Archiv pro štítek: malba temperou

  • Výtvarný úkol: malbou přeměnit lichou ponožku v lichožrouta
  • Výtvarná technika/postup: malba temperovými barvami na textil
  • Pomůcky: liché ponožky dospělých, papírové tubusy (kartonové ruličky), temperové barvy, ploché i kulaté štětce, paleta na barvy, kelímek s vodou, nůžky.

 

Motivace a hra

  • Hra v roli pedagoga: Lichožrout – Ahoj, já jsem Hihlíka jsem Lichožrout. Víte, kdo jsou to Lichožrouti? Ne? Tak schválně. Určitě se vám občas ze šuplíku ztrácejí ponožky! A víte proč? Protože my Lichožrouti se vašimi ponožkami živíme. Ale vždycky vám sníme jen jednu! Tu lichou. Nikdy nevezmeme celý pár. Vy jednu, my jednu. To je fér, ne? (učitelka může mít na nohou i rukou nasazené liché ponožky).
  • Video: Lichožrouti (trailer)https://www.youtube.com/watch?v=Lv6hGpj_BpI – uvědomění si vzhledu lichožroutů (tvar očí, úst, absence nosu, pestrá barevnost ponožek).
  • Jak jinak můžeme říctponožkám“? – ponožtičky, podkolenky, nadkolenky, fusekle, fusky…
  • DH: Z každého páru ukradneš jenom jednu! – Děti se rozdělí na dvě skupiny podle toho, zda mají punčochy či ponožky a postaví se do řady naproti sobě. Kdo má na sobě ponožky si je svlékne a položí před sebe. Z dětí, které mají punčocháče, se stávají lichožrouti. Bosé děti odejdou na chvíli za roh a lichožrouti si na každou nohu obléknou odlišnou ponožku dětí (na punčochy). Děti bez ponožek se vrátí, a pokud najdou svou ponožku na zemi, nasadí si ji. Postupně z řady vystupují jednotliví lichožrouti a kdo z dětí uvidí, že má na noze jeho ponožku, přistoupí k němu a svlékne mu ji.

 

Realizace výtvarné činnosti

O liché ponožky můžeme poprosit rodiče dětí, anebo je průběžně samy doma schovávat a po nashromáždění dostatku ponožek je využít pro výtvarnou aktivitu.  Učitelka ponožky navlékne na tubusy. Díky tomu se dětem bude na ponožky nejen dobře malovat, ale lichožrouti získají i tvar. Děti si jednu ponožku na tubusu vyberou, mohou ji popotáhnout, aby měla/neměla čepičku či vlasy. Na ponožku malujeme temperovými barvy za použití minima vody. Ponožky lze takto nechat, nebo je můžeme vycpat starými látkami, aby získaly specifičtější tvar, každopádně ale nebudou tak dobře stát jako ponožky navléknuté na tubách. Pokud bychom využili dětské ponožky, navlékneme je na ruličky od toaletního papíru.

Závěr
  • Nevšední jméno pro vlastního lichožrouta – Každý lichožrout má své jméno jako například Hihlík, Tulamor, Ramses, Padre, Vasil, Kudla Dederon, Žiletka atd. Zkuste vymyslet i vy pro svého lichožrouta podobné nevšední jméno.

  • Výtvarný úkol: vystihnout portrét známé pohádkové postavy, zaměřit se na jednotlivé prvky obličeje, naučit se vázat uzel na stuze a ten umístit na copy Pipi
  • Výtvarná technika/postup: malba temperovou barvou
  • Pomůcky:  čtvrtka formátu A3, temperové barvy, širší ploché a užší kulaté štětce, nádoby na vodu a barvy, ubrus, barevná širší stuha, fotografie Pipi dlouhé punčochy

 

Motivace a hra
  • Charakteristika Pipi – vnější (zrzavé vlasy spletené do dvou trčících copů, pihovatá) + vnitřní (silná, že uzvedne koně; nikdy nechce vyrůst, mrštná, ztřeštěná, neposlušná…)
  • Co dalšího víme o Pipi? – Kde bydlí? (ve vile Villekulla) S jakými zvířaty žije? (kůň Alfred a opička Pan Nilsson) Chodí do školy?
  • Didaktická hra: Pipi řekla… – rozlišování správného a nesprávného chování. Pipi dělá plno nevšedních věcí, které by se ale dělat neměly a možná o tom ani neví, že toto chování není vhodné. Každé dítě dostane dva smajlíky (zeleného usměvavého a červeného mračícího), učitelka se stane Pipi dlouhou punčochou, která postupně říká aktivity vztahující se na MŠ a děti na ně reagují ukázáním smajlíka dle toho, zda se jedná o správné či nesprávné chování. „Ve školce sedáme na stolečky…hrajeme si, běháme po třídě, kloužeme se po modré podlaze, křičíme, svačíme, pomáháme si, pereme se, uklízíme hračky, bereme druhým věci, kreslíme po zdech atd.“

 

Realizace výtvarné činnosti

Před malbou dětem namícháme do mističek barvu tělovou (oranžová, hodně bílé, trochu žluté, krapet červené) a zrzavou (červená, oranžová, hnědá), další barvy využíváme v odstínech, které máme v tubách – ty vymáčkneme dětem na společnou paletu. Vzhledem k tomu, že v našem případě šlo jak o zachycení portrétu Pipi, tak i o upevnění jednotlivých prvků obličeje s důrazem na vystižení očí, malovali jsme po skupinách 4-5 dětí, kdy jsem sdělovala v průběhu tvorby jednotlivé kroky. Dobré je mít na viditelném místě vystavenou fotografii Pipi pro představu o jejím reálném vzhledu.

Děti na čtvrtku A3 namalují tělovou barvou širším štětcem dostatečně velkou hlavu s částí hrudníku; celou hlavu a krk vyplní tělovou barvou. Zrzavou barvou namalují vlasy. Barvami na paletě si vyzdobí viditelnou část trička. Malby necháme zaschnout a druhý den pokračujeme v malbě obličeje, pro který volíme slabší štětec. Neředěnou bílou temperou namalujeme dostatečně velké oči, červenou ústa (možno namalovat i bílé zuby), zrzavou nos, pihy a obočí, modrou oční duhovky a černou zornici.

Závěr
  • Otázky pro učitelku: Zachytily děti všechny prvky obličeje včetně správného vystižení očí? Daly si záležet při dekoru trička? Naznačily liniemi spletitost pramínků v copáncích?
  • Další pokračování v tématu: Holčičky se mohou proměnit v Pipi – nakreslit si tužkou na oči pihy a udělat si dva culíky.

  • Výtvarný záměr: přeměnit sám sebe ve sv. Mikuláše
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika (asambláž, malba)
  • Pomůcky:  vytištěné fotografie dětí na kancelářském papíře, čtvrtky A4, nůžky, tužky, červená a zlatá temperová barva, štětce, kelímky, vata, lepidlo v tubě, ubrus, fotografie Mikuláše.

 

Motivace a hra

  • Legenda o sv. Mikuláši – Svatý Mikuláš byl biskup, svoje jmění po rodičích rozdal chudým, proto vznikla legenda o jeho štědrosti. Po tři noci prý házel zadluženému muži oknem peníze a tím zachránil celou jeho rodinu. Dárečky, které děti nacházejí za oknem, jsou možná připomenutím právě této legendy. Den před sv. Mikulášem (5. prosince) obchází Mikuláš rodiny s dětmi i s doprovodem své družiny – andělem a čerty.
  • Vzhled Mikuláše – Většinou se jedná o staršího pána, kterého zdobí dlouhý bílý vous. Bývá oblečený v červeném plášti, na hlavě mívá biskupskou mitru, která nahoře vybíhá do špičky a v ruce drží biskupskou berlu.

 

Realizace výtvarné činnosti

Den před výtvarnou činností děti vyfotíme (stačí zachytit hlavu a část trupu) a vytiskneme na barevné tiskárně. Děti si svůj portrét opatrně vystřihnou a nalepí lepidlem v tubě do středu čtvrtky A4, aby měly dostatek prostoru pro malbu mitry (=čepice) i části pláště. Specifický tvar čepice si děti nejdříve načrtnou tužkou. Je potřeba si uvědomit, že čepice je nasazená na hlavě (nestojí na ní), zasahuje částečně do čela, proto si děti udělají nejprve vodorovnou linku na čele, od které kreslí čepici. Tu i šat vyplní červenou temperovou barvu zředěnou s minimem vody. V případě, že bychom použili více vody, mohlo by dojít k rozmočení fotografie. Červeně přebarví i své tričko, které protáhnou až ke spodní hraně papíru. Po zaschnutí vytváříme detaily zlatou (popř. bílou) nezředěnou temperou.

Nakonec nalepíme vousy z vaty. Vatu lze různě stáčet, trhat, zastřihávat. Z vaty lze vytvořit kromě vlasů a plnovousu i knírek a obočí. Dlouhý vous může být zastřižen s papírem anebo může přes papír přesahovat. Při tvoření je pro děti lepší, pokud se mohou opírat o názorné fotografie Mikuláše.

Pozn. Pokud bychom chtěli zachytit celou postavu sv. Mikuláše i s berlou v ruce, vytištěný portrét přilepíme na čtvrtku A3-A2 a to povýš.

Závěr

Mikulášská nadílka – Když jsme se takto proměnili v Mikuláše, každý si na něj na chvíli zahraje. Dítě si vybere jednoho kamaráda, kterému např. nakreslí obrázek, ten mu předá a popřeje mu něco osobního.

  • Výtvarný úkol: vytvarovat z papíru prostorový objekt – houbu, dotvořit její vzhled barvami a vymyslet jí nové druhové jméno
  • Výtvarná technika (postup): kašírování s domalbou
  • Pomůcky: noviny, tapetové lepidlo, lepidlo Herkules, misky na lepidla a tempery, štětce na lepidlo a tempery, toaletní/kuchyňské papírové ruličky, karton, nůžky, temperové barvy, vatové tyčinky

 

Motivace a hra

  • Hádanka – Parádnice jedovaté červené a puntíkaté? Neberte si do komůrky nikdy žádné _ _ _ _ _ _ _ _ _ _. (muchomůrky)
  • Hra na prostorové vnímání – hru můžeme vytvořit v menším i větším měřítku. Na jednotlivé čtvrtky zakreslíme puntíky a na další namalujeme muchomůrky odlišné barvou klobouku. Muchomůrek musí být 7 od každé barvy s tím, že první muchomůrka bude bez teček, další s jednou tečkou, dále se dvěma, třemi…šesti. Čtvrtky s tečkami rozložíme vodorovně do řady a barevné muchomůrky bez puntíků svisle. Nejprve děti hledají obrázek červené muchomůrky s jednou tečkou a vloží ji do prázdného okénka, poté červenou muchomůrku se dvěma tečkami… takto postupujeme dál až do zaplnění celého pole.
  • Seznámení s úkolem – Muchomůrka není jen červená, v lese můžeme narazit i na muchomůrku citronovou, zelenou, tygrovanou i růžovku. A nezapomněli mykologové objevit i další druhy jako například muchomůrku modrou, černou, oranžovou? Pojďme vypěstovat z papíru muchomůrky známé i třeba neznámé. Abychom je nezaměnili s jinou houbou, poznávacím znamením muchomůrek budou klobouky poseté bílými tečkami.

 

Realizace výtvarné činnosti

Učitelka vystřihne z tvrdšího kartonu kruhy pro základ klobouku. Děti si natrhají menší kousky novinového papíru a muchláním z nich tvarují malé kuličky, které přilepují lepidlem na kruh od jeho okraje ke středu. Abychom vytvarovali kulovitý tvar klobouku, směrem ke středu lepíme větší kuličky, nebo vrstvíme více menších. Po zaschnutí přilepíme papírovou ruličku (=třeň) na spodní část plodnice.

Připravíme si tapetové lepidlo a zásobu natrhaných proužků novinového papíru. Kašírovat budeme pouze klobouk, nikoliv „nohu“ houby. Lepidlo nanášíme na papír prsty, proužky přikládáme na klobouk s překrýváním a nerovnosti průběžně vyhlazujeme. Proužky klademe i přes okraj klobouku.

Po zaschnutí tapetového lepidla, houbu pomalujeme temperovými barvami bez použití vody. Malbu začneme kloboukem, pro který si děti zvolí libovolnou barvu bez ohledu na to, zda daná muchomůrka existuje či nikoliv. Puntíky vytváříme vatovou tyčinkou namáčenou do bílé tempery. Jakmile máme klobouk suchý, vrhneme se na spodní část plodnice a třeň. Houbu otočíme kloboukem dolů, nejdříve vyplníme bílou barvou spodek klobouku a kořen nohy, houbu postavíme, přidržujeme si ji za klobouk a domalujeme zbytek nohy.

Závěr

  • Vlastní pojmenování hub – dle předmětů, věcí typické pro danou barvu (muchomůrka jahodová, sluníčková, trávová, borůvková, noční apod.)

  • Výtvarný cíl: výtvarná parafráze květin z děl F. Hundertwassera
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kombinovaná technika- temperová podmalba s následnou koláží a dokreslení textur
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3, temperové barvy (modrá, zelená; bílá, žlutá, černá), grafický váleček, deska na válení barvy, černé centropeny, anilinové barvy, kelímky s vodou, úzké kulaté štětce, nůžky, lepidlo v tubě, tužky, 2 velikostně odlišné šablony koleček, ubrus, reprodukce od F. Hundertwassera

 

Motivace

Po dlouhé zimě se o slovo hlásí jaro. Jako první se do nového života probouzí květiny, kdy ještě některé vykukují ze sněhové pokrývky. Květiny si ukazujeme na obrázcích, hledáme je v dětských knihách, encyklopediích. Protože by pro nás bylo těžké nakreslit tvary některých květů, trochu si je zjednodušíme, stejně jako si je zjednodušil jeden umělec. Dětem ukážeme dílo od rakouského umělce F. Hundertwassera. Vidíte květiny? Co vám svým tvarem ještě připomínají? Hundertwasser tvořil květiny podobající se lízátkům. Určitě ve třídě najdeme schované jedno ploché lízátko, abychom mohli vypozorovat podobnost. Napadlo by vás z lízátka udělat květinu? Lidé dokonce vymysleli vložit květy do průsvitných lízátek. Že by letos místo květin rostla na naší zahrádce lízátka? Komu by se to líbilo?

Postup výtvarné činnosti

Čtvrtky A3 můžeme z obou stran zkrátit a zbylé odstřižky použít na kolečka (=květy). Nejprve si vytvoříme barevný podklad pomocí grafického válečku. Na destičku z folie či skla naneseme nezředěné temperové barvy v odstínech zelené, modré, dále žlutou a bílou temperu, které lehce rozválíme do plochy. Děti válečkem nanáší barvu všemi směry. Není potřeba aplikovat všechny nabízené odstíny, důležité je zaplnit barvou celou plochu. Dáváme pozor na velké nánosy barev a na opakované přejíždění stejného místa, které by způsobilo odtrhávání papíru. Po zaschnutí necháme papíry vylisovat a mezitím pokračujeme ve výrobě květin.

Učitelka připraví velikostně odlišné šablony kruhů, které si děti tužkou obkreslí na zbytek čtvrtky. Dle velikosti podkladu si děti obkreslí cca 4-6 kruhů, do nichž tužkou kreslí (již bez šablon) 2 menší soustředné kruhy. Inspirováni velmi jasnými barvami Hundertwasserových květin vybarvujeme kruhy anilinovými barvami a úzkým štětcem. Pokud nechceme, aby se nám barvičky do sebe zapouštěly, vymalujeme nejprve u všech kruhů středy, poté přistoupíme k prostředním kruhům a naposled barvíme největší kruh. Při malbě se snažíme i o co nejmenší použití vody. Po zaschnutí barev děti černým slabým fixem (Centropenem) obtáhnou kruhy kreslené tužkou, mohou i květy ozdobit tečkami, čárami, zubaticemi a dalšími prvky. Hotové kruhové květy vystřihneme, děti si je rozmístí na plochu a po spokojenosti s kompozicí je přilepí. Černou temperou jim domalují stonky, nezakazujeme zobrazit i listy, pokud to tak děti cítí.

Reflexe

Nejvíce si děti užívají malbu válečkem, která je nejvíce motivující pro tuto lekci. Detailní malba jednotlivých kruhů vede děti k pečlivosti, soustředěnosti i vytrvalosti. Výsledná díla působí vskutku jako Hundertwasserovy lízátkové květiny.

Hunderwasserovi květiny Hunderwasserovi květiny2
Hunderwasserovi květiny3 Hunderwasserovi květiny7

  • Výtvarný záměr: otisknout dlaň, dotvořit konkrétního ptáka ze vzniklého otisku
  • Výtvarná technika (postup): body-art, malba temperou
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, temperové barvy, úzké kulaté a širší ploché štětce, kelímky na tempery, ubrus

 

Motivace a hra
  • Hádanky
    • Kvokám, kvokám na dvoře, vajíčka jsou v komoře. (slepice)
    • Malý zobáček, žlutá peříčka, právě se vylíhlo z bílého vajíčka. (kuře)
    • Nebýt mého kokrhání nebylo by rána ani. Vstávejte už, lenoši, dlouho spát se nesluší. (kohout)
  • Popis vzhledu: Kohout, slepice, kuře – Vyvozování znaků a rozdílů na základě obrázků. (Samec je větší, více zbarvenější s delšími ocasními pery. Slepice mají krátký zobák určený k zobání zrní, hřebínek na hlavě, podbradní laloky, barevné zbarvení – černé, šedé, hnědé, bílé, kropenaté atd.).
  • Důvod chovu slepic (popř. kohouta)
  • Sluchová hra: Kdo to ťuká – Učitelka určí pomocí dřívek rytmus pro kvočnu, kohouta, kteří klovou zobáčkem a pro kuřátko, které ťuká ve vajíčku. Děti sluchově rozlišují, kdo právě ťuká.
 
Realizace výtvarné činnosti

Pro stvoření slepičky, nebo kohouta použijeme hnědou (šedou, černou, bílou) temperovou barvu, na kuřátka žlutou. Pokud chceme, aby se na sebe ptáci dívali, je potřeba pro otisk použít obě dlaně. Silnějším plochým štětcem nanášíme na dlaň dostatek temperové barvy. Podstatné je, aby před otiskem nebyla tempera nikde zaschlá. Pro přirozenější položení dlaně na papír si čtvrtku otočíme na výšku a otiskneme. Palec představuje krk ptáka, dlaň tělo a zbývající prsty křídla a ocas. Palec více oddálíme od zbývajících prstů, rozpětí ostatních prstů je individuální – záleží, zda děti chtějí více či méně rozvětvené peří. Po zaschnutí domalujeme zobák, hřebínek, nohy, oči, kohoutkům více zbarvíme křídla za použití slabších štětců. Dotvoříme pozadí.

Slepičky a kuřátka2 Slepičky a kuřátka3 Slepičky a kuřátka4
Závěr
  • Interpretace dětských prací děl – Na základě barevného ztvárnění a zachycených znaků rozpoznáváme, zda se jedná o kohoutka, slepičku nebo kuřátko.

  • Výtvarný záměr: konstruování z prvků skládačky, promyšlení kompozice
  • Výtvarná technika (postup): malba temperou kombinovaná s koláží
  • Pomůcky: temperové barvy, kelímky na tempery, vodu a lepidlo; široké i užší ploché štětce, staré puzzle (menší dílky), čtvrtky A3, papíry do kopírky, lepidlo Herkules, štětečky na lepidlo

 

Motivace

Pokud ve starém kalendáři najdeme větší obrázek podzimního stromu, podlepíme ho tvrdším papírem a rozstříháme na větší dílky v závislosti na věku dětí. Lze i vytisknout fotografii z internetu na A4. Dílky schováme po herně. Aby děti přišly na téma, musí nejprve najít určený počet dílků a ty pak společně poskládat jako puzzle. Co je na fotografii? Jaké barvy mají podzimní listy? Každý strom má kořeny, kmen a korunu, které si můžeme symbolicky zobrazit. Když se řekne kořeny, postaví se každý sám do stoje rozkročného s nohama pěvně zasazenýma do země. Když se řekne kmen, rychle si k sobě najdeme kamaráda a pevně ho obejmeme. Když se řekne koruna, vytvoříme co nejrychleji společný kruh. Děti se pohybují volně po prostoru, zvuk bubínku zastaví pohyb dětí do štronza. Následuje jeden z pokynů: kořen – kmen- koruna.

Protože jsme složili strom z puzzle, teď puzzle využijeme k naší tvorbě – stanou se podzimními listy, stejně i ony mají rozmanité tvary i barvy. Využíváme dílky ze sad, kde už chybí mnoho kusů (vyřazená puzzle). Všechny ztracené dílky sjednotíme a dáme jim nový život v korunách podzimních stromů.

Postup výtvarné činnosti

Nejprve si vytvoříme listy. Pokud by děti našly celé červené, žluté, zelené i hnědé puzzle, použijeme je. Většinou ale takové štěstí všechny děti nemají a pro všechny děti nevybydou. Nejprve si z krabice vybereme menší dílky, ty otočíme na rub a namalujeme je (na papírovou část chytá tempera lépe než na lesklou, navíc ani tempera zcela nezakryje potisk. Puzzle si položíme na noviny, na kterém je barvíme. Vedeme děti k pečlivosti při vyplňování barvy, aby na dílcích nezůstávala bílá místa. Jaké barvy mohou mít podzimní listy? (děti jmenují a učitelka do jednotlivých kelímků připravuje barvu). Malujeme nezředěnými temperovými barvami. Listy necháme schnout a mezitím si na čtvrtku A3 namalujeme strom. Je vhodné dětem přiblížit stavbu stromu (slovně, obrázkem), aby věděly, že kmen stromu je dole širší, aby udržel celý strom, větve vyrůstají z kmene a z nich další menší. Větve nerostou jen nahoru, prohýbají se, sklání. Každý strom zasadíme do země, aby nelítal ve vzduchu. Po zaschnutí stromu upevňujeme listy na větve, některé vlivem podzimu mohou opadávat, jiné již spadly na zem.

puzzlový strom puzzlový strom2

  • je nejvýznamnější malířskou technikou
  • temperové barvy poskytují mísit neomezeně odstíny
  • při malbě temperou  se používají temperové barvy v tubách
    • tuby se prodávají v sadách od 6 do 24 barev
    • možné nahradit levnějšími barvami od značky Remacol
    • ve školní praxi se nejčastěji používají 10-12 ti barevné sady, aby děti nemusely míchat zelenou a hnědou

 

BĚLOBA

  • v malém množství barvy zjemňuje, ve větším zesvětluje
  • bývá hojně používaná, proto je dobré ji časem dokoupit, nebo ji koupit hromadně v plechovkách

 

ŠTĚTCE

  • podstatná je kvalita, velikost i tvar
  • velikost štětce
    • je značená na rukojeti vyraženým číslem
    • pro školní praxi jsou vhodné štětce od čísla 6 do 14
  • kvalita štětce
    • vlasové štětce jsou pružné, poddajné, pro roztírání hutné barvy se NEHODÍ
    • štětinové štětce jsou pevné, nepoddajné a dobře barvou modelují plochu, mají širší stopu a nedovolují, aby se dítě zbytečně zabývalo detaily
  • tvar štětce
    • dává malbě charakteristický vzhled
    • pro hutnou, pastózní malbu potřebujeme ploché a tvrdé štětce s méně vody

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI TECHNIKAMI

  • kombinace s jinými technikami zde nebývá časté
  • temperové barvy jsou výrazné a účinky jiných materiálů potlačují
  • výjimkou je spojení s pastelem do mokrého podkladu, který umožňuje ztvárnit námět plný děje nebo bohatý na konkrétní motivy
    • spojení malby temperou s pastelem je mezi dětmi oblíbené, protože odpovídá jejich potřebě spontánně malovat a zároveň vyprávět
  • spojení lineární kresby s malbou není vhodná
  • kombinace s papírovými plastikami a koláží
  • spojení s objektovou tvorbou

 

VELIKOST FORMÁTU

  • malba úzkými plochými štětci umožňuje malé formáty od A4 a větší
  • široké štětce vyžadují archy nebo pásy balicího papíru
  • důležitá je i volba tvaru formátu, která ovlivňuje kompoziční řešení malby

 

BARVA PODKLADU

  • tónovaná čtvrtka nebo fialový balicí papír se nejlépe uplatňuje v pokusech malých dětí
  • prosvítající bílá čtvrtka působí rušivě, nehotově
  • barevný papír dává barvě sjednocující odstín
  • starším žákům spíše vyhovuje podmalba, která se během práce rozpouští a barevně reaguje

 

METODIKA

  • důležité je naučit žáky s barvami vhodně zacházet
    • příliš řídké barvy jsou průsvitné a působí jako akvarel
    • naopak ale příliš pastózní barvy nedovolují malbu měnit a přemalovat ji,také v suchém stavu se mohou lámat a odpadávat od podkladu
  • od počátku by žáci měli hledat vhodné barevné tóny a citlivě je klást k sobě

 

OBTÍŽE

  • vznikají většinou během dospívání
  • nejsou schopni zachytit barevnost skutečnosti+ se ztrácí sebejistota
  • brání se barevné nadsázce a neumí si vytvořit jiný vztah k malbě, proto postupně přestávají malovat a dávají přednost kresbě a grafice
  • DOPORUČENÍ
    • ponechat veškerou výtvarnou iniciativu na dítěti
    • posilovat malířskou uvolněnost (nepředkreslovat tužkou, vycházet z rozmalované plochy)
    • spontánně pracovat s barvami a neobvyklými či netradičními nástroji 
    • využívat méně obvyklá témata podložená silným prožitkem (přepis přírodních a jiných jevů, vyjádření pocitů a nálad, záznam prožitků ze smyslových her a výtvarných akcí)
    • včas zařazovat hry rozvíjející fantazii (hledat zajímavé estetické podněty v otiscích, v přepisu materiálů, nebo barevných proměnách skutečnosti)

 

 

VÝTVARNÉ NÁMĚTY – MALBA TEMPEROU

VLASTNOSTI TEMPEROVÝCH BAREV

  • Námět: jak se těšila modrá obloha ze sluníčka, jak ji umazal mrak, vítr létal sem a tam a zametal nebe, mrak se roztrhl a napršely kapky deště
  • Výtvarný problém: hra se temperovými barvami
  • Pojetí úkolu: příběh barev v podobě výtvarného vyprávění nebo seriálu

 

VÝTVARNÁ HRA S BARVOU

  • Námět: mísení  a otiskování tekoucích barev, objevování náhodných barevných setkání, hra s výřezy a jejich dokreslování
  • Výtvarný problém: dekalky – dotváření otisků
  • Pojetí úkolu: vytváření barevných otisků, kombinace otisků a jiných výtvarných materiálů

 

JAK LZE S TEMPERAMI ZACHÁZET

  • Námět: výtvarné etudy, hra s konkrétní představou
  • Výtvarný problém: vztah vlastnosti barev a štětců
  • Pojetí úkolu:  jednobarevná i vícebarevná kresba štětcem, kontrast malby širokým a tenkým plochým štětcem, kombinace řídkých a hustých barev, malba na tmavém podkladu,…

 

BARVY A SKUTEČNOST

  • Námět:  barvy podzimu, barvy kytice květin, barvy oděvů a bot,  barvy obrazu
  • Výtvarný problém: diagramy barev ve čtvercové síti
  • Pojetí úkolu:  mísení barevných tónů, které charakterizují náš svět, kombinace malby s textem psaným tužkou, perem či štětcem)

 

PLASTICKÁ MALBA

  • Námět: otlučené zdi, stromy ve větru, skalní stěna
  • Výtvarný problém: nízký reliéf spojený s malbou
  • Pojetí úkolu: malbou temperovými barvami doplnit plastický podklad z papírové hmoty nebo sádrové podmalby

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 66-73. ISBN 80-902267-1-X.