Archiv pro štítek: kresba

  • Výtvarný záměr: postupné zmenšování kruhového tvaru, pravidelné střídání světle a tmavě hnědé barvy
  • Výtvarná technika (postup)kombinovaná technika
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3, černé pastelky, vodové barvy, úzké kulaté štětce, kelímky na vodu, černý suchý pastel, ubrusy, lak na vlasy (fixativ)

Motivace a hra

Víte, jak se určuje věk stromu? Věk se určuje na základě letokruhů, které lze vidět na pařezech stromů. Co kruh, to jeden rok života stromu. Dětem můžeme dát obdobný pracovní list (ukázka níže), kde se pokusí spočítat letokruhy na nakreslených stromech. Pokud má učitelka možnost, určitě děti velmi upoutá vzorek skutečného odřezku z pařezu, kde se mohou pokusit spočítat jeho věk. Před výtvarnou činností je dobré dětem ukázat (například z encyklopedie) fotografii letokruhů, kde je vizuálně patrnější, že jeden rok se skládá z tmavě a světle hnědé části.

letokruhy-obr

Realizace výtvarné činnosti

 Děti černou pastelkou zaplňují formát malými i většími letokruhy. Udělají největší kruh, do kterého vkreslují dvě až tři menší kružnice, větší počet kružnic stěžuje následnou výmalbu vodovými barvami.

Připravíme si vodové barvy a stejně jako na pařezech, kde se střídá světle a tmavě hnědé kruhy dřeva pro určení stáří stromu, střídají děti pravidelně dvě hnědé barvy. Pokud nechtějí, aby se jim barvy na kruzích zapíjely do sebe, poraďme jim, aby si u všech letokruhů vybarvily nejprve největší kruhy, poté přistoupily k vnitřnějším kruhům a takto postupovaly dál až do jejich středu. Nikde by nemělo zůstávat příliš bílých mezer, hnědé odstíny by se měly dotýkat, pravidelně střídat.

Po zaschnutí prací si děti vezmou černý suchý pastel a nanáší ho mezi letokruhy. Po zatmavění pozadí pastel krouživými pohyby prstu rozmažou, tím se pozadí sjednotí do jedné plochy a zaniknout i zbylá prázdná místa. Pozor na to, aby děti při rozmazávání nezasáhly do prostoru kruhů, nebo aby se černými prsty neopíraly o kruhy. Přebytečný černý prášek vyfoukneme a hotovou tvorbu zafixujeme fixativem nebo lakem na vlasy.

letokruhy letokruhy2 letokruhy3

Závěr

Děti počítají kolik let je jejich největšímu pařezu. Jeden rok tvoří tmavě a světle hnědý kruh, nikoliv pouze jeden barevný kruh! Kdo se nesplete a spočítá věk svých stromů správně?

  • Výtvarný záměr: zpodobení sebe a kamaráda z profilu, vhodná volba a uplatnění teplých nebo studených barev
  • Výtvarná technika (postup): práce se šablonou, kombinovaná technika
  • Pomůcky: tužky, pastelky, kulaté štětce, kelímky na vodu, vodové barvy, čtvrtky A3, šablony profilu hlavy na čtvrtce, magnety, barevné křídy

Motivace a hra

Kdo jsem já, a kdo jsou mí kamarádi? Pojďme se navzájem dobře prohlédnout. Děti si najdou kamaráda a utvoří spolu dvojici. Oba se navzájem prohlíží a pozorují, v čem jsou jiní. Na první pohled nás odlišuje délka vlasů, barva očí, tvar nosu i úst. Pomocí zraku se dokážeme rozeznat, ale poznali bychom se i poslepu? Děti si zavřou oči, položí si ruce na obličej, lehce se pohladí po tvářích, poté si osahají tvar očních důlků, oči a obočí. Rukama si sjedou na nos – je kulatý, špičatý? Jaký tvar má naše pusa? Osaháme si také bradu, vyjedeme dlaněmi k uším, zjišťujeme délku vlasů a poté otevřeme oči. Takto stejně zkoumáme našeho kamaráda. Učitelka děti slovně vede při hmatovém prohlížení obličeje, aby děti věděly čeho si všímat.

 

Výroba šablon

Při vlastním zhotovení šablon si vybereme 2-3 děti s výraznějšími rysy, vyfotíme je z profilu, fotografie vytiskneme na čtvrtku a vystřihneme. Díky tomu lze vytvořit různě velké profily odpovídající tvarově skutečnosti.

 

Realizace výtvarné činnosti

Při obkreslování šablon navrhuji zvolit skupinovou práci u jednoho stolečku, kdy dohlížíme na přesné obkreslování, pomáháme s kritickými místy, s přidržováním šablon. Šablonu děti obkreslují tužkou na čtvrtku A3, a to 2 krát. Kamarádi by se na sebe měli dívat, proto při druhém obkreslování šablonu zrcadlově převrátíme. Jednu z postav si děti určí jako sebe a druhého jako kamaráda (ze třídy, z domova). Před činností je dobré na šabloně názorně ukázat, v jakém místě je položené oko (z profilu pouze jedno), nos, ústa, kam až na hlavě sahají vlasy – předlohu můžeme nechat vystavenou po celou dobu práce. Děti by se měly snažit o vystižení skutečných barev kůže, svých vlasů, očí atd., K práci využíváme pastelek.

Druhý den uděláme dětem krátký výklad o teplých a studených barvách. Na tabuli nakreslíme sluníčko (teplé barvy) a sněhovou vločku (studené barvy). Některé barvy vyvolávají pocit tepla nebo chladu, proto se jim říká teplé nebo studené. Učitelka v ruce drží obdélníčky z barevných papírů. Vždy ukáže jednu barvu a děti hromadně sdělují, jak na ně působí. Kartičky připevňujeme magnetem pod daný symbol, tak mají děti po celou dobu samostatné práce vizuální oporu, jaké barvy mohou použít.

cimg3563

Děti si zvolí pro své pozadí teplou či studenou barevnost. Po vybrání barev se ještě ujistíme, zda děti ví, jaké barvy mohou použít. Klademe důraz na to, aby barvy nezasáhly do profilů hlav a bylo zaplněné celé pozadí. Lze pracovat pouze jednu barvu, nebo aplikovat celou sérii teplých/studených barev.

ja-a-kamarad2 ja-a-kamarad3


Závěr

Který jsi ty a kdo je tvůj kamarád/ka?

  • jedná se o techniku KRESBY MOKROU STOPOU
  • vychází z citlivé lineární kresby
  • vlastnosti závisí na druhu pera a jeho stopě
  • poutavost perokresby je v kontrastu linií bílých a tmavých ploch

 

LINEÁRNÍ KRESBA PEREM

  • bývá zprvu nejistá, s perem zacházíme zcela přirozeně
  • kresbu rozvrhujeme několika lehkými tahy a pak ji prokreslujeme
  • zajímavou variantou je kresba do mokrého podkladu, která se rozpíjí a vyvolává nečekané výrazové účinky

 

STÍNOVANÁ KRESBA PEREM

  • pracuje se zhuštěním a zředěním krátkých čar
  • racionálně založení žáci používají pravidelně řazené čárky, které se kříží a vytváří stíny
  • na malých formátech připomíná staré rytiny
  • plocha modelovaná hustými i řidšími shluky stejnosměrných čar či bodů, má křehký, poetický ráz

 

PERO

  • lineární i stínované kresbě vyhovuje nejvíce obyčejné pero v násadce
    • pero má měkký a tupý hrot,který po povrchu lehce klouže
  • pero z úzkou stopou vyhovuje spíše studijní kresbě
    • stopy se neslévají, vzniká čitelná kresba a měkkou modelací světla a stínu
  • seříznuté francouzské pero je vhodné pro dynamickou kresbu nebo pro kombinaci s jiným typem pera
  • redispero používáme pro dekorativní úlohy, písmařské pokusy
  • francouzské pero i redispero zanechávají stopy odpovídající šíři hrotu, proto je označené příslušným číslem

 

VZHLED PEROKRESBY

  • ovlivňuje ho kvalita a tón barvy
  • černá tuš působí klasicky, barevná tuš dekorativně
  • s tuší v odstínu hnědé, či sépie se pojí lavírování
  • průsvitné tóny zředěné barvy nanášíme akvarelovým štětcem, čímž modelujeme světlo a stín
  • nejlépe působí perokresba v jednom barevném tónu

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI TECHNIKAMI

  • kombinace s kresbou tužkou, rudkou, uhlem
  • použití dřívka, štětce, ale perokresba poté ustupuje do pozadí
  • kombinace perokresby s vlepovanými plošnými či plastickými prvky z papíru (zmačkání)

 

VELIKOST FORMÁTU

  • pro perokresbu  se hodí menší formáty
  • výjimku tvoří kombinace perokresby s jinými technikami
  • až starší žáci se při formátu neomezují

 

METODIKA

  • zvládnutí techniky vyžaduje trpělivost
  • aby byl rukopis uvolněný, učí se děti používat pero bez předkreslení
    • podkresba tužkou problém dočasně vyřeší, žák se bojí, že nedokáže kresbu perem zopakovat, proto se tvoří repliky působící ztrnule
  • nepříznivý vliv má i používání redispera
    • redispero se drží ve stále stejné poloze a to způsobuje, že je zápěstí stále křečovitě napjaté
  • nejmenší děti mají problém držet pero ve správné poloze, aby lehce psalo,netrhalo papír, nedělalo kaňky
    • proto je dobré před kresbou perem zařadit kresbu dřívkem

 

KRESBA DO MOKRÉHO PODKLADU

  • vyžaduje rychlost, nebojácnost, výtvarnou jistotu a odvahu vytírat nechtěné stopy
  • důležité je správně nevlhčit papír
    • příliš mokrý – čára se roztéká
    • málo navlhčená – rychle vysychá a stopa se nerozpouští
    • !! necháme rozetřenou vlhkost vsát a zbytky setřeme houbou, u větších formátů zase houbičkou papír přivlhčujeme !!!

 

VÝTVARNÉ NÁMĚTY- PEROKRESBA

KRESBA DO MOKRÉHO PODKLADU

  • Námět:  tajemná jeskyně, meteorit, vodopád
  • Výtvarný problém: reakce na rozpíjející se tuš
  • Pojetí úkolu: náhodné proměny tekoucí tuše, vytírání skvrn houbou, rozmytí stínů šrafováním

 

CO UMÍ LINKA

  • Námět: výtvarná hra, etuda
  • Výtvarný problém: různé způsoby vedení linky
  • Pojetí úkolu: nahrazení pevné linky chvějivou,tečkovanou, přerušovanou linkou, využití přítlaku

 

LINEÁRNÍ KRESBA PEREM

  • Námět: let ptáků po nebi, růst korálů,krystalů
  • Výtvarný problém: proměnlivý lineární rytmus
  • Pojetí úkolu: plynulé vedení a opakování linií

 

HUSTÁ LINEÁRNÍ TEXTURA

  • Námět: princezna nočního nebe, rozbouřené moře, uzel na kapesníku
  • Výtvarný problém: kombinace lineární kresby a hustého šrafování
  • Pojetí úkolu: kontrast světlého siluety hlavního motivu na tmavém pozadí tvořeném šrafurou, nebo obráceně

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ, VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 40-43. ISBN 80-902267-1-X.

  • vyhovuje všem věkovým skupinám
  • pro malé děti je vedle kresby tužkou nejvhodnější technikou
  • dřívko neobsahuje zásobu barvy – nejprve zanechává linii výraznou, postupně slábnoucí až polosuchou
    • proto je lineární kresba dřívkem nestejnoměrná
  • stopa odpovídá seříznutí hrotu a způsobu vedení linky
  • podobně jako u perokresby lze kreslit do mokrého podkladu

 

STÍNOVANÁ KRESBA TUŠÍ

  • vyžaduje úzkou linku
  • pro mladší děti vyjádření světla stínu dřívkem je náročné, proto ho rády nahrazují rozmýváním nebo lavírováním lineární kresby
  • starší žáci dobře kreslí obrysy namočeným dřívkem a objemy stínují polosuchým nástrojem

 

ÚPRAVY HROTU

  • různé úpravy nabízí odlišné stopy – jemné a ostré linky, stejnoměrné linie různé síly, stopy s proměnlivou šířkou
  • nejmenším dětem vyhovuje špejle, nebo ořezaná větvička
  • pero si lze i vyrobit: dřevěný nástroj, rákosové pero, ptačí brk,..

 

KRESBA ČERNOU TUŠÍ

  • je klasickou technikou
  • lineární projev lze obohatit lavírováním, lze ji též použít i pro grafiku

 

KRESBA BAREVNÝMI TUŠEMI

  • blíží se nerozmývané kresbě inkousty nebo mořidly
  • jiné pojetí: spojení kreslířského a malířského podání, kde na podkresbu navazuje malba-bílá tuš zde  obohacuje omezený výběr barev o řadu kalných odstínů

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI TECHNIKAMI

  • kolorování vodovými barvami
  • kolorovaná tušová kresba působí trochu tvrdě, neboť při styku s vodou se moc nemění a kontrastuje s měkkými plochami akvarelu
  • měkkost jí může přinést vosková rezerváž (kresba svíčkou nepravidelně překrývá zaschlou lineární kresbu a zanechává stopy, které nepřijímají barvu. Tušová kresba se tak objevuje střídavě na podkladu živě barevném nebo bílém)
  • kombinování s uhlem, rudkou, tužkou, malbou temperou
  • kombinace s koláží
  • na papírových plastikách

 

FORMÁT A MATERIÁL

  • můžeme využít všechny velikosti a tvary papíru

 

METODICKÉ PROBLÉMY

  • technika s dřívkem je pro všechny žáky snadným výtvarným postupem
  • nedostatky se objevují např. u rozmývané kresby inkoustem-svádí děti rozmýt vše (ztrácí to přehlednost a vytváří skvrnitou plochu)
  • lavírování: vyžaduje několik misek s vodou, v nichž si děti ředí tuš a různě šedivými tóny vyjadřují intenzitu stínů
    • najít rovnováhu mezi bílými a šedými plochami je obtížné

 

VÝTVARNÉ NÁMĚTY- KRESBA DŘÍVKEM

JEDNODUCHÁ LINEÁRNÍ KRESBA

  • Námět: pohádka, kočičí předení
  • Výtvarný problém: ilustrace – přepis představy nebo skutečnosti
  • Pojetí úkolu: prokreslení motivu, využití rytmických konfigurací, dekorativních prvků, přírodních textur

 

ROZMÝVANÁ KRESBA INKOUSTEM NEBO MOŘIDLY

  • Námět: strom pro ptáky, padající sníh, svět za oknem
  • Výtvarný problém: vztah lineární kresby a malířského změkčení ploch
  • Pojetí úkolu: rozmývat kresbu vodou a štětcem, pro tmavý tón použit inkoustu nebo mořidel přímo z lahvičky, dbát  na bílé a tónované plochy

 

PRVNÍ SETKÁNÍ S KOMBINOVÁNÍM TECHNIK

  • Námět: jaké výtvarné pomůcky nosím v kufříku
  • Výtvarný problém: pozorování vlastností výtvarných pomůcek, jejich stop a barev
  • Pojetí úkolu: práce se všemi druhy štětců, s dřívkem i perem, pozorování stop, využít různých barevných materiálů pro kolorování

 

KRESBA DO MOKRÉHO PODKLADU

  • Námět: textury oprýskaných zdí, ptačí hnízda
  • Výtvarný problém: rozvíjení náhodných kreslířských objevů
  • Pojetí úkolu: přepis hmatových kontaktů se skutečností – kresba, plastické zásahy i destrukce archu vlhkého balícího papíru

 

OBJEVY PANÍ NÁHODY

  • Námět: čarodějná kniha, tajemný vzkaz, luštitelé šifer
  • Výtvarný problém: porovnání kvality stop zanechaných různě seříznutými hroty dřívka
  • Pojetí úkolu: motivace neznámým písmem – pohled na vznikající stopy a jejich rozvedení, přezvětšení výřezů

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 44-48. ISBN 80-902267-1-X.

  • štětcová kresba má lineární charakter
  • svěže působí odlehčení a zesílení tahu štětce
  • stín zde nahrazuje důrazná obrysová linie
  • lavírování může kresbu doplnit měkkou modelací objemů

 

ŠTĚTCE

  • liší se tvarem, velikostí, kvalitou vlasu či štětin
  • kulaté štětce zanechávají stejnoměrnou stopu, kterou můžeme oživit výrazným přítlakem
  • ploché štětce využívají kontrastu úzké a široké stopy

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI TECHNIKAMI

  • kombinace stop různých štětců nebo spojení štětcové kresby s dřívkem, perem
  • kombinace s frotáží
  • expresivně a dekorativně působí spojení štětcové kresby s pastózní malbou nebo plastickou či barevnou koláží

 

VELIKOST A FORMÁT

  • kresba štětcem nejlépe vynikne na velkých formátech
  • menší, průměrný formát vyvolá obavy, že se tam kresba nevtěsná = negativně ovlivní spontaneitu

 

METODICKÉ PROBLÉMY

  • linka působí často jednotvárně nebo hřmotně
  • někdy štětec zanechává příliš důraznou stopu, jindy je čára nastavovaná, místy suchá
  • je lepší kresbu štětcem ponechat starším žákům, nebo ji používat pouze ve výtvarných hrách a etudách

VÝTVARNÉ NÁMĚTY – KRESBA ŠTĚTCEM

ŠTĚTCOVÁ LINIE

  • Námět: variace na vyjádření pohybu – vodní hladiny, automobilu, opadávajících listů
  • Výtvarný problém: hra dlouhých linií
  • Pojetí úkolu: stejnoměrný, vzrůstající a klesající tlak na nástroje různého tvaru a síly

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 49-51. ISBN 80-902267-1-X.

  • nejčastěji směřuje k dekorativnímu projevu
  • stejnoměrná, sytá stopa nahrazuje redispero při práci s písmem

 

SLABÉ FIXY

  • děti je mají rády pro příbuznost s tužkou, jsou však méně vhodným výtvarným materiálem
  • zanechávají linku beze stop po odlehčení a přítlaku
  • barevná škála dětem vyhovuje
  • ve stínované kresbě se děti mohou odpoutat od linie a odvážně vrstvit barevné šrafury
  • překrývání barev vede ke vzniku nových odstínů
  • jinak vyznívá rozmývání stop lihem dávající kresbě malířský ráz

 

SILNÝ FIX

  • pro školní praxi je málokdy vhodný
  • zanechává výraznou stejnoměrnou stopu, která nedovoluje detaily, přítlak ani odlehčení stopy
  • problémy se silnými fixy:
    • na trhu se objevují fixy, které rychle blednou
    • v čerstvém stavu prosakují vrstvami papíru a znehodnocují ostatní kresby
    • omezené na základní barvy

 

SPOJENÍ SILNÝCH A SLABÝCH FIXŮ

  • využití ve výtvarných etudách – užité grafiky, designu, dekorativní tvorby
  • písmo využívá hravého střídání silných a slabých ploch tenkého a slabého fixu

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI TECHNIKAMI

  • uplatňuje se minimálně
  • spojení kresby fixem s malbou akvarelem

 

FORMÁT

  • je závislý na síle stopy, kterou fix zanechává
  • pro kresbu silných fixem nebo kombinovanou techniku je vhodnější velká plocha podkladu
  • výtvarným návrhům, kresleným tenkými fixami nebo hrám s písmem vyhovují formáty menší

 

METODICKÉ OBTÍŽE

  • i fixů se nesetkáváme s obtížemi
  • často se ale objevuje vysychání fixů – pomoci může kapka lihu, nebo octa do náplně, nemusí to být však mnoho platné

 

 

VÝTVARNÉ NÁMĚTY – KRESBY FIXY

VÝTVARNÉ VYPRÁVĚNÍ

  • Námět: pohádka, příběh, rozfázování pohybu
  • Výtvarný problém: řazení významných prvků příběhu v kresleném seriálu
  • Pojetí úkolu: proměny děje se odvíjejí na pásu papíru

 

MÍSENÍ BAREVNÝCH TÓNŮ

  • Námět: šatních ptačích pírek, sbírka kamenů, motýlí křídla
  • Výtvarný problém: mísení barev – vrstvení a rozmývání stop
  • Pojetí úkolu: hra s vrstvením nebo rozmýváním barev v různých výtvarných variacích

 

PÍSMO KRESLENÉ SILNÝMI I SLABÝMI FIXY

  • Námět: recept na čarodějnickou polévku, stěna popsaná vzkazy
  • Výtvarný problém: zvládnutí grotesku, hra s proporcemi a barvami
  • Pojetí úkolu: spojování konkrétních představ a výrazových hodnot písma, využití kontrastu velikostí písmen

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 53-55. ISBN 80-902267-1-X.

  • je základní kreslířskou technikou s širokou škálou využití
  • tužkou umí kreslit každý-od malých dětí po dospělé

 

LINEÁRNÍ KRESBA TUŽKOU

  • využívá měkké a tvrdší tuhy
  • měkké tuhy jsou vhodné pro velké formáty, kde můžeme uplatnit přítlak,šrafování, kontrasty ploch
  • méně měkké tuhy vyhovuje rýsované kresbě, nešpiní
  • tvrdé tuhy se pro kresbu hodí nejméně, neboť zanechávají bledou stopu a nevytváří takový kontrast světla a tmy i málo reagují na přítlak
  • na mokrém podkladu se u malých dětí dobře uplatňují rozpustné pastely nebo inkoustové tuhy

 

STÍNOVANÁ KRESBA

  • vychází z různých odstínů šedí pomocí přítlaků, křížením, vrstvením linií nebo odlišnými tvrdostmi tužek

 

KOMBINACE S JINÝMI TECHNIKAMI

  • spojení tužky s jinými technikami je celkem omezené
  • výraznější vyjadřovací prostředky potlačují stopu tužky-např. ve spojení s lavírováním, kolorováním
  • jindy tužková kresba doprovází výraznější lineární kresbu jiným nástrojem a měkkými stíny modeluje objemy, nebo prostupuje stopami jiných kreslířských prostředků v texturách
  • lepší je spojení tužkové kresby a některých netradičních postupů, kde se uplatní v pozadí texturální plochy
  • u mladších dětí: na mokré ploše  se uplatní kresba inkoustovou tužkou s kresbou tuší, s výraznou linií rudky či pastelu, nebo s plochou či hmotou mačkaného papíru

 

FORMÁT

  • velikost formátů je rozdílná
  • tenká stopa tužky vyžaduje zpočátku menší formáty
  • později,když žák tužku ovládá, kreslí měkkou tužkou a širší stopou nebo tuhou, může využít i velké formáty
  • studijní stínovaná kresba vyžaduje menší formáty
  • vyspělé portrétní,figurální kresbě, či kresbě zátiší vyhovuje formát A2 či arch balicího papíru

 

METODICKÉ OBTÍŽE

  • pečliví a opatrní žáci se bojí vést uvolněnou a vláčnou linku – opatrně ji po centimetrech nastavují
    • dobré je využít výtvarné hry a etudy – spontánní pohyb paže, ruky ve vzduchu na velkém formátu
    • uvolnit kreslířský projev pomáhá i netradiční nástroj
  • dospívající žáci ve studijní kresbě nadsazují přítlak a odlehčení nástroje – ztrácí se dynamika práce s linkou
    • zdůvodnit proměny stopy tužky logickým střídáním světla a stínu a nebo na čas upustit od přítlaku na nástroj
  • problém při kresbě podle skutečnosti: ztráta osobitého výtvarného projevu
    • objevuje se při snaze co nejdokonaleji vyjádřit model
    • není schopen vyjádřit materiál předlohy
    • jak tomu předejít:
      • pozorováním textur a nerovností, snímáním a výtvarným přepisem frotáží, studijní kresbou materiálů, zvětšených výřezů apod.
      • nahradit stínování tužky hustými tahy pera nedovolující vyhladit povrch kresby

 

 

VÝTVARNÉ NÁMĚTY – KRESBA TUŽKOU

KRESLÍM TUŽKOU

  • Námět: dým, proudění vody, přímky i křivky, textury
  • Výtvarný problém: možnosti měkké tužky- vedení linky, lineární rytmy, různé intenzivní šedé tóny
  • Pojetí úkolu: kresba tužkou na vytrhanou siluetu nebo na velkou plochu papíru

 

BOHATÁ LINEÁRNÍ KRESBA

  • Námět: pohyb sněhové vichřice, textury srsti, ptáci a jejich peří, záznam letu pampeliškového semínka
  • Výtvarný problém: uplatnění živé kreslené linie
  • Pojetí úkolu: od spontánního přepisu pocitu k záznamu skutečnosti

 

BÍLÁ VE STÍNU A NA SVĚTLE

  • Námět: rozložená papírová skládačka, zátiší z nabílených předmětů, zimní krajina
  • Výtvarný problém: rozsah škály šedých na bílém podkladu
  • Pojetí úkolu: porovnání osvětlených a zastíněných ploch, kombinace tvrdší a měkčí tužky, práce s různě silným přítlakem

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 28-32. ISBN 80-902267-1-X.

  • je na rozhraní kresby a malby
  • kreslířský postup v sobě nese malířské rysy – využívá barevnosti, modeluje plochy i objemy a pomocí šrafur vytváří nové barevné odstíny
  • pastely se liší podle pojiva – pastely suché, mastné a voskové
    • stopa suchého pastelu se při dotyku roztírá, stopa olejového a voskového pastelu zůstává stejná
  • účinky pastelu ovlivňuje dále papír a jeho barevný odstín, který pod malou prosvítá
suché pastely

suché pastely

voskové pastely

voskové pastely

olejové pastely

olejové pastely

  • pastely se vyrábí v sadách od 6 do 48 barev
  • mísení tónů je omezené a rozšíření barevné škály je malé, proto je dobré mít větší rozsah odstínů
    • pokud mají děti méně než 12 odstínů, tak nejde o malbu, ale spíše o nezajímavý dekorativní cvičení

 

MALBA SUCHÝMI PASTELY
  • je řazena mezi klasické malířské techniky
  • ve škole malba působí živě a vesele, protože menší sady barev, které děti používají, obsahují spíše pestré tóny
  • můžeme použít 3 odlišné způsoby podání
    • neroztíranou barevnou kresbu
    • barevnou kresbu na roztírané podmalbě
    • malba do mokrého podkladu
  • všechny tyto 3 způsoby vyžadují na závěr fixaci fixativem nebo lakem na vlasy

 

neroztíraná malba

  • vzniká vrstvením barevných linií, kterých se žák nesmí dotýkat a uchovat stopu pastelu ostrou
  • malé roztírání, ke kterému dochází, spojuje barevné linie a dává malbě měkkost

roztírání ploch

  • žák vytváří podklad bez detailů
  • v rozetřené podmalbě vznikají vznikají nové barevné tóny a původní barva čtvrtky je jen prosvětluje, či tónuje
  • na tuto podmalbu  pak dítě doplňuje konkrétní motivy pevnou kresbou a snaží se ji udržet čistou a ostrou
  • spojení měkké plochy a zřetelné linky je pro začínající žáky nejsnazší

malba do mokrého podkladu

  • podklad můžeme navlhčit vodou nebo mlékem
  • stopa pastelu se rozpíjí, je náhle hutná a výrazná
  • velké plochy svítivých barev, které lze obtížně na vlhkém podkladu mísit, působí dekorativně

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI TECHNIKAMI

  • obvykle se nehodí pro spojení s jinými technikami
  • dobře se doplňuje pouze s akvarelem
    • pigmenty pastelu výtváří na suché podmalbě stíny, které se spojují s barvami akvarelu a obohacují tak jejich tónovou škálu
    • lineární stopa pastelu vnáší do malby akvarelem popis a děj
  • pastel je vhodný na malé i velké plochy

 

METODICKÝ PŘÍNOS

  • uvolňuje malířské podání v době, kdy sílí nejistota v malbě s temperou a akvarelem
  • malba do mokrého podkladu vyžaduje rychlost při nanášení tónů a zároveň nedovoluje se zabývat detaily
  • do ukončené části malby se nelze znovu vracet, proto nedovoluje popisnost
  • žák ví, že nedosáhne věrného přepisu skutečnosti, a proto hledá jiné výtvarné hodnoty
  • díky uvolněné práci s pastely nachází cestu zpět k malbě

 

MALBA OLEJOVÝMI PASTELY
  • nejvíce vyhovuje dětem extravagantního a smíšeného výtvarného typu
  • malba vyznívá přesvědčivě, pokud žák umí na pastel dostatečně přitlačit a nebojí-li se vrstvit linky
  • olejové pastely se prodávají v sadách od 6 do 48 barev
  • převažují zemité a pastelové tóny, které dávají malbě jiný ráz než pestřejší malba suchým pastelem
  • jsou barevně stálé a odolné vůči roztírání

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI TECHNIKAMI

  • spojení s kreslířskými technikami
  • aby se žáci neunavili a aby je malba pastelem neodradila, je lepší zpočátku dávat menší formáty

 

METODICKÝ PŘÍNOS

  • nejnáročnější je mísení odstínů olejových pastelů
  • vychází z různého hustého překrývání stop ve dvou i více barevných vrstvách
  • opatrně pojatá malba pastelem bývá neúčinná, připomíná kresbu pastelkami, kde slabá stopa a plocha vytvářená jedním barevným tónem působí hluše a jednotvárně
  • pro seznámení s technikou vyhovuje zařadit barevné etudy s konkrétní motivací (balvan, déšť, hnízdo)

 

MALBA VOSKOVÝM PASTELEM
  • technika je vhodná pro nejmenší děti
  • široká stopa barevného roubíku zdůrazňuje kresebnost, uplatňuje detaily i složitý děj
  • charakter malby je ovlivněn i kvalitou materiálu
    • české voskové pastely jsou barevně příjemné, čiré,tuhé, povrch malby má lesk
      • jedinou nevýhodou je pouhých 6 nebo 12 barevných tónů v sadě
    • čínské voskové pastely mají širokou barevnou škálu a krásné odstíny, obsahují však nekvalitní pojivo, které teplem ruky taje a tvoří nepříjemné plastické vrstvy
    • kvalitní voskové pastely z dovozu jsou cenově nedostupné, nebo obsahují málo vosku a blíží se olejovému pastelu nebo pastelkám Progresu

 

METODICKÉ PROBLÉMY

  • s metodickými problémy se u voskového pastelu nesetkáváme
  • nicméně pestrá a barevně omezená škála vyhovuje jen malým dětem
  • vyspělejší žáci hledající barevné ladění se brzy od voskových pastelů odvracejí

 

VÝTVARNÉ NÁMĚTY – MALBA PASTELEM

BAREVNÉ LINKY

  • Námět: ptačí zpěv, hluk z ulice, tikot hodin
  • Výtvarný problém: lineární reakce na sluchové podněty
  • Pojetí úkolu: využití různé barevné intenzity linky, pohybu a prostupování čar, plynutí času

 

NOVÉ ODSTÍNY OLEJOVÝCH BAREV

  • Námět: pohled z výšky na planetu zemi, zátiší s výraznou modelací objemu
  • Výtvarný problém: mísení a vrstvení barevných tónů
  • Pojetí úkolu: vytváření dynamické, hustě šrafované plochy

 

ROZTÍRANÝ PASTEL

  • Námět: kluziště, první známky jara, závodiště automobilů
  • Výtvarný problém: spojení kreslené linky a barevných ploch
  • Pojetí úkolu: podmalovat celou plochu čtvrtky suchým pastelem a podklad z rozetřených ploch nebo objemů doplnit lineární kresbou

 

MALBA SUCHÝMI PASTELY NA MOKRÉM PODKLADU

  • Námět: pohádka, kamenná hráz, barevná mozaika
  • Výtvarný problém: dekorativní pojetí námětu
  • Pojetí úkolu: motiv, předkreslený jedním tónem suché křídy, postupně vlhčit štětcem a vodou, drobné plošky vybarvovat suchými pastely, pokoušet se o mísení dalších odstínů

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 81-87. ISBN 80-902267-1-X.

Rudka vyniká masivní a sytou stopou.

 

KRESBA RUDKOU DO VLHKÉHO PODKLADU

  • linka se trochu rozpouští
  • v lineární i stínované kresbě působí nápadněji a současně měkčeji
  • používáme rozmývání obrysové linky nebo stínované plochy vodou a štětcem
  • zvláště účinná je rozmývaná kresba rudkou tehdy, používají-li žáci 1 či 2 tóny akvarelu, nebo chtějí-li zdůraznit stín nebo jiný akcent

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI TECHNIKAMI

  • s rudkou můžeme spojit další kreslířské materiály- např. s kresbou uhlem, olejovými pastely, perokresbou
  • příjemně působí v kombinaci s akvarelem

 

VELIKOST FORMÁTU

  • menším dětem vyhovují menší formát, neboť jsou brzy cítí únavu při tlaku na tyčinku
  • kombinované kresby a práce do vlhkého podkladu dovolují pracovat na velkých plochách
  • malé kresby mají intimní charakter
  • u starších žáků se volí formáty velké- A2 až A1

 

Kresba rudkou-kdy?
  • kresba rudkou je vhodná spíše pro vyšší ročníky
  • u menších dětí se potýkáme s obtížemi, neboť neumí na rudku dostatečně přitlačit-kresba pak působí bledě, jednotvárně, detaily jsou málo čitelné

 

VÝTVARNÉ NÁMĚTY- KRESBA RUDKOU

RŮZNÉ STOPY RUDKY
  • Námět: Mraky plné deště, příkopy, kamarádka
  • Výtvarný problém: tmavé a světlé linie-hry s rytmem
  • Pojetí úkolu: kombinování výrazných a jemných stop rudky, spojení více přírodních tónů,rozmývání nebo kolorování kresby, formát A2 či A3

 

KOMBINACE RUDKY S JINÝMI PROSTŘEDKY
  • Námět: Zvířata ze ZOO, listy, jeskyně, řezy zemí
  • Výtvarný problém: kontrast různě tmavých texturálních ploch
  • Pojetí úkolu: kresba dřívkem a tuší nebo sépií, doplněná stínováním rudkou, tužkou nebo uhlem, formát A3 po A0

 

VZTAH NÁMĚTU A VÝTVARNÉ TECHNIKY
  • Námět: Zimní počasí-kalný, pošmourný den, kdy padá sníh; déšť či mrholení; stopy ve sněhu; metelice
  • Výtvarný problém: výrazové prostředky rudky
  • Pojetí úkolu: kombinování materiálů a postupů, vyjadřující zvolený pocit-kresba rudkou, tužkou, dřívkem a tuší, koláž z průhledných papírů nebo z plasticky mačkaných ploch, čtverec z formátu A1 až A3

 

SVĚTLO A STÍN
  • Námět: Noční jízda, létavice, hry s vrženými stíny, zátiší
  • Výtvarný problém: budování objemů-kontrast světla a stínu
  • Pojetí úkolu: využití prudkých změn tónů jedné nebo několika odstínů rudky, formát A3 až A1

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ, VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 33-36. ISBN 80-902267-1-X.

Oproti rudce obsahuje uhel méně pojiva, proto se jeho stopa více roztírá a vytváří měkké stíny.

Přírodní uhel:

  • zanechává stopu jemnější a živější
  • je bledá, málo stálá a při práci ji lze snadno setřít hadříkem
  • vhodná pro studijní kresbu

 

Lisovaný uhel

  • stopa je sytá, stejnoměrná
  • prášek uhlu lpí pevněji na podkladu,proto lze kresbu obtížněji korigovat
  • její černá linka nezaniká ani vedle jiných výtvarných technik
  • vhodná pro dětskou spontánní kresbu a kombinacemi s jinými technikami (malbou)

 

KOMBINOVÁNÍ S JINÝMI TECHNIKAMI

  • Uhlovou kresbu zvýrazňuje pozadí pojednané jinou kreslířskou technikou

 

FORMÁT A MATERIÁL

  • stopa uhlu nedovoluje vyjádřit detaily
  • je potřeba větších formátů -u mladších dětí do A2, na středních školách do A1 a větší
  • vhodný podklad je drsnější strana balicího papíru

 

METODIKA

  • osvojení si kresby uhlem je náročné
  • aby se dítě naučilo zacházet s materiálem, je dobré ho zpočátku kombinovat s výtvarnými technikami
  • stínované kresby činí žákům obtíže- nebránit roztírání obrysových linií
  • žáci rychle chápu další postup (na tmavších místech šrafurou zesilují stín, světla vytírají hadříkem, nebo plastickou gumou)
  • postupem se snaží měnit přítlak, hustotu vrstvených a křížených linií a vyvarovat se příliš ztmavení světlých ploch

 

VÝTVARNÉ NÁMĚTY – KRESBA UHLEM

CO UMÍ UHEL

  • Námět: události na obloze, na hladině, výtvarné etudy
  • Výtvarný problém: hra se stopou uhlu-záznam gesta
  • Pojetí úkolu: práce špičkou nebo plochou uhlu,roztírání linky, dotýkání, křížení a vrstvení stop, volba výřezů, spojení výřezu s baevnou plochou či písmem

 

LINIE A PLOCHA

  • Námět: vlastní volba žáka, či učitele
  • Výtvarný problém: kontrast linie a naznačeného objemu
  • Pojetí úkolu: vedení linky a její záměrné roztírání

 

KOMBINACE S JINÝMI PROSTŘEDKY

  • Námět: jízda na zvířátku, stíny lesa, kamenná zeď
  • Výtvarný problém: hledání různých výrazových prostředků, měkký modelace ploch nebo objemů
  • Pojetí úkolu: spojení kresby s uhlem s doplňujícím tónováním tužkou, rudkou

 

DEKORATIVNÍ ŘEŠENÍ PLOCHY

  • Námět: přezvětšený přepis těla hmyzu, jeho detailů- vosa, křídla vážky, tělo kukly
  • Výtvarný problém: kontrast prázdných a šrafovaných ploch
  • Pojetí úkolu: zvětšená kresba detailů, pozorování pod lupou

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s.37-39. ISBN 80-902267-1-X.