Archiv pro štítek: konstruování materiálů

  • Výtvarný záměr: vytvarovat atypický model kukly pro neznámý druh motýla
  • Výtvarná technika/postup: práce s textilem, duté plastiky
  • Pomůcky: staré silonky, špejle, nůžky (pro motýla: bílý karton, fixy)

Motivace a hra
  • Jóga pro děti: Housenka – Základní poloha: vzpor klečmo. Provedeme klek a ruce opřeme o podložku. Housenka se pomalu sune vpřed – napodobujeme pohyb housenky. Z lehu na břiše se opřeme o paže, volně dýcháme a sunutím se vracíme zpět.
  • Pokus: Houseník – Pokud chceme, aby děti prožily metamorfózu motýla od housenky přes kuklení, připravíme si dle pokynů houseník (http://www.motyli.net/clanky.php?about=o_chovu_motylu). Ideální je najít housenky babočky kopřivové, jejíž potrava kopřiva dvoudomá je všude přítomný plevel. Vývoj housenky trvá měsíc, doba od zakuklení po vylíhnutí 14 dní, ale radost z pozorování bude stát za to.
  • Pohybová říkanka: Motýlek

Housenka se zakuklila, má hedvábnou košilku, (schoulit se v podřepu)

počkáme si ještě chvilku. Tak už vyleť, motýlku. (pohupovat se v kolenou)

Motýl křídla ukazuje, už je tady blízko. (rozpažit v podřepu)

Vzlétne vzhůru, ještě výše, a pak zase nízko.(pomalu do stoje, třepotat prsty)

Motýl kolem poletuje, na kytičku sedá, (poskok vpřed, do podřepu)

křídly mává na berušku. Copak v trávě hledá? (třepotat rukama)

(Věci, které dobře známe, do říkanky zamícháme)

Realizace výtvarné činnosti

Kukly mohou mít rozmanitou podobu i barvu. Když housenka vytváří kuklu, je měkká. Jakmile se ale zklidní, kukla ztuhne a vybarví se. Z jedněch silonek lze vytvořit minimálně 4 kukly. Silonky jsou hodně pružné, nemusíme se proto při tvarování bát jejich maximálního natažení, ani proděravění od zasunutých špejlí. Vhodné je, aby oba otvory byly otevřené a špejle se daly zasouvat oběma stranami. Špejle lámeme maximálně na 2-3 díly a zasouváme je do silonek. Jakmile začne mít kukla po zasunutí několika křížících se vzpěr tvar, zahájí se pravá výtvarná hra se zasouváním špejlí a atypickým tvarováním kukly. Krásné na tom je, že z každého úhlu působí daná plastika zcela jinak. Na vnější vyčnívající špičky lze přilepit větší dřevěné či platové barevné korálky, čímž plastika získá na atraktivitě. K přilepení bude však nejvhodnější tavná pistole a dopomoc pedagoga.

Závěr

  • Pokračování v tvorbě – Při kuklení dochází k obrovské proměně. Jací motýlci vylezou z kukly? Budou modří, žlutí nebo oranžoví? Velcí, malí? Babočky, otakárkové či exotické druhy? Dokreslení motýlků a jejich zasunutí do kukly.

  • Výtvarný záměr: z odpadového materiálu sestavit objekt mravence
  • Výtvarná technika/postup: prostorová tvorba – konstruování
  • Pomůcky: plata od vajec, temperové barvy (černá, hnědá, rezavá), silnější ploché štětce, mističky na barvy, pohyblivé oči, lepidlo Herkules, drátky, malé špičaté nůžky, staré papíry, ubrus.

Motivace a hra

  • Pohádka: Jak se rodí a rostou mravenčí děti – (Ferda Mravenec, Ondřej Sekora)
  • Pozorování mraveništěVycházka do lesa, hledání mraveniště. Co tam mravenci dělají? (sběr potravy od jara do podzimu, stavba mraveniště)
  • Pokus: Co mravencům chutná? – Co mravencům nejvíce chutná? Do těsné blízkosti mraveniště jim pokládáme různé dobrůtky – kostka cukru, semínka z pečiva, mrtvá žížala, moucha; drobečky od sušenek, kousky ovoce atd.
  • Demonstrace obrázků: Mravenci – Pozorování stavby těla, jejich zbarvení.

 

Realizace výtvarné činnosti

Na každého mravence budeme potřebovat z plata 3 spojené kusy (lze vytvořit z malých i z velkých plat). Tento první krok vystřihnutí těla z plata provede pedagog. Pokud budeme používat různá plata, všimněte si, že každé z nich má jiný tvar a vzniknou tudíž různě tvarovaní mravenci. Každé dítě si vybere vystřiženou kartonovou formu a pomocí nůžek dílky jednak zakulatí a jednak mezi nimi vystřihne „trojúhelník“, aby vytvořil mezi částmi těla zřetelnější oddělení (může předkreslit pedagog).

Po uklizení odstřižků si děti vezmou starý papír, položí si na něj tělíčko mravence a rozhodnou se, jakou barvu bude mít jejich mravenec. Mravence natíráme neředěnou temperou, a to nejprve spodní stranu, posléze vrchní. Tělo mravence necháme na starých papírech dobře proschnout. Oči lze i namalovat, my použili pohyblivé oči, které se dětem více líbily. Na oči kápneme lepidlo a přilepíme je na karton. Do prostředního dílu uděláme malými špičatými nůžkami z každé strany 3 dírky na protáhnutí nožiček z drátků. S dírkami může dopomoct pedagog, pokud by dětem nešel papír propíchnout. To stejné platí pro dírky těsně pod očima, kam zasuneme kusadlo. Děti si vyberou barvu drátků, od které si nastříhají 3 stejně dlouhé kusy na nohy, které provlečou vytvořenými dírkami a jeden krátký na kusadlo. Po navlečení můžeme nohy zkrátit a natvarovat si je.

Závěr

  • PH: Stavba mraveniště – Více mravenců na jednom místě potřebuje domov = mraveniště. Mravenci sbírají jehličí (= špejle / klacíky nalámané na menší kusy) rozházené venku nebo v místnosti pro stavbu mraveniště. Mravenci pobíhají a sbírají po jedné jehlici a nosí je do svého nového mraveniště (=velká obruč). Hrozí jim však nebezpečí – datel (1 z dětí mající na hlavě červený šátek), který je honí. Koho se datel dotkne, ten musí odložit jehličí a běžet na ošetřovnu (vzdálenější místo od mraveniště, kterého se dotkne) a ošetřený se vrací zpět do hry.
      • Lze buď stavět jedno velké mraveniště, nebo se rozdělit do více družstev podle barvy mravenců, přičemž si každý druh nosí jehličí do svého mraveniště. Vítězí mravenčí rodina, která postavila větší mraveniště. (Jana Modrá, V říši obrů)

  • Výtvarný záměr: sestavit z různorodých materiálů drobnou plastiku bílé růže určenou pro sněhuláka
  • Výtvarná technika/postup: konstruování papírové plastiky
  • Pomůcky: plata od vajec, malé nůžky, bílá tempera, ploché štětce, lepidlo Herkules, lepidlo Confix, bílý drátek, větší korálky, bílé čtvrtky, tužka, špejle, staré papíry, ubrus.

Motivace a hra
  • „V jednom malém městě uprostřed ulice stál sněhulák. Tři bílé koule, na hlavě hrnec, místo nosu mrkev, oči a ústa z kousků uhlí. Byl by to docela obyčejný sněhulák, kdyby mu však někdo místo obvyklého koštěte nedal do ruky papírovou růži. Setmělo se a z nebe začaly padat něžné vločky. Když odbila půlnoc, sněhulák ožil, zvedl růži a …“
  • Otázky k zamyšlení a pokračování v příběhu Kdo a proč mu mohl dát do ruky růži? Byl sněhulák muž nebo žena? Co oživilo sněhuláka? Nebyl překvapen, co našel v ruce? Co se mohlo dít dál? Co se stalo ráno s růží, sněhulákem?
  • Vzbuzení představ pro činnostJakou barvu asi růže měla, když byla pro sněhuláka? Měla bílý pouze květ, nebo i listy a stonek? Pojďme vytvořit papírovou růži pro sněhuláka, která se mu bude určitě v ruce víc líbit než koště.

 

Realizace výtvarné činnosti

K činnosti potřebujeme plata od vajec. Ty rozstříháme na jednotlivé dílky (z plata na 20 ks vajec získáme 20 dílků).  Na jednu růži potřebujeme 5 dílků.  Každý dílek nastřihneme na 4 místech ve středu stran (nejkratší místa) směrem ke dnu. Již teď se z dílku vytvoří malá květinka s neupravenými listy, zastřihnutím dokulata získáme požadovaný tvar. Takto zastřihneme všech 5 dílků, které položíme na starý papír a obarvíme je neředěnou bílou temperou- nejprve z jedné strany a po zaschnutí z druhé.  Teď kvítky spojíme dohromady. Pokud jsou všechny stejně velké, na pořadí nezáleží, pokud se nám podařilo vytvořit některé kvítky velké, jiné menší, seřadíme je dle velikosti. Na nejmenší květ dospod naneseme štětcem lepidlo a položíme do vnitřku většího kvítku. Na tento větší dílek zespoda naneseme lepidlo a vložíme do dalšího dílku. Po zaschnutí lze listy natvarovat a tím i květ otevřít.

Učitelka delším a silnějším špendlíkem propíchne střed růže a provleče jím bílý drátek, na němž je upevněný korálek vybraný dětmi. Vyčnívající drátek omotáme pevně kolem špejle, kterou si děti společně s kvítky obarvily na bílo. Stonek si děti zkrátí dle uvážení. Na bílou čtvrtku si děti nakreslí 1 list, pokud jsou spokojené s tvarem i velikostí, vystřihnou si ho a získají tak šablonu, podle které si obkreslí 6 listů a vystřihnou je.  Učitelka uštípne 3 kratší bílé drátky (cca 3 x 10 cm), které do poloviny smotá do sebe, zbylé části drátků od sebe roztáhne (vznikne „ptačí stopa“), na jednotlivé drátky nanese lepidlo Confix a děti na ně položí své lístky. Vytvoření dvou složených listů s třemi lístky. Po důkladném zaschnutí listů upevníme složené listy na stonek omotáním konci drátků.

Závěr

Pokud by v době tvoření byl mokrý sníh, můžeme s dětmi postavit na školní zahradě sněhuláka a do rukou mu zapíchnout vytvořené růže. Ruce sněhuláka lze neobvykle připevnit na hrudník, sněhulák bude působit, že před sebou drží puget růží a jen čeká, kdo po nich sáhne. Pozorování sněhuláka a diskuse, zda jsou růže hezčí než koště.

  • Výtvarný záměr: využít přírodní materiály, ozvláštnit je barvou a sestrojit z nich vážku
  • Výtvarná technika/postup: konstruování přírodních prvků
  • Pomůcky: dvounažky javoru, temperové barvy, ploché štětce, malířská paleta, lepidlo Confix, lesní klestí, staré papíry (popř.: karton, tavná pistole).

Motivace a hra

  • Pozn.– Vzhledem k tomu, že vážky vídáme převážně v létě u vody, ale činnost lze realizovat až na podzim, kdy javoru dozrají dvounažky, můžeme námět zařadit k tématu voda/ryby.
  • Pozorování obrázku vážky a její popis – 2 páry stejně velkých křídel, štíhlé protáhlé tělo, 3 páry nohou, velká hlava, hruď a zadeček jsou pestře zbarveny, křídla jsou průhledná i různě zbarvená, výskyt kolem vod, kde se vyvíjí.
  • Seznámení se záměrem – Kdybychom obarvili pouze klacík (tělo vážky), nebyly by vážky od sebe tak odlišné. Pokud bychom jim však obarvili křídla, určitě by byly pestrobarevnější a každý by si poznal tu svou.

 

Realizace výtvarné činnosti

Nejideálnější doba pro sběr i výrobu z dvounažek javoru je v době, kdy visí ještě zelené na stromě. Poměrně za krátkou dobu změní barvu, ale především uschnou a nedrží nažky u sebe, proto je pak velmi těžké při pozdějším sběru najít nažky spojené. Klestí sesbíráme s dětmi při vycházce do lesa s tím, že již ví, na co ho přesně použijeme. Je vhodné nasbírat ho více, a v MŠ ho lámat na menší klacíky, které budou zakončené bambulkou (hlava). Pokud máme dostatek dvounažek, nebráníme dětem, aby si vyrobily např. 4 a více vážek. Na každou vážku potřebujeme 2 dvounažky.

Na malířskou paletu vymáčkneme co nejvíc odstínů temperových barev. Děti si vyberou dvounažky, položí si je na starý papír a opatrně je bez použití vody natírají. Druhou stranu ponecháme bez barvy.

Při sestrojování vážky pracuje učitelka s každým dítětem individuálně. Nejprve si děti spárují křídla, která budou tvořit vážku. Určí si, které křídlo bude zadní (vespod), do jeho středu aplikují lepidlo Confix a položí na něj přední křídlo tak, aby zadní křídlo zcela nezakryly. Do středu předního křídla taktéž nanesou lepidlo a položí na něj klacík. Výhodou tohoto lepidla je, že se rychle schne a perfektně lepí jednotlivé přírodniny k sobě. Jakmile mají všichni zhotovené vážky, můžeme je přilepit na společný karton. Lepení tavnou pistolí provádí pedagog.

  Závěr

Poznají si děti vlastní vážky na základě jejich zbarvení? Můžeme se pokusit o pojmenování vážek dle barevnosti křídel.

  • Výtvarný záměr: konstruovat z toaletních ruliček prostorovou stavbu vosího hnízda
  • Výtvarná technika/postup: prostorová tvorba z ruliček
  • Pomůcky: toaletní ruličky (200 ks), lepidlo Herkules, tavná pistole, ubrusy

Motivace a hra
  • Hádanka: Vosa – Včelám se prý podobám, sladký med však nedávám. Po medu se tloustne, chci mít štíhlý pas, žlutočerné pruhy prý jsou v módě zas. Hnízda místo z vosku stavím z papíru, mým larvám a kuklám přímo na míru.
  • Rozdíl: Vosa x včela – Hnědě zbarvená včela žije v úlu, vytváří med, je více ochlupená, při bodnutí nedokáže vyndat své žihadlo, proto umírá (zpětné háčky). Vosa zbarvená do žluto-černa vyrábí papírová hnízda, nevytváří med, může bodnout opakovaně, neumírá při bodnutí (jehla).
  • Vysvětlení: Jak vosy staví papírová hnízda – Vosy si staví hnízdo z papíroviny, což je takový lehoučký papír. Vyrábí ho tak, že ukusují kousíčky starého dřeva, které rozmělní v ústech se slinami a tím se slepí. Pak papírovou hmotu tvarují, jak potřebují.
  • Pozorování skutečného vosího hnízda (popř. na fotografiích) – Zima je ideální doba, kdy můžeme sundat opuštěná vosí hnízda, abychom si mohli s dětmi dobře prohlédnout jeho stavbu a osahat si, že je opravdu z papíroviny.

 

Realizace výtvarné činnosti

Dětem vysvětlíme úkol, že každá skupina vyrobí jedno patro z vosích buněk (toaletních ruliček), poté je všechny poskládáme na sebe a tím nám vznikne obří vosí hnízdo. Děti se rozdělí do 4-5 skupin a sednou si ke společnému stolečku. Na stoly položíme ubrusy, dostatek toaletních ruliček a kelímek s tekutým lepidlem. Postup při práci necháme na dětské domluvě a spolupráci. Členové skupinky mohou samy za sebe slepit pár ruliček a pak je spojit, nebo ihned pracovat na společném patře (ideální varianta). K lepení používáme prst, který děti namáčí do kelímku s lepidlem. Pokud jde některé skupince práce lépe od ruky, další ruličky si chodí postupně brát do připravené krabice. Díky tomu nám na konci činnosti vzniknou odlišně velká patra. Pokud by patro mělo výrazně jiný tvar než půlkruhový/kruhový, v průběhu dalšího dne lze přizvat skupinku a přidáním ruliček dotvarovat v požadovaný tvar. Ideální je, když by bylo jedno patro nejmenší, další dvě středně velké a jedno největší.

Vyztužovací sloupky mezi patry sestavuje pedagog pomocí tavné pistole.  Sloupky mohou být tvořeny z toaletních ruliček anebo z menších (na průměr i výšku) ruliček z tvrdšího kartonu, které lépe udrží celou konstrukci. Pokud máte odlišně velká patra, skládáme je odspodu v tomto pořadí: středně velké/největší/středně velké/nejmenší patro.

Závěr
  • Vytvoření vos a zasazení do hnízda – Může se jednat o maxi vosy z papíru, nebo naopak malá miminka vos třeba z korkových špuntů.

  • Výtvarný záměr: sbírka přírodnin v různých adjustacích
  • Výtvarná technika (postup): konstruování přírodních materiálů
  • Pomůcky: přírodniny (šípek, žaludy, menší kaštany, barevné listy, jeřabiny, šišky, skořápky od vlašských ořechů atd.), nůžky, oboustranná lepenka, vystřižené šablony palet na čtvrtce

Motivace a hra
  • Poslech pohádky: Jak jablíčko uteklo ze sadu do lesa V sadu jabloní se proháněl vítr a hledal, s čím by si ještě pohrál. A vida, mezi nejhustším listím vítr objevil schované maličké jablíčko. Bylo ještě zelené, nechtělo na sluníčko, ani se pustit větve. Vítr trochu víc zafoukal a jablíčko huplo do trávy. „Já se ničeho nebojím, jdu do světa samo! Ne jako mí kamarádi, kteří se natřásali v bednách.“ Jak řeklo, tak udělalo, dalo se do koulení. Marně za ním maminka jabloň volala, aby se vrátilo a dozrálo v trávě pod jabloní. Koulelo se, koulelo…a BUM. Narazilo na ostrý kámen. „Auvajs, to bolí.“ Rozhlédlo se kolem sebe a okolo něj byly stromy. Ty však nevypadaly jako jabloně v sadu. Byly daleko vyšší, každý jiný, některé byly ještě plné listí a jiné plné temného jehličí. Kdo si to ale pod nimi v trávě hraje? „Dobrý den! Jsem kaštan, semeno jírovce,“ zašvitořilo nablýskané kulaťoučké hnědé stvoření, které sedělo v zelené ostnité tobolce. A ten s čepičkou je kamarád žalud z dubu a také kamarádky, ježatá bukvice z buku, šiška z borovice, smrku i modřínu. Jsou tu i maličké nažky z javoru, červený chumel kulatých jeřabin, které jsou ti tak trochu podobné. My jsme děti stromů ze smíšeného lesa.
  • Porozumění textu – Jaké plody se objevily v pohádce? Z jakého stromu pocházely? Odkud bylo jablko a odkud ostatní plody? Co znamená smíšený les?
  • Samostatný slovní projev: Dokonči pohádku – Co se dělo dál s jablíčkem? Vrátilo se domů? Zůstalo v lese s ostatními plody?
  • Vycházka: Sběr přírodnin

 

Realizace výtvarné činnosti

Před samotnou aktivitou si učitelka připraví papírové paletky. Přílohu 4 vytiskneme na čtvrtky a paletky vystřihneme. Na každou z nich nalepíme 3 čtverečky oboustranné lepenky.

Po třídě vytvoříme stanoviště s přírodninami umístěných v pytlíčcích, krabičkách apod. Před zahájením konstruování poskytneme pár cenných rad: vybírat menší kaštany, velké a těžké kaštany by lepenka neudržela; ze šišek využívat pouze šupiny, které si děti odtrhnou; malé lístky lze lepit celé, u velkých si vybrat zajímavé barevné místo, daný kousek odtrhnout a nalepit si ho apod. Dětem rozdáme paletky, děti si opatrně odlepí horní vrstvu lepenky, aby nepomačkaly papír, zbylé papírky z lepenky vyhodí do koše a vydají se na podzimní lov odstínů. Přírodniny si lepí přímo u stanoviště a to jen ty, které se jim líbí. Hotové paletky vystavujeme ve vodorovné rovině, aby se přírodniny neodlepily.

 

Obměna

Aktivita jde uskutečnit i venku v přírodě. S dětmi se vydáme na procházku a v místě, kde nalezneme největší výběr přírodních materiálů, dětem rozdáme paletky. Děti si odlepí horní vrstvu (papírky vyhodí do připraveného pytlíku) a přímo v přírodě hledají co nejvíce rozmanitých odstínů a připevňují je na paletku. Důležité pak je donést paletky do MŠ tak, aby se po cestě neodlepily některé přírodniny.

barevna-paleta-podzimu barevna-paleta-podzimu2 barevna-paleta-podzimu3