Archiv pro štítek: kombinovaná technika

  • Výtvarný záměr: hravě experimentovat s vlastnostmi netradičních výtvarných prostředků při ztvárňování pohledu na březové kmeny
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika
  • Pomůcky: bílé čtvrtky A3, slabší papírová lepicí páska, temperové barvy, plastová deska, grafické válečky, nástroje a materiály vhodné pro otisky (např. korkové špunty, bublinková folie, víčka od plastových lahví, pěnová razítka, kousek kari sítě apod.), staré zákaznické karty nebo kartonové obdélníčky, ubrus

 

Motivace a hra
  • Zraková hádanka: Bříza bělokorá – Doprostřed kruhu položíme větvičku s listím a kůru. Uhádnutí jména stromu.
  • Vycházka: Hledáme břízy – Jedná se o nezaměnitelné stromy s černobílou kůrou, proto je můžeme poznat na dálku. Z blízka si všimneme, že se z kmenu příčně odlupuje kůra, která velmi dobře hoří i mokrá, proto je nejlepší, pokud bychom chtěli v přírodě rozdělat oheň. Z listů si pak můžeme udělat léčivý čaj. Jednu větvičku s listy si odneseme do MŠ (viz. závěr).
Realizace výtvarné činnosti

Práci realizujeme na čtvrtce A3. Na menší formát by se nevešlo příliš kmenů, ani by nebyl prostor pro otisky instrumentů. Děti si na čtvrtku položenou na výšku lepí proužky papírové lepenky = kmeny. Lepenka by měla začínat dole, ale nemusí vést až nahoru, může končit v polovině papíru. Nalepenou pásku pečlivě uhladí, aby se pod ní nedostala barva. Počet pásek stejně tak i jejich směr ponecháme zcela na dětech. Pro silnější kmen se nalepí dvě pásky vedle sebe tak, aby se částečně překrývaly.

Děti si určí přibližně 3 barvy, kterými chtějí podmalovat podklad. Zvolené barvy učitelka nanese na plastovou desku a děti je pomocí válečku nanáší různými směry s překrýváním na celou plochu čtvrtky. Po zaschnutí podkladu dětem nabídneme různé nástroje a materiály vhodné pro otisky. Aby otisky vynikly a zároveň nepůsobily v pozadí rušivě, zvolila jsem zlatou, stříbrnou a bílou temperou barvu. Je vhodné říct, že zlatá barva se ztrácí v teplých odstínech, zato září na studené paletě. Tyto temperové barvy nanášíme na instrumenty určené k otiskům buď štětcem, nebo přiložením do rozválené barvy na desce. Jakmile barva zaschne, děti opatrně sloupnou papírové pásky, pod kterými se objeví se bílé proužky. Pro černé žíhání lze využít staré zákaznické karty, nebo malé obdélníčky z kartonu (náš případ). Trochu černé tempery rozválíme na desce, děti tupováním hrany kartonu/karty na ni nanesou dostatečné množství pigmentu, který přiložením na okraj kmene setřou směrem ke druhému okraji. Ne vždy je nutné s každým tahem nanášet na karton/kartu novou barvu.

    Závěr

  • Ocenění dětských prací březovým lístkemVšechny obrazy s břízami rozložíme do řady na koberec a dáme dětem chvilku, aby si je prohlédly. Každé dítě pak dostane do ruky jeden březový lístek a položí ho na obrázek, který ho něčím zaujal. Každý pak může sdělit, co se mu nejvíc líbí na obrázku, na který svůj list položil.

  • Výtvarný záměr: výtvarně ztvárnit zámek zarostlý šípkovou růží
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3, voskovky, turecká káva (lógr), kulaté štětce, nůžky, dekorační tráva, krepový papír, lepidlo v tubě, obrázky hradů/zámků (ilustrace v pohádkových knihách)

 

Motivace a hra

(lze využít projekt: Kdo spal na růžích z knihy: Od podzimu do léta pohádka k nám přilétá – s. 98 – 104)

  • Hádáme pohádku: doprostřed kruhu položíme skutečný šípek + růži (umělou)
  • Postupné převyprávění pohádky s plněním úkolů: (ukázka některých činností)
  • Diskuse: Květiny – Podle jaké květiny se princezna jmenovala? Jaké názvy kytek znáte? Ukázka květin na obrázcích a vymýšlení dle čeho některé mohli dostat své jméno (petrklíč, tulipán, sněženka, narcis, fialka apod.).
  • SH: Přivonění ke květině – rozpoznání vůně čichem (vonné olejíčky-např. aloe, káva)
  • Počítání do 17 – Růžence bylo 17 let, když se píchla o trn růže.
  • Relaxace: Království usnulo na 100 let. Děti si lehnou na koberec, zavřou oči a poslouchají zpěv učitelky o Růžence
  • „Jen šípková růže neusnula, začala růst, až obrostla celý hrad svými větévkami plných trnů.“výtvarné ztvárnění

 

Realizace výtvarné činnosti

Pro ztvárnění zámků zvolíme formát čtvrtky A3, aby byly stavby dostatečně velké. Děti si samy zvolí, zda budou kreslit zámek na výšku nebo na šířku. Pro inspiraci, jaké typické znaky zámek má, vyhledáme s dětmi v pohádkových knihách ilustrace zámků. Vypozorujeme, že má zámek věže, hradby, bránu, oblouková okna, vlajky. Děti si černou voskovkou nakreslí obrys zámku se všemi detaily a tyto detaily (dveře, okna, věže, vlajky) vyplní barevnými voskovkami. Pro zeď jsme zvolili malbu kávou, která připomíná svou barvou i svými zrnky fasádu a i z důvodu, že jsme ke kávě přivoněli při motivaci.

Po zaschnutí kávové vody si děti trhají kousky dekorační trávy, komponují si ji na plochu a po spokojenosti nanesou lepidlo na stavbu a trávu přilepí. Tráva (=šípkový keř) by měl vyrůstat od země směrem výš. Může dosahovat až k věžím, nebo obrůstat okna apod. Jakmile máme trní, vrhneme se na šípkové růže. Barva květů při rozkvétání bývá různě intenzivně růžová a při dokvétání barva bledne až do bíla, proto můžeme volit z těchto barev. Učitelka vystřihne z krepáku fáborky, ze kterých si děti utrhnou malý kousek, zmuchlají ho, nanesou na něj lepidlo a přilepí ho na keř.

 

Závěr

  • SH: Princové budí princeznyZvolíme vždy jednu princeznu, která učitelce pošeptá jméno prince (kluka ze třídy), který jí může probudit svým pohlazením. Princezna se položí se na zem a kluci k ní postupně přichází a pohladí ji. Pokud se jedná o správného prince, princezna se zvedne, chytnou se za ruku a odchází na stranu. Opakujeme, dokud neprobudíme všechny princezny ve třídě.

  • Výtvarný záměr: přeměnit sám sebe ve sv. Mikuláše
  • Výtvarná technika/postup: kombinovaná technika (asambláž, malba)
  • Pomůcky:  vytištěné fotografie dětí na kancelářském papíře, čtvrtky A4, nůžky, tužky, červená a zlatá temperová barva, štětce, kelímky, vata, lepidlo v tubě, ubrus, fotografie Mikuláše.

 

Motivace a hra

  • Legenda o sv. Mikuláši – Svatý Mikuláš byl biskup, svoje jmění po rodičích rozdal chudým, proto vznikla legenda o jeho štědrosti. Po tři noci prý házel zadluženému muži oknem peníze a tím zachránil celou jeho rodinu. Dárečky, které děti nacházejí za oknem, jsou možná připomenutím právě této legendy. Den před sv. Mikulášem (5. prosince) obchází Mikuláš rodiny s dětmi i s doprovodem své družiny – andělem a čerty.
  • Vzhled Mikuláše – Většinou se jedná o staršího pána, kterého zdobí dlouhý bílý vous. Bývá oblečený v červeném plášti, na hlavě mívá biskupskou mitru, která nahoře vybíhá do špičky a v ruce drží biskupskou berlu.

 

Realizace výtvarné činnosti

Den před výtvarnou činností děti vyfotíme (stačí zachytit hlavu a část trupu) a vytiskneme na barevné tiskárně. Děti si svůj portrét opatrně vystřihnou a nalepí lepidlem v tubě do středu čtvrtky A4, aby měly dostatek prostoru pro malbu mitry (=čepice) i části pláště. Specifický tvar čepice si děti nejdříve načrtnou tužkou. Je potřeba si uvědomit, že čepice je nasazená na hlavě (nestojí na ní), zasahuje částečně do čela, proto si děti udělají nejprve vodorovnou linku na čele, od které kreslí čepici. Tu i šat vyplní červenou temperovou barvu zředěnou s minimem vody. V případě, že bychom použili více vody, mohlo by dojít k rozmočení fotografie. Červeně přebarví i své tričko, které protáhnou až ke spodní hraně papíru. Po zaschnutí vytváříme detaily zlatou (popř. bílou) nezředěnou temperou.

Nakonec nalepíme vousy z vaty. Vatu lze různě stáčet, trhat, zastřihávat. Z vaty lze vytvořit kromě vlasů a plnovousu i knírek a obočí. Dlouhý vous může být zastřižen s papírem anebo může přes papír přesahovat. Při tvoření je pro děti lepší, pokud se mohou opírat o názorné fotografie Mikuláše.

Pozn. Pokud bychom chtěli zachytit celou postavu sv. Mikuláše i s berlou v ruce, vytištěný portrét přilepíme na čtvrtku A3-A2 a to povýš.

Závěr

Mikulášská nadílka – Když jsme se takto proměnili v Mikuláše, každý si na něj na chvíli zahraje. Dítě si vybere jednoho kamaráda, kterému např. nakreslí obrázek, ten mu předá a popřeje mu něco osobního.

  • Výtvarný cíl: výtvarné zkoumání výtvarných prostředků (odlitek tváře, obarvování gázy, tvorba vloček z papíru, otisk bublinkové folie apod.)
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: podmalba s následnou asambláží
  • Pomůcky: sádrové obvazy, nůžky, krém, kelímky s vodou, karton A2 a větší, temperové barvy, anilinové barvy, štětce, plastové desky, gáza (role 90 cm x 10 m – dostupné v lékárnách), bublinková folie, lepidlo Herkules, zbytky čtvrtek, kousek záclony, tavná pistole (navíc – polystyrénové kuličky, stříbrné třpytky)

Motivace

V zemi chladné, bez ohledu

zlá královna vládne všem.

Místo srdce má kus ledu,

všechno zmrazí pohledem. (Sněhová královna)

Byla jednou jedna zeměkoule a na té zeměkouli byla čtyři království. Království zimní, jarní, letní a podzimní. Začal prosinec, kdy končí vláda krále Podzimu a přichází kralovat královna Zima na dlouhé tři měsíce, která zahaluje krajinu ledem a sněhem. Královna je chladná jako led, někdy se dívá do oken a na okenní skla kreslí záhadné obrazce.

Jak si představujete sněhovou královnu? Jaké studené barvy by mohla mít na sobě?  Jistě se nejedná o lidskou bytost, ale mrazivou studenou tvář paní s modrým, trochu nafialovělým obličejem. Byla by mladá, nebo stará jako babička? Jaké by měla vlasy? Čím by mohla být ozdobena? My jsme si ji představili s dlouhými modrými rozevlátými vlasy, kdy by na pozadí poletovaly sněhové vločky z papíru, polystyrenu i z otisků bublinkové folie, neboť sníh má mnoho podob (nový jemný, zmrzlý, mokrý).

 

Postup výtvarné činnosti

Činnost byla pojata jako skupinová práce všech dětí, kdy se každý podílel na společném díle. Pro tvář paní Zimy jsme zvolili děvče, které učitelka udělala sádrový odlitek tváře. (Obličej potřeme krémem, oči zakryjeme kousky papírového kapesníčku a tvář postupně zakrýváme nastříhanými proužky sádrového obvazu. Otvor pro nosní dírky necháme odkrytý a až při sundání masky jej dodatečně obvazem uzavřeme). Na kartonu vytvoříme temperovou podmalbu za použití modrých barev a bílé. Gázu rozstříháme na dlouhé úzké proužky symbolizující vlasy, do kterých děti na podložce zapouští modro-fialové odstíny anilinových barev. Zatvrdlou sádrovou tvář pomalujeme nezředěnými temperami ve studené barevnosti. Na zaschlou podmalbu skupinka dětí otiskuje bublinkovou folii, lepí polystyrénové kuličky. Další skupina dětí vytváří u stolečků sněhové vločky z papírových proužků a jiní je lepí na podmalbu. Učitelka tavnou pistolí připevní odlitek na karton a zvolené dítě paní Zimě naaranžuje rozevláté vlasy, které přilepí (popř. učitelka). Naposled přichází děti se stříbrnými třpytkami, které roztírají na pozadí i na tvář paní Zimy. V kartonu uděláme dírky, kterými provlékneme provázek na zavěšení asambláže.

Reflexe

Královnu Zimu, která bude vládnout celé tři měsíce, vystavíme do prostor šatny. Po konci její vlády na její místo usedne Jaro.

Paní Zima Paní Zima2

  • Výtvarný cíl: výtvarné ztvárnění vlastního přání
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kombinovaná technika (kresba fixy, pastelkami, malba akvarelem, práce se stužkou)
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, černý fix /centropen, pastelky, lepidlo v tubě, nůžky, stužky, anilinové barvy, širší kulaté štětce, nádoby na vodu, ubrus

Motivace

Pod stromkem jsem, v lese nejsem.

Hranatý jsem, nosím mašli.

To je radost, když mne našli! (dárek pod vánočním stromečkem)

Vánoce patří k nejkrásnějším svátkům v roce. Besedujeme s dětmi, proč slavíme Vánoce a co k nim patří (betlém, vánoční stromek a dárky, koledy, kapr, krájení jablíčka atd.) Pohádkou od Josefa Lady si lze přiblížit, jak kdysi probíhaly Vánoce, co děti dostávaly pod stromeček a jak je tomu dnes u nich. Co si nejvíce letos přejdete dostat od Ježíška? Děti u stolečků (skupinky cca po 6 dětech) si zahrají tichou poštu. Jeden začne, pošeptá své přání kamarádovi do ucha a ten ho pošeptá dalšímu, až přeběhne přání tichou poštou na konec řady, poslední ho nahlas vysloví. Děti se postupně střídají, vždy začíná u stolečku někdo jiný vyslovovat své přání.

Dopis pro Ježíška bychom neměli podcenit, jak jinak mu dát najevo, co si doopravdy přejeme? Protože ještě neumíme psát, přání mu nakreslíme. Každé psaní je pak potřeba zavázat stužkou, aby ho nikdo neviděl. Kreslené dopisy připevníme na nástěnku, aby je Ježíšek našel, a budeme průběžně sledovat, kdy si je odnese.

 

Postup výtvarné činnosti

Své přání kreslíme černým fixem/Centropenem na čtvrtku do tvaru čtverce (16 x 16 cm) a pastelkami vybarvíme. Může se jednat o jednu věc, kterou děti nejvíce chtějí anebo o spoustu přání.

Připravíme si pozadí, na které dopis přilepíme, aby vynikl. Anilinovými barvami děti mohou barvy zapíjet, malovat pruhy, skvrny…nemalujeme však nic konkrétního. Na závěr si děti vyberou barevnou stuhu, učitelka je předem rozstříhá na rozměry dárků (16 cm), potřou lepidlem a přilepí na kresbu. Vázání nemusí tvořit kříž uprostřed, ale linie mohou ležet kdekoliv (třeba i z důvodu, aby moc nezakrývaly obrázek). Pokud děti umí vytvořit mašličku, uvážou si ji samy nebo ji zhotoví učitelka. Tu si přilepí kamkoliv na stuhu.

Reflexe

Co si nakreslil? Co si přeješ pod stromečkem?

co-si-preju-k-vanocum co-si-preju-k-vanocum2 co-si-preju-k-vanocum3

 

  • Výtvarný cíl: výtvarná parafráze květin z děl F. Hundertwassera
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kombinovaná technika- temperová podmalba s následnou koláží a dokreslení textur
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A3, temperové barvy (modrá, zelená; bílá, žlutá, černá), grafický váleček, deska na válení barvy, černé centropeny, anilinové barvy, kelímky s vodou, úzké kulaté štětce, nůžky, lepidlo v tubě, tužky, 2 velikostně odlišné šablony koleček, ubrus, reprodukce od F. Hundertwassera

 

Motivace

Po dlouhé zimě se o slovo hlásí jaro. Jako první se do nového života probouzí květiny, kdy ještě některé vykukují ze sněhové pokrývky. Květiny si ukazujeme na obrázcích, hledáme je v dětských knihách, encyklopediích. Protože by pro nás bylo těžké nakreslit tvary některých květů, trochu si je zjednodušíme, stejně jako si je zjednodušil jeden umělec. Dětem ukážeme dílo od rakouského umělce F. Hundertwassera. Vidíte květiny? Co vám svým tvarem ještě připomínají? Hundertwasser tvořil květiny podobající se lízátkům. Určitě ve třídě najdeme schované jedno ploché lízátko, abychom mohli vypozorovat podobnost. Napadlo by vás z lízátka udělat květinu? Lidé dokonce vymysleli vložit květy do průsvitných lízátek. Že by letos místo květin rostla na naší zahrádce lízátka? Komu by se to líbilo?

Postup výtvarné činnosti

Čtvrtky A3 můžeme z obou stran zkrátit a zbylé odstřižky použít na kolečka (=květy). Nejprve si vytvoříme barevný podklad pomocí grafického válečku. Na destičku z folie či skla naneseme nezředěné temperové barvy v odstínech zelené, modré, dále žlutou a bílou temperu, které lehce rozválíme do plochy. Děti válečkem nanáší barvu všemi směry. Není potřeba aplikovat všechny nabízené odstíny, důležité je zaplnit barvou celou plochu. Dáváme pozor na velké nánosy barev a na opakované přejíždění stejného místa, které by způsobilo odtrhávání papíru. Po zaschnutí necháme papíry vylisovat a mezitím pokračujeme ve výrobě květin.

Učitelka připraví velikostně odlišné šablony kruhů, které si děti tužkou obkreslí na zbytek čtvrtky. Dle velikosti podkladu si děti obkreslí cca 4-6 kruhů, do nichž tužkou kreslí (již bez šablon) 2 menší soustředné kruhy. Inspirováni velmi jasnými barvami Hundertwasserových květin vybarvujeme kruhy anilinovými barvami a úzkým štětcem. Pokud nechceme, aby se nám barvičky do sebe zapouštěly, vymalujeme nejprve u všech kruhů středy, poté přistoupíme k prostředním kruhům a naposled barvíme největší kruh. Při malbě se snažíme i o co nejmenší použití vody. Po zaschnutí barev děti černým slabým fixem (Centropenem) obtáhnou kruhy kreslené tužkou, mohou i květy ozdobit tečkami, čárami, zubaticemi a dalšími prvky. Hotové kruhové květy vystřihneme, děti si je rozmístí na plochu a po spokojenosti s kompozicí je přilepí. Černou temperou jim domalují stonky, nezakazujeme zobrazit i listy, pokud to tak děti cítí.

Reflexe

Nejvíce si děti užívají malbu válečkem, která je nejvíce motivující pro tuto lekci. Detailní malba jednotlivých kruhů vede děti k pečlivosti, soustředěnosti i vytrvalosti. Výsledná díla působí vskutku jako Hundertwasserovy lízátkové květiny.

Hunderwasserovi květiny Hunderwasserovi květiny2
Hunderwasserovi květiny3 Hunderwasserovi květiny7

  • Výtvarný úkol: vybrat si jeden dopravní prostředek a zobrazit ho, společně vytvořit síť cest s dopravními značeními a umístit svůj prostředek na vhodné místo
  • Výtvarná technika (postup): kombinovaná technika
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A5, 2 kartony, černé papíry, černá tuš, špejle, nůžky, lepidlo v tubě, izolepa, fixy, pastelky, voskovky, ubrus, bílý fix nebo pastelka

 

Motivace a hra
  • Pracovní list: Co jezdí, létá a pluje – ke stažení na adrese: http://dum.rvp.cz/materialy/co-jezdi-pluje-a-leta.html (vystřihnuté dopravní prostředky lepit na cestu, vodu nebo nebe).
  • Pantomima: Dopravní prostředky – jeden dobrovolník předvádí, ostatní hádají.
  • Seznamování s dopravními značkami – zákazové, příkazové, výstražné, informativní.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si zvolí libovolný dopravní prostředek, který nakreslí tuší a špejlí a po zaschnutí si ho pastelkami vybarví. Může se jednat o auta, autobusy, trolejbusy, vlaky, letadla, vzducholodě, vrtulníky, lodě, ponorky, plachetnice atd. Hotové prostředky pedagog dětem vystřihne.

Dva až tři velké kartony (dle počtu dopravních prostředků) spojíme lepenkou a vytvoříme tak dlouhý kartonový pás. Z černého papíru stříháme rovné pruhy, zatáčky, které skupiny dětí konstruují na plochu. Ze zbytků papíru vytváříme kolejnici pro prostředky jezdící po kolejích a parkoviště. Tvoříme dálnice, křižovatky, vlakové přejezdy – vše dle obrazotvornosti dětí. Po dokončení návrhu začneme jednotlivé díly přilepovat na plochu a to tak, že začneme s lepením z jedné strany a postupně se dostáváme na stranu druhou. Děti pak pomocí bílé pastelky nebo fixu kreslí na silnice přerušované čáry, přechody; barevnými fixy semafory a značky. Na závěr na silnice, kolejnice, moře a oblohu upevní vlastní dopravní prostředek.

doprava ve městě doprava ve městě2
Závěr
  • Společná kontrola – správné umístění dopravních prostředků (cesty, voda, nebe)
  • Pojmenovávání dopravních prostředků a značek

  • Výtvarný záměr: vystihnout včelu s jejími typickými znaky kombinováním různých vyjadřovacích prostředků
  • Výtvarná technika (postup): kombinovaná technika
  • Pomůcky: šablona šestiúhelníku, barevné papíry, temperové barvy (černá, žlutá + zlatá), nádoby na barvy, ploché štětce, černá tuš, špejle, nůžky, lepidlo Herkules, zbytky děrovaných látek (záclony, ubrusy,…), obrazová předloha včely
Motivace a hra
  • HádankaKdo má tělo pruhované, oblétává louky, stráně? Kdo pro nás med dělá? Správně, je to _ _ _ _ _ (včela).
  • Učitelka dětem vypráví o životě včely a popisuje stavbu těla – hlava, hruď, zadeček, 2 páry křídel, 3 páry nohou, kartáčky pro sběr pylu, žihadlo, tykadla, sosák, vývoj včely – vajíčko, larva, kukla, čistička, krmička, stavitelka, strážkyně, létavka, způsob života, sběr nektaru a pylu.
  • Pohybová simulační hra: Včelky sbírají pyl – Vyrobíme si několik květin z papíru, přičemž prostředek bude tvořit plastový kelímek. Děti představují včelky. Pyl v kelímcích může být tvořen papírovými kolečky (1 cm v průměru) či lehounkými polystyrénovými kuličkami (o průměru aspoň 7 mm – aby se nevcucly do brčka). Děti dostanou brčka a přes ně přisají papírové kolečko či kuličku a za stálého sání přenesou pyl do úlu do plástve (tvořené několika miskami, nejlépe šestibokými). Dbáme na bezpečnost dětí, aby nedošlo k úrazu brčkem.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si na barevný papír obkreslí šablonu šestiúhelníku a vystřihnou ji. V plástvích jsou uložená vajíčka i larvičky včeliček. Včelky do pláství přináší nektar, který proměňují v med. Náš úl je ale zatím prázdný, schází mu bzukot a hemžení včel. Pokud usadíme včelky na buňky plástve, oni nám za odměnu dají ochutnat svého medu.Buňka, plástev

Dlaň jedné ruky si děti střídavě pokrývají žlutými a černými vodorovnými pruhy temperové nezředěné barvy (barva před otiskem nesmí být nikde suchá). Dlaň položí na plástev, zatlačí a opatrně ji odlepí. Po zaschnutí včelce dokreslíme černou tuší končetiny, hlavu, tykadla; při kresbě se děti opírají o obrazovou předlohu. Tvar křídel může vystřihnout učitelka, děti si je přilepí mezi hruď a hlavu.

Včeličky2 Včeličky Včeličky3
Závěr
  • Poskládání plástu z jednotlivých buněk
  • Interpretace výtvarných děl – Poznáme, která včela je královna (největší)/dělnice?
  • Ochutnávka medu 
  • Výtvarný úkol: pokusit se zachytit podobu sněženky malbou a papírovou skládankou, výtvarně využít zapouštění vodové barvy do mokrého podkladu
  • Výtvarná technika (postup): kombinovaná technika
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, vodové barvy, houbičky, voda v kelímcích, silnější i slabší kulaté štětce, kancelářské papíry, lepidlo v tubě, zelená temperová barva, obrázek sněženky, ubrusy
Motivace a hra
  • Poslech pohádkyVšude bylo jaro. Voda v potocích skákala přes kameny, ptáci zpívali od samého rána a sluníčko nad nimi ždímalo bílé mráčky, aby mělo čisté pod hlavu. Všechno bylo v pohybu, jenom studánku pod skalou stále ještě věznil ledový příkrov a ne a ne ji opustit. Kolem studánky se sešli skřítci i drobounké lesní víly a všichni kroutili hlavami. Bývali zvyklí každým rokem vítat na tomto místě jaro svými tanečky a hasit přitom žízeň vodou ze studánky, jenže letos to vypadalo, že studánka nějak zaspala. Co teď? Pavoučci už šijí pro víly taneční šaty, pro skřítky pevné boty, ale studánka je přikrytá ledem jako hrnec pokličkou. Tak nad ní stáli a přemýšleli, až nejstarší ze skřítků povídá: „Říkávala moje bába, že když se stane taková věc, může pomoct jenom kouzelný jarní kvítek. Jen on dovede odemknout studánku, která zaspala jaro“. „Kde ale takový kvítek roste?“ To nikdo z nich nevěděl. Tak se rozhodli, že se rozběhnou po okolí a budou nosit ke studánce všechny kvítky, které potkají. Běhali lesem křížem krážem a trhali bledule, petrklíče, fialky, sasanky, jaterníky a pokládaly je okolo studánky. Ale studánka nic, ležela nehybně mezi vším tím kvítím jako mrtvá nevěsta. Skřítkové a víly si už nevěděli rady. A tu k nim přiletěl čiperný větřík a zašeptal jim do oušek: „Studánku odemkne pouze květina, která je poslem jara. Vykvétá jako první ještě v době, kdy jsou všude zbytky sněhu. Má křehké bílé kvítky se zelenými kornoutky uprostřed…“
  • Motivační otázka – Jakou květinu musí skřítkové a víly hledat? Pomůžeme bytostem odemknout studánku? Vytvoříme jim sněženky za celou třídu, a to by bylo, aby se studánka neprobudila.

 

Realizace výtvarné činnosti

Barevný podklad si připravíme tak, že si čtvrtku pomocí houbičky dostatečně namokříme. Děti pomocí štětce a vodových barev zapouští barevné skvrny do mokrého podkladu. Volíme odstíny modré, žluté, zelené. Dbáme na to, aby byla barevně zaplněná celá plocha čtvrtky. Než podklad zaschne, vyrobí si každý dvě sněženky. Ze čtverce kancelářského papíru o rozměrech 10 x 10 cm vytvoříme kvítky skládáním papíru. Učitelka nejdřív předvede, jak budou děti sněženku skládat. Postup pro poskládání sněženky je vyobrazen níže.

 origami sněženka

Před lepením sněženek na plochu je dobré čtvrtky vylisovat, protože se vlivem schnutí zkroutí. Děti si samy květy poskládají a přilepí na zaschlou plochu. Domalují jim temperovou barvou stonek a listy dle obrazové předlohy.

Sněženky Sněženky2 Sněženky4
Závěr
  • Dokončení pohádky s vyrobenými sněženkami – Skřítkové a víly posbírali vytvořené sněženky a položili je na led. Křuplo to, zachrastilo a ledem se rozběhly praskliny jak pavoučí nožky. Večer tančili skřítkové a lesní víly kolem studánky a větřík, ten jim k tomu vyhrával na píšťaly.

  • Výtvarný záměr: zakomponování barevného textilu do plochy, domalba pozadí
  • Výtvarná technika (postup): kombinovaná technika
  • Pomůcky: různé druhy zbytků látek, nůžky, lepidlo v tubě, čtvrtky A4, šablona klobouku deštníku, vodové anilinové barvy, voda, kelímky na vodu, úzké kulaté štětce

 

Motivace
  • Jak začíná podzim, mění se i jeho počasí. Místo sluníčka čím dál častěji pozorujeme zamračenou oblohu, kterou často doplňuje déšť. A když venku prší, musíme rozevřít deštníky, abychom nezmokli.  Jaký to musí být krásný pohled z výšky pro kapičky, když padají na zem a před nimi se otvírají pestrobarevné deštníky.  Jaké máte deštníky? A jaký byste chtěli mít?

 

Postup výtvarné činnosti
  • Šablonu deštníku (pouze klobouk) učitelka obkreslí na čtvrtku. Čtvrtku z druhé strany děti podlepí libovolnou látkou tak, že nejprve nanesou lepidlo na papír a následně na něj přiloží látku. Látky by měly být přibližně stejně velké jako papír, na kterém je nakreslený obrys deštníku. Šablonu pečlivě vystřihneme. Snažíme se o dolní obloučky, aby šablona opravdu působila jako klobouk deštníku.
  • Deštník přilepíme na čtvrtku A4. Záleží na dětech, kam klobouk umístí, pokud ho nalepí moc vysoko, nezbude moc místo na kapičky. Pomocí úzkého kulatého štětce a anilinových barev vytvoříme rukojeť deštníku a kapičky.
  • Zda kapičky budou pouze nahoře, anebo i pod deštníkem, necháme na dětech. Děti mohou domalovat louže, které vznikají na zemi, či jinak dotvořit výtvor.
  • Snažíme se děti vést k tomu, aby kapičky vedly od shora dolů, jednalo se spíše o tenké čárky než tečky.

 

Reflexe
  • Hodnotíme pečlivost práce při vystřihování. Snažíme se děti vést k tomu, aby rukojeť deštníku byla spíše tenčí a na konci zahnutá (v opačném případě deštník působí jako houba). U kapiček preferujeme užší a kratší linie, ale pokud děti zvolí jiné, nevytýkáme.
deštník a déšt 2 deštník a déšt

  • Výtvarný záměr: seznámení s druhy textilií, probuzení tvarové, barevné a strukturální fantazie
  • Výtvarná technika (postup)kombinovaná technika
  • Pomůcky:  čtvrtky formátu A1, vodové barvy, úzké i široké kulaté štětce, kelímky na vodu, bílé voskový pastel nebo svíčka, zbytky látek (zelené, hnědé, šedé, černé), šablony ryb na čtvrtce (viz. Příloha 4a, 4b), nůžky, knoflíky, lepidlo Herkules, tužky, žlutý krepový papír, bílé a červené malé korálky, černá tempera, víčka od PET lahví, obrázky ryb (kapr, pstruh, štika, úhoř)

Motivace

Kdo už byl někdy s rodiči na výlovu rybníka? Viděli jste skutečnou živou rybu? Jakou? Prohlédneme si atlas našich sladkovodních ryb, všímáme si jejich stavby těla – pokusíme se říci, v čem se shodují, ale také jak se liší tvarem těla, kresbou na povrchu, ploutvemi. Po třídě rozmístíme obrázky ryb a živočichů, žijící u rybníka. Každé dítě si najde jeden obrázek a ten umístí buď do rybníka (kruh z lana) anebo okolo rybníka. Ryby v rybníce si pojmenujeme (kapr, štika, pstruh, úhoř).

 

Postup výtvarné činnosti

Naším úkolem bude vytvořit rybníky s těmito druhy ryb. Nejprve si vytvoříme rybník, kam naše ryby vysadíme. Počet rybníků záleží na počtu dětí. Protože ryby ve vodě dýchají, mrskají ploutví, pokreslíme čtvrtky vlnkami, bublinkami bílým voskovým pastelem nebo svíčkou. Voda v rybníku je špinavější než v moři, z toho důvodu pro podmalbu plochy volíme odstíny modré, zelené i hnědé.

Každý si vybere 1 z navrhovaných šablon ryb (viz Příloha 4). Děti si šablonu nalepí na látku odpovídající co nejvíce barvě daného rybího těla a šablonu vystřihnou. Pro oko využijeme knoflík. Každý druh ryby se tvoří trochu jinou technikou. Pro každou skupinu máme připravený materiál i obrázek ryby. Prostřednictvím černého fixu oddělíme hlavu a ploutve od těla a naznačíme u ploutví paprsky. Hotové ryby si děti samy přilepí na rybník.

  • Úhoř – přilepení šablony úhoře na tmavší látku, vystřižení, nalepení oka,
  • Štika – ze žlutého krepového papíru odtrháváme drobné kousky, muchláme je do kuliček a lepíme na tělo štiky,
  • Pstruh – úzkými štětci nanášíme na tělo pstruha malé tečky lepidla, do kterých zasazujeme korálky,
  • Kapršupiny kapra lze vytvořit pomocí fixu (oblouky), anebo otisky z PET víčka.
Reflexe

Na výsledných pracích si můžeme zopakovat předmatematické a prostorové pojmy i názvy ryb. Jakým směrem ryby plavou? Kolik ryb plave doprava? Jaké ryby plavou u dna a které u hladiny?

Ryby našich vod (2) Ryby našich vod Ryby našich vod (1)