Archiv pro štítek: malba anilinovými barvami

  • Výtvarný záměr: malbou maskovat můry tak, aby následně splynuly s přírodním prostředím
  • Výtvarná technika/postup: malba anilinovými barvami, land-art
  • Pomůcky: čtvrtky, šablony nočních motýlů, tužky, nůžky, anilinové barvy, kelímek na vodu, slabé kulaté štětce, obrazové předlohy nočních motýlů, ubrus, lepící guma

 

Motivace a hra
  • Opakování znalostí o můrách – Můry bývají tlustější a chlupatější než motýli; létají převážně v noci a ve dne odpočívají; sedící můra má křídla roztažená-nedovede skládat křídla plochou k sobě jako denní motýli; jejich zbarvení je méně výrazné než u denních motýlů.
  • Seznámení se záměrem: Křídla nočních motýlů – Můry, které létají v noci, přes den nehybně odpočívají na kůře stromů či suchých listech, s níž dokonale splývají. Některé druhy volí jednobarevný nevýrazný kostým v tónech šedi, hnědi a zeleni, který dokonale ladí s podkladem, na kterém sedí. Jiné druhy můr naopak mají první pár křídel nepříliš výrazně zbarvený sloužící k maskování, zatímco druhý pár obsahuje velmi pestré vzory nápadných barev pro zastrašení predátora (ukázka fotografií: lišaj, martináč, přástevník). Pokud můra nehybně sedí na svém místě, dokonale splývá s okolím. Jakmile však zjistí, že jí nepřítel objevil, vysune spodní pár a zableskne mu před očima pestrá výstražná kresba.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si obkreslí na čtvrtku libovolný počet šablon nočních motýlů (šablona ZDE), vystřihnou si je a přemístí se ke stolečku s ubrusem, kde mají připravené štětce, kelímky s vodou, anilinové barvy a obrázky nočních motýlů. Motýli děti mohou reprodukovat z fotografií, nebo z nich pouze vypozorovat typické barvy, vzory a vytvořit motýla vlastního. Motýl může mít celý kostým buď v přírodních barvách, anebo jeho první pár křídel může být nenápadný a druhý výstražný. Po zaschnutí barev umístíme na druhou stranu do středu těla lepící gumu a počkáme, až dokončí všechny děti své motýli, abychom je mohli jít umístit ven.

Závěr
  • Splývání můr venku – Vyhledat místo, kde jejich kamufláž dokonale zapadne, aby se staly ještě více nenápadné – kůra stromu, tráva, kamínky, písek; pro barevnější můry –pampelišky, prolézačky, klouzačka, zeď apod.
  • Instalace motýlů na kmen stromu, vyfotografování – Děti umístí své motýly na kmen stromu a při odchodu z MŠ si je na kmeni vyhledají a odnesou domů.
  • Obměna: Malování přírodními materiályMotýlí křídla lze polepit nebo vymalovat přírodními barvami (hlína, ohořelý klacík, pampeliška, tráva, mech, květiny).

  • Výtvarný záměr: pokusit se méně výrazným zbarvením křídel o částečné splynutí můr na noční obloze
  • Výtvarná technika/postup: tisk ze šablon, otisk, domalba anilinovými barvami
  • Pomůcky: propisovací folie, černá tiskařská barva, 2 grafické válečky, noviny, kancelářské papíry/čtvrtky A4, šablony nočních motýlů, tužky, nůžky, anilinové barvy, slabé kulaté štětce, kelímky s vodou

 

Motivace a hra
  • Výklad: Noční motýli Denní motýli milují slunce, když však zajde, nastoupí na jejich místo noční motýli, kterým stačí svit měsíce. Určitě každý už někdy viděl za teplého večera můry, které se shlukovaly u rozsvíceného světla. Lampu si pletou s měsícem, který používají jako orientační bod. Můry mají často takové zbarvení, které je dobře maskuje v okolním prostředí, aby ve dne nebyly nápadné. K maskování ale většinou slouží jen přední pár křídel. Pokud je můra objevena, prudce odkryje spodní křídla a před nepřítelem se rozsvítí její pestrá výstražná kresba.
  • Pohybová hra v lese: Mistři v maskování – Největším nepřítelem můr jsou netopýři. V lese vymezíme hranice a zvolíme jednoho netopýra, zbytek dětí se promění v noční motýli, kterým necháme čas se schovat. K maskování lze využít i méně výrazné látky donesené z MŠ. Netopýr následně hledá můry, pokud ukrytou můru objeví, snaží se jí chytit. Podaří se v určeném intervalu ulovit všechny maskované můry?

 

Realizace výtvarné činnosti

Na internetu vyhledáme fotografie nočních motýlů jako je přástevník medvědí, lišaj lipový/ smrtihlav/vrbkový, martináč hrušňový, stužkonoska modrá apod., jejichž křídla nejsou pouze hnědá, ale objevují se na nich zajímavé vzory a další barvy jako zelená, modrá, žlutá, červená.

Děti si vyberou 2-4 šablony motýlů, obkreslí si je na papír a vystřihnou. Výběr papíru má svá pozitiva i negativa.  Pozitivem šablon z měkkého papíru je, že při tisku jsou obrysy bílých motýlů na černém pozadí ostré, nevýhodou ovšem je, že šablony jdou z matrice špatně sundat a při následném otisku jsou černé kontury slabší. U šablon ze čtvrtky jsou obrysy při tisku rozostřené, ale otisk zanechá silnější linie kolem motýlů, šablony lze snadno sejmout a využít je např. pro další činnost. To stejné platí u podkladu – pokud zvolíme čtvrtku, černá barva se sice rovnoměrně neotiskne, ale papír se nebude vlnit.

Na propisovací folii A4 si děti naválí černou tiskařskou barvu, na ní rozmístí své motýli, přiloží bílý papír a pomocí čistého válečku provedou ruční tisk. Po sundání papíru z folie se objeví bílí motýli na černém pozadí. Šablony motýlů opatrně odlepíme z folie, abychom prsty neponičili černý podklad, přiložíme na folii kancelářský papír a přejedeme po něm několikrát silně válečkem, papír sejmeme a tím získáme otisk. Po zaschnutí černé barvy děti bílé motýli vybarví anilinovými barvami za vizuální opory fotografií nočních motýlů.

Závěr
  • Komparace dětských prací – Kteří motýli nejlépe splývají s tmou? Kteří jsou naopak nejvíce nápadní? Jaké můry by svou výstražnou kresbou zastrašily své predátory? Víš, o jakého nočního motýla se jedná (název)?

  • Výtvarný záměr: výtvarný přepis brouků podle skutečnosti (=fotografie)
  • Výtvarná technika/postup: kresba kolorovaná anilinovými barvami
  • Pomůcky: tužky, čtvrtky formátu A4, anilinové barvy, kelímek s vodou, slabé kulaté štětce, ubrus, demonstrační obrázky brouků (popř. černý Centropen)
Motivace a hra
  • DH: Kdo se skrývá v trávěDo lavoru se skutečnou trávou, nebo trávou určenou pro velikonoční dekorace ukryjeme malé obrázky brouků. Děti v ní po jednom hledají brouky a pojmenovávají je. Pokud se jedná o neznámý druh, s jeho jménem je seznámí učitelka.
  • Pohybové hry: Broučí olympiáda
    • Střevlík: běh, vytyčená trať.
    • Roháč: souboje na lavičce s rohy (=pěnová tyč na plavání). Dvě děti stojí proti sobě s pěnovou tyčí otočenou kolem sebe, kterou drží oběma konci dopředu a snaží se soupeře shodit z lavičky.
    • Lýkožrout: prolézání chodbičkami (=látkovým tunelem).
    • Kovařík: kovaříci umí z lehu na zádech vyskočit a otočit se tak na nohy. Leh na zádech, kotrmelec dozadu a vyskočit na nohy.
  • Hledání a porovnávání: Jak si hrají malíři? – obrázky z pohádkových knih (Ferda mravenec, Broučci apod.). Každý malíř namaloval broučky trochu jinak. Dokážeme přiřadit obrázky, které vytvořili malíři pro děti, k věrným kresbám/fotografiím?

 

Realizace výtvarné činnosti

Ke kresbě využijeme věrohodné obrázky/fotografie brouků, které máme ve škole k dispozici. V našem případě jsme kreslili za opory demonstračních obrázků s magnety a encyklopedií, kde byly vyobrazené dostatečně velké podoby brouků. Každé dítě si vybralo libovolný druh brouka, avšak při větším opakování jednoho druhu jsem fotografii brouka schovala a děti byly nuceny si vybrat jiného brouka, abychom získali co nejširší sbírku jednotlivých druhů.

Brouky děti nakreslily nejprve tužkou na formát A4 s důrazem na jeho dostatečnou velikost. Kromě specifických skvrn, proužků na krovkách jsme se zaměřovali na prokreslenost těla a nohou. V neposlední řadě při práci s barvami šlo o dodržení barevnosti a preciznost při vybarvování úzkým štětečkem.

Závěr
  • Uspořádání výstavy se sbírkou brouků
  • Otázky nad sbírkou – „Kolik odlišných druhů tu máme? Kolik tu je slunéček, chroustů? Jací brouci mají na sobě červenou barvu? Mají všichni správný počet nohou? Jaký brouk jich má méně…apod.“

  • Výtvarný úkol: zachytit pusu vyjadřující libovolnou náladu, přiložit si ji k obličeji a přizpůsobit na základě ní i celkovou mimiku obličeje
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika
  • Pomůcky:  čtvrtky formátu A6, tužky (popř. guma), anilinové barvy, úzké kulaté štětce, kelímek s vodou, černý fix, malé nůžky, špejle, tavná pistole, ubrus.

 

Motivace a hra
  • TV pořad – Michalovy náladyhttp://decko.ceskatelevize.cz/michalovy-nalady
  • Vyjádření nálady: Ptám se tě, jak se daří – Za zpěvu písničky: „Ptám se tě, jak se daří, ptám se tě, jak se máš, podle toho, jak se cítíš, tak se na nás podíváš….“ děti postupně mimicky vyjadřují přes obruč, kterou si posílají, jak se cítí, jakou mají náladu.
  • Odhad a nápodoba emocí: Jak se asi cítí smajlík? – Obruč využijeme i pro další činnost. Položíme ji na zem (hlava) a dodáme ji nakreslené oči, ústa, obočí (prvky obličeje lze sestavit i z jiných materiálů). Na základě různého postavení těchto prvků poznáváme, jak se smajlík asi cítí – má-li radost, je-li smutný, vzteká se … Tyto emoce si zkoušíme společně předvést na vlastní kůži.
    • Pokud máte logopedické karty lze využít jich místo smajlíka.

 

Realizace výtvarné činnosti

Teď už víme, že náladu lze vyčíst z očí, obočí, nosu a úst. Zkusme si na čtvrtku namalovat pusu, ta pro nás bude nejjednodušší pro vyjádření různých emocí. Pusa se může šťastně usmívat, být překvapením pootevřená, při strachu hodně otevřená, nebo naopak smutná s koutky prověšenými dolů. Z pusy může dokonce trčet vypláznutý jazyk, který vyjadřuje rozpustilost.

Ústa kreslíme na čtvrtku A6, aby byla přiměřeně velká vzhledem k dětskému obličeji. Před aktivitou dětem ukážeme některé vlastní studie úst, o která se mohou opírat při prvních pokusech o zachycení tvaru úst. Pusu kolorujeme výraznými odstíny anilinových barev a po zaschnutí ji obtáhneme černým fixem. Můžeme i nějaký ten zub začernit – přeci jen, v tomto věku každému nějaký ten zoubek chybí. Hotovou pusu vystřihneme a učitelka k ní zezadu přilepí tavnou pistolí špejli přelomenou na půl.

Závěr
  • Před zrcadlem – S hotovými pusami se děti chodí dívat do zrcadla na svůj vzhled. Mohou si půjčit i náladu kamaráda. Ke konkrétní puse se snaží dodat shodnou mimiku obličeje.
  • Čtení z obličeje: Jakou mám náladu? – V komunitním kruhu si děti postupně na vyzvání před obličej přiloží vytvořená ústa, dodají k tomu korespondující mimiku a ostatní děti hádají, o jakou emoci se jedná.
  • Focení dětských nálad/nenálad – přizpůsobení mimiky obličeje.

 

  • Výtvarný záměr: zachytit na jednom snímku kontrast mezi dnem a nocí
  • Výtvarná technika/postup: kresba voskovkami, malba anilinovými barvami
  • Pomůcky:  čtvrtky formátu A4, tužky, žluté a bílé voskovky, anilinové barvy, širší kulaté štětce, nádoby na vodu, ubrus
Motivace a hra
  • Seznámení se záměrem – Co vidíme na obloze ve dne/v noci? (jevy, barvy) Mění se obloha i čas, ačkoliv se jedná o stejnou oblohu, je vždy jiná.
  • Pohybová hra: Den a noc – Na obrázek slunce, který drží učitelka v ruce, se děti pohybují po herně. Jakmile se sluníčko schová za záda učitelky a objeví se místo něj noc (černý papír), jdou děti spát – položí se na koberec. Očkem ale pokukují, kdy se zase objeví den.
  • Demonstrace s globusem – Místnost částečně zatemníme, baterkou osvítíme jednu stranu globusu. Objasnění, kde jsme teď my (ozářená část globusu). Je den, ale na druhé straně zeměkoule děti spí. A tak jak se země pomalu otáčí, přichází u nás poledne, odpoledne, slunce pomalu zapadá a následuje večer, kdy jdeme spát. Na druhé straně země se děti probouzí a chystají se do školky.

 

Realizace výtvarné činnosti

Čtvrtku položenou na šířku si děti v polovině rozdělí tužkou na 2 poloviny. Pomocí žluté voskovky kreslí na jednu polovinu papíru den (slunce, popř. bílé mráčky atd.) a na druhou stranu noc (měsíc, hvězdy). Po uklizení voskovek si vezmou širší kulaté štětce. Pro den používáme odstíny světle modré barvy a pro noc černé (popř. tmavě modré). Při malbě anilinovými barvami používáme hojně vody.

  • Výtvarný úkol: vytvořit cizokrajnou květinu s důrazem na barevnou a tvarovou kompozici, rozvíjet fantazii
  • Výtvarná technika (postup): malba akvarelem dokreslovaná tuší
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3, anilinové barvy, širší kulaté štětce, černá tuš, špejle, nůžky, ubrusy

 

Motivace
  • Rozhovor Jaké květiny jsme viděli na vycházkách se školkou či rodiči? (sedmikrásky, pampelišky, tulipány, narcisy, krokusy, bledule, petrklíče, rozrazily).
  • Vysvětlování – Tyto květiny rostou u nás, ale na různých místech na světě roste mnoho dalších druhů rostlin rozličných barev, tvarů, velikostí.
  • Práce s knihou – prohlížení knih s cizokrajnými květinami; sdělování, co potřebují k životu (více tepla, větší vlhkost, jinou půdu).
  • Didaktická hra: Jaká květina jsem? – Uprostřed kruhu položíme obrázky cizokrajných květin. Jeden z hráčů jde za dveře a zbývající děti se domluví na konkrétní rostlině. Hadač se snaží otázkami přijít na to, na jakou květinu se skupina domluvila.

 

Realizace výtvarné činnosti

Anilinovými barvami a širším štětcem namalujeme na čtvrtku A3 dostatečně velkou květinu. Snažíme se vytvořit méně známou stavbu i barevnost květiny. Květina nemusí mít listy jako je nemá kaktus, ani květ (mech, kapradí), anebo může mít všechny části, ale trochu jiné než je známe. Květinu zasadíme do trávy, mechu, vody, písku, kamene, bahna, podle toho, co má naše květinka ráda.  Pozadí s oblohou vynecháme. Pro zakreslení detailů použijeme černou tuš s dřívkem a na suchou malbu vytváříme další prvky, které umocní cizokrajnost květiny. Květiny můžeme pro vyniknutí na závěr vystřihnout a třeba přilepit na okna jako jarní výzdobu.

Závěr
  • Interpretace vytvořených květin – Jak se jmenuje tvá cizokrajná květina? Kde roste? (v poušti, v pralese, u moře/v moři, na skalách). Má ráda vodu, nebo sucho?

 

  • Výtvarný záměr: výtvarně ztvárnit vyobrazenou skutečnost
  • Výtvarná technika (postup):  malba anilinovými barvami, kresba fixy
  • Pomůcky: čtvrtky A4, anilinové či vodové barvy, větší kulaté štětce, kelímek s vodou, ubrus, igelitové pytlíky-tašky, černý fix, fotografie či obrázky prvoků, tužka, nůžky

 

Motivace

Každý oblak obsahuje milióny dešťových kapek. Kapičky jsou velmi maličké, nežli ale déšť spadne, kapičky se zvětší tím, že naráží do jiných a spojují se. Víme, že v rybníku, řekách, potocích existuje život – najdeme tam různé živočichy i rostliny. Ale žije někdo v jedné kapce vody? I v jedné maličké kapičce existuje život. My jsme pro tuto výtvarnou lekci zvolili prvoky patřící k nejstarším organismům na zemi žijící především ve vodě, díky níž se mohou pohybovat. Tyto jednobuněčné organismy, mezi kteréž patří bičenky, lamblie, měňavky, trepky, mají velmi jednoduchý tvar těla pro zachycení. Na internetu si vyhledáme některé tyto prvoky a předložíme je dětem pro ukázku i následnou vizuální předlohu pro kresbu.

Kresbu tónujeme barvami, dotváříme jednoduché tvary prvních živočichů, které ve vodě, ba dokonce jen v jediné kapce, žijí dodnes.

 

Postup výtvarné činnosti

Na čtvrtku nanášíme v rychlejším tempu anilinové barvy hodně zředěné s vodou. Využíváme především studené barvy obsahující modrou barvu (modrá, fialová, modrozelená), můžeme lehce sáhnout i po žluté. Povrch čtvrtky musí být mokrý. Takto ho přikryjeme igelitovým sáčkem, který přímo na čtvrtce tvarujeme. Čím více záhybů, tím bude výsledné mramorování zajímavější. Pytlík sundáme, až bude malba zcela suchá.

Na zaschnutou podmalbu dotváříme černým fixem první organismy. Děti se mohou inspirovat obrázky a fotografiemi prvoků, anebo si vytvořit vlastní jednoduché tvary prvních živočichů, které žijí dodnes v jediné kapce vody. Snažíme se děti navést, aby nezapomínaly na bičíky, řasinky, kterými se pohybují a naopak opomíjely detaily jako oči, ústa.

Na závěr si děti vezmou tužku a nakreslí si tvar kapky, které posléze vystřihnou.

Co žije v kapce vody Co žije v kapce vody2 Co žije v kapce vody3

Reflexe

Snažíme se pojmenovat jednotlivé organismy, které jsme ztvárnili, neznámým a novým přiřazujeme nová jména dle jejich tvaru, detailů.