Archiv pro štítek: kresba pastelkami

  • Výtvarný záměr: proměnit hrací karty v postavy ztvárňující konkrétní povolání
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika
  • Pomůcky: bílé čtvrtky A4-A3, hrací karty, lepící guma, tužky, pastelky, slabý černý fix.

Motivace a hra

  • Vyprávění děje: Alenka v říši divů – Alenka zahlédla mluvícího bílého králíka a vydala se za ním. Upadla do hluboké králičí nory, dopadla do podivného domu, kde našla dortík s nápisem „sněz mě“. Když tak učinila, zvětšila se natolik, že jí byl dům malý. Ze zoufalství plakala. Po vypití lahvičky s nápisem „vypij mě“ se zmenšila, až byla úplně malinká, proto se málem utopila v kaluži svých slz. Alenka chtěla zpět svou původní velikost, houseňák jí doporučil, aby snědla houbu, po ní ji ale narostl pouze krk, a to natolik, že si ji holubice spletla s hadem. Další sousto z houby jí vrátilo její původní velikost. Při svém putování narazila i na karty.
  • Předčítání: Karty – Od stati, kdy Alenka narazí na zahradníky barvící růže na červeno, přes hru kroketu s plameňáky a ježky až po soudní přelíčení.
  • PH: Hra kroketu – Místo plameňáků (dřevěných paliček) využijeme vařečky, místo ježků (koulí) kulaté ovoce. Některé děti se mohou proměnit v karty a mostem vytvořit branky.
  • Seznámení se záměrem – V pohádce z karet se objevují vojáci, zahradníci, královny i král. Kdyby se Alenka neprobudila a putovala dál světem karet, určitě by potkala další povolání. Kromě karet mohou děti zakomponovat do obrazu i Alenku.

 

Realizace výtvarné činnosti

Každý si nejprve promyslí, jaké povolání bude chtít zachytit a kolik osob bude kreslit. V případě jedné karty volíme formát A4, v případě dvou až tří karet formát A3. Abychom karty nezničili a mohli je použít ještě pro hru, na zadní stranu přilepíme do všech čtyř rohů lepící gumu a děti si kartu/y připevní na čtvrtku. Následně si tužkou načrtnou postavu i s pozadím a pastelkami kolorují. Na závěr vše obtáhnou slabým černým fixem/Centropenem.

 Závěr

Oceňování originality. Uhádneme povolání?

  • Výtvarný úkol: v náhodném tvaru zmuchlané látky hledat náznaky lidí, zvířat, věcí a objevený tvar na xerokopii barevně zvýraznit
  • Výtvarná technika/postup: xerokopie dokreslovaná pastelkami
  • Pomůcky:   bílá látka/šátek, kopírka, pastelky

Motivace a hra
  • Pozorování a předvádění: Co všechno dokáže obyčejný šátek? – Jak nás promění? Můžeme si ho uvázat na babku, na turban, na slepou bábu, můžeme jím zamávat na rozloučenou, schovat se pod ním, ovázat si bolavou ruku, udělat na něm uzel.“ Ideální je, pokud každé dítě má vlastní šátek a může s ním manipulovat. Pokud nemáme dostatek šátků, učitelka předvádí úkony na jednom dobrovolníkovi.
  • Motivační seznámení s úkolem – Už jste někdy viděli v mracích rybu, psa, ptáka, srdce, slona, nebo dokonce čarodějnici? Se šátky je to podobné. Pokud je náhodně zmuchláme a okopírujeme, v jejich přehybech můžeme objevit tvary, které nám něco připomínají. (upraveno z námětu K. Cikánové)

 

Realizace výtvarné činnosti

Starší děti si látku samy naaranžují a okopírují (nejideálnější varianta). U dětí předškolního věku je vhodnější, aby tyto kroky podnikl pedagog, ale vytvořil dostatečně odlišných xerokopií a i ty namnožil. Před kopírováním bílé látky ji ještě upravíme zmačkáním, smotáním, aby látka byla zajímavá na různé přehyby, světla a stíny. Na kopírovacím stroji lze tisky zvětšovat, zmenšovat, popř. je tisknout na barevný papír.

Na stůl rozložíme xerokopie, které si děti prohlíží ze všech stran, různě s papírem otáčí a objevují, že záhyby a stíny mohou (ale nemusí) připomínat nejrůznější konkrétní obrazy. Jakmile objeví tvar připomínajícímu něco konkrétního, zvýrazní ho kresbou.

 

Závěr
  • Pojmenování vytvořených artefaktů
  • Možné pokračování v tvorbě Prvky lze vystřihnout a sestavit je do dějového celku (možnost dokreslit i něco navíc – tělo k hlavě, květinu, koště, meč).

  • Výtvarný záměr: vystihnout vlastní hračku, snažit se o autentické zachycení tvaru a barev
  • Výtvarná technika/postup: kresba tuší a pastelkami
  • Pomůcky:  čtvrtky formátu A4, černá tuš, špejle, pastelky

Motivace
  • Souvislé vyjádření, popis: Můj plyšákHovoření dětí o plyšových hračkách, které mají doma nebo ve školce, se kterými spí, ke kterým se tulí, když jim je smutno, když se něčeho bojí.
  • Sluchová hra: Na jakou hlásku začínáVyvození 1. hlásky plyšového kamaráda; slučování dětí, jejichž plyšák začíná na stejnou hlásku.
  • Úklid: Kde hračka bydlí?Každá hračka má své místo doma i ve školce. Učitelka před aktivitou sesbírá několik hraček ze třídy a vybrané děti je chodí uložit na své místo. A kde má váš plyšák své místo?

 

Realizace výtvarné činnosti

Pokud mají děti doma/ve školce více plyšáků, vyberou si pouze jednoho – toho, kterého mají nejvíce rády/kterého dokážou načrtnout. Na čtvrtku A4 nakreslí černou tuší jeho obrys i s detaily a po zaschnutí ho kolorují pastelkami. Místo pastelek lze zvolit užší voskovky, silnější voskovky bohužel nedovolují detailní prokreslení. Můžeme se pokusit i o domalbu vodovými barvami, je však potřeba počítat s tím, že se dětem tuš může malinko rozpít.

 

Závěr
  • Porovnání plyšáka s kresbouDěti si donesou plyšáka do školky a porovnáváme, zda se podobají dětským kresbám.
  • Rozvoj smyslového vnímání: Poznávání plyšového kamaráda hmatem – Dítěti zavážeme oči a položíme před něj 3 plyšáky s tím, že jeden z nich je jeho plyšák. Dítě má na základě hmatu poznat svého kamaráda. Úkol lze ztížit přidáním více plyšáků.
  • Přídavná jména: Jaký je plyšák? – Sdělování pocitů při dotyku s plyšem: příjemný, měkký, teplý, látkový, chlupatý…

  • Výtvarný záměr: přeměnit sebe samého v houbu
  • Výtvarná technika (postup): kresba tuší a pastelkami, koláž
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, černá tuš, špejle, pastelky, zbytky látek, lepidla v tubě, nůžky, navíc: přírodniny (např. dýňová semínka), mouka

Motivace a hra
  • Poslech pohádky: O rozpustilých houbách – Byl jeden les a v tom lese rostlo mnoho hub. Ty houby se spolu kamarádily, hlavně ty malé právě vykouknuté. Povídaly si, hrály různé hry a prováděly všelijaké lumpárny. Co se starý moudrý hřib s nimi nazlobil, když se po lese rozléhalo tak hlasité chichotání a pokřikování, že ostatním houbám nadskakovaly klobouky. Nebylo dne, kdy by neprováděly nějakou neplechu – píchaly se jehličím, házeli po sobě šišky a dokonce pokřikovaly na slimáky ošklivá slova! Nepomáhalo nic, žádné napomínání, domlouvání, ani strašidelné historky o tom, že skoro každá hlasitá houba skončí na talíři. Jednoho dne šel po lese houbař, v ruce košík a v kapse kudličku. Zlehka našlapoval, pozorně se rozhlížel kolem sebe, ale ačkoliv les voněl po houbách, neviděl kromě prašivek nic. Staří hříbkové se krčily pod spadaným listím a ani nedutaly. Houbař už měl namířeno domů, když v tom uslyšel slaboučké chichotání. Ušel pár kroků a chichotání sílilo a sílilo, až bylo slyšet zcela zřetelně. Jak by ne, když se mlaďoučké houby navzájem lechtaly stéblem trávy a ani si nevšimly přicházejícího houbaře. A než byste napočítali do sta, měl košík plný rozpustilých hub. Od té doby už žádná houba v lese nepromluví. (upravená verze z http://www.vasedeti.cz/pohadky-a-povidky/pribehy-pro-deti/)
  • Motivace: Proměna dětí v houby – Čáry máry fuk, ať tu není kluk. Ať tu nejsou holčičky, jenom samé houbičky (dřep, ruce spojit nad hlavou = klobouk).
  • Diskuse: V jakou rozpustilou houbu se proměnil? – následuje výtvarné ztvárnění

 

Realizace výtvarné činnosti

Úkolem dětí je tuší a špejlí nakreslit sebe jako houbu na výšku čtvrtky A4. Aby kresba zaplnila celý formát, začneme u kresby klobouku v horní části papíru, popřípadě hlavou přibližně uprostřed čtvrtky. Houbu zasadíme do mechu (trávy v zahradě/na louce, půdy), děti mohou okolo dokreslit další prvky dle své fantazie. Po zaschnutí tuše vykreslíme celý obrázek pastelkami, klobouk a nohu necháme nevyplněnou pro následnou koláž.

Pro koláž využijeme zbytky látek. Děti vybírají vhodnou barevnost, látku stříhají na menší kousky a ty lepí je do vymezeného prostoru. Látky se mohou překrývat, ležet těsně vedle sebe, nebo mezi nimi nechat drobné mezery (mozaika). Pokud si děti vybraly houbu, která má bílou nohu, kromě látek lze využít hrubší mouku. Pro tečky u muchomůrek dýňová semínka, kolečka z papíru, bílé korálky, drobné kamínky. Některé materiály však již vyžadují přilepení tavnou pistolí.

Závěr
  • Interpretace děl – V jakou houbu ses přeměnil? Jsi jedlá nebo jedovatá houba? Myslíš, že tě houbař bude hledat?
  • Hra na tiché houby – učitelka (=houbař) chodí po třídě (=lese) s košíkem. Děti obsadí libovolné místo v herně společně se svým obrázkem. Houbař je „neználek“, proto se musí mít na pozoru i jedovaté houby. Prochází lesem, a kdo nechce skončit na talíři, musí mlčet. Za každým hlukem se houbař otáčí, a pokud neustává, utrhne houbu (obrázek) a vloží si ji do košíku. Z kolika hub bude mít dnes večeři?

  • Výtvarný úkol: zakomponovat kresby ptáků do notového zápisu
  • Výtvarná technika (postup): kresba pastelkou
  • Pomůcky: okopírované noty (např. s tématikou ptáků) na čtvrtce, pastelky, černý Centropen, fotografie/obrázky zpěvných ptáků

Motivace a hra
  • Otázka k zamyšlení: Proč jsou ve zpěvnících vyobrazováni právě ptáci? – Více než polovina ptáků patří do skupiny nazývající se pěvci. Pro ně je nejcharakterističtější vlastností zpěv. Svým zpěvem si vyznačují své území, lákají samičku a díky němu i můžeme poznat jednotlivé druhy pěvců. A protože zpěvníky obsahují písně, podle kterých zpíváme různé melodie, je symbolem knih právě ptáček.
  • Poslech: Zvuky ptáků – zpěv typický pro daný druh ptáka i s jeho vyobrazením na fotografii naleznete na webové adrese: youtube.cz.
  • Instrumentální činnosti: Hledání zástupných rytmických nástrojů k jednotlivým druhům ptáků – např. vrabec-dřívka, vlaštovka-triangl, holub-buben.

 

Realizace výtvarné činnosti

Výběr notového zápisu závisí na pedagogovi. Můžete vyhledat nové ptačí písně, nebo se zeptat dětí, jaké znají písničky, kde se o ptáčkovi zpívá (Na jaře; V zahradě na hrušce; Bude zima, bude mráz; Vrabec a sýkora apod.), eventuálně zvolit noty s libovolnou tematikou. Notové zápasy v dostatečném množství okopírujeme a děti si vezmou jednu píseň dle vlastního výběru. Úkolem je zakomponovat ptáčky zpěváčky do not – posadit je na notové linky, či je volně rozmístit po papíře. Pokud se dětem zdají ptáčci v notách málo výrazní, mohou je obtáhnout černým úzkým fixem/černou pastelkou.


Závěr

  • Zpěv písní – známé písně si přezpíváme; pokud se jedná o nové písničky, můžeme se některou z nich naučit a rozšířit si tak zásobu písní.
  • Rozhovor nad dílemVyobrazil/a jsi nějakého konkrétního ptáčka? Jakého?