Archiv pro štítek: houby

  • Výtvarný úkol: přeměnit sebe samého v houbu
  • Výtvarná technika (postup): kresba tuší a pastelkami, koláž
  • Pomůcky: čtvrtky formátu A4, černá tuš, špejle, pastelky, zbytky látek, lepidla v tubě, nůžky, navíc: přírodniny (např. dýňová semínka), mouka

 

Motivace a hra
  • Poslech pohádky: O rozpustilých houbách – Byl jeden les a v tom lese rostlo mnoho hub. Ty houby se spolu kamarádily, hlavně ty malé právě vykouknuté. Povídaly si, hrály různé hry a prováděly všelijaké lumpárny. Co se starý moudrý hřib s nimi nazlobil, když se po lese rozléhalo tak hlasité chichotání a pokřikování, že ostatním houbám nadskakovaly klobouky. Nebylo dne, kdy by neprováděly nějakou neplechu – píchaly se jehličím, házeli po sobě šišky a dokonce pokřikovaly na slimáky ošklivá slova! Nepomáhalo nic, žádné napomínání, domlouvání, ani strašidelné historky o tom, že skoro každá hlasitá houba skončí na talíři. Jednoho dne šel po lese houbař, v ruce košík a v kapse kudličku. Zlehka našlapoval, pozorně se rozhlížel kolem sebe, ale ačkoliv les voněl po houbách, neviděl kromě prašivek nic. Staří hříbkové se krčily pod spadaným listím a ani nedutaly. Houbař už měl namířeno domů, když v tom uslyšel slaboučké chichotání. Ušel pár kroků a chichotání sílilo a sílilo, až bylo slyšet zcela zřetelně. Jak by ne, když se mlaďoučké houby navzájem lechtaly stéblem trávy a ani si nevšimly přicházejícího houbaře. A než byste napočítali do sta, měl košík plný rozpustilých hub. Od té doby už žádná houba v lese nepromluví. (upravená verze z http://www.vasedeti.cz/pohadky-a-povidky/pribehy-pro-deti/)
  • Motivace: Proměna dětí v houby – Čáry máry fuk, ať tu není kluk. Ať tu nejsou holčičky, jenom samé houbičky (dřep, ruce spojit nad hlavou = klobouk).
  • Diskuse: V jakou rozpustilou houbu se proměnil? – následuje výtvarné ztvárnění

 

Realizace výtvarné činnosti

Úkolem dětí je tuší a špejlí nakreslit sebe jako houbu na výšku čtvrtky A4. Aby kresba zaplnila celý formát, začneme u kresby klobouku v horní části papíru, popřípadě hlavou přibližně uprostřed čtvrtky. Houbu zasadíme do mechu (trávy v zahradě/na louce, půdy), děti mohou okolo dokreslit další prvky dle své fantazie. Po zaschnutí tuše vykreslíme celý obrázek pastelkami, klobouk a nohu necháme nevyplněnou pro následnou koláž.

Pro koláž využijeme zbytky látek. Děti vybírají vhodnou barevnost, látku stříhají na menší kousky a ty lepí je do vymezeného prostoru. Látky se mohou překrývat, ležet těsně vedle sebe, nebo mezi nimi nechat drobné mezery (mozaika). Pokud si děti vybraly houbu, která má bílou nohu, kromě látek lze využít hrubší mouku. Pro tečky u muchomůrek dýňová semínka, kolečka z papíru, bílé korálky, drobné kamínky. Některé materiály však již vyžadují přilepení tavnou pistolí.

Závěr
  • Interpretace děl – V jakou houbu ses přeměnil? Jsi jedlá nebo jedovatá houba? Myslíš, že tě houbař bude hledat?
  • Hra na tiché houby – učitelka (=houbař) chodí po třídě (=lese) s košíkem. Děti obsadí libovolné místo v herně společně se svým obrázkem. Houbař je „neználek“, proto se musí mít na pozoru i jedovaté houby. Prochází lesem, a kdo nechce skončit na talíři, musí mlčet. Za každým hlukem se houbař otáčí, a pokud neustává, utrhne houbu (obrázek) a vloží si ji do košíku. Z kolika hub bude mít dnes večeři?

  • Výtvarný úkol: vytvarovat z papíru prostorový objekt – houbu, dotvořit její vzhled barvami a vymyslet jí nové druhové jméno
  • Výtvarná technika (postup): kašírování s domalbou
  • Pomůcky: noviny, tapetové lepidlo, lepidlo Herkules, misky na lepidla a tempery, štětce na lepidlo a tempery, toaletní/kuchyňské papírové ruličky, karton, nůžky, temperové barvy, vatové tyčinky

 

Motivace a hra

  • Hádanka – Parádnice jedovaté červené a puntíkaté? Neberte si do komůrky nikdy žádné _ _ _ _ _ _ _ _ _ _. (muchomůrky)
  • Hra na prostorové vnímání – hru můžeme vytvořit v menším i větším měřítku. Na jednotlivé čtvrtky zakreslíme puntíky a na další namalujeme muchomůrky odlišné barvou klobouku. Muchomůrek musí být 7 od každé barvy s tím, že první muchomůrka bude bez teček, další s jednou tečkou, dále se dvěma, třemi…šesti. Čtvrtky s tečkami rozložíme vodorovně do řady a barevné muchomůrky bez puntíků svisle. Nejprve děti hledají obrázek červené muchomůrky s jednou tečkou a vloží ji do prázdného okénka, poté červenou muchomůrku se dvěma tečkami… takto postupujeme dál až do zaplnění celého pole.
  • Seznámení s úkolem – Muchomůrka není jen červená, v lese můžeme narazit i na muchomůrku citronovou, zelenou, tygrovanou i růžovku. A nezapomněli mykologové objevit i další druhy jako například muchomůrku modrou, černou, oranžovou? Pojďme vypěstovat z papíru muchomůrky známé i třeba neznámé. Abychom je nezaměnili s jinou houbou, poznávacím znamením muchomůrek budou klobouky poseté bílými tečkami.

 

Realizace výtvarné činnosti

Učitelka vystřihne z tvrdšího kartonu kruhy pro základ klobouku. Děti si natrhají menší kousky novinového papíru a muchláním z nich tvarují malé kuličky, které přilepují lepidlem na kruh od jeho okraje ke středu. Abychom vytvarovali kulovitý tvar klobouku, směrem ke středu lepíme větší kuličky, nebo vrstvíme více menších. Po zaschnutí přilepíme papírovou ruličku (=třeň) na spodní část plodnice.

Připravíme si tapetové lepidlo a zásobu natrhaných proužků novinového papíru. Kašírovat budeme pouze klobouk, nikoliv „nohu“ houby. Lepidlo nanášíme na papír prsty, proužky přikládáme na klobouk s překrýváním a nerovnosti průběžně vyhlazujeme. Proužky klademe i přes okraj klobouku.

Po zaschnutí tapetového lepidla, houbu pomalujeme temperovými barvami bez použití vody. Malbu začneme kloboukem, pro který si děti zvolí libovolnou barvu bez ohledu na to, zda daná muchomůrka existuje či nikoliv. Puntíky vytváříme vatovou tyčinkou namáčenou do bílé tempery. Jakmile máme klobouk suchý, vrhneme se na spodní část plodnice a třeň. Houbu otočíme kloboukem dolů, nejdříve vyplníme bílou barvou spodek klobouku a kořen nohy, houbu postavíme, přidržujeme si ji za klobouk a domalujeme zbytek nohy.

Závěr

  • Vlastní pojmenování hub – dle předmětů, věcí typické pro danou barvu (muchomůrka jahodová, sluníčková, trávová, borůvková, noční apod.)

  • Výtvarný cíl: vystižení znaků houby, fantaskní posun v barevném řešení
  • Výtvarné vyjadřovací prostředky: kresba tuší a dřívkem, voskovými pastely; instalace
  • Pomůcky: kartony formátu A4, černá tuš, dřívka (špejle se špičatým koncem), voskovky, špejle, nůžky, úzká izolepa, ubrusy, látkový sáček se sušenými houbami, obrázky hub

Motivace

 Výtvarný námět je ukryt v uzavřeném látkovém sáčku. Napřed necháme dětem pytlík osahat, zda na základě hmatu poznají jeho obsah. Následně si každý přes pytlík přivoní sušených hub. Děti si své tajemství prozatím nechají pro sebe a sdělují, zda vůně pro ně byla příjemná či nikoliv. Po odhalení tématu si v knížkách, atlasech, didaktických materiálech prohlédneme druhy hub, všímáme si různých tvarů i barev klobouků a noh. Navážeme rozhovorem, jaké houby poznáme na dálku podle barvy, velikosti, kde všude mohou růst a jaké prostředí mají rády.

Na trávníku před školkou si vytvoříme houbový ráj z takových hub, které by byly vidět už z dálky. Koneckonců proč bychom si nevymysleli houby jinak barevné, na klobouku puntíkaté, proužkované, vlnkované? Poznávacími znaky houby jsou noha a klobouk, která musí být zachována.

 

Postup výtvarné činnosti

Svou velikou houbu si děti nakreslí tuší na karton a ozdobí ji různými fantaskními prvky (proužky, geometrickými tvary, okénky, symboly). Po zaschnutí tuše houbu vybarví výraznými odstíny voskovek a vystřihnou. Učitelka nalepí z rubu pomocí proužku izolepy špejli, které necháme přečnívat spodní část, aby šla zapíchnout do země. Děti si určí místo, kam budeme houby instalovat. Dětem poradíme, jak houby umístit, aby byly všechny vidět z některého více frekventovaného místa (např. nebyly schované za stromem, barevná strana nebyla obrácená dozadu). Houby zasadíme zapíchnutím špejle do trávníku.

Poznámka: Kartony a voskovky byly využity z důvodu, aby se houby neohýbaly, vydržely na trávníku déle a hned se popřípadě nerozmáčely.

Reflexe

Obdivujeme houbový ráj v prostorách školky. Houby zasazené v dopoledních hodinách si děti s odchodem domů sklidí – samozřejmě každý jen tu svou.

pred-skolkou-rostou-houby pred-skolkou-rostou-houby2 pred-skolkou-rostou-houby3
pred-skolkou-rostou-houby5 pred-skolkou-rostou-houby4

Parádnice jedovaté,

červené a puntíkaté?

Neberte si do komůrky

nikde žádné _ _ _ _ _ _ _ _ _. (mochomůrky)

 

Fialová? Zelená?

Houba, a tak zbarvená?

V lese jistě za chvilinku

narazíš na _ _ _ _ _ _ _ _ _. (holubinku)

 

Hnědý klobouk nesmeká,

bílou nohou nekleká.

Někoho snad neláká

najít v lese _ _ _ _ _ _ _? (praváka)

 

Pod osikou bydlí v lese,

oranžový klobouk nese.

Tahle houba-co je zač?

Jmenuje se _ _ _ _ _ _ _ _. (křemenáč)

 

Kdo má klobouk krabatý,

nosí hnědé kabáty?

Jestli nevíš, tak se drž!

Tohle je totiž _ _ _ _. (smrž)

 

Houba, co se v poli bělá,

k jídlu je vždy vážně skvělá!

Na talíři šampion

je snad každý _ _ _ _ _ _ _. (žampion)

 

Použitá literatura:

POSPÍŠILOVÁ, Zuzana. Hádám, hádáš, hádáme. Praha: Portál. 2012. ISBN: 978-80-262-0142-7.

HRY

POHYBOVÉ

⇒ PH: Koruna královská

  • pomůcky: papírová koruna, židle
  • uprostřed kruhu sedí dítě na židličce
  • má na hlavě papírovou korunu a spí
  • děti chodí okolo něj v kruhu a říkají říkanku
  • vyvolený princ sebere spícímu korunu z hlavy
  • uhání s ní okolo kruhu a usedá na trůn
  • oloupený princ honí lupiče, ostatní fandí, dělají brány – jako na kočku a myš

„Král sedí na trůně v papírové koruně. Kdo korunu z hlavy zvedne, na královský trůn si sedne.“

 

⇒ PH: Koruna stromu

  • každý strom má kořeny, kmen a korunu, které si můžeme pro lepší pochopení zobrazit
  • vymyslíme si pevné symboly pro 3 pojmy
    • kořen– stoj rozkročný
    • kmen– najít si kamaráda a chytit se s ním za ruku
    • koruna–  vytvořit kruh ze všech dětí
  • děti se volně pohybují po prostoru
  • úder tamburíny zastavuje děti do štronza
  • následuje některý z pokynů (kořen, kmen, korunu)
  • pokyny stejně jako pohyb v prostoru se zastavením se rychle střídají

⇒ Hry z dřevěných stromečků

 

⇒ HPH: Zajíček v své jamce

  • pomůcky: maska zajíčka
  • „Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám. Ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati. Chutě skoč a vyskoč, na koho chceš!“
  • chytneme se za ruce a utvoříme kruh
  • 1 dítě=zajíc sedí v dřepu uprostřed kruhu s rukama na očích (má masku zajíčka)
  • ostatní děti zpívají písničku a chodí v kruhu kolem něj
  • po do zpěvu se děti zastaví a zajíček skočí na některé dítě
  • vymění si místa i masku a hra se opakuje

 

⇒PH: Zajíčci

  • 3 děti stojí proti celé skupině
  • ruce mají nad hlavou, které znázorňují zaječí uši
  • skupina volá: „Zajíčku v lesíčku, copak děláš?“
  • 3 zajíci odpovídají: „Chodím na travičku, tady mě máš!“
  • poskakují k dětem dopředu
  • když jsou blízko, běží celá skupina na protější stranu
  • výměna rolí

 

⇒Nápodoba zvířátek-„tiché karty“

  • motivace:Čáry, máry zajíček Vás promění v..“
  • hada, žábu, medvěda, myšku, ptáka, ježka, broučka
  • nápodoba pohybu i hlasu zvířat
  • obměna: dětem ukazujeme obrázky zvířat a děti je napodobují pouze pohybem

 

⇒Rozcvička: Oživlé stromy a rostoucí houby

  •  „Jsme stromy, které se nemohou hýbat.“ -stoj na jednom místě
  • strom se podívá po okolí: pohyb očima: nahoru dolů, do stran, kroužení hlavou
  • rozhýbání větví: kroužky a kruhy paží, předloktím, zápěstím
  • rozhýbání kmenu: kroužení v pase, úklony
  • rozhýbání kořenů: kruhy nohama, stoj na 1. noze
  • pomalu se dává do pohybu, zrychlujeme
  • v lese rostou i houby: dřep, z rukou nad hlavou uděláme klobouček
  • houba roste: zvedáme se
  • je to bledla: stoj na 1. noze
  • kousek vedle další houba: poskok, dřep a růst
SMYSLOVÉ

⇒SH: Poznej zvíře podle zvuku (sluch)

  • pomůcky: zvuková nahrávka na CD
  • poznáváme zvířata dle jejich hlasů
  • (kočka, prase, pes, kráva, koza, ptáci)

⇒SH: Najdi houbu (zrak)

  • pomůcky: barevné houby z papíru
  • sedneme si do KK
  • jednotlivě oslovujeme děti
  • „Najdi červenou, modrou, zelenou houbu.“
  • „Najdi červenou houbu s puntíky.“
  • „Kterých hub je nejvíce, nejméně?“ (červených)

⇒SH: Co je kryto v krabici? (hmat)

  • pomůcky: tašky, mech, smrková větvička, kámen, šiška
  • děti si sednou na koberec a utvoří kruh
  • motivace: „Zajíček si děti pro vás připravil překvapení z lesa.“
  • každé dítě si sáhne do tašky, ale má zamčenou pusu
  • o uplynutí kola děti řeknou, co si myslí, že se skrývalo v tašce
  • můžeme mluvit i o pocitech, zda předmět byl příjemný, píchal, byl studený

 

⇒ SH: Co mám v ruce? (zrak +hmat)

  • pomůcky: šiška, kamen, mech, smrková a borovicová větvička, listy dubu, kůra( od smrku a břízy), klacek,…
  • hmatová hádanka
  • posílání přírodnin – osahání, pojmenování
  • všímat si, že kámen je studený a těžký; jehličí píchá a voní,..
  • hra na vyvození tématu: LES„Co mají všechny předměty společného?“

 

DIDAKTICKÉ

⇒ DH: Kde je zajíček?

  • pomůcky: židle, prostěradlo, maňásek zajíčka
  • procvičování prostorových pojmů: nad, pod, vedle, před, mezi
  • zajíček se dětem schovává a vykukuje
  • děti mají za úkol říkat, zda je před židlí, vedle ní, pod židlí atd.

 

⇒ DH: Mnoho domů, mnoho stromů

  • tvorba množného čísla
  • houba-houby, strom-stromy, šiška-šišky, zajíc- zajíci,…

 

⇒ DH: Strom, stromek, stromeček

  • cíl: tvorba zdrobnělin
  • př.: malý strom je …. (stromeček), malý dům je ….(domeček), malý zajíc…. (zajíček), malá houba…… (houbička), malý les …. (lesík, lesíček),…

BÁSNIČKY A ŘÍKANKY

⇒ Říkanka: Co se děje na dubu

Včera ráno na dubu               -utvoříme kruh a chodíme dokola

řekl žalud žaludu:                   -stop

Já už tady nebudu!                 -ruce v bok, děláme hlavou:ne, ne a mračíme se

Spustím se a spadnu dolů,      -dřep

zavrtám se do země,               -ukazováčky vrtáme do země

budu spát a odpočívat,           -naznačujeme spaní

bude mi tam příjemně!“         -dlaně přiložíme na tváře

ROZUMOVÁ VÝCHOVA

⇒ KK: Co tě napadne, když se řekne les?

  • asociační hra
  • děti vyslovují libovolná slova, o kterých si myslí, že patří do lesa

 

⇒ KK: Čím stromy dýchají, pijí, slaví narozeniny?

  • „Čím dýcháme my a čím stromy?“ (listy)
  • „Čím pijeme my a čím stromy?“ (kořeny)
  • „Jak poznáme, jak je strom starý?“ (letokruhy)

 

⇒ KK: Popis stromu

  • v rostlinách je jediný král s korunou=strom
  • „ Jak to? Copak nosí korunu jako král?“
  • popis stromu: kořeny, kmen, koruna

 

⇒ KK: Co patří / nepatří do lesa

  • pomůcky: smajlíci J L
  • slova: houby, televize, strom, zajíc, sklenice, knížka,…

 

⇒ Rozdíl mezi listnatým a jehličnatým stromem

  • necháme osahat větvičku, jehličí; kůru dubu a smrku
  • kůra: hladká, drsná
  • větvička (list, jehličí)-hladký, píchá
  • plody: dubu (žaludy), smrku (šišky)
  • porovnávání přírodnin s obrázky

 

⇒ KK: Listnatý, jehličnatý, smíšený les

  • ukázka obrázků a objasnění pojmů
  • následné přiřazování listů+ jehličí k lesům jehličnatým, či listnatým

 

⇒KK: Kdo se stará o zvířátka?

  • objasnění pojmů: hajný a myslivec
  • „Jaký význam má les? Jak se v lese chováme?“
  • motivace ke sběru žaludů pro zvířátka, aby neměli v zimě hlad

⇒KK: Poznávání zvířátek z obrázků+rytmizace slov

  • pomůcky: obrázky se zvířátky a základními listnatými a jehličnatými stromy
  • dětí sedí u stolečků
  • motivace: „Zajíc je popleta a zapomněl názvy zvířátek. Poradíme mu?“
  • ukázka obrázků a následným vytleskáním slov
  • říci i zajímavost ke zvířátkům: jak je poznáme (srna-jelen), vyskytují se u nás (medvěd), užitečnost (datel-doktor stromů)

⇒KK: Čím stromy dýchají, pijí, slaví narozeniny?

  • „Čím dýcháme my a čím stromy?“ (listy)
  • „Čím pijeme my a čím stromy?“ (kořeny)
  • „My slavíme narozeniny každý rok v daný den, jak poznáme, jak je strom starý?“(letokruhy)

 

 

VÝTVARNÉ A PRACOVNÍ AKTIVITY

⇒ PL: Co nepatří do lesa?

  • společně si projdeme obrázek; popisujeme, co na něm vidíme
  • zaměříme se na věci, které do lesa nepatří a co holčička a kluk dělají v lese špatně
  • děti poté vybarví obr. dle představivosti – klademe důraz na správnou barevnost

co nepatří do lesa

⇒ Grafomotorika: „Letokruhy“

  • navážeme na KK, kdy slaví stromy narozeniny
  • jeden kruh=1 rok
  • vytvoříme starý strom s mnoha kruhy
  • začínáme od nejmenšího a ten zvětšujeme

 

⇒ VV: LES – podrobnosti k námětu ZDE

Les

POHÁDKA

⇒Zajíček v své jamce

Popěvek o zajíčkovi zná každý, ale nikdo už neví, proč zajíček seděl ve své jamce sám. On se na to asi ani nikdo nezeptal. Možná se to dozvíš, tak se hezky posaď a poslouchej. Já ti povím pohádku. Dnes bude o smutném zajíčkovi.

Byla jednou jedna obyčejná jamka, ale pro jednoho zajíčka nebyla vůbec obyčejná, protože byla jeho. Sám si ji udupal, sám si ji vystlal travou.

Jednou se zajíček odešel napást a tu ho napadlo: „Co kdybych šel na výpravu do zahrady? Mají tam mrkev a zelí, to já moc rád.“ Zajíček měl mlsný jazýček, proto neváhal a vyrazil. Přeběhl pole, hopkal přes cestu (ani se nerozhlédl, ale my se před každou silnicí rozhlédneme, aby nás něco nesrazilo) a měl štěstí, protože to hlučné a svítící zrovna nejelo. Doběhl k prvnímu domu, prolezl podhrabaným plotem, který podhrabal už při minulé návštěvě. Tam si nacpal pupek zelím a sladkou mrkví. Když se najedl do sytosti, rozhodl se, že se vrátí ke své jamce. Sotva se protáhl plotem, jak měl břicho nacpané zelím a mrkví. Dofuněl si to až ke své jamce, ale tam ho čekalo nemilé překvapení.

Jamka už nebyla jeho. Seděl tam velký, tlustý zajíc a celou ji zabral pro sebe. „Co tu chceš!“ zavrčel tlustý zajíc „To je moje jamka,“ vypískl zajíček nesměle. „Tak jak vidíš,“ řekl velký zajíc „tak tu sedím já a tak je moje.“ „Ale, ale ta byla vždycky moje…“ zaplakal zajíček. „To je život, můj malý příteli, je moje a basta,“ řekl zajíc a vycenil hlodáky. „Je moje, leda, že by ses chtěl o ní poprat, ale to bych ti neradil, jsem třikrát tak velký jak ty,“ zasmál se velký a tlustý zajíc. Zajíčkovi se nechtělo vzdát se své jamky, ale co měl chudák dělat? Tenhle souboj by opravdu nevyhrál. „Určitě bych prohrál, zranil by mě a pak by si mě něco určitě našlo a sežralo,“ pomyslel si zajíček. Ještě jednou se podíval na svou jamku a smutně odhopkal pryč.

Zajíček byl opravdu moc smutný. Za nějaký čas si našel novou jamku. Zkusil se v ní rozvalit, ale nebylo to ono. Nebyla to prostě jeho jamka. Kolem šla stará babička, ale zajíček zůstal v jamce se sklopenýma ušima. Babička se zastavila a na zajíčka promluvila: „Copak je ti ubožátko, copak neskáčeš a sedíš tu ve své jamce sám?“ Kdyby zajíček uměl lidskou řeč, tak by jí řekl, že je smutný, protože není ve své jamce. Ale to neuměl, tak jen koukal. Po čase se mezi lidmi začal zpívat popěvek: „Zajíček ve své jamce…“, My ale už víme, že to nebyla pravda. Že zajíček nebyl ve své jamce, ale v cizí a proto ten smutek.

PÍSNIČKY

⇒ HPH: Zajíček v své jamce

  • pomůcky: maska zajíčka
  • „Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám. Ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati. Chutě skoč a vyskoč, na koho chceš!“
  • chytneme se za ruce a utvoříme kruh
  • 1 dítě=zajíc sedí v dřepu uprostřed kruhu s rukama na očích (má masku zajíčka)
  • ostatní děti zpívají písničku a chodí v kruhu kolem něj
  • po do zpěvu se děti zastaví a zajíček skočí na některé dítě
  • vymění si místa i masku a hra se opakuje

 

⇒ HV: Stojí, stojí bedla