Archiv pro štítek: kresba tuší

  • Výtvarný úkol: přeměnit sebe samého v houbu
  • Výtvarná technika (postup): kresba tuší a pastelkami, koláž
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, černá tuš, špejle, pastelky, zbytky látek, lepidla v tubě, nůžky, navíc: přírodniny (např. dýňová semínka), mouka

 

Motivace a hra
  • Poslech pohádky: O rozpustilých houbách – Byl jeden les a v tom lese rostlo mnoho hub. Ty houby se spolu kamarádily, hlavně ty malé právě vykouknuté. Povídaly si, hrály různé hry a prováděly všelijaké lumpárny. Co se starý moudrý hřib s nimi nazlobil, když se po lese rozléhalo tak hlasité chichotání a pokřikování, že ostatním houbám nadskakovaly klobouky. Nebylo dne, kdy by neprováděly nějakou neplechu – píchaly se jehličím, házeli po sobě šišky a dokonce pokřikovaly na slimáky ošklivá slova! Nepomáhalo nic, žádné napomínání, domlouvání, ani strašidelné historky o tom, že skoro každá hlasitá houba skončí na talíři. Jednoho dne šel po lese houbař, v ruce košík a v kapse kudličku. Zlehka našlapoval, pozorně se rozhlížel kolem sebe, ale ačkoliv les voněl po houbách, neviděl kromě prašivek nic. Staří hříbkové se krčily pod spadaným listím a ani nedutaly. Houbař už měl namířeno domů, když v tom uslyšel slaboučké chichotání. Ušel pár kroků a chichotání sílilo a sílilo, až bylo slyšet zcela zřetelně. Jak by ne, když se mlaďoučké houby navzájem lechtaly stéblem trávy a ani si nevšimly přicházejícího houbaře. A než byste napočítali do sta, měl košík plný rozpustilých hub. Od té doby už žádná houba v lese nepromluví. (upravená verze z http://www.vasedeti.cz/pohadky-a-povidky/pribehy-pro-deti/)
  • Motivace: Proměna dětí v houby – Čáry máry fuk, ať tu není kluk. Ať tu nejsou holčičky, jenom samé houbičky (dřep, ruce spojit nad hlavou = klobouk).
  • Diskuse: V jakou rozpustilou houbu se proměnil? – následuje výtvarné ztvárnění

 

Realizace výtvarné činnosti

Úkolem dětí je tuší a špejlí nakreslit sebe jako houbu na výšku čtvrtky A4. Aby kresba zaplnila celý formát, začneme u kresby klobouku v horní části papíru, popřípadě hlavou přibližně uprostřed čtvrtky. Houbu zasadíme do mechu (trávy v zahradě/na louce, půdy), děti mohou okolo dokreslit další prvky dle své fantazie. Po zaschnutí tuše vykreslíme celý obrázek pastelkami, klobouk a nohu necháme nevyplněnou pro následnou koláž.

Pro koláž využijeme zbytky látek. Děti vybírají vhodnou barevnost, látku stříhají na menší kousky a ty lepí je do vymezeného prostoru. Látky se mohou překrývat, ležet těsně vedle sebe, nebo mezi nimi nechat drobné mezery (mozaika). Pokud si děti vybraly houbu, která má bílou nohu, kromě látek lze využít hrubší mouku. Pro tečky u muchomůrek dýňová semínka, kolečka z papíru, bílé korálky, drobné kamínky. Některé materiály však již vyžadují přilepení tavnou pistolí.

Závěr
  • Interpretace děl – V jakou houbu ses přeměnil? Jsi jedlá nebo jedovatá houba? Myslíš, že tě houbař bude hledat?
  • Hra na tiché houby – učitelka (=houbař) chodí po třídě (=lese) s košíkem. Děti obsadí libovolné místo v herně společně se svým obrázkem. Houbař je „neználek“, proto se musí mít na pozoru i jedovaté houby. Prochází lesem, a kdo nechce skončit na talíři, musí mlčet. Za každým hlukem se houbař otáčí, a pokud neustává, utrhne houbu (obrázek) a vloží si ji do košíku. Z kolika hub bude mít dnes večeři?

  • Výtvarný úkol: vytvořit cizokrajnou květinu s důrazem na barevnou a tvarovou kompozici, rozvíjet fantazii
  • Výtvarná technika (postup): malba akvarelem dokreslovaná tuší
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3, anilinové barvy, širší kulaté štětce, černá tuš, špejle, nůžky, ubrusy

 

Motivace
  • Rozhovor Jaké květiny jsme viděli na vycházkách se školkou či rodiči? (sedmikrásky, pampelišky, tulipány, narcisy, krokusy, bledule, petrklíče, rozrazily).
  • Vysvětlování – Tyto květiny rostou u nás, ale na různých místech na světě roste mnoho dalších druhů rostlin rozličných barev, tvarů, velikostí.
  • Práce s knihou – prohlížení knih s cizokrajnými květinami; sdělování, co potřebují k životu (více tepla, větší vlhkost, jinou půdu).
  • Didaktická hra: Jaká květina jsem? – Uprostřed kruhu položíme obrázky cizokrajných květin. Jeden z hráčů jde za dveře a zbývající děti se domluví na konkrétní rostlině. Hadač se snaží otázkami přijít na to, na jakou květinu se skupina domluvila.

 

Realizace výtvarné činnosti

Anilinovými barvami a širším štětcem namalujeme na čtvrtku A3 dostatečně velkou květinu. Snažíme se vytvořit méně známou stavbu i barevnost květiny. Květina nemusí mít listy jako je nemá kaktus, ani květ (mech, kapradí), anebo může mít všechny části, ale trochu jiné než je známe. Květinu zasadíme do trávy, mechu, vody, písku, kamene, bahna, podle toho, co má naše květinka ráda.  Pozadí s oblohou vynecháme. Pro zakreslení detailů použijeme černou tuš s dřívkem a na suchou malbu vytváříme další prvky, které umocní cizokrajnost květiny. Květiny můžeme pro vyniknutí na závěr vystřihnout a třeba přilepit na okna jako jarní výzdobu.

Závěr
  • Interpretace vytvořených květin – Jak se jmenuje tvá cizokrajná květina? Kde roste? (v poušti, v pralese, u moře/v moři, na skalách). Má ráda vodu, nebo sucho?

 

  • Výtvarný cíl: vystižení znaků houby, fantaskní posun v barevném řešení
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kresba tuší a dřívkem, voskovými pastely; instalace
  • Pomůcky: kartony formátu A4, černá tuš, dřívka (špejle se špičatým koncem), voskovky, špejle, nůžky, úzká izolepa, ubrusy, látkový sáček se sušenými houbami, obrázky hub

Motivace

 Výtvarný námět je ukryt v uzavřeném látkovém sáčku. Napřed necháme dětem pytlík osahat, zda na základě hmatu poznají jeho obsah. Následně si každý přes pytlík přivoní sušených hub. Děti si své tajemství prozatím nechají pro sebe a sdělují, zda vůně pro ně byla příjemná či nikoliv. Po odhalení tématu si v knížkách, atlasech, didaktických materiálech prohlédneme druhy hub, všímáme si různých tvarů i barev klobouků a noh. Navážeme rozhovorem, jaké houby poznáme na dálku podle barvy, velikosti, kde všude mohou růst a jaké prostředí mají rády.

Na trávníku před školkou si vytvoříme houbový ráj z takových hub, které by byly vidět už z dálky. Koneckonců proč bychom si nevymysleli houby jinak barevné, na klobouku puntíkaté, proužkované, vlnkované? Poznávacími znaky houby jsou noha a klobouk, která musí být zachována.

 

Postup výtvarné činnosti

Svou velikou houbu si děti nakreslí tuší na karton a ozdobí ji různými fantaskními prvky (proužky, geometrickými tvary, okénky, symboly). Po zaschnutí tuše houbu vybarví výraznými odstíny voskovek a vystřihnou. Učitelka nalepí z rubu pomocí proužku izolepy špejli, které necháme přečnívat spodní část, aby šla zapíchnout do země. Děti si určí místo, kam budeme houby instalovat. Dětem poradíme, jak houby umístit, aby byly všechny vidět z některého více frekventovaného místa (např. nebyly schované za stromem, barevná strana nebyla obrácená dozadu). Houby zasadíme zapíchnutím špejle do trávníku.

Poznámka: Kartony a voskovky byly využity z důvodu, aby se houby neohýbaly, vydržely na trávníku déle a hned se popřípadě nerozmáčely.

Reflexe

Obdivujeme houbový ráj v prostorách školky. Houby zasazené v dopoledních hodinách si děti s odchodem domů sklidí – samozřejmě každý jen tu svou.

pred-skolkou-rostou-houby pred-skolkou-rostou-houby2 pred-skolkou-rostou-houby3
pred-skolkou-rostou-houby5 pred-skolkou-rostou-houby4

  • Výtvarný cíl: hledat v náhodně vzniklých skvrnách motivy květin
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: zapouštění do vlhkého podkladu, kresba tuší a dřívkem
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, houbičky, kelímky s vodou, anilinové barvy, kulaté štětce, špejle, černá tuš

 

Motivace

V období jara, kdy se na záhoncích objevují první jarní květiny, seznamujeme děti s jejich názvem, barvou, vzhledem, užitečností, či jedovatostí (zlatý déšť, fialka, pampeliška, petrklíč, bledule, sněženka, tulipán, narcis,…). Hrajeme si na květiny, kdy po třídě rozmístíme černobílé obrázky květin, mezi kterými se děti pohybují. Učitelka řekne jméno květiny, děti ji musí najít a stoupnout si k ní. Úkol ztížíme tím, že řekneme: „Najdi květinu, která je fialová.“

 

Postup výtvarné činnosti

Děti si houbičkou navlhčí celý formát čtvrtky. Papír musí být dostatečně vlhký, nesmí však na něm zůstávat loužičky. Pomocí štětce, vody a anilinových barev zapouštíme barvy do plochy. V dolní části se snažíme o odstíny zeleně pro trávu, stonky, listy – zde můžeme místo tupování namalovat decentní stonky. V horní části nanášíme barvy typické pro barvu květin. Plocha nemusí být celá zaplněná barvou, ani se barvy nemusí zapouštět do sebe.

Po zaschnutí podkladu hledáme ve vzniklé abstrakci květiny, které tuší obtahujeme a dokreslujeme jim detaily. Pokud děti žádné tvary neobjeví, plochu berou jako zajímavý barevný podklad, na nějž kreslí různorodé květiny (tulipány, sedmikrásky,…).

 

Reflexe

Oceňujeme kreativitu při hledání květin, pečlivost.

Květinová abstrakce Květinová abstrakce2

 

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky:  kombinovaná technika (body art, kresba tuší a dřívkem, textilní koláž)
  • Pomůcky: barevné papíry (tmavě a světle zelený, tmavě a světle modrý), šablona šestiúhelníku, temperové barvy (černá, žlutá + zlatá), nádoby na barvy, ploché štětce, černá tuš, špejle, nůžky, lepidlo Herkules, zbytky děrovaných látek (záclony, ubrusy,…), obrazová předloha včely

 

Motivace

Popisujeme si stavbu těla včely (hlava, hruď, zadeček, 2 páry křídel, 3 páry nohou, kartáčky pro sběr pylu, žihadlo, tykadla, sosák), hovoříme o jejím vývoji (vajíčko, larva, kukla, čistička, krmička, stavitelka, strážkyně, létavka), ochutnáme včelí med, hrajeme si na včeličky.

Po místnosti rozmístíme obrázky různých druhů květin, přičemž se každý druh vícekrát opakuje. Pak vyvoláme: „Včelky teď sbírají sedmikráskový/pampeliškový/fialkový med apod.“ Děti pak mají za úkol přinést daný obrázek do úlu (k učitelce). V případě velkého počtu dětí je rozdělíme při hledání do menších skupin. Stavíme s dětmi buňky a plástve – šestiúhelníky z párátek spojených kuličkami vymodelovaných z vosku/žluté modelíny. Jak rostlina k sobě láká včelky? Učitelka rozmístí po třídě obrázky květin. Jeden obrázek navoní. Děti obrázky zkoumají čichem. Jakmile někdo najde voňavý obrázek, odejde nenápadně k učitelce a pošeptá jí název voňavé květiny. Pak si sedne ke stolečku. Můžeme děti naučit píseň: Včelí medvídci, Včelky.

 

Postup výtvarné činnosti

Učitelka na barevné papíry obkreslí šablonu šestiúhelníku, děti si vyberou z barevných buněk a tu si vystřihnou, popř. ji vystřihne učitelka. Dlaň jedné ruky si děti střídavě pokrývají žlutými a černými vodorovnými pruhy temperové nezředěné barvy (barva před otiskem nesmí být nikde suchá). Dlaň položí na plástev, zatlačí a opatrně ji odlepí. Po zaschnutí včelce dokreslíme končetiny, hlavu, tykadla; při kresbě se děti mohou opírat o obrazovou předlohu. Tvar křídel vystřihne učitelka, děti si je přilepí mezi hruď a hlavu.

Buňka, plástev

Reflexe

Pozorujeme a hodnotíme, zda má včela základní části těla (3 páry nohou, tykadla, oči). Naopak by se děti měly oprostit od personifikace (nos, ústa).

Včeličky2 Včeličky Včeličky3

 

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kresba
  • Pomůcky: tuš, pero, fix, suché pastely, čtvrtky A2 a větší
  • Věková kategorie: 12-15 let

 

Postup výtvarné práce
  • Podle počtu žáků ve třídě se rozhodneme pro základní velikost stromu.
  • Korunu stromu tvoří profily obličejů zprava i zleva.
    • Profily kreslíme svisle, vodorovně, šikmo – aby co nejlépe vyhovovaly pro  korunu stromu.
    • Kolik žáků, tolik základních větví.
  • Dle vlastního uvážení doplníme drobné větvičky podle komunikace jednotlivých žáků ve třídě.
  • Do kmenu stromu můžeme umístit oči, dlaně nebo stopy chodidel.
  • Celek doplníme suchým pastelem podle toho, jaká barevná nálada převládá ve třídě a nezapomeneme na motiv slunce jako vize do budoucnosti .

Moje třída jako strom

Autorka námětu: Eva Strapková

  • Výtvarný cíl: zvětšená kresba rybí šupiny
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kresba tuší a dřívkem
  • Pomůcky:  rybí šupiny, zvětšená kresba šupiny, lupa, grafický list-šupiny kapra , čtvrtky formátu A5, černá tuš, špejle, nůžky, balicí papír, lihový fix, lepidlo v tubě

 

Motivace

Motivací může být hádanka Rybka

Hbitá je, až dech se úží,
nikdy nemá husí kůži.
Nezná kašel ani rýmu
i pod ledem přečká zimu.
Nechybí jí vůbec nic,
penízků má na tisíc.

Co znamená, že má penízků na tisíc? Některé ryby jako např. kapr, mají na těle šupiny, které slouží k jejich ochraně a jsou symbolem bohatství, proto si lidé o Vánocích dávají do peněženek , aby byli stále při penězích.

U rybích šupin stejně jako u stromů, můžeme poznat, jak byl kapr starý. Šupiny se skládají z kruhů-viz ukázka níže. Ukážeme dětem zvětšenou kresbu šupiny a vysvětlíme, že kruhy blízko sebe narůstají rybě v období zimy, kdy roste pomaleji a kruhy dál od sebe v létě. Na základě toho můžeme spočítat stáří kapra – na názorné kresbě byla ryba stará 3 roky. Dále zkoumáme skutečné šupiny pod lupou i proti světlu.

Každá šupinatá ryba má jiný tvar šupin poskládaných od hlavy k ocasu. Pokud by je ryba měla obráceně, drhla by o vodu jako struhadlo. Pro upevnění i o rozvíjení jemné motoriky rozdáme dětem grafický list ryby, na kterém trénují kresbu šupin (obloučky).

 

rybí šupina

Postup výtvarné činnosti

Zkusíme nakreslit tuší jednu zvětšenou šupinu. Nejprve si nakreslíme obrys (víme již, že může být různorodý), poté začneme od středu od nejmenší šupiny. Kruhy můžeme někde více vrstvit k sobě, jiné nechat dál od sebe. Na závěr dle volby dětí lze na zadní část šupiny přikreslit drobné čáry křížící kruhy, které vidíme jak na nakreslené, tak na skutečné šupině.

Šupiny vystřihneme. U předškolních dětí nakreslí kapra učitelka, u starších necháme děti. Je dobré nejprve přibližně uspořádat šupiny do tvaru těla ryby a následně rybu nakreslit, aby se všechny šupiny vešly do ryby.

 

Reflexe

Na svých vlastních šupinách se pokoušíme spočítat stáří naší ryby.

šupiny pro štěstí 2 šupiny pro štěstí 3

 

Výtvarné inspirace na celý rok lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

  • Výtvarný cíl: plastický reliéf mraků doplněný v pozadí gestickou malbou a kresbou
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kombinovaná technika (kresba tuší, muchláž, akční malba)
  • Pomůcky: karton formátu A1 a větší, ubrus nebo igelit na zem, vodové anilinové barvy, silnější kulaté štětce, voda, světle modrý hedvábný papír, bublinkové folie, nůžky, lepidlo, tuš, špejle

 

Motivace

Kdysi plul po obloze velký dešťový mráček, ve kterém žila malá kapička se svojí rodinou. Plula si tak nad zemí a z výšky pozorovala svět tam dole. Tolik se jí to líbilo, přála si seskočit dolů a skamarádit se s lidmi. Vždy záviděla svým sestřičkám, když se zatáhla obloha a ony mohly seskákat dolů! Jenže ona byla stále moc malá, a tak si musela na svou chvíli ještě počkat.

A tak jednoho dne, když kapička povyrostla a obloha se zatemnila a sluníčko šlo akorát odpočívat, vloudila se kapička mezi ostatní a čekala na povel, kdy mohou seskočit! Konečně se všechny kapky vyskládaly do řady a čekaly, až je mrak vypustí! Kapička samou nedočkavostí nemohla ani dýchat! A najednou – mraky se rozestoupily a kapky pomalu slétávaly dolů na zem. Kapička cítila, jak si s ní pohrává vítr, dívala se dolů na lesy, pole, louky, konečně to vše viděla zblízka! Tolik se těšila, až uvidí krásné barvy krajiny, rozesmáté tváře lidí a všechny ty střechy domů i auta, která nejsou seshora pořádně vidět….

 

Postup výtvarné činnosti
  • Pro tuto činnost je dobré děti rozdělit do menších skupinek, anebo postupně prostřídat děti na jednom díle.
  • Nejprve si vytvoříme dešťové kapičky. Kapičky stejně jako v pohádce stojí připravené v řadě – na hraně kartonu (karton máme opřený o židli, pod ním igelit, neboť dešťové kapičky, které budou stékat dolů, by nám zašpinily zem). Děti si štětce hodně namočí do vody, poté do barvy a lehce štětec přiloží na horní okraj kartonu. Pokud kapička stojí, je stále maličká na to, aby spadla k zemi, proto opět namočíme štětec do vody (již nemusíme do barvy) a přiložíme ho na stejné místo. Využíváme nejenom modrou barvu. Voda může mít různé podoby- zelenou, fialovou, žlutou.
  • Po zaschnutí začneme plasticky modelovat mraky. Menší mráčky se drží více nahoře na obloze, ale bouřkové mraky plné vody jsou již moc těžké a tak pomalu sestupují blíž k zemi. Dbáme na to, aby děti mraky nelepili až úplně domů, kde již je zem. Mraky sice klesají níž, ale ne úplně k zemi. K modelaci využijeme hedvábného papíru a bublinkové folie. Děti si na místo, kam chtějí umístit mrak, nanesou lepidlo a vymodelují (mačkáním, ohýbáním, trháním, stříháním) různé mraky.
  • Na závěr můžeme, ale nemusíme do dešťových kapek nakreslit deštníky (1 deštník-1 dítě), které lidé postupně otevírají, jak se začínají spouštět kapičky k zemi.

 

Reflexe
  • Na dílo, které si svisle podepřeme, nahlížíme z větší dálky a posuzujeme, zda ještě někam nepřidáme nějaký mráček, deštník.  Pozorujeme barevnost i směr kapiček, kam nám na papíře docestovaly. Zda stekly až dolů, nebo se v průběhu cesty zastavily. Čím to vlastně je? Který mrak je bouřkový a proč?

Mraky a déšť

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kresba tuší a štětcem, kresba pastelkami
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, pastelky, černá tuš, slabší kulaté štětce, nádoby na tuš

 

Motivace:

Čteme si s dětmi pohádku o koťátku, které zapomnělo mňoukat (děti napodobují hlasy jednotlivých zvířátek), učíme se písničky, kde se objevuje kočka (Kočka leze dírou, Krávy, krávy), říkanky o kočičkách:

Naše kočka strakatáměla čtyři koťata.

jeden mourek,

druhé bílé,

třetí žluté roztomilé

a to čtvrté strakaté, po mamince okaté.

Kočky chodí tuze tiše,mají tlapky jako z plyše.

Tiše,tiše ši, ši, ši,

ať nás nikdo neslyší.

Hrajeme smyslovou hru: Na mňoukavou kočku, kdy utvoříme kruh. jedno dítě je uvnitř, oči si zakrývá dlaněmi. Učitelka vybere jedno dítě z kruhu, které mňoukne a dítě uprostřed ho má poznat. Vymýšlíme co nejvíce přídavných jmen- Jaká je kočka? (hladká, jemná, chlupatá, černá,..)

Postup výtvarné činnosti

Obrys kočky nakreslíme tuší a štětcem. Po zaschnutí kočku (popř. okolí) vykreslíme pastelkami. Nechceme po dětech reálnou barevnost kočky, ale srst podle fantazie dětí. Můžeme využít při kresbě tuto říkanku:

Namotáme klubíčko,

do něj menší jablíčko.

Přilepíme uši,

ať to kočce sluší.

Potom ještě očka,

ať se kouká, kočka.

Pak nosánek, kníry,

má kocourek milý.

Ocáskem si zacvičí,

náš kocourek kočičí.

 

Práce 3-letých dětí

kočičky kočičky2
kočičky3 kočičky1