Harmeson fan Rejn/ 1606 – 1669

  • nejvýznamnější holandský malíř narozený v Leydenu
  • syn městského mlynáře a malířskému řemeslu se učil od čtrnácti let
  • pod vlivem svého učitele Lastmana maloval hlavně biblické příběhy
  • už tehdy byl zaujat motivem smrti a fascinován stářím
  • uplatnil se jako mistr temnosvitu
  • jeho postavy jsou ponořeny do šera a veškeré světlo je soustředěno na ústřední motiv, na zachycení duševního stavu člověka
  • studoval hlavně postavy starců (Modely ze starobince), ale i sebe
  • roku 1626 začal tvořit také grafiky, hlavně mědirytiny
  • Rembrant byl také velkým kreslířem
  • Roku 1631 se přestěhoval do Amsterodamu
  • plnil hlavně společenské objednávky, ale maloval i zátiší a krajiny, biblické náměty a autoportréty
  • Hodina anatomie dr. Tulpa (skupinový portrét na požádání lékařů v Amsterdamu, osvětlení z mrtvoly), Danae, Autoportrét se Saskií na kolenou, Portrét usmívající se Saskie, Samson oslepený Filištíny.

 

  • Noční hlídka
    • obrovský skupinový portrét střeleckého útvaru
    • porušil typické pojetí skupinového portrétu se všemi postavami stejně významnými
    • uspořádal kompozici tak, že vlivem osvětlení se staly některé postavy významnější
    • do davu navíc zamíchal i postavy, které tam nepatří
    • obraz se setkal s nepochopením objednavatelů
    • kupci nechtěli dát malíři požadovanou částku-aukce, změnil se pohled autora-mnoho vrstevnost barev
    • využíval hnědé, šedé, okrové, bílé
    • maloval i špachtlí
    • pro Rembrandta znamenal společenský neúspěch

 

  • v této době objevil význam malířského rukopisu
  • z jeho obrazů mizí nadsázka, efektní gesta, barvy i nádhera oděvů, reálné světlo a objevuje se světlo neskutečné, na obraze bývá několik světelných ohnisek
  • Rembrandt se vrací k biblickým námětům (Betsabé s dopisem od Davida, Jakub žehná Josefovým synům, Návrat marnotratného syna), jež pojímá jako obrazy tíhy lidského údělu a jež maluje podle žebráků z ulice
  • maluje i své dušezpytné podobizny a portréty
    • Představenstvo soukenického cechu, Židovská nevěsta, Rodinný portrét)
  • mytologické a antické náměty na společenskou objednávku
  • Aristoteles přemýšlí nad Homérovou bustou, Homér Alexandr Veliký, Přísaha Batávů

 

Krajinářství:

►JAN VAN GOYEN /Fan Chojen/

  • založil tradici přímořských krajin s úzkým pruhem v popředí, oživené množstvím lidí a vysokým nebem

 

► JACOB VAN RUISDAEL

  • nejvýznamnější holandský krajinář 17. Století
  • předchůdce romantické krajinomalby
  • maloval hlavně letní a zimní krajiny
  • na obrazech ze skutečných složek konstruoval krajinu jako celek již neskutečnou, zaplněnou těžkými mraky, rozsochatými stromy a proudícími vodami
  • často v krajině dominuje větrný mlýn nebo zřícenina

 

Zátiší:

  • malíři hledali krásu v prostých věcech na jídelním stole
  • většinou úzká specializace na malbu květin, ovoce, stolního nádobí,…

► PIETER CLAESZ /pítr klás/

  • zakladatel tohoto stylu malby zátiší.

 

► WILLEM CLAESZ HEDA

  • mistr realistického zátiší
  • perfektní charakteristika materiálů, citlivá práce s barvou a světlem

 

Žánrová malba:

► JAN VERMEER VAN DELFT

  • nejvýznamnější intimista
  • v jeho koloritu převažovala žlutá a modrá barva
  • tématem jeho obrazů byly prosté idylické výjevy z holandského domácího života, které se odehrávají v prosvětlených místnostech
  • snaha zachytit psychiku postav
  • kompozice založené na bočním osvětlení
  • Dívka čtoucí dopis, Atelier, Geograf, Krajkářka, Dívka v turbanu, Pohled na Delft, Ulička, Voják a smějící se dívka, Mlékařka

 

► GERARD TER BORCH

  • výjevy z prostředí zámožné buržoazie, „galantní“ návštěvy v nevěstincích a domácí koncerty

 

► JAN STEEN

  • projevoval na rozdíl od ostatních intimistů smysl pro humor
  • jeho obrazy mají komplikovanou kompozici a pestrou barevnou škálu
  • jsou plné živého pohybu (např.: Serenáda, Kuchyně, aj.).

 

Portrét

► FRANS HALS

  • jeden z největších holandských malířů, ve své době však nepochopený
  • hlavní část tvorby tvoří individuální a skupinové portréty
  • jeho podobizny do roku 1640 se často smějí
    • Smějící se kavalír, Veselý piják, Hostina důstojníků střeleckého spolku sv. Hadriána
  • snaha zachytit člověka v jeho okamžité náladě si vyžadovala rychlou a obratnou techniku ovládání štětce → obdivuhodný malířský rukopis
  • po r. 1640, vlivem chudoby – proměna stylu: portréty úředníků, kupců a teologů
    • barvy šedé, černé, hnědé, žluté a bílé
    • Správcové mužského starobince, Správkyně mužského starobince

Druhy renesančního malířství

  • nástěnná malba, desková malba, knižní malba, malba na skle

 

Techniky

  • začíná se používat plátno; rozšiřuje se olejomalba
  • používá se fresková technika a sgrafita, zkouší se enkaustika
  • zářivá teplá barevnost
  • zásada symetrie, perspektiva, kompoziční forma = rovnostranný trojúhelník

 

Náměty

  • náboženské malby, výjevy z antické mytologie, alegorické a historické obrazy
  • uplatňuje se krajinomalba

 

 RANÁ RENESANCE

MASSACCIO (masáčo)
  • * 1401 – † 1428, Itálie
  • zakladatelem raně renesančního malířství ve Florencii
  • jeho postavy měly nevšední výrazy opravdového citu, což bylo předtím zcela neznámé
  • měl schopnost přenést děj scény do gest svých postav a následně jejich výrazy polidštit
  • dokázal brilantně využívat poměr světla a perspektivy
  • modelace světla a stínu – užíval lomenějších tónů, aby vynikl objem tvaru
  • Vyhnání z ráje
    • 1. renesanční akty muže (Adam) a ženy (Eva)
  • Křest Kristův – zachytil i husí kůži na těle mladíka
  • Svatá Anna Samotřetí
  • Ukřižování
  • Madona s dítětem
  • Zvěstování Panně Marii
  • freska: Svatá Trojice v kostele S. Maria ve Florencii

SANDRO BOTTICELLI
  • * 1444 – † 1510, Itálie
  • nejpopulárnější renesanční malíř 15. století
  • vyučený zlatník
  • pracoval na zakázkách rodu Medičejských, pro které vyhotovil bezpočet krásných lyrických maleb plných harmonických barev
  • mytologické náměty a složité alegorie
  • nový idealizovaný typ ženy: úzký obličej, se smutnýma daleko posazenýma očima a dlouhým krkem
  • postavy v nepřirozených postojích
  • v obraze se vznášejí a jejich roucha vlají
  • ilustroval Dantovu Božskou komedii
  • Svěcení jara
  • Klanění tří králů
  • Primavera
  • Zrození Venuše
  • Sv. Šebestián
  • Madona s dítětem
  • Ze života Mojžíšova – nástěnné obrazy v Sixtínské kapli

 

 VRCHOLNÁ RENESANCE

LEONARDO DA VINCI
  • * 1452 – † 1519, Itálie
  • položil základy k malířství vrcholné renesance
  • malíř, sochař, architekt, inženýr, vynálezce (ponorka, vrtulník), hudebník, zpěvák, básník, badatel (anatomie, optika, mechanika) a teoretik umění
  • vyučil se v dílně Verrocchia
  • usiloval o absolutní dokonalost obsahu i formy – pracoval pomalu, neustále zlepšoval a často dílo nedokončil
  • vyjadřoval vnitřní dynamiku postav v esovitém tvaru těla
  • všechny výtvarné práce se vyznačují citem pro tvary lidského těla
  •  byl mu udělen souhlas pitvat lidská těla v nemocnicích
  • vytvořil více než 200 kreseb k teoretické studii anatomie, která byla vydána 161 let po jeho smrti
    •  maloval celé lidské tělo,  kostru, obnažené svaly, vnitřnosti i plod v děloze
  •  studoval také anatomii zvířat: dobytka, ptáků, opic, medvědů i žab,  nejznámější jsou jeho kresby koní
  • Madona ve skalách
    • Leonardo nedomaloval, bratři Predisové ano
    • Predisové měli přehozeného Ježíše s Janem Křtitelem
  • Poslední večeře
    • nástěnná malba (el-fresco) v Milánském klášteře
    • symetricky vyvážená kompozice 13 postav
    • aby zdůraznil postavy, zmenšil stůl
    • pohybem, gesty, výrazem obličej líčí psychologické pochody apoštolů
    • ústřední místo na ose zaujal Kristus – k němu se zbíhají všechny linie
    • Jidáš sedí proti světlu, jeho obličej je tmavý
  • Mona Lisa
    • ztělesnil svůj ideál ženské krásy
    • jemná modelace kolem úst a očí – sfumato
      • nevíme, jak se vlastně tváří
      • namaloval 2 pravé obrazy 
  • Dáma s hranostajem
  • Sv. Jan Křtitel
  • Zvěstování
  • Klanění tří králů

MICHELANGELO BUONARROTI
  • * 1475 – † 1564, Itálie
  • italský sochař, malíř, architekt a básník
  • Strop Sixtinské kaple ve Vatikánu
    • v 9 obrazech líčí stvoření světa, prvních lidí, vznik hříchu, boží trest
    • kolem pásu sedí na trůnech 7 proroků a 5 sibyl
    • přehnal určité části těla, aby přitáhl pozornost
    • barevnost potlačena
    • celkem více než 300 postav

  • Michelangelo Buonarroti – Strop v Sixtinské kapli
  • Zdroj: artmuseum.cz
RAFFAEL SANTI 
  • * 1483 – † 1520, Itálie
  • stal se dvorním malířem papeže Julia II.
  • dokázal sloučit podněty z díla mistrů VR v obrazy klasické dokonalosti
  • ve Florencii si osvojil sloh:
    • Leonardův (Krásná zahradnice)
    • Michelangelův (Kladení do hrobu)
  • poté si vytváří vlastní styl, jehož cílem je ideální krása a monumentální sloh
  • Disputa
  • Athénská škola (alegorie filosofie)
    • nejslavnější freska
    • nejvýznamnější řečtí filozofové v čele s Platonem a Aristotelem
    • nahoře metafyzikové, dole přírodní filosofové
    • obě skupiny spojuj Diogenes ležící na schodech
  • Parnas (alegorie básnictví)
  • Vysvobození sv. Petra z vězení
  • Sixtinská madona
    • v 19. stol. považována za nejkrásnější obraz malířství
    • Madona kráčí s dítětem po zeměkouli
    • Sixtus a Barbora klečí v oblacích a gestem s námi navazují kontakt
  • Proměnění Krista

 

  • přichází ve 40. letech 19. století
  • jeho nástup úzce souvisí se soudobým rozvojem vědy, průmyslu 
  • jako vědomý směr vznikl v roce 1855, kdy Courbet pojmenoval výstavu svých obrazů v Paříži Le Realisme
  • snaha o podrobné zachycení reality a vyhýbání se přehnané citovosti
  • realismus se zaměřoval na čistou a ničím nepřikrášlenou věcnou pravdu a vnější realitu předmětu
  • odhalením pravdy ukazuje její nepříjemné či syrové stránky
  •  náměty mají být všední a obyčejnékrásné i ošklivé a čerpat z  prostředí, které člověka běžně obklopuje nebo z  činností, které jsou člověku vlastní
  • náměty: z městské prostředí, krajiny, práce, politické a válečné konflikty, výjevy z rodinného života; venkovské náměty

GUSTAV COURBET
  • * 1819 – † 1877, Francie
  •  je považován za zakladatele realismu
  • ve svém obratu k ničím nepřikrášlené přírodě okolního světa měl Courbet vliv na umění Edouarda Maneta a dalších impresionistů
  • paleta lehkých a jasných barev
  • Dobrý den, pane Courbete
  •  Spánek
  • Ateliér
  • Pohřeb v Ornans
  • Autoportrét s černým kokršpanělem
  • Ženy prosévající obilí

CAMILLE COROT
  • * 1796 – † 1875, Francie
  • vedoucí uměleckou osobností barbizonské malířské školy ve Francii
  • byl jedním z největších krajinářů Francie 19. století
  • Corot ve Francii zavedl novou techniku „en plein air“ – v krajině, aby zachytil přírodu ve vší skutečnosti a delikátnosti bez toho, aby ztratila první dojem jedinečnosti, jemných pastelových tónů a atmosféry
  • nikdy krajinu neidealizoval, spíše jen delikátně a nenásilně ukazoval její krásy
  • je nejčastěji falšovaným malířem
  • Pohled ze zahrad Farnese
  • Orfeus vedoucí Eurydiku z podsvětí
  • Ráno, tanec nymf
  • Les ve Fontainebleau
  • Vzpomínka na Rivu
  • Čtenářka s květinami

JEAN – FRANCOIS MILLET
  • * 1814 – † 1875, Francie
  •  maloval poté především venkovany při práci
  • ukazují také těžkou práci a chudobu – neidealizovanou realitu prosté venkovské práce a krajiny a svět ušlechtilého epického heroismu.
  • jeho obrazy na rozdíl od obrazů jeho malířských kolegů práci chudých rolníků nezlehčovaly, ale zachycovaly ji realisticky a bez jakéhokoliv pozlátka
  •  Milletovy obrazy byly v jeho době často terčem ostré kritiky, jsou dnes považovány za mistrovská díla 19. století
  • Sběračky klasů
  • Angelus
  • Pradlena
  • Dřevorubci řezající dřevo
  • Cesta do práce
  • Žena pečící chléb

  • Jean- Francois Millet – Sběračky klasů
  • Zdroj: artmuseum.cz
ILJA REPIN
  • * 1844 – † 1930, Rusko
  • ruský malíř a pedagog, představitel kritického realismu
  • maloval výjevy ze života ruského lidu, aktuální politické události i historické náměty
  • je autorem řady portrétů svých současníků
  • Burlaci na Volze
  • Ivan Hrozný a jeho syn Ivan 16. listopadu 1581
  • Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi
  • Slavnostní zasedání státní rady
  • Portrét Lva Nikolajeviče Tolstého
  • Portrét Musorgského

IVAN IVANOVIČ ŠIŠKIN
  • * 1832 – † 1898, Rusko
  •  považován za průkopníka epického zobrazení motivů typických pro ruskou krajinu
  •  bývá označován za klíčovou postavu hnutí Peredvižniků
  • většinou maloval jen lesní krajiny, ve kterých vynikal malířskou harmonií i vyjádřením reálné podoby malovaného
  • uměl však malovat i žánrové obrázky
  • Dubový les
  • Ráno v borovicovém lese
  • Les s potokem
  • Medvědi v lese
  • Déšť v dubovém lese

ANTONÍN CHITTUSSI
  • * 1847 – † 1891, ČR
  • považován za jednoho z nejslavnějších českých malířů 19. století
  • působil ve Francii
  • jeho dílo je vyvrcholením české krajinomalby 19. století
  • pod vlivem malířů tzn. barbizonské školy se pokouší o lyrickou syntézu české krajiny
  • zprvu dozníval romantismus (večerní obrazy se zapadajícím sluncem)
  • postupně dospívá k impresionismu
  • uvolněné tahy štětce patří ke klenotům českého malířství
  • studuje světlo a vzduch v krajině, malba v plenéru
  • Na dráze orleánské
  • Z údolí Doubravky
  • Z Českomoravské vysočiny
  • Jaro ve Fontainebleau
  • Cesta k moři
  • Předměstí Paříže

FRANTIŠEK ŽENÍŠEK
  • *1849 – 1916, ČR
  •  již jako malý chlapec byl velmi talentovaným kreslířem
  • byl uznáván pro svůj přesný akademický způsob malby
  • inspiraci hledal ve starých bájích a pověstech, snažil se ukázat český národ v jeho nejlepším světle
  • jeden z Generace ND
  •  výzdoba Národního divadla
    • foyercyklus čtrnácti lunetových obrazů na téma Vlast
    • hlavní opona (zničena při požáru divadla v r.1882)
    • strop: alegorie osmi múz Lyriky, Epiky, Tance, Mimiky, Hudby, Malířství, Sochařství a Architektury
  • byl autorem celé řady portrétů známých osobností své doby
  • Císař František Josef I
  • Podobizna paní Fričové
  • Vlastní podobizna
  • Oldřich  a Božena
  • Záhuba Adamitů
  • Poselství Libušino u Přemysla Oráče

KAREL PURKYNĚ
  • * 1834 – † 1868, ČR
  • malíř, ilustrátor a umělecký kritik
  • syn významného českého přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně
  • nejvýznamnější představitel českého malířského realismu
  • vrcholná díla, portréty a zátiší se vyznačují velkým formátem, monumentalitou a rozšířenou škálou pastózních barev strukturujících povrchy materiálů
  • za svého života se uznání nedočkal
  • Podobizna kováře Jecha
  • Sova sněžná
  • Zátiší s cibulí a koroptvemi 
  • Podobizna umělcovy choti
  • Umělcovy děti

VÁCLAV BROŽÍK
  • * 1851 – † 1901, ČR
  • malíř a kreslíř, příslušník generace Národního divadla
  • výzdoba ND – vlysový triptych panovnických dynastií (Přemyslovci, Lucemburkové, Habsburkové)
  • výzdoba Národního muzea: 2 lunetové obrazy Založení Karlovy university a Jan Ámos Komenský v Amsterodamu 
  • tvůrce rozměrných a malířsky efektních historických obrazů z české historie, historických portrétů
  • pobyt ve Francii podnítil jeho zájem o venkovský žánr
  • Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým
  • Bretaňská krajina s pasačkou
  • Kryštof Kolumbus na dvoře španělském
  • Pasačka husí
  • Podobizna Josefa Václava Myslbeka

MIKOLÁŠ ALEŠ
  • * 1852 – † 1913, ČR
  • malíř, grafik a ilustrátor
  • jeden z „generace ND“
  •  z počátku romantismus, vlastenecké tendence, postupně realismus, prehistorická a historická témata, která často zpracovával formou cyklů, jež nejlépe vyhovovaly jeho narativnímu výrazovému stylu
  • Setkání Jiřího Poděbrad s Matyášem Korvínem
  • Husitský tábor
  • cyklus: Živly
  • Karlštejnský havran

JAROSLAV ČERMÁK
  • *1830 – † 1878, ČR
  • český malíř, kreslíř, grafik, realista
  • měl hluboké vlastenecké cítění
  • zaměřoval se zejména na historickou malbu, jejíž náměty čerpal z husitské a pobělohorské doby,  z aktuálního dění na slovanském jihu
  • umělecký výraz mezi  romantickým heroismem a idealizací a živým realismem v zátiších, portrétech, v krajinářských záběrech
  • Černohorská madona
  • Golgota
  • Raněný Černohorec
  • Zajatkyně
  • Husité bránící průsmyk

JOSEF VÁLAV MYSLBEK
  • * 1848 – † 1922, ČR
  • nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století,
  • představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství
  • Pomník svatého Václava na Václavském náměstí
  • Slavoj  a Záboj
  • Pomník Karla Hynka Máchy na Petříně

  • Josef Václav Myslbek – Pomník svatého Václava
  • Zdroj: ghmp.cz
JULIUS MAŘÁK
  • * 1832 – † 1899, ČR
  • celý svůj život se věnoval pouze krajinomalbě
  • díky své snaze o zobrazení náladovosti přírody a prchavosti viděného okamžiku dosáhl velkých úspěchů
  • byl jediným krajinářem, který se podílel na výzdobě ND
  • výzdoba v ND: cyklus devíti obrazů památných českých míst (Říp, Vyšehrad, Hradčany, Velehrad, Tábor, Domažlice, Hostýn, Radhošť, Blaník)
  • Lesní samota
  • Čapí sněm
  • Jitřní píseň
  • Šumavský prales
  • Krajina s bažinou

  • Julius Mařák – Čapí sněm
  • Zdroj: artmap.cz
FRANTIŠEK KAVÁN
  • * 1866 – † 1941, ČR
  • studoval v krajinářském ateliéru u Julia Mařáka
  • odlišuje se duchovním a meditačním zaměřením
  • nechával se upoutat krásami přírody
  • z  putování a objevování získával nové podněty pro svá díla
  • Ponikelska Dola
  • Odtékání
  • Zima u Hlinska
  • Na vzduchu domova

  • kolébkou romantismu byla počátkem 19. století Anglie, odkud se romantismus šířil po celé Evropě
  • největší rozmach krajinářství v Čechách
  • romantický člověk nacházel inspiraci a hluboké pocity v přírodě
  • lidé v romantismu snili zvláště o středověku a exotice
  • v českých zemích se romantismus projevil osvícenstvím a příklonem ke staré české historii pověstí a bájí
  • malíř se snažil zachytit sbližování se s přírodou s nevídanou vášní v neklidných temných krajinách a lesích
  • děj byl vyhrocen do maxima v dramatičnosti tahu štětce a hře světla a stínu
  • největší důraz byl kladen na obsahovou stránku díla a dosažení efektu neklidu a dynamiky
  • malba založená na větší míře svobody a individualismu umělce oproti klasicismu

WILLIAM TURNER
  • * 1775 – † 1851, Velká Británie
  •  počáteční tvorba byla odrazem jeho cest po Evropě
  •  ve své tvorbě se zabýval zachycením proměn barev a světla v atmosféře
  • maloval technikou čistých barevných skvrn
  • vášnivě miloval soumrak a jiskřivé efekty slunečního světla pronikajícího mlhou
  • pro svoje cítění barev a slunce býval Turner přezdíván „malíř světla“
  • obdivován pro jeho dokonalou schopnost pravdivého zachycení nálad přírody, působení živlů
  • maloval lodě v bouři, požáry,  sluneční svit, bouře, déšť nebo mlhu
  • Déšť, pára a rychlost
  • Požár parlamentu
  • Výbuch Vesuvu
  • Otrokářská loď
  • Sněhová bouře
  • Světlo a barva

EUGÉNE DELACROIX
  • * 1798 – † 1863, Francie
  • romantismus pro něj byl zobrazením divokých dobrodružství, rytířských gest a osvícenství, uvolnění se ze studených pout minulosti a svobodný pohyb kupředu, který neznal hranic a omezení
  • po navštívení Anglie  se zbavil vlivu suché a konzervativní Francie, aby převzal drama anglického romantismu
  • maloval historické náměty, zátiší, akty, portréty, žánrové výjevy, díla s orientálními náměty i kytice
  • Dantova bárka
  • Vraždění na Chiu
  • Hamlet a Horacio na hřbitově
  •  Svoboda vede lid na barikády
  •  Sardanapalova smrt
  • Médea

JOSEF MÁNES
  • * 1820 – † 1871, ČR
  • = otec Antonína Mánesa
  • český malíř, ilustrátor, grafik
  • jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu
  • je považován za mistra české malby a krajinářství v období romantismu a realismu
  • deska Orloje pro Staroměstskou radnici v Praze
  • Labská krajina
  • Řipský kraj 
  • Hrobník
  • Setkání Petrarky s Laurou v Avignonu
  • Josefína
  • obrazy ve stylu druhého rokoka –  Při měsíčku, Červené paraplíčko
  • Jitro, Večer

ADOLF KOSÁREK
  • * 1830 – † 1859
  • nejvýznamnější představitel české romantické krajinomalby a jeden z největších českých krajinářů
  • pracoval především s barvou, jejímž prostřednictvím dokázal vyjádřit námět, vzdušnou atmosféru denní či roční doby nebo celkovou náladu krajiny
  • maloval krajiny ze středních Čech a Českomoravské vysočiny, které mají blízko k realismu
  • Česká krajina
  • Krajina ze středních Čech
  • Podzimní krajina
  • Lesní krajina (Poustevna)
  • Osamělá krajina – Selská svatba
  • Před bouří
  • Zimní noc

JOSEF NAVRÁTIL
  • * 1798 – † 1865
  • malíř evropské úrovně, dokonale ovládal práci s barvou
  • klade důraz na vystižení snivé atmosféry horské přírody
  • vrcholem výzdoba na zámku v Jirnech – 5 vedut pro Alpský pokoj = největší malířský výkon českého umění
  • Hon na lišku
  • Vodopád ve vesnici
  • Alpská krajina
  • Krajina s peřejí

  • vznikl koncem 17. století ve Francii a odtud se rozšířil do celé Evropy
  • pozdnější klasicismus z poloviny 18. a 19. století se označuje jako neoklasicismus
  • jeho nástup ovlivněn objevením Herkulánea a Pompejí
  • reaguje na baroko a na hravé a ozdobné rokoko
  • inspiruje se antickými vzory
  • umění je přímo podřízeno dobovým estetickým požadavky
  • zdůrazňuje střízlivý rozum, racionalitu, uměřenost a strohý až přísný, ale srozumitelný řád   

MALÍŘSTVÍ

  • bylo oslavou hrdinů a nadosobních hrdinských činů
  • umělec byl omezován dobovými konvencemi a přáními zákazníka i diváka
  • důraz byl kladen na přesnou a jednoduchou harmonii, vyváženost v modelaci objemu a klasickou figurální kompozici
  • barva sama o sobě neměla na plátně žádnou funkci, sloužila jen jako obarvení předmětu
  • umění bylo formální a chladné, nezaměřovalo se na hlubší emoce
  • klasicismus byl klidný a racionální, odmítal impulzivitu a energii
  • umělci klasicismu viděli svůj naprostý ideál v antice a v poctě novému impériu
JACQUES – LOUIS DAVID
  • 1748 – † 1825, Francie
  • jako první z akademicky vzdělaných studentů pařížské Akademie odvrhl květnatý styl rokoka a vedl boj za návrat umění ke klasickým ideálům
  • jeho technika byla výtečnou kombinací realismu, silného smyslu pro kompozici a jasné a čisté práce s barvami
  • proslavil se brilantní schopností zachytit dramatický okamžik, znalostí antického ideálu krásy a technicky dokonalou malbou
  • dobové názory odíval do antického roucha
  • skutečnost idealizoval, moralizoval a aktéra zušlechťoval
  • Korunovace Napoleona
  • Napoleon při přechodu Alp
  • Únos Sabinek
  • Přísaha Horáciova
  • Smrt Marata

JEAN DOMINIQUE INGRES
  • * 1780 – † 1867, Francie
  • byl předním zastáncem klasicistní portrétní malby
  • studiemi u J. L. Davida se naučil preciznosti
  • dokázal výtečně a s jemnou vytříbeností zachytit nejmenší detail, ale jeho postavy byly svou studenou dokonalostí jakoby zbaveny všech pocitů a výrazů tváře
  • byl výhradním zastáncem akademismu a bojoval všemi silami proti romantismu
  • namaloval spoustu ženských aktů, často se vracel ke stejným postavám
  • Pramen – alegorie
  • Odaliska s otrokem
  • Velká odaliska – deformace těla kvůli okouzlení
  • Turecké lázně
  • Koupající se žena
  • Paní Riviérová

MALÍŘSTVÍ V ČESKÉ ZEMI
  • byly zde položeny základy českého krajinářství
  • doba vlády osvíceneckého panovníka Josefa II přinesla mnoho pokrokových reforem
    • (zrušení nevolnictví, toleranční patent, opatření proti morům…)
  • němčina jednotným jazykem
  • touha po obnovení českého jazyka
  • roku 1796 je založena Společnost vlasteneckých přátel umění
    •  = shromažďuje umělecká díla, předchůdkyně dnešní Národní galerie
  • r. 1799 vzniká Akademie
  • 1818 – Vlastenecké muzeum v Čechách 

 

Pražská Akademie výtvarných umění

  • udávala základní směr vývoje českého klasického malířství
  • byla zaměřena hlavně na kresbu – ředitelem byl JOSEF BERGLER
  • byly položeny základy českého krajinářství a portrétu (Antonín Machek, František Tkadlík)
  • zaměřovala na kopírování kresebných předloh vycházejících z klasicky orientovaných vzorů a na kreslení podle odlitků antických soch
  • až roku 1806 zde vznikla také krajinářská škola, kterou až do konce života vedl KAREL POSTL a která se díky řadě jeho talentovaných žáků stala základem české krajinomalby pro celé 19. století
  • malba přímo pod širým nebem v plenéru 
JOSEF BERGLER
  • * 1753 – † 1829, Salzburg, Praha
  • bavorský malíř, kreslíř a rytec
  • první ředitel Akademie výtvarných umění v Praze
  • v Praze patřil k čelným mistrům monumentální malby, k zakladatelům historismu, k ideovým iniciátorům malířských cyklů a k zakladatelům školy nazarénů
  • skicoval sochařské monumenty a maloval portréty
  • Samson zajat Filištíny
  • Shromáždění olympských bohů oslavuje múzy – návrh opony pro Stavovské divadlo

KAREL POSTL
  • * 1769 – † 1818
  • český klasicistní malíř, kreslíř a grafik
  • v jeho díle se prolíná klasicismus a romantismus se vzory vídeňskými a francouzskými
  • v krajinomalbě se zaměřil na panoramatické scenérie Prahy
  • byl i zručným portrétistou
  • podílel se také na tvorbě pohlednic pro některá lázeňská města
  • vedl na Akademii krajinářskou školu
  • Čtyři denní doby (Ráno, Poledne, Večer, Noc)
  • Lesní krajina  

ANTONÍN PUCHERNA
  • * 1776 – † 1852, ČR
  • český malíř, grafik, kreslíř, rytec a pedagog
  • s F. K. Wolfem vydávali akvarelem kolorované lepty hradů
  • vytvořil kresby dvanácti pohledů na Prahu
  • jeho veduty (= výsek krajiny s bočním pohledem na město) vycházejí z klasicismu a preromantického vztahu k přírodě
  •  kresba je přesná, dobře pracuje se světlem a dodatečně vložená figurální stafáž je v souladu s vyobrazeným tématem
  •  vytvořil první kresby českých krojů
  • kreslil a ryl pohledy na česká města a hrady
  • Pohled na Libeň
  • Veduta Liběchova  

ANTONÍN MÁNES
  • * 1784 – † 1843, Praha
  • vedl Akademii po Karlu Postlovi
  • jeho dílo prošlo vývojem:
    • od komponované klasicistní krajiny s antickými chrámy
    • přes romantické scenerie se zříceninami a bouřlivými mraky (Kokořín, Noc v horách, Krkonoše u Petrovy boudy)
    • ke krajinám velmi realistickým s přirozeným denním světlem (Okoř, Pražský hrad)
  • svěží jsou i jeho akvarely a olejové náčrtky
  • hodně cestoval, měl rád přírodu, jeho děti byly také malíři
  • Křivoklát
  • Alej
  • Krajina s Belvedére

FRANTIŠEK TKADLÍK
  • * 1786 – † 1840, Praha
  • byl prvním ředitelem pražské Akademie
  • Tkadlíkovo rozsáhlé dílo začíná portréty a antickými náměty ve stylu klasicismu a empíru
  • Tkadlík, až na jedinou výjimku (Italská krajina), maloval hlavně obrazy s křesťanskou tematikou, historické náměty a vynikl také jako portrétista
  • Enýo – Epilog Napoleonův
  • Potopa
  • sv. Václav  a sv. Ludmila při mši 

ANTONÍN MACHEK
  • * 1775 – 1844, ČR
  • český malíř období klasicismu a biedermeieru, zejména portrétista a malíř historických žánrů
  • namaloval množství obrazů náboženských, historických i divadelních dekorací, nejcennější jsou však jeho portréty
  • Oldřich a Božena
  • Podobizna dámy s dopisem
  • Podobizna sochaře Josefa Malinského
  • Josef II. 

 

ARCHITEKTURA

  • nejnápadněji se klasicismus projevoval v architektuře
  • navazuje na antiku
  • důraz na jednoduchost a funkčnost, symetrii, geometrii a pravidelnost
  • obdélníkový půdorys, přímé a čisté linie, rozlišení hlavního a zadního průčelí
  • strohost staveb, geometričnost v členění, trojúhelníkové štíty, mohutné sloupy dórského a jónského stavebního řádu
  • antické ornamenty na fasádách – meandr, perlovec, vejcovec, vavřínové věnce
  • střídmá výzdoba působící vznešeností a mohutností
  • taví se: paláce (Louvre), veřejné budovy (Stavovské divadlo), celé čtvrti a plánovitá města (Petrohrad), josefinské kostely (kostel sv. Kříže v Praze Na příkopě), knihovny, kolonády, triumfální oblouky, kasárny, mosty
  • typické jsou francouzské parky a zahrady – symetrický, důmyslný systém cestiček, altány, aleje, vodotrysky, keře a stromy sestříhány do geometrických tvarů (Lednice, zámek Dobříš, zámek Veltrusy)-          sakrální architektura v omezené míře
  • Pantheon, Paříž
  • kostel sv. Maří Magdalény, Paříž
  • Vítězný oblouk, Paříž
  • vítězný oblouk CarousselLouvru, Paříž
  • Velké divadlo, Varšava
  • Glyptotéka, Mnichov
  • Braniborská brána, Německo
  • Kapitol ve Washingtonu, USA
  • Petrohrad, Rusko
  • Stavovské divadlo, Praha
  • Zámek Kačina, ČR
  • lázně: Karlovy Vary, Mariánské, Františkovy
  • Lednicko -valtický areál, ČR

  SOCHAŘSTVÍ

  • obliba bílého mramoru, z něhož se dělají dokonale propracované busty a pomníky
  • znaky: vznešenost, ušlechtilost, čistota výrazu bez emocí, neosobní krása
  • náměty: antická mytologie, portréty
  • ornamenty a tvarosloví přejímány z antického Řecka a Říma, v menší míře z umění Babylonie a Mezopotámie
ANTONIO CANOVA
  •  *1757 – 1822, Itálie
  • italský sochař, hl. představitel klasicismu
  • dokázal nejlépe vyjádřit ideál antických vzorů
  • autor mnoha sousoší s mytologickými náměty, podobizen Napoleona a členů jeho rodiny
  • klade důraz na přesnou kresbu a plastickou modelaci
  • dokonale ovládl techniku tesání do mramoru, občas mu uniká obsah
  • Amor a Psyché
  • Tři Grácie
  • Perseus s hlavou Medúzy
  • Theseus a Kentaur
  • Kající Máří Magdaléna
  • Náhrobek papeže Klementa XIII.

Benátská malířská škola

  • dosáhla rozkvětu ve vrcholné renesanci
  • vedoucí osobností školy = GIOVANNI BELLINI
  • vyznačuje se:
    • koloritem
    • barva dominuje nad kresbou
    • plastická modelace
    • prostorová výstavba obrazu
GIOVANNI BELLINI
  • Gentile líčil benátský život své doby
  • GIOVANNIzakladatelem koloristické malířské školy
    • učitelem předních představitelů
    • začal u tempery, dostal se k olejomalbě
    • plátna vyzařují mysticismus, intimitu, meditativní náladu
    • náboženské kompozice
    • +promyšlený prostorový vztah předmětu a pozadí bez kontrastu světla a stínu
    • díla:
      • Pieta
      • Toaleta dámy
      • Nářek nad mrtvým Kristem
      • Madona s dítětem
ANTONELLO DA MESSINA
  • přinesl do Benátek techniku nizozemské olejomalby
  • jemně světelné přechody a barevná harmonie charakterizují Giovanniho obrazy
  • vytvořil lyrický styl-obdiv k přírodě s citovým půvabem
  • usiloval o vyjádření smyslové krásy
    • na něj navázali jeho žáci: Giorgione, Tizian
VITTORE CARPACCIO
  • výpravné obrazy ze života svatých s půvabným líčením benátského prostředí

GIORGIONE

  • z žáků a následovníků vynikl zejména Giorgione
  • malíř symbolických obrazů-Tři filosofové, Bouře, Koncert v přírodě
  • slavné Odpočívající Venuše, v nichž spojil postavy s lyricky pojímanou přírodou
  • užíval rozkoší lásky
  • hrál na loutnu, krásně zpíval
  • zemřel velmi mlád na mor
  • již za života byl proslulým malířem
  • malba=výraz duševních prožitků a citových hnutí
  • názvy nejslavnějších obrazů přidány dodatečně-o jejich výklad se vedou spory
    • Tři filosofové
      • meditují v ranní krajině o podstatě přírody
      • vycházející slunce probouzí předměty k životu
    • Bouře
      • věčné tajemství neustále se obnovujícího života
      • světlo obléhá všechny předměty průzračnou atmosférou
      • zapojuje je do 1 barevné skladby

TIZIAN

  • Belliniho žákem
  • považován za největšího malíře všech dob pro:
    • bohatství výrazových prostředků
    • živost barev
    • dokonalou malířskou charakteristiku zobrazovaných předmětů
  • oblíbencem císaře Karla V.
  • pobyl u papeže Pavla III. ve Vatikánu, kde se setkal s Michelangelem
  • ztělesnil ideál lidské krásy a ideální krajinu
  • vycházel ze zrakového dojmu
  • zobrazoval skutečné barevné hodnoty, které vnímá oko
  • uvedl znovu iluzionismus
  • cílem bylo zobrazování lidí ve významných příbězích
  • umění dostalo nový smysl, zdrojem životní radosti a obohacením života
  • Assunta (nanebevzetí Panny Marie)
    • dokonalý prototyp barokních kompozic
    • pohyb madony vzhůru vyznačil 6 způsoby
    • (např. vznášejícími se anděly, barevnou kompozicí,šikmo letící postavou Boha)
  • Bacchus a Ariadna
  • Zavraždění sv. Petra Mučedníka
  • Podobizny (Karel IV. na koni) a akty (Danae, Venuše z Urbina)

MANÝRISMUS

  • v náboženských obrazech sílí soucítění s tragikou lidského života
  • zářivost koloritu hasne
  • nositelem výrazu=malířský rukopis pracující s barevnými skvrnami
  • zavrhl smyslový ideál krásy svého mládí
  • postavy splývají s prostředím
  • nerozeznáme žádné linie
  • tvary se vynořují z temnoty
  • pozdní díla manýrismu: Korunování trním; Apollon a Marsyas

MANÝRISMUS V BENÁTKÁCH

  • nazýváme pozdní renesanci
  • malíři napodobovali manýru (způsob) mistrů vrcholné renesance (Rafaela, Michelangela)
  • dlouho se manýristům vytýkalo: nepůvodnost, přehánění, formální a obsahové násilnosti
  • ve 20. stol se začal oceňovat především jeho nový duchovní obsah
  • nadřadil nadpozemský život
  • zrušil jednotnou kompozici, perspektivu, tektoničnost
  • umění=výrazem čisté fantazie
  • základem naturalistická abstrakce
  • dlouhé, štíhlé postavy lidské postavy s malou hlavou a dynamické prohnutí do šroubovitého postoje

 

 TINTORETTO

  • největším mistrem benátského manýrismu
  • spojil tradici benátského kolorismu s Michelangelovým kompozičním uměním a jeho plastickou fantazií
  • prostředky podřídil spiritualismu a mysticismu
  • prostý, velmi zbožný člověk, vedl klidný a nenáročný život
  • pracoval převážně pro bratrstva
  • pro Scuolu di S. Marco namaloval – Zázrak sv. Marka
    • význačné dílo benátského manýrismu
    • navázal na Michelangela
    • zobrazil zázračný děj → světec v obraze tělesně přítomen a přesto všem neviditelný
  • pro bratrstvo sv. Rocha – vyzdobil novou budovu 42 obrazy
    • největší galerie jeho děl
  • jeho fantazie vytvořila ze světla a stínu nadpozemský svět ducha
  • Klanění tří králů
  • Ráj (Dóžecí palác)
    • oddělil pozemský život od věčného
    • ideu nekonečnosti vyjadřuje bílé magické světlo
    • vychází ze světlého kruhu kolem Krista
    • šíří se do hloubky prostoru
  • Poslední večeře
    • vylíčil zázračné zážitky, jež vyvolala v účastnících svátost proměňování
    • prostor je slabě osvětlen, oblaky kouře se promění v okřídlené postavy
    • přímým pokračovatelem jeho díla byl El Greco
    • na rozdíl od Leonarda je matka tmavá

PAOLO VERONESE (veronés)

  • malířem slavnostní pohody a sladkého benátského požitkářství
  • maloval biblické hostiny
    • Svatba v Káni Galilejské, Hostina u Leviho
      • vyjadřoval v nich svůj smysl pro radosti života
      • byl až do konce života zahrnován zakázkami
  • přilnul ke kouzlu benátského koloritu, ale nepřijal zlatistý tón
  • zůstal věrný:
    • teplé stříbřité dominantě malířství
    • průsvitné barevnosti fresky
  • studoval účinky denního světa a jeho souhru s ovzduším
  • jako kolorista patřil k mistrům světové malby
  • přejímal problémy barokního malířství v skicovitě malovaných obrazech
  • na jeho světlou dekorativní barevnost navázali malíři rokoka
  • pro moderní malířství objevil Veronesův význam Paul Cézanne
  • poslední díla pod Tintorettovým vlivem postavy vnitřní neklid protireformační doby
  • v pozdějším období vyzdobil interiéry Dóžecího paláce
  • strop v sále Velké rady-Apoteóza Benátek (spojil v ní skutečnost a fikci)

  • německý umělecký směr, vychází z fauvismu
  • nejvíce se rozvinul v letech 1905 – 1920
  • je poznamenán předzvěstí 1. světové války
  • umělci reagují na válku i na celkovou krizi společnosti
  • expressio = výraz, exprimere = vyjadřovat
    • vyjádřit vlastní prožitky, pocity bez ohledu na konvence
    • malují, co cítí – pocity úzkosti, tísně, ztracenost v okolním světě
    • zajímají je citové stavy a projevy člověka a jejich vyjádření
  • důraz kladen na agresivní barevnost – barvou se popisují pocity, duševní stavy, dojmy a nálady
  • používá se záměrná deformace tvarů, stylizace
  • nadsázka, zkratka, plošnost, barevný kontrast

EMIL NOLDE 
  • *1867 – † 1956
  • německý expresionistický malíř a grafik
  • ovládal techniku dřevořezu, maloval olejem, vedle toho v jeho díle hrála zásadní roli technika akvarelu
  • jeho dílo bylo nacisty označeno za zvrhlé a bylo mu zakázáno malovat, v tomto pozdějším období tvořil velmi neobvyklé akvarely nazývané jako „nenamalované obrazy“
  • mezi časté náměty jeho obrazů patří krajiny, biblické, velkoměstské a fantaskní výjevy, květiny
  • barvu používá v kontrastech – vliv V. van Gogha
  • Tanec kolem zlatého telete
  • Smrt v poušti
  • Žlutá slunečnice
  • Ukřižování

ERNST LUDVIK KIRCHNER
  • *1880 – † 1938
  • německý expresionistický malíř
  • jeho tvorba byla silně ovlivněna Edwardem Munchem
  • ve svých obrazech zachycoval syrové lidské emoce
  • maluje portréty, tančírny, bary, krajiny
  • používal při malbě jako své modely prostitutky 
  • oblíbenou barvou je modrá a zelená
  • typickým znakem je tvarové a barevné zjednodušení, deformace a ostrý kontrast
  • Gerta
  • Marcela
  • V nevěstinci
  • Dámy
  • Ulice
  • Ženský poloakt s kloboukem
  • Fränzi před vyřezávanou židlí
  • Autoportrét jako voják

VASILIJ KANDINSKIJ
  • *1866 – † 1944, Moskva, Paříž
  • patří k průkopníkům abstraktního malířství
  • obrazy  jsou často lyrické a nalezneme v nich romantické prvky
  • od figurální tvorby přechází k abstrakci, obrazy přestal pojmenovávat, nebo používá termíny z hudby
  • abstrakci označuje za čisté a zcela nefigurativní umění.
  • Improvizace 14
  • Imprese III
  • Fuga
  • Arabové (Hřbitov)
  • Kostel v Murnau

PAUL KLEE
  • * 1879 – † 1940, Švýcarsko
  • experimentuje s technikami, materiálem
  • Kleeovo dílo nelze jednoznačně zařadit do žádného výtvarného slohu
  • jeho malby a akvarely se vyznačují zvládnutím jemných, zasněných barevných harmonií, které používal k vytváření plochých, poloabstraktních kompozic
  • některé z nich dokonce připomínají mozaiku
  • pracuje s linkou; světlo a stín slouží k vyjádření duchovních hodnot
  • Červený balónek
  • Město R.
  • Senecio

FRANC MARC
  • *1880 – † 1916, Německo
  • jeden  z nejvýznamnějších představitelů expresionismu v Německu 
  • používal symbolické významy
    • modrá = mužský princip → drsný a duchovní
    • žlutá = ženský princip → jemný a veselý
    • červená = hmota → brutální a těžká
  • miloval koně, zvířata, měl blízko k fauvistům
  • zřetelné barvy, barevně odlišené ohraničené plochy
  • Malí žlutí koně
  • Žlutá kráva
  • Sen
  • Velcí modří koně
  • Modrý kůň
  • Osudy zvířat

OSKAR KOKOSCHKA
  • *1886 – † 1980, Rakousko
  • rakouský malíř, ilustrátor, grafik
  • maluje hlavně portréty – ty vystihují psychiku a emoce modelů, používá syté barvy, energické tahy, deformuje těla figur a malby krajin, především množství městských a krajinných panoramat
  •  v malbě používá syté barevnosti, energické tahy štětce, deformaci figur
  • nacisté mu zabavili víc než 400 obrazů jako „zvrhlé umění“
  • Nevěsta větru
  • Dvojice
  •  Děti si hrají
  • Londýn
  • Autoportrét „zvrhlého umělce“

EDVARD MUNCH
  • *1863 – † 1944, Norsko
  • motivy smrti, strachu, hrůzy
  • fyzicky i duševně osamělý
  • Výkřik
    • prvky zdůrazňují pocity dotyčného, deformace tvaru
    • červená=expresivní barva
    • 3 barvy: černá, červená, modrá
  •  Tanec života
    • bílá = život, červená = láska, černá = smrt
    • přemalovaný secesní obraz: Tři věky ženy
  • Úzkost
  • Nemocné dítě
  • Madona
  • Smrt v pokoji nemocné

  • Edvard Munch – Tanec života
  • Zdroj: odaha.com

 

V ČESKÉM UMĚNÍ

  • Munchův exp. symbolismus  měl velký vliv na českou výtvarnou skupinu OSMA
  • založili jí v roce 1907 – Emil Filla, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka
  • hlásí se k tvorbě E. Muncha, postimpresionismu, fauvismu
  • spojován s kubismem – KUBOEXPRESIONISMUS
  • využívá náboženská témata, která jsou metaforou prožité války
  • začínají se zajímat o okolní svět lidí a věcí
EMIL FILLA
  • *1882 – † 1953, ČR
  • prochází několika směry: kubismem, expresionismem
  • v prvním období tvorby jej výrazně ovlivnilo především dílo malíře Edvarda Muncha
  • Čtenář Dostojevského
  • Hráči šachů
  • Červené eso
 

BOHUMIL KUBIŠTA
  • 1884 – † 1918, ČR
  • dílo z převážné většiny kubistické, avšak expresionistické základy
  • výrazně se ho dotkla Munchova výstava a v období 1905–1907 přecházel od akademického postimpresionismu k expresionismu
  • studoval teorii barev (např. kontrast červené a zelené považoval za střet života a smrti), analyzoval harmonické a kompoziční principy starých i moderních mistrů
  • uplatňoval komplementární a simultánní barevné vztahy a kompoziční princip zlatého řezu
  • Autoportrét v haveloku
  • Hráči
  • Cestující třetí třídy
  • Kavárna
  • Zátiší s lampou

 

  • z francouzského les fauves (le fóves) = dravé šelmy
  • jako směr trvá velmi krátce: 1904 – 1908
  • skupina výtvarníků, která neměla jednotný program
    • (odlišný povahově i v představách o umění)
  • toto označení pro skupinu malířů se ujalo 1906
  • uspořádali několik výstav 1906 – Salon nezávislých
  • 1907 – rozpad fauvismu, každý se ubíral jinam
    • jen Matiss +Dufy zůstali věrni fauvismu
BARVA

  •  barevná nadsázka, jednoduchá zkratka, nelomené čisté tóny
  • fauvismus měl významný vliv na abstraktní umění = barvu chápe jako samostatný výrazový prostředek
  • uplatňují se linie a zvýrazněný obrys
  • důležitější je celek než detail
  • barva spojována s emocí
  • vytýkali impresionistům, že znásilnili barvu (přidávali tam bílou – šlo jim o světlo, ne o duši)

skupina: HENRY MATISS

  • sblížil se s Albertem Marquetem
  • poté přidal Camoin+Valtéd = sblížili se ve skupinu Paříže

skupina: ALBERT DERAIN+MORICE VLAMING

  • nedaleko Paříže, venkov v Chatou

 skupina: RAUL DUFY, OTHON FRIESZ, KEES VON DONGEN, POY, GEORGES ROUAULT

  • ze severní Paříže – Le Havru

=jednotlivé skupiny se sešli na krátko-rozpad

HENRY MATISS 
  • 1869 – † 1954, Francie
  • francouzský malíř, sochař, grafik
  •  proslulý svou prací s barvou a svým brilantním kreslířským uměním
  • byl přesvědčen o tom, že se barva zobrazovaného objektu na obraze nemusí shodovat s jeho skutečným zbarvením
  • chce dosáhnout celkové harmonie obrazu
  • jde mu o čistě barevné působení na diváka
  • vážně onemocněl – objevila se výtvarná vloha-stal se malířem
  • učil se malovat podle příručky
  • Dáma se zeleným pruhem pruh-iluze objemu, modeluje ji barvami
  • Zlatá rybka
  • Alžířanka
  • Harmonie v červené
  • Žena v klobouku
  • Madam Matyss
  • Tanec

MAURICE DE VLAMINCK 
  • * 1876 – † 1958, Francie
  • De Vlaminck byl malířem samoukem a vážně se o umění začal zajímat až když se setkal s malířem André Derainem, se kterým pak bydlel v jeho ateliéru v Seine at Chatou
  • odlišní, celoživotní přátelé
  •  jeho prudké tahy štětcem s modrou, oranžovou a růžovou pozměnily perspektivu tak, že vytvořil vysoce expresivní a turbulentní bohaté scény pulsujícími energií
  • Portrét Deraina
  • Řeka Seina v Chatou
  • Modrý dům
  • Zahrada v Chatou

    • Maurice de Vlaminck – Portrét Deraina
    • Zdroj: wikiart.org
ANDRÉ DERAIN
  • *1880 – † 1954, Francie
  • byl francouzský malíř, sochař, grafik a scénograf
  • jeden ze zakladatelů fauvismu
  • v duchu fauvistické barevné nadsázky maloval krajiny, zátiší i portréty
  • Podobizna Henriho Matisse
  • Tři stromy
  • Bouřkové mraky

RAOUL DUFY
  • *1877 – † 1953
  • po studiích začal malovat v impresionistickém stylu
  •  poté přešel na pozice fauvismu, byl ovlivněn zejména tvorbou lídra fauvismu Henri Matisse, především jeho prací s barvami
  • malba rytmická a svěží barevnost
  • zachycoval interiéry a ulice z pařížského života
  • Moře a lodě
  • V přístavu

ALBERT MARQUET
  • *1875 – † 1947, Francie
  • motivem obrazů byly svěží pohledy na francouzské ulice a nábřeží
  • vynikajícím kreslířem
  • Přístav Marseille
  • Vykládání písku

Hnutí je v různých zemí označováno různými názvy:

  • Německo: Jugendstil – nový styl, sloh mladý
  • Francie: Art Nouveau – nové umění
  • Anglie: Modern Style – moderní styl
  • Itálie: Stile floreale – květinový styl

 

SECESE

  • vznikla ve Vídni
  • objevuje se v 80. letech 19. století
  • zasáhla celou Evropu, Spojené státy i Japonsko
  • poslední univerzální umělecký sloh
  • secese obsáhla architekturu ,sochařství, malířství, grafiku a užité umění
  • zrušila hranice mezi tzn. vysokým uměním (malířství, sochařství) a uměním užitým
  • životní styl, který ovlivnil módu, nábytek, šperkařství
  • je protestem proti historismu a konzervativnímu akademismu
  • z latinského secessio = odchod, odtržení
  • vyjadřuje nálady jako cynismus, sentiment-ty odpovídají náladě 19.století
  • 1890 – 1905 období vrcholné secese

 

ZNAKY SECESE

  • svoboda umělecké fantazie
  • ornamentálnost, lineárnost, využívání přírodních tvarů = květů, listů, lidských a zvířecích postav
  • typickou květinou je lilie, kosatec, tulipán, leknín mák
  • typickým zvířetem jelabuť, páv; symbolem vášně, intelektu, erotiky
  • časté jsou vlnící se linie, které vyvolávají v ploše pohyb, stylizace tvarů
  • plošně pojaté = nestínované,  neobvyklá barevnost plochy, celková ladnost
  • BARVY: lomené barevné odstíny; mají symbolický význam
    • žlutá = barva hmoty, slunce, života a radosti
    • modrá a zelená = barvy neskutečné, faustovské
    • černá = poslem ducha
    • bílá = symbolizuje ztroskotanou naději, smrt
 

ARCHITEKTURA

  • je působivá svou dekorativností, členitostí, rytmičností 
  • je opakem architektury funkcionalistické, která upřednostňuje funkčnost na úkor krásy
  • je zdobena rostlinným a květinovým ornamentem
  • pracuje s nejrůznějšími materiály → ty vzájemně kombinuje – sklo, keramika, kov

 

Po Evropě se šíří 2 směry:

  • SMĚR INSPIROVANÝ ORGANICKOU HMOTOU = ORNAMENTÁLNÍ
  • SMĚR GEOMETRICKÝ = RACIONÁLNÍ
  • + LIDOVÝ CHARAKTER architektury v Česku

 

ORNAMENTÁLNÍ SMĚR

ANTONI GAUDÍ
  • * 1852 – † 1926, Španělsko
  • jeho stavby lákají svou bizarností a fantaskností
  • kombinuje prvky gotické a barokní
  • jeho styl byl inspirován přírodními tvary a orientálními technikami
  • využívá různých materiálů: barevné střepy glazované keramiky – z nich vytváří mozaiky; kámen, cihly, beton
  • svou originální fantazii uplatnil na detailech staveb: okna, komíny, balkóny, stropy, sloupy (při řešení se nikdy neopakoval)
  • pracuje sochařskou metodou na kostru ze železných prutů nanáší vrstvu betonu
    • do podoby kostí a koster fantaskních ještěrů – park Güell v Barceloně
    • do podoby mořské vlny – Casa Milá
    • do podoby pravěkých zvířat – Casa Batlló
    • hnízd termitů, které připomínají i gotickou katedrálu – Sagrada Família v Barceloně 

VICTOR HORTA
  • * 1861 – † 1947, Belgie
  •  jednou z největších osobností secese, jeho designy ovlivnily celou řadu tehdejších architektů, designérů i malířů jeho i budoucí doby
  • jeho stavby představují vrchol vědeckého a technického pokroku
  • jsou zdobeny květinovým dekorem
  • vznikají z kamene, který je zaoblený; ze železa spleteného do ornamentu připomínající šlehy biče i ze skla
  • tel Tassel v Bruselu
  • Hotel Solvay
  • Hortův dům a ateliér (nyní museum)
  • Centrální hala hlavního nádraží v Bruselu
  • Palais des beaux-arts de Bruxelles

HECTOR GUIMARD

  • * 1867 – 1942, Francie
  •  byl velkým experimentátorem, nebál se zkoušet nové a převratné designy, které si získaly obdiv i uznání veřejnosti
  •  jeho dekorativní předměty byly vytvořeny podle jeho secesních principů, dokonale doplňovaly jeho nákladné interiéry
  •  designoval vitráže, keramiku, tapety i látky, vše v harmonii se secesními principy i jeho stavbami
  • je tvůrce nejstarších vstupů do stanic pařížského metra s typickou vějířovitou prosklenou stříškou nad vchodem – elektrické sloupy stylizoval do podoby orchidejí
  • Synagoga Pavée
  • Castel Béranger
  • Hôtel Guimard

CHARLES RENNIE MACKINTOSH
  • * 1868 – † 1928, Velká Británie
  • skotský architekt, designér a malíř
  • nechal se inspirovat papírovými stěnami tradiční japonské architektury
  • jeho stavby jsou bez dekoru, proto byl oblíben architekty ve Vídni, Mnichově, kteří upřednostňovali typickou architekturu v geometrickém duchu
  • pracoval s kamenem, dřevem, sklem – neomítal zdi
  • byl mistrem v řešení vnitřního prostoru budov
  • secesní charakter dosahuje v asymetrických a prohnutých liniích
  • zábradlí, nábytek má strohý pravoúhlý tvar
  • Hill House, Helensburgh
  • Glasgow School of Art
  • Windyhill

JOSEF FANTA
  • *1856 – † 1954
  • český architekt, návrhář nábytku, malíř, autor mnoha publikací, mecenáš
  • Fantova budova Hlavního nádraží 
  • Hlávkovy studentské koleje v Praze
  • Mohyla míru u Slavkova
  • Dům Hlaholu v Praze
  • Ondřejovská hvězdárna

OSVALD POLÍVKA A ANTONÍN BALŠÁNEK
  • Obecní dům v Praze reprezentační budova s mnoha sály, restaurace, výstavní prostory, salonky, schodiště
  • Pojišťovna Praha na Národní třídě 

  • Polívka a Balšánek – Obecní dům 
  • Zdroj: prague.eu

GEOMETRICKÝ = RACIONÁLNÍ SMĚR

OTTO WAGNER
  • * 1841 – † 1918, Rakousko
  • strohá architektura s převahou krychlových tvarů
  • stanice vídeňské městské dráhy – např. stanice Karlsplatz
  • Budova Poštovní spořitelny
  • Kostel sv. Leopolda ve Vídni

JOSEPH MARIA OLBRICH
  • * 1867 – 1908, ČR, Rakousko
  • architekt, designér a malíř, pracoval s kovem, textiliemi a grafikou
  • Svatební věž
  • Pavilon Secese
    • geometricky střídmá krychlovitá bílá budova se zlatou kopulí přirovnávána k „hlávce zelí“, = pozlacené listy stromů
    • stavba je koncipována jako prolínání 3 těles: koule, krychle, kvádr
    •  jeho záměrem bylo vytvořit palác umění, z jehož srdce vyrůstá strom rodící zlaté plody

JAN KOTĚRA
  • * 1871 – † 1923, ČR
  • architekt a designér
  • Peterkův dům na Václavském náměstí – první secesní stavba v jednotném stylu  
  • Muzeum východních Čech v Hradci Králové
  • Hotel Okresní dům v Hradci Králové

 

LIDOVÝ CHARAKTER

DUŠAN JURKOVIČ

  • * 1868 – † 1947, Slovensko
  • vytvořil velice osobitý styl secesní architektury, výrazně ovlivněný lidovou architekturou
  • Libušín a Maměnka na Poustevnách
  • Lázeňské domy v Luhačovicích
  • Křížová cesta na Hostýně  = inspirace lidovým uměním-tvarové i barevně

 

SOCHAŘSTVÍ

  • je stylizované, typickým znakem je vlnění ploch

Francie – AUGUST RODIN

 

Čechy: LADISLAV ŠALOUN – Pomník mistra Jana Husa v Praze

           STANISLAV SUCHARDA – Pomník Františka Palackého

           FRANTIŠEK BÍLEK – Modlitba nad hroby

 

 

MALÍŘSTVÍ

  • znakem nelineární kresba a dekorativní stylizace

 

GUSTAV KLIMT
  • * 1862 – † 1918, Rakousko
  • vyhledávaný portrétista vídeňských dam
  • autor litografických plakátů
  • úzké a dlouhé formáty s erotickým podtextem většina obrazů provokuje dráždivostí, erotičností → skandál, Klimt obviněn z pornografie → obrazy musel vymáhat soudně
  • typickým znakem jeho malby je kontrastní spojení naturalie pojetí figury s něžnou barevností a ornamentální důraz na erotismus, stylizované pozadí zaplněné barevnými geometrickými tvary nebo spirálovitým zlacením
  • Polibek
  • Tři věky ženy
  • Judita 
  • Danae
  • Adam  a Eva
  • Portrét Fritzy Riedler
  • Portrét Adele Bloch-Bauerové I

ALFONS MUCHA
  • * 1860 – † 1939, Česká republika
  • český malíř, grafik a designér
  • le style Mucha – vlastní styl, vznikl v souvislosti s tvorbou plakátů, na kterých je vyobrazena herečka Sarah Bernhardtová, neměl rád termín secese
  • autor kostýmů, šperků, kalendářů a uměleckých plakátů
  • v Muchových obrazech byla zachycena jak klasická vznešenost a noblesa, tak také dekadentně tajemná provokativnost a výzva
  • jeho postavy žen byly dámy i tajemné svůdkyně ze světa snů
  • Slovanská epopej – 20 velkých obrazů s námětem slovanské minulosti
  • Tanec
  • Ovoce
  • Lorenzaccio
  • Kojenecká strava Nestlé
  • Jaro

MAX ŠVABINSKÝ
  • * 1873 – † 1962, Česká republika
  • malíř, grafik, krajinář, portrétista slavných českých spisovatelů a vědců (Němcová, Smetana, Neruda)
  • Poslední soud – autor návrhů tři vitráží v chrámu sv. Víta
  • nástěnné malby: Svatý Václav žehná práci; Práce, zřídlo blahobytu
  • Splynutí duší
  • Chudý kraj
  • Kulatý portrét
  • Dvě matky
  • Ela v klobouku

  • Max Švabinský – Ela v klobouku
  • Zdroj: artmap.cz

 

UŽITÉ UMĚNÍ

Čechy

  • JAN KOTĚRA – návrhy nábytku
  • LADISLAV NĚMEC – návrhy šperků
  • VOJTĚCH PREISSIG – návrhy tapet

konec 16. st. až do konce pol. st.

  • přišlo z Itálie (Řím) a Španělska
  • proud klasicizující a dynamický
    • klasicizující-založeno na přímkách – Francie
    • dynamický-založeno na křivkách – Čechy, Německo, Rakousko
  • je nástrojem a prostředkem katolické církve k šíření svých myšlenek a moci
  • do popředí se dostávají náboženské znaky
  • označení Baroko má původně hanlivý význam
  • Baroko byla figura středověké logiky- znamenalo to nesmyslnost
    • název převzat z francouzštiny- podivným
    • z řečtiny- hojnost
    • z klenotnictví – velká perla nepravidelných tvarů
  • Baroko je plno náboženských reforem
  • Řím se stal centrem duchovní moci
  • byla obnovena inkvizice a vznikl Jezuitský řád
  • doba poslušnosti, roboty a lidového útlaku

 

Znaky

  • je opakem racionální renesance, klade důraz na duchovní prožitek
  • hledá pohyb, dynamiku, napětí, dramatičnost=využívá k tomu světlo, světelné efekty
  • proti rozumu vyzdvihuje smysly, chce pohladit člověka svou pompézností, zdobností a bohatstvím

 

 

ARCHITEKTURA

  • vzniká pod vedením architektů z Itálie, Německa, Vídně
  • vývoj české barokní architektury dělíme na 3 období:
  • raný barok (17. st.)
  • vrcholný barok (1700-1740)
  • pozdní barok (po 1740- současný s rokokem a klasicismem)
  • pracuje se stejnými prvky jako renesance, ale používá je jinak- složitěji, dekorativněji

 

ZNAKY:

  • půdorysy staveb– složitě členěné
    • vznikají jako průniky a prostupováním elips, kružnic a křivek
  • cihlové zdivo pokryto omítkou
  • klenby- zvětšené rozpětí valené klenby+ součástí jsou zvonice
  • kopule-česká placka“ je nad čtvercem, „pruská placka“je nad obdélníkem
  • oknaobdélníková, zakončené obloučkem; oválné „ KÁZULOVÁ“- tvar mešního rouna nebo kruhovité
  • střechy- jsou kaskádovité, jejich součástí je mansarda (podkroví)
    • jsou pokryty měděným plechem nebo taškami preizy
  • štíty domů: voluta+socha,vázy, koule, šišky, obelisk
  • stěny jsou zprohýbané ven (konvexní)
    • součástí stěn jsou niky– půl obloukovité výklenky
    • vevnitř jsou zdobeny štukem, sádrovým obkladem, zlacením
    • štuková výzdoba fasád-ornament, mušle, nadokenní římsy a parapety
  • fasáda- symetrická, zvlněná, využívá barevného kontrastu, na vrcholech pilastrů a průčelí- sochařská výzdoba
  • pilastry, pilíře, sloupy a kaskády zdobí stěny staveb
  • zámecká dispozice- trojkřídlá- 4. strana obvykle uzavřena kovanou ozdobnou mříží.
  • cibulovité báně věží
  • architektura je osově souměrná

 

Církevníkostely, oratoria, morové sloupy

Světské– koleje, paláce, domy, kašny

 

RANÉ BAROKO

GIOVANI PIERONI

  • italský architekt; působil u Valdštejna
  • Valdštejnský palác
    • velká barokní budova- užita italská renesance, průčelí barokní
  • Salla terana
    • propojení renesančních prvků s barokní monumentálností
    • předimenzovaná architektura, v podstatě ještě manýristická
    • měla všechny náležitosti přepychového barokního paláce- velký sál, kapli, zahradu s fontánou, voliérou a grottami, jízdárnu, konírnu a hospodářské budovy

 

CARLO LURAGO

  • Klementinum
    • největší pražská stavba raného období
  • Jezuitská kolej na Starém Městě
  • Kostel sv. Salvátora
  • Kostel nanebevzetí Panny Marie v HK
  • kostel Panny Marie v Klatovech

 

FRANCESCO CARATTI

  • Černínský palác
    • dnes Ministerstvo zahraničí
    • nejmohutnější pražský palác pro hraběte Černína
    • dostavěl František Maxmilián Kaňka v 18. století
  • kostel Máří Magdaleny na Malé Straně
  • přestavba zámku a kostela v Roudnici

 

GIOVANNI BATISTA ORSI

  • Loreta v Praze

 

GIOVANNI DOMENICO ORSI

  • Jezuitské koleje v Kutné Hoře
  • započal stavbu zámku Trója v Praze

 

JEAN BAPTISTE MATHEY

  • přestavěl a dokončil zámek Trója v Praze
  • do Čech uvedl typ trojkřídlého zámku s ústředním hlavním sálem
  • pak dispozici kostela na půdorysu řeckého kříže s oválnou kopulí
  • a klasicistní členění fasády soustavou pilastrů, lizén, oken a plochých polí

 

VRCHOLNÉ BAROKO

GIOVANNI GIACOMO TENCALLA

  • Loreta v Mikulově
  • v Olomouci- Svatý kopeček– klášterní hradisko

 

KRYŠTOF DIENTZEHOFER

  • stavby jsou velmi dynamické a iluzorní
  • používá nejrůznější půdorysy
  • pomocí střídání tvarů konkávních a konvexních vyvolává perspektivní iluze
  • prováděl stavby podle plánů pražských architektů
    • Kaňky (Vrtbovská zahrada na Malé Straně).
  • Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně
    • připravil celkový plán
    • připravil část průčelí, interiér (dynamické baroko)
    • jeho syn dostavuje kněžiště (=lineární baroko)
  • Kostel sv. Markéty v Břevnově
  • kostel sv. Kláry v Chebu

 

GIOVANNI BATTISTA ALLIPRANDI

  • působil v Praze-pevnostní stavitel
  • kostel v Kuksu
  • Šternberský palác v Praze

 

GIOVANNI SANTINI zvaný AICHEL

  • vytvořil barokní gotiku
  • vytvořen na přání církevních řádů (benediktinů, premonstrátů a cisterciáků)
  • přestavby gotických objektů
  • kostel Panny Marie v Kladrubech
  • vrcholem je kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou
    • má půdorys pěticípé hvězdy
    • zařazen do seznamu chráněných památek UNESCO

 

POZDNÍ BAROKO

FRANTIŠEK MAXMILIÁN KAŇKA

  • nejžádanější pražský architekt
  • spolupracoval se Santinim, Alliprandim
  • 1723 byl jmenován císařským architektem
  • nebyl vyznavačem dynamického baroka
  • pro Černíny- Černínský palác. Zámek ve Vinoři
  • pro Valdštejnyšpitál v Duchově, Horní Litvínov
  • pro jezuity- kostel sv. Klimenta v Praze
    • dostavba Klementina- astronomická věž a Zrcadlová kaple
    • zámek Jemniště, Konopiště, zámek v Kolodějích

 

KILIÁN IGNÁC DIENTZENHOFER

  • syn Kryštofa, dokončoval mnoho staveb po otci
  • Letohrádek Amerika na Novém Městě
  • Kostel sv. Jana Nepomuského na Hradčanech
  • kostely- v Karlových Varech, Broumov
  • jeho stavby-ukázka barokního dualismu (klid vnější fasády v kontrastu s vnitřní dynamikou), interiér nezávisle řešen na exteriéru

 

 

SOCHAŘSTVÍ

  • je vázáno na architekturu
  • výzdoba interiérů, exteriérů (průčelí, štíty staveb), veřejných prostranství (kašny, morové sloupy)
  • opouští renesanční ideál krásy- nedodržuje anatomii těla, pracuje s nadsázkou a deformací
  • soustřeďuje se na sílu výrazu, výrazný pohyb
  • většina soch do šroubovice (trup, končetiny, točení kolem své osy)
  • členění povrchů (dosahují zamotáváním)
  • gesta, mimika, světlo, které sochu osvětluje
  • vyjadřují stav extáze, rozkoše, bolesti, zoufalství, nicoty
  • často polychromované– nejčastěji zlatá a bílá barva, potahované štukem
  • Téma: náboženské a mytologické

 

  • Materiál: pískovec, sádra, dřevo, ojedinělé kovy, zlato
    • mramor – málo se využíval, protože byl drahý- imitace mramoru

 

  • sochaři jsou především řezbáři
  • neexistují autorská práva- témata se často přebírají
  • sochaři nepracují podle živého modelu
  • BOZZETO- hliněný model dělaný mistrem
  • MODELLETO- propracovaný model pro zákazníka
    • dílo (modelleto) muselo projít přísnou komisí

 

JAN JIŘÍ BENDL

  • Němec, realistický, robustní postavy, mírná disproporčnost
  • Sochy- Herkules v královské zahradě
  • sošky v průčelí sv. Salvátora v Klementinu
  • jezdecká socha sv. Václava- (dnes na Vyšehradě)
  • seskupení soch na Mariánském sloupu na Staroměstském náměstí (v roku 1918 stržena davem)

 

JERONÝM KOHL

  • plastiky v Augustiánském klášteře na Malé Straně
  • plastiky sv. Uršuly pro klášter Uršulinek na Malém Městě pražském
  • plastiky pro k. sv. Trojice u Kutné Hory

 

JAN BROKOF

  • zakladatel jedné z nejvýznamnějších dílen
  • Jan Nepomucký pro KM
  • antičtí bohové Toskánského paláce

 

FERDINAND MAXMILIÁN BROKOF

  • s Braunem nejvýznamnější sochaří Baroka
  • využívá monumentálnosti, realistické detaily, usiluje o valér
  • sousoší sv. Jana Křtitele na Maltézském náměstí
  • sochy Jupiter, Merkur, Venuše
  • Sochy pro KM- sousoší sv. Markéty, Barbory, F. Xaverský, Vincenc a Prokop
  • socha sv. Kajetán, Vít ,Ignác, Vojtěch

 

BERNINI

  • průkopník dynamického baroka
  • Svatopeterský stolek-oltář v chrámu sv. Petra
  • socha Davida– figura zobrazena v pohybu, bohatost drapérie, polychromované

 

MATYÁŠ BERNARD BRAUN

  • forma bez jemnosti a detailů
  • užívá nadsazené proděravění, dynamičnost, pathos, expresi, prudký kontrast
  • výzdoba kostela sv. Klimenta v Klementinu
  • Náhrobek maršála hraběte Leopolda Šliky
  • Sochy pro KM- Ivo, Judo Tadeáš
  • významná socha- Sen sv. Luitgardy
  • zámek Kuks24 soch Ctností a Neřestí po 12 + 2 andělé v průčelí Kuksu
    • využívá mimiku, gesta, nikdy barvu; vyrobeny z pískovce
  • v BetléměJakubova socha, Máří Magdalena. Poustevník Garinus

 

 

MALÍŘSTVÍ

  • rozvíjí se také ve 2 proudech: klasicistní (Francie) a dynamické (Itálie)
  • figurální malba v popředí
  • malby el-fresco (nástěnné) na stropech
  • malby na plátně (závěsné)
  • závěsný obraz– nejčastěji náboženské náměty, historické scény, zobrazování světců i světské nenáboženské výjevy ze života.
  • temnosvit– prudké kontrasty mezi světlem a stínem
  • celková kompozice- dynamická, neklidná, neobvyklé zkratky postav
  • objednavateli jsou především mnišské řády- jezuité, cisterciáci, premonstráti a šlechta

 

KAREL ŠKRÉTA

  • patří k nejvýznamnějším malířům č. baroka
  • umění poznal v Itálii jako emigrant
  • jeho rodina protestantská odjel (přidal se ke katolíkům)
  • maloval portréty měšťanů, oltářní obrazy a mytologické scény
  • Svatováclavský cyklus –cyklus 6 oltářních obrazů
  • obrazy- Karel Boromejský navštěvuje nemocné morem
  • Nanebevzetí Panny Marie v Týnském kostele v Praze
  • Pašijový cyklus– 10 obrazů pro malostranský kostel sv. Mikuláše

 

PETR BRANDL

  • autor náboženských a oltářních obrazů
  • vše podřízeno světelnými kontrasty a temnosvitným vyjádřením
  • podobizna- Simeon s Ježíškem
  • oltářní obraz v Doksanech Narození P. Marie
  • pro kostel P. Marie Vlezné– Jáchym a Anna, Vidění proroka Eliáše
  • autoportréty a portréty- Muž s bílou parukou

 

JAN KUPECKÝ

  • vynikající portrétista
  • kvůli náboženství nemohl pracovat v Čechách
  • portrétoval panovníky a vysokou šlechtu
  • v obrazech usiloval o psychologickou charakteristiku
  • portrétoval cara Petra Velikého v Karlových Varech
  • Malíř se svou rodinou
  • Vlastní podobizna

 

VÁCLAV HOLLAR

  • náboženský emigrant žijící v Londýně
  • vytvořil přes 4000 grafických listů = leptu s tématikou krajiny
  • byl autorem prospektů, map, zátiší s přírodopisnými motivy
  • ilustroval Ezopovy bajky; Alegorie ročních období

 

VÁCLAV VAVŘINEC REINER

  • autor fresek s odvážnou perspektivou a prostorovou iluzí
  • vyzdobil interiér Černínského paláce- Gigantomachie– představují vzpouru Titánů
  • Poslední soud– v kupoli křížovnického kostela v Praze

ROMÁNSKÉ UMĚNÍ (11. stol. – pol. 13. stol.)

  • = 1. celoevropský sloh
  • 1000-1250-zachvátil celou Evropu
  • název * v 19. stol. -> nahradil termín byzantský sloh
    • církevní instituce jsou řízeny papežem
  • snaží se navázat na římskou architekturu, ale je to spíše nápodoba
  • ovlivněno i germánským slohem
  • do 10. stol. se lid bál, že bude konec světa -> ve velké míře se začaly stavět kostely (sloužily i jako úkryt pro vesničany v době nájezdů -> dobrá ochrana díky masivnímu zdivu a kameni;; oproti dřívějšímu dřevu)
  • př.: Chrám Notre-dame (Fr., u Klimy)

 

Bořivoj – 1. známý hist. panovník, který buduje církevní stavby

  • kostel Sv. Klimenta“ (rotunda) – Levý Hradec
  • rotunda sv. Jiří na Řípu
  • rotunda sv. Kříže v Praze

 

jeho nástupce Spytihněv dal postavit několik kostelů

  • Spytihněvova bazilika
  • kostel Sv. Petra“ – na bývalém Plzeňském hradě
  •  „rotunda Sv. Víta na Hradě“ -> 4 apsidy do kříže; Z – předsíň, V – oltářní prostor; kruh ve středu – dokonalý vesmír
    • zde je i kníže Václav pohřben
    • později založena r. 921 „biskupská bazilika“ (1 lodní kostel, apsida na V)

r. 973 – v Praze zřízeno Biskupství

  • 1. biskup – Dětmar -> jeho os. ovlivnila kulturní dění v Praze

 

  • zakládají se 1. kláštery
  • u „kostela sv. Jiří“  * klášter (Benediktýni)
  • Praha podléhá Řezenskému arcibiskupství  -> propojení Prahy a Evropy
  •  postupně se počet klášterů zvyšuje, z poč. hl. benediktýnské
  • r. 993 v „Břevnově nejstarší benediktýnský klášter
  • r. 999 – „klášter v ostrovu u Davle
  • 11. stol. – silná stavební aktivity na venkově -> * panské kostely
    • Ÿ centrální (kruhový základ)
    • Ÿ podélné, 1 lodní, na Z straně věž + triguna
  • (kamenný útvar – balkónek; na 1-2 sloupech; slouží pro šlechtice, aby nemuseli mezi lidi dolu)

 

  • až do 13. stol. kostely majetkem panovníka -> ten si tam dosazuje i své lidi
  • konec 13. stol – boj mezi panovníkem a církví -> ta vyhrála a dosazuje si své lidi

 

Vladislav II.-> zval na naše území premonstráty

  • kostel v Doksanech“ (benediktýnský)
  • klášter na Strahově“ (premonstráti)
  •  „Sedlec u Prahy“ (cisterciáci)

 

  • ve 2. pol. 11. stol. zakládají se církevní stavby – * hl. ve středních Čechách
  • panské kostely, někdy spojeno se sídlem šlechtice
  • (Záhoří nad Labem; „kostel sv. Jakuba u Kutné Hory“; zde asistoval i král Vladislav II.)

 

 

ARCHITEKTURA

 

ROTUNDA
  • centrální typ (půdorys)
  • přisazena apsida-i více
BAZILIKA
  • daleko častější je jednolodní kostel až 5 loďmi
  • věže na Z straně kostela a v průčelí
  • boční lodi=okénka
  • existuje i příčná loď
  • Bazilika sv. Marka v Benátkách

 

KLÁŠTERY
  • součástí je klášterní kostel+obytná část+rajský dvůr (vylepšen křížovou chodbou); knihovna, jídelna, cely, skladiště a sýpky
  • nosné kameny jsou přitesávány (skoro nepoužívali maltu) = kvádříkové zdivo
  • hl. objednavatelem a výrobcem um. děl je církev; umělci pracují anonymně
  • církev předepisovala námět i formu
  • převažují náboženské náměty
  • abstraktní a symbolický charakter um. (chybí spojení se skutečností)
  • pracují podle předloh; napodobovali

 

KOSTELY
  • většina půdorysů vychází z římské baziliky (obdélník o 3 lodích)
  • zakomponovali kříž + apsidu
  • apsida = chór, kde se shromažďovali mniši; sloužili tam mši
  • jako celek působí těžkopádně, masivně
  • kruhový oblouk; sdružená okna (skupina obloučků propojena sloupy); okna (úzká, tlusté zdi, podobají se střílnám), klenba valená (z kamene)
  • později křížová klenba (* kombinací 2 kleneb valených)
  • portál – jednoduchý; trojitý – ústupkový; bohatá výzdoba (evokace na římské vítězné oblouky)

doba karolinská (dle Karla Velikého)-10. století

doba otonská (dle Oty II.) -11. Století

 

STAVBY
  • Ÿklášterní
  • kostelní
  • Ÿprofánní (hl. Praha); ve Znojmě – r. 1134 „rotunda P. Marie, dnes Kateřiny

 

ZNAKY
  • sloupy – plošný dekor; zvonová hlavice; někdy stylizované symboly křesťanství; stylizované tváře; pletenec; hladký dřík; patka s drápy + podstavec
  • pilíře – hranolovitý, jednoduchý; větší nosnost než sloup
  • kostely mají uvnitř zvednutou úroveň apsidyoltář
    • na ½ schovaná nebo úplně zasunutá krypta
  • 1 nebo 2 věžové průčelí
  • nad průčelím – kruhové okno (rozeta)
  • průčelí má občas jednoduchý reliéf, výzdobu
  • štěrbinová okna – uvnitř se rozšiřovala; ojediněle zasklena
    • u venkovských kostelíků místo skla střeva zvířat

 

běžná zástavba

  • románské sídliště nebylo uspořádáno; budovy byly rozptýleny
  • často útvar svírající nádvoří – hl. hospodářský účel
  • nejzachovalejší je na Starém Městě Pražském (dnes renesanční a barokní fasády, ale přízemí je románské – klenby, pilíře)
  • Praha – převážně kamenné město; cca 30 kostelů
  • 1170 – kamenný most -> Vladislav II. ho nechal postavit ve jménu manželky Judity -> Juditin most (zachovala se věž na Malé straně, reliéf – korunovace knížete na čes. krále)
  • světské stavby mají pevnostní charakter -> falce (Cheb; Olomouc)

 

 

 

SOCHAŘSTVÍ

  • náboženská tématika, existovali i náměty rostlinné, živočišné (lvi, draci, medvědi)
  • za Vladislava II. se sochařských památek vyrobilo a zachovalo nejvíce
  • vázána na architekturu (tympanon portálu)
  • tvůrci jsou většinou anonymní
  • převládala náboženská tématika (Trůnící madona), ale i rostlinné a živočišné
  • převažuje reliéf
  • figurální  plastika-bez výrazu v obličeji, strnulost v pohybu, schematismus, kolorovány, hierarchická perspektiva
  • sochařská výzdoba měla magickou fci (kostel nás měl ochránit; zlé zůstalo venku)

 

Gislebert [Žisléber]

  • největší osobnost v Evropě – reliéf na téma Posledního soudu
  • portál v Tišňově, kostel sv. Jakuba v Kutné Hoře

 

plastika
  • dekorativní
  • monumentální
  • komorní
    • do plastik řadíme i pečetě; drobná mincovní dílka (dukáty)
    • sochařská díla –různorodost
ZNAKY
  • schematičnost-lidské tváře jsou všechny zobrazovány stejně (často nerozlišovali mužskou a ženskou postavu)
  • dlouhý splývavý oděv, řasený
  • minimální pohyb
  • anatomické disproporce-mnoho soch kolorováno
  • 1. nálezy – 6 sloupů krypty sv. Martina ve Spytihněvově bazilice

církevní plastika

  • ostře sledována a vybírána
  • (figury patronů, oficiálně uznaných světců, evangelíci, …)
  • malířská technika byla upřednostňována
  • románské um. má plošný charakter
  • reliéfní kompozice často dělali malíři (plošnost)
  • většina sochařských témat je převzata z malířství (jednoduché obrysy, redukované tvary)
  • práce v rámci Sázavského kláštera, součást slovanské liturgie, navazuje na Velkomoravskou tradici; zde byl činný hl. mnich Božetěch (pracuje v dřevě, kameni a z kosti – drobné sochařské práce)
  • opat Silvestr a Reginard z Met – též činní v malířství
  • tympanon – vstupní portál do kostela na hradě Oldříž u Poděbrad

 

  • mnoho kostelů staví česká šlechta
  • nejkrásnější je kostel sv. Jakuba u Kutné Hory
    • arkády (vtěleny postavy – Kristus, syn a Marie; sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Prokop, …)
    • 1165 byl vysvěcen (nejvyspělejší sochařské dílo)

 

kostel v Záboří nad Labem

  • tympanon, archivolta vstupního portálu
  • dal postavit Sedlecký klášter

-> typické prvky:

  • provazec, palmety, akant, zvířecí motivy (stylizace), pletence; … -> motivy se opakují
  • dole jsou stylizované korintské sloupy
  • kaple na hradě v Chebu na falci -> uvnitř má drobnou výzdobu
  • falc – uvnitř Elami zajímavá stavba (členitá kompozice; krásné půdorysné řešení)

 

falc v Olomouci

  • sdružená okna
  • byzantský typ, vrtaná do hloubky zdi, kamene
  •  celkový dojem spíš grafický než sochařský
  •  je v blízkosti olomouckého dómu
  • cca r. 1170 – výjev zachován z původní věže Juditina mostu (plastika zobrazuje panovníka -> symbol majestátu moci státu; před ním je vazal -> oddává se mu)
  • zřejmý nárůst realismu
  • 1. ¼ 13. stol. (1200 – 1225) -> vrchol románského umění

 

  Ÿ kouřimští lvi

  • seskupení 4 lvích hlav
  • mohli být součástí křtitelnice, trůnu (neví se, k čemu přesně sloužili)
  • zjednodušení; srst rytmicky seřazená; nalezeno na původním hradišti v Kouřimi
  • ležící lvi – často součást um. -> u vstupů do kostelů (ochránci)
    • jako podpora sloupu
    • už i v antice u bran
  • 4 figury (2 okřídlené) ->v 17. stol. je někdo zazdil o zdi Žitenického kostela (u Litoměřic)
  • původně určeny pro jinou stavbu; originály jsou dnes v muzeu

 

tympanon svatojiřského kostela

  • deska + půlkruh -> tvoří postranní části
  • zobrazuje trůnící P. Marii s Ježíškem na klíně
  • vedle je Mlada (1. abatyše svatojiřského kláštera)
  • po stranách je Přemysl I. a na 2. str. je sv. Anežka
  • 1 z nejlépe zachovaných prací z této doby; velmi povedené

 

  • většina plastik je dekorativního rázu
  • románské um. v podstatě nezná volnou plastiku -> je vždy součástí výzdoby architektury (interiérová i exteriérová výzdoba)

 

 

MALÍŘSTVÍ

  • převažují fresky a knižní malba
  • schematičnost a strnulost
  • ve tváři žádné stínování; žádná drapérie => aby nebyla odváděna pozornost od tématu
  • malby byly přetírány -> maleb zachováno velmi málo
  • lineárně stylizované
  • užití výrazných nelomených barev
  • památka: Vyšehradský kodex –1085., námět Vjezdu do Jeruzaléma – v Památníku Národního písemnictví
1) NÁSTĚNNÉ (monumentální)
  • bezprostředně vázané stavební plochou
  • tvoří souvisle výzdobu interiéru v časovém sledu, proudu (pašijové výjevy)
  • nejstarší je „výzdoba v kostele Sv. Klimenta ve Staré Boleslavy
  • fresky – „Kostel v České skalici
  • nástěnné obrazy – „v Albrechticích nad Vltavou

 

fresky z kostela Panny Marie, později Sv. Kateřiny ve Znojmě

  • původně součást falce, dnes stojí v pivovaře
  • výzdoba má výrazně ucelený ráz (1. pol. 12. stol.)
  • pásyspodní (drapérie zelenavé barvy, dekorativní ráz)
    • nad ním (výjevy ze života Panny Marie)
    • další pás (jednotná výzdoba, ale neucelená)
    • 3. pás (9 mužských postav – ozbrojeni; mají pláště-pražští přemyslovci, nemají – moravští přemyslovci)
    • 4. pás (Vratislav I. má korunu a žezlo) -> jediný zobrazený král; a 3 mandlové štíty
    • vrchol další pás (výjev z kosmu -> výjev povolání Přemysla na trůn)  (v našich dějinách je to 1. světský – nekřesťanský výjev)
    • na samotném vrcholu je pás, kde jsou 4 evangelíci
    • barvy – několik barev (zelená, modrá, červená + tóny v kresbě) -> redukovaná barevnost, plošně nanesena na stěnu

 

románští malíři postupovali:

  • měli všechny svaté nakreslené ve skicáku (podoba byla podrobně schvalována)
  • nanesli si síť, zvětšovali a plochu pojednávali plošně
  • fresky – nejprve se kladou tmavé tóny -> přechází do nejsvětlejších

 

2) DESKOVÉ
  • dřevěný podklad (románské um. je nemá)
  • jsou z r. 1300 a to už je gotika

 

3) KNIŽNÍ
  • velmi pěstovaná; nejrozšířenější
  • opisy evangelií; kodexy; hagiografie (život svatých); žaltáře (kniha modliteb); hodinky (neurčité dny a hodiny, měsíce předepsané modlitby); antifonáře (zpěvníky -> pro sbory v kostelech) -> zpěvácká bratrstva
  • využití pergamenu (kůže ovcí a koz, pak i lama, … rarita – z kůže nenarozených zvířat)
  • iluminace-obrázky součástí textu-Kodex Vyšehradský

 

Kodex Gigas

  • velký majetek – nechávají si to dělat kláštery, knížata
  • výzdoba je lineární (až do gotiky), hodně stylizovaná
  • vyhýbají se detailům; vtěsnaly linie do základního tvaru, znaku
  • nejstarší je „opis legendy o Sv. Václavu“ (Gumpoldova legenda) -> z  r. 1006, pořídil ji Boleslav II. Pro svou ženu Emmu
  • dekorující motiv na šatech obou figur
  • barva vyplňuje spíš prázdné plochy
  • jsou to hl. barvy symbolické; ne předmětné

 

 Evangeliář Vyšehradský

  • plocha dekorována různými geometrickými prvky různých barev
  • medailónky uvnitř (konvence přijatých symbolů)
  • dal ho pořídit Vratislav I. k příležitosti jmenování za krále

 

Evangeliář a rukopis Krakovský a Hvězdenský

  • na popud krále Vratislava; bere si polskou šlechtičnu

 

 Žaltář Ostrovský

  • živější, do iniciál jsou vkreslovány celkem realistické hlavy (spojeno s byzantským vlivem)

 

 Antifonář Sedlecký

Gotické malířství

  • bylo svázáno s předpisy (co se může malovat a jak)
  • zlacené pozadí (výplň prostoru); dekorativnost
  • nejprve se gotika objevila v knižním malířství (konec 13. stol)
  • deskovém malířství a ve vrcholné a pozdní gotice i v malířství nástěnném
  • ve vrcholné gotice – za Karla IV rozmach gotického malířství – * pražská malířská škola
  • pozdní gotice (2. pol. 15. st.) rozmach malířství pod vlivem Nizozemí

 

 Knižní malířství

a) v závěru rané gotiky (na konci 13. stol. – Přemyslovci)

  • knihy pro běžnou liturgickou praxi (antifonáře, lekcionáře, graduály…)
  • Památky:
    • liturgické knihy pro cisterciácký klášter na Starém Brně
    • Pasionál abatyše Kunhuty
    • Velislavova bible

 b) Vrcholná gotika

  • Karel IV – vlivy vyspělé francouzské gotiky + Václav IV – dvorské miniaturní malířství
  • iluminátorské dílny
  • malba výrazně směřuje k realismu
  • prvky rostlinné, zvířecí a figurální; plastické podání tvarů barvou
    •  Evangeliář Jana z Opavy
    • Bible Václava IV
    • titulní list Zlaté buly Karla IV

 c) Pozdní gotika

  • vynález knihtisku – ústup knižní malby, jen ve zpěvnících náboženských písní (kancionály, graduály, antifonáře) a v modlitebních knihách (breviáře, hodinky)
  • Památky: Kutnohorský graduál (1471)
    • Smíškovský graduál (výjevy upálení Mistra Jana Husa)
    • Jenský kodex
    • Graduál litoměřický (Hus v kostnici a upálení)

 

 Deskové malířství

  • až ve vrcholné gotice

a) Vrcholná gotika                    

  • vliv Francie a Itálie, vláda Karla IV a Václava IV
  • Predela roudnická – nejstarší zachovalá desková malba u nás

⇒ Mistr Vyšebrodský

  • princip hierarchie (velikost postav jako v Egyptě)
    • 9 desek oltáře ze života Krista pro kostel ve Vyšším Brodě
    • Madona z Veveří s ptáčkem

 

⇒ Mistr Theodorik

  • jediný z dvorních malířů Karla IV
  • měkká světělná modelace, osobitý typ hlav se silným nosem
  • jeho práce je zaměřena na obrazy svatých
  • přesahování malby na rám obrazů
    • Kaple sv. Kříže na Karlštejně (nebeské vojsko Kristovo)

 

⇒ Mistr třeboňský

  • metoda šerosvitu, snaha řešit perspektivně prostor
  • tvorba krásných madon – idealizace, lyričnost, dekorativnost, ladnost, jemnost
    • Madona vyšebrodská (dítě napravo)
    • Madona zlatokorunská (dítě nalevo)
    • Roudnická madona
    • Zmrtvých vstání Krista
    • Kristus na hoře Olivetské
      • objevuje se doprovodný děj=jde k realismu
      • postavy splývají s pozadím, pozadí=červené

 

 b) Pozdní gotika

  • opětovný rozmach deskového malířství po husitských válkách
  • vliv Nizozemí a Německa, později Itálie
  • Památky:
    • Zvěstování P. Marie
    • Oltář křivoklátský

⇒ Mistr svatojiřského oltáře

  •  triptych Smrt P. Marie
  •  Sv. Jiří s drakem (1. obraz krajiny)

⇒ Mistr litoměřický

  • polyptych se 6 deskami s Kristovými pašijemi a výjevy ze života P. Marie

 

 Nástěnné malířství

  • na vysoké úrovni po celou gotiku

 

a) Ranná gotika

  • románský charakter malířství
  • Památky:
    • malby z děkanského kostela Narození P. Marie  v Písku
    • klášter johanitů ve Strakonicích

 

b) Vrcholná gotika

  • výzdoba Pražského hradu, Karlštejna a kláštera Na Slovanech v Praze
  • Mistr emauzského cyklu, Mistr Oswald, Mistr Theodorik
  • francouzské a italské vzory
  • Památky:
    • Zlatá brána – mozaika posledního soudu
    • Betlémská kaple – Husovy citáty a malby antitezí
    • Mistr Oswaldchrám sv. Víta v Praze

 

c) Pozdní gotika

  • Vladislav Jagelonský, bohatí měšťané a šlechta – objednavatelé umění
  • Památky:
    • výzdoba chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře – hornické motivy
    • Svatováclavská kaple chrámu sv. Víta v Praze
    • klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie v Bechyni
    • výzdoba hradů – Zvíkov, Žirovnice, Písek

 

 

České gotické sochařství

  • proporce zobrazení lidského těla neodpovídají
  • sochy nejsou v pohybu (stojící,.)
  • gotické sochařství se soustředilo na výraz a odraz duševního vztahu
  • až v pozdně gotickém umění se výrazně objevuje realistická linie
  • socha je dělána do určitého prostoru v architektuře
  • polychromovány
  • náměty náboženské+sochy králů a světců

 

Raná gotika

  • (Přemyslovci – 1230 – 1330)
  • plastika výzdobná – vstupní portály, archivolty, hlavicích sloupů, výzdoba křtitelnic
  • Památky:
    • Předklášteří v Tišnově – výzdoba portálu
    • klášterní kostely sv. Václava a sv. Salvadora v Anežském klášteře na Františku
    • portál kostela Bartoloměje v Kolíně

 

 Vrcholná gotika

  • (Lucemburská – 1330 – 1420)
  • hodně dřevěných polychromovaných plastik, neznámé plastiky na domech
  • několik typů plastik:

 

⇒ Madona s dítětem

  • pol. 15. stol. – období krásných madon – štíhlé, protáhlé, silně esovitě prohnuté, malá hlava nakloněna k dítěti, šťastný výraz, odhmotnění postavy
    • Madona Strakonická
    • Madona Krumlovská
    • Madona Plzeňská (vliv M. noterdamské – vzor pro všechny)
      • polychromovány – modrá = nebe, touha, víra; červená = láska

 

Pieta

  • zobrazení Kristova těla sejmuté z kříže na klíně Marie
  • Chebská pieta
  • Pieta z kostela sv. Tomáše v Brně – 1. horizontální pieta (Jindřich Parléř)

 

⇒ Ukřižování (krucifix)

  • utrpení Krista na kříži, expresivní

 

Tympanon= prostor ve štítu portálu nad dveřmi, oknem, zpravidla polokruhového nebo trojúhelníkového tvaru, bývají tu figurální plastiky nebo reliéfy

  • na kostele sv. Bartoloměje v Kolíně
  • ve staronové synagoze v Praze

 

Petr Parléř

  • architekt, sochař
  • socha Václava v kapli ve sv. Vítu – polychromovaná
  • busty v triforiu ve sv. Vítu = králové, císaři, manželky, synové, stavitelé, správci stavby, biskupové; na vnějším triforiu = světci
  • Chrám sv. Bartoloměje v Kolíně – sochy
  • socha sv. Jiří na Pražském hradu – bronzová jezdecká plastika
  • náhrobky českých králů – kamenné sarkofágy v chórových kaplích
  • výzdoba Karlova mostu – Mostecká věž

 

Mistr Krumlovské madony

  • Krumlovská madona
  • Plzeňská madona – v kostele sv. Bartoloměje

 

 Pozdní gotika
  • Čechy ovlivnil pozdně gotický nizozemský realismus
  • přichází umělci ze Saska a Německa
  • rozvoj řezbářství, tvorba křídlových oltářů, reliéfů
  • rozevláté plastiky, naturalistický styl = barokizace gotického umění
  • mnoha figurové výjevy Ukřižování a Oplakávání – pojaty silně expresivně
  • hlavní je vyprávění, ne obsah = realismus, dramatičnost, bolest, napětí

 

  • Památky:
    • Křivoklátská archa
    • hradní kaple na Křivoklátě
    • Oplakávání Krista ze Žebráku, ze Zvíkova

 

  • Benedikt Rejt
    •  král. oratorium ve sv. Vítu
    • Vladislavský sál – výzdoba
  • Matěj Rejsek Prašná brána – výzdoba