Archiv pro štítek: koláž

  • Výtvarný záměr: vytvořit neobyčejné plastické šaty pro Popelku, které by se mohly ukrývat ve čtvrtém oříšku
  • Výtvarná technika/postup: koláž s asambláží
  • Pomůcky: čtvrtky A4, fotografie portrétů vystřižených z časopisů, nůžky, tužky, lepidlo v tubě, lepidlo Herkules, materiály pro asambláž (např. knoflíky, korálky, polystyrénové kuličky, látky, alobal, těstoviny, mušle, mák, peříčka atd.), pastelky, vodovky, štětec, ubrus

 

Motivace a hra

  • Hádanka: Tři oříšky pro Popelku – Učitelka vezme 2 skořápky od vlašských ořechů, schová do nich kus saténové látky tak, aby částečně vykukovala ven a oříšky slepí. Uhádnutí pohádky.
  • Diskuse – V prvním oříšku našla Popelka… (klobouk s peřím, luk a kamizolu) ve druhém oříšku….(šaty s vlečkou stříbrem vyšívané), ve třetím… (svatební šaty). Vešly by se ve skutečnosti celé šaty do oříšku?
  • Seznámení se záměrem – Ale co kdyby kouzelné oříšky byly čtyři? Jaké další šaty by Popelce z oříšku vypadly?

 

Realizace výtvarné činnosti

Aby vznikaly originální šaty, je potřeba dětem poskytnout co nejširší nabídku materiálů, kterou ve školce najdeme. Může se jednat o plošné/prostorové materiály z papíru, plastu, dřeva, textilu i přírodnin (knoflíky, korálky, polystyrenové kuličky, skořápky od oříšků, peříčka, odřezky od pastelek, obilí, těstoviny, zrníčka kukuřice, mušle, sušené květiny/kůra/ovoce, gumoví medvídci, jehličí, sponky, krepový papír, alobal, víčka, dřívka, drobné stavebnice atd.). Všechny materiály vystavíme na jedno místo.

Největší zásobárnou ženských obličejů najdeme např. v časopise Marianne. Je dobré vybrat takovou velikost hlavy, aby byla figura Popelky na celý formát A4. Pokud nemáte možnost narychlo sehnat fotografie mladých žen, obličej Popelky mohou děti nakreslit samy.  Děti si vyberou jednu paní, vystřihnou jí hlavu a nalepí ji do horní části papíru. Tužkou ji nakreslí šaty, ruce, nohy, střevíčky. Následně si vyberou materiál, ze kterého zhotoví šaty. U sypkých materiálů naneseme lepidlo na celé šaty a materiál na ně vysypeme, v ostatních případech nanášíme lepidlo přímo na prvky. Pokud chtějí děti, mohou nejprve šaty lehce podbarvit odstínem odpovídající barvě lepeného materiálu. Na závěr pastelkami dokreslíme Popelce ruce a nohy.

Závěr

  • Výstava – Zhlédnutí rozmanitosti šatů. Umíte si představit, že by takové šaty skutečně existovaly? Nosily byste je? Myslíte, že by byly pohodlné?

  • Výtvarný úkol: vybrat si zvíře, přemýšlet, do jakého prostředí ho zasadit, vystřiženou fotografii nalepit na papír a pozadí dokreslit
  • Výtvarná technika/postup: koláž dokreslovaná fixami
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, fotografie zvířat z časopisů, kalendářů; černé fixy, lepidlo v tubě, ubrus.

 

Motivace a hra
  • DH: Seznámení s biotopy – Na tabuli upevníme obrázky různých biotopů (les, louka, rybník, statek, zoo atd.). Pojmenování prostředí, vystihnutí hlavních rozdílů a přemýšlení, jaká zvířata mohou v daném biotopu žít.
  • DH: Přiřazování zvířat do jejich biotopu Po třídě rozmístíme obrázky zvířat všeho druhu. Každý si najde jedno zvíře a postupně ho umístí ke vhodnému biotopu upevněnému na tabuli. Upozornění, že živočich se ale může pohybovat v různých prostředích.
  • Dramatizace pomocí hudebních nástrojů – Dětem rozdáme role a hudební nástroje: dřívka: ptáčci, buben: medvěd, drhlo: kůň, tleskání nataženýma rukama: čáp apod. Učitelka improvizací vypráví smyšlený příběh. Pokaždé, když v příběhu zazní zvíře, které dítě/děti představují, zahrají na svůj nástroj/na tělo. Pokud učitelka řekne název jakéhokoliv biotopu (les, louka, zoo, statek…), rozezní se všechny nástroje najednou. (převzato: Hronová, M., Růžičková, L., Švédová, S. Zvířata v novém prostředí, Brno 2016)

 

Realizace výtvarné činnosti

Využijeme zásobu fotografií, které sbíráme v průběhu roku. Ty najdeme v různých časopisech, kalendářích. Na stůl rozložíme všechny fotografie, které máme k dispozici. Děti si vyberou zvířátko a dříve než ho pečlivě vystřihnou, si promyslí, do jakého prostředí ho zasadí – svůj výběr konzultují s učitelkou. Učitelka citlivě nasměruje děti, aby před nalepením i přemýšlely, kam na čtvrtku zvíře umístí vzhledem k tomu, jaké prostředí ho bude obklopovat. Pozadí děti kreslí černým fixem, díky němu barevné zvířátko na ploše vynikne. Některé prvky lze vyplnit barvou (pastelkami, fixy), to už záleží na pedagogovi i dětech.

Závěr
  • Diskuse nad vytvořenými díly – Posadíme se s dětmi do komunitního kruhu. Pedagog ukazuje vytvořené obrázky dětí. „Jaké na obrázku vidíme zvíře? V jakém prostředí se nachází?“

  • Výtvarný záměr: ztvárnit jablka postupným zvětšováním kruhového tvaru, střídat barevné odstíny papíru
  • Výtvarná technika/postup: papírová koláž
  • Pomůcky:  větší arch modrého, zeleného a černého papíru, barevné papíry A4 (červený, růžový, oranžový, žlutý), lepidla v tubě, nůžky, tužky

 

Motivace a hra

Na podzim, kdy opadává listí ze všech listnatých stromů, se na některých jabloních začnou odkrývat poslední nesklizená jablíčka. Jedná se o podzimní a zimní odrůdy, které dozrávají v době, když už je venku chladno. Tyto zimní jablka se sklízí nejčastěji až v říjnu, kdy už na stromech není mnohdy ani lísteček. Strom i přes to, že shodil své šaty, vypadá kouzelně – ozdobený malými i velkými žlutými, nazelenalými, oranžovými, červenými kulatými plody.

převzato z: http://ekozahrady.com

Realizace výtvarné činnosti

Podkladovou koláž zhotoví u předškolních dětí pedagog. Na velký světle modrý arch (A1 a větší) nalepí pruh zeleného papíru (=tráva) a strom, který si nejprve předkreslí na černý/hnědý papír a vystřihne. Pozornost zaměřujeme na velikost stromu i rozvětvení koruny, aby děti měly dostatek prostoru pro umístění svých vytvořených jablek.

Dětem pro koláž poskytneme barevné papíry v co nejširší škále teplých barev – světle/tmavě červené, růžové, oranžové, žluté (A4 rozstřihneme na A5 z důvodu šetření). Děti si tužkou mohou předkreslit nejmenší kruh, ten vystřihnou a nalepí na jiný barevný papír. Následující zvětšující se kruhy již bez dopomoci předkreslení vystříhávají z papíru. Takto postupujeme do doby, než jsou děti s velikostí jablka spokojeni. Po celou dobu práce nabádáme k šetření papíru – menší kruhy se snažíme vždy umisťovat na kraj papíru, nikoliv doprostřed. Své jablíčko děti dle vlastního kompozičního cítění upevní lepidlem na větev stromu.

  

Závěr

  • DH: Počítáme jablíčka – Spočítej malá/největší jablka. Kterých je více/méně?
  • Pojmenování naší odrůdy jabloně

  • Výtvarný záměr: snažit se o zachycení drobných kostí v lidské ruce
  • Výtvarná technika/postup: akční malba (slash painting), koláž
  • Pomůcky: měkké černé papíry formátu A4, bílá temperová barva, kelímek na barvu, starý zubní kartáček, bílá pastelka, bílé vatové tamponky, lepidlo Herkules, nůžky, ubrus

 

Motivace a hra

  • Zkoumání: Kosti ruky – Pokud nemáme encyklopedii zaměřenou na anatomii lidského těla, vyhledáme na internetu fotografii kosti ruky, nebo můžeme dětem předložit rentgen ruky, která bude inspirací i pro následné výtvarné tvoření. Počítáme, kolik článků mají prsty (čtyři prsty po 3 článcích, palec po 2 článcích). Všímáme si, že dlaň tvoří 5 kůstek vycházející z prstů a že z ruky vybíhají dvě silnější kosti.
  • Vysvětlení: Rentgen – Může se stát, že si prst přivřeme do dveří, špatně chytneme při házení míč a uděláme si něco s rukou. Aby doktor zjistil, jestli nemáte zlomenou kost, musí udělat rentgenový snímek. Speciálním přístrojem ozáří ruku a objeví se mu na monitoru takovýto (viz níže) obrázek. Podle toho zjistí, zda je některá kost zlomená. Pokud je, dá prst do dlahy. Vyrobíme rentgenový snímek našich rukou – samozřejmě jenom na papíře, kdy kosti budou simulovat vatové tamponky.

 

Realizace výtvarné činnosti

Negativ dětských rukou vytvoříme jejich postříkáním (slash painting). Do kelímku např. od jogurtu Pierot vymáčkneme bílou temperu, kterou můžeme naředit s trochou vody. Na černý papír položí dítě obě ruce, druhé dítě namočí starý zubní kartáček do bílé barvy a přejížděním přes štětinky rozstřikuje barvu kolem rukou kamaráda. Negativní ruce podepíšeme bílou pastelkou a necháme zaschnout.

Na stůl připravíme obrazovou oporu kostry ruky, bílé vatové tamponky, nůžky, lepidlo Herkules a štětce na lepidlo. Děti dle potřeby stříhají vatové tamponky, aby co nejvěrněji dodržely články na prstech, a lepí je do vnitřku rukou. Pro lepší konečný výsledek je vhodnější natírat lepidlem přímo tamponky a ty pokládat na papír. Pro někoho je snazší potřít lepidlem papír a na něj klást tamponky, nicméně po zaschnutí bude lepidlo na papíře tvořit lesklé plochy.

Závěr

  • Ruce vypadají velmi strašidelně, mohou být i vhodným námětem pro Halloween.
  • Komparace fotografie s dětskými pracemi – dodržení drobných kůstek na prstech

  • Výtvarný záměr: plošně konstruovat strom z drobných kruhových prvků
  • Výtvarná technika/postup: koláž
  • Pomůcky:  měkké barevné papíry, tužky, lepidlo v tubě, bílá papírová kolečka (popř. jiný zbytkový materiál)

 

Motivace a hra
  • Symbolické zobrazení: Kořen, kmen, korunakořeny: stoj rozkročný, kmen: rychle si k sobě najdeme kamaráda a pevně ho obejmeme, koruna: vytvoříme co nejrychleji společný kruh. Děti se pohybují volně po prostoru, zvuk bubínku zastaví pohyb dětí do štronza. Následuje jeden z pokynů: kořen – kmen- koruna.
  • Báseň:

Roste v kouzelné zahrádce,

roste jako v pohádce.

Není už vůbec malý,

tvoří ho kruhové tvary.

  • Seznámení s úkolem – V kouzelné zahrádce rostou stromy, které jsou velmi zvláštní. Vůbec se nepodobají těm, které všichni známe. Jsou to stromy tvořené kruhy a kroužky.

 

Realizace výtvarné činnosti

Pro činnost byla využita papírová kolečka z tvrdšího materiálu získaná darem od rodičů. Pokud tímto či podobným materiálem nedisponujete, můžete místo nich využít kolečka z děrovačky, zmuchlané kousky papíru, malé polystyrénové kuličky apod.

 

Není úplně vhodné si celý strom předkreslit tužkou, neboť některé děti detailně zakreslují jednotlivé větvičky a vzhledem k následné koláži (v tomto případě z cca 1 cm koleček) by nemohly kopírovat koláží všechny zakreslené linie. Vhodnější variantou je nakreslit pouze kmen stromu vedený přibližně do poloviny formátu, vyplnit ho kolečky a pak již z představy lepit kolečka do podob větví. Pokud se děti neobejdou bez vedoucích linek, nakreslí si dvě až tři větve umístěné dál od sebe, polepí je kolečky a až poté si načrtnout další větve. Kromě větví vyrůstajících z kmene se snažíme i o rozvětvování již vytvořených větví. Pokud tvoříme podzimní stromy, pracujeme na podkladu evokující svou barevností podzim.


Závěr

Oceňujeme stavbu stromu (postupně se zužující kmen ke koruně, rozvětvenost větví i preciznost práce).

  • Výtvarný úkol: na karton lepit fotografie aut vystříhaných z časopisů, překrývanou koláž doplnit o skutečné předměty (malá autíčka, kolečka aut apod.)
  • Výtvarná technika (postup): koláž, asambláž
  • Pomůcky: karton formátu A3 a větší, fotografie aut z časopisů/kalendářů, malá autíčka (z Kinder vajíček apod.), nůžky, lepidlo v tubě, tavná pistole, ubrus
Úvod (motivace)
  • Diskuse o autech – značky a typy aut, poznávání aut na fotografiích.
  • Hra na rozvoj myšlení: Bouračky u každého stolečku určíme dítě, které vytvoří z 2-3 autíček bouračku a zbytek skupiny hádá, co se stalo a kdo nehodu způsobil. Vymýšlí příběh, jak a proč se nehoda mohla stát (rychlost, zvěř, chodec, prudké zabrzdění auta).
  • Vysvětlení pojmu: Vrakoviště – auta, která jsou nabouraná, stará a nefunkční končí na vrakovišti, které připomíná hřbitov aut. Novější nabouraná auta jdou použít na celou řadu součástek (kola, nárazníky, motor, světla). Většina aut na vrakovišti jsou ale staré vozy, které jsou vrstveny na sebe a poté likvidovány lisováním. Na scénu pak vystupují torza aut kdysi ladných tvarů a my jen odhadujeme dle vyčnívající části, o jaké auto se jednalo.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti mají za úkol nosit do školky fotografie aut z časopisů, kalendářů, letáků atd. Malé obrázky aut najdeme i v katalozích hraček. Děti auta pečlivě vystřihnou a hromadí je na jednom místě. Při dostatečné zásobě vystříhaných obrázků je začnou libovolně lepit na karton. Když už se auta nemohou na podklad vejít, lepí je přes sebe tak, aby byl vidět vždy alespoň kousek překrytého auta. Na konci, kdy už na papíře zbydou pouze malé skulinky, hledají děti velikostně vhodné auto, aby zakrylo mezeru, ale zároveň už příliš nezakrývalo další auta. Tyto drobná autíčka se hojně vyskytují v katalozích hraček. Po dokončení koláže doplníme vrakoviště o prostorové autovraky. Učitelka nanese na spodek autíček lepidlo z tavné pistole a děti je opatrně přilepují na kolážový podklad.

 

Závěr
  • Značky aut na vytvořeném vrakovištiurčujeme značky aut podle loga nebo tvaru auta, hledáme na vrakovišti auta od jedné značky (Mercedes, Audi, Honda, Citroen, Volkswagen apod.)

  • Výtvarný úkol: vypozorovat tvary tvořící vzor zvířat, ty přenést na lepící papír, vystřihnout a lepit na tónovaný podklad – vytvoření zvětšeniny vzoru srsti
  • Výtvarná technika (postup): papírová koláž
  • Pomůcky: barevné papíry v odstínech srsti zvířat (tmavě žlutý – jaguár, levhart; bílý – zebra; světle oranžový/hnědý – žirafa, gepard, ženetka; oranžový – tygr), černé a hnědé lepící papíry (popř. obyčejné barevné papíry+ lepidlo v tubě), tužky, nůžky, nádoba s vodou, ubrus, fotografie zvířat
Úvod (motivace)
  • Práce s knihou – hledání zajímavých vzorů srsti zvířat v encyklopedii – poznamenání jejich jmen, vyhledání zvířat na internetu a tisk fotografií

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si vyberou zvíře, pro které učitelka před aktivitou vybrala barevný podklad nejvíce podobný barvě srsti. Kromě žirafy, která má na těle fleky v tmavě hnědých odstínech, všechna ostatní výše uvedená zvířata mají černé dekory. Děti pozorují dekor – některá zvířata mají svislé pruhy (tygr, zebra), jiná rozety (levhart) se skvrnou uvnitř (jaguár), další černé skvrny (gepard, ženetka).

Děti na rubovou stranu lepícího papíru kreslí tužkou tvary, vystříhávají je a buď olíznutím, nebo namočením prstu do vody a potřením papíru lepí tvar na tónovaný podklad. Kdyby lepící papír nelepil, měly by mít děti k dispozici klasické lepidlo v tubě. Po celou dobu se mohou při tvorbě opírat o fotografii zvířete, kde by měl být dostatečně vidět vzor srsti.

Závěr
  • Hádáme zvíře podle srsti – před celou třídou ukazujeme jednotlivé díla a děti hádají jméno zvířete, které má daný vzor na těle (autor pomlčí).

  • Výtvarný cíl: komponování ploch, vzájemné vztahy mezi prvky koláže
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kolorovaná papírová koláž
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, nůžky, tužky, lepidlo Herkules, štětečky a kelímky na lepidlo, černá tiskařská barva, plastová/skleněná deska na rozválení barvy, grafický váleček, těrka, noviny

Motivace

Mikuláš se dostavuje osobně i s doprovodem svojí družiny, k níž kromě anděla patří i čert. Každý ví, že čertům velí Lucifer, kterým se stane na chvíli učitelka a děti jejími podřízenými čerty. Čerti v pekle mají slavnost, a protože to je banda čertovská, vymýšlí samé potvorné věci. Tancují s vyplazenými jazyky, skáčou po jedné noze, protože na druhé mají kopyto. Vytvoříme pekelný kotel tak, že se všichni chytneme za ruce a chodíme dokola, čímž představujeme, jak se voda vaří v kotli. Odvážlivci vstupují do kotle a zakřičí tak, jako by se v pekle smažili. Po skončení čertovského reje si každý vytvoří portrét vlastního čertíka.

 

Postup výtvarné činnosti

Děti si na čtvrtku nakreslí tužkou obrys hlavy čerta i s rohy a vystřihnou. Na zbytek čtvrtky si kreslí jednotlivé části obličeje, stříhají je a lepí na čerta. U očí, úst můžeme dětem umožnit šablony vyrobené učitelkou, které si děti obkreslí a vystřihnou. Ostatní detaily jako vlasy, zorničky očí, jazyk, tváře apod. si děti vytváří samy. Jednotlivé prvky lze umisťovat vedle sebe, vrstvit na sebe. Nutné je, aby všechny díly byly velmi dobře nalepeny, aby se při naválení barvy neodlepily.

Po zaschnutí lepidla si připravíme noviny, na které položíme koláž čerta, dále černou tiskařskou barvu rozválenou na plastové/skleněné desce, váleček a těrku z hadříku (malý kousek látky zmačkáme do kuličky, položíme do středu čtvercové látky a provázkem pevně stáhneme). Pokud použijeme k nanášení barvy pouze váleček, nedostane se barva mezi dva těsně sousedící prvky. Osvědčilo se mi s dětmi nejprve přetřít koláž válečkem, který ztmaví největší části. Poté si vzít těrku, tupováním v barvě na ni nanést barvu a tupováním na koláži ztmavit místa, kam se barva nedostala. Bílá místa zůstávají tam, kde se stýká matrice a okraj nalepeného prvku. Pokud pracujeme s tiskařkou či olejovou barvou, lze i vytvořit tisk z koláže.

 

Reflexe

Jaký čertík vypadá nazlobeně, strašlivě? A který naopak působí jako veselý, vtipný a dokonce snad i hodný čertík?

my-certi-rohati my-certi-rohati2 my-certi-rohati3

  • Výtvarný záměr: vyhledat v časopisech zajímavé barevné detaily, vytvořit novou barevnost pro ovoce, představit odrůdu ostatním.
  • Výtvarná technika (postup): koláž, chiasmáž
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, časopisy, nůžky, lepidla v tubě, tužky, barevné papíry, šablony jablka

 

Motivace a hra
  • Hádanky
    • To ovoce kulaté bývá hodně šťavnaté. Každý kluk i holčička má rád sladká _ _ _ _ _ _ _ _ (jablíčka).
    • Slaďoučké jsou ohromně, visí spolu na stromě. Tyhle žluté družky jmenují se _ _ _ _ _ _ (hrušky).
  • Zkoumání shod a rozdílů: Jablko vs. hruška – Děti pozorují na skutečném ovoci, v čem jsou tvarově i barevně stejné a v čem se naopak liší. Ovoce si posíláme za zády a vnímáme jejich tvar hmatem. Oba druhy učitelka podélně rozkrojí, aby děti lépe viděly jejich odlišný tvar. Nakonec rozlišujeme oba plody podle chuti rozkrájením jablka a hrušky na malé kostičky.
  • Seznámení s výtvarným záměrem – Všichni už víme, že jablka i hrušky mohou být žlutá, zelená i červená, známe jejich tvar i chuť. Ale co kdyby si občas ovoce chtělo převléknout do jiného kabátku podle nejnovějších módních trendů stejně jako my lidé? Samy to nedokážou, za to my ano. Lidé dokážou vypěstovat nejrůznější odrůdy jablek, které se liší barvou i chutí. Tvar zachováme, jinak by se jablko i hruška mohlo proměnit v jiné ovoce a to určitě nechtějí.

 

Realizace výtvarné činnosti

Děti si na čtvrtku obkreslí vybraný druh ovoce (Příloha 2a, 2b). Do vnitřku jablka či hrušky souvisle lepí barevné útržky z fotografií časopisů, které si natrhaly, nebo nastříhaly. Útržky vybíráme pouze z obrázků v časopisech, nikoliv z textu. Ovoce musí být celé pokryté, nikde by neměly zůstávat mezery prosvítající čtvrtky. Po zaplnění prostoru ovoce vystřihneme.

Pozadí pro ovoce lze vytvořit dvěma způsoby. Jednodušší variantou je výběr barevného papíru v odstínech podzimních barev (žlutá, oranžová, červená, hnědá apod.). Vystřižené kolážové ovoce děti natřou lepidlem a přilepí na papír.

Druhou možností je zhotovení chiasmáže – pozadí opět tvoří koláž vytvořená ale pouze z textu. Děti si na novou čtvrtku obkreslí šablonu stejného ovoce, tentokrát však zaplňují jeho vnější prostor. Šablona se nemusí obkreslovat, ale její obkreslení usnadní to, že děti nemusí zaplnit útržky celý formát čtvrtky. U lepených textových útržků je lepší, když částečně překrývají linku tužky do ovoce. Děti průběžně přikládají své vystřižené ovoce na chiasmáž a pozorují, kde je ještě potřeba dolepit text, aby nikde nezůstávala prosvítající místa čtvrtky. Pokud je pozadí hotové, přilepí na něj ovoce.

ŠABLONY (pro zvětšení klikněte na obrázek)

scan0001 scan0002

 

ovoce-kolaz ovoce-kolaz-2
Závěr
  • Reflexe – Líbilo by se nám takovéto ovoce, kdyby rostlo na stromech? Chtěli bychom ho ochutnat? Jakou by mělo příchuť?
  • Představení nové odrůdy – Nové pojmenování, popis barev, chuťové vlastnosti (zapojení fantazijního myšlení).

  • Výtvarný záměr: hledat nahnědlé odstíny textilií; látky stříhat tak, aby zapadly do vymezeného prostoru a barevně je variovat, zakomponovat skořápky od ořechů
  • Výtvarná technika (postup): textilní a přírodní koláž
  • Pomůcky:  karton formátu A2 a větší, tužka, skořápky od vlašských ořechů, tvrdší látky v odstínech hnědé, lepidla v tubě, lepidlo Herkules, štětce na lepidlo, kelímek na lepidlo, vylouskané ořechy (pro rozdělení do skupin: různé přírodniny – kamínky, žaludy, kaštany apod.)

Motivace a hra
  • HádankaKterý ořech rozbitý má mozkové závity? Pochválíme pašáky, co uhádli _ _ _ _ _ _ _ (vlašáky).
  • Smyslové zkoumání vlašského oříšku Ořech rozpůlíme a sledujeme, co je uvnitř, pozorujeme strukturu plodu. Rozpůlený ořech vnímáme čichem, hmatem i chutí.
  • Prosociální hra: Dárečky – (sloužící k rozřazení dětí do skupin pro výtvarnou činnost). Budeme potřebovat přírodniny, počet různorodých přírodnin záleží na tom, kolik chceme vytvořit skupin – doporučuji 5 až 6 dětí ve skupině. Děti si vyberou jednu z přírodnin, se kterou chodí volně po místnosti a dají ji tomu, s kým se potkají – vymění si dárky. Po několikeré výměně učitelka hru přeruší – např. cinknutím do trianglu. Úkolem dětí je utvořit skupiny se stejnou přírodninou. Po ukončení hry si mohou děti „dárečky“ ponechat.

 

Realizace výtvarné činnosti

Každá skupina se shromáždí u jednoho z kartonů, na kterém učitelka před aktivitou předkreslila tužkou kostru stromu. Děti stříhají barevné odstřižky z tvrdší látky a lepí je do vymezeného prostoru. Snaží se vystřihnout takový kus látky, který zapadne do určeného prostoru (větve, kmenu). Pedagog dohlíží na přiměřenou velikost odstřižků a na správné umístění textilních dílků, které se mohou překrývat, neměly by však mezi nimi vznikat žádné mezery.

Po dokončení textilní koláže si děti berou po jedné ořechové skořápce, na kterou po vnitřním obvodu nanesou štětcem lepidlo a přilepí na větve stromu – nikoliv na kmen. Ořechy by se částečně měly dotýkat větví, aby nelítaly ve vzduchu nebo nepadaly na zem.

 

Závěr
  • Možné pokračování v tvorbě – Ořešáku můžeme dolepit listy skutečné nebo vytvořené.
  • Co ještě můžeme přidat?
ořešák vlašský ořešák vlašský 2

  • vychází z komponování ploch, které na sebe žák vrství nebo je umisťuje na podklad
  • nalepená koláž se stává matricí a její otisk odráží vlastnosti použitých materiálů
  • barva se nedostane do míst, kde se stýká plocha matrice a okraj nalepeného prvku nebo mezi dva sousední prvky, a proto se tato místa netisknou

 

  • TISK Z LISU ubírá na výrazu, RUČNÍ TISK  je živější
  • dítě nemívá tolik sily, aby dotisklo plochy k hranám jednotlivých motivů
    • bílé linky jsou výraznější a nepravidelně přechází do různě intenzivních šedí ploch
    • otisk působí měkce a přirozeně

 

VARIANTY TISKU Z VÝŠKY

  • negativní otisk: žák tiskne světle na tmavý podklad
  • černý tisk na barevném podkladu
  • tisk polosuchým válečkem přes matrici překrytou slabým papírem

 

KOMBINOVÁNÍ MATERIÁLŮ

  • papír, textil, krajky, motouzy
  • kolorování nebo spojení s psaným, kresleným, vystříhaným či tištěným písmem
  • kombinace: tisk z koláže s podtiskem šablony

 

TECHNICKÉ OTÁZKY

  • klady: matrici s vytrhanými prvky lze stále obměňovat dokud není matrice přilepená
  • zápory: papírová matrice je málo odolná
    • vydrží 5-8 otisků
    • prvky koláže odolají tlaku válečkem jen tehdy, jsou-li přilepeny po celé ploše a kvalitním lepidlem
    • členitý detail nebo špatně nalepené prvky tvoří kritická místa, kde se pod tlakem matrice obvykle trhá a nelze ji opravit
    • doporučení: práce s jednoduchými tvary a bez zbytečných detailů

tisk z koláže

Použitá literatura:

ROESELOVÁ,VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 111. ISBN 80-902267-1-X.

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kombinovaná technika (koláž, otisky, malba válečkem)
  • Pomůcky: čtvrtky A3, nůžky, pravítko, tužka, temperové barvy (tmavě a světle modrá, zelená, fialová, bílá), silnější ploché štětce, polystyrénové kuličky, bublinková folie, papírové ruličky, děrovačka-sněhová vločka, kancelářský papír, korkové špunty, tiskátko-spirála, lepidlo v tubě, kelímek na bílou temperu, grafický váleček, folie-deska na válení barvy, ubrus

 

Motivace

Sněhové vločky mají překrásné tvary šestiúhelníku. Jsou to maličké zázraky nekonečné krásy. Na světě nenajdeme dvě naprosto stejné. Pro inspiraci ukážeme fotografie vloček Wilsona Bentleyho, prvního fotografa sněhových vloček.

Provádíme pokusy se sněhem – pod lupou pozorujeme jednotlivé vločky na oblečení, ve třídě zkoumáme nabraný sníh. Je studený, mokrý, v teple taje, roztátý obsahuje nečistoty, i když je bílý. Jak taje, tvrdne a zmenšuje se.

Na hudbu (např. Čtvero ročních období – Antonio Vivaldi) děti tančí s gázovinou (=šátkem). Vyrobené papírové vločky rozložíme volně po koberci. Děti mezi nimi chodí, běhají, prohlížejí si je, přeskakují. Děti si vyberou papírovou vločku a znázorňují její pohyb při chůzi. Nosí ji na dlani, hlavě, vyhodí je lehce a sledují, jak padají. Na závěr vločky uklidíme – roztání.

 

Příprava učitelky
  • Bublinkový válečekdelší papírovou ruličku (např. od kuchyňských utěrek obalíme bublinkovou folií a slepíme izolepou. Dobré je takto vytvořit alespoň 2 bublinkové válečky, aby se děti mohly střídat (dobré je i dětem sdělit, aby bublinky nemačkaly, jinak by váleček při otisku ztrácel svůj vzor)
  • Čtvrtky – čtvrtky A3 si položíme na výšku. Kratší stranu zkrátíme na cca 20 cm, čímž nám vznikne podlouhlý obdélník.
  • Sněhové vločkysněhové vločky pomocí děrovačky mohou vyrábět děti, nebo učitelka. Vyražené vločky v papíře můžeme také použít. Odstřihneme jednotlivé proužky, které děti poté mohou různě je stříhávat a lepit na podklad. Další možností pokud nemáme děrovačku je vytvoření klasických vloček překládáním a stříháním papíru.

Postup výtvarné činnosti

Nejprve si vytvoříme barevný podklad pomocí grafického válečku. Na folii, sklo,… naneseme odděleně tempery (modrá, zelená, fialová,…), které pomocí válečku lehce rozválíme, aby se při práci na váleček nevázalo příliš barvy. Děti si položí čtvrtku na šířku, válečkem přejíždí po čtvrtce všemi směry, snaží se o propojení barev a tím i o vznik nových odstínů. Požadavky klademe na zaplnění celé plochy bez bílých míst, aby barva byla nanášena válením válečku nikoliv „šmidláním po čtvrtce“ a aby nikde nevznikaly vysoké nánosy tempery.

Po zaschnutí je dobré čtvrtky vložit např. pod knížky, aby se narovnaly. Na stoleček připravíme potřebné materiály ke koláži a otiskům (polystyrénové kuličky, vystřihané vločky i proužky s vyraženými vločkami, bílou temperovou barvu, štětce, tiskátko spirály, korkové špunty, bublinkové válečky, lepidlo, nůžky). Pro lepší manipulaci i práci položíme čtvrtky opět na šířku. Dětem pouze vysvětlíme, co mohou lepit, jak nanášet barvu na válečky, tiskátko a špunty. Vše ostatní už zcela necháme na nich. Do práce jim nijak nezasahujeme. Koláže jsem vystavovala na délku, proto jsem se vždy dětí zeptala, jak výtvor patří, dle toho jsem zvolila místo pro jméno dítěte.

zimní koláž zimní koláž3 zimní koláž2 zimní koláž4

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: dokreslená koláž, op-art
  • Pomůcky: fix, nůžky, pastelky, lepidlo, barvy, papíry
  • Věková kategorie: 10-15 let

 

Postup výtvarné práce
  • Povídání o Viktoru Vasarely, optickém umění, rytmu.
  • Postupně žák vytvořil rytmickým opakováním linie, sbíhavé vlny, oblouky na papíře.
  • V dalším kroku využil těchto linií v dokreslené koláži.
  • Možností je mnoho – pohádka, moře, krajina, v horách,

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kresba
  • Pomůcky: nůžky, lepidlo, pastelky nebo fixy
  • Věková kategorie: 11-15 let

 

Postup výtvarné práce
  • Povídáme si o Jiřím Kolářovi, umění koláže a roláže, o pohybu ve výtvarném umění, futurismu.
  • Vezmeme 2 i více stejných obrázků, zadní stranu rozdělíme na svislé nebo vodorovné pruhy o šířce 1 cm (méně je příliš náročné, více cm je nevhodné), minimálně 2 žáci se musí shodnout.
  • Pruhy očíslujeme, rozstříháme a postupně nalepujeme.
  • Lze i varianta, že jeden z dvojice rýsuje pruhy vodorovně, druhý svisle, ale pak při propojování obrázků se dostaneme spíše k výrobě papíru v Egyptě.

Prokládaná koláž, roláž

Autorka námětu: Eva Strapková

V sedmém nebi – Vladimír Fuka, Jiří Kolář lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

  • Výtvarný záměr: konstruování z prvků skládačky, promyšlení kompozice
  • Výtvarná technika (postup): malba temperou kombinovaná s koláží
  • Pomůcky: temperové barvy, kelímky na tempery, vodu a lepidlo; široké i užší ploché štětce, staré puzzle (menší dílky), čtvrtky A3, papíry do kopírky, lepidlo Herkules, štětečky na lepidlo

 

Motivace

Pokud ve starém kalendáři najdeme větší obrázek podzimního stromu, podlepíme ho tvrdším papírem a rozstříháme na větší dílky v závislosti na věku dětí. Lze i vytisknout fotografii z internetu na A4. Dílky schováme po herně. Aby děti přišly na téma, musí nejprve najít určený počet dílků a ty pak společně poskládat jako puzzle. Co je na fotografii? Jaké barvy mají podzimní listy? Každý strom má kořeny, kmen a korunu, které si můžeme symbolicky zobrazit. Když se řekne kořeny, postaví se každý sám do stoje rozkročného s nohama pěvně zasazenýma do země. Když se řekne kmen, rychle si k sobě najdeme kamaráda a pevně ho obejmeme. Když se řekne koruna, vytvoříme co nejrychleji společný kruh. Děti se pohybují volně po prostoru, zvuk bubínku zastaví pohyb dětí do štronza. Následuje jeden z pokynů: kořen – kmen- koruna.

Protože jsme složili strom z puzzle, teď puzzle využijeme k naší tvorbě – stanou se podzimními listy, stejně i ony mají rozmanité tvary i barvy. Využíváme dílky ze sad, kde už chybí mnoho kusů (vyřazená puzzle). Všechny ztracené dílky sjednotíme a dáme jim nový život v korunách podzimních stromů.

Postup výtvarné činnosti

Nejprve si vytvoříme listy. Pokud by děti našly celé červené, žluté, zelené i hnědé puzzle, použijeme je. Většinou ale takové štěstí všechny děti nemají a pro všechny děti nevybydou. Nejprve si z krabice vybereme menší dílky, ty otočíme na rub a namalujeme je (na papírovou část chytá tempera lépe než na lesklou, navíc ani tempera zcela nezakryje potisk. Puzzle si položíme na noviny, na kterém je barvíme. Vedeme děti k pečlivosti při vyplňování barvy, aby na dílcích nezůstávala bílá místa. Jaké barvy mohou mít podzimní listy? (děti jmenují a učitelka do jednotlivých kelímků připravuje barvu). Malujeme nezředěnými temperovými barvami. Listy necháme schnout a mezitím si na čtvrtku A3 namalujeme strom. Je vhodné dětem přiblížit stavbu stromu (slovně, obrázkem), aby věděly, že kmen stromu je dole širší, aby udržel celý strom, větve vyrůstají z kmene a z nich další menší. Větve nerostou jen nahoru, prohýbají se, sklání. Každý strom zasadíme do země, aby nelítal ve vzduchu. Po zaschnutí stromu upevňujeme listy na větve, některé vlivem podzimu mohou opadávat, jiné již spadly na zem.

puzzlový strom puzzlový strom2

KOLÁŽ

  • zde se setkává papír, nůžky a lepidlo
  • pro koláž můžeme použít různé druhy papíru, které hovoří kontrastními vlastnostmi (povrchem, barevným tónem, průsvitností, tvárností)
  • koláže ze svačinového, toaletního papíru, z různých druhů balicího papíru, čtvrtek, lepenek, hedvábného papíru
  • využít můžeme i nalezené papírové objekty – jízdenky, účtenky, známky, novinové texty, papírové skládačky nebo obaly
  • děti je vlepují do kresby či malby, s kterou nějakým způsobem souvisí
  • jiným prvkem pro koláž je tištěné písmo nebo text
    • písmo můžeme pojmout jako tvarový element a zkoumat ho v různých variacích
      • výběr tvarových variant jednoho písmene
      • spojení písmen a obrázků
      • vyplnění geometrického tvaru písmeny
      • uplatnění proporcí nebo barev písmen, jejich zhuštění a zředění
  • koláž můžeme obohatit dalšími materiály, objekty nebo dalšími výtvarnými postupy
    • přestínování ploch perem, či tužkou
  • reprodukce fotografií a obrazů
    • dobré uplatnit tak, aby nebylo poznat, co jednotlivé ústřižky představovaly
  • výraz koláží je závislý na způsobu práce – na stříhání, trhání, mačkání, drásání a pálení papíru

koláž

 

(Roeselová, V., 1996, s. 207)

 

DEKOLÁŽ

  • = strhávané koláže
  • vedle destrukčních procesů se zde výrazově podílí i obsah, který s v jednotlivých vrstvách papíru postupně odhaluje a mísí
  • odkrývá slova, nebo části snímků obsažených v různých vrstvách papíru

dekoláž

(Roeselová, V., 1996, s. 208)

ROLÁŽ

  • žák rozstříhá jednobarevný geometrický obrazec, dětskou práci či reprodukovaný snímek na úzké proužky a dále s nimi pracuje
  • rozsouvání vyvolává pocit pohybu nebo deformuje skutečnost
  • vyklápění – žák vyklápí  jeden či více vystřižených prvků podél hrany geometrického tvaru do bílé plochy papíru

roláž

(Roeselová, V., 1996, s. 210)

MUCHLÁŽ (FROAZÁŽ)

  • podstatou je gesto ruky mačkající papír
  • na zmačkaném a rozbaleném papíru, který je ponořen do velmi řídkého roztoku tuše nebo barvy a vysušen, vyvstávají praskliny
  • můžeme s tímto dále pracovat – využít muchláž pro koláže, hledat v ní obrysy známých tvarů a vyplnit je barvou nebo komponovat plochu lavírováním

muchláž

(Roeselová, V., 1996, s. 211)

 

 

VÝTVARNÉ NÁMĚTY – NETRADIČNÍ POSTUPY

RŮZNÉ PODOBY KOLÁŽE

  • Námět: ryba, ilustrace, převlek, symbol
  • Výtvarný problém: výrazové prostředky různých druhů papíru
  • Pojetí úkolu: stříhání, trhání, mačkání, barvení a sešívání papíru, ve vyšších ročnících možnost i propalování

 

MUCHLÁŽ

  • Námět: ryby v akváriu, hrad na skále, geologické vrstvy, dialog tvarů
  • Výtvarný problém: inspirace plochou pomačkaného papíru
  • Pojetí úkolu: vyhledávání náhodně vzniklých tvarů, kombinace muchláže s kresbou perem a tuší, tónování papíru vodou přibarvenou tuší

 

DIALOG

  • Námět: komunikace mezi zvířaty, mezi dvěma přáteli
  • Výtvarný problém: volba různých druhů a tvarů papíru a jejich spontánní tvarování – plastická koláž
  • Pojetí úkolu: rozhovor, kde věty nahrazují papíry – střídavé prokládání útržků na plochu balicího papíru, návaznost na kroky protihráče, rozbor výsledků, pokus o dešifrování vztahu

 

Použitá literatura:

ROESELOVÁ, VĚRA. Techniky ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1996. s. 207-212. ISBN 80-902267-1-X.

  • Výtvarný záměr: využití výtvarné citlivosti a fantazie při komponování černobílých ploch
  • Výtvarná technika (postup): koláž
  • Pomůcky: namnožené černobílé fotografie rozličných kruhů, spirál, popř. pruhů; nůžky, lepidlo, černé čtvrtky formátu A3, ukázky letokruhů (encyklopedie, skutečný odřezek z pařezu), přírodniny z lesa

Motivace

Sedíme v kruhu a posíláme si jednotlivé části stromu (kůra, větvička s jehličím, šiška, odřezek z pařezu). Vnímáme jejich vůni, texturu, strukturu, vyjadřujeme pocity z dotyku a současně si přírodniny pojmenováváme. Co mají společného? Na základě vyvození pojmu si na obrázcích ukazujeme některé listnaté a jehličnaté stromy. Čím dýcháme my a čím stromy? Čím pijí stromy? Jak poznáme, kolik je stromu let? Pomocí názorné ukázky seznámíme děti s letokruhy, kdy 1 kruh znamená 1 rok života stromu a pokusíme se kruhy společně spočítat.

 

Postup výtvarné činnosti

My si s letokruhy trochu pohrajeme a vytvoříme z nich zajímavé umělecké dílo.
Na výběr máme z různých kruhů, spirál, které v nás evokují letokruhy stromů. Navedeme děti, že při výtvarné hře nemusíme obrazce pouze kruhovitě vystřihnout, ale můžeme je rozpůlit, vystřihnout jen určitou část, vnitřek, kružnici. Vše ostatní už necháme na fantazii dětí a jejich citu pro kompozici.

Východiskem pro tento námět bylo konstruktivní umění V. Mirvalda, který využíval pozitivu a negativu. Nesnažil se o optické působení, ale o konstrukci z černých a bílých ploch. I on zkoumal ve své tvorbě kruhové struktury.

Letokruhy stromu 3 Letokruhy stromu 2 Letokruhy stromu
Reflexe

Všímáme si vytvořených geometrických tvarů, zaplněnosti plochy. Oceňujeme nápad, slovní výklad. Při pohledu z větší dálky nám letokruhy vytvoří zajímavé abstrakce, které můžeme spojit a vytvořit tak monumentální obraz.

 

  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: konceptuální umění, koláž kombinovaná textem a kresbou
  • Pomůcky:  noviny, časopisy, lepidlo,nůžky, psací potřeby, pastelky, fixy,..
  • Časová náročnost: 2 vyučovací hodiny

 

Postup výtvarné práce:

  • žák si zvolil si obor, který jej nějak zaujal( např. oblečení, hudba,..)
  • napsal si všechna důležitá slova, která s oborem souvisí (od nitě přes výrobu k prodeji)
  • kresli, maloval, vystřihoval, lepil, slovně komentoval

práce žáka 9. ročníku ZŠ

Podstata předmětu

Autorka výtvarného námětu: Eva Strapková

  • Výtvarný cíl: hromadění vymytých a bezpečných odpadků a jejich následné využití při tvorbě
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: akumulace, asambláž
  • Pomůcky: čtvrtka formátu A2, temperové barvy, štětce, letáky, nasbírané odpadky, nůžky, lepidlo, materiály potřebné pro motivaci

Motivace

V rámci tématu o ochraně životního prostředí se seznamujeme s materiály (sklo, plast, papír), zkoumáme jejich vlastnosti (pevnost, tvrdost, tvárnost, křehkost). Jaké zvuky vydávají? Materiály se stanou hudebními nástroji a my nasloucháme odlišným zvukům při jemném úhozu lžičkou, hudebními dřívky.

Pokud se předmět rozbije nebo jej už nepotřebujeme, kam ho vyhodíme? Objasníme si barvy kontejnerů a přiřazujeme k nim věci. Každý dostane sadu tří barevných papírků, které symbolizují barvy jednotlivých kontejnerů na tříděný odpad. Učitelka jmenuje či ukazuje různé předměty a děti zvedají kartičky podle toho, do jakého kontejneru by patřily. Vymyté a bezpečné odpadky (PET lahve, PVC sáčky, kelímky…) poznáváme podle hmatu. Proč nevyhazujeme odpadky v lese, na cestu? Proč třídíme odpad?

Pro následnou výtvarnou činnost může učitelka přinést vymyté vhodné odpadky – (víčka od PET lahví, kelímky od jogurtů, papírové krabičky, kartonové krabičky od „pitíčka“…). Po celý týden zařazujeme zpěv písničky „Třídíme odpad“ na melodii lidové písně „Prší, prší“:

I když jsme jen malé děti,

umíme už třídit smetí.

||: Modrá, žlutá, zelená,

víme, co to znamená. :||

Nedá nám to žádnou práci,

už jsme jako dospěláci.

||: Papír, plasty, sklenice,

nápojové krabice. :||


Postup výtvarné činnosti

Na velkou čtvrtku nakreslíme tři kontejnery – na papír, plasty a sklo, vybarvíme je příslušnými barvami a připomeneme si, k ukládání jakého druhu odpadu budou sloužit. Dětem rozdáme letáky z potravinových supermarketů a nůžky. Domluvíme se, že zeleniny a ovoce si všímat nebudeme, neboť jejich zbytky patří do směsného odpadu. Každý se snaží vystřihnout, popř. vytrhnout alespoň jeden použitý obal od výrobku a ihned říci, do jakého kontejneru by patřil.

Vyjadřovací prostředky, které pro tuto činnost uplatníme, budou na rozhraní akumulace (hromadění stejných věcí) a asambláže (trojrozměrná obdoba koláže). Akumulacím se věnoval Arman, který používal předměty každodenního používání (víčka od lahví), objevoval tak krásu ve shlukování vysokého počtu předmětů.

Na jednu lavici umístíme čtvrtku s připravenými kontejnery a na druhou čisté „odpadky“ i s vystříhanými obrázky obalů. Nezávisle na tom, kdo jaký obrázek vystřihl, vybíráme a přilepujeme materiály do správných kontejnerů. V případě potřeby učitelka nabídne pomoc dětem, které si nejsou s umístěním jisté. Snažíme se děti vhodnými otázkami navést na správnou odpověď, nikoli jen sdělovat správnou barvu kontejneru.

Reflexe

Který kontejner jsme dokázali nejvíce naplnit? Do kterého jsme naopak nevyhodili skoro nic? Proč? Děti by samy měly dojít k závěru, že sklo bychom nepřilepily a mohly se pořezat o střípky a plastová lahev by se nám do našeho malého kontejneru ani nevešla.

Třídíme odpad

  • Výtvarný cíl: narušení přírodní rovnováhy, fantaskní proměna v ropáka
  • Výtvarná technika (postup): dokreslovaná koláž, komiks
  • Pomůcky: čtvrtka A3, lepidlo, nůžky, časopisy, noviny, pastelky, fixy, voskovky, ukázka komiksů od Roy Lichteinsteina, notebook, interaktivní tabule, film: Ropáci

 

Motivace
  • Na počátku hodiny se zeptáme dětí, co si přestaví pod slovem ropák.
  • Záhy jim promítneme krátký film od Jana Svěráka: Ropáci.
  • Po zhlédnutí dokumentu proběhne krátký rozhovor o podivuhodném tvoru.
  • Čím se ropáci živí, co dýchají, v jakém prostředí mohou žít? Jakému tvoru/tvorům je podobný?
  • Hovoříme o dalších zmutovaných zvířatech vyskytujících se v mýtech, pověstech a scifi jako Kentauři, Minotauři, Adéla-masožravá kytka.
  • Co zapříčinilo tuto degeneraci? Kdo je viníkem? Jaké jsou možnosti nápravy?

 

Postup výtvarné práce
  • Přeměníme zdravé životní prostředí v okolí pro ropáky, a to doplníme vlastním mutantem.
  • Přemýšlíme o jeho prapodivném vzhledu, způsobu života, stravě a prostředí, ve kterém se bude pohybovat.
  • Nemusí se jednat pouze o zvíře, ale i o rostlinu, člověka, který se přizpůsobil znečištěnému prostředí.
  • K práci budeme potřebovat časopisy, z nich vystříháme různé zajímavé části obrázků a pospojujeme je k sobě, abychom vytvořili tvora.
  • Okolí dokreslíme, nebo využijeme některých fotografií.
  • Abychom lépe pochopili situaci, kde takový ropák žije, čím se živí, doplníme koláž krátkým textem.
  • Může se jednat o vtipně pojatý děj.
  • Text uzavřeme do bublin a přiřadíme ho k jevu, ke kterému se vztahuje, a nově vzniklý druh tvora pojmenujeme.
  • Žákům poskytneme ukázky komiksů především od jeho zakladatele Roye Lichtensteina, který hotové komiksy zvětšoval, ale i dalších komiksových příběhů jako Čtyřlístek, které necháme volně k nahlédnutí v průběhu hodiny.

lichtenstein,Crak

Reflexe
  • Oceňujeme originalitu nově vytvořeného mutanta, zničeného prostředí lidmi a zajímavý doprovodný text.

 

 Další výtvarné náměty na téma MUTANTI PŘÍRODY
  • mutant z odpadového materiáluprostorová tvorba
  • roboti versus lidé v roce 2100 – pet art
  • válka s mloky – tisk z koláže
  • zvíře, které by příroda nevymyslela – sádrové odlitky