Archiv pro štítek: kresba tužkou

  • Výtvarný záměr: kresbou podle předlohy vystihnout včelu se všemi jejími částmi a umístit jí na zvětšenou buňku
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika
  • Pomůcky: čtvrtky A3, čtvrtky A5, kružítko pro výrobu šablony šestiúhelníku, tužky, nůžky, temperové barvy, malé mističky, ploché štětce, kus bublinkové folie, plastová deska, černé Centropeny a fixy, lepidlo v tubě, obrazové předlohy včel, ubrus.

Motivace a hra
  • Vaření mateří kašičky (krupicové kaše) – Místo cukru můžeme do kaše přidat med a naučit se při vaření básničku:

Míchám, míchám kašičku

v šestibokém rendlíčku.

Pod pokličkou zavaříme

hodně medu připravíme.

Už se těšte, larvičky,

na pylové špalíčky.

Medem si je osladíte,

naši práci oceníte. (Souralová V., Včelí domeček: Prázdniny v úlu)

  • SH: Krmení kašičkou – Mateří kašičkou se krmí larvičky, ze kterých budou dělnice nebo budoucí matky. Dospělé matky jsou krmeny kašičkou denně, aby mohly vyprodukovat mnoho vajíček, ze kterých se vylíhnou včely – nakrmení dětí, aby byly schopné zhotovit kreslené včeličky.

 

Realizace výtvarné činnosti

Pedagog narýsuje šablonu buňky, k jejíž výrobě bude potřebovat kružítko. Pravidelný šestiúhelník sestrojíme tak, že kružítko otevřeme co nejvíce a narýsujeme kružnici přes formát A3. Přesuneme hrot kružítka na kružnici, nastavený poloměr nijak neměníme. Na kružnici uděláme bod, do kterého zabodneme kružítko a uděláme kružítkem přes kružnici druhý bod. Následně zabodneme hrot kružítka do druhého bodu a opět stejným způsobem vyznačíme další bod.  Šest bodů vyznačených na kružnici propojíme pravítkem a vznikne nám šestiúhelník, který vystřihneme.

Šablonu šestiúhelníku si děti obkreslí na čtvrtku A3 a vystřihnou. Do malé mističky každému kápneme trochu hnědé tempery. Aby měl každý trochu jiný odstín buňky, vyndáme na stůl další tempery – červená, oranžová, žlutá, bílá, černá. Každý si vezme jakoukoliv barvu, kápne si ji do mističky s hnědou a barvy spolu promíchá. Při spokojenosti s odstínem barvou natře celou buňku a nechá zaschnout. Na plastovou desku vymáčkneme žlutou temperu s příměsí bílé (její množství si určí děti) a rozetřeme do plochy. Na tuto plochu položíme bublinkovou fólii, sejmeme ji a položíme na buňku, opatrně folii přitlačíme a z buňky sundáme.

Na čtvrtku A5 si děti nakreslí včelu – nejprve tužkou a posléze ji obtáhnou černým Centropenem. Na oči, pruhy použijeme černý fix. Vhodné je poskytnout několik vizuálních předloh, aby si děti mohly vybrat z návrhů a nebyla každá včela stejná.  Hotovou včelu si děti vystřihnou a nalepí na buňku.

 Závěr

  • Kontrola částí těla včely – hlava, hruď, zadeček, křídla, 3 páry nohou, tykadla, sosák.

Kreslení přírody: Pro kreslíře i začátečníky 

V praktické příručce Kreslení přírody vám Mark a Mary Willenbrinkovi zábavným a přátelským stylem výuky představí, jak realisticky zachytit svět kolem vás. Naučíte se kreslit vodu a odraz ve vodě, sníh, led, pohoří, různé druhy stromů a mraků, přírodní jevy, jako blesk nebo tornádo, vodopád a v neposlední řadě také zvířata, protože ta do přírody samozřejmě nezbytně patří.

Bude vám stačit malý formát papíru, nemusíte se bát velkých ploch. Tím, že se ke kreslení používají jen tužky o různé tvrdosti, získáte perfektní povědomí o stínování a principech světla a stínu nezbytně potřebných pro různé druhy kresby a malby. Kniha vám pomocí jednoduchých příkladů poskytne důležité základy pro vaši budoucí tvorbu. Naučíte se, jak v praxi fungují známé koncepty, jako je perspektiva a kompozice, a spoustu dalšího.

Vlastní recenze

Kniha ze série: „Naučte se kreslit“ nás tentokrát zasvětí do KRESBY ŽIVÉ A NEŽIVÉ PŘÍRODY.  Černobílé provedení knihy nesnižuje její hodnotu, neboť pojímá pouze kresbu tužkou, při které nejsou barvy zapotřebí.

Úvodní pojednání o pomůckách mohou pokročilí vynechat. Začátečníkovi postačí jedna tužka – jejím přítlakem docílíte různé intenzity stínování, papír, guma a ořezávátko. Nepovažuji osobně za zcela umělecké střídání 3 druhů tužek – ovšem co umělec, to jiný kresebný přístup. :) S knihou nesouhlasím v tom, že vybízí k používání prosvětlovacího boxu a kopírovacího papíru sloužící ke kopírování fotografií, neučí tedy kreslit reálnou přírodu v plenéru, ale pouze stínovat.  Navíc tyto pomůcky jsou limitované formátem A4, tudíž při kresbě přírody na formát A2 byste byli ztraceni.

Pokud nemáte žádné nebo velmi malé zkušenosti s kreslením, věřím, že první kapitola: Techniky kreslení pro vás bude podnětná. Zabývá se různým držením tužky, druhy stínováním, rozvržením předmětu pomocí základních tvarů (obdélník, čtverec, kruh, trojúhelník- využitelní dobře u zvířat a porovnávání, měření proporcí.  To stejné platí i pro druhou kapitolu: Výtvarné principy zabývající se lineární perspektivou, valéry, hledáním motivu pomocí hledáčku.  Shrnula bych to tak, že do této chvíle je kniha určena převážně pro začátečníky, nebo jako osvěžovna pro pokročilejší.

Kapitola: Přírodní náměty ukazuje již nakreslené motivy neživých (kameny a skalní útvary, voda, vodopád, led, sníh, mraky, nebe) a živých předmětů (květiny, stromy a jejich kůra, motýl, srnec, vačice, ptáci). Každému motivu je věnována 1 až 2 strany. I na těchto hotových kresbách ale krásně vypozorujete stínování, které modeluje daný objekt.  Líbí se mi například ukázka kresby suchého i mokrého kamene, průzračné vody, odrazy ve vodě, vlny, vyobrazení listnatého i jehličnatého stromu. U živé přírody mě osobně nezaujala zvířata. Jedná se o kresby konkrétních zvířat a to z větší dálky. Neosvojíte si například to, jak kreslit různé druhy srsti, drápů, čumáků, uší apod.)

Dostáváme se k nejdelší a nejdůležitější kapitole této knihy aneb: Pojďme kreslit.  Autoři ukazují u každého motivu přibližně v 10 krocích kresbu krok za krokem.  Jedná se o tytéž motivy, které byly obsažené v předešlé kapitole. Od postupného náčrtu k zakreslení nejtmavších, světlých a středních tonů.  Za mě oceňuji kámen, kořeny stromů, skalní útvary, stromy – aneb motivy, kterých se i zkušení kreslíři obávají pro jejich náročnost. Kromě toho zde najdete krok za krokem: slunečnici, mušle, motýla na květinách, jelen v lese. Kroky jsou očíslované velkými čísly, nechybí dostatečně velké fotografie, ze kterých lze vyčíst valéry a jasný popis práce s tužkou.  Fotografie jsou zobrazeny u všech kroků vždy celé, ne například detail stínování u záludného místa, což mě trochu mrzí.  U každého motivu jsou na začátku uvedeny materiály, které jsou povětšinou podobné.

U poslední kapitoly bych ocenila, kdyby se hned na začátku objevila fotografie reality, podle které autoři kreslili a díky tomu si i lépe představila kresebné zkratky a porovnání jak si umělec poradil s kresbou přírody.

 

  • Výtvarný záměr: výtvarný přepis brouků podle skutečnosti (=fotografie)
  • Výtvarná technika/postup: kresba kolorovaná anilinovými barvami
  • Pomůcky: tužky, čtvrtky formátu A4, anilinové barvy, kelímek s vodou, slabé kulaté štětce, ubrus, demonstrační obrázky brouků (popř. černý Centropen)

Motivace a hra
  • DH: Kdo se skrývá v trávěDo lavoru se skutečnou trávou, nebo trávou určenou pro velikonoční dekorace ukryjeme malé obrázky brouků. Děti v ní po jednom hledají brouky a pojmenovávají je. Pokud se jedná o neznámý druh, s jeho jménem je seznámí učitelka.
  • Pohybové hry: Broučí olympiáda
    • Střevlík: běh, vytyčená trať.
    • Roháč: souboje na lavičce s rohy (=pěnová tyč na plavání). Dvě děti stojí proti sobě s pěnovou tyčí otočenou kolem sebe, kterou drží oběma konci dopředu a snaží se soupeře shodit z lavičky.
    • Lýkožrout: prolézání chodbičkami (=látkovým tunelem).
    • Kovařík: kovaříci umí z lehu na zádech vyskočit a otočit se tak na nohy. Leh na zádech, kotrmelec dozadu a vyskočit na nohy.
  • Hledání a porovnávání: Jak si hrají malíři? – obrázky z pohádkových knih (Ferda mravenec, Broučci apod.). Každý malíř namaloval broučky trochu jinak. Dokážeme přiřadit obrázky, které vytvořili malíři pro děti, k věrným kresbám/fotografiím?

 

Realizace výtvarné činnosti

Ke kresbě využijeme věrohodné obrázky/fotografie brouků, které máme ve škole k dispozici. V našem případě jsme kreslili za opory demonstračních obrázků s magnety a encyklopedií, kde byly vyobrazené dostatečně velké podoby brouků. Každé dítě si vybralo libovolný druh brouka, avšak při větším opakování jednoho druhu jsem fotografii brouka schovala a děti byly nuceny si vybrat jiného brouka, abychom získali co nejširší sbírku jednotlivých druhů.

Brouky děti nakreslily nejprve tužkou na formát A4 s důrazem na jeho dostatečnou velikost. Kromě specifických skvrn, proužků na krovkách jsme se zaměřovali na prokreslenost těla a nohou. V neposlední řadě při práci s barvami šlo o dodržení barevnosti a preciznost při vybarvování úzkým štětečkem.

Závěr
  • Uspořádání výstavy se sbírkou brouků
  • Otázky nad sbírkou – „Kolik odlišných druhů tu máme? Kolik tu je slunéček, chroustů? Jací brouci mají na sobě červenou barvu? Mají všichni správný počet nohou? Jaký brouk jich má méně…apod.“

  • Výtvarná technika (postup): kresba tuší a štětcem, kresba pastelkami
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, pastelky, černá tuš, slabší kulaté štětce, nádoby na tuš

Motivace a hra
  • Pohádka o koťátku, které zapomnělo mňoukat – děti napodobují hlasy jednotlivých zvířátek
  • Písničky o kočkách – Kočka leze dírou, Krávy, krávy
  • Říkanky o kočičkách: Naše kočka strakatá
  • SH: Na mňoukavou kočku – utvoříme kruh. Jedno dítě je uvnitř, oči si zakrývá dlaněmi. Učitelka vybere jedno dítě z kruhu, které mňoukne a dítě uprostřed ho má poznat. Vymýšlíme co nejvíce přídavných jmen- Jaká je kočka? (hladká, jemná, chlupatá, černá,..)

 

Realizace výtvarné činnosti

Obrys kočky nakreslíme tuší a štětcem. Po zaschnutí kočku (popř. okolí) vykreslíme pastelkami. Nechceme po dětech reálnou barevnost kočky, ale srst podle fantazie dětí. Můžeme využít při kresbě tuto říkanku:

Namotáme klubíčko,

do něj menší jablíčko.

Přilepíme uši,

ať to kočce sluší.

Potom ještě očka,

ať se kouká, kočka.

Pak nosánek, kníry,

má kocourek milý.

Ocáskem si zacvičí,

náš kocourek kočičí.

kočičky kočičky2 kočičky3 kočičky1

  • je základní kreslířskou technikou s širokou škálou využití
  • tužkou umí kreslit každý-od malých dětí po dospělé

 

LINEÁRNÍ KRESBA TUŽKOU

  • využívá měkké a tvrdší tuhy
  • měkké tuhy jsou vhodné pro velké formáty, kde můžeme uplatnit přítlak,šrafování, kontrasty ploch
  • méně měkké tuhy vyhovuje rýsované kresbě, nešpiní
  • tvrdé tuhy se pro kresbu hodí nejméně, neboť zanechávají bledou stopu a nevytváří takový kontrast světla a tmy i málo reagují na přítlak
  • na mokrém podkladu se u malých dětí dobře uplatňují rozpustné pastely nebo inkoustové tuhy

 

STÍNOVANÁ KRESBA

  • vychází z různých odstínů šedí pomocí přítlaků, křížením, vrstvením linií nebo odlišnými tvrdostmi tužek

 

KOMBINACE S JINÝMI TECHNIKAMI

  • spojení tužky s jinými technikami je celkem omezené
  • výraznější vyjadřovací prostředky potlačují stopu tužky-např. ve spojení s lavírováním, kolorováním
  • jindy tužková kresba doprovází výraznější lineární kresbu jiným nástrojem a měkkými stíny modeluje objemy, nebo prostupuje stopami jiných kreslířských prostředků v texturách
  • lepší je spojení tužkové kresby a některých netradičních postupů, kde se uplatní v pozadí texturální plochy
  • u mladších dětí: na mokré ploše  se uplatní kresba inkoustovou tužkou s kresbou tuší, s výraznou linií rudky či pastelu, nebo s plochou či hmotou mačkaného papíru

 

FORMÁT

  • velikost formátů je rozdílná
  • tenká stopa tužky vyžaduje zpočátku menší formáty
  • později,když žák tužku ovládá, kreslí měkkou tužkou a širší stopou nebo tuhou, může využít i velké formáty
  • studijní stínovaná kresba vyžaduje menší formáty
  • vyspělé portrétní,figurální kresbě, či kresbě zátiší vyhovuje formát A2 či arch balicího papíru

 

METODICKÉ OBTÍŽE

  • pečliví a opatrní žáci se bojí vést uvolněnou a vláčnou linku – opatrně ji po centimetrech nastavují
    • dobré je využít výtvarné hry a etudy – spontánní pohyb paže, ruky ve vzduchu na velkém formátu
    • uvolnit kreslířský projev pomáhá i netradiční nástroj
  • dospívající žáci ve studijní kresbě nadsazují přítlak a odlehčení nástroje – ztrácí se dynamika práce s linkou
    • zdůvodnit proměny stopy tužky logickým střídáním světla a stínu a nebo na čas upustit od přítlaku na nástroj
  • problém při kresbě podle skutečnosti: ztráta osobitého výtvarného projevu
    • objevuje se při snaze co nejdokonaleji vyjádřit model
    • není schopen vyjádřit materiál předlohy
    • jak tomu předejít:
      • pozorováním textur a nerovností, snímáním a výtvarným přepisem frotáží, studijní kresbou materiálů, zvětšených výřezů apod.
      • nahradit stínování tužky hustými tahy pera nedovolující vyhladit povrch kresby

 

 

VÝTVARNÉ NÁMĚTY – KRESBA TUŽKOU

KRESLÍM TUŽKOU

  • Námět: dým, proudění vody, přímky i křivky, textury
  • Výtvarný problém: možnosti měkké tužky- vedení linky, lineární rytmy, různé intenzivní šedé tóny
  • Pojetí úkolu: kresba tužkou na vytrhanou siluetu nebo na velkou plochu papíru

 

BOHATÁ LINEÁRNÍ KRESBA

  • Námět: pohyb sněhové vichřice, textury srsti, ptáci a jejich peří, záznam letu pampeliškového semínka
  • Výtvarný problém: uplatnění živé kreslené linie
  • Pojetí úkolu: od spontánního přepisu pocitu k záznamu skutečnosti

 

BÍLÁ VE STÍNU A NA SVĚTLE

  • Námět: rozložená papírová skládačka, zátiší z nabílených předmětů, zimní krajina
  • Výtvarný problém: rozsah škály šedých na bílém podkladu
  • Pojetí úkolu: porovnání osvětlených a zastíněných ploch, kombinace tvrdší a měkčí tužky, práce s různě silným přítlakem

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 28-32. ISBN 80-902267-1-X.